Název rubriky: Myslivci a veřejnost jak zlepšit mínění o nás? Jak na nás pohlíží dnešní mládež? V našem seriálu věnovaném vztahu veřejnosti k myslivosti a myslivcům jsme se již zhodnotili význam mínění veřejnosti a věnovali se nejvýznamnějším faktorů, které na veřejnost mají vliv. V tomto pokračování bychom se zamysleli nad tím, jak a zda vůbec nás mládež vnímá. Na mládež se zaměřujeme proto, že tato skupina společnosti si své názory teprve vytváří a je zde možné mnoho udělat, ale také mnoho pokazit. V této souvislosti se hodí připomenout, že relativně příznivé podmínky, ve kterých jsme dosud myslivost provozovali, jsou výsledkem práce našich předchůdců a každý z nás se denně podílí na tom, jaká bude budoucnost jeho vlastní i ostatních. Každá doba přitom přináší svoje výhody i nevýhody. Samozřejmě můžeme poukazovat na to, že dříve se vůbec nemuselo nikomu vysvětlovat, že lov zvěře je přirozená činnost a získává se tím hodnotná potravina. Zároveň si ale zkusme uvědomit, o čem všem si myslivci ještě před nějakými 40 lety mohli nechat zdát (terénní auta, veškerou moderní optiku, termoprádlo, mobil a spoustu další pro nás zcela běžných věcí). Moderní životní styl a trendy způsobu života v dnešní společnosti přinášejí zvyšování životní úrovně lidí, ke které přispívá moderní a neustále se vyvíjející elektronika. Prostřednictvím celosvětové sítě internet můžeme rychle komunikovat s kýmkoliv na světě, čerpat téměř nekonečné množství informací, pohodlně nakupovat apod. Bohužel si tento trend v poslední době vybírá svoji daň. Čím dál více se celá společnost odtrhuje od přírody a mladí v ní nenachází tolik dobrodružství, možností poznání, či akčnosti, co jim nabízí počítačové hry, internet, video, či něco podobného. Mladí pak žijí v jakési virtuální realitě a ani netuší, jaké možnosti a zážitky jim příroda může poskytnout. Nehledě na to, že se poté k přírodě chovají s neúctou a nepochopením. Tento trend samozřejmě postihuje také odvětví myslivosti v podobě ztráty pochopení významu a důležitosti myslivosti v dnešní kulturní krajině. V dotazníkovém šetření, které jsme uskutečnili v roce 2008 na druhém stupni základních škol v České republice, jsme chtěli mimo jiné zjistit, jaký postoj mají dnešní mladí lidé k myslivosti a k přírodě. Zda lze anketou potvrdit naše společné domněnky, že děti v dnešní době myslivce odsuzují, nevědí o jejich významu a důležitosti. Chtěli jsme také zjistit, do jaké míry navštěvují myslivecké akce, které jsou nejatraktivnější a na které by přišly. Při rozesílání ankety jsme se snažili, aby dotazníky byly co nejvíce rovnoměrně rozděleny mezi školami na vesnici a ve městech, ale také i podle věku od 6. do 9. třídy. Zkusili jsme zjistit, zda děti vůbec vědí, jaká je hlavní náplň činnosti myslivce. Výsledky je možné shlédnout v grafu č. 1. a vyplývá z nich, že děti nás posuzují relativně příznivě. S náplní naší činnosti souvisí zejména lov, střílení a zabíjení, které bezesporu patří k nejvíce konfrontačním otázkám v myslivosti vůbec. Děti z námi oslovené skupiny si vedly dobře a v zásadě vědí, že lov je potřebný a správný. Na druhou stranu se mladí staví k vlastnímu aktu (vidí výřad, vlastní střelbu na zvěř) provedení lovu negativně, což je podle našeho mínění mimo jiné výsledkem nedostatečné komunikace s veřejností.
Z grafu č. 1. je patrné, že 91 % dotázaných, což je drtivá většina, ví, že myslivec se o zvěř nejen stará, ale musí také provádět její odstřel. Děti tedy v naprosté většině vědí, jaké je poslání myslivce. Možnost záporně vyznívajících odpovědí zaškrtlo pouze 1,2 % respondentů. Z grafu č. 2 je patrné, že téměř 70% dotázaných dětí odpovědělo, že považují lov za potřebný a správný. Pouze 18% považuje lov za nepotřebný a špatný. V České republice působí také další zájmové organizace, které vykonávají pro přírodu velký kus práce. Jedná se o Český rybářský svaz a Český svaz včelařů. Oba zmiňované svazy se spolupodílí s Českomoravskou mysliveckou jednotou na pořádání myslivecké výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem. Zajímalo nás, jak si myslivci stojí v očích dětí mezi rybáři a včelaři. Ptali jsme se proto otázkou, co si děti myslí o tom, kdo ze zájmových organizací je pro přírodu nejvíce užitečný, čímž lze i nepřímo poukázat na to, jak jsou myslivci mezi dětmi vnímáni. Smyslem grafu proto není poukazovat na to, kdo je mezi zájmovými organizacemi ten nejlepší a naopak. Čím nižší skóre, tím kladnější hodnocení.
