PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. ÚNANOV samostatná část Odůvodnění územního plánu Únanov

PLÁN MÍSTNÍHO ÚZEMNÍHO SYSTÉMU EKOLOGICKÉ STABILITY PRO K.Ú. ÚNANOV samostatná část Odůvodnění územního plánu Pořizovatel: Městský úřad Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, Na Svahu 18, 669 02 Znojmo Datum: září 2013

strana 2 z 35 OBSAH: strana 1. Textová část... 3 1.1. Popis řešeného území, širší územní vztahy, struktura PF... 4 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES... 4 1.2. Přírodní podmínky... 5 1.2.1. Klimatologie... 5 1.2.2. Geologie a geomorfologie... 5 1.2.3. Pedologie... 5 1.2.4. Hydrologie... 6 1.3. Biogeografie - vymezení skupin typů geobiocenů... 6 1.3.1. Charakteristika -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s.... 7 1.3.2. Charakteristika -2BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s.... 7 1.3.3. Charakteristika 2RN Plošiny na zahliněných píscích 2. v.s.... 8 1.3.4. Charakteristika -2UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. Unikátní typ.... 9 1.3.5. Charakteristika -2BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s.... 9 1.3.6. Charakteristika -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s.... 10 1.3.7. Stručná charakteristika na ZPF... 10 1.4. Popis a analýza aktuálního stavu krajiny,... 11 1.4.1. Lesní porosty... 11 1.4.2. Trvalé travní porosty... 11 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch... 11 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací... 11 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace... 11 1.4.6. Zahrady, sady, vinice... 11 1.5. Kostra ekologické stability... 12 1.6. Návaznost na nadregionální a regionální SES, koncepce návrhu MÚSES.... 13 1.6.1. Nadregionální ÚSES... 13 1.6.2. Regionální ÚSES... 13 1.6.3. Místní územní systém ekologické stability... 13 1.6.4. Biocentra a biokoridory... 13 1.6.5. Interakční prvky... 13 1.6.6. Parametry ÚSES... 14 1.7. Skladba dřevin podle (podle Buček, Lacina, doplněno Tichá)... 15 1.8. Doporučená skladba dřevin pro pásové výsadby... 16 1.9. Významné krajinné prvky a ZCHÚ... 17 1.10. Zvláště chráněná území ( 14) zákona č. 114/1992 Sb... 17 1.10.1. Ptačí oblasti... 17 1.11. Evropsky významné lokality... 17 1.11.1. Evropsky významná lokalita Kopečky u a... 17 1.11.2. Evropsky významná lokalita Tvořihrázský les... 18 1.12. Vymezení používaných pojmů.... 19 1.13. Zajištění plné funkce ÚSES... 20 1.13.1. Obecně... 20 1.13.2. Doporučení... 20 2. Tabulková část... 21 2.1. Vysvětlivky k tabulkové části:... 22 2.2. Biocentra... 24 2.3. Biokoridory... 26 2.4. Interakční prvky... 32 2.5. Potřeba plochy pro založení MÚSES na ZPF... 35

strana 3 z 35 1. TEXTOVÁ ČÁST Zhotovitel: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515225127, email: jarkrejci@volny.cz, Autorizovaný projektant: Ing. Jaroslav Krejčí, sídlem: Na Svahu 18, Znojmo, PSČ 669 02, tel/fax: 515 225127, e mail:jarkrejci@volny.cz, pořadové číslo autorizace České komory architektů: 02 947, IČO: 64437175 Zpracoval: Ing. Jaroslav Krejčí Spolupráce: Ing. arch. Jaroslav Poláček, Pražská 1743/44, Znojmo Pořizovatel a uživatel: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování Obecní úřad s rozšířenou působností: Znojmo Pořizující orgán: MěÚ Znojmo, odbor výstavby, oddělení územního plánování

strana 4 z 35 1.1. POPIS ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ, ŠIRŠÍ ÚZEMNÍ VZTAHY, STRUKTURA PF Návrh plánu lokálního systému ekologické stability řeší katastrální území ležící ve střední části okresu Znojmo, SV od města Znojma. Celková plocha řešeného území je 1 215 ha. Nadmořská výška osciluje v rozpětí od 270 m.n.m.(při vyústění ky do katastru Kuchařovic) až po nejvyšší kótu (356 m.n.m.) na SZ v lokalitě Příčník. Struktura půdního fondu (stav k roku 2010-2012) Sledovaný jev údaj Podíl zemědělské půdy z celkové výměry (%) 84,7 Podíl orné půdy ze zemědělské půdy (%) 93,0 Podíl trvalých travních porostů ze zemědělské půdy (%) 1,3 Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry (%) 13,2 Podíl vodních ploch z celkové výměry (%) 0,8 Podíl lesů z celkové výměry (%) 1,4 Orná půda - rozloha (ha)2 957 Chmelnice - rozloha (ha)2 - Vinice - rozloha (ha) 2 28 Zahrady - rozloha (ha) 2 24 Ovocné sady - rozloha (ha) 2 6 Trvalé travní porosty - rozloha (ha)2 14 Lesní půda - rozloha (ha)2 17 Vodní plochy - rozloha (ha)2 9 Zastavěné plochy - rozloha (ha)2 19 Ostatní plochy - rozloha (ha)2 141 Zemědělská půda - rozloha (ha)2 1 029 Celková výměra (ha)2 1 215 Koeficient ekologické stability 0,09 Z tabulek je patrno, že důležitým krajinným elementem je v řešeném území orná půda (cca 90 % území), téměř chybí zastoupení trvalých travních porostů. Naprostý deficit má v území lesní půda zastoupena 1,4 %. Nízký podíl rozptýlené zeleně a absence liniových porostů podél několika málo polních cest agrární část území značně destabilizuje a je navíc jednou z hlavních příčin zrychlené vodní eroze. Krajina je v části rozsáhlých agrocenóz nedostatečně propojena sítí polních cest, které by plošně rozsáhlé bloky členily a působí tak monotónním dojmem. 1.1.1. Současný stav dokumentace ÚSES Do roku 2010 byly vypracovány tyto dokumentace: 1. Generel MÚSES Přírodního parku Jevišovka, zpracované firmou LOW a spol, rok 1993. 2. Plán místního ÚSES k. ú. Plaveč, zpracovaný v rámci ÚP Plaveč z roku 05/1998 Hlavní účel plánu lokálního systému ekologické stability pro k.ú. : > Vymezení a návaznost prvků ÚSES na vyšší hierarchický stupeň > Zapracování dokumentace do Územního plánu > opatření k ochraně a tvorbě ŽP, zvelebení krajiny a zvýšení její ekologické stability, podpora biodiverzity krajiny) > zachování a tvorba krajinného rázu (podpora strukturálních prvků krajiny a estetických hodnot, jedinečnosti a mnohotvárnosti krajiny

