UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Tibetský léčebný systém Kum Nye a možnosti jeho využití Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Irena Martínková, Ph.D. Zpracovala: Jana Soumarová Praha, duben 2011

Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem uvedla všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne 15.4. 2011 Jana Soumarová

Evidenční list Souhlasím se zapůjčením své diplomové práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny. Jméno a příjmení: Fakulta / katedra: Datum vypůjčení: Podpis:

Poděkování Děkuji PhDr. Ireně Martínkové, Ph.D. za cenné rady a její laskavé vedení a vstřícnost. Děkuji také všem osloveným účastníkům kurzu Kum Nye v Bechyni v čele s mistrem Matthiasem Steurichem za otevřenost, s jakou byli ochotni se mnou sdílet své znalosti, emoce a zkušenosti.

Abstrakt Název: Tibetský léčebný systém Kum Nye a možnosti jeho využití Cíle: Cílem této práce je představit ucelené pojetí tibetského léčebného systému Kum Nye. První část pojednává o buddhismu jakožto obecném filozofickém základu Kum Nye, souvisejících výchozích duchovních principech, historickém pozadí vývoje Kum Nye a nastiňuje vztahy mezi těmito třemi kořeny, ze kterých Kum Nye pochází. Druhá část si klade za cíl ozřejmit terapeutickou účinnost systému a ukázat způsoby jeho praktikování, které jsou speciálně upraveny pro mentalitu a způsob života západního člověka tibetským lamou Tarthangem Tulkou. Zde jsou uplatněny zkušenosti, které autor této práce získal osobní účastí na kurzu Kum Nye. V závěru jsou shrnuty důležité aspekty Kum Nye, nastíněny možnosti využití, dále je uvedeno kritické zhodnocení terapeutických účinků i omezení systému a návrh pro další zkoumání. Klíčová slova: Buddhismus, dechová cvičení, emoce, Kum Nye, stres

Abstract Title: Tibetan curing system of Kum Nye and the possibilities of its application Objectives: The aim of this work is to present a comprehensive view of the Tibetan healing system called Kum Nye. The first part introduces Buddhism as the general basis of Kum Nye, some other basic spiritual principles, the historical background of Kum Nye, and the relationships between these three bases of Kum Nye. The aim of the second part is to explain the therapeutic effect of the system and to present ways of its practice, which are specially modified for the mentality and the way of life of Western society by the Tibetan lama Targhang Tulku. This part is enriched by the author's personal experience from a course of Kum Nye. The concluding part of the work sums up the salient aspects of Kum Nye, presents possibilities for its use, critically evaluates the therapeutic effects and limitations of the system, and makes suggestions for further research. Keywords: Buddhism, breathing exercises, emotions, Kum Nye, stress

OBSAH Obsah...7 Seznam obrázků...9 1 Úvod... 10 2 Metodologie... 13 3 Buddhismus... 14 3.1 Počátky buddhismu... 14 3.2 Čtyři vznešené pravdy... 16 3.3 Myšlenkové školy... 18 3.3.1 Hínajána... 18 3.3.2 Mahájána... 18 3.3.3 Vadžrajána... 19 3.4 Šíření buddhismu... 21 3.5 Tibetský léčebný systém v kontextu Buddhova učení... 23 3.5.1 Nevědomost, negativní myšlenky a emoce... 23 3.5.2 Mentální jedy... 25 4 Historické pozadí a výchozí principy... 27 4.1 Obecná východiska Kum Nye... 27 4.2 Historické kořeny a pozadí vytváření Kum Nye... 27 4.2.1 Tibetské texty, Vinaya texty a učení Nyingma... 27 4.2.2 Ústní tradice jógy systému jemné tělesné energie... 29 4.3 Tarthang Tulku a jeho následovníci... 32 5 Techniky Kum Nye... 36 5.1 Příprava na cvičení... 36 5.1 Sezení... 37 5.1.1 Cvičení sezení... 38 7

5.1.2 Vlastní zkušenosti... 39 5.2 Dechová cvičení... 40 5.2.1 Příklad specifických dechových cvičení a účinky na cvičence... 40 5.2.2 Vlastní zkušenosti... 42 5.3 Masáže... 43 5.3.1 Zásady masáží... 43 5.3.2 Uvolňování blokád... 43 5.3.3 Vlastní zkušenosti... 46 5.4 Pohybová cvičení... 47 5.4.1 Kontinuita a posloupnost cvičení Kum Nye... 47 5.4.2 Přeměna emocí a energií... 51 5.4.3 Vlastní zkušenosti... 52 5.5 Pasivní pozornost... 53 5.6 Pokyny pro praktikování Kum Nye... 54 5.7 Shrnutí... 54 6 Možnosti využití... 56 6.1 Využití při sportovních aktivitách... 56 6.2 Využití v psychoterapii... 57 6.3 Cílová skupina... 58 6.4 Omezení Kum Nye... 58 6.5 Návrhy pro další výzkum Kum Nye... 59 7 Závěr... 61 Slovníček pojmů... 62 Zdroje... 63 8

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1 Sedm gest (Tarthang Tulku, 1995, s. 32)... 37 Obr. 2 Uvolňování napětí (Tarthang Tulku, 1995, s. 34)... 38 Obr. 3 Čistící dech (Tarthang Tulku, 1995, s. 46)... 42 Obr. 4 Masáž rukou č. 1 (Tarthang Tulku, 1995, s. 52)... 45 Obr. 5 Masáž rukou č. 2 (Tarthang Tulku, 1995, s. 52)... 46 Obr. 6 Masáž rukou č. 3 (Tarthang Tulku, 1995, s. 53)... 46 Obr. 7 Masáž rukou č. 4 (Tarthang Tulku, 1995, s. 53)... 49 Obr. 8 Rovnováha těla a mysli (Tarthang Tulku, 1995, s. 103)... 49 Obr. 9 Stimulace a životní energie (Tarthang Tulku, 1995, s. 179)... 50 Obr. 10 Transformace emocí (Tarthang Tulku, 1995, s. 149)... 51 9

1 ÚVOD Kum Nye je tibetská léčebná metoda, spojující po tisíce let rostoucí tradiční buddhistické poznatky, cestu meditace a vývoj vědomí, s poznatky moderních západních metod zabývajících se terapií těla a práce s energií. Kum Nye není komplikovaná esoterní nauka. Nejedná se o komplexní systém cviků, jako je např. Taiji, které je nutné se nejdříve precizně naučit, aby došlo k pozitivním výsledkům. V Kum Nye neexistují cviky pro začátečníky a pokročilé. Rozdíl je pouze v tom, že dlouhodobě praktikující prožívá ty stejné cviky s hlubším prožitkem a intenzitou. Cvičení samotné je jen jednou třetinou léčebného systému. Příprava na cvičení a klidová část na konci jsou stejně důležité. V Kum Nye primárně nejde o žádné záměrné vyvolávání extatických stavů, jako je možné najít u jógy. Člověk může cítit také velmi nepříjemné pocity. V Kum Nye jde o rozvíjení celistvosti, ta může být radostná, ale i velmi smutná. Cvičící Kum Nye jde přímo do hloubky prožitku tzv. objevuje oceán v kapce moře. K celistvosti se může cvičící dostat pouze otevřenou myslí. Cvičící by neměl nic popírat, odstraňovat, ale všemu dát prostor a neidentifikovat se s tím. Jen pociťovat to, co zrovna prožívá, nepřipoutávat se k tomu, nepotlačovat to, ani se tím nenechat fascinovat. Nestačí intelektuální aspekt mysli. Lidé inklinují ke způsobu uvažování vím a nebo nevím, ale v Kum Nye se rozvíjí moudrost nevědění, tedy spíše vím, že nic nevím. Proto se v praktikování tohoto systému dává přednost praktikování a intuitivnímu vhledu před přílišným teoretizováním a slovním výkladům. Jsem si tedy vědoma paradoxu psaní této diplomové práce o něčem, co je intelektuálnímu aspektu mysli tak málo nakloněno, ale pokusím se napsat to, co lze o Kum Nye říci. Téma diplomové práce jsem si vybrala z toho důvodu, že ačkoliv je Kum Nye téměř neznámým léčebným systémem, skrývá v sobě mnoho potenciálu pro své využití v západní společnosti. Přestože v celé západní společnosti je velká poptávka po prožitcích, Kum Nye je na samém okraji zájmu a mnoho lidí o tomto systému nikdy ani neslyšelo. Důvodem může být fakt, že v západní společnosti je tendence žít tak, aby člověk před světem i před sebou samým skrýval negativní emoce. Důvodem je většinou buď obava z vyřazení z daného okruhu lidí, nebo strach ze zranění, pokud ostatním ukáže, že je zranitelným. Projevování emocí se tak stalo společensky nepřijatelným chováním a vede k tomu, že lidé samotní se naučili emoce potlačovat. Kum Nye může v tomto 10

ohledu hodně pomoci. Učí vědomě prožívat to, co člověk cítí, a ochotu riskovat negativní reakci ze strany druhých lidí, aniž by je činil zodpovědným za to, jak se cítí. Tímto chováním člověk znovuobjeví sám sebe a tím i podstatu celistvé bytosti v sobě samém. Důvodem malého zájmu o Kum Nye může být i skutečnost, že nepodporuje lidské ego. Vnější projevy cvičení jsou velmi jednoduché až triviální oproti józe, kdy si cvičící osvojuje tzv. ásany náročné na sílu i koordinaci. Nikdo nikoho neoslní tím, že mu ukáže kupříkladu stoj spojný, kdy předpažením vzpaží a následně pomalým upažením připaží. Dalším důvodem malého zájmu v západní společnosti je podle mého názoru absence extatických stavů hlavně v začátcích cvičení. V Kum Nye se vědomě nemanipuluje s životní energií, aby se cvičící po cvičení cítil fit. Taktéž hned na začátku cvičení je student povzbuzován k tomu, aby převzal zodpovědnost za své léčení. Kum Nye je systémem sebeléčení. Vychází z přesvědčení, že za své léčení nebo prevenci onemocnění a redukci symptomů stresu si člověk může sám (viz kapitola 4.1.2). Kum Nye učí rozvíjet smyslové vnímání a být přístupnější všem svým pocitům. Praktikováním může člověk uvolňovat stres, lépe procítit a porozumět svým pocitům a jeho mysl se stává bdělejší. To vede k větší koncentraci, ke změnám negativních návyků a postojů. Člověk se stává vyrovnanější, emočně stabilnější a lépe zvládá nároky běžného života. Navíc díky hlubšímu poznání sebe sama zvyšuje nejen sebepochopení, ale i schopnost plněji vše sdílet s ostatními lidmi. V první části práce představím výchozí principy a historické pozadí vývoje Kum Nye. Ve stručnosti uvádím obecnou buddhistickou filozofii, ze které Kum Nye vychází. Dále zmiňuji jednotlivé buddhistické myšlenkové školy a detailněji rozebírám filozofický základ Kum Nye v kontextu důležitých buddhistických principů. Přibližuji jednotlivé kořeny, ze kterých tento tibetský léčebný systém pochází a detailněji představuji tibetského duchovního mistra Tarthanga Tulku, který Kum Nye oprostil od náboženských rituálů a celkově upravil pro své západní studenty a jejich způsob myšlení. Ve druhé části práce se zaměřuji na jednotlivé techniky, uvádím konkrétní příklady cvičení a jejich účinky na cvičence. V závěru práce poskytuji výčet možností využití Kum Nye, výhody a omezení tohoto systému a navrhuji možnosti dalšího 11

zkoumání a případových studií, které by jasněji dokazovaly prospěšnost tohoto léčebného systému na člověka. 12

2 METODOLOGIE Tato diplomová práce je převážně teoretického rázu. Ke zpracování práce byly využity informace z dostupné literatury zabývající se filozofií, buddhismem, historií Tibetu a meditacemi celostního charakteru. Téma Kum Nye není častým námětem odborné literatury. Tento tibetský léčebný systém se většinou objevuje v odborné literatuře, která se věnuje relaxačním technikám. Avšak i v této literatuře je zmiňován spíše okrajově. Po podrobnějším zkoumání nebyla nalezena odborná literatura, která by se přímo vztahovala ke Kum Nye. Převážná část této práce proto čerpá z publikací přímo od jeho hlavního tvůrce Tarthanga Tulky. Ačkoliv tento tibetský duchovní působil na akademické půdě v Indii i USA, jeho publikace jsou zejména populárně naučného charakteru. Dalším zásadním zdrojem pro tuto práci byly poznámky z přednášek mistra Matthiase Steuricha. Tyto přednášky se konaly v rámci meditačního kurzu Kum Nye, který se konal v jihočeské Bechyni od 2. do 11. dubna 2010. Tohoto kurzu se autorka této práce sama účastnila, a proto jsou součástí metodologie i její osobní zkušenosti jak z kurzu, tak i z každodenního praktikování Kum Nye. Kromě toho byly využity jako zdroje i nestrukturované rozhovory s dalšími účastníky kurzu. Kromě rešerží literárních zdrojů byla další metodou při zpracování informací deskripce. V diplomové práci jsou popisovány některé vnímané prožitky a emoce autora se snahou o nezkreslený obraz. Je zde třeba uvést, že některá vlastní vyhodnocení účinků cvičení jsou subjektivní a mohou být zkreslená, i když rozhovory s ostatními účastníky kurzu ukázaly, že působení cvičení byla podobná. 13

