Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu)

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula Opava náleží k nejstarším městským lokacím v českých zemích. První dochované písemné zprávy o osadě jménem Opava pocházejí z přelomu 12. a 13. století, v roce 1224 již byla prokazatelně tato osada městem s právním zřízením, potvrzeným listinou českého krále Přemysla Otakara I (CDB II, č. 265, s. 256 257; Bakala 1974, 22 24). Opava se stala ekonomickým a správním centrem tzv. Opavské provincie (CDB II, č. 195, s. 179 181; Bakala 1969, 13 15; Kouřil Prix Wihoda 2000, 417 427). Ve druhé polovině 13. století daroval Opavsko Přemysl Otakar II. svému nemanželskému synovi Mikuláši, který se stal zakladatelem zdejší přemyslovské sekundogenitury. Jeho synovi Mikuláši II. bylo Opavsko uděleno v r. 1318 lénem jako vévodství (Bakala 1969, 15 17). Vlastní lokační jádro města můžeme pravděpodobně lokalizovat do prostoru dnešního Horního náměstí, kde se již od počátku 13. století nacházel areál ve vlastnictví řádu německých rytířů s pozdějším farním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Základní urbanistická osnova, charakterizovaná v zásadě pravidelnými domovními bloky v okolí obou hlavních náměstí (Horního a Dolního), se konstituovala patrně již v 1. polovině 13. století. Naproti tomu ve východní části městského jádra se uliční síť vyvíjela až do pozdního středověku (srov. Prix Zezula 2002, 275). Ještě ve 13. století se začalo rozvíjet i osídlení na Jaktařském, Hradeckém a Ratibořském předměstí. 1. Přehled nálezových situací dokládajících podobu dřevohliněné zástavby města ve středověku Přestože archeologie má v Opavě poměrně dlouhou tradici, jejíž počátky jsou svázány již s rozsáhlými poválečnými demolicemi a následnou novou výstavbou v historickém jádru města, poznatky objasňující podobu nejstarší městské zástavby dlouho nebyly k dispozici. Protože nejstarší dochovaná jádra některých městských domů lze zařadit nejdříve do pozdního středověku (srov. Kouřilová, 1996), byl oprávněný předpoklad, že podobně jako v jiných moravských a slezských lokačních městech byla velká část zástavby raného města tvořena dřevěnými či dřevohliněnými objekty. Nálezové situace tohoto druhu přitom zůstávaly do nedávné doby v Opavě téměř neznámé, jediným známým reprezentantem zmíněného typu objektů byl pouze D A C B E obr. 1 Lokalizace v textu zmíněných archeologických výzkumů v katastrální mapě. A-Pekařská ulice č. o. 11 a 13; B-ulice U pošty, p. č. 580; C-Horní náměstí, p. č. 239/1; D-Krnovská ulice č. o. 17; E-Hradecká ulice, p. č. 688 1. Abb. 1 Lokalisierung der im Text erwähnten archäologischen Forschungen in der Katastralmappe. A-Pekařská Strasse Obj. nr. 11 und 13; B-Strasse U pošty, Grundst. nr. 580; C-Horní náměstí, Grundst. nr. 239/1; D-Krnovská Strasse Obj. nr. 17; E-Hradecká Strasse, Grundst. nr. 688-1. 0 500 m 26

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) zahloubený suterén, zkoumaný v r. 1973 J. Králem v prostoru bývalého Hradeckého předměstí. V posledních letech se ale na několika místech (obr. 1) podařilo zachytit další nálezové situace, které lze interpretovat jako pozůstatky zahloubených částí dřevohliněných staveb. Ačkoliv jejich počet není prozatím ani dnes nijak vysoký a navíc se žádný z těchto objektů nepodařilo prozkoumat celý, je možné podat alespoň jejich základní přehled, včetně získaných poznatků o jejich konstrukci a rámcové dataci. Ta je bohužel založena pouze na předběžném vyhodnocení keramických nálezových souborů získaných ze zkoumaných situací, protože se dosud nepodařilo odkrýt žádný objekt s dřevěnými konstrukčními prvky dochovanými tak, aby bylo možné provést dendrochronologické datování. 1.1. Pekařská ulice č. o. 11 13 (parcely č. 324 a 327, bývalá č. p. 104 a 105) V roce 2002 byl v souvislosti s novostavbou domu realizován záchranný výzkum na Pekařské ulici č. o. 11 a 13. Původní schéma parcelace zde narušila po 2. světové válce demolice severní části uliční fronty, zkoumaná plocha se nacházela na parcele s domem č. p. 105 a částečně i v prostoru dnes již neexistující parcely, na které stál v minulosti dům č. p. 104 (obr. 1:A; 2:B). Zkoumány byly pouze střední části těchto parcel, které ve středověku velmi pravděpodobně procházely celou šířkou domovního bloku. Jejich týlové části později zaujala souvislá druhotná zástavba, vytvářející východní domovní frontu Kotlářské ulice. Nejstarší horizont středověkého osídlení výzkumem dotčených parcel (1. polovina 13. století) reprezentovaly především desítky kůlových jam a jamek spolu s několika sídlištními jámami. obr. 2 Opava, domovní blok Horní nám. Pekařská ul. Kolářská ul., výzkum 2002. Lokalizace ploch zkoumaných v r. 2002. v mapě stabilního katastru z r. 1836 a v současné katastrální mapě. Abb. 2 Opava, Häuserblock-Pekařská Strasse- Kolářská Strasse, Forschung 2002. Lokalisierung der im J. 2002 erforschten Flächen im Kartenbild des stabilen Katasters von 1836 und in der modernen Katastralmappe. Na parcele s pozdějším domem č. p. 104 byl do povrchu půdního typu zahlouben ještě v průběhu 1. poloviny 13. století objekt (obr. 3:k. 642), v jehož výplni se výrazně uplatňovaly organické makrozbytky (sláma, odštěpky a odřezky dřev atp.). V jeho východním sousedství výzkum zachytil část rozměrného kvadratického objektu (obr. 3:k. 643), ze kterého se podařilo odkrýt jihovýchodní kvadrant (obr. 4). Objekt byl zahlouben cca 1, 5 m pod povrch soudobé úrovně terénu, která se v důsledku uložení vytěženého materiálu v jeho okolí poněkud zvedla (obr. 5:k. 278). Do stavební jámy byl vložen základový trámový věnec, po kterém zůstal na dně objektu patrný souvislý pruh trouchnivého dřeva o šířce 0,1 0,25 m, do kterého byly původně zapuštěny svislé konstrukční prvky. A Opava 18/02, Solná-Pekařská ul. B Opava 6/02, Pekařská ul. C Opava 7/02, Horní nám. zkoumaná plocha profil zástavba 1836 P3 P1 S2/02 P2 S1/02 A Solná P3 P1 S2/02 P2 S1/02 A N Kotlářská B č.p. 104 č.p. 105 č.p. 106 Kotlářská B č.o. 13 č.o. 11 1836 č.o. 9 C S1/02 Pekařská C Pekařská č.p.. 152 151 150 149 P1 P2 S1/02 P3 P1 P2 2002 148 147 Horní nám. 0 50 m Horní nám. 27

