Identifikace lokalit koncentrace sociálních skupin a jejich typologie

3 Identifikace lokalit koncentrace sociálních skupin a jejich typologie Luděk Sýkora, Jana Temelová, Darina Posová Úvod V této kapitole se věnujeme identifikaci lokalit výrazné koncentrace sociálních skupin v území a následné typologii těchto lokalit. Zatímco předchozí kapitola sledovala segregaci především z pohledu nerovnoměrného prostorového rozmístění vybraných sociálních skupin obyvatel, tato kapitola se zaměřuje na další významný územní aspekt rezidenční segregace, kterým je koncentrace sociálních skupin do vybraných lokalit obývaných dominantně právě segregovanou skupinou. Analýza musí zodpovědět několik otázek. Existují sociální skupiny, které se výrazně koncentrují. Které to jsou? Jak identifikujeme lokality koncentrace? Jakou úroveň koncentrace považovat za rozhodující pro zařazení lokality do výběru? Jak se lokality liší mezi sebou? Můžeme je rozdělit do jakýchsi základních typů? Identifikace i typologie lokalit jsou vzájemně těsně provázané, protože charakteristiky sloužící k identifikaci lokalit zároveň předjímají i základní typy lokalit. Základní příčinou rezidenční segregace a koncentrace sociálních skupin v území je nerovné postavení sociálních skupin ve společnosti. Proto je důležité podchytit ty sociální rozdíly a nerovnosti, které se nejvýrazněji promítají do nerovnoměrného prostorového rozmístění sociálních skupin, a ty sociální skupiny obyvatel, které se vyznačují nerovnoměrným geografickým rozmístěním a vysokou prostorovou koncentrací jejich bydlišť a teritoriální izolací od ostatních sociálních skupin. K rezidenční segregaci obvykle vedou rozdíly založené na sociálně-ekonomickém postavení, tj. profesi, vzdělání, příjmu, majetku. Do sociálněekonomického postavení lidí se přitom mohou promítat sociální rozdíly založené na demografických charakteristikách obyvatel (věku, fázi životního cyklu a rodinném stavu). Nerovné sociální postavení může být zároveň založené na rasové, etnické, resp. národnostní příslušnosti a sociálně-kulturních specifikách, jako je náboženství nebo způsob života. První klíčovou otázkou je identifikace sociálních skupin, které se koncentrují v prostoru, segregují nebo separují, a charakteristik, na jejichž základě můžeme koncentrace identifikovat a klasifikovat. Druhou otázkou je identifikace lokalit koncentrace, segregace a separace vybraných sociálních skupin obyvatel. Takové lokality by měla být charakterizovány značnou sociální homogenitou vyplývající z převládajícího nebo alespoň vysokého podílu segregované nebo separované sociální skupiny. Tyto lokality můžeme identifikovat na základě detailního terénního šetření. To je však velmi náročné a pro větší územní celky, natož území celého státu v podstatě nerealizovatelné. Lokality koncentrace specifických sociálních skupin se tak nejčastěji identifikují prostřednictvím statistických údajů o obyvatelstvu za malé územní jednotky. Statistická data umožňují analyzovat celé území státu, regionu nebo města, srovnávat je mezi sebou a zachytit vývoj v čase. Řada údajů však není dostupná v potřebném územním detailu. Při volbě dat je 29