3 BUDDHISMUS Základní východiska tibetské léčebné metody Kum Nye se nachází v buddhismu jako takovém. Proto je tato kapitola věnována počátku buddhismu, vývoji a jeho základním myšlenkovým směrům. V závěru více přibližuji některé důležité buddhistické principy a ukazuji, jak se v Kum Nye promítají. 3.1 Počátky buddhismu Znalost raného buddhismu je založena na rozsáhlém kánonu buddhistických pramenů v pálijském jazyce, jenž byl dorozumívacím prostředkem v geografické oblasti vzniku buddhismu. Tato oblast zahrnuje dnešní Bihár a část Uttarpradéše a východního Bengálska. Pálijský kánon byl zachován ústním podáním buddhistickými mnichy a poprvé písemně zaznamenán v 1. st. př.n.l. v klášterním komplexu Aluvihára na ostrově Lanka (dnešní Cejlon, republika Srí Lanka). Z těchto pramenů vystupuje nejvíce postava zakladatele buddhismu, Buddha, který žil kolem 563 483 př.n.l.. V tomto kánonu je Buddha značně opředen legendami, z nichž se dá vyvodit jen omezený obraz historického pozadí jeho života. Buddha neboli probuzený byl vlastním jménem Siddhártha Gautama Sákja. 1 Buddha byl synem vládnoucího knížete (s titulem rádža) menší aristokratické republiky na severu Indie (dnes částečně na území dnešního Nepálu). Na počátku žil jako princ. Ve věku šestnácti let Siddhártha prokázal v turnajích zdatnost a získal tak manželku. Následující léta trávil většinou ve dvorních radovánkách, jejichž přemíra jej posléze přiměla k úvahám o smyslu života. Siddhártha se začal stranit dvorského života a hledal rozptýlení ve vyjížďkách do okolí, kde poprvé poznával způsob života obyčejných lidí. Tehdy si začal všímat příkladů utrpení, jejichž prostřednictvím si uvědomil, že lidská existence je nejistou záležitostí. Poté asi ve věku devětadvaceti let se vzdal života v přepychu a stal se asketou. (Werner, 2008, s. 109 n.) Siddhárthův odchod ze své kasty a z konvenčního života se nijak neodlišoval od tradice své doby. Poté co si splnil své občanské a rodičovské povinnosti, se rozhodl vydat na cestu k osvobození. Nejprve začal praktikovat tvrdou askezi, protože Indové té doby se domnívali, že člověk je složen ze dvou stránek duševní a tělesné. 1 Pozn. Druhým významem slova buddha je označení pro lidi, kteří dosáhli dokonalého osvícení. Buddhou se tedy myslí stav toho, kdo nalezl svou původní mysl, přirozenost. V následujícím textu označuji postavu Siddhárthy jako Buddhy s velkým B a stav osvícení jako buddhu s malým b. 14

Předpokládali, že tělesná stránka brání duševnímu rozvoji. (Štráfeldová, 2007, s. 13 n.) Buddha poté strávil nějaký čas v lesních školách, v nichž se pěstovaly filozofické rozpravy a jogínské meditativní praktiky pod vedením učitelů. Učitelé předkládali nauku o povaze stavu osvobození a vyučovali meditační techniky k jeho dosažení. Šlo o úplné odpoutání od empirického světa jevů a myšlenkových představ o něm. To znamená, že ve vrcholném meditačním stavu nezůstalo v mysli nic z toho, co meditující dříve poznal svými smysly a intelektem. Siddhártha tyto techniky zvládl, ale nedaly mu však naprostou jistotu, že dospěl ke konečné pravdě a dosáhl osvobození. Nespokojen s dosavadními výsledky začal experimentovat s jinými metodami praxe, běžnými mezi askety té doby. Nejdříve začal technikou usilovného až násilného soustředění. Poté prováděl dechovou techniku, později známou v systému hatha-jóga (viz slovníček pojmů) jako pránájáma. Nakonec se obrátil k metodě tuhé askeze umrtvováním potřeb těla a žádosti po jejich ukojení, a to zejména drastickým snížením příjmu potravy. Žádná z technik však nevedla k poznání či osvobození. Poté co málem zemřel vysílením, usoudil, že je třeba si zachovat jasnou mysl a tělesné zdraví rozumnou životosprávou. Když se Siddhártha dostatečně zotavil, obrátil se znovu k meditativní jogínské introspekci sám a bez učitele. Tehdy si vzpomněl na zážitek z dětství, kdy pod stromem pozoroval ptáky, kteří se snášeli k zemi, vybírali červy a larvy a bojovali o kořist mezi sebou. Jeho citlivé dětské srdce se naplnilo soucitem nad tím, že život jedněch bytostí se udržuje za cenu utrpení bytostí jiných. Tento pocit vyústil v zážitek sjednocení s proudem života, což lze pokládat za spontánní druh samádhí (vnitřní soustředění spojené s poznáním, dále viz slovníček pojmů). Siddhártha v retrospekci pochopil, že zážitek byl jasný příklad věčného koloběhu zrození a smrti (samsára), jenž vedl ke konečnému pochopení jeho podstaty a tím k trvalému osvobození od něj. Podle tradované historie to bylo šest let od jeho odchodu z domova. Vyhledal si vhodný strom a usedl pod něj. Během noci se mu podařilo vnitřním zřením proniknout až k samému jádru bytí, dosáhnout globální vize samsárové skutečnosti a pochopit její hnací sílu, takže se mohl vymanit z jejího područí. Tato skutečnost se nazývá osvícení, probuzení (bódhi) a Siddhártha Gautama, kterému bylo tehdy třicet pět let, se stal Buddhou. (Werner, 2008, s. 109 nn.) Z omezeného hlediska laiků poznamenalo jeho život dvanáct hlavních událostí: sestoupení z nebe nazývaného Tušita, početí, zrození, výchova, svatba, zřeknutí se světa, pokání, meditace pod stromem probuzení (bódhi), vítězství nad pokušitelem Márou (viz slovníček pojmů), dosažení buddhovství, kazatelská činnost a finální odchod z tohoto světa (nirvána). (Gjamccho, 1999, s. 15) 15

Buddha nebyl učitelem systematické filozofické nauky, ale spíše hlásal návod k duchovní praxi za účelem konečného osvícení, tj. vystoupení z koloběhu životů. Jeho rozpravy jsou přitom vyjádřeny v různých pojmových úrovních podle cílové skupiny posluchačů. V kontextu Buddhova učení je obraz světa jen jakýmsi schématem duševních úrovní, na nichž dochází k individuální zkušenosti existence. Z toho vyplývá, že tento obraz světa má převážně edukační charakter a slouží na duchovní cestě pouze pro účely orientace. Pro praktické účely v životě většiny buddhistů je otázka pohledu na obraz světa zavádějící. Zažívají své okolí jako objektivně dané bez ohledu na to, zdali se hmotný svět kolem nich rozprostírá tak jak je denně zažíváno, nebo zda jde o pouhou projekci mysli jako svět ve snu. (Werner, 2008, s. 118) 3.2 Čtyři vznešené pravdy Buddhistické učení je založeno na zážitku osvícení Buddhy, při kterém poznal čtyři vznešené pravdy. V buddhismu je cesta k samotnému osvícení definována jako porozumění a prožití čtyř vznešených pravd (arija-sačča). První vznešená pravda mluví o existenci jako o utrpení (dukha). Důvodem utrpení je předpoklad, že jakékoliv uspokojení v životě je vždy dočasné a nepodstatné a lpění na něm zaručuje opakované zklamání. Toto utrpení je umocněno vyhlídkou na neustálý koloběh obdobných zkušeností v neustále se opakujícím sledu životů bez naděje na trvalé štěstí. Druhá vznešená pravda definuje vznik strasti (dukkha-samudaya). Příčinou je touha po příjemných prožitcích, které jsou zprostředkovány smyslovým, emočním nebo myšlenkovým uspokojením, o které neustále všechny bytosti usilují. Utrpení spočívá v přesvědčení, že za zdroj všeho uspokojení se považují jiné bytosti, věci, podmínky vnějšího světa a vytváření vnějších okolností, které mají zajistit trvalou spokojenost a pocit naplnění. Třetí vznešená pravda mluví o zániku strasti (dukkha-niródha). Definitivní zánik strasti spočívá v naprostém opuštění chtění dočasných uspokojení. Tímto způsobem dojde k přerušení lpění na samsárových formách života a tím i zanechání plánování budoucích světských cílů a prostředků k jejich dosažení. Ono vystoupení ze samsárové formy existence vede k dosažení osvícení neboli nirvány. Čtvrtá vznešená pravda nabízí praktickou metodu vedoucí k zániku utrpení (dukkhanirórha-gámini-patipadá). Představuje soubor pokynů a návodů, jak odvrátit mysl od jejího upoutání ke smyslovému světu a meditačně ji připravit pro stav osvícení. Tato metoda je popsána jako vznešená osmidílná stezka (arija-atthangika-magga). Tuto osmidílnou stezku lze pokládat za nejstarší dochovanou, soustavnou formulaci jogínské 16

disciplíny, i když rané buddhistické texty výrazu jóga pro svou soustavu duchovního snažení za účelem osvobození nepoužívají. Přestože rané buddhistické texty výraz jóga jako soustava duchovního snažení za účelem osvobození nepoužívají. Vznešenou stezku lze stručně definovat jako správné nazírání, rozhodování, mluvu, konání, způsob živobytí, snažení, uvědomění a soustředění. (Werner, 2008, s. 131 nn.) Pro duchovní růst každého člověka na cestě k osvícení je nezbytné se vyvarovat deseti nemorálností, z nichž tři se týkají tělesné činnosti: zabíjet jakoukoliv živou bytost, krást a cizoložit. Další čtyři nemorálnosti se týkají aktivity řeči a to: lhát, pomlouvat, mluvit sprostě, vést prázdné řeči. Poslední tři se týkají funkce mysli: chamtivost, závist a nevíra v karmu. (Gjamccho, 1999, s. 46 n.) Karma (sanskrtem, kamma v pálijském jazyce) je zjednodušeně řečeno zákon příčiny a následku. Karmický zákon lze parafrázovat biblickým rčením jak zaseješ, tak sklidíš. Každé zrození je výsledkem povahy předchozích činů člověka a jeho duchovní úrovně. Karma je pilířem buddhistické etiky, jehož pochopením a řízením se podle něj vede k možnosti řídit svůj vlastní osud. Buddhisté počátek putování samsárovými životy neznají, ale jeho možnost k ukončení ano osvícení. Zajímavé je, že v buddhismu není nikde stanovena existence lineárního času. Místo toho používají termín koloběh znovuzrozování, tzn., že mají spíše představu o cyklicitě času. Pokud se ovšem vrátíme zpět k Buddhovým odmítnutím zodpovídat tyto otázky intelektem, otázka času zůstává v buddhismu v podstatě nezodpovězena. (Werner, 2008, s. 124) Dalajlama čtrnáctý, vlastním jménem Tandzin Gjamccho, ve své knize Úvod do buddhismu (1999, s. 38) uvádí, že základní věcí pro správné praktikování buddhismu není pouze povrchní změna v podobě klášterního života. Za naprosto elementární považuje správný duševní postoj. Dalajlama tvrdí: Za své konečné útočiště by měl člověk považovat Tři klenoty Buddhu, Dharmu (učení) a Sanghu (obec mnichů); měl by vzít v úvahu zákony karmy a jejích plodů; a měl by pěstovat takové myšlenky, které budou prospívat jiným bytostem. (Tandzin Gjamccho, 1999, s. 38 n.) Pojem dharma (v tibetštině čhö) má dva významy. Jednak označuje Buddhovu nauku o skutečnosti a jednak skutečnost samotnou nejvyšší pravdu, kterou samotný Buddha ve světě viditelně ztělesňuje a většinou se tato Dharma píše s velkým písmenem. (Werner, 2008, s. 162) Všeobecně řečeno, jakákoli ušlechtilá aktivita mysli, těla a řeči představuje Dharmu čili náboženství které může člověka zachránit neboli zdržet od zkázy. O člověku, který koná takové činnosti, říkáme, že se věnuje náboženství. (Gjamccho, 1999, s. 21) 17

3.3 Myšlenkové školy Buddhismus se v průběhu svého vývoje rozdělil na tzv. myšlenkové školy, v závislosti na prostředí a prioritách stoupenců. Tyto myšlenkové školy mohou být zároveň považovány za buddhistickou cestu, která je rozdělena na tři stupně, neboli jány: hínajánu, mahajánu a vadžrajánu. Tyto tři stupně jsou souhrnem různých typů výcviků, které jsou na sebe vzájemně navázány a které se doplňují. Obecně lze říct, že hínajána, mahájána a vadžrajána jsou také nepřetržitým rozvojem soucitu, pochopení a základního zdraví. 3.3.1 Hínajána Hínajána je počátečním stupněm buddhistické cesty, ve kterém se pracuje s vlastní myslí. V hínajánové praxi člověk zakouší jednoduše a přímo svoji mysl. Začíná si uvědomovat, že ať prožívá cokoliv ať je to pozitivní či negativní emoce může s tím pracovat. Začíná výcvik mysli prostřednictvím meditační praxe. Hínajána obsahuje základní praxe bdělé pozornosti a uvědomění. To dovoluje zmenšit vnitřní boj a spřátelit se se sebou samým. Díky tomu začíná být praktikující schopen neškodit sám sobě ani ostatním. Jejím praktikováním může dosáhnout individuálního osvícení (v sanskrtu pratimoksha, v tibetštině sosor-tharpa). Individuální osvícení umožňuje vyjádřit základní dobro lidských bytostí. (Vedralová, 2006, s. 11 n.) Cílem hínajány je osvícení. K dosažení osvícení je třeba jít předepsanou cestou, tedy pravou stezkou, jak jí popisuje čtvrtá ušlechtilá pravda. Hínajána a mahájána představují dvě myšlenkové školy, které ukazují odlišné stezky. Stoupenci hínajány, tedy malé cesty, se v zásadě snaží dosáhnout osvícení jen pro samotného jednotlivce. Podle této školy by se mysl měla cvičit v silné vůli, aby se dokázala zříci samsáry. Měla by se snažit o náboženskou etiku (šíla) a zároveň cvičit koncentraci (samadhi) a meditaci (vipašjana, tibetsky lhagthong), aby vymítila nevědomost a praktikující tak dosáhl stavu nirvány. Stezky, po kterých se má jít, zahrnují stezku přípravy, aplikace, nazírání, praxe a naplnění. (Gjamccho, 1999, s. 31) 3.3.2 Mahájána Mahájána sama sebe nazývá velkým vozem, protože obsahuje velké množství způsobů, jak dosáhnout osvícení. Oproti hínajáně zaručuje vhodné prostředky k dosažení osvícení jakéhokoliv typu člověka. 18

