8. Racionální poznání jeho úspěchy i stinné stránky. ANZENBACHER, A. Úvod do filosofie. Praha: Academia, 1990 BACON, F. Nové organon. Praha: Svoboda, 1974 KANT, I. Prolegomena ke každé možné příští metafyzice, jež se má státi vědou. Nejprve se pokusím vysvětlit, co vůbec racionalismus znamená, jaké má zasady a principy. Právě racionalismus bývá často dáván do kontrastu s empirismem. Proto se pokusím vymezit i pojem empirismus. Poté se pokusím oba směry porovnat, říci něco o vztahu racionalismu k bohu. Dále se pokusím přiblížit základní problémy racionálního poznání. A vyzvednu základní myšlenky děl Francise. Bacona (Nové organon) a Imannuella Kanta. UVOD: Racionalismus Empirismus Porovnaní Vztah k bohu Problémy racionalismu Díla Závěr V 17.-18. století ontologie ustupuje do pozadí, střídá ji gnozeologie nauka o poznání. Samozřejmě, že i někteří antičtí filozofové (anaxagoras, parmenides) jsou považování za racionalisty, ale samotný racionalismus jako směr vzniká právě až v 17. stol. ve VB. 1.) Racionalismus (z lat. ratio, rozum): 1. v běžné řeči postoj, který k problémům přistupuje především rozumem, racionálně; 2. ve filosofii je to směr, který zdůrazňuje rozumovou stránku poznání. Pravé poznání je možné jen díky rozumovým soudům. kontinentální Evropa učení, které hlásá suverenitu lidského rozumu vyzvedává rozumové schopnosti a přirozené poznání člověka zdůrazňuje vědu, vědecké postupy, vzdělání, osvětu, kulturu Základem racionalismu je Descartův výrok Myslím, tedy jsem. Jak racionální poznání funguje? - rozum je aktivní, smysly přináší pouze materiál, rozum je zpracuje, vyvodí správné závěry. K tomu má rozum vrozené ideje (apriori). Pomocí nich správně poznává. - analýza a dedukce A priorní poznání předčasné poznání které může člověk mít bez zkušenosti, tedy před ní. (matematika 2+3=5) RACIONALISMUS VZNIKL S ÚSPĚCHY VĚDY a MATEMATIKY (a priorní veda) NA ZÁKLADĚ ROVNIC SE POPISUJE CHOVÁNÍ PŘÍRODY!
Opakem takového poznání je poznání a posteriori, které vyžaduje před úsudkem zkušenost. Výroky typu obloha je obvykle modrá patří k aposteriornímu poznání. Zástupci: René Descartes, Baruch Spinoza, Gottfried Wilhelm Leibniz 2.) Empirismus anglosaské země snaží se převést rozum na smyslovost empeiria zkušenost (řec) - za vědeckou metodu pokládá indukci (vychází z pozorování a experimentu) Empiristé popírají existenci axiomů, jakožto východisek poznání logicky odlišných od zkušenosti. Empirická filosofie spolupracuje s přírodními vědami, hromadí nejdříve fakta, aby od nich později dospěla k všeobecným ideám. (indukce) Postupuje od obvodu skutečnosti k jejímu středu, od věcí k myšlenkám. Empirická fáze moderního vědeckého poznání nutná fáze shromaždování a klasifikace faktů, apod. zpravidla neobjasňuje hlubinné, podstatné vztahy a souvislosti ty jsou předmětem teoretické fáze ve vývoji vědy Solipsismus krajní empirismus existuje pouze to, co já vnímám já sám - solus ipse co zrovna nevnímám vlastně neexistuje Zástupci: John Locke, Thomas Hobbes, David Hume ANZENBACHER 139 schema 3.) Další rozdíl mezi racionalním a empirickým poznáním: Věci v nás nejsou obsaženy jako skutečné fyzické existence, ale jako obrazy. Rozlišujeme 2 obrazy, jimiž jsou věci v naší mysli zastoupeny. (nakreslit čtvrec) Přemýšlím-li například o čtverci, mám v sobě dva obrazy tohoto jsoucna. Jednak racionální obraz (pojem), který mi umožňuje věci rozumět (pravoúhlý mnohoúhelník mající čtyři stejně dlouhé strany) a jednak smyslový obraz (smyslovou představu), který mi představuje věc, jak jsem ji někdy vnímal smysly (nakreslený na tabuli). že racionální obrazy jsou abstraktní (tj. zbavené všeho konkrétního), zatímco smyslové představy jsou konkrétní.