Z grafu č. 3 je patrný velice kladný výsledek ve prospěch myslivců. Při přepočtu na počet odpovídajících to znamená průměr 1,22 (včelař 2,35, rybář 2,55) I podobná otázka (pouze slovně okomentujeme) kdo ti je nejvíce sympatický, dopadla pro myslivce velice pozitivně (průměr: myslivec 1,75, včelař 2,04, rybář 2,21). Samozřejmě můžeme namítnout, že tento průzkum byl již na první pohled myslivecký a je možné, že to respondenty svádělo kladněji hodnotit právě myslivce. Pokud by podobný průzkum uskutečnila jiná zájmová organizace, mohl by být výsledek odlišný. Nemyslíme si ovšem, že tak radikálním způsobem, aby se toto pořadí změnilo. Demografický vývoj myslivců v ČR je neúprosný. Abychom byli schopni plnit veškeré povinnosti, které nám zákon o myslivosti ukládá, jsme nuceni řešit generační obměnu členské základny v našich honitbách. Proto i další skutečnost, která nás zajímala je, zda je dětem myslivost natolik blízká, že by se do budoucna chtěli stát myslivcem. Chtěli jsme zjistit, zda zájem stát se myslivcem je již u mladých lidí zakořeněn od mládí, nebo se ve větší míře dostanou k myslivosti až později. Na grafu č. 4 je možné vidět výsledek této otázky. Přibližně 8,5% dotázaných odpovědělo, že by se myslivcem v budoucnu stát chtělo. 27% dotázaných neví a zbytek se myslivcem stát nechce.
Při skutečnosti, že lovecký lístek a zbrojní průkaz může vlastnit cca 78% lidí v ČR, představují myslivci z tohoto počtu cca 1,20% a díky stárnoucí myslivecké základně se toto procento bude i nadále snižovat. Z grafu je tedy patrné, že v mládí se myslivcem chce stát více lidí, než se jím ve skutečnosti v dospělosti stane. Příčin proč může být několik. Ovšem, jak jsme již zmínili, pokud nebudeme na veřejnosti vidět a nebudeme s mladou generací komunikovat, těžko podpoříme chuť dospívajících, aby se myslivcem stali. Je pochopitelné, že v rodině, kde je myslivec bude vyšší zájem dětí o to, stát se myslivcem. Z našeho průzkumu vyšel výsledek, že cca 16% dotázaných, kteří jsou z myslivecké rodiny, by se myslivcem v budoucnu chtěli stát. U dětí z nemysliveckých rodin to je necelých 6%. Neustále se v naší rubrice zmiňujeme a nabádáme k větší otevřenosti a komunikaci s veřejností. Jedním z možných a zároveň nejčastějším možným způsobem je propagovat naší činnost na mysliveckých akcích, na které zveme veřejnost. Zajímalo nás tedy, do jaké míry jsou mezi mladými oblíbené myslivecké akce, zda na ně chodí a které jsou mezi nimi nejvíce oblíbené. Z této otázky lze i nepřímo odvodit, do jaké míry prezentujeme myslivost veřejnosti a zda oslovujeme mládež. V grafu č. 5 naleznete výsledky otázky, kde jsme se ptali, na jaké myslivecké akci děti byly. Graf č. 5 vyjadřuje nejčastěji uváděné myslivecké akce, kterých se děti účastnily. Lze vidět poměrně vyrovnaná návštěvnost mezi jmenovanými akcemi. Nelze tedy říci a jednoznačně určit, která z nich je pro mladé návštěvníky nejzajímavější. Celkem 44% respondentů na žádné akci nebylo. Jednou z možných odpovědí pak byla kolonka jiná myslivecká akce. Pokud ji dotazovaný označil, měl zde prostor k vyplnění, jaké jiné myslivecké akce se účastnil. Tato odpověď je samostatně vyjádřena v grafu č. 6.
Jako nejčastěji zmiňovanou možnost respondenti uváděli účast na honu, či lovu. (Převážně děti z mysliveckých rodin, pouze 5 bylo z nemysliveckých). Na druhou stranu je vidět, že akce jako dětský den, či sázení stromů, které by mohly výrazně prospět ke zvýšení prestiže myslivosti, patří k těm méně často navštěvovaným. Otázkou, a z našeho pohledu i pravdou, ovšem zůstává fakt, že myslivci těchto akcí příliš nevyužívají nebo nemají zájem se jich účastnit, což je obrovská škoda. Přitom 85% dětí, které na myslivecké akci byly, odpověděly, že se jim tam líbilo. Zajímavý je i údaj, že pouze 45% dětí odpovědělo, že by na pořádanou akci přišlo znovu. Trend je tedy takový, že se akce líbila, ale již mě neláká přijít znovu, nic mě k tomu nevede. Což je samozřejmě chyba. Měli bychom proto vždy při pořádání jakékoliv akce pro veřejnost zapřemýšlet, jak namotivovat účastníky, aby příště přišli zase, či přišli na jinou mysliveckou událost. Tolik k názorům dětí na nás. Tento průzkum ukázal, že situace není tak špatná, jak by se někdy mohlo zdát, a máme určitý potenciál děti oslovit. Je ovšem určitě důležité to udělat včas a správnou formou. Některé způsoby zviditelňování by pak bylo lepší zcela vynechat, protože je pořád lepší být neznámým, než spojeným s negativním zážitkem. Takového člověka získat na svoji stranu je často už nemožné. Ing. Petr Smutný, Doc. Ing. Jiří Kamler, Ph.D Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fakulta MENDELU v Brně, e-mail: petrsmutny@centrum.cz