Podstatou dělení je fakt, že stoupenci mahájány překračují ideál individuálního osvícení a jejich cílem je dosažení tzv. plného buddhovství neboli osvícení pro všechny lidské bytosti. Jsou motivováni myšlenkou na probuzení (bódhičitta) a soucítění. Kromě praktik malé cesty se navíc věnují například rozvoji šesti transcendentálních ctností (páramita). Touto praxí usilují o buddhovství nejen prostřednictvím zbavení se nevědomí, ale také neposkvrněnosti hříchem. Pět stezek mahájány se nazývá totožně jako v hínajáně, ale je v nich kvalitativní rozdíl. Tento rozdíl spočívá v odlišném základním motivu, a tudíž kráčejí po odlišných stezkách a věnují se jiným metodám. Proto je odlišný i konečný cíl, jehož dosáhnou zde se jedná o osvícení. (Gjamccho, 1999, s. 32) V mahájáně se přátelství, které praktikující navázal se sebou samým, začíná rozšiřovat do jeho okolí. Je zde velké ocenění fenomenálního světa a porozumění hloubce utrpení lidských bytostí. To dává prostor pro vznik soucitu a úmyslu pomáhat ostatním. Tento postoj není založen na sebepopření, ale pochází z rozvoje ryzí vřelosti a soucitu. Mahájána se tak stává cestou soucitu. Tyto dva stupně vytvářejí základ pro vstup do vrcholné formy buddhistické praxe, kterou je vadžrajána. (Vedralová, 2006, s. 12) Podle H. J. Störiga (2000, s. 47) je základním rozdílem mezi hínajánou a mahájánou v nazírání na samotného Buddhu. Störig tvrdí, že stoupenci tzv. malé cesty uctívali Buddhu jako velkého zakladatele a učitele nicméně pouze jako člověka. Stoupenci Mahajány oproti tomu uctívají Buddhu jako Boha. Kromě Buddhy jsou nebesa zalidněna dalšími buddhy a buddhismus velké cesty se začíná stávat spíše církví. Dle mého názoru je toto dělení velmi povrchní a zachycuje pouze některé vnější formy vyjádření nazírání na konečné vysvobození z utrpení. 3.3.3 Vadžrajána Vadžrajána neboli tantrajána je někdy nazývána jako buddhismus diamantové cesty. Je to vývojový stupeň, jehož praxe a učení se rozvíjí na základě výcviku v předchozích dvou stupních. Vadžrajána je především spojována s tibetským buddhismem. V Tibetu se každá tantrická nauka zaváděla velmi opatrně. Nejdříve byla podrobena zkoumání tibetskými duchovními učiteli. Než byla nauka přijata, byla podrobena analýze a byly vyzkoušeny účinky, než se potvrdila její pravost. Pečlivě zkoumali, zda patří nauka k těm, které hlásal Buddha. (Gjamccho, 1999, s. 34) Podle předchozích dvou stupňů buddhistické cesty, hínajány a mahájány, se k nirváně dochází po mnoha životech hromadění dobrých skutků a správného jednání. Oproti tomu vadžrajána říká, že k úplnému osvobození může dojít během jednoho života. 19

Praktikující se přímo ztotožňuje s Buddhou. Praktikující tantrický buddhismus nevnímají Buddhu jako nedosažitelný ideál, nýbrž ho vnímají jako někoho, kdo naplnil svůj potenciál, který je přítomen v každé bytosti. Osmidílná stezka raného buddhismu a mahájánová dráha bódhisattvy (viz slovníček pojmů) jsou ve vadžrajánovém buddhismu nahrazeny tantrickou jógou. Je to cesta integrace, jejímž hlavním atributem je snaha zahrnout do duchovní cesty všechny aspekty lidské činnosti a transformovat je na vyšší úroveň. V tantrickém pojetí není nirvána ochuzením, nýbrž spíše glorifikací, očištěním a umocněním. Toto pojetí se promítá jak do metodiky meditace, tak do vnější, rituální praxe. Do rituálů jsou aktivně zapojeny všechny smysly v činech, které symbolizují veškeré aspekty života, uvedené do duchovního kontextu. Z tohoto důvodu je umění zachyceno ve všech možných podobách: sochy, malby, hudba, tanec, zpěv různých veršů a manter. Zpívání manter je také nedílnou součástí praktikování Kum Nye. Cílem zpěvu manter je navození vyššího duševního stavu. Nahrazuje tedy tradiční a nesnadnou metodu meditačního úsilí. Zvláštním druhem manter je dháraní, což je vzývání pravdy s cílem zaktivovat vyšší energie, které z ní vyzařují. Vzývání se děje zpravidla formou jednotlivých slabik. (Werner, 2008, s. 187 nn) V Kum Nye se používá např. manter OmAhHum, OmManiPadmeHum. Dalším aspektem tantrismu je použití diagramů, neboli mandal (v sanskrtu znamená kruh). Nejde jen o vizuální meditační pomůcku, nýbrž i o prostředek k navození vyšších duševních stavů. Tibeťané staví mandalu z barevných písků. Pomocí tzv. čhakpur (trychtýřovitých nástrojů) vysypávají na zem barevný obrazec kruhovitého tvaru, což je symbolické znázornění vesmíru. Po několikadenní práci je mandala zničena buď rozprášením do větru, nebo vsypáním do řeky. Toto gesto je vyjádřením pomíjivosti a koloběhu života a smrti. Do některých dalších rituálů jsou zapojeny například vonné látky, jídlo, nápoje a obřadná gesta s přímými doteky kultovních předmětů, které symbolizují elementy, a jim odpovídající smysly. Tantrický přístup využívá v praxi mahájánové spekulace o prázdnotě, tedy o nerealitě jevů a dění a o totožnosti samsáry a nirvány. S tím je spojen princip korelace mikrokosmu a makrokosmu, tj. názor, že globalita je obsažená a tedy přístupná i v nejmenší části samsárové reality. Z tohoto mahájánového pojetí vyvodila vadžrajána závěr, že nelze nic, co existuje v samsáře, vyloučit z duchovního obrazu celku a že v konečné realizaci musí být všechno opět obsaženo, ale přetvořeno integračním procesem, což platí zejména o polaritě a její úloze na cestě k integraci. Explicitním příkladem je sexuální 20

spojení. Jde o integrační proces na hmotné úrovni a je tedy projekcí absolutna a symbolem konečné integrace. Tím pronikl do tradičně asketicky orientovaného buddhismu prvek od starověku přítomný ve védsko-brahmánsko-hinduistické tradici. Podle tradice není možné rozumět tantrajáně bez zasvěcení a vedení pokročilým učitelem. Pro samotnou praxi je totiž zapotřebí zasvěcení, které zahrnuje složitý symbolický rituál a předpokládá přípravu v podobě disciplíny, studia a meditační praxe. (Werner, 2008, s. 187 nn.) Závěrem tedy lze říct, že vadžrajána znamená ochotu vstupovat do všech vznikajících situací. Jde o vytvoření přímého spojení s životními prožitky. Pracuje s emocemi a rozvíjí schopnost proměnit kvalitu porozumění v každém okamžiku. 3.4 Šíření buddhismu Jak už bylo zmíněno v kapitole 3.1, za oblast vzniku buddhismu se považuje indický Benáres. Odtud se buddhismus šířil po celé Indii hlavně za krále Ašóka (272 232 př.n.l.) z dynastie Maurjů. (Werner, 2008, s. 197) Král Ašóka vyslal své posly nejen po celém indickém subkontinentu, ale také do dalších asijských zemí. Buddhismus pronikl například na Srí Lanku, Barmu, Kambodžu, Laos, Vitnam a Thajsko. Ve všech těchto zemích se propojil s místními podmínkami, přizpůsoboval se národnímu charakteru a stal se podstatnou součástí kultury. Buddhismus ve všech svých formách dnes čítá přibližně 150 milionů stoupenců. (Störig, 2000, s. 47) Počátkem našeho letopočtu si našel cestu i do Číny a stal se tak vedle konfucianismu a taoismu třetím nejdůležitějším náboženstvím. Jak je pro Čínu typické, přijala cizí náboženství (buddhismus) poměrně rychle a přetvořila jej do specifické podoby. Lze říci, že čínský buddhismus, konfucianismus a taoismus v některých oblastech trochu splynuly a původně buddhistické kláštery se staly centry vzdělanosti. Čchan, jak je čínský buddhismus nazýván, se liší od původního indického větším důrazem na intuici. (Lesný, 1996, s. 320 nn.) Kolem roku 500 n.l. se buddhismus dostal i do Japonska. Zdejší odnož buddhismu je zajímavá tím, že hned v počátcích přijetí usilovně hledala takovou podobu, která by vyhovovala japonskému národnímu duchu, tím vznikl tzv. zenbuddhismus. Mezi hlavní rozdíly, oproti indickému buddhismu, patří předávání učení beze slov a nedržení se striktní konvenční morálky. Mistři raného zenu po sobě 21

nezanechali žádný písemný záznam a stoupenci často uvádí, že jejich učení se předává bez nutné znalosti učených textů. (Watts, 1989, s. 3 nn.) Do Tibetu se buddhismus dostal v 7. století, ale až v 8. století se plně rozvinul díky učencům Šántarakšity a Padmasambhavy. Před buddhismem se v Tibetu praktikovala šamanská víra bön. Bön vznikla v sousední zemi Šang-Šung a ještě koncem 20. století existovala centra v Tibetu, kde se stoupenci věnovali její studiu a meditaci. První buddhistický klášter Samjä byl postaven ve středním Tibetu, kde byly přeloženy mnohé buddhistické texty do tibetštiny. Toto období se nazývá první šíření buddhismu. Největší rozkvět byl vystřídán úpadkem za krále Langdarmy, dřívějšího stoupence bönu. Tradice ranného Buddhova učení dnes zachovává pouze nejstarší škola tibetského buddhismu Ningmapa. Dočasný úpadek se zastavil a v 11. století následovala vlna druhého šíření. (Srdce, 2007) Indičtí i tibetští učenci hojně překládali náboženské práce a učenci (pandité) opět navštěvovali Tibet. Zanedlouho se začali rodit vynikající domácí učenci a duchovní mistři z Nepálu a Indie postupně nebyli třeba. Tibetský buddhismus se rozvíjel od pozdějšího indického odlišně. (Gjamccho, 1999, s. 19) Buddhismus se totiž šířil během svého téměř dvou a půl tisíciletého vývoje bez prolévání krve. Oproti tomu v Indii je dnes buddhismus druhořadým náboženstvím. Kolem roku 500 n.l. zaznamenal indický buddhismus úpadek a stále více se měnil v pouhý vnější kult a nedokázal konkurovat bráhmanismu, který neustále obnovoval své síly. (Störig, 2000, s. 47) Tibetský buddhismus si podržel přesný základ Buddhova učení a ve své podstatě nebyl nikdy narušen změnami nebo dodatky tibetských lamů (viz slovníček pojmů). Lámové se pouze opírali o hlavní učení Buddhy a ve svatých spisech lze snadno rozlišit samotné učení od jejich komentářů. Z tohoto důvodu Tändzin Gjamccho, 14. dalajlama, tvrdí (1999, s. 19 n.), že označení tibetského buddhismu jako lamaismu je zavádějící. Rozdíly jsou podle něho nepatrné, například v oblečení vzhledem k místním klimatickým podmínkám. Zároveň doporučuje těm, kteří chtějí skutečně buddhismu porozumět, studovat tibetštinu a tibetské texty. Vzhledem k postupnému šíření buddhismu a přinášení textů různými učenci, se z odlišných skupin vyvinuly odlišné instituce a organizace, které nicméně zachovávaly stejné základní principy. Nejvýraznější tibetské školy jsou čtyři, Ningmapa, Kagjüpa, Sakjapa a Gelupa. (Žagabpa, 2000, s. 25) Všechny tyto školy si zachovávají učení hínajány, mahájany i vadžrajány, protože tibetští buddhisté tato učení od sebe neoddělují a všem věnují stejnou pozornost. Jako příklad lze uvést pravidla vinaya textů (kodex chování a 22

morálky), které si Tibeťané převzali od stoupenců hínajány. Esoteričtější cvičení se zase opírají o metody mahájánových a tantrajánových škol. 3.5 Tibetský léčebný systém v kontextu Buddhova učení 3.5.1 Nevědomost, negativní myšlenky a emoce Jak už bylo řečeno v kapitole 3.2, všichni lidé touží po trvalém štěstí, protože nechtějí zažívat utrpení. I přes tuto skutečnost je zde tendence vytvářet příčiny pro utrpení, protože lidé se moc o pochopení toho, co je to štěstí, nezajímají a nevědí, jak vytvářet příčiny pro štěstí. A jádrem této situace je zásadní nevědomost. To ale neznamená, že nevědomost je jedinou příčinou života v samsáře. Je zde mnoho dalších souvisejících příčin a podmínek, které se nazývají kléša neboli rušivé myšlenky a emoce. Negativní myšlenky a emoce většinou dále vedou k nemorálním činům. Vzhledem k tomu, že negativní myšlenky a emoce napadají mysl zevnitř, mají na mysl okamžitý účinek, pouze stačí, aby se v ní na chvíli objevily. Důsledky nevědomosti a kléši se ukazují v karmě. Jak už bylo zmíněno v textu výše, jde o zákon příčiny a následku. Karma je jednou z mnoha částí zákona kauzality, podle kterého se řídí celý vesmír, kde události a věci vznikají pouze jako výsledek kombinace určitých příčin a podmínek. Dalo by se říci, že karma je instancí obecného zákona kauzality. Karma se vyznačuje tím, že jde o záměrný čin, jenž je konán nějakým konkrétním vykonavatelem. Není-li totiž v kauzálním procesu přítomen vykonavatel činu, nemůže být proces nazýván karmou. V počáteční fázi praktikování buddhismu je téměř nemožné porazit své negativní myšlenky a emoce. Prvním krokem k probuzení je hlídat své tělo, řeč i mysl před negativními skutky to znamená nedopustit ovládnutí člověka jeho myšlenkami a emocemi a stereotypy. V další fázi se praktikující snaží napadnout samotnou příčinu problému nevědomost. V této fázi je schopný čelit silám kléši zpříma. V poslední fázi buddhista nad silami vítězí a také likviduje všechny rány, které tyto síly zanechaly na jeho psychice. Jinými slovy skutečný duchovní aspirant musí nejprve překonat své negativní chování, za druhé zlikvidovat veškeré lpění na sobě samém a za třetí se oprostit od všech názorů, které ho spojují s říší samsáry. Lidské tělo a lidské vědomí jsou produkty karmy, protože obojí je výsledkem různých skutků. Proto když se mluví o lidském těle a lidském vědomí, je tím myšlen stav existence, která má přímou souvislost s prožitky bolesti a radosti konkrétního člověka. Jak již bylo uvedeno, největším 23