4.) Racionalismus ve vztahu k Bohu Teorie dvojí pravdy Učení o koexistenci zjevené náboženské pravdy a pravdy rozumové. Vzniklo ve 12. 14. století z přání oddělit vědu a víru a umožnit pěstování vědy bez teologie, (Počátek Sigera z Brabantu, T. Akvinský) Ve vývoji teorie dvojí pravdy se uplatňují dvě tendence: -obranná, jež spatřuje ve filozofii a teologii dva rovnocenné způsoby postihování pravdy a přibližování se bohu, -kritická, která již preferuje filozofické pravdy, například Aristotelovy ideje o nestvořitelnosti světa, věčnosti boha a světa, smrtelnosti individuální duše a nesmrtelnosti neosobního rodového rozumu před teologickými představami o stvoření světa a osobní nesmrtelnosti. Ještě počátkem novověku užívali teorii dvojí pravdy F. Bacon a P. Bayle, aby se uchránili před možným pronásledováním ze strany církve, když zastávali světonázorové teze odporující teologii. 5.) PROBLEMY RACIONALNIHO POZNANI 1.) problem kruhu Budeme li zkoumat, zda-li je rozum schopen pravdivého poznání, měli bychom si uvědomit, že tak činíme právě rozumem. Jinými slovy předpokládame to, co chceme dokázat. Dospějeme-li k závěru, že rozum je schopen pravdivého poznání, pohybovali jsme se v kruhu - dokázali jsme totiž přesně to, co jsme celou dobu předpokládali. Dospějeme-li pro změnu k závěru, že nejsme schopni pravdivého poznání, vyvracíme se opět - poznali jsme totiž pravdivě, že pravdivé poznání není možné. 2.) Ottuv slovnik problémy Nedbání empirie a spolehnutí na rozum, jemuž se přiříká tolik poznávavé síly, že dovede osnovati nauky o věcech nadsmyslných, zavedlo metafysiku v racionalisticke směry a byla stanovena racionální duševěda, racionální kosmologie a racionální theologie. Tím však vyvolána otázka, zda není potřebí ohledati dříve povahu rozumu lidského, skutečně-li stačí na otázky mimo zkušenost ležící. 3.) Francos Bacon Nové organon Stěžejní náplní celého jeho díla je kritika dosavadního přístupu k vědám a naukám a snaha o jakési obnovení věd. Podle Bacona se až doposud vědy teoretické a filozofie ubíraly nesprávným směrem. Usuzuje tak z toho, že se během věků rozvinuly buď jen velmi málo, nebo dokonce vůbec. To že již nepřináší žádné nové objevy a ustrnuly na jednom mrtvém bodě, považuje Bacon za jednu z největších chyb. Námitky odpůrců, že vše již bylo objeveno, či bylo vymyšleno nejlépe, jak to jde, rezolutně odmítá a naopak tvrdí, že vše co je dnes sepsáno ve vědeckých a filozofických spisech je prakticky stále tytéž triviální a základní teze
donekonečna opakované a omílané. Staří filozofové jsou svými žáky a následovníky jen slepě uctíváni, místo aby se jejich učení podrobovalo zkoumání a kritice a aby se k němu přidávaly nové a nové objevy. Připomíná, že naprostá většina znalostí pochází již od starověkých Řeků, kdy například byla známa méně než polovina současného světa. Bacon tedy vybízí k hledání nových cest vědy. Nabádá též k hledání pravdy v celém kontextu nejen u jedné konkrétního objektu, protože věci spolu souvisejí. Zdrojem onoho dosavadního neúspěchu a tápání věd je dle Bacona od základu špatná vědecká práce. Taková, při které se z několika málo pozorování odvodí ta nejobecnější a nejuniverzálnější tvrzení, která se poté chybně aplikují zpět na ostatní děje a jevy v přírodě. Na vině jsou také nedokonalosti lidských smyslů, které je třeba si uvědomovat a počítat s nimi. Uvědomuje si, že smysly jsou to jediné, čím člověk pozoruje přírodu, avšak existuje velmi mnoho jevů, které i správně používaným smyslům unikají. Například příliš malá či naopak příliš velká tělesa, velmi pomalé respektive rychlé pohyby a tak podobně. I když ale pozorujeme jevy dobře vnímatelné, je důležité si uvědomit, že vnímáme je pouze ve vztahu k nám samotným a nikoli ve vztahu k vesmíru jako celku. Proto je potřeba vytvářet a provádět vhodné pokusy, které nám dají co nejvíce informací a být si vědomi našich nedostatků a omezení. Bacon soudí, že až dosud byli ti, kdo se zabývali vědami buďto empiriky, nebo racionalisty. Empiriky přirovnává k mravencům, kteří pouze snášejí a užívají to, co najdou, racionalisty potom k pavoukům, kteří předou ze sebe síť. Ty kdo se vydají jeho novou cestou v tomto přirovnání označuje za včely, které létají po lukách i zahradách a sbírají různé látky, které pak svou vlastní silou přetváří a zpracovávají. Tvrdí, že ve filozofii není dobré ani spoléhat jen na sílu vlastní mysli, ale ani ukládat do paměti vědomosti sebrané z popisů přírody a při pokusech tak jak jsou. Je nutné je rozumem zpracovávat a přetvářet v poznatky a znalosti užitečné celému lidstvu. Nástrojem je induktivní metoda, která spočívá v postupu od