strana 5 z 35 1.2. PŘÍRODNÍ PODMÍNKY 1.2.1. Klimatologie Zájmové území z hlediska charakteru podnebí leží v přechodném typu mezi aridní oblastí Znojemskou a humidní oblastí Českomoravské vrchoviny. Podnebí je mírně teplé, celé zájmové území spadá do mírně teplé klimatickéoblasti MT2. Klimaticky se v bioregionu se projevuje srážkový stín Českomoravské vrchoviny, který graduje směrem k východu. Při častém jihovýchodním proudění se v regionu projevují vnější vlivy mediteránního klimatu přívalovými dešti při častějším JV proudění. Zimy jsou však relativně suché a relativně chladné. Na plošinách jsou podmínky pro rozvoj větrné eroze, ale teplotní přízemní inverze jsou pouze středně silné, významné jsou však regionální inverze v nížinách. 1.2.2. Geologie a geomorfologie Území leží na okraji Českomoravské vrchoviny při kontaktu s Dyjskosvrateckým úvalem. Geologická stavba je poměrně složitá, stýká se zde několik geologických jednotek. V geologické stavbě území má dominantní postavení těleso bítešské ortoruly vystupující v jeho centrální části, a další redukované jednotky dyjské klenby moravika, které v rámci geologické stavby Českého masívu patří k jeho nejstarší části. Ortoruly vznikly jako porfyrická granitoidní intruze do vulkanosedimentárního komplexu, jenž byl následně tektonizován. Hlavní tektonometamorfní vývoj proběhl již v proterozoiku (cca 800 mil. let), kdy vznikla šupinovitá stavba a břidličnatost hornin. Převládající směr zbřidličnění hornin (metamorfní foliace) je SV-JZ a její sklon k SZ. Substrát tvoří vápnité spraše; okrajově sem zasahují z podloží křídové sedimenty. V nivách jsou splachové hlinité sedimenty. 1.2.3. Pedologie Převážnou část půd představují hnědozemě a hnědé půdy zastoupené zhruba stejným dílem. Zbytek ploch tvoří z části půdy nivní půdy a mělké hnědé půdy. Nejlepšími půdami katastru jsou hnědozemě na spraši, které místy překrývají jiné horniny. Dle bonitace zemědělských půd se v řešeném území nejčastěji vyskytují tyto hlavní půdní jednotky: HPJ 01 Černozemě (typické i karbonátové) na spraši; středně těžké, s převážně příznivým vodním režimem HPJ 08 Černozemě, hnědozemě i slabě oglejené, vždy však erodované, převážně na spraších, zpravidla ve vyšší svažitosti; středně těžké HPJ 10 Hnědozemě (typické, černozemí), včetně slabě oglejených forem na spraši; středně těžké s těžší spodinou, s příznivým vodním režimem HPJ 12 Hnědozemě, případně hnědé půdy nasycené a hnědé půdy illimerizované, včetně slabě oglejených forem na svahových hlínách; středně těžké s těžší spodinou; vláhové poměry jsou příznivé, ve spodině se projevuje místy převlhčení HPJ 22 Hnědé půdy a rendziny na zahliněných písčitých substrátech; většinou lehčí nebo středně těžké, s vodním režimem poněkud příznivějším než předchozí HPJ 78 Hluboké strže nad 3 m hloubky - nevhodné pro zemědělskou půdu HPJ 29 Hnědé půdy, hnědé půdy kyselé a jejich slabě oglejené formy převážně na rulách, žulách a svorech a na výlevných kyselých horninách; středně těžké až lehčí, mírně štěrkovité, většinou s dobrými vláhovými poměry HPJ 32 Hnědé půdy a hnědé půdy kyselé na žulách, rulách, svorech a jim podobných horninách a výlevných kyselých horninách; většinou slabě až středně štěrkovité, s vyšším obsahem hrubšího písku, značně vodopropustné, vláhové poměry jsou velmi závislé na vodních srážkách

strana 6 z 35 HPJ 37 Mělké hnědé půdy na všech horninách; lehké, v ornici většinou středně štěrkovité až kamenité, v hloubce 0,3 m silně kamenité až pevná hornina; výsušné půdy (kromě vlhkých oblastí) HPJ 39 Nevyvinuté půdy na všech horninách, s velmi mělkou humusovou vrstvou (do 0,1 m) na málo zvětralé skále; většinou (kromě vlhkých oblastí) výsušné HPJ 40 Svažité půdy (nad 12 o) na všech horninách; lehké až lehčí středně těžké, s různou štěrkovitostí a kamenitostí nebo bez nich; jejich vláhové poměry jsou závislé na srážkách HPJ 56 Nivní půdy na nivních uloženinách; středně těžké, s příznivými vláhovými poměry HPJ 58 Nivní půdy glejové na nivních uloženinách; středně těžké, vláhové poměry méně příznivé, po odvodnění příznivé HPJ 50 Hnědé půdy oglejené a oglejené půdy na různých horninách (hlavně žulách, rulách) s výjimkou hornin v HPJ 48, 49; zpravidla středně těžké, slabě až středně štěrkovité až kamenité, dočasně zamokřené HPJ 23 Hnědé půdy a drnové půdy většinou slabě oglejené na píscích, uložených na slínech a jílech; lehké v ornici a velmi těžké ve spodině, vodní režim je kolísavý - od výsušného až po převlhčení podle výše srážek 1.2.4. Hydrologie Řešené území je malým cípem na severu odvodňováno do povodí řeky Jevišovky - č.h.p. 4-14- 03-001 (IV), Většinová část území je odvodňováno do potoka ka (č.h.p. 4-14-03-026), Hlavní charakteristika toku Jevišovka č.h.p. 4-14-03-001 (IV), pramení u Komárovic ve výšce 560 m.n.m., ústí zprava do Dyje u Jevišovky v 171 m.n.m., plocha povodí 782,5 km2, délka toku 79,9 km, prům. průtok u ústí 1,0 m3.s-1. Retenční schopnost povodí je oslabená, hlavně z důvodu deficitu souvislých komplexů lesních porostů nebo luk v údolní nivě potoka ky. 1.3. BIOGEOGRAFIE - VYMEZENÍ SPIN TYPŮ GEOBIOCENŮ Z hlediska vyšší biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do bioregionů, biochor a skupin typů geobiocénů (). Z hlediska vyššího biogeografického členění lze řešené území, na základě trvalých ekologických podmínek zařadit do provincií, bioregionů, biochor.a skupin typů geobiocénů. Charakteristika biochor byla převzata dle Biogeografického členění České republiky, Culek 1996, Enigma Praha. Řešené území se nachází v Jevišovického biogeografickém regionu č. 1.23, který leží v severopanonské biogeograt1cké podprovincii. Bioregiony jsou reprezentovány třemi biochorami : -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. -2BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. 2RN Plošiny na zahliněných píscích 2. v.s. -2UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. Unikátní typ. -2BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s.