nepřítelem a zdrojem strasti jsou negativní emoce. Jakmile se negativní emoce a myšlenky usadí v mysli, zničí její klid a nakonec naruší i fyzické zdraví. (Dalajlama 14., 2002, s. 72 nn.) S negativními myšlenkami, strategiemi a intuicí pracuje i Kum Nye. Zde se také tělo a mysl nepovažují za oddělené. Jsou to spojené nádoby a tudíž to, co se děje v mysli, je vidět na těle a naopak. Proto jedním z aspektů meditace v Kum Nye je rozvoj meditace mentálního klidu. Člověk se totiž po svém narození dříve či později potká s překážkami, kvůli kterým pociťuje negativní emoce a vytvoří si strategie, automatismy, jak s negativními pocity, které tyto překážky doprovází, zacházet. Například pokud se člověk cítí silnější, než je nastalá situace, snaží se proti ní bojovat a je vůči ní agresivní. Při agresivní reakci se vnitřně cítí silný, ale je to falešná představa. Jde pouze o uvěznění v reakčních myšlenkových vzorcích, kde je ve skutečnosti agrese ukrytý strach a zoufalství. Pokud ale praktikující bude k situaci otevřený, vynoří se hlubší moudrost, která není založena na racionálním uvažování. Jde spíše o intuici, zdroj vědomí a moudrosti. Zde je důležité si opět uvědomit zákon příčiny a důsledku (karma), který není záležitostí jednoho fyzického života, ale přesahuje ho v rámci koloběhu životů (samsára). Právě v tomto ohledu může být Kum Nye účinným nástrojem, jak se ze svých obranných mechanismů dostat a tím zrušit karmické důsledky. Toto tvrzení může být uvedeno na příkladu člověka, který v minulosti zemřel hlady. V dalším životě (ač to neodpovídá skutečnosti) se cítí být nevyživený a má strach z hladu. Pokud ke svému strachu nebude otevřený, bude si stále vytvářet obranné mechanismy a následně v nich žít. V dalším životě může nastat například situace, kdy je ještě jako novorozeně kojen, matce zazvoní telefon a ona na chvíli odtrhne ňadro. Pocity nevyživenosti a hladu se vynoří a tento člověk, ač nikdy neměl reálně o potravu nouzi, má stále nutkavou potřebu jíst. Člověk praktikující Kum Nye de facto meditací zvyšuje svoji senzitivitu, tudíž si uvědomuje negativní pocity, které dříve potlačoval. V důsledku toho vnímá i obranné mechanismy, které již nejsou potřeba, a tím se ze svých automatismů může vymanit. Z toho vyplývá, že střed problémů a strasti jsou v mysli. Pohybová cvičení v Kum Nye stimulují emoce, které byly uloženy v těle a nechají je projevit se. Je to způsob, jak se člověk od negativních emocí očišťuje. Protože se cvičením Kum Nye zvyšuje senzitivita člověka, je schopen zachytit následné negativní emoce, které zažívá v různých životních situacích. Nechá je projevit, ale nenechá se jimi ovládnout. Je si jich vědom, tudíž nepokračuje v automatismech mysli a 24

není jimi ovládán ani v budoucnu. V meditaci člověk zažívá různé stavy. Pokud meditující hledá důvody těchto stavů, hledá známé vzorce, a tudíž opouští prožitek a ocitá se v iluzích. V Kum Nye intelektuální aspekt mysli nestačí. Při negativních emocích má člověk tendence hledat viníka. Proto je dobré, aby měla mysl tzv. zrcadlovou kvalitu. Zrcadlo neposuzuje, neptá se, nehodnotí. Jde o bezpodmínečné přijetí. Při cvičení je důležité být tady a teď a člověk se s tím přesto nemusí identifikovat. Tím lépe pochopí sám sebe, bude snadněji žít v souladu s realitou a tím bude zažívat pocity vnitřního štěstí. (Tarthang Tulku, 2001, s. 97 nn.) 3.5.2 Mentální jedy Buddhisté věří, že vědomí každého člověka má vrozený potenciál pro vědění, který je vnitřně danou, přirozenou vlastností mysli (věděním je myšleno poznání o smyslu života, jeho významu, o utrpení a jeho zániku). Přičemž všechny faktory, které mysl ovlivňují a popírají její vědění, nejsou její esenciální součástí. Například nepříjemné emoce jsou rozdílné od vnitřní podstaty mysli a nemají s ní vůbec nic společného. Pokud se tedy hovoří o hledání dokonalé moudrosti buddhy, nemyslí se tím proces, ve kterém si člověk utvoří vlastnosti, které ještě nemá a které musí čerpat někde zvenčí. Je třeba se dívat na buddhovskou moudrost spíše jako na potenciál, který je třeba si uvědomit. Znečištění mysli brání přirozenému vyjádření jejího potenciálu, jenž je každému člověku vlastní. Je to jako poznatek, který zůstává v mysli zahalen pod pláštěm nečistoty, a tudíž se nemůže navenek projevit. (Dalajlama 14., 2002, s. 110) Tibetský léčebný systém Kum Nye s tímto znečištěním mysli pracuje. Kum Nye je systémem, který rozvíjí mentální klid, jasnost mysli a cvičením výše zmíněné nečistoty mysli odstraňuje. Každý člověk má tendenci se držet určitých mentálních postojů, které se dají zredukovat na tři tzv. mentální jedy. Jsou to odpor, připoutanost a nevědomost. Tyto tři mentální jedy vytvářejí disharmonii. Přirozeností reality je neustálá změna. Člověk ale většinou nechce, aby se určité oblasti jeho života měnily. Tuto ignoranci neboli nevědomost, si udržuje dvěma postoji odporem nebo připoutaností. V Kum Nye existuje přesvědčení, že nemá smysl tvrdit, že člověk je takový či jiný, protože tím si vytváří postoj, že je něco neměnné a vytváří si tím odpor ke změně. Příkladem připoutanosti je například situace, když se v životě člověka objeví něco, co se mu zalíbí, touží po tom, chce to a vytváří si tak postoj, že vlastnictví té věci ho učiní šťastným. K uvědomění a odstranění těchto jedů využívá Kum Nye cvičení 25

Čistící dech, kde si cvičící během cvičení představuje, že z levé nosní dírky vyfukuje všechny postoje, které by chtěl od sebe odehnat. Poté vyfukuje z pravé nosní dírky a představuje si postoje a emoce, které ho upoutávají. Nakonec vyfukuje z obou nosních dírek, ze kterých zároveň vychází i stísněnost a zmatek každodenní mysli (blíže cvičení popsáno v kapitole 5.3.1). Cvičení Kum Nye jsou jako zrcadla, díky kterým praktikující pochopí, jaké mentální jedy ho ovládají. Příkladem může být situace, kdy si cvičící nedovolí být uvolněný. I když na vědomé rovině říká, že se při meditaci nekontroluje, je to pouze jeho konstrukce. Pokud si tento fakt neuvědomuje, je otrokem tohoto přesvědčení, tedy nevědomosti. Tyto systémy přesvědčení poté zaměňuje za realitu. Připoutanost a odpor jdou vždy ruku v ruce. Díky třem mentálním jedům se člověk považuje za oddělené jedince, což není pravda. Mezi člověkem a prostředím probíhá neustálá interakce například prostřednictvím dechu. Matthias Steurich, lektor Kum Nye, tvrdí, že pokud člověk nezasvětí život buddhistickému učení (Dharmě), nemůže se nikdy tří mentálních jedů úplně zbavit. Může se ale snažit dostat do jejich centra a podívat se na ně jako na rub a líc téže mince. V centru nevědomosti je otevřenost, naprosté přijetí situace všeho, co se děje. Centrem připoutanosti je uchování si něčeho cenného, moudrého a konečně centrem odporu je rozeznání, co je pro něj dobré a co mu škodí, co je důležité a nedůležité, co vede ke štěstí a co k utrpení. Jinými slovy, v Kum Nye se cvičící nesnaží nic odstrkovat, ani tři mentální jedy. Pouze se snaží, aby si jich byl vědom a dosáhl toho, že jej nebudou ovládat. (Steurich, 2010) 26

4 HISTORICKÉ POZADÍ A VÝCHOZÍ PRINCIPY Tato kapitola pojednává o výchozích principech a historickém pozadí vývoje Kum Nye. Přibližuje vztahy mezi jednotlivými kořeny, ze kterých tento tibetský systém pochází. Nejprve budou popsány cíle a obecná východiska související s Kum Nye, dále bude doložen jejich historický původ a vývoj, který je silně ovlivněn nejznámějším učitelem této nauky Tarthangem Tulkou. Všechny tyto aspekty jsou rozebrány chronologicky a pozornost je jim věnována proto, že vedou k lepšímu pochopení technik Kum Nye, které budou vysvětleny v následující kapitole. 4.1 Obecná východiska Kum Nye Kum Nye je relaxační technika pocházející z Tibetu. Praxe byla dlouhou dobu spojená s náboženskými buddhistickými rituály, ovšem ve 20. století se cvičení od náboženských praktik oprostilo a představuje samostatný cvičební systém. Toto zesvětštění realizoval ctěný Tarthang Tulku. Snížil akcent náboženských souvislostí, takže je tento léčebný systém otevřený každému a není vázaný na prostředí kláštera. Cílem relaxace Kum Nye je dosažení rovnováhy, jejímž základem je integrace těla a mysli. (Tarthang Tulku, 1978a, s. 201) Kum Nye (přesný přepis je sku mne, čte se kumňe, kde v tibetštině sku znamená tělo a mnye masírovat) je umění, jak takovouto rovnováhu vyvolat a udržet. (Tarthang Tulku, 1995, s. 16) Tento tibetský léčebný systém se skládá z tělesných a dechových cvičení, automasáží a meditace. Specifikem Kum Nye je to, že cvičení spojuje s buddhistickou meditací pozornosti. (Brzáková, 2005, s. 12) 4.2 Historické kořeny a pozadí vytváření Kum Nye Kum Nye, jako systém instrukcí pro relaxaci, je adaptovaný ze dvou zdrojů: 1. psané tradice tibetských lékařských textů a starověkých buddhistických Vinaya textů 2. ústní tradice jógy Nyingthig tsa-long, systému jemné tělesné energie. 4.2.1 Tibetské texty, Vinaya texty a učení Nyingma V Tibetu je historie medicíny velmi úzce spjatá s historií buddhismu, jelikož významní lékaři byli zároveň mnichy. Staré tibetské lékařské texty pojednávají o životě 27

ve shodě s přírodními zákony a zahrnují rozsáhlé popisy léčebných praxí. Kum Nye je tedy součástí tradice duchovních a lékařských teorií, které spojují tibetské lékařství s indickým a čínským. Z této tradice pochází mnoho disciplín, mezi které můžeme zahrnout například jógu nebo akupunkturu. (Tarthang Tulku 1995, s. 6) Dle slov Matthiase Steuricha, přímého studenta Tarthanga Tulky, jsou v buddhismu tři základní jedy neboli vlastnosti mysli. Tyto jedy určují způsoby, jakými se vědomí vztahuje k objektům a dávají vzniknout nezdravým (škodlivým) aktivitám nemocem. Tři mentální jedy jsou připoutanost, odpor a nevědomost. Tato jednotlivá rozpoložení dávají primárně možnost vzniku nemocí. Připoutanost dává vzniknout vzdušnému onemocnění, odpor nemoci žluči a nevědomost nemoci hlenové. Dechové cvičení Kum Nye zvané Čištění dechu je prováděno k očištění mysli od těchto jedů a je příkladem holistického přístupu tibetské medicíny, která nerozlišuje mezi fyzickým a duševním, jako to dělá západní medicína. Naše zdraví a spokojenost tedy závisí na těle (vzorec energie), dechu (pohyb energie) a mysli (podstata energie). (Steurich, 2010) Dalšími zdroji, které utvářely Kum Nye jsou tzv. vinaya texty. Jsou to kodexy chování a jednání pro mnichy, které uznávají všechny tibetské školy buddhismu. Vinaya ukazuje, jak ukáznit a změnit tělesné aktivity. (Guenther, 1974, s. 80) Systematický vývoj praktikování Kum Nye má kořeny v praktikování učení Nyingma. Učení Nyingma zdůrazňuje vnitřní zkušenost a myšlenky, které jsou živé a odrážejí aktuální změny podmínek. Historicky je rodová linie Nyingma nejstarší tibetskou buddhistickou tradicí. Oficiální stopy jejího vývoje sahají do 7. století. Relaxace Kum Nye nadále následuje historické precedenty tím, že je systémem, který představuje silné a efektivní praktiky. Zdůrazňuje vnitřní zkušenost a odráží měnící se podmínky myšlenek lidí. (Tarthang Tulku, 1975a, s. 114 nn.) Podle Guenthera (1974, s. 81 nn.) existují historické důkazy, které ukazují, že buddhismus byl v Tibetu už dlouho před jeho oficiálním představením. Podle jeho názoru mnoho hlavních rysů ve vývoji myšlenek Nyingma přišlo z Číny. Guenther tvrdí, že původní dokumenty buddhismu (texty popisující jevy, které nastávají v průběhu meditace, známé v Tibetu jako lam-rim neboli stupně Cesty) se nacházejí v čínských překladech prací Shri Singhy, přední čínské osobnosti tradice Nyingma (4. st.n.l.). Guenther naznačuje, že existence těchto dokumentů ukazuje silné spojení mezi raným jižním čínským buddhismem a raným tibetským buddhismem. 28