konkrétních dat k obecným závěrům a liší se tak od dosavazní převažující metody dedukce, která spočívá v postupu od obecných zákonitostí ke konkrétním jednotlivostem. Baconova metoda tak klade důraz na empiricky zachytitelná data, na pozorování a experiment a Bacona tak lze považovat za otce moderní vědy. 4.) Kant Omezenost lidského rozumu se projevuje také v antinomiích, ve dvojicích protikladných tvrzení, která se přesto dají rozumově dokázat. To Kant chápe jako doklad, že zde lidský rozum překračuje svou kompetenci, i když uznává, že se tomu nemůže vyhnout. Antinomie čistého rozumu Svět je v prostoru a čase konečný X nekonečný Vše je složeno z jednoduchých částic X nic ve světě není jedn. Všechno podléhá přírodním zákonům X člověk je svobodný Svět má X nemá nutnou příčinu mimo sebe
Rozum je ta část naší mysli, jež z pojmů a soudů vyvozuje závěry. Rozum přirozeně tíhne k dalším a dalším poznáním a touží po poznání toho, co je nepodmíněné a absolutní. Tím se ovšem vydává na cestu spekulace a nutně vytváří tři regulativní ideje: 1. nesmrtelné duše; 2. svobody a 3. nekonečna či Boha. O těch ovšem nelze dokázat ani že jsou, ani že nejsou, jako regulativní ideje jsou však přesto nezbytné. nazírání x myšlení (ani jedno není možné upřednostňovat) nazírání bez obsahu je slepé; myšlenky bez obsahu jsou prázdné Cyklus vědecké práce - stanovení hypotézy.-předběžné tvrzení o skutečnosti (neověřené teorie, domněnky, které popisují nebo vysvětlují různé události). - Hypotézy podrobeny vědeckému pozorování se v dalším kroku stávají předmětem ověřování pomocí specifických empirických metod. - Další etapou vědecké práce musí být proto empirické zobecnění (indukce). - provádí souhrn jednotlivých dílčích poznatků - vzniká obecnější informace o určité třídě zkoumaných jevů. - Další fází cyklu vědecké práce je teoretické vysvětlení empirických poznatků. Vytváření teorie je metodicky řízený myšlenkový proces, při němž hledáme a stanovujeme příčinné souvislosti mezi zjištěnými událostmi. Někdy však vědce napadnou souvislosti a vysvětlení, která jsou dosud neověřená a mají povahu pouhých domněnek. Formuluje tedy nové hypotézy. Cyklus vědecké práce se uzavírá. Klasickým příkladem dedukce je sylogismus, například: "Všichni lidé jsou smrtelní." (první premisa) "Sókratés je člověk." (druhá premisa) "Takže Sókratés je smrtelný." (dokázaný závěr) Naopak v induktivním uvažování by šlo vyslovit hypotézu: "Sókratés je smrtelný." (první premisa) "Sókratés je člověk." (druhá premisa) "Všichni lidé jsou smrtelní." (hypotéza o obecném)
Opak indukce; b) deduktivní metoda; způsob výstavby vědecké teorie založený pouze na dedukci. Používá se v těch případech, kdy je shromážděn a teoreticky vyložen empirický materiál a na základě indukce vyslovena jistá obecná tvrzení. Z nich se prostřednictvím dedukce odvozují všechny důsledky, které tvoří příslušnou teorii. Tento postup obvykle vede k formulaci systému axiomatického. Učení o idolech Idoly jsou v Baconově pojetí překážky objektivního poznání. Bacon vyjmenovává následující 4: 1. Idol lidského rodu (idola tribus) 2. Idol jeskyně (idola specus) 3. Idol tržiště (idola fori) 4. Idol divadla (idola theatri) Idol lidského rodu: Jsme lidé, příslušníci lidského rodu. Svět kolem nás tedy vnímáme právě jako lidé. Jak ale můžeme vědět, že my lidé svět vnímáme pravdivě? Například moucha se svým složeným okem vnímá svět jistě jinak. Nevnímá ona svět pravdivěji než člověk? Idol jeskyně: Každý člověk je trochu odlišný. Jak tedy můžu vědět, že svět vnímám pravdivě právě já? Například existují barvoslepí lidé, kteří vnímají svět jinak než lidé, kteří vnímají barvy. Jak ale můžu vědět, že to nejsou barvoslepí, kteří nevnímají svět pravdivěji, nebo že i já nemám jakousi vadu, která brání pravdivému poznání? Idol tržiště: Lidé užívají jazyk, ale užívajího ho špatně. Například lidé používají slova, kterým nic ve světě neodpovídá (štěstěna, živel ohně) a pomocí těchto pojmů potom člověk poznává a interpretuje svět. Idol divadla: Lidé mají určitě vědecké, filozofické teorie. Každý nový poznatek tedy vykládáme vždy z již existujících předpokladů. Jak ale víme, že jsou tyto teorie opravdu pravdivé? Rozum: výhody odproštění se od konkrétního, možnost myslet abstraktně, bez příkras nevýhody nelze jednoznačně dokázat existenci rozumové pravdy neznáme povahu a podstatu lidského rozumu nejsme schopni objektivne posoudit, zda nas rozum staci na zkusenosti rozum jako takový není schopen sám o sobě a bez nástrojů správného výkladu potřebuje materiál = data rozum tíhne k poznávání i toho, co možné ani poznat není problém vyjádřit rozumové poznání