strana 7 z 35 1.3.1. Charakteristika -2BS Erodované plošiny na kyselých metamorfitech v suché oblasti 2. v.s. Plošinaté pahorkatiny tohoto typu jsou v terénu výrazněji vymezeny pouze proti údolním zářezům, jinde jsou vůči okolním typům ohraničeny pouze změnou substrátu nebo vegetačního stupně bez nápadnější změny reliéfu. Představují dominantní reliéfový typ ve východní části Jevišovického bioregionu (1.23). V terénu se střídají měkce modelované úseky plošin, časti izolovaných, táhlých mírných svahů zvlněných úpady s pestřejšími segmenty s kratšími strmými svahy. Ty pak bývají členěny stržemi a splachovými rýhami, pahorky a zahlubujícími se vodními toky. V Českobrodském bioregionu (1.5) jsou segmenty typu naopak nápadně odlišeny od okolního terénu jako vyvýšeniny, často izolovaně se zdvíhající a zakončené kupovitou až kuželovitou vrcholovou částí, či jako mírně zahloubená údolí s krátkými a místy příkrými a skalnatými údolními svahy. Typické jsou malé opuštěné kamenolomy. Substrát tvoří pestrá mozaika hornin sestávající z ortorul, pararul, migmatitů, svorů, granulitů a granulitových rul s ojedinělými vložkami amfibolitů a hadců (1.23). Četné jsou pokryvy deluviálních a deluviofluviálních hlinitopísčitých až hlinitokamenitých sedimentů ve splachových depresích. Vyskytují se i ostrůvky spraší, sprašových hlín a miocénních sedimentů. Ukázka příbojové facie svrchní křídy je chráněna v Českobrodském bioregionu v PP Lom u Radimi. V půdním pokryvu se střídají kambizemě (vesměs typické) na skalních horninách a na hlinitých pokryvech typické i hnědozemní černozemě (zejm. v 1.5.) nebo hnědozemě (zejm. v 1.23). Časté jsou i přechody mezi půdami. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché (1.13) až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700 C. Vyvýšené části jsou nadprůměrně exponovány účinkům větru, v údolích lze předpokládat sklony k častější tvorbě lokálních inverzí, na strmějších svazích (Radim, Vinný vrch) se slabě projevuje i expoziční klima. Vegetace: Potenciální vegetaci tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum), na malých konvexních plochách lze předpokládat i teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum). Humóznější úpatí hostí hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum). V malých potočních nivách se vyskytují nejčastěji bažinné olšiny (Carici acutiformis-alnetum). Na extrémních odlesněných stanovištích lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis, na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. 1.3.2. Charakteristika -2BE Erodované plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. Typický reliéf s plošinami a údolními svahy rozrušenými stržovou erozí a izolovanými výstupy skalního podloží (ojediněle s nápadnějšími skalními útvary) se navzdory četným regionálním modifikacím opakuje téměř ve všech hlavních bioregionech.. Substrát tvoří spraše a sprašové hlíny s ostrůvky deluviálních a deluviofluviálních hlín a s úzkými pásy fluviálních sedimentů úzkých niv. Kontrastní prvky tvoří obnažený starší podklad tvořený pleistocénními štěrkopísky, neogenními jíly a písky (1.23, 4.1), erozí rozřezanými souvrstvími křídových jílovců, slínovců, prachovců, pískovců a slepenců (1.2), pestrou škálou permokarbonských sedimentů (1.2, 1.23, 4.1), devonskými pískovci, břidlicemi, prachovci a vápenci v Karlštejnském bioregionu (1.18), proterozoickými drobami, prachovci a břidlicemi (1.2), ortorulami, pararulami, migmatity a amfibolity (1.23), žulami a granodiority (1.23, 4.1) a ojedinělými vložkami neovulkanitů a silicitů v 1.2 a v Milešovském bioregionu (1.14). V půdním pokryvu dominují černozemě často erodované (1.2, 4.1), přecházející směrem do okrajových poloh v hnědozemě (1.14, 1.18, 1.23). Na torzech teras se nacházejí lehčí kambizemě, na předkvartérních výchozech typické, bohatší i kyselejší kambizemě a pararendziny. V nivách jsou fluvizemě a glejové fluvizemě.. Klima je teplé (T2) až velmi teplé (T 4), převážně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2500-2800 C. Pro plošiny je charakteristická zvýšená větrnost, pro vyšší svahové polohy a

strana 8 z 35 plošiny příznivý režim minimálních teplot se sníženou náchylností k tvorbě lokálních inverzí, což dokládá vysoký podíl sadů. Údolní dna a úpatí trpí naopak náchylností k tvorbám lokálních inverzí. Varianta panonská (4.1): K potenciální přirozené vegetaci přistupují na teplých svazích i panonské prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-carpinetum). 1.3.3. Charakteristika 2RN Plošiny na zahliněných píscích 2. v.s. Typ se hojně nachází v nížinách podél řek v Polabí a na střední a jihovýchodní Moravě. Výjimkou jsou terasy řeky Berounky ležící na dně skalnatého údolí před ústím do Vltavy. Převažují malé a středně velké segmenty. Celkem je typ tvořen 143 segmenty s průměrnou plochou 4,9 km2 a celkovou plochou 705 km2. Větší plochy typu jsou vyvinuty v bioregionech Polabském (1.7) se 161 km2, Řipském (1.2) s 93 km2, Mosteckém (1.1) s 81 km2 a Pardubickém (1.8), kde je 79 km2. Je součástí rozsáhlých plošin nižších i vyšších teras v povodí Ohře, Berounky, Vltavy, Labe, Moravy, Bečvy, Dyje a jejich přítoků. Reliéf v oblastech s více nebo méně zahloubenými vodními toky, jako v Řipském bioregionu (1.2), části Mosteckého bioregionu (1.1), Benátském bioregionu (1.4), Jevišovickém bioregionu (1.23) tvoří plošiny mírně vystupující nad okolí. Reliéf může mít i charakter slabě zvlněné roviny často protkané sítí kanálů a příkopů a vesměs navazující na údolní nivy v úvalových bioregionech, jako v Polabském (1.7), Pardubickém (1.8) a Ždánicko-Litenčickém (3.1) bioregionu. Zvláštním případem jsou okrouhlíky vystupující nad okolní terén uprostřed nivy v údolí Ohře v Mosteckém bioregionu (1.1), které charakterizuje nápadný terénní stupeň po obvodě. V Přerově na pomezí nivy a terasy vystupuje travertinová kupa, na které byla založena nejstarší část města s hradem. Četné segmenty jsou rozrušeny těžbou štěrkopísků, mnoho je také menších aktivních i uzavřených hliníků a malých uzavřených pískoven. Substrát dominantně tvoří fluviální štěrkopísky v různém stupni zahlinění, ve Ždánicko- Litenčickém bioregionu také proluviofluviální a v Mosteckém bioregionu proluviální štěrkopísky. Na Moravě a v Mosteckém bioregionu se uplatňují také terciérní sedimenty, v Čechách (kromě 1.1) křídové sedimenty, především zvětralé pískovce, zejména v Benátském (1.4) a Českobrodském (1.5) bioregionu. V údolí Ohře vystupují fragmenty deluvioeolických písčitých hlín, hlinitých a písčitohlinitých deluvií. Zejména v bioregionech 1.1. a 1.18 jsou i fluviální hlíny a písky, četné jsou ostrůvky spraší, ojedinělé naopak dejekční kužele (1.18). Zpod teras místy vystupují jemnozrnné vápnité křídové sedimenty. V PP Chvalský lom je chráněn profil cenomanskými pískovci, v PP Skalka u Žehušic a PP Skalka u Velimi (obě v 1.7) jsou naleziště křídových zkamenělin příbojové facie na vystupujících pahorcích krystalinika. Půdní pokryv tvoří především arenické kambizemě, v důsledku zahlinění často přecházející v teplejších resp. sušších polohách v bioregionech Mosteckém, Polabském a Hluckém do arenických černozemí. Ve vlhčích resp. chladnějších bioregionech, např. v Benáteckém, Pardubickém (1.8), Cidlinském (1.9), Karlštejnském (1.18) a Ždánicko-Litenčickém jsou arenické kambizemě doplněny četnými ostrůvky hlinitých černozemí, nebo hnědozemí a luvizemí. V lesích na zvětralinách křídových pískovců jsou mapovány i kyselé kambizemě až podzoly. Charakteristická je větší kyselost (zejména v lesích) a suchost půd. U tohoto typu vzhledem k suchým půdám patří všechny jednotky do bezbukové varianty vegetační stupňovitosti. Podnebí je teplé (T2), na okraji Dolnomoravského úvalu až velmi teplé (T4), suché (1.1, 1.2, 1.14, západní část 1.7), mírně suché, až mírně vlhké (3.4), s teplotními sumami za malé vegetační období 2500 2800 C. Náchylnost k tvorbám lokálních inverzí je slabá a zasahuje jen slabou vrstvu přízemní atmosféry. Většina segmentů je však v důsledku nízké polohy v dosahu působení regionálních inverzí. Vyvýšené segmenty v bioregionech 1.4, 1.5, částečně 1.1 a 1.2 jsou vystaveny účinkům větru. Vegetace: Varianta hercynská mimo Polabí (1.1, 1.9, 1.11, 1.14, 1.18, 1.23): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), na méně zahliněných místech přecházející zřejmě do acidofilních bikových doubrav (Luzulo albidae-