4.2.2 Ústní tradice jógy systému jemné tělesné energie Lidská bytost je záhadným a doposud nepoznaným energeticko-informačním systémem, jehož základní fyzickou látkou jsou elementární částice, které se nacházejí v neustálé rotaci a vzájemném působení. Tento systém se skládá z několika úrovní, na kterých obvykle působíme, a proto máme více hladin vnímání reality. První úroveň je fyzická, do níž patří naše fyzické tělo. (Filippová, 2009, s. 11) To, co považujeme za pevnou látku, je ve skutečnosti shluk mnoha drobných částic, které se pohybují tak rychle, že získáváme dojem pevného tělesa. (Lübeck, 1997, s. 33) Na této úrovni vnímáme okolní svět smyslovými orgány a rozumem. Fyzikální zákon o zachování energie říká, že energie se nemůže ztratit, ale pouze transformovat. Druhá úroveň člověka je jemnohmotná a je tvořena tzv. jemnohmotným tělem. Jemnohmotné tělo je bezprostředně obklopeno tělem fyzickým. Jemnohmotné tělo, neboli jemná tělesná energie, je síla, která působí za hmotnou formou těla s jeho funkcemi a schopnostmi, bez kterého by fyzické tělo nemohlo fungovat. Tento systém obsahuje tři základní složky: vibrační pole energií (energetická těla), čakry (centra energie) a nádí (rozvodné kanálky). 1. Nádí jsou v tomto systému energií jakousi analogií tepen fyzického těla. Slovo nádí pochází ze sanskrtu a znamená roura, nádobí, žíla. Jejich úlohou je rozvádět pránu neboli životní energii v celém systému. V čínsko-japonské tradici se tato univerzální životní síla nazývá chi nebo qi. Představuje prazdroj všech forem energie a projevuje se v různých oblastech bytí na různých frekvencích. Jednou z jejích forem je dech, jeden ze způsobů, jímž je nám umožněno pránu přijímat. Některé ze starých indických a tibetských textů se zmiňují o počtu 72 000 nádí, jiné historické texty dokonce o 350 000 nádí. Nejdůležitější kanály energie v lidském těle se nazývají Sušumna, Ida a Pingala. Sušumna vede od základní čakry páteřním kanálem a pokračuje dál až k temeni hlavy. Ida začíná vlevo od základní čakry a končí v levé nosní dírce. Pingala začíná vpravo od základní čakry a končí v horní části pravé nosní dírky. (Sharamno a Baginski, 1993, s. 31) Číňané a Japonci znají podobný systém kanálů energie, které označují jako meridiány (ze znalostí těchto meridiánů se vyvinula akupunktura viz slovníček pojmů). 29

2. Čakry slouží v systému energií člověka jako přijímací stanice, transformátory a rozdělovače prány různých frekvencí. Čakrami jsou nádí jednoho vibračního pole propojena s nádí sousedního vibračního pole. (Sharamno a Baginski, 1993, s. 7 n.) Čakry jsou v neustálém otáčivém pohybu (čakra v sanskrtu znamená kolo). Přijímají buď přímo nebo prostřednictvím nádí životní energii z vibračních polí ze svého okolí, z kosmu a ze zdrojů, které leží u základů každého projevu tvoření. Dále energii transformují do frekvencí, které jsou zapotřebí k udržování a rozvoji nejrůznějších oblastí lidské bytosti. Tuto energii předávají opět prostřednictvím nádí nebo ji vyzařují přímo do okolí. Tímto systémem je člověk v bezprostřední interakci se silami, které působí na různých úrovních bytí v jeho okolí, v kosmu a u základů všeho tvoření. (Sharamno a Baginski, 1993, s. 25) 3. Vibrační pole energií neboli energetická těla, se obvykle dělí na čtyři pole, a to pole éterické, emoční, mentální a duchovní. Z těchto vibračních polí má každé svoji základní frekvenci vibrací. Vibrační pole představují nosiče vědomí. (Sharamno a Baginski, 1993, s. 11) Přemísťuje-li člověk své vědomí na jednotlivé úrovně, rozvíjí vnímání, schopnosti a smysly s touto úrovní spojené. Když jsme na některé z jemnohmotných úrovní, rozvíjíme mimozrakové vnímání odpovídající této úrovni. V buddhistické tradici se zrakové a mimozrakové vnímání rozděluje na pět vývojových stupňů a uvádí pět mistrovských očí. Tělesné oko je nejnižším vývojovým stupněm a vidí lépe než fyzické lidské oko. V tomto stadiu se zlepšuje ostrost vidění, člověk vidí dál, lépe a přesněji. Druhým vývojovým stupněm je nebeské oko neboli třetí oko to umožňuje vidět na dálku a přes překážky. Jinými slovy, když se člověk dívá na předmět prostřednictvím nebeského oka, není rozdíl v tom, zda se pozorovaný předmět nachází před ním, v sousední místnosti nebo na místě vzdáleném tisíce kilometrů. Toto už je hladina psychického, mimozrakového vnímání. Tření úrovní je vidění moudrého oka. Předpokládá vidění objektu ze všech stran, rozeznává materiály, z nichž je předmět vyroben a také jeho minulý a budoucí osud. Dharmové oko je o stupeň výše. Má všechny schopnosti moudrého oka a umí také opravovat poškozené předměty. Buddhistická tradice praví, že dharmový mistr dokáže pohledem slepit rozbitý předmět a zase ho zničit. Buddhovo oko představuje nejvyšší vývojové stádium. Dokáže vidět minulost i budoucnost. (Filippová, 2009, s. 13) Vývoj 30

vnitřního vidění nepředpokládá aktivaci jednotlivých bodů, jako je např. třetí oko, ale je to kompletní práce s celým systémem a jedná se o kvalitativní změnu energetických vibrací celého organismu. Vývoj vnitřního vidění je potom logickým výsledkem této proměny. Proces vnitřní transformace a vývoje člověka má sestupnou tendenci. Postupuje se od vyšší úrovně k nižší neboli od jemnější energetické úrovně k hrubší. Například když chce člověk uzdravit fyzické tělo, musíme postoupit o úroveň výše na emoční tělo a uklidnit své emoce. Emoční proces je ovlivněn stavem mentálního těla neboli stavem mysli. Proto uklidnění mysli nebo její vyprázdnění změní emoční stav. Proměna na duchovní a duševní úrovni se odráží ve všech ostatních úrovních a je základem mentálního a fyzického zdraví člověka. (Filippová, 2009, s. 14) Z podstaty fungování systému jemných energií a vibračních polí člověka vyplývá, že člověk v podstatě nemůže onemocnět z vnějších příčin. Příčina onemocnění je v něm samém. Negativní myšlenky a emoce, stejně jako způsob života, který je v rozporu s přirozenými potřebami těla (přetížení, nezdravá výživa, alkohol, nikotin, drogy), mohou životní energii narušit. Tímto způsobem vznikají slabá místa v energetickém poli, kterými mohou pronikat do těla negativní vibrace. Navíc může těmito dírami dojít k úniku životní energie. (Sharamno a Baginski, 1993, s. 12) Toto tvrzení rovněž potvrzuje světoznámá terapeutka, dříve však atmosferická fyzička, Barbara Ann Brennan (1987, s. 53). Tvrdí, že lidské energetické pole jakožto soubor jednotlivých vibračních polí se dají laboratorně měřit elektromagneticky, elektrostaticky, akusticky, termálně i vizuálně. Všechna měření podle Brennan dokazují, že tato pole jsou v souladu s normálními fyziologickými procesy a přitom je přesahují, a tím zajišťují psychosomatickou účinnost. Jak už bylo řečeno, cílem relaxace Kum Nye je dosažení rovnováhy, definované jako přirozené podmínky plynoucích pocitů a energie, která prochází celým tělem a myslí. (Tarthang Tulku, 1978a, s. 201) Relaxace je základem rovnováhy a integrace těla a mysli. Tarthang Tulku tvrdí, že při vyvíjení relaxace můžeme cítit energii cirkulující skrz fyzické tělo a také za jeho hranice. (Tarthang Tulku, 1978a, s. 201) Představa o jemné tělesné energii je pro tradiční západní medicínu a psychologii obtížná na pochopení, protože je založena na subjektivním a zkušenostním poznávání a nikoliv na objektivním pozorování a měření. Západ předpokládá, že tatáž osoba a tělo 31

spolu společně jedním životem, avšak v tibetském buddhismu není na tělo nahlíženo jako na stabilní pevnou věc. Tibetský léčebný systém vychází z toho, že fyzická substance je prostoupena a obklopena určitou atmosférou vytvořenou prostřednictvím emočních a mentálních energií jedincových postojů a akcí (vibrační pole), která se nazývá jemné (subtilní) tělo (v tibetštině ku). A právě toto ku je stimulováno neboli masírováno (v tibetštině nye). Tělo je chápáno jako proces pokračujícího ztělesňování, jako nekonečná série celkově nových ztělesnění formovaná různými drahami dřívějších zkušeností, které ovlivňují uvědomování. V tibetštině lu je chápáno jako zakotvená ztráta bytí. Samsára je neustále pokračující akt ztělesňování ztráty bytí. Za použití stejně obrazného slovníku můžeme jemné tělo, neboli ku, popsat jako zakotvené bytí. Ku je chápáno jako vzorec těla tvořený mentální energií našich postojů a akcí, rozšířeně-pokračujícím procesem ztělesnění hodnot a vnímavosti. (Tarthang Tulku, 1975b, s. 10) Zdá se, že několik málo cvičení Kum Nye, o kterých se tvrdí, že vyplynuly z ústní tradice systému jemné tělesné energie, jsou podobné několika praktikám, které jsou zahrnuty v psaných tibetsko-buddhistických jogínských textech a komentářích. Podle Tarthanga Tulky Kum Nye není součástí buddhismu proto, že to není náboženský systém, ale je to způsob, jak se sebou pracovat. Ačkoliv jsem byl ovlivněn mým výcvikem v tibetském buddhismu, cvičení jsou vytažena z mých vlastních zkušeností a byla adaptována pro potřeby lidí žijících v západním světě. (Tarthang Tulku, 1975a, s. 79) 4.3 Tarthang Tulku a jeho následovníci Dnešní podobu Kum Nye vytvořil tibetský duchovní Tarthang Tulku. Tarthang Tulku (celým jménem Tarthang Tulku Künga Gelek Yeshe Dorje) se narodil v roce 1934 ve vesnici A-Skyong ve středním regionu Golok ve východní části Tibetu. Pochází z bohaté a prominentní rodiny. Jeho otec (Sog-Po Tulku) byl lékař a přední tibetský lama. (Tarthang Tulku, 1975a, s. 114) Jméno Tarthang Tulku je tedy vlastně označením povolání a znamená reinkarnovaný lama z kláštera Tarthang. (Brzáková, 2005, s. 12) Označení tulku je jeden ze tří stavů osvícení. Tulku je někdo, kdo se dobrovolně znovuzrozuje pro dobro bytostí. Tulku také znamená iluzorní tělo. Člověk pak už není tělem, nýbrž tělo má, aby je mohl používat jako nástroj pro dobro všech bytostí, které označuje lamu nebo jinou významnou osobnost tibetského buddhismu, která je 32

pokládána za převtělence svého předchůdce. Asi nejznámější příklad je linie dalajlamů. (Nydahl, 2006, s. 202) Existují tulkuové, kteří si pamatují i minulé životy. Původně se označení Tulku vztahovala k historickému Buddhovi, ten je dokonalým tulkuem. (Nydahl, 2006, s. 202) Tarthang Tulku pochází z rodové linie Dzog-chen Nying-thig. Učení Dzog-chen je nejvyšší učení tibetského buddhismu a obsahuje esenci učení Nyingma. Rodová linie, jak je tento termín používán zde, znamená duchovní a časovou nepřetržitost mistrů, kteří poznali a uskutečnili vlastní potenciál pro osvícení (který existuje v každém z nás) a přenesli učení na další, kteří pokračují v procesu jeho realizace. (Tarthang Tulku, 1975a, 121 nn.) V dětství Tarthang Tulku studoval s mnoha učiteli, včetně svého otce. Svá pokročilá studia začal ve věku čtrnácti let a dokončil je v sedmadvaceti letech. Byl vybrán a vzděláván, aby se stal opatem Tarthangského kláštera, které mělo 125 mnichů tradice Nyingma. Po rozsáhlém akademickém a meditačním tréninku Tarthang Tulku cestoval Tibetem a přijímal pokyny důležitých guru ze všech hlavních škol. Čínská invaze do Tibetu roku 1959 zapříčinila, že Tarthang Tulku, spolu s tisíci dalšími Tibeťany, hledal útočiště v Indii. Zde byl roku 1963 jmenován učitelem buddhistické filosofie v Sanskrit University v Benáresu. V té době zde byla velká poptávka po tibetských překladech materiálů, jejichž sanskrtské originály byly ztraceny, což vyžadovalo ústní komentáře od někoho, kdo byl v dané tradici vyučený. Pozice Tarthanga Tulky na univerzitě mu dovolila poskytovat komentáře a předávat své porozumění tibetské tradici východním i západním učencům. Kvůli svému pokračujícímu zájmu šířit Kum Nye v západních zemí, odjel v roce 1969 do USA. Přivezl s sebou sbírku tibetských posvátných textů, z nichž mnohé jsou jejich jediné existující kopie. Tulku říká: V mém učení je systém Kum Nye zcela novou a moderní verzí. Je založen na mých vlastních zkušenostech a je speciálně upraven pro moderní potřeby. Do Kum Nye mne uvedl můj otec, tibetský lékař a lama, když jsem byl malý chlapec. Kum Nye však nebylo v Tibetu příliš známé a nejčastěji se používalo jako doplněk k jiným praktikám. Moji učitelé v ústní tradici jógy mne občas učili základům teorie a praxe Kum Nye jako druhu úvodního cvičení. Kum Nye však dosud nebylo systematicky písemně kodifikováno. A tak má moje praxe Kum Nye nádech průzkumnictví a experimentování. (Tarthang Tulku, 1995, s. 6 n.) 33