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula Jejich pozůstatky představovaly dvě vertikální dutiny obdélného průřezu o rozměrech cca 0,15 0,15 m, dochované ve výplni objektu v odstupu cca 0,4 m od jeho západní stěny. Tyto svislé prvky sloužily jako opora vlastní výdřevy, kterou tvořily cca 40 cm široké desky. Negativ se stopami trouchnivého dřeva tří desek nad sebou byl opět patrný při západní stěně objektu. Prostor mezi vlastní stěnou a výdřevou vyplňovala zemina s vysokým podílem přemístěného podloží (obr. 5:k. 362), k jižní stěně byla na dno tohoto prostoru položena staviteli objektu malá nádobka (obr. 6:8), u které nelze v této pozici vyloučit funkci stavební oběti. Podlaha objektu (obr. 5:k. 363) byla vysypána drobnými říčními oblázky. Mezi okrajem štětované části podlahy a základovým trámem se jevil cca 60 cm široký nezpevněný pruh, který musel být v době provozu objektu nepřístupný. Možná se u stěn objektu nacházela nějaká lavice, jejím pozůstatkem by mohly být drobné kůlové jamky při okraji podlahy. Podlaha objektu byla v jednom místě zřetelně propálena, do oblázků na jejím dně byly zašlapány dva drobné polévané přesleny (obr. 6:15, 16). Jiné nálezy, například keramické zlomky, se v úrovni podlahy prakticky nenacházely. V JZ koutu objektu byla situovaná cca 70 cm hluboká zásobní jáma, s okrajem částečně podhloubeným pod základové trámy. Ačkoliv nemůžeme stanovit přesné rozměry objektu, je možné pracovat s minimálními hodnotami, které v případě jižní stěny dosahují 6,0 m a západní stěny 4,0 m (severní stěny se nepodařilo dosáhnout ani několika vpichy 1,2 m dlouhou pedologickou sondou do stěny jámy nad jejím dnem). Suterén k. 643 byl pravděpodobně jednorázově zasypán, aniž došlo k odstranění jeho výdřevy, jednotlivé části jeho výplně (obr. 5, k. 357, 358 a 359) se od sebe jen málo odlišovaly. B 642 643 C 921 N č. o. 13 F G A J 900 903 K 916 913 902 D č. o. 11 905 911 L 904 M P 915 O 920 E 503 I H 917 S R Q 918 N 0 5 m č. o. 9 13.-14. stol. 15. stol. 18.-19. stol. 20. stol. svislé řezy hranice zkoumané plochy obr. 3 Opava 6/02, Pekařská ulice č. o. 11 a 13, výzkum 2002. Zkoumaná plocha s vyznačenými jednotlivými fázemi středověké a novověké zástavby. Abb. 3 Opava, Pekařská Strasse Obj.nr.11 a 13, Forschung 2002. Erforschte Fläche mit den gekennzeichneten einzelnen Bauphasen der mittelalterlichen und neuzeitlichen Bebauung. Převahu mezi keramickými nálezy z jednotlivých vrstev zásypu tvořily masivní fragmenty tuhových zásobnic, stolní a kuchyňská keramika byla zastoupena v menší míře. Tyto keramické nálezy lze rozdělit do dvou hlavních skupin: méně početně jsou zastoupeny sekundárně umístěné zlomky keramiky raně středověké výrobní tradice povětšinou s charakteristickými, vzhůru vytaženými (římsovitými) okraji (obr.6:1, 2, 9), výjimečně je zastoupen i zlomek cylindrického okraje (obr. 6:9). Tyto nálezy nepochybně souvisí s počátečním horizontem středověkého osídlení parcely, převážná většina keramických zlomků z výplně suterénu ale náleží již vrcholně středověké produkci (obr. 6:10 14; 17 21). V profilaci okrajů hrnců této skupiny se nejčastěji uplatňují různé varianty okruží spolu s ovalenými okraji s vnitřním prožlabením. Z technologického hlediska se jedná o obtáčenou, převážně redukčně vypálenou keramiku s podsypanými dny. Z keramických tvarů jsou nejpočetněji zastoupeny bezuché hrnce, doplněné zvonovitými i kónickými poklicemi a džbány, ze kterých se podařilo částečně rekonstruovat štíhlý exemplář, zdobený rytou šroubovicí a opatřený nesouvislou světle zelenou polevou. Sporadicky se vyskytuje i keramika, jejíž původ je třeba hledat mimo opavské prostředí, jako například tenkostěnný hrnek s černým malováním. Keramika uvedené charakteristiky zůstává prozatím v oblasti moravskoslezského pomezí poměrně široce datována v intervalu 2. poloviny 13. 1. poloviny 14. století (srov. Kouřil 1988; Kouřil Prix Wihoda 2000, 552 555; Zezula 2003, 36 42), přesnější dataci umožní teprve rozbory nálezových souborů z dendrochronologicky datovaných vrstev a objektů. Z hlediska datace vzniku objektu k. 643 má nesporný význam skutečnost, že zlomky vrcholně středověké keramické produkce byly vyzvednuty i z kontextu 362, tedy z výplně mezi stěnou objektu a jeho výdřevou. Je tedy pravděpodobné, že s výstavbou suterénu k. 643 můžeme počítat až v době po polovině 13. století, spíše však v jeho závěru a interval jeho funkce zaujímá časový úsek nejvýše několika desetiletí. 28

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) obr. 4 Opava, Pekařská ulice č. o. 13, výzkum 2002. Pohled na suterén k. 643 od východu. Abb. 4 Opava, Pekařská Strasse Obj. nr. 13, Forschung 2002. Blick in das Souterrain von k. 643 von Osten. B C obr. 5 Opava, Pekařská ulice č. o. 13, výzkum 2002. Perspektivní pohled na profil souvrstvím se suterénem k. 643 s pokusem o rekonstrukci podoby jeho vnitřní dřevěné konstrukce. Abb. 5 Opava, Pekařská Strasse Obj. nr. 13, Forschung 2002. Perspektivansicht auf das Schichtprofil mit dem Souterrain von k. 643 und mit einem Rekonstruktionsversuch der Gestalt seiner inneren Holzkonstruktion. 0 1 m 29