strana 9 z 35 Quercetum petraeae). Podél potoků se vyskytují olšovo-jasanové luhy (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných místech jsou nejčastější luční porosty svazu Arrhenatherion, v potočních nivách vlhké louky svazu Calthion i Molinion. Varianta panonsko-karpatská (3.1, 3.3): Karpatské dubohabřiny přecházejí do panonských prvosenkových dubohabřin (Primulo veris-carpinetum). 1.3.4. Charakteristika -2UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. Unikátní typ. Reliéf je představován výraznými údolími, hlubokými na Dyji nad Znojmem 100-150 m, jinde kolem 50 m. Údolí Dyje je tvořeno zaklesnutými meandry, je značně skalnaté, s balvanitými a strmými svahy a holými sutěmi. Profil svahů je konvexně-konkávní i konvexní. Boční údolí směřující z okolních plošin se na krátkých úsecích rychle zahlubují na úroveň hlavního toku, jsou strmá, skalnatá a na dně s balvanitými akumulacemi a peřejemi. Ostatní údolí tohoto typu jsou nepoměrně mírnější co do rozměrů i pestrosti a členitosti reliéfu. Substrát tvoří především biotitické a zbřidličnatělé biotitické žuly Dyjského masívu, málo významné jsou vložky aplitů a biotit-amfibolických křemenných dioritů. Fluviální a zejména deluviofluviální a deluviální sedimenty jsou v údolí Dyje zastoupeny málo, v menších segmentech se naopak objevují i spraše. V půdním pokryvu se střídají rankery, převážně kyselé kambizemě a litozemě, v údolních dnech fluvizemě. Půdy mají okrovou barvu, jsou typicky drobně štěrkovité a vysýchavé. Klima je mírně teplé (MT11) až teplé (T2), mírně suché s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2800 C. V údolích se projevuje expoziční klima, polohy chráněné před ochlazujícím prouděním a sklon k tvorbě teplotních inverzí a mlh. Vegetace: Přirozenou potenciální vegetaci tvoří kyselejší typy hercynské dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na konvexních tvarech doplňují teplomilné doubravy svazu Quercion petraeae, a to především břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum) nebo doubravy s kručinkou chlupatou (Genisto pilosae-quercetum), na svazích severního kvadrantu acidofilní bikové doubravy (Luzulo albidae-quercetum petraeae). Ojedinělá bezlesá místa hostí vegetaci svazu Geranion sanguinei, vzácně i fragmenty vegetace skal svazu Alysso-Festucion pallentis a skalních stepí svazu Festucion valesiacae. Nivy tvoří porosty asociace Stellario-Alnetum glutinosae, podél menších bočních přítoků i Carici remotae-fraxinetum. Na březích řek jsou charakteristické poříční rákosiny (svaz Phalaridion), v řekách vegetace svazu Batrachion fluitantis. Louky by zřejmě náležely do svazu Alopecurion pratensis. 1.3.5. Charakteristika -2BR Erodované plošiny na kyselých plutonitech v suché oblasti 2. v.s. Reliéf vykazuje charakteristické znaky plutonických pahorkatin. Převládá poněkud tvrdší modelace terénu, i povrch vrcholových plošin je zpestřen pahorky vystupujícími nad základní úroveň. Okrajové svahy segmentů vyzdvižených nad okolní terén jsou rozčleněny velkým množstvím krátkých subparalelních, většinou suchých údolí. Výrazným antropogenním zásahem do reliéfu je granodioritový velkolom Leskoun, vyskytují se zde ale i malé opuštěné lomy. Substrát tvoří podrcené biotitické žuly prekambrického stáří s žílami odolnějších aplitů a pegmatitů. V oblasti Krumlovského lesa se vyskytují méně kyselé granodiority. Skalní horniny jsou místy překryty deluviofluviálními a deluviálními sedimenty, ostrůvky spraší a neogenních sedimentů. V půdním pokryvu dominují písčito-kamenité kambizemě, převážně kyselé, s malými ostrůvky rankerů a litozemí. V hlinitějších úsecích se vyskytují na polích hnědozemě a černozemě, v lesích luvizemě. Klima je teplé (T2) až mírně teplé (MT11), suché až mírně suché, s teplotními sumami za malé vegetační období 2400-2700 C. Jedná se většinou o území vyvýšená nad okolní terén, což se projevuje v příznivém režimu minimálních teplot a dlouhé bezmrazé periodě. Větší větrnost některých segmentů je vyvažována velkou lesnatostí.

strana 10 z 35 Vegetace: Potenciální vegetaci severních svahů tvoří bikové doubravy (Luzulo albidae- Quercetum), na plošinách se však vyskytují i větší plochy společenstev acidofilních kostřavových doubrav (Festuca ovina-quercus petraea spol.), snad odpovídajících subasociaci Luzulo albidae- Quercetum genistetosum tinctoriae var. Campanulosum persicifoliae dle Moravce (1998). Humóznější úpatí kryjí hercynské dubohabřiny (asociace Melampyro nemorosi-carpinetum). Na malých konvexních plochách jsou teplomilné břekové doubravy (Sorbo torminalis-quercetum) a v okolí skalek s jižní expozicí i kručinkové doubravy (Genisto pilosae-quercetum). Na odlesněných místech lze předpokládat vegetaci teplomilných trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis (s vřesovišti), na mezických stanovištích ovsíkové louky svazu Arrhenatherion a na vlhkých místech svazu Calthion. 1.3.6. Charakteristika -2RE Plošiny na spraších v suché oblasti 2. v.s. Sprašové plošiny tvoří velmi monotónní reliéf, nepatrně zpestřený mělkými dlouhými úpady a ojedinělými malými nivami zpravidla autochtonních toků. Substrát tvoří vápnité spraše; okrajově sem zasahují z podloží křídové sedimenty. V nivách jsou splachové hlinité sedimenty. V teplejších a sušších územích dominují karbonátové černozemě, v mírně vyšších polohách přecházející do hnědozemních černozemí. V Jevišovickém bioregionu (1.23) převažují hnědozemě s ostrovy hnědozemních černozemí. Půdy mají převážně tmavě šedou barvu. Klima je relativně teplé a srážkově podprůměrné (T2). Na plošinách jsou podmínky pro rozvoj větrné eroze, ale teplotní přízemní inverze jsou pouze středně silné, významné jsou však regionální inverze v nížinách. Vegetace: Varianta hercynská (1.1. 1.2, 1.5, 1.7, 1.23): Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří hercynské černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-carpinetum), které na lokálně teplejších polohách mohou doprovázet středoevropské mochnové doubravy (Potentillo albae- Quercetum). V potočních nivách lze předpokládat olšové jaseniny (Pruno-Fraxinetum). Na odlesněných plochách se mohou objevit teplomilné trávníky svazu Cirsio-Brachypodion pinnati, v nivách vegetace svazu Calthion. 1.3.7. Stručná charakteristika na ZPF Vegetační stupeň : 1. místo kódu 1. dubový VS 2. bukodubový VS 3. dubobukový VS 4. bukový VS 5. jedlobukový VS 6. smrkodubojedlový VS 7. smrkový VS 8. klečový VS 9. alpinský VS Legenda ke kódu : Trofická řada : 2. místo kódu A - oligotrofní (chudé živinami) AB - hemioligotrofní (polochudé živinami) B - mezotrofní (středně bohaté živinami) BC - meminitrofní (polobohaté dusíkem) BD - hemialkalofilní (polobohaté vápníkem) C - nitrifilní (bohaté dusíkem) CD - nitrialkalofilní (bohaté dusíkem a vápníkem) D - alkalofilní (bohaté vápníkem) Hydrická řada : 3. místo kódu 1 - půdy suché 2 - půdy omezené řady 3 - půdy normální řady 4 - půdy zamokření řady 5 - půdy mokré řady