nutné věnovat pozornost takovým charakteristikám, které jsou nejlépe schopné postihnout sociální skupiny, u nichž segregaci a koncentraci v prostoru očekáváme. Častým problémem je nedostupnost dat umožňujících hodnotit sociální nerovnost mezi skupinami obyvatel (např. data o výši příjmů). Proto se používá řada nepřímých ukazatelů, u nichž je známá asociace se sociální nerovností (například úroveň vzdělání). Další metodou je využití dotazníkového šetření institucí zodpovědných za rozvoj území, nejlépe obcí, a dalších aktérů, kteří se věnují otázkám spojeným se segregací, jako jsou například nevládní neziskové organizace v případě postižení lokalit segregace sociálně vyloučených obyvatel. Někteří respondenti mají velmi dobrou znalost o území včetně výskytu segregovaných lokalit. Slabinou takového šetření je zpravidla nemožnost získat odpovědi za všechny územní celky a značná míra subjektivity při identifikaci a hodnocení územních koncentrací sociálních skupin z hlediska segregace a separace. Jako doplňkový zdroj k identifikaci lokalit segregace může posloužit i obsahová analýza tisku. Pokryje však pouze lokality společností vnímané, ty, o nichž se mluví a které jsou zpravidla něčím výjimečné, problematické nebo je zviditelnila nějaká mimořádná událost. Pro podchycení lokalit koncentrace sociálních skupin v České republice jsme využili výše uvedené přístupy, tj. analýzu dat o obyvatelstvu, dotazníkové šetření a obsahovou analýzu tisku. Identifikace lokalit koncentrace je přitom vstupním krokem k typologii těchto lokalit. Lokality byly roztříděny do jednotlivých typů primárně na základě koncentrované sociální skupiny, nebo lépe řečeno těch jejích charakteristik, které jsou hlavním důvodem koncentrace, segregace a separace. První je typologie základních sídelních jednotek s vysokou úrovní koncentrace specifických skupin obyvatel a to na základě dat ze Sčítání lidu, domů a bytů 2001. Druhá je typologie lokalit, které identifikovaly oslovené úřady místní správy a nevládní neziskové organizace jako lokality výrazné koncentrace určité skupiny obyvatelstva. Výše uvedené využití dvou typologií zohledňuje odlišná pojetí a významy segregace. Segregaci můžeme vnímat jako hodnotově neutrální analytické vyjádření míry rozdílů v prostorovém rozložení rozmanitých sociálních skupin obyvatelstva. Takovou míru můžeme změřit a porovnávat odlišnosti mezi různými skupinami obyvatel a změny za určité období. Segregaci však také můžeme pojímat jako kritické a normativní zhodnocení společenského problému, který vyplývá z průmětu sociálních nerovností mezi skupinami obyvatel do prostorového oddělení jejich bydlišť (případně i pracovišť a dalších lokalit každodenního života). Oba pohledy jsou však propojené. Velmi záleží na hodnotách sdílených danou společností, kdy se určitá míra sociálně-prostorové diferenciace, tj. segregace v prvním výše uvedeném slova smyslu, stává problémem, tj. segregací v druhém výše uvedeném pojetí. Při identifikaci lokalit a pro jejich typologii proto využíváme obě pojetí. 30

Identifikace a typologie základních sídelních jednotek s vysokou úrovní koncentrace specifických skupin obyvatel na základě dat o obyvatelstvu Metoda Typologie základních sídelních jednotek s vysokou úrovní koncentrace specifických skupin obyvatel vycházela z analýzy stavu a vývoje segregace a separace obyvatelstva za základní sídelní jednotky (ZSJ) na základě údajů Sčítání lidu, domů a bytů 1991 a 2001. Smyslem bylo vybrat ty základní sídelní jednotky, v nichž se koncentruje zvýšený podíl takových skupin obyvatel, u kterých očekáváme, že by vysoká územní koncentrace mohla napovídat na existující přítomnost sociálně a zároveň prostorově