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula Pozůstatkem náročnější architektury byl další suterén (obr. 3:k. 900), situovaný na sousední parcele s domem č. p. 105, vystavěný již z lomového kamene spojovaného jílem. Směrem k ulici bylo zdivo suterénu prolomeno vchodem s polokruhovitým záklenkem, kterým byl přístupný cihlami a lomovým kamenem zaklenutý koridor ústící do dalšího, pouze fragmentárně dochovaného suterénu (obr. 3:k. 920) při uliční čáře parcely. Nelze ale uspokojivě zodpovědět otázku, jakou podobu měla nadzemní část tohoto objektu. Protože se částečně dochoval i lícovaný cca 0,8 m vysoký úsek nadzemního zdiva, lze potvrdit minimálně podezdívku dřevěné či hrázděné konstrukce. Zda se v případě suterénu k. 900 jednalo o pozůstatek obytného objektu, není jisté. Umístění ve střední části parcely a skutečnost, že současně s tímto objektem existoval i další objekt s obezděným suterénem při uliční čáře spíše nasvědčuje tomu, že se archeologickým výzkumem podařilo zachytit budovu, která mohla sloužit výrobním či skladovacím účelům. Takovou interpretaci podporuje i okolnost, že do jeho podlahy bylo zahloubeno několik (zásobních?) jam. Tato budova zřejmě prodělala požár, o kterém svědčil do červena propálený jíl v nadzemním zdivu objektu a požárová vrstva v jeho okolí. Stejný požár byl i příčinou zániku dalšího dřevohliněného objektu, ze kterého se dochovala pod úroveň terénu zahloubená část (obr. 3:k. 503), zcela zaplněná fragmenty přepálené hliněné omazávky. Vzhledem k tomu, že z tohoto objektu byla zkoumána pouze malá část, zůstává i jeho bližší funkční interpretace nejasná. Pro chronologii jednotlivých zděných fází zástavby parcely s pozdějším domem č. p. 105 lze jako oporu využít keramické nálezy ze zánikových výplní spolu s jejich pozicí v rámci stratigrafie parcely. Výstavbu objektu se suterénem k. 900 je tak možné položit do průběhu 15. století, zániková výplň suterénu je datována četnými nálezy do 2. poloviny 17. století. Archeologický výzkum na Pekařské ulici ovšem jen částečně objasnil situaci a vývoj zástavby při uliční čáře těchto parcel. Disponujeme pouze zjištěním, že nejpozději v 15. století zde stál dům se zděným suterénem, který asi vyplňoval prostor v celé šířce parcely s domem č. p. 105. Patrně až v určitém odstupu od jeho výstavby byl v jeho východním sousedství vystavěn objekt, s jehož suterénem (k. 900) byl dům spojen podzemním koridorem. Podobně scházejí i poznatky o využití zadní části parcel, i když tuto mezeru zčásti zaplňují informace získané v severní části téhož domovního bloku. V týlové části několika středověkých parcel (obr. 2:A) zde byla zkoumána řada objektů, pravděpodobně hospodářské funkce, druhotně využitých k uložení odpadu a samozřejmě i odpadní jímky, z nichž nejstarší lze předběžně datovat již do průběhu 13. století. 1.2. ulice U pošty (parcela č. 580) V letech 2001 2002 se naskytla možnost sledovat celou řadu výkopů souvisejících s rekonstrukcí ulic v jihovýchodní části města. V ulici U pošty (obr. 1:B) se sondou S4 podařilo zachytit i osídlení jedné z městských parcel (jižní uliční fronta zde byla poválečnými demolicemi posunuta o několik metrů). Důležitým zjištěním je nález krátkého úseku severní stěny suterénu (obr.7:k.527), jehož zániková výplň se uzavřela nejpozději počátkem 14. století. Již zaplněný objekt později porušila oválná jáma (obr. 7:k. 523) neznámého účelu, druhotně využitá k uložení odpadu. Dno objektu bylo zahloubeno téměř 2,0 m pod úroveň soudobého terénu, za pozůstatek konstrukce objektu můžeme považovat mělkou kůlovou jamku, na kterou navazovala obdélná jáma s rovným dnem. Na profilu i v ploše se jevily nade dnem stopy dvou desek, paralelně položených rovnoběžně se stěnou objektu. S potřebnou mírou obezřetnosti bychom tedy mohli uvažovat, že jako vertikální prvky konstrukce objektu sloužily fošny obdélného průřezu, které byly z obou stran obloženy vodorovně skládanými deskami. Výrazný sklon jednotlivých vrstev výplně nasvědčuje, že větší část výdřevy objektu byla ale asi před jeho zásypem odstraněna.. Ačkoliv se výzkumem podařilo zachytit pouze krátký úsek jedné stěny objektu, pozice u uliční čáry může nasvědčovat skutečnosti, že by se mohlo rovněž jednat o suterén dřevohliněného domu. Vznik tohoto objektu je možné hypoteticky vztáhnout k rozšíření původního lokačního jádra města, které je v JV části města dokumentované řadou nálezových situací. Jednalo se zejména o sídlištní jámy pod vozovkami dnešních ulic, které byly nejpozději v průběhu 2. poloviny 13. stol. zasypány a jejich výplně překryla nejstarší vrstva štětu. 1.3. Horní náměstí (parcela č. 239/1) V roce 2003 proběhl drobný archeologický výzkum v prostoru, po roce 1945 demolované zástavby domovního bloku, vymezeného Horním náměstím, Rybím trhem a Radniční ulicí (obr. 1:C). Ve středověku se v těchto místech nacházely dvorní trakty parcel domů jižní fronty Horního náměstí. Výzkum byl realizován po odtěžení stavební suti, vyplňující sklep zaniklého novověkého domu. Pod podlahou sklepní místnosti byly v sondě S II zjištěny pozůstatky dvou středověkých objektů ve vzájemné superpozici. Starší z nich představoval kout suterénního prostoru dřevohliněné stavby, odkrytý do výše cca 0,7 m, reprezentovaný částí podlahy a dvěma neúplně zachycenými stěnami s přiléhajícím trámovým věncem (obr. 8:k. 501). Západní stěna (odkrytá v délce 2,2 m) se stáčela v pravém úhlu vně objektu, takže lze v těchto místech předpokládat přítomnost vstupní šíje. Z konstrukčních prvků se podařilo zachytit pozůstatek trámového věnce v podobě pásů trouchnivého dřeva při západní a částečně i při severní stěně objektu (zde navíc spolu s dutinou obdélného průřezu, vyplněnou trouchnivým dřevem základového trámu), které ukazují na skeletovou konstrukci objektu. Prostor mezi výdřevou a vlastními stěnami jámy vyplňovala přemístěná podložní spraš, probarvená čočkami zelenošedého půdního typu. Protože dno objektu dosáhlo až pod povrch zvodnělých štěrků říční terasy, bylo nutné zpevnit podlahu vrstvou přemístěného podloží. Ta tvořila vlastní pochozí horizont s výraznou koncentrací zašlapaných uhlíků. Velké množství uhlíků a ojediněle i větší fragmenty spáleného dřeva a mazanice se vyskytovalo i v jednotlivých vrstvách zásypu objektu. Tuto situaci narušil mladší z objektů odpadní jímka (obr. 8:k. 500) s dochovaným negativem výdřevy v podobě vertikálně umístěných desek, zpevněných rohovými kůly. V početném nálezovém souboru z jednotlivých vrstev výplně objektu k. 501 (obr. 9) převládá keramika raně středověké výrobní tradice, sporadicky doprovázená i keramickými tvary a variantami okrajové profilace odrážející nástup vrcholně středověké produkce. Pozornost zasluhuje především horní část konvice s pozůstatkem třmenového ucha a torzo hrdla tenkostěnné nádobky, opatřené zlatohnědou polevou (obr. 9:16, 10). V zásadě stejnou charakteristiku vykazuje i nálezový soubor ze zásypu odpadní jímky, která byla se suterénem v superpozici. Při datování je ovšem nutná určitá obezřetnost, neboť se jednalo pouze o spodní části těchto zahloubených objektů, jejich svrchní části a tedy i vazby na celkovou stratigrafii lokality byly zničeny sklepem novověkého domu. S ohledem na vysokou homogenitu keramických souborů z uvedených nálezových situací je ale přesto asi možné uvažovat o jejich uzavření nejpozději v době kolem poloviny 13. století. 30