strana 11 z 35 1.4. POPIS A ANALÝZA AKTUÁLNÍHO STAVU KRAJINY, Krajinný ráz je určován dominujícím zastoupením polí ta jsou velká, pokrývají rozsáhlá souvislá území. Jednotlivá pole jsou oddělena přímými dlouhými cestami a silnicemi s doprovodem ovocných dřevin. Hrubým zásahem do krajiny bylo vybudování Řízené skládky TKO. Ve vztahu k ekologické stabilitě krajiny mají zásadní význam tyto trvalé vegetační formace: 1. lesní porosty, 2. trvalé travní porosty (louky, pastviny, stepi, lada), 3. břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch, 4. doprovodnou vegetaci komunikací, 5. rozptýlenou trvalou vegetaci, 6. zahrady, sady a vinice, 1.4.1. Lesní porosty Lesy jsou velmi vzácné, zpravidla je tvoří pouze nepatrné a navzájem oddálené segmenty. Nacházejí se na ojedinělých vyšších strmých svazích, nebo v místech, kde dříve byly těženy nerostné suroviny, případně tvoří doprovod vodotečí. Značná část lesíků je bažantnicemi. Jejich dřevinná skladba je většinou silně pozměněna s hojným akátem, borovicí, jasanem, topoly a lipami. Pouze nivní lesíky mají dřevinnou skladbu bližší přirozené, neboť v nich dominují topoly a vrby, místy olše. 1.4.2. Trvalé travní porosty Travní porosty téměř chybějí, pokud se vyskytují, jsou většinou mokré a opuštěné, vázané především na nivu ky. Významnou lokalitou jsou Kopečky u a - zbytky zachovalých travinobylinných porostů v intenzivně využívané zemědělské krajině. Další významnou lokalitou jsou PP Losolosy - lokalita je tvořena svažitými pozemky s různou expozici na pestrém geologickém podkladu; vyskytují se teplomilná rostlinné společenstva s výskytem chráněných druhů rostlin. 1.4.3. Břehové a doprovodné porosty vodních toků a ploch Vodní toky tvoří jen zaplevelené příkopy v polích a kratší úseky větších alochtonních potoků ky. Rybník je v území pouze v lokalitě U mlýnku má jen malou ekologickou hodnotu. Větší hodnotu představují vodní plochy - těžební jámy v lokalitě Kaolinky, Tato plocha postupně zarůstá vegetací, a menší, leč hlubokou tůní. 1.4.4. Doprovodná vegetace komunikací Doprovodnou vegetací komunikací rozumíme vegetační pásy liniového charakteru, lemující v řešeném území silnice a polní cesty. Jejich ekologický význam bývá rozličný, podstatná je u nich zejména krajinotvorná hodnota. Někdy mohou mít i důležitou funkci v protierozní ochraně. Z hlediska ÚSES jsou použitelné zejména jako interakční prvky. Doprovodná vegetace polních cest v katastru je tvořena převážně ruderalizovanými travobylinnými pásy, místy se zbytky ovocných dřevin, které již dožívají a je nutné je začít postupně nahrazovat. 1.4.5. Rozptýlená trvalá vegetace Jedná se zejména o dřevinná doprovodné a liniové porosty podél polních cest, o relativně malých výměrách, situovaných převážně na kultuře ostatní plochy. V druhově často velmi pestré dřevinné skladbě dominují ovocné stromy (jabloně, třešně, švestky) s příměsí druhově chudého keřového patra. 1.4.6. Zahrady, sady, vinice Vyskytuje se jen malý sad v lokalitě Losolosy - dnes u areálu cvičiště psů. Zastoupeny především švestky a třešně. Vinice v území zcela chybí.

strana 12 z 35 1.5. KOSTRA EKOLOGICKÉ STABILITY V řešeném území byly provedeny terénní průzkumy, vyhodnocena ekologická stabilita a na jejich základě vymezena kostra ekologické stability. Pro vyhodnocení KES byla použita 6-ti stupňová klasifikace: Stupeň ekologické stability jednotlivých typů aktuálního stavu ploch. K základnímu hodnocení byla použita následující klasifikace: Výsledky klasifikace ploch KES jsou podchyceny v tabulkové části. Stupeň ekologické stability Typická společenstva, ekosystémy kód charakteristika 0 výrazně nestabilní, bez uzavřená zástavba, průmyslové plochy, kolejiště bez vegetace, přiroz. ekolog. vazeb odkaliště, skládky odpadků, vodní plochy zaklenuté 1 velmi málo ekologicky stabilní orná půda, chmelnice, vinice, intenzivní sady orané, vodní toky silně znečištěné 2 málo ekologicky stabilní intenzivní louky a pastviny, zatravněné sady, lada ruderální, vody středně znečištěné se zpevněním břehů, lesy degradované, zeleň v centrech intravilánů a u staveb, liniová vegetace ruderální a plevelná 3 středně ekologicky stabilní louky, pastviny polokulturní, zatravněné maloplošné sady, zahrady s doprovodnou vegetací, lada s podílem ruderální a plevelné vegetace, vodní plochy a toky mírně narušené, lesy s nepůvodními monokulturami, plochy vyhrazené zeleně v intravilánech, liniová 4 ekologicky velmi stabilní 5 ekologicky nejstabilnější společenstva s malým podílem rumerálních a plevelných druhů louky, pastviny extenzivní s přirozenými druhy, nehnojené, hospodářsky zanedbané, postagrární lada, opuštěné lomy, pískovny, zemníky, rybníky s přirozenými společenstvy, lesy polokulturní a kulturní, s příměsí původních dřevin, též monokultury původních dřevin, liniová společenstva bez rumerálních a plevelných druhů, soubory přirozených společenstev na urbanizovaných plochách louky, pastviny přírodní subalpinské a vysokohorské, mokřady všeho druhu se zachovalými společenstvy, lesy přírodní a přirozené Kostra ekologické stability řešeného území je tvořena zejména: 1. Losolosy - Lokalita je tvořena svažitými pozemky s různou expozici na pestrém geologickém podkladu. Vyskytují se teplomilná rostlinné společenstva s výskytem. chráněných druhů rostlin. Lokalita je v krajině útočištěm četných druhů živočichů, např. ťuhýka obecného, křepelky polní nebo pěnici vlašské 2. Kopečky u a Dva stepní pahorky s xerotermní vegetací. Podklad tvořen mozaikou spraší, jemnozrných muskovitů, biotitických svorů a okatých býtešských ortorul. Zbytky zachovalých travinobylinných porostů, místy keře. Jedná se o zbytek bývalé pastviny. 3. U kaolinky lokalita po ukončené těžbě kaolinu - plocha navazuje na těžební prostory. Součástí plochy je zazemňující se tůň dna bývalé těžební jámy - zásadní biotop pro obojživelníky a řadu druhů bezobratlých.