segregované nebo separované skupiny obyvatel. Základní sídelní jednotky přitom představují nejpodrobnější územní členění, za něž jsou dostupné údaje o obyvatelstvu (v Česku je 22699 základních sídelních jednotek a jejich dílů). Analýza nám tak umožňuje identifikovat koncentrace na úrovni jednotlivých sídel a uvnitř měst za jednotlivé čtvrtě a jejich části. Na základě našich očekávání, znalosti reálné situace v našich městech a v neposlední řadě za podpory výstupů dotazníkového šetření, které identifikovalo lokality segregace a separace v Česku, jsme předdefinovali skupiny obyvatel, jejichž vysoké koncentrace v ZSJ chceme podchytit. Jsou to: sociálně silné obyvatelstvo sociálně slabé obyvatelstvo obyvatelstvo romské národnosti cizinci. Z dat Sčítání lidu, domů a bytů za základní sídelní jednotky a databáze základních sídelních jednotek s úrovněmi koncentrace obyvatelstva, tj. lokalizačními kvocienty LQ 13 vybraných charakteristik obyvatel (viz kapitola 1), jsme vybrali užší soubor indikátorů, tj. charakteristik sloužících k zachycení koncentrací výše uvedených čtyř skupin obyvatel (Tabulka 1). Tabulka 1: Indikátory využité při typologii ZSJ na základě koncentrace vybraných skupin obyvatel podíl obyvatel ve věku 65 let a vyšším podíl obyvatel ve věku 75 let a vyšším podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu podíl 4 a vícečlenných neúplných rodin se závislými dětmi na počtu censových domácností podíl obyvatel bydlících mimo byty a zařízení podíl obyvatel bydlících mimo byty (ale včetně zařízení) podíl obyvatel se základním a neukončeným základním vzděláním na obyvatelstvu 15letém a starším podíl obyvatel s úplným středním s maturitou a vyšším odborným a nástavbovým vzděláním na obyvatelstvu 15letém a starším podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním na obyvatelstvu 15letém a starším podíl obyvatel žijících v bytech vybavených osobním počítačem podíl obyvatel žijících v bytech vybavených osobním počítačem s připojením k internetu 13 Lokalizační kvocient (LQ) porovnává úroveň koncentrace jevu v územní jednotce oproti relativnímu zastoupení jevu v celém území. LQ = R i /R, Ri relativní zastoupení sledovaného jevu v i-té územní jednotce, R relativní zastoupení sledovaného jevu na celém území. Lokalizační kvocient je roven 1, jestliže je relativní zastoupení jevu v územní jednotce stejné jako relativní zastoupení jevu na celém území. Pro typologii byly použity LQ za základní sídelní jednotky (ZSJ) ve vztahu k průměru za celé území České republiky. 31

podíl obyvatel žijících v bytech domácností vybavených mobilním telefonem podíl obyvatel žijících v bytech domácností vybavených dvěma a více osobními auty podíl obyvatel žijících v bytech bez vlastního splachovacího záchodu podíl obyvatel s občanstvím států EU podíl obyvatel s občanstvím ostatním (jiným než ČR, SR a států EU) podíl obyvatel s národností jinou než českou, moravskou a slezskou podíl obyvatel s národností romskou podíl obyvatel s národností ruskou podíl obyvatel s národností ukrajinskou podíl obyvatel s národností vietnamskou Za využití shlukové a korelační analýzy indikátorů (LQ) a interpretace sociálně prostorové diferenciace charakteristik obyvatelstva (výstupy prezentované v kapitole 1) jsme vybrali ty indikátory, s jejichž pomocí identifikujeme ZSJ s koncentracemi výše uvedených čtyř skupin obyvatel. U každého vybraného indikátoru jsme stanovili minimální