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) obr. 6 Opava, Pekařská ulice č. o. 13, výzkum 2002. Výběr keramických nálezů ze zánikové výplně suterénu k. 643 (1 7, 8 14, 17 21), ze zásypu mezi stěnou a výdřevou objektu (8) a úrovně podlahy (15, 16). Abb. 6 Opava, Pekařská Strasse Obj. nr. 13, Forschung 2002. Auswahl der Keramikfunde aus der Destruktionsverfüllung des Souterrains von k. 643 (1 7, 8 14, 17 21), von der Verfüllung zwischen Wand und der Objektauszimmerung (8) und vom Fussbodenniveau (15, 16). 31

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula A B 186 197 172 531 194 149 171 172 187 198 532 plyn 194 177 148 177 174 171 154 177 176 256,30 172 527 185 255,30 podloží (spraš) 188 trouchnivé dřevo půdní typ 192 193 190 254,30 A B 256,79 531 k. 194 báze 256,66 k. 532 256,93 255,34 G k. 529 255,33 255,52 k. 190 báze 256,56 k. 528 256,86 E G' E' k. 530 255,32 k. 171 snížený 256,53 256,75 k. 523 k. 190 báze 255,47 255,38 k. 527 255,31 C E E' G G' D 0 1 m obr. 7 Opava, ulice U pošty, p. č. 580, výzkum 2001. Půdorys a profil A B na východní stěně sondy S4/01 s částečně zkoumaným suterénem k. 527. Abb. 7 Opava, Strasse U pošty, Grundst. nr. 580, Forschung 2001. Grundriss und Profil A B an der Ostwand der Sonde S4/01 mit dem teilweise erforschten Souterrain von k. 530. 32

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) 163 N 255,31 nezkoumáno obr. 8 Opava, Horní náměstí, p. č. 239/1, výzkum 2003. Půdorys sondy II se zahloubeným suterénem (k. 501) a odpadní jímkou (k. 500) v superpozici. k. 158 povrch Abb. 8 Opava, Horní náměstí, Grundst. nr. 239/1, Forschung 2003. Grundriss der Sonde II mit dem eingetieften Souterrain (k. 501) und einer Abfallgrube in Superposition (k. 500). 146 báze k. 500 254,93 dále nesnižováno 157 povrch 163 159 255,44 255,68 501 160 - snížený 255,39 beton trouchnivé dřevo 0 1 m 1. 4. Krnovská ulice č. o. 17 (parcela č. 206) Poznání dřevohliněné opavské zástavby ve středověku a počátkem novověku velmi obohatil v r. 2001 předstihový výzkum na Krnovské ulici č. 17 (obr. 1:D). Zkoumaná plocha (obr. 10) se nachází v jižní uliční frontě Krnovské ulice, která v minulosti představovala ústřední prostor západního Krnovského předměstí. Mírně vřetenovitě se rozšiřující Krnovská ulice navazovala na Jaktařskou bránu a procházela jí důležitá komunikace spojující Opavu s Krnovem a západní částí Horního Slezska. Krnovská ulice svým průběhem kopíruje okraj pravobřežní opavské terasy, která zde dosti prudce klesá do říční inundace. Tato terénní poloha byla osídlena již v pravěku, kdy se zde rozkládalo sídliště kultury lužických popelnicových polí (Kiecoň 2002, 223). Nejstarší středověké sídlištní aktivity, zaznamenané archeologickým výzkumem na Krnovské ulici č. 17, lze položit již do 1. poloviny 13. století. Počátečnímu horizontu středověkého osídlení náležela například kruhová jáma k. 503, fragmenty keramiky raně středověké výrobní tradice se dále nacházely i v sekundárním umístění v řadě mladších nálezových situací. Později ve středověku na zkoumané parcele dále vznikl komplex zahloubených objektů (k. 566, 596 a 597), u kterého není vyloučena výrobní funkce, předpokládaná především na základě výrazného zastoupení železářské strusky v zánikových výplních těchto objektů. Ačkoliv nebylo zachyceno přímo nějaké výrobní zařízení, o jeho přítomnosti svědčí nález zlomku keramické dyzny. Východně od tohoto soujámí byly zaznamenány archeologickým výzkumem dva rozsáhlé objekty ve vzájemné superpozici (obr. 11, 12). Starší z nich (k. 505) představovala obdélná jáma, ze které se podařilo úplně odkrýt jednu z kratších stěn a podstatnou část jižní delší stěny spolu s krátkým úsekem protilehlé severní stěny objektu. Vpichem pedologickou sondou byla dosažena i východní stěna jámy. Zvrstvená zániková výplň svědčila o postupném a zřejmě i dlouhodobém procesu zaplňování objektu. Ačkoliv se mezi nálezy z jednotlivých vrstev výplně vyskytovaly i druhotně umístěné keramické fragmenty pocházející z nálezových situací 13. 14. století, převážná část nálezů datuje zánik objektu až do průběhu 15. století (obr. 13). Doba vzniku zůstává nejasná, neboť objekt k. 505 nebyl v superpozici s žádným starším objektem a nevýrazné pozdně středověké souvrství se na parcele začalo vytvářet až po jeho zaplnění. Objekt sám tak narušoval pouze pravěkou sídlištní vrstvu. Zásyp byl proveden, aniž by byla rozebrána výdřeva, takže se v negativu dochovaly její stopy, které nám zprostředkovaly důležité informace o konstrukci, vestavěné do zahloubené části této stavby. Pravděpodobně se jednalo o stavbu skeletové konstrukce s trojicí vertikálních nosných prvků při kratší stěně objektu a čtyřmi sloupky, umístěnými při delší stěně. Podle tvaru dutin, které se vyskytovaly ve výplni objektu, můžeme předpokládat obdélný průřez těchto dřevěných konstrukčních součástí. Jejich oporou byly ploché kameny, odkryté v rozestupu 1,2 1,5 m při jižní a západní stěně jámy. Součástí konstrukce byl pravděpodobně i základový trámový věnec, i když jeho pozůstatky, například v podobě trouchnivého dřeva, výzkum nezaznamenal. 33

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula obr. 9 Opava, Horní náměstí, p. č. 239/1, výzkum 2003.Výběr keramických nálezů ze zásypu suterénu k. 501. Abb. 9 Opava, Horní náměstí, Grundst. nr. 239/1, Forschung 2003. Auswahl von Keramikfunden aus der Verfüllung des Souterrains von k. 501. 34