V roce 1973 založil Nyingma Institute v Berkeley jako fórum, kam se mohli přijít západní studenti vzdělávat v oblastech vědy, humanismu a psychologie a prozkoumávat učení Nyingma, aby rozšířili své znalosti a využili učení kde je to příhodné ve svých životech a svých různých pracovních oborech. Tarthang Tulku se snažil předat své učení západním studentům. Vytvořil proto systematickou podobu instrukcí v písemné formě (publikoval knihy, překládal staré texty), adaptoval cvičení z tibetské medicíny, starověkých Vinaya textů tibetského buddhismu a z ústně předávané jogínské tradice systému jemné tělesné energie do srozumitelné podoby pro západní kulturu. Tarthang říká, že ve své tradici se spoléhá na neustálý přenos osobních pokynů od učitele k žákovi v silných a efektivních praktikách, díky kterým se dosahuje hlubšího vědomí. (Tarthang Tulku, 1975b, s. 132) Kum Nye zahrnuje širší řadu technik než jakýkoliv jiný současný systém: sezení a šíření vědomí, cvičení dechu, masáže (včetně akupresury), vizualizace a pohybová cvičení. Dalším významným následovníkem Tarthanga Tulky je Němec Matthias Steurich. Původně vystudoval klinickou psychologii na několika univerzitách v USA. Během svých studií navštěvoval také institut Nyingma v Berkley v Kalifornii. V tomto institutu se věnoval buddhistické filozofii a meditaci nejdříve jako student, později jako instruktor. Díky akademickému vzdělání v moderních humanistických a transpersonálních školách terapie a východní buddhistické praxe nahlédl jiným způsobem na podstatu západních psychologických metod. Oba způsoby vzdělání a výcviku sjednotil a začal prakticky využívat. Po osmi letech působení v Nyingma institutu ho Tarthang Tulku vyzval, aby se vrátil zpět do rodného Německa a jako učitel Kum Nye vedl semináře po celé střední a východní Evropě. Výuku přijal před více jak 30 lety, ale teprve od roku 1996 začal pořádat třikrát do roka meditační kurzy Kum Nye i v kulturním středisku v Bechyni. (Brzáková, 2005, s. 12) Závěrem je třeba pro lepší pochopení následující kapitoly dodat, že v praktikách Kum Nye je uvědomování studenta řízeno dechem, který je neoddělitelný od jemné energie a pocitů. Jak už bylo rozebráno v kapitole ústní tradice jógy systému jemné tělesné energie, tyto pocity jsou jemnou energií v zakotvené formě, takže student vytváří fyzické a psychické předpoklady pro tok energie. V buddhismu jsou pocity vnímány jako libé, nelibé a neutrální. Pocitový odstín odkazuje na jakýkoliv pocit mezi libým a nelibým. Pocity mohou vzplanout kdykoliv, zdánlivě bez konkrétního 34

důvodu. Techniky Kum Nye, které budou probrány v následující kapitole, následně poskytují metody aktivace a zažívání základní energie, která je v pozadí. Nakonec student dokáže rozšířit a nechat jemnou energii cirkulovat v celém těle, což uvádí do harmonie tělo, mysl a smysly, zvyšuje celkový energetický náboj a vede k vnitřnímu klidu a otevřenému smyslovému vnímání. 35

5 TECHNIKY KUM NYE Obecně lze říci, že Kum Nye vyrovnává, integruje a energizuje člověka na všech úrovních bytí a tím otevírá jasnější kanály komunikace mezi smysly, tělem a myslí. To má za následek poznání významu celistvosti a pocitu klidu, harmonie a vnitřního štěstí. Fyzická cvičení Kum Nye jsou pouze vnější formou holistického pohledu na člověka. Skutečná hodnota spočívá v dovednosti stimulovat energii, která spojuje tělo a mysl a vytváří kontinuum radosti a sebeocenění. (Tarthang Tulku, 2009, s. 13 nn.) Nejdříve budou představeny základní cviky Kum Nye a popsány různé typy cvičení a jejich účinky na cvičence. Nebude opomenuta ani příprava cvičení, jelikož i ta má na pozitivní výsledek cvičení nemalý vliv. Cvičení jsou pro lepší orientaci rozdělena na cvičení v sedu, dechová cvičení a zpívání manter, masáže a pohybová cvičení. V každé podkapitole jsou uvedeny příklady konkrétních cviků, jejich vlivu na cvičence a u některých cvičení jsou připojeny i osobní zážitky autorky této práce. Na závěr budou shrnuty nejdůležitější aspekty Kum Nye. 5.1 Příprava na cvičení Cvičí-li člověk Kum Nye, prozkoumává a harmonizuje svůj vnitřní prostor. Aby byl získán co největší užitek ze cvičení, mělo by být i jeho vnější okolí harmonické. Vzhledem k tomu, že vnější okolí většinou zrcadlí vnitřní stav člověka, pečlivá příprava prostředí se může na jeho nitru odrazit pozitivními pocity. (Tarthang Tulku, 1995, s. 26) Na základě vlastních zkušeností vím, že během cvičení se postupně vytrácí obvyklé rozdělování na vnitřní a vnější svět a náš vztah k okolí se harmonizuje. Tarthag Tulku, ostatně jako většina dalších východních duchovních mistrů, doporučuje při cvičení čisté, klidné a tiché místo. Teplota by měla být příjemná a osvětlení tlumené. Cvičební plochou se rozumí podlaha nebo rovný trávník. Oblečení by mělo být široké, pohodlné a nemělo by bránit pohybu. Někteří mistři, např. Matthias Steurich, nabádají k odložení všech šperků, hodinek, brýlí, kontaktních čoček a dalších věcí, které by mohly omezovat pohyblivost a pocit pohodlí. Pro cvičení v sedu se používá meditační polštář, aby pánev při sezení byla výše než nohy. Výplň polštáře se různí. Obecně nejrozšířenější je na českém trhu výplň z pohankových slupek, z rozdrceného korku nebo z druhů vláken podobných bavlně jako je např. kapoku (viz slovníček pojmů). Alternativou pro sezení může být i židle s rovným opěradlem. Při cvičení ve stoje se doporučuje stát na koberci nebo na podlaze. K masážím se používá mírně vonný 36

masážní krém nebo rostlinný olej. K navození atmosféry je možno použít i vonnou tyčinku, hudba se příliš nedoporučuje. (Tharthang Tulku, 1995, s. 27) Obecně platí, že čím jsou vnější vlivy rušivější, tím je navázání kontaktu se sebou samým obtížnější. 5.1 Sezení Na začátku cvičení Kum Nye se jednoduše klidně a uvolněně sedí. Tradiční pozice, o které buddhisté tvrdí, že ji ukázal Buddha poté, co dosáhl osvícení, usnadňuje uvolnění těla a mysli. V této pozici nepřerušovaně plyne energie cvičícího a věnuje-li jí dostatek času a pozornosti, přemění všechny negativní emoce na pozitivní. Tato pozice se vyznačuje sedmi takzvanými gesty neboli pokyny a je znázorněna na přiloženém obrázku. (Tharthang Tulku, 1995, s. 32) Obr. 1 Sedm gest (Tarthang Tulku, 1995, s. 32) Pozice je tak účinná pro relaxaci, vyvážení a integraci, že je možné ji použít jako samostatnou praxi. (Tharthang Tulku, 2009, s. 34) První gesto jsou zkřížené nohy s jednou nohou přes druhou, případně poloviční nebo plný lotos (viz slovníček pojmů), nebo sed na židli s rovným opěradlem. U všech těchto variací je hlavním základem tzv. trojúhelník, neboli rozložení hmotnosti těla do třech bodů: hýždě a obě kolena. Druhým gestem jsou ruce na kolenou s dlaněmi dolů a uvolněnými rameny. Třetí část pozice je rovná páteř s přirozeným zakřivením, aby energie mohla volně proudit z dolní do horní části těla. Ramena by měla být stažená trochu dozadu a hrudní koš lehce nadzvednutý. Čtvrtým gestem je lehce zatažená brada ve směru k šíji, aby byla šíje v jedné rovině s páteří a hlava vyrovnávala pozici na vrcholu páteře, aniž by se napínaly krční svaly. Páté gesto se týká úst. Čelisti i ústa jsou uvolněny, rty jsou vzdáleny od sebe asi 1 cm. Takto pootevřená ústa uvolňují napětí v čelistních svalech a dovolují dechu volně 37

plynout stejnoměrně nosem i ústy. Předposlední gesto uvádí, že by se špička jazyka měla lehce dotýkat patra přímo za předními zuby. Špička jazyka má být trochu zatočená dozadu a jazyk je uvolněný. Sedmé gesto se zabývá pohledem. Oči jsou napůl otevřené a volně hledí na zem, podle linie, vedoucí v prodloužení hřbetu nosu. Pohled je jemný a soucitný. Cvičící by si měl všímat napětí svalů kolem očí a minimalizovat mrkání tím, že si představí, že se dívá dovnitř, na zadní stranu očních bulev. (Tharthang Tulku, 2009, s. 34 n.) 5.1.1 Cvičení sezení Cvičení sezení jsou prvním krokem v procesu vnitřního zaměření pozornosti. Spolu s dechovými cvičeními podněcují mysl k všímání si pocitů, se kterými následně masáže a pohybová cvičení pracují. Cvičení sezení je celkem pět. První dvě cvičení v sedě se nazývají Uvolnění a Uvolňování napětí mají pomoci uvolnit kyčelní klouby, takže student může sedět pohodlně buď v pozici se zkříženýma nohama, nebo v lotosovém sedu. Cvičení Uvolňování napětí (obr. 2) vyzdvihuje, že jakékoliv pocity nepohody mají emocionální nebo duševní komponent a zdůrazňují propojenost procesů těla a mysli. Když se objeví pocit fyzického nepohodlí, je doporučováno, aby si student všímal stavu mysli, svých myšlenek a vnitřních dialogů. Obr. 2 Uvolňování napětí (Tarthang Tulku, 1995, s. 34) Základní pozice je sed na podušce se zkříženými dolními končetinami tak, že pravý kotník se dotýká levého stehna. Záda jsou rovná. Horní končetiny jsou spojeny prsty rukou a jsou uchopeny za pravé koleno. Následuje pohyb. Cvičící velmi pomalu zdvihá pravé koleno a poté jej pomalu spouští zpět do výchozí pozice. Opakování by mělo proběhnout třikrát nebo devětkrát. Poté se zamění pozice dolních končetin a pohyb se vykoná se stejným počtem opakování. Po skončení cvičení následuje zhruba 38

pětiminutové sezení v pozici Sedmi gest, jehož cílem je dovolení pocitům, které cvičící pociťuje, aby se nadále projevovaly. Tělesné nepohodlí má svou mentální a emocionální složku. Není-li naše mysl v klidu a pohodě, nemůže se relaxovat ani naše tělo. Bude-li cvičící při sezení pociťovat nepohodlí, měl by si všímat stavu své mysli. Objevuje se v ní aktivní tok myšlenek, dialogů, představ a fantazií. Časem student objeví, že samotná pozice Sedm gest a nenásilné a plynulé dýchání, které toto sezení usnadňuje, mohou odstranit jak mentální, tak emocionální rozrušení a tělesná napětí. (Tarthang Tulku, 1995, s. 34) Čtvrté cvičení Sledování smyslových vjemů zdůrazňuje uvědomování si pocitů. Student má cvičení provést jakýmkoliv způsobem, bez přesného provedení. (Tarthang Tulku, 1995, s. 32) Páté cvičení sezení s názvem Rozšiřování pocitů dává pokyny k přemýšlení o nějaké krásné vzpomínce, kterou následně si cvičící nechá znovuprožít. Tarthang Tulku říká: Možná si pamatujete některou obzvláště příjemnou dobu z dětství, vaši první lásku nebo krásné přírodní místo s polem a řekou, kam jste se chodívali procházet. Jak se cítíte? Vytvořte pozitivní energii této vzpomínky, rozšiřujte ji stále víc a víc. Nechte své tělo oživit a váš dech nechť se pohybuje ve vaší hrudi trochu rychleji, dokud se nebudete cítit rozjařeni. Zavřete oči a zvyšte pocit rozjaření, radosti, dokud jej nepocítíte fyzicky. Pokračujte ve cvičení svého rozjaření tímto způsobem 15 až 20 minut, nejdříve jej rozšiřte, pak vytvářejte stále více a více pocitů a vaše smyslové uvědomování se vyvine v jemnější a bohatší. (Tarthang Tulku, 1995, s. 34) Sezení jsou v Kum Nye základní, protože student je neustále instruován, aby seděl klidně a všímal si pocitů během i po skončení masáží a pohybových cvičení. 5.1.2 Vlastní zkušenosti Samotné sezení v pozici Sedm gest mi jako začátečníkovi z počátku kurzu dělalo velké problémy. Již zhruba po třech minutách jsem začala pociťovat nepříjemný tlak v bederní oblasti, který se zhruba po dalších třech minutách přeměnil ve slabou bolest, která postupně sílila, a sezení se pro mne stávalo nepřijatelné. Nutno říci, že záda jsem měla zdravá a bolest byla způsobena pouze navyklým špatným držením těla. Zprvu jsem nebyla ochotná bolest snášet a k sezení jsem cítila odpor. Na doporučení Matthiase Steuricha jsem svoji vnitřní pozornost zaměřila na bolest v bedrech a změnila jsem duševní postoj, který byl otevřenější a přijímající. Během kurzu se nástup bolesti při sezení prodlužoval a na konci kurzu jsem vydržela takto sedět až 20 minut. Po kurzu 39