strana 13 z 35 1.6. NÁVAZNOST NA NADREGIONÁLNÍ A REGIONÁLNÍ SES, KONCEPCE NÁVRHU MÚSES. Pro řešené území není v současné době platná žádná územně plánovací dokumentace vydaná krajem. Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje (dále jen ZÚR JMK), které byly Zastupitelstvem Jihomoravského kraje vydány dne 22.9.2011 usnesením č. 1552/11/Z 25., byly rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21.6.2012, který nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení, zrušeny. Tato dokumentace nevymezovala v řešeném území plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. V souvislosti s výše citovaným zrušením ZÚR JMK byl, jako jev č.118 Jiné záměry orgánů veřejné správy, předán pro aktualizaci Územně analytických podkladů ORP Znojmo materiál Koncepční vymezení prvků R a NR ÚSES, který byl poskytnut dle dohody všech sedmi věcně a územně příslušných orgánů ochrany přírody. Součástí poskytovaného údaje o území je textová část (metodické zásady pro aplikaci v procesu územního plánování). Tento materiál rovněž nevymezuje v řešeném území žádné plochy pro Územní systém ekologické stability na regionální ani nadregionální úrovni. 1.6.1. NADREGIONÁLNÍ ÚSES Nadregionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012. V k.ú. není zastoupen prvkem. 1.6.2. REGIONÁLNÍ ÚSES Regionální územní systém ekologické stability je vymezen dle Koncepčního vymezení regionálního a nadregionálního územního systému ekologické stability (odvětvový podklad orgánů ochrany přírody) ze srpna roku 2012.. V k.ú. není zastoupen prvkem. 1.6.3. MÍSTNÍ ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY 1.6.4. Biocentra a biokoridory Plán MÚSES navazuje na sousední generely MÚSES k.ú. Plaveč, k.ú. Tvorihráz, k.ú. Kuchařovice, k.ú. Přímětice, k.ú. Hluboké Mašůvky.. Místní systém ekologické stability navržený pro řešené území na ZPF a PUPFl sestává celkem z 31 prvků, podrobněji popsaných v tabulkové části plánu. MÚSES je v řešeném území reprezentován třemi souvislými větvemi biokoridorů. První větev prochází od SZ z biocentra C01 koridory v suché řadě K01 až do biocentra C02, pokračuje koridorem K 05-K08 do katastru Plavče. V suché a mezofilní řadě je veden koridor K18 K22, vloženo je biocentrum C08 Losolosy. Třetí větev z biocentra C03 je koridorem K10-K11 v suché řadě vedena do nově vymezeného biocentra C05. Ve vlhké řadě pak přechází K12 do biocentra C06 a dále po toku ky do katastru Tvořihráze. 1.6.5. Interakční prvky Funkci interakčních prvků budou plnit doprovodná vegetace vodotečí, komunikací, protierozní meze a další přírodě blízké formace. Ostatní, rovněž důležité prvky pro zachování krajinných hodnot v území je nutné navrhovat při řešení komplexních pozemkových úprav. K zabezpečení dalších důležitých funkcí v krajině (např. funkce protierozní, vodohospodářské, estetické apod.) je tato síť doplněna o interakční prvky. Mezi významné interakční prvky zde patří travnaté sady, břehové porosty a křovinatá společenstva na mezích. Navržená síť interakčních prvků je součástí návrhu plánu ÚSES.

strana 14 z 35 1.6.6. PARAMETRY ÚSES Limitující parametry biocenter a biokoridorů vychází z metodických principů vymezování ÚSES a jsou v rámci plánu ÚSES konkretizovány autorizovaným projektantem ÚSES, tj. odborně způsobilou osobou. Níže uvedené limitující parametry, dříve tzv. minimální prostorové parametry, byly převzaty z Věstníku MŽP 08/2012 - Metodická pomůcka pro vyjasnění kompetencí v problematice územních systémů ekologické stability Limitující velikosti biocenter Biocentra místního (lokálního) významu Minimální velikost činí 0,5 ha, 1 ha, 3 ha až 6 ha v závislosti na m parametru a cílových reprezentativních ekosystémech biocentra. Lesní a luční ekosystémy: 3 ha Ekosystémy mokřadů a stepních lad: 1 ha Skalní ekosystémy: 0,5 ha Kombinovaná lesní biocentra reprezentující dvě : 6 ha Biocentra regionálního významu Minimální velikost činí 10 ha, 20 ha, 30 ha, 40 ha až 60 ha v závislosti na m parametru a cílových ekosystémech biocentra. Lesní ekosystémy 1. a 2. vegetačního stupně, tvrdého luhu a přírodní ekosystémy 8. a 9. vegetačního stupně: 30 ha Lesní ekosystémy 3. a 4. vegetačního stupně: 20 ha Lesní ekosystémy 5. vegetačního stupně: 25 ha Lesní ekosystémy 6. a 7. vegetačního stupně: 40 ha Lesní ekosystémy olšin a měkkého luhu, ekosystémy mokřadů a stepních lad: 10 ha Skalní ekosystémy: 5 ha V případě holosečného způsobu hospodaření se minimální velikost lesních biocenter zdvojnásobuje. U oligotrofních stanovišť (troficky chudých) je možné minimální velikost zmenšit o 5 ha, maximálně o 10 ha, a to diferencovaně u lesních biocenter 1. až 7. vegetačního stupně. Optimální výměra lesního biocentra regionálního významu vesměs překračuje (z důvodů ochrany genofondu autochtonních dřevin) minimální doporučenou výměru genové základny lesních dřevin, tj. 100 ha. Biocentra nadregionálního významu Minimální velikost reprezentativního biocentra činí 1000 ha a více ha, a to v závislosti na cílových ekosystémech biocentra. Rozloha jádrového území se předpokládá cca 300 ha, protože by mělo zahrnovat celou škálu typických ekosystémů daného bioregionu. U unikátních nadregionálních biocenter není stanoven limitující parametr, ale je nutné stanovit optimální rozlohu individuálně. Rozloha vychází z aktuálního stavu unikátních ekosystémů, pro které bylo biocentrum vymezeno. Limitující šířky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Minimální šířka činí 15 až 20 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy: 15 m Ekosystémy mokřadů: 20 m Ekosystémy stepních lad: 10 m Biokoridory regionálního významu Minimální šířka činí 20 m, 40 m a 50 m terestrických ekosystémů, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Lesní ekosystémy a ekosystémy mokřadů: 40 m Luční ekosystémy: 50 m Ekosystémy stepních lad: 20 m Biokoridory nadregionálního významu Nadregionální biokoridory nemají dosud stanovenu limitující šířku. Vždy se jedná o složený biokoridor, kde minimální šířka pouze orientačně vychází z minimální šířky regionálního biokoridoru příslušného typu. Limitující délky biokoridorů Biokoridory místního (lokálního) významu Maximální délka činí 2000 m. Biokoridory regionálního významu Maximální délka činí 500 m, 700 m a 1000 m, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenosti dvou regionálních biocenter je 8 km, a to za předpokladu alespoň 11 vložených mezilehlých místních (lokálních) biocenter. Lesní ekosystémy, luční ekosystémy 5. až 9. vegetačního stupně: 700 m Mokřadní ekosystémy: 1000 m Ekosystémy stepních lad, luční ekosystémy 1. až 4. vegetačního stupně: 500 m Biokoridory nadregionálního významu Maximální délka vychází orientačně z délek regionálních biokoridorů. Maximální délka činí 500 m až 700 m mezi vloženými biocentry místní (lokální) hierarchické úrovně, a to diferencovaně podle typů cílových ekosystémů. Do nadregionálního biokoridoru musí být ve vzdálenostech maximálně 5 až 8 km vkládána regionální biocentra, a to diferencovaně dle typů cílových ekosystémů. Maximální vzdálenost dvou nadregionálních biocenter není stanovena. Nadregionální a regionální biokoridory mohou být složené. U složených biokoridorů se do velmi dlouhého biokoridoru vždy vkládají biocentra místní (lokální) hierarchické úrovně (po 500 m, 700 m, 1000 m), popř. regionální biocentra (po 5 až 8 km). Vzdálenosti vložených biocenter jsou uvedeny v předcházejících odstavcích.