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Zahloubená část objektu byla přístupná schody, vysekanými do podložní spraše, ze kterých se dochovaly 4 stupně, na spodních dvou se stopami trouchnivého dřeva, svědčícího o jejich zpevnění dřevěnými deskami. Ty byly fixovány raženými hrotitými kolíky, jejichž pozůstatky představovaly dvě řady kůlových jamek. V jihozápadním koutu objektu před jeho vstupem se nacházely čtyři kůlové jámy rozmístěné ve tvaru písmene L, jejich souvislost s konstrukcí objektu je ale nejasná. Velmi podobný byl sousední objekt k. 532, zaniklý požárem někdy v rozmezí 16. 17. století. Z požárového závalu objektu pochází řada fragmentů vypálené hliněné omazávky s otisky jednotlivých dřevěných prvků, takže jsme dobře informováni o tom, že se v jeho konstrukci uplatňovala jak kulatina, tak i prvky s rovnými plochami. O vlastní konstrukci detailní poznatky scházejí. I když se pozůstatky případného trámového věnce výzkumem nepodařilo zachytit, lze asi předpokládat skeletovou konstrukci, protože se ve dně objektu při jeho stěnách nenacházely žádné kůlové či sloupové jámy. Dvojice mělkých obdélných jam v podlaze objektu však naznačuje možnost, že nějaké svislé prvky mohly být oporou stropu suterénní části. Velmi dobře se opět dochovala schodovitá vstupní šíje se 6 stupni, do kterých byly i zde zaraženy dvě řady dřevěných kolíků. č. o. 19 k.568 č. o. 17 k.565 k.505 k.532 č. o. 15 zdivo 18. 20. stol. 0 5 m obr. 10 Opava, Krnovská ulice č. 17, výzkum 2001. Zkoumaná plocha s vynesenými středověkými a novověkými objekty a zdivem. Abb. 10 Opava, Krnovská Strasse Nr. 17, Forschung 2001. Erforschte Fläche mit den hervorgebrachten mittelalterlichen und neuzeitlichen Objekten und dem Mauerwerk. 35

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula obr. 11 Opava, Krnovská ulice č. 17, výzkum 2001. Pohled na suterény k. 505 a 532 od východu. Abb. 11 Opava, Krnovská Strasse Nr. 17, Forschung 2001. Blick in die Souterraine von k. 505 und 532 von Osten. Další suterén dřevohliněné stavby byl odkryt v JZ koutu zkoumané plochy. Ačkoliv byla nálezová situace do značné míry porušena základovým zdivem zástavby 19. a 20. stol., dochoval se zde severovýchodní kout objektu k. 568, jehož dno bylo zahloubeno cca 1, 9 m pod povrch podloží. V podlaze objektu se vyskytovala mělká jáma se stupňovitě utvářeným dnem, svažujícím se k SV stěně suterénu, výrazně narušená mladším zdivem. Při jejím okraji byla situována trojice kůlových jamek, další dvojice jamek spolu s jednou solitérní se nacházela v koutu této jámy. Objekt k. 568 zanikl požárem, destrukce dřevohliněné konstrukce dosahovala ve zkoumané části objektu mocnosti 0,9 m a ležela přímo na jeho podlaze, která byla zřetelně propálena. Ze svrchní části výplně objektu, překrývající požárový zával, pochází keramické zlomky rámcově datovatelné do 16. 17. století. 1. 5. Hradecká ulice, parcela č. 688/1 V roce 1973 bylo na Hradecké ulici (parcela č. 688/1) záchranným výzkumem J. Krále zkoumáno při výstavbě kanalizace několik středověkých objektů (Král 1973). Plocha dotčená archeologickým výzkumem se nachází v severovýchodním koutu bývalého Hradeckého předměstí ve vzdálenosti cca 150 m jižně od středověké linie městského opevnění (obr. 1:E). Nejstarší urbanistický vývoj Hradeckého předměstí není úplně jasný, zdá se ale, že důležitá tranzitní komunikace, spojující Opavsko s Hornomoravským úvalem, procházela nejprve dnešní Otickou ulicí (srov. Šrámek Gebauer 1990, 118 a 132) a teprve později byla přeložena do trasy dnešní Hradecké ulice. Středověké osídlení se zde rozvíjelo v okolí předměstského tzv. Šnellerova dvora, doloženého poprvé k r. 1427 (Čapský 2003, 186), který stál právě na rozcestí obou komunikací. V této souvislosti je nutné zmínit, že ve starší literatuře (souhrnně Bakala 1974, 12) a výjimečně i zcela nedávno (Kuča 2000, 706 707), je rozšířený názor, že právě Hradecká ulice (a uvnitř hradeb na její osu navazující Dobytčí trh) představují v urbanistické osnově Opavy pozůstatky osady předcházející lokaci města. Archeologické výzkumy z počátku 70. let 20. století na Hradecké ulici (Král 1975; Šikulová 1972) a ani odkryvy, realizované v jihovýchodní části městského jádra (Zezula 2002) ve shodě s výzkumem J. Bakaly (1974), tuto tezi nepodporují. Nejméně dva ze šesti objektů, identifikovaných výzkumem v r. 1973, je možné (na základě keramických nálezů z jejich výplní) zařadit do 2. poloviny 13. století (Král 1973, 3 5). Jednalo se o zásobní jámu (obj. č. 4) a objekt č. 3, který lze, na základě popisu v nálezové zprávě a dochované terénní dokumentace, interpretovat jako suterén dřevohliněné stavby (obr. 14). Z objektu se dochovaly částečně jižní stěna (v délce 2,40 m) a 2,70 m dlouhý úsek východní stěny. Suterén byl přístupný schodovitou šíjí, ústící do jeho JV koutu, zahloubení do sprašového podloží oproti soudobé úrovni terénu činilo cca 1,5 m. Na stěnách objektu byly patrné stopy trouchnivého dřeva, které se projevovaly v ostře ohraničených pásech o šířce 0,11 0,20 m i na jeho dně podél obou stěn. Podlaha byla místy propálena a pokryta shluky zuhelnatělého dřeva, které autor výzkumu považoval za doklad zániku objektu požárem. Ačkoliv J. Král interpretoval zmíněné pásy trouchnivého dřeva jako pozůstatky úpravy podlahy prkny, které nepodlehly požáru, na základě analogií z ostatních nálezových situací tohoto druhu dnes můžeme uvažovat spíše o možnosti, že se jednalo o stopy základového trámového věnce. Tuto interpretaci podporuje i okolnost, že v podlaze objektu nebyly zachyceny žádné kůlové či sloupové jámy. Nedaleko plochy zkoumané J. Králem zachytil archeologický výzkum V. Šikulové (1972) středověké hrnčířské pece. Eventuální spojitost hrnčířské výroby a sídlištních objektů odkrytých J. Králem by mohla objasnit pouze revize a přesnější datování nálezových souborů, pocházejících z těchto výzkumů. 36

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) A' N k. 505 k. 112 báze 262,13 262,23 263,35 k. 123 povrch 262,17 262,33 262,53 A 263,39 263,18 B' 262,96 262,74 262,73 262,59 262,18 261,78 261,54 261,61 261,57 261,71 261,80 261,79 B k. 532 261,71 261,55 0 1 m zašlapané uhlíky propáleno kameny zdivo kůlové jamky obr. 12 Opava, Krnovská ulice č. 17, výzkum 2001. Východní část zkoumané plochy se suterény k. 505 a 532. Zakresleny prvky související s konstrukcí objektů. Abb. 12 Opava, Krnovská Strasse Nr. 17, Forschung 2001. Ostteil der erforschten Fläche mit den Souterrainen von k. 505 und 532. Eingezeichnete Elemente im Zusammenhang mit der Objektkonstruktion. 37

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula obr. 13 Opava, Krnovská ulice č. 17, výzkum 2001. Výběr keramických nálezů z výplně suterénu k. 505 (1 14) a 532 (15 18). Abb. 13 Opava, Krnovská Strasse Nr. 17, Forschung 2001. Auswahl von Keramikfunden aus der Verfüllung des Souterrains von k. 505 (1 14) und 532 (15-18). 38