počet osob v ZSJ, které musí být nositelem sledovaného znaku, a minimální úroveň lokalizačního kvocientu pro zařazení mezi ZSJ s vysokou koncentrací sledované skupiny obyvatel (Tabulka 2). Tabulka 2: Indikátory a kritéria výběru ZSJ s vysokou koncentrací skupin obyvatel počet osob lokalizační kvocient LQ lokalizační kvocient LQ silný sociální status vysokoškolské vzdělání 25 2 3 středoškolské vzdělání s maturitou 1,5 osobní počítač v domácnosti 2 2,5 internet v domácnosti 2 3 nezaměstnanost < 10 < 1 základní a nedokončené vzdělání < 1 slabý sociální status nezaměstnanost 25 2 základní a nedokončené vzdělání 2 bez vlastního splachovacího WC 2 neúplná rodina s dětmi 4 a vícečlenná 5 2 národnost a občanství romská národnost 25 3 10 vietnamská národnost 25 3 ukrajinská národnost 25 3 ruská národnost 25 3 občanství státu EU 25 3 Obyvatelstvo s vysokým sociálním statusem postihují indikátory vzdělání (vysokoškolské a doplňkově úplné středoškolské s maturitou) a vybavenosti domácností (vybavenost osobním počítačem a internetem). Za ZSJ s vysokým sociálním statusem považujeme ty, které vykazují lokalizační kvocient podílu obyvatel s vysokoškolským vzděláním 2 a vyšší (LQ 2) a zároveň v ZSJ bylo alespoň 25 obyvatel s vysokoškolským vzděláním. Takové ZSJ by však zároveň měly vykazovat i vysokou úroveň z hlediska úplného středoškolského vzdělání. Proto jsme vybrali ty ZSJ, které splňují i další kriterium, a to LQ 1,5 pro obyvatelstvo s úplným středoškolským vzděláním s maturitou. Tímto krokem se odfiltrovaly ty ZSJ, kde je obyvatelstvo z hlediska vzdělání polarizované, tj. vedle sebe je zde více vysokoškoláků a obyvatel se základním nebo učňovským vzděláním, zatímco zastoupení obyvatel s úplným 32

středoškolským vzděláním je podprůměrné nebo nevýrazné (jde o velmi malý počet ZSJ). Vysokoškolské vzdělání však nepostačuje k postižení domácností s vysokým sociálním statusem. Při absenci dat o příjmech jsme jako alternativu využili údaje o vybavenosti domácností osobním počítačem a internetem. Tyto indikátory zachycují ekonomickou sílu domácnosti (pořízení PC a schopnost pravidelných plateb za připojení k internetu) a zároveň ukazují na schopnost domácností působit v rámci moderní informační společnosti, jinými slovy na jejich ekonomický, sociální a kulturní kapitál. Do výběru ZSJ s vysokým sociálním statusem tak byly zařazeny ty územní jednotky, kde lokalizační kvocient vybavenosti osobním počítačem a internetem dosahoval v obou případech hodnot LQ 2. Vybavenost mobilním telefonem jsme neuvažovali vzhledem k vysoké korelaci s ostatními indikátory a rovněž proto, že z hlediska finanční náročnosti pořízení mobilního telefonu nejde o zásadní položku jasně ukazující ekonomickou sílu domácnosti. Vybavenost dvěma a více auty je z hlediska určení ZSJ s vyšším sociálním statusem sporná. Podrobné studium územního rozložení domácností s dvěma a více automobily nám ukázalo, že větší počet osobních aut není vázán jen na nejvyšší sociální status, ale je do značné podmíněn situací na místním a regionálním trhu práce a nutností dojíždět osobním automobilem. Data SLDB nerozlišují kvalitu těchto automobilů, která by sociální status lépe ukázala. Za ZSJ se sociálně silným obyvatelstvem zároveň nepovažujeme územní jednotky s nadprůměrnou mírou nezaměstnanosti a zastoupením obyvatel se základním a nedokončeným základním vzděláním (LQ < 1). Výjimkou byla jedna ZSJ, kde sice