strana 15 z 35 1.7. SKLADBA DŘEVIN PODLE (PODLE BUČEK, LACINA, DOPLNĚNO TICHÁ) Vegetační stupe)ň (m n.m. 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300-500) Půdní a vlhkostní poměry Rašeliniště bo, břp, kruš, jal, vruš, Písky, skalní ostrohy Dbz, dbl, bo, vřes, genpil, bř, kruš, jal, bo, Jihlav ad, bř, jal, Chudší až středně botá stanoviště, Botá až živná stanoviště Lužní lesy, potoční nivy Řady obocené vodou A AB B BC,BD C CD D Stagn. Proudící Pdbl, js, díjlp í (lužní), jlv, jsú, Dbz, bk, střh, svída, Jal dbš, cer, lpv (lesostepní), jlp (lesostepní), jvb (skalní), břek, mah, všk, ptzob, ržb, ržp, ržš, ržcorymbifera, mandl, klok, dřš, tř, jab, hr, líska, sko, skč, skp, cratox, euver, jal, trn, řešetl, tavp, tpb (lesostepní), tuš, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp,jř, Pěstovaná osk, ruj, js man, ržb, Pěstované: jvtat, ruj, js man, boč, dbl, dbš, cer, js, db, lpm, lpv (lesostepní) jlp (lesostepní), jvm, jvb, břek, malebka, dřín, líska, cratox, cratmon, trn, tuš, lonxyl, euver, eueu, ptzob, všk, ržš, ržg, svída, řešetl, dřš, tř, sko, skp,skč, srstka, jal, jab, hru, střh, tpos, tpb (lesostepní), jíva, muk, jř, tavp, klok, kal, Pěstované: oskeruše, md, much jvb (lužní), lpv (lužní)vrbí, tpč, tpb (lužní), tpš, tpos, oll, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, hb, kal, lpm, dřín, cratmon, střh, svída, eueu, jlp, jř, jvb dbl, js, lpv (lužní), jlp(lužní), jlv, tpč, tpš, tpos, tpb (lužní), vrbí, vrkř, vrč, jlv, oll, eueu, střh, kruš, rbč, jíva, vrpo, vrna, vr3m, vrpl, vrko, jř, svída, kal, 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800)) 5.jedlobukový (600-900) vr5m bo, jal, bl, břp, kruš, vruš, vr5m bo, bř, jal, Bo, bř, jř, sm, dbl, jal, Bo, bř, jal, Bk, dbz, jvk, jlv, jlh, tis,, břečtan, cratcal Dbjehl: dbl, jd, bo, sm, md, bk, js, hb, kruš, eueu, euver, ptzob, jab, hru, dřš, tř, dřín, řešetl, sko, skp, skč, cratmon, břek, tavp, klok, tuš, Liniová spol: trn, ržš, cratox, líska, jř, pěst sm, jd, md, bo, much, svída Bk: bk, dbz, dbš, db, md, js, jd, jvk, jvm, lpv, js, hb, lonxy, srstka, much, dřš, tř, dřín, sko, skp, skč, cratmon, eueu, euver, ptzob, břek, tavp, klok, svída, jlh, trn, ob, cratcal, lonxyl, tpos, jíva,, bzh, muk, jř, lpm, srstka, bzh, rba, rža, jal, střh, jřm, tis, kal, jlh dbl, js, eueu, tpb (lužní), tpč, vruš, vrpo, vrlý, vrhl, svída, rbč, vrko, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, vrna, vr3m, jíva, střh, krušina, žid, jř, lpv (lužní), kal, 6.smrkojedlobukový (900-1200) 7.smrkový(1100-1350) 8.klečový(nad 1300) bl, kleč, bo, břp, břtr, jal, kruš, vruš, sm, md, bo jíva, vrsí, b kleč, sm, m vruť, bzh bk, jd, sm, md, jvk, lpv, js, jlh, lonnig, eueu, vrsl, Liniová spol.: bř, jvk, sm, líska, ržš Pěst. ve vsích a alejích: lp, jv, jlm, js, jř, md, tř, bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, lonig, lonxyl, rža, srstka, ribes alp, tpos, vrsl, kruš, střh, střs, jal, jíva, bzh, muk, jřm, tis, olz, vrpo, vrlý, vrhl olš, olz, vrkř, jíva, vrlý, vrhl, oll, tpos, střh, žid, vrna, vr3m, jř, bk, jvk, jř, rbs, rba, vrsl, lonig, bř, břp, břk, jal, střs, lmb, kleč, vruš, zh, oll, olš, olz, střs, jř, muk, d, lmb jř, jřs, lonig, břp, břk, olz, vrd(krk.), vrší (Jes.), vrla, vrby(krk.a Jes.), jals, střs, rbs, vruš, vrsí,