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) obr. 14 Opava, Hradecká ulice 1973. Pohled na zkoumanou část zahloubeného objektu (Foto J. Král). Abb. 14 Opava, Hradecká Strasse 1973. Blick auf die erforschte Fläche des eingetieften Objektes. Foto J. Král. obr. 15 Opava, Horní náměstí, p. č. 302, výzkum 2002. Pohled na sondu S1/02 od západu s odkrytým skladem dřeva. Abb. 15 Opava, Horní náměstí, Grundst. nr. 302, Forschung 2002. Blick auf die Sonde S1/02 von Westen mit einem aufgedeckten Holzlager. 39

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula 2. Další doklady dřevěných a dřevohliněných staveb Kromě zmíněných příkladů byly v širším areálu středověké Opavy zachyceny doklady dřevěné, případně dřevohliněné zástavby i v několika dalších případech: V roce 1986 byla v katastru předměstské vsi Kateřinek zkoumána pod úroveň terénu zahloubená část stavby půdorysných rozměrů cca 4,0 4,0 m (Kouřil 1988, 107 116). V obou dochovaných koutech stavby a uprostřed stěn se nacházely kůlové či sloupové jámy, podlaha objektu byla zahloubena oproti původnímu terénu zhruba o 0,8 m (Kouřil 1988, 108). Z výplně objektu pochází keramické nálezy 13. století. Výskyt oboustranně prožlabených vyšších okruží patrně dovoluje uvažovat o zaplnění objektu nejdříve v jeho závěru. I když se jednalo o stavbu nacházející se mimo obvod vlastního města, představuje tento objekt cenný příklad jedné z variant zdejší stavební tradice. Pouze povšechně jsme informováni o reliktech dřevěných staveb srubové konstrukce ze 2. poloviny 13. století, které byly zachyceny v úrovni jižní uliční čáry západní části Hrnčířské ulice, případně před ní předstupovaly (srov. Kouřil 1991; Opravil 1993). Ačkoliv se v literatuře objevily úvahy, že tyto nálezy mohou být typickými příklady zástavby středověké Opavy (srov. Kouřil 1993, 144 145; 2000, 2), teprve jejich podrobná publikace přinese informace, umožňující zaujmout stanovisko k jejich funkční interpretaci a srovnání s ostatními nálezovými situacemi tohoto druhu. Prozatím nelze vyloučit, že zmíněné objekty mohou souviset s hospodářským zázemím domu, který se nacházel na nároží Hrnčířské a Ostrožné ulice (srov. Opravil 1993, 212). Také jen stručná zmínka v literatuře (Šikulová 1985) naznačuje, že další suterén mohl být odkryt v roce 1981 na Mnišské ulici. Bližší informace o této zemnici však bohužel nejsou k dispozici. Stejně tak doposud schází podrobnější publikace zajímavé nálezové situace v podobě velmi dobře dochované výdřevy (podlaha a část stěn) zahloubené části (?) stavby, datované do závěru 14. století, kterou zkoumala V. Šikulová (1968, 109) rovněž v areálu dominikánského kláštera. Je nutné uvést i situaci, zkoumanou v místě dvorních částí dnes již neexistující historické zástavby severní strany Horního náměstí (obr. 2:C). V rámci souvrství ze 13. a 14. století zde byly odkryty dva proplétané ploty, po obou stranách mladšího z nich se nacházel sklad dřeva (obr. 15), který posléze překryly odpadní vrstvy. I když se nejednalo o dřevěné prvky ve funkčních souvislostech, obohatily tyto nálezy naši představu o dřevěné zástavbě středověké Opavy. Upozornit je třeba na téměř 8,0 m dlouhý trám obdélného průřezu (obr. 16), do kterého byla vytesána drážka, takže mohl nebo měl sloužit jako součást konstrukce blíže neznámé dřevěné stavby. 0 1 m obr. 16 Opava, Horní náměstí, p. č. 302, výzkum 2002. Trám s drážkou, který byl součástí skladu dřeva, odkrytého v rámci souvrství 13. a 14. století. Abb. 16 Opava, Horní náměstí, Grundst. nr. 302, Forschung 2002. Tramholz mit Schlitz, welches Bestandteil eines im Rahmen des Schichtkomplexes aus dem 13. und 14. Jhdt. aufgedeckten Holzlagers war. 40