lokalizační kvocient nezaměstnanosti přesáhl hodnotu 1, nicméně šlo o počet nezaměstnaných menší než 10. ZSJ s koncentrací obyvatelstva s nízkým sociálním statusem jsme identifikovali na základě nezaměstnanosti, nízkého vzdělání a nedostatečné vybavenosti domácností. Obyvatelstvo s nižším sociálním statusem jsme primárně postihli indikátorem míry nezaměstnanosti. Aby ZSJ mohla být považována za koncentraci obyvatel se slabým sociálním statusem, musí zde žít určitý minimální počet osob s takovým statusem. Kritérium bylo stanoveno jako minimálně 25 nezaměstnaných (viz tabulka 2). Nezaměstnanost byla doplněna o indikátor nízkého vzdělání (podíl obyvatel se základním nebo nedokončeným základním vzděláním) a o indikátor nedostatečného vybavení domácností (podíl osob žijících v bytech bez vlastního splachovacího WC). Ve všech třech případech byly mezi ZSJ s nízkým sociálním statusem obyvatelstva zařazeny ty, kde výše uvedené charakteristiky dosahovaly lokalizačního kvocientu LQ 2, tj. minimálně dvojnásobné koncentrace proti národnímu průměru. Jako doplňující charakteristiku jsme zvolili podíl čtyř a vícečlenných neúplných rodin se závislými dětmi a ze ZSJ s nízkým sociálním statusem jsme podle výše uvedených charakteristik vybrali ty, kde žilo alespoň 5 takových rodin a kde LQ 2. ZSJ s koncentrací obyvatel romské národnosti jsme identifikovali na základě dvou základních kritérií a to minimálního absolutního počtu Rómů v ZSJ, který byl stanoven na 25 a lokalizačního kvocientu LQ 3 vyjadřujícího trojnásobnou a vyšší koncentraci obyvatel romské národnosti v dané ZSJ v porovnání s národním průměrem. Specificky jsme pak vybrali ty ZSJ, kde byla koncentrace 10ti násobná a vyšší. Jsme si vědomi toho, že k romské národnosti se ve SLDB 2001 přihlásil jen fragment Rómů, nicméně předpokládáme, že míra (podíl Rómů, kteří vyplnili národnost romskou) je na území celé republiky přibližně stejná a nevykazuje mimořádně velké teritoriální výkyvy. Pokud by však takové výkyvy existovaly, nemáme o nich informaci a tudíž je při identifikaci koncentrací na základě údajů populačního censu nelze zohlednit. Pro souhrnnou typologii a další části projektu výzkumu segregace v České republice byla provedena verifikace na základě konfrontace s výsledky získanými v rámci identifikace a typologie lokalit segregace na základě dotazníkového šetření. 33

Pro identifikaci koncentrací cizinců jsme zvolili občany vietnamské, ukrajinské a ruské národnosti a obyvatele s občanstvím jednoho ze států Evropské unie (k datu SLDB 2001). Podobně jako u obyvatel romské národnosti byly vybrány ZSJ s minimálním počtem 25 obyvatel dané národnosti nebo občanství a s lokalizačním kvocientem LQ 3 (trojnásobná a vyšší koncentrace v dané ZSJ v porovnání s národním průměrem). Podobně jako u Rómů i zde mají údaje omezenou vypovídací schopnost. V potřebném územním detailu však jiná data dostupná nejsou. Identifikace lokalit koncentrace sociálních skupin a jejich typy Z celkového počtu 22699 ZSJ v České republice bylo vybráno 389 ZSJ s koncentracemi výše uvedených sociálních skupin. Obrázky 1 a 2 znázorňují rozmístění těchto koncentrací v rámci České republiky. V roce 2001 žilo ve vybraných ZSJ 1045128 obyvatel. Soubory ZSJ se silným a slabým sociálním statusem obyvatelstva jsou navzájem nezávislé. Dochází však k překrytí souborů u ostatních skupin obyvatel. Například značný podíl ZSJ s koncentrací sociálně silného