jsem si všimla, že napřímenější postoj mi přijde přirozenější a při odjezdu z kurzu jsem si napřímila i autosedačku. Díky napřímenější páteři při cvičení jsem cítila plynoucí energií podél páteře a ostatní druhy cvičení mi přinášely hlubší prožitky. Zhruba po půl roce praktikování pětkrát týdně 1 hodinu denně bolest ustoupila zcela, ale mírný tlak v bederní oblasti, který nastupuje cca po 20 minutách, přetrvává dodnes. Podle slov Matthiase Steuricha je to otázka až dvou let cvičení. 5.2 Dechová cvičení Dechová cvičení se provádějí po cvičeních v sedu. Je to druhý krok cvičení v procesu vnitřního zaměření pozornosti. Pro většinu lidí je dýchání pouze proces výměny plynů mezi organismem a vnějším prostředím. Nádechem je přijímán kyslík a výdechem je z organismu uvolňován oxid uhličitý a vodní páry. Dýchání je také považováno za jedinou funkci autonomní nervové soustavy, kterou může člověk ovlivnit vůlí. (Rokyta, 2000, s. 100 n.) V Kum Nye je dech mnohem více. Je nerozlučně spjat s jemnou tělesnou energií, která je spojená s centrem krku, kde se vytváří a usměrňuje tok energie tělem. (Tarthang Tulku, 1995, s. 37) Když má cvičící přílišnou mentální aktivitu, jemné dýchání nosem i pusou (s pusou lehce otevřenou a jazykem dotýkajícím se horního patra) dovoluje dechu (neoddělitelný od jemné energie) cestovat rovnoměrně do centra srdce i hlavy. Říká se, že emocionální napětí držené v těle může být rozpuštěno dechovými vzory stejně jako masáží a pohybem. (Tarthang Tulku, 1995, s. 38 n.) Například napětí pociťované v centru krku se chápe jako jemná forma úzkosti zapříčiněná dualismem mezi Já a objektem zkušenosti, což pochází ze vzorců přemýšlení o naší zkušenosti, jejím pojmenováváním a tím, že sami sobě říkáme o povaze naší zkušenosti. Tato úzkost může být překročena, když je energie dechu směrována do srdce i hlavy klidným dýcháním beze snahy nosem i ústy. (Steurich, 2010) 5.2.1 Příklad specifických dechových cvičení a účinky na cvičence V Kum Nye je devět dechových cvičení. První cvičení, Radostný dech, dovoluje dechu stát se velmi klidným a poté uvolnit svalové napětí v těle i psychické napětí myšlenek a představ. Hned poté, co cvičící pocítí vjem (pocit), má tomuto vjemu dovolit pokračovat a pocítit, jak se pohybuje do jiných částí těla. Ve druhém dechovém cvičení Otevírání smyslů si má cvičící všímat nadechování a zpomalovat jej. Když 40

pocítí vjem, má jít hluboko do něj, rozšířit jej a hromadit ho s dechem. (Tarthang Tulku, 1995, s. 43) Cvičící má poté věnovat pozornost výdechu a po jeho zklidnění zahájit proces imaginativního otevírání veškerého smyslového pole, všech buněk, tkání, orgánů a nechat pocity rozprostřít se okolo a v celém těle. Třetí cvičení Prožitek života v dechu nabádá studenta, aby si všímal dechu a dal stejný čas nádechu i výdechu a poté by si měl všímat kvality dechu a toho, jak je spojen s různými psychickými a pocitovými stavy. V dalších čtyřech dechových cvičeních jsou používány mantry. Mantra je jedna nebo více slabik. Mantra je nejen nositelem nějaké informace, ale má i zvukovou hodnotu. Zvuková vibrace většiny manter má za cíl zklidnit mysl a dosáhnout vysvobození. (Werner, 2008, s. 187) Ve čtvrtém, pátém a šestém cvičení se používají slabiky Om, Ah nebo Hum, jež jsou zpívány tiše. Student má pocítit proud zvuku každé mantrické slabiky. Během zpívání Om může student cítit probuzení, během zpívání Ah tichou koncentraci a během Hum čerstvý jas. Sedmé dechové cvičení, Dýchání OmAhHum, se má nejlépe praktikovat v noci před usnutím a provádět v lehu s rukama na stranách a s hlavou a koleny podepřenými polštářem. Zatímco student dýchá nosem i pusou s jazykem lehce se dotýkajícím patra, má si student uvědomovat Om při nádechu, Ah při lehkém zadržení dechu v dolní části břicha a Hum při výdechu z břicha rovnoměrně nosem i ústy. Student je směřován k postupné změně soustředění pozornosti z těla na oblast pocitů a energie. (Tarthang Tulku, 1995, s. 46) Mantra OmAhHum symbolizuje osvícené tělo, mysl a ducha. Osmé cvičení Čistící dech má vyčistit mysl od tří základních jedů mysli, nenasytnosti, nenávisti a lhostejnosti. Cvičení by se mělo provádět hned po probuzení. Základní pozice je sezení Sedm gest. Levá ruka je položena na koleni. Prostřední článek pravého ukazováku je přiložen na pravé nosní křídlo. Následně začíná cvičení tak, že cvičící pevně uzavře pravou nosní dírku, zavře ústa a pomalu vydechuje co nejhlouběji levou nosní dírkou. Poté ještě dvakrát opakuje na stejné straně, posléze cvičení opakuje třikrát na pravé straně. Nakonec student vydechuje oběma dírkami co možná nejhlouběji. Student si při tomto cvičení vizualizuje nečistoty, které odcházejí z levé nosní dírky jako pomalý bílý proud, z pravé dírky jako tmavě červený proud a z obou jako proud tmavě modrý. 41

Obr. 3 Čistící dech (Tarthang Tulku, 1995, s. 46) U devátého cvičení s názvem Pociťování dechu se cvičící nadechuje a zadržuje jednu minutu dech. Zatímco zadržuje dech, rozšiřuje pocity a vjemy, které se objeví, aniž by je ale pustil do myšlení nebo představ. Po vydechnutí se cvičení opakuje ještě dvakrát. 5.2.2 Vlastní zkušenosti Dechová cvičení jsou pro mne neocenitelnou technikou. Dýchání v Kum Nye jsou jednoduchá. Již na začátku kurzu jsem při praktikování začala být citlivá vůči svému dýchání. Všimla jsem si, že dech je pro mne prvním indikátorem, když jsem emočně rozrušena. Při cvičení Prožitek života a dechu má cvičící sledovat kvalitu dechu, protože různé kvality dechu odpovídají různým duševním stavům a pocitům. Při prvním cvičení na kurzu jsem si povšimla, že mé dýchání je velmi těžké a trhané. Až poté jsem zaznamenala, že mám sevřené čelisti a ruce mírně v pěst, což bylo jasným znamením, že cítím zlost, kterou jsem si v zápětí začala uvědomovat. Po tomto uvědomění jsem sjednotila vědomí s dechem a snažila jsem se dýchat rovnoměrněji. Dech se pomalu stával vyrovnanějším a svalová napětí se pomalu rozplynula. Zpětně jsem si uvědomila, že tato zlost byla vyvolána dlouhodobými konflikty s jednou konkrétní osobou. Až po této zkušenosti ze cvičení jsem pochopila, že není důležité, kdo emoce vyvolal. Kum Nye učí vědomě prožívat to, co člověk cítí, aniž by za to činil ostatní zodpovědné. Kdybych neměla tuto novou zkušenost, pravděpodobně by docházelo k opakujícím se hádkám a obviňování, které by nikam nevedly. 42

5.3 Masáže Masáže jsou důležitými technikami tibetské medicíny. Tarthang Tulku (1978a, s. 48 n.) tvrdí, že masáž je jednou z léčebných metod tibetského lékaře, která ovlivňuje nejen hmotné tělo, lu, ale také jeho jemný protějšek, ku. Tato masáž je manipulací těla lékařovýma rukama, jež jsou nabity pránou. Následující podkapitoly osvětlí základní zásady masáží, uvolňování blokád jako původců nemocí a přestaví základní praktiky masáží. 5.3.1 Zásady masáží Masáže (v následujícím textu je masáží vždy myšlena automasáž) se týkají tření určitých oblastí těla. V Kum Nye se provádí masáž jednotlivých částí těla: oblastí rukou, obličeje, hlavy, krku, ramen, hrudi, břicha, paží, zad, boků, nohou a chodidel. Hlavní důraz je dán na akupresuru určených bodů. Konkrétní pokyny pro každou masáž začínají krátkou všeobecnou masáží dané oblasti a poté jsou specifikovány konkrétní tlakové body a způsob, jak je masírovat. Student si má uvědomovat pocity, které mu při masáži vznikají. Za nejefektnější se považují masáže Kum Nye v délce 45 minut každý večer po dobu šesti týdnů. Během prvních dvou nebo tří dnů by měl student nejprve masírovat celé tělo náhodně, poté by měl následovat pokyny pro masáže jednotlivých částí těla. Během masáže cvičící dýchá velmi pomalu a lehce nosem i pusou tak, že svým dechem probouzí emoce. Tím vytvoří životní sílu, která se rozšíří celým tělem a přemění se do čistých pocitů a energie. (Tarthang Tulku, 1995, s. 49) 5.3.2 Uvolňování blokád Blokádami se rozumí energetické blokády. Je to nerovnováha v energetickém poli (jemnohmotné tělo), která se po čase může projevit jako nemoc. Blokády jsou výsledky napětí mysli, protože se člověk drží určitých mentálních postojů, které je možné zredukovat na tři mentální jedy odpor, připoutanost, nevědomost (detailněji probráno ve 3. kapitole a v podkapitole dýchání). To vytváří disharmonii. Přirozeností reality je neustálá změna. Pokud člověk nechce přijmout změnu, blokády pak vytvoří fyzické a emoční problémy. Střed problémů je tedy v mysli. Když cvičící pochopí sám sebe, bude snadněji žít s realitou a tedy v harmonii a pocítí štěstí. (Steurich, 2010) Při stlačení určitých bodů při masáži se mohou objevit staré vzpomínky nebo staré křivdy. Mistr Matthias Steurich tvrdí, že pokud člověk nejedná podle svých emocí, 43

tak jsou potlačeny a toto potlačení je obvykle to, o co je třeba se postarat. Aby jednotlivec potlačil nutkání jednat, vytváří protiopatření ve svalech a z toho se může stát chronické svalové napětí. Student si toto napětí začne více uvědomovat s tím, jak se během praktikování Kum Nye objevuje. Stačí malé uvolnění, ale relaxace často přináší pocit ohrožení z uvolňovaných pocitů a student napětí ve svalech může dokonce zvýšit. Aby tuto tendenci student zrušil, má jen vydržet ve svém pocitu a projít zopakováním původního sporu, aby tento pocit přešel. Mentální a emocionální bloky mohou být uvolněny ve stejnou dobu, kdy jsou uvolněny a rozmasírovány bolesti a ztuhnutí ve fyzickém těle. Velký podíl napětí je u žen držen v hrudi a u mužů v břiše. Podle Tarthanga Tulky existuje ještě jeden způsob, jakým student může zažívat napětí, když si je stále více vědom jemné tělesné energie. V tomto tzv. rozšířeném stavu vědomí může být napětí pociťováno jako tlak nebo tíže, které pronikají jednotlivými vrstvami těla. Jakmile bude cvičící k napětí otevřený, napětí se pomalu rozplyne a tím vzroste určitý druh intuitivního vhledu. (Tarthang Tulku, 1975b, s. 43) Jinými slovy bude senzitivnější a v následujících situacích, kdy opět pocítí napětí, toto napětí dříve detekuje, a tudíž s ním může dříve pracovat a nechat rozplynout, aby došlo k uvolnění. Tato zkušenost s napětím, o kterém mluví Tarthang Tulku, je druhou úrovní relaxace, která je v Kum Nye charakteristická pocity odtékajícího proudu husté a blokované energie. Pokyny u masáží jsou sice rozděleny do specifických oblastí těla, stává se ale, že body uvnitř každé této oblasti stimulují pocity (ve smyslu zakotvené energie) v jiných částech těla. Například masáž citlivých míst a bodů na hlavě uvolňuje jemné bloky napříč tělem. Tarthang Tulku říká, že masáž určitých bodů otevírá blokovaná místa a uvolňuje tok jemné energie. Pocity mohou být stimulovány i v dalších částech těla. Jak se masírujete, roztahujete pouta vašich běžných představ. Když zatlačíte na určitý bod na vašem těle, žádná část vašeho těla, a ve skutečnosti ani žádná část vesmíru, nezůstane vyjmuta. Vše se může stát součástí masáže. Z kosmologické perspektivy se vše na kosmu podílí a my jsme spojení s vesmírem. Naše tělo je jako nádoba naplněná a obklopená vesmírem. Když se dotkneme naší podstaty, stimulujeme sebe a spolu s tím i vesmír. Naše celé tělo žije ve vesmíru. (Tarthang Tulku, 1995, s. 159) Pokyny u masáží také zahrnují některé specifické masáže během období napětí nebo stresu. Je doporučeno, aby student prováděl masáž krku nebo jeho částí v různých částech dne, když se cítí zvláště napjatý. Když je uvolněný krk, hlava a srdce jsou integrovanější a cvičící se cítí lépe. Tarthang Tulku nabádá své studenty: Lehce se 44

koncentrujte na pocity šířící se z vašeho krku dolů vaší páteří, do všech končetin. Nechte teplo (tedy plynoucí energii) rozšířit také do vaší hlavy. Tyto pocity rozsvítí celé vaše tělo a vyléčí napětí ve vaší mysli, takže můžete myslet jasněji. Když jsou mysl a tělo uvolněny, obojí pracuje lépe. (1978a, s. 104) Pro emočně obtížné situace je doporučována masáž břicha. Můžete zjistit, že produkuje pocity hlubokého uvolnění, které se rozlévá z vašeho břicha a ovlivňuje celou vaši mentalitu a dovoluje vám myslet jasně a jednat efektivně. Co se zdá nepříjemné, se může dokonce stát příjemným. (Tarthang Tulku, 1978a, s. 115) V Kum Nye masážích není vynechána žádná část těla. Ruce, paže, záda, boky, nohy a chodidla, stejně jako oblasti zmíněné výše, všechny mají speciální masáž. Provádět některé masáže určité oblasti těla přesně dle pokynů může trvat až několik hodin. Jako příklad masáže určité části těla bude uvedena masáž rukou, protože třením této části těla se může posílit a oživit energie celého těla. Výchozí pozicí je sezení Sedm gest. 1. Student má skrčit ruce upažmo a dát je před ramena. Poté proplést pevně prsty před hrudí tak, že dlaně a prsty ukazují k tělu. Tahem má tlačit ruce od sebe a prsty stlačit k sobě. Celý pohyb by měl provádět tak dlouho, dokud se spojení neuvolní. Přitom má sledovat pocity, které se v těle probouzejí. (Tarthang Tulku, 1995, s. 52) Obr. 4 Masáž rukou č. 1 (Tarthang Tulku, 1995, s. 52) 2. Ve druhém masážním cvičení má také student skrčit ruce upažmo a dát je před ramena. Měl by zaklesnout každý jednotlivý prst s odpovídajícím prstem druhé ruky a tahem tlačit od sebe, až se prsty rozpojí. 45