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) 3. Shrnutí Archeologické výzkumy prokázaly, že středověká zástavba v Opavě byla alespoň zčásti tvořena dřevěnými, případně dřevohliněnými domy se suterény zahloubenými pod úroveň terénu. Interpretaci zahloubených částí těchto staveb jako suterénů neužívaných k bydlení přitom odvozujeme spíše z dostupných analogií. Přímé důkazy, jako například nesporný doklad nadzemních podlaží, opavské příklady neposkytují. Takovou podobu zástavby můžeme prozatím potvrdit ve vlastním městském jádru v intervalu 13. 14. stol., na předměstí se objekty tohoto charakteru udržely až do pozdního středověku a novověku. Pozice zkoumaných objektů v rámci parcel je rozdílná. Vycházíme přitom z předpokladu, že základní schéma parcelace města v okolí obou hlavních náměstí a na Jaktařském předměstí, zachycené nejstaršími vyobrazeními a následně i mapováním stabilního katastru, v zásadě odpovídá rozvržení městišť nejpozději od přelomu 13. a 14. století. Suterén k. 643 na Pekařské ulici č. 13 zaujímal plochu v přední části parcely, i když ne přímo v linii dnešní domovní fronty, severní stěna objektu k. 505, situovaného na Krnovské ulici naproti tomu přesně koresponduje s dodnes dochovanou uliční čárou. Další (již novověké) objekty na Krnovské ulici byly umístěny v určitém odstupu od uliční čáry. Pozici v přední části původní parcely zaujal také suterén, odkrytý v ulici U pošty. Zcela v zadní části parcely se nacházel objekt k. 501 na Horním náměstí, který je třeba spojit s některým z městišť jeho jižní strany. Protože vývoj středověkého osídlení Hradeckého předměstí není zcela jasný, není možné zaujmout jednoznačné stanovisko k umístění suterénu, odkrytého v roce 1973 na Hradecké ulici. Objekty k. 505 a k. 532 na Krnovské ulici č. 17 a suterén, odkrytý na Hradecké ulici, byly přístupné vnější vstupní šíjí se schody, vysekanými do podložní spraše. Zaústění vstupu do objektu bylo registrováno i na Horním náměstí.v ostatních případech se vstupní části nepodařilo zachytit. Jednoduchá úprava podlahy, vysypáním drobnými oblázky, byla provedena pouze staviteli či uživateli suterénu na Pekařské ulici (k. 643). V suterénu na Horním náměstí zpevňovala štěrky říční terasy ve dně objektu ušlapaná vrstva přemístěného podloží. Ani v jednom případě nebylo zaznamenáno otopné zařízení, podlaha objektu k. 505 na Krnovské ulici a suterénu k. 643 na Pekařské byla ale lokálně propálena, na Krnovské ulici a Horním náměstí se v úrovni podlahy vyskytovaly zašlapané uhlíky. Nálezová situace na Horním náměstí, na Krnovské a Hradecké ulici dokládá základový trámový věnec a eventuálně i vertikální konstrukční prvky. V případě suterénu k. 643, zkoumaného na Pekařské ulici č. 13, se navíc dochovaly i pozůstatky horizontálně uložených desek, tvořících vlastní výdřevu objektu. Domníváme se proto, že konstrukce většiny dřevohliněných staveb, odkrytých v Opavě, byla s největší pravděpodobností skeletová (v cizí literatuře Ständerbau, konstrukcja szkieletowa, v našem prostředí také sloupková či rámová konstrukce), kdy do obvodového trámového věnce v úrovni podlahy byly zapuštěny svislé konstrukční prvky. Paralely k opavským nálezům můžeme najít v celé řadě objektů se srovnatelnými parametry, odkrytých v prostředí moravských a slezských měst. Z nejbližšího okolí je znám suterén dřevohliněné stavby z Kostelního náměstí v Moravské Ostravě (Zezula 2003, 10 13). Zde byl zachycen jeho neúplný půdorys, pravděpodobně čtvercového tvaru, s kolmými stěnami a vnější vstupní šíjí. Zbytky trouchnivého dřeva při stěnách jámy nasvědčují přítomnosti trámového věnce a tedy i skeletové konstrukce. Zjištěna byla i úprava podlahy v podobě vrstvy oblázků a písku. Počtem prozkoumaných objektů zaujímá důležitou roli lokalita na Bezručově ulici v Rýmařově. Plošně poměrně rozsáhlý výzkum zde nabídl možnost k zodpovězení mnoha otázek, týkajících se zejména vlastní podoby objektů a jejich organizace v rámci osady, předcházející lokaci města. Zdejší objekty jsou sice řazeny z hlediska konstrukce do odlišné skupiny (samonosná konstrukce stěn z pěchované hlíny, srov. Goš Novák Karel 1985; Michna 1988; nejnověji Goš 2003), avšak při jejich porovnání s brněnskými nálezy se asi oprávněně R. Procházka a I. Loskotová (1995, 139 a 140) i zde přiklánějí k přítomnosti sloupové či kůlové konstrukce. Ze vzdálenějších analogií lze uvést právě některé nálezové situace z Brna: jedná se například o objekt č. 63 z Dominikánské ulice 17 a objekt č. 5 z Kobližné 3, ve kterých se, podobně jako v našich případech, objevuje skeletová konstrukce. Z polské části Slezska zůstává do dnešní doby nejlépe poznanou lokalitou bezesporu Vratislav (Buśko Piekalski 1999, Piekalski 1995). V prostoru vratislavského Starého města se setkáme s podobnými objekty v ulici Igielnej 8, Więziennej 10 11, Nożowniczej 13, Kużniczej 41, Malarskiej 27/29 a v některých dalších lokalitách (13 analyzovaných objektů skeletové konstrukce, stav k roku 1995). Dokladem skeletové konstrukce jsou zejména pozůstatky základových trámových věnců a nosných sloupků či negativů jejich začepování. Ideální stav dochování dřevěných prvků umožňuje detailně poznat i vlastní konstrukci stěn (např. objekt 16 v ulici Igielnej 8, srov. Piekalski 1995, 111). Setkáme se hlavně s různou kombinací vyplétání s následnou omazávkou a s použitím desek, povětšinou vertikálně skládaných (občas i dvojité konstrukce ulice Kużnicza 41, srov. Piekalski 1995, 112 a 117). Kombinace desek a omazávky je známa např. z objektů 10 a 12 v ulici Igielnej 8 nebo z objektů v ulici Drewnianej (Piekalski 1995, 113). V Opavě prozatím nemáme pro objasnění podoby nadzemní části analyzovaných objektů žádné přímé doklady. Pouze, jen na základě půdorysných rozměrů a umístění objektů na parcele, se můžeme domnívat, že alespoň na Pekařské a Krnovské ulici se pravděpodobně podařilo doložit dřevěný či dřevohliněný městský (resp. předměstský) dům. V ostatních případech se může jednat i o pozůstatky hospodářských či výrobních objektů, i když přímými důkazy nedisponujeme. Další vývoj opavské zástavby směrem ke kamenné architektuře přiblížil suterén na Pekařské ulici č. p. 11, se stěnami z lomového kamene kladeného na jíl. Nejstarší zděná jádra některých opavských domů, zjištěná stavebně historickým průzkumem, můžeme asi zařadit teprve do 15. století, od 16. století se kamenné domy v Opavě stávají běžnou záležitostí. 41

Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Marek Kiecoň Michal Zezula Prameny a literatura Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae: II. (1198 1230). Ed. G. Friedrich, Pragae 1912. BAKALA, J. 1969 Holasická provincie a formování opavského vévodství, Časopis Slezského muzea-b 18, 9 22. BAKALA, J. 1974 Počátky města Opavy, Časopis Slezského muzea-b 23, Zvláštní číslo k 750. výročí města Opavy, 3 24. BUŚKO, C. PIEKALSKI, J. 1997: Die Altstadt von Breslau im 13. bis 15. Jahrhundert, Zeitschrift für Archäologie des Mittelalters, Jahrgang 23/24. 155 181. ČAPSKÝ, M. 2003: Enigma tvrze, Příspěvek k topografii Opavy ve středověku a raném novověku, Acta historica et museologica Universitatis Silesianae Opaviensis 6, 184 190. GOŠ, V. NOVÁK, J. KAREL, J. 1985 Počátky osídlení Rýmařova. Die Anfänge der Besiedlung von Rýmařov, Památky archeologické LXXVI, 184 227. GOŠ, V. 2003 Počátky Rýmařova. Nový pohled na předlokační osadu města. Archaeologia historica 28, 297 302. KIECOŇ, M. 2002 Opava (okr. Opava), Krnovská ulice 17, Přehled výzkumů 43 (2001), 223 a 286. KOUŘIL, P. 1988 Polozemnice z 13. století z Opavy-Kateřinek, Archeologia historica 13, 107 115. KOUŘIL, P. 1991 Archäologische Rettungsgrabung in Opava Gottwaldova Gasse, Přehled výzkumů 1988, 54. KOUŘIL, P. 1993 Středověká kolonizace na severovýchodní Moravě a ve Slezsku a její odraz v archeologických pramenech, Archeologica historica 18, 141 150. KOUŘIL, P. 2000 Opava od pravěku po období vrcholného středověku ve světle archeologických pramenů, Vlastivědné listy 26/2, 1 3. KOUŘIL, P. PRIX, P. WIHODA, M. 2000 Hrady českého Slezska. Brno Opava. KOUŘILOVÁ, D. 1996: Měšťanský dům v Opavě na Dolním náměstí č. 13, Vlastivědné listy 22 2, 25 27. KRÁL, J. 1975 Opava-město, staveniště nové pošty. Sídlištní objekty Hradeckého předměstí. Nálezová zpráva uložená v Archeologickém ústavu Brno, č. j. 751/75. KUČA, K. 2000 Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV. Praha. LOSKOTOVÁ, I. PROCHÁZKA, R. 1995 Brněnské zemnice (příspěvek k vývoji městské zástavby 13. století), in: Brno v minulosti a dnes 13, 112 149. MICHNA, P. 1988 K poznání zahloubených obydlí velké kolonizace, in: Rodná země, Brno, 222 284. OPRAVIL, E. 1993 Archeobotanické nálezy z Hrnčířské ulice v Opavě (hotel Orient dostavba), Časopis Slezského muzea A, 42, 193 214. PIEKALSKI, J. 1995 Budownictwo z drewa w późnośredniowiecznym Wrocławiu, Archaeologia Historica Polona, tom 1. 107 125. PIEKALSKI, J. 2004 Wczesne domy mieszcan w Europie Środkowej, Acta Universitatis Wratislaviensis No. 2623, Wroclav. PRIX, D. ZEZULA, M. 2002 Archeologický výzkum a stavebně historický průzkum minoritského kláštera v Opavě v roce 2000, in: Ve stopách sv. Benedikta (Sborník příspěvků z konference Středověké kláštery v zemích koruny české konané ve dnech 24. 25, května 2001 v Třebíči), Disputaciones Moravicae 3, 275 294. PROCHÁZKA, R. 1996 Zur Frage der ältesten Bebauung in den südmährischen Städten In: Hausbau und Raumstruktur früher Städte in Ostmitteleuropa, Památky archeologické, Supplementum 6, 120 140. PROCHÁZKA, R. 2000 Zrod středověkého města na příkladu Brna (k otázce odrazu společenské změny v archeologických pramenech), Mediaevalia archaeologica 2, 7 158. ŠIKULOVÁ, V. 1972 Záchranné akce v areálu středověké Opavy, Přehled výkumů 1971, 121 123. ŠIKULOVÁ, V. 1975 Příspěvek archeologie k nejstarším dějinám Opavy, Archeologické rozhledy 27, 271 276. ŠIKULOVÁ, V. 1985 Středověká polévaná keramika z Opavy, Archeologia historica 10, 230 232. ŠRÁMEK, P. GEBAUER, J. 1990 Náměstí a ulice města Opavy. Historický místopis. Opava. ZEZULA, M. 2002 Opava, ul. Hrnčířská, Masarykova, U pošty, Přehled výzkumů 2001, 288 289. ZEZULA, M. 2003 Archeologie a počátky města Moravské Ostravy (Archeologické výzkumy v historickém jádru města v letech 1998 2002), in: Ostrava, Příspěvky k dějinám a současnosti města 21, 7 44. 42