strana 16 z 35 1.8. DOPORUČENÁ SKLADBA DŘEVIN PRO PÁSOVÉ VÝSADBY Vegetační stupeň (m n.m.) 1.dubový (do 300(500)) 2.bukodubový (200-400) 3.dubobukový (300-500) 4.bukový (dubojehličnatý) ((300)400-700(800)) 5.jedlobukový (600-900) 6.smrkojedlobu kový (900-1200) 7.smrko vý(1100-1350) klečový (nad 1300) Půdní a vlhkostní poměry Kategorie Rašeliniště Písky, skalní ostrohy Chudší až středně botá stanoviště Botá až živná stanoviště A, AB, B BC, BD, C,CD, D S bo, břp, bo, bř, dbl, dbz, jř, dbl, dbz, dbš, cer, js, lpv, lpm, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, jal, řešetl, dřín, K kruš, jal, kruš, jal, vřes, líska, ržpo, ržš, ržb, klok, svída, eueu, euver, vruš, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, IP oskeruše, moruše, kašt, jvtat, jřpr, much S bo, břp, bo, dbl, dbz, bř, jř, dbl, dbz, dbš, lpv, lpm, jlv, js, jvm, bk, tř, jab, hru, jř, tpb, tpos, SK jlp, jvb, hb, břek, muk, mal, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, K kruš, jal, kruš, jal, vřes líska, ržpo, ržš, ržg, ržb, klok, svída, eueu, vruš, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, IP S SK K bo, jd, břp jal, vruš, vr5m, bo, dbl, dbz, jd, bř, jř kruš, jal, vřes, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, jal, hedera, oskeruše, moruše, kašt, jvtat, much, boč, md bk, dbz, dbl, dbš, cer, lpv, lpm, jlp, jlv, jlh, js, jvm, jvk, tř, jab, hru, jř,tpb, tpos, jvb, hb, břek, malebka, střh, cratox, cratmon, řešetl, dřín, jíva, muk, tis, cratcal líska, ržpo, ržš, ržg, klok, svída, eueu, euver, všk, ptzob, mandl, sko, skč, skp, dřš, trn, tavp, tuš, kal, lonxyl, srstka, hedera, much, kašt, jřpr, Lužní lesy, potoční nivy, řady obocené vodou dbl, js, jsú, jlv, lpv, lpm, vrbí, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř, jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlv, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jlp, jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, líska, vrna, rbč, svída, kal, eueu dbl, js, jlp, jlv, jlh, lpv, vrbí, vrkř, vrč, tpč, tpb, tpš, tpos, oll, db, jř jvb, cratmon, dřín, střh, jíva, vrpo, vr3m, vrpl, vrko, kruš, vrna, rbč, svída, kal, eueu IP S bo, bobl, bo, dbl, bř, dbl, dbz, dbš, jd, bo, sm, md, bk, js, jvk, jvm, lpv, břpýř, lpm, jlh, db, jř, tř, jab, hru, tpos, SK břek, muk,cratmon, cratcal, cratox, dřín, střh, tis, vrlý, vrhl, vr3m, jíva, střh K IP S kruš jal, vruš, vr5m bo, bobl, břpýř, jal, bo, bř, jř, sm, jd, dbl, líska, lonxyl, srstka, dřš, sko, skp, skč, eueu, euver, ptzob, tavp, klok, svída, kruš, řešetl, tuš, kal, trn, jíva, bzh, jřm, rba, rža, ržš, hedera, much, jřpr, bk, jd, sm, md, jvm, jvk, lpv, lpm, js, jlh, bř, tpos, dbl, js, tpb, tpč, oll, olš, vrkř, jvk, jlh, jř, lpv Eueu, svída, rbč, vruš, vrpo, vrko, vrna, kruš, kal, oll, olš, vrkř, tpos, jvk, jlh, js, jř, lpv SK cratox, cratcal, líska, jíva, muk, střh, tis, vr3m, jíva, střh, vrlý, vrhl K IP kruš, jal, vruš, vr5m jal, trn, lonxyl, lonig, eueu, vrsl, rža, ržš, srstka, rba, jřm, kal, bzh, md, tř, jřpr kruš, olz, vrpo, vrna, kal, S bobl, bo, bo,sm, jd, bř bk, jd, sm, md, jř, jvk, js, tpos olš, vrkř, oll, js, tpos, jř břp, SK střh, jíva, muk, tis, jíva, vrlý, vrhl, střh, vr3m K IP kleč, jal, břtr, kruš, vruš jal, lonig, lonxyl, rža, srstka, rba, vrsl, kruš, střs, bzh, jřm, limba olz, vrna, rbs, rba,. S bo, jř, sm, md, bo, bk, jvk, j ř, bř, břp, oll, olš, jřp, bř, SK vrsl, vruš, jíva, muk, břk K rbs, rba, lonig, střs, k leč, vrsí, bzh, olz, střs, rbs IP S SK limba, sm, md, lmb, jř, břp břk, vruš, K kleč,olz, jřs, lonig, vrd, vrší, vrla p, vrby, střs, rbs, vrsí, vruť, bzh, jals IP limba

strana 17 z 35 1.9. VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY A ZCHÚ Významný krajinný prvek (VKP) vyjmenované zákonem č. 114/1992 Sb. v 3 písm.b) jsou zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle 6 zákona (zejména mokřady, stepní trávníky, remízy, meze, trvalé travní plochy, atd.). 1.10. ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ( 14) ZÁKONA Č. 114/1992 SB V současnosti je evidována Přírodní památka Losolosy, kód ÚSOP 2150. Přírodní památka se rozkládá v okrese Znojmo na parcele č. 5934 k.ú.. Celková výměra přírodní památky činí 6,5267 ha. Navrženo je zřízení Přírodní památky Kopečky u a, tato PP bude vyhlášena do konce roku s účinností od 1. 1. 2014. Navrženo je také její ochranné pásmo. 1.10.1. PTAČÍ OBLASTI Ptačí oblast dle dostupných podkladů KÚ JmK a AOPK nezasahuje do k.ú.. 1.11. EVROPSKY VÝZNAMNÉ LOKALITY 1.11.1. Evropsky významná lokalita Kopečky u a Kód lokality: CZ0622162 Biogeografická oblast: kontinentální Rozloha lokality: 8,4250 ha Navrhovaná kategorie zvláště chráněného území: PP

strana 18 z 35 1.11.2. Evropsky významná lokalita Tvořihrázský les Kód lokality: CZ0624106 Biogeografická oblast: kontinentální, panonská Rozloha lokality: 1468,2272 ha Navrhovaná kategorie zvláště chráněného území: PR Typy přírodních stanovišť: Druhy: Kraj: Katastrální území: 9170 - Dubohabřiny asociace Galio-Carpinetum 91G0* - Panonské dubohabřiny netopýr černý (Barbastella barbastellus) roháč obecný (Lucanus cervus) tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) Jihomoravský kraj Kuchařovice, Kyjovice, Plaveč, Suchohrdly u Znojma, Těšetice u Znojma, Tvořihráz,, Výrovice

strana 19 z 35 1.12. VYMEZENÍ POUŽÍVANÝCH POJMŮ. Biocentrum je biotop [ 3 písm. i) zákona] nebo soubor biotopů; v krajině [ 3 písm. k) zákona], který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému [ 3 písm. j) zákona Biokoridor je území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Biotop je soubor veškerých neživých a živých činitelů, které ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva. Biotop je takové místní prostředí, které splňuje nároky charakteristické pro druhy rostlin a živočichů Biochora je geoekologická (fyzicko geografická) jednotka, charakteristická určitým uspořádáním typologických jednotek nižšího řádu, především skupin typů geobiocénů Bioregion je individuálně heterogenní jednotkou s charakteristickou mozaikou nižších jednotek biochor a, plocha do 102 km2 v ČR vymezeno celkem 90 bioregionů Ekologické řady vyjadřují složení vegetace na kvalitě substrátu;. trofické řady na minerální zásobenosti a kyselosti: A oligotrofní, B mezotrofní, C nitrofilní, D kalcifilně bázická; hydrické řady na vlhkostním režimu:: 1suchá, 2omezená, 3normální, 4zamokřená, 5trvale mokrá. 6rašeliništní Ekoton je přechodové okrajové společenstvo na styku dvou biomů s charakteristickými životními podmínkami a se zvýšenou druhovou diversitou Interakční prvek (IP) je krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení ostatních ekologicky významných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti Kostra ekologické stability je v současné době existující soubor ekologicky relativně stabilnějších krajinných segmentů, vymezený bez ohledu na jejich vzájemné vazby a vztahy Ruderalizace je proces spontánního šíření rostlin, vázaných původně na člověkem vytvářené stanoviště rumištního charakteru a hospodářsky nevyužívané plochy Skupina typů geobiocenů () je rámec určitých ekologických podmínek, indukovaný podobností rostlinných společenstev. Je to nejnižší používaná biogeografická jednotka. Celkem 200 skupin na území ČR. Územní systém ekologické stability krajiny (dále jen "systém ekologické stability") je vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Rozlišuje se místní, regionální a nadregionální systém ekologické stability Významný krajinný prvek jako ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability. Vegetační stupně jsou jednotky vegetační struktury celých krajin a jejich typu makroklimatu závislé na výškovém a expozičním klimatu. Celkem 9 st.. 1 dubový, 2 bukodubový, 3 dubobukový, 4 bukový, 5 jedlobukový, 6 smrkojedlobukový, 7 smrkový, 8 klečový, 9 subalpínský a alpínský