Obr. 5 Masáž rukou č. 2 (Tarthang Tulku, 1995, s. 52) 3. Ve třetím masážním cvičení student masíruje každé jednotlivé bříško a špičku prstu jedné ruky špičkou prstu druhé ruky. 4. V dalším cvičení má student masírovat dlaň jedné ruky palcem druhé. Lze též použít velkého kloubu ukazováku a tím propracovat dlaň. Masírování by mělo být intenzivní zejména velká bříška palců a malá bříška u kořene každého prstu. Masírují se také místa mezi prsty. Při masáži je dech lehký a vychází rovnoměrně ústy i nosem. Obr. 6 Masáž rukou č. 3 (Tarthang Tulku, 1995, s. 53) 5.3.3 Vlastní zkušenosti Masáže na kurzu byly poměrně opomíjenou technikou. Sama jsem se s nimi seznámila velmi okrajově a dosud jsou pro mne málo známou oblastí. Před první masáží rukou (viz masáž rukou č. 1) v přípravné pozici Sedm gest jsem se cítila ospalá a mírné neklidná z toho, že neznám přesné akupresurní body jednotlivých částí těla. Až posléze jsem zjistila, že neznalost těchto bodů je nedůležitá. Již při první masáži jsem 46

zaznamenala příval nové energie. Na cvičení se mi líbilo, že jsem nikam nemusela záměrně směřovat pozornost a kontrolovat se. Masáže jsou sice specifičtější cvičení, ale spíše než technika je důležitější otevřenost při zkoumání pocitů vyvolaných při masáži. Již v průběhu masáže jsem měla radostný pocit z toho, že nejde o přesné aplikování techniky ve smyslu nejdříve udělejte toto a poté tamto a budete se cítit lépe. Masáž je více o pocitech a vjemech, u kterých když půjdu do hloubky, najdu svoji vlastní cestu, jak cvičení provést. Masáž mi dala prostor, abych dovolila energii volně přijít, spíše než bych pracovala s nějakým cílem. Již pouhá masáž rukou mi umožnila užít si svou zkušenost, užít si své tělo. Po cvičení jsem si uvědomila, že toto jsem si v každodenním životě zakazovala. Díky Kum Nye si dovoluji více si uvědomovat své tělo a přistupovat k němu s větší péčí a přijetím. 5.4 Pohybová cvičení V Kum Nye se pohybová cvičení dělí na dvě hlavní části. První část jsou přípravná pohybová cvičení, která jsou součástí přípravné fáze cvičení spolu se sezením, dechovými cvičeními a masážemi. Druhou část tvoří celá řada pohybových forem, které jsou rozděleny na samostatná pohybová cvičení a na pohybová cvičení pro stimulaci a transformaci energie. Takovéto rozdělení vychází spíše z praktických potřeb, nikoliv z předpokladu obtížnosti. V Kum Nye nejde o precizní zvládnutí cviků a tedy o dosahování nějakých cílů. Jde o harmonické a soustředěné provádění pouze několika málo cviků. Je třeba připomenout, že pohybová cvičení nejsou navržena k tomu, aby zlepšovala fyzické funkce těla, ačkoliv k tomu mohou přispívat. Když je cvičení provedeno správně, rovněž probouzí smysly a stimuluje určité pocitové odstíny, které pokud jsou kultivovány a rozšířeny, zlepšují fungování celého organismu těla, mysli a smyslů. Pohybová cvičení by se měla provádět velmi pomalu a plynule, aby se student vždy pohyboval s uvědoměním a aby dýchal rovnoměrně nosem i ústy. 5.4.1 Kontinuita a posloupnost cvičení Kum Nye Ve cvičení Kum Nye muže praktikující zažít celkem tři stupně tzv. úrovně relaxace. Na první úrovni se mohou vyskytnout pocity tepla či chladu nebo brnění či toku energie. Na další úrovni to mohou být pocity hustoty či určité tuhosti, způsobující blok v terapii. Na třetí úrovni dochází ke splynutí se smysly. Žádné 47

pocity nejsou nadále odděleny. Na této úrovni jsou všechny zbytky vzorců těla z předchozích zkušeností překonány. Individuální ego neboli pocit sebe sama (self) již neexistuje, neboť student splynul s pocitem v jedno. Tato úroveň se nazývá úroveň dokončení nebo také pravá relaxace. (Steurich 2010) V knize Tibetská léčebná relaxace Kum Nye dvě věci vystupují do popředí: je tu neměnnost určitých témat v pokynech a je tu i velmi pozvolný posun důrazu v pokynech ke cvičením, od uvolnění napětí k rovnováze (definované jako přirozený stav plynoucích pocitů a energie, jež proniká tělem i myslí) a ke stimulaci pocitů a jemné energie a přeměně emocí a energie. Pokyny pro cvičení zmiňují ve všech částech knihy všímání si pocitů, jejich rozšiřování a hromadění tím, že je student nechá být a všímá si, jak pocity nebo energie souzní s vesmírem. Tato tři témata, tedy všímání si pocitů, jejich rozšiřování v těle a za iluzorní hranice fyzického těla, jsou obsažena v každé tématické sekci cvičení, i když ne v úplně každém jednotlivém cvičení. Ačkoliv je zde pořadí postupu ve cvičeních, je student nabádán, aby během pohybových cvičení experimentoval s různými kombinacemi cvičení z různých úrovní obtížnosti, s výjimkou cvičení z poslední části textu Stimulování a přeměňování energií, protože před cvičením těchto cvičení by student měl Kum Nye praktikovat alespoň dva nebo tři měsíce. Tato poslední cvičení totiž vyžadují dosažení určité úrovně koncentrace, aby mohlo nastat kultivování těch pocitových odstínů, které se vynoří během těchto cvičení. Každý pohyb by měl být proveden s jemnou koncentrací, ne fixovanou koncentrací, ale druhem otevřenosti, který povzbudí uvědomění, říká Tarthang Tulku. (Tarthang Tulku, 1978b) První dvě pohybová cvičení nesou název Uvolnění a Probuzení pocitů a je zde mnoho poznámek o uvolnění napětí určitých oblastí, aby pocity mohly volně proudit. O třetím pohybovém cvičení, Projasnění myšlenek, Tarthang Tulku tvrdí, že uvolňuje napětí v krku, na hlavě a ramenou a projasňuje myšlenky a představy. 48

Obr. 7 Masáž rukou č. 4 (Tarthang Tulku, 1995, s. 53) Výchozí pozice tohoto cvičení je Sedm gest. Následují pomalé pohyby hlavou dopředu a dozadu, napravo a nalevo. Pohyb se provádí v obou směrech, vše třikrát nebo devětkrát. Dech má být celou dobu klidný a lehký. Poté se má cvičící volně soustředit na místo, kde se hlava potkává s páteří a kde může pocítit energii jako pocit domova. Tento pocit má být rozšířen, prohlouben a za použití páteře jako kanálu má student rozvést pocit nebo energii celým tělem a z těla ven. Nakonec má tiše sedět deset minut a pokračovat v rozšiřování energie a pocitů. Aby bylo možné uvolnit napětí, je samozřejmě nejdříve potřeba si toto napětí uvědomit. Jak se student dostává v pohybových cvičeních dále, objevuje se stále více zmínek o rovnováze, například o rovnováze přední a zadní části těla, nebo těla a mysli, stejně jako o toku pocitů a energie. Například jedno pohybové cvičení se jmenuje Vyrovnávání vnitřní energie, jiné Rovnováha těla a mysli. Obr. 8 Rovnováha těla a mysli (Tarthang Tulku, 1995, s. 103) 49

Ve druhém zmíněném cvičení je výchozí pozice úzký stoj rozkročný a ruce v bok. Následuje pohyb, kdy cvičící pomalu ohýbá levé koleno až tam, kam to tělo dovolí. Následuje vytočení kolena vně tak, že v konečné fázi tohoto pohybu je chodidlo levé nohy na vnitřním stehně pravé nohy a prsty směřují dolů. V této pozici má cvičící balancovat jednu až tři minuty a pomalu uvolňovat tlak levé nohy na pravé stehno, až jej téměř neucítí. Následně pomalým pohybem se vrací zpět do výchozí pozice a opakuje pohyb opačnou nohou. Celé cvičení se provádí třikrát. Konečná fáze cvičení je v sedu ( Sedm gest ), kde cvičící pět až deset minut rozšiřuje pocity, které vznikly při cvičení, a rozšiřuje je dál. Toto cvičení stimuluje energii v páteři, zejména křížové oblasti. (Tarthang Tulku, 1995, s.103) Matthias Steurich tvrdí, že se rovnováha hůře udržuje, když je student emocionální a napětí v těle pak může způsobit ztrátu rovnováhy. Stimulace pocitů a energie jsou častější, jak student postupuje dál. Například pohybové cvičení Koordinace těla a mysli stimuluje tok energie z nohou, přes záda do hlavy. (Tarthang Tulku, 1995, s. 145) Cvičení Stimulace a životní energie začíná výchozí pozicí Sedmi gest. Obr. 9 Stimulace a životní energie (Tarthang Tulku, 1995, s. 179) Následuje vizualizace, kde si cvičící má představit páteř jako lehce prohnutý luk. Následuje pohyb dle vizualizace, aniž by se tělo předklonilo dopředu. Břicho má být zatažené a střední část páteře vytlačena dozadu. Ruce jsou uvolněné, hlava mírně skloněná, avšak hruď je stále vzpřímená. Následuje výdrž v pozici tři až pět minut. Dech je po celou dobu cvičení lehký a rovnoměrný (nosem i ústy). Poté se cvičící vrací zpět do základní pozice. Kompletní cvičení by se mělo provádět třikrát nebo devětkrát. Po každém opakování je chvíle sezení v klidu a nakonec zhruba desetiminutové sezení, 50

kde cvičící rozšiřuje své pocity, které probíhají páteří do celého těla. (Tarthang Tulku, 1995, s. 179) 5.4.2 Přeměna emocí a energií Napříč pohybovými cvičeními se myšlenky postupně dostávají z konkrétnějších na jemnější, z uvolňování napětí ve specifických oblastech na přeměňování emocí a energií. V začátečních pohybových cvičeních jsou zmínky o přeměně emocí. Cvičení Transformace emocí je poměrně namáhavé. Obr. 10 Transformace emocí (Tarthang Tulku, 1995, s. 149) Výchozí pozicí je stoj spojný a paže jsou zkříženy před hrudí tak, že ruce spočívají na ramenou a lokty směřují dolů. Pohyb začíná pomalým ohýbáním kolen, záda jsou rovná. Během celého pohybu dolů má cvičící udržovat vnitřní rovnováhu bez napínání. Pokud se v některé fázi pohybu objeví napětí, které brání v pohybu, doporučuje se na chvíli se zastavit. V zastavení si student má uvědomit, kde napětí cítí a vědomě ho uvolnit. Vědomé uvolnění spočívá v dýchání do míst, kde je zablokovanost pociťována. Poté může v pohybu pokračovat, dokud nebude ve dřepu spojném. V tomto bodu je zvláštní místo rovnováhy. Pro přesné nalezení je potřeba provést několik pohybů nahoru a dolů. Při tomto pohybu se mohou dostavit pocity tepla nebo třes. Těmto pocitům by se měl cvičící věnovat a přitom udržet pozici po dobu jedné až pěti minut. Brada je zasunutá dovnitř, záda rovná, břicho uvolněné, aby energie vystupující z nohou mohla nerušeně plynout páteří a rozšířit se do celého těla. Cvičení pokračuje návratem do výchozí pozice, ruce jsou podél těla. Následuje stání v tichosti po dobu tří až pěti minut. Kompletní cvičení se sestává ze třech opakování. Nakonec je opět sezení na deset až patnáct minut, kde cvičící rozšiřuje pocity, které cvičení vyvolalo. (Tarthang Tulku, 1995, s. 149) Úzké propojení těla, smyslů a emocí nám 51