Marek Kiecoň Michal Zezula Dřevohliněná zástavba v Opavě ve středověku (současný stav výzkumu) Resumé Opava reiht sich zu Städten, in deren historischen Kernen das Vorkommen hölzerner oder holzlehmiger Bauten bewiesen wurde. Grabungen der letzten Paar Jahre (Abb. 1) erweiterten beträchtlich die Quellenbasis, bis unlängst war in Opava nur ein einziger Fall des eingetieften Kellergeschosses aus Hradecké předměstí bekannt, der von Dr. Král 1973 erforscht worden war. Im Jahre 2002 verlief im Zusammenhang mit einem Neubau die Rettungsgrabung in der Pekařská-Straße Nr. 11 und 13 (Abb. 2). Auf der Parzelle mit dem späteren Haus Nr. 104 wurde ein Teil eines umfangreichen quadratischen Baukörpers entdeckt (Abb. 3:K.643), das in das 13. Jahrhundert datiert wurde (Abb. 6). In dem ca 1,5 m unter das Niveau des gegenwärtigen Terrains eingetieften Objekts wurde neben Relikten einer hölzernen Tragkonstruktion und der Wandverkleidung (Abb. 5) auch die Fußbodenherrichtung in Form kleiner Rollsteine entdeckt. Das nächste Untergeschoß stellte ein Úberrest eines komlizierten Baus, der auf der Nebenparzelle mit dem Haus Nr. 105 situiert und aus lehmgebundenen Bruchsteinen erbaut war (Abb. 3:K.900). In den Jahren 2001 2002 verlief die Renovierung der Straßen im Südostteil der Stadt. In der Straße U pošty wurde im Suchschnitt S4 die Besiedlung einer der Stadtparzellen freigelegt, einschließlich eines Teils des 2 m tiefen Kellers mit teilweise erhaltenen Überresten der Tragkonstruktion (Abb. 7). Funde aus der Verfüllungsschicht können an die Wende des 13. und 14. Jahrhundert gelegt werden. Im Jahre 2003 verlief eine kleine archäologische Grabung im Raum der nach 1945 abgerissenen Bebauung des Häuserblocks zwischen Horní náměstí, Rybí trh und Radniční-Straße. Unter dem Fußboden des Kellerraums wurden im Suchschnitt S II Überreste zweier mittelalterlicher Objekte in Superposition entdeckt (Abb. 8). Das ältere war das Untergeschoß mit erhaltener Eingangsrampe und Relikten hölzerner Tragkonstruktion. Entdeckt wurde auch die Fußbodenherrichtung in Form der gestampften versetzten Sohle. Zahlreiche Keramikfunde können in die 1. Hälfte des 13. Jahrhunderts datiert werden (Abb. 9). Zur Erkenntnis der holzlehmigen Bebauung von Opava trug besonders die Vorsprungsgrabung in der Krnovská-Straße Nr. 17 bei (Abb. 10). Die Krnovská-Straße knüpfte ursprünglich auf das Jaktařský-Tor und stellte dem Zentralraum von Krnovské předměstí dar. Im Jahre 2001 wurden dort Überreste von drei Untergeschossen entdeckt, in zwei Fällen (Abb. 11 und 12) mit erhaltener stufenartiger Eingangsrampe. In einem der Objekte wurde im Negativ die hölzerne Tragkonstruktion festgestellt; der Untergang dieses Objekts wird in das 15. Jahrhundert datiert (Abb. 13). Die restlichen zwei Objekte fielen einem Brand im Laufe der 16. 17. Jahrhunders zum Opfer. Als Untergeschoß eines holzlehmigen Baus kann auch das Objekt (Abb. 14) interpretiert werden, daß im Jahre 1973 von J. Král in der Hradecká-Straße in Opava untersucht wurde und das sich auf dem ehemaligen Hradecké předměstí befand. Neben den erwähnten Beispielen wurden im breiteren Areal des mittelalterlichen Opava Belege hölzerner, event. holzlehmiger Bauten auch in einigen weiteren Fällen entdeckt. Im Jahre 1986 erforschte P. Kouřil auf dem Kataster des Vorstadtdorfes Kateřinky einen unter das Terrainniveau eingetieften Teil eines Baukörpers (Grundriß ca 4,0 4,0 m). Nur durch eine kurze Notiz in der Literatur sind wir über ähnliche Objekte informiert, die von Dr. Šikulová im Areal des Dominikanerklosters in Opava erforscht wurden, oder über Relikte der Blockbauten aus der 2. Hälfte des 13. Jahrhunderts, die P. Kouřil im Westteil der Hrnčířská-Straße entdeckte. In Zusammenhang mit der holzlehmigen Bebauung kann auch der 2002 im Hoftrakt der nach 1945 abgerissenen Bebauung an der Nordseite von Horní náměstí untersuchte Befund gestellt werden. Bestandteil des dort freigelegten Bauholzlagers (Abb. 15) war auch ein 8,0 m langer Balken mit ausgemeißeltem Falz (Abb. 16). Die Untergeschosse von Opava unterscheiden sich nicht viel von ähnlichen Objekten auf unserem Gebiet oder im Ausland. Identische Konstruktionselemente kommen besonder in Polen vor, z. B. zahlreiche Ständerbauten in Wroclaw. 43