obyvatelstva zároveň představuje ZSJ s vysokou koncentrací cizinců, zejména těch s občanstvím států EU. Vysoký podíl ZSJ s nízkým sociálním statusem má zároveň vysokou koncentraci obyvatelstva rómské národnosti. Specifikem je pak vzájemné překrývání koncentrací občanů EU, občanů ruské, ukrajinské, vietnamské a romské národnosti v některých základních sídelních jednotkách. Z tohoto důvodu jsme ZSJ roztřídili do skupin uvedených v tabulce 3 a tabulce 4. V každé tabulce je uveden exkluzivní počet ZSJ přiřazených k jedné z vyjmenovaných skupin obyvatel. Některé sociálně slabé ZSJ však mohou být zároveň ZSJ s vysokou koncentrací některé z vybraných skupin cizinců. V případě ZSJ a cizinců vykazují některé základní sídelní jednotky zvýšené koncentrace více než jedné národnostní skupiny. Takové ZSJ jsou v tabulce 3 přiřazeny té skupině, která splňovala kritéria daná úrovní lokalizačního kvocientu a minimálního počtu zástupců a která zároveň měla v dané lokalitě nejvyšší početní zastoupení, tj. vyšší podíl na obyvatelstvu než skupiny ostatní. Pro přiřazení tak byla rozhodující početní převaha a nikoliv lokalizační kvocient ukazující odlišnost od průměrného zastoupení v rámci republiky. Tabulka 3: Základní sídelní jednotky s vysokou koncentrací vybraných skupin obyvatel počet ZSJ počet obyvatel ZSJ podíl na obyv. ČR % sociálně silní 43 36485 0,36 sociálně silní a cizinci 22 47184 0,46 sociálně slabí 35 12589 0,12 sociálně slabí a Romové 9 4452 0,04 Romové 53 178461 1,74 Tabulka 4: Základní sídelní jednotky s vysokou koncentrací cizinců počet ZSJ počet obyvatel ZSJ podíl na obyv. ČR % Rusové 46 241685 2,36 Ukrajinci 53 132783 1,30 Vietnamci 117 357126 3,49 občané EU 36 139789 1,37 34

Základní sídelní jednotky s vysokými koncentracemi vybraných skupin obyvatel byly dále roztříděny. První způsob třídění vycházel z aplikace přísnějších kritérií pro vymezení silného a slabého sociálního statusu a koncentrací obyvatel romské národnosti (kritéria viz Tabulka 2). Ze sociálně silných tak byly vyčleněny ZSJ s mimořádně silným sociálním statusem. Ze sociálně slabých byla vyčleněna ta skupina ZSJ, kde se koncentrovaly čtyř a vícečlenné neúplné rodiny s dětmi. Ze ZSJ s koncentrací romské národnosti byly vyčleněny ZSJ s koncentrací desetinásobně přesahující národní průměr. Druhý způsob třídění vyplýval ze vzájemných kombinací. Soubor ZSJ s koncentrací sociálně silného obyvatelstva byl rozdělen na ty ZSJ, kde zároveň existovala silná koncentrace cizinců a ZSJ bez koncentrace cizinců. Šlo o ZSJ s vysokou koncentrací občanů EU, vysokou koncentrací občanů jiných států než Česká republika, Slovensko a EU, vysokou koncentrací občanů ruské národnosti a v jednom případě byla v dané ZSJ i vysoká koncentrace občanů ukrajinské národnosti. V žádné ZSJ s vysokým sociálním statusem se nevyskytovala koncentrace občanů vietnamské nebo romské národnosti. Množiny ZSJ s koncentrací sociálně slabého obyvatelstva a koncentrací obyvatel romské národnosti byly vzájemným překrytím rozděleny na sociálně slabé ZSJ s koncentrací obyvatel romské národnosti (ve všech případech šlo o silnou koncentraci Romů, tj. 10ti násobnou a vyšší proti národnímu průměru), sociálně slabé bez silné koncentrace Romů a ZSJ s vysokou koncentrací Romů, které ale zároveň nepatří mezi sociálně slabé ZSJ. Tabulka 5: Základní sídelní jednotky s koncentracemi vybraných sociálních skupin obyvatelstva Kategorie ZSJ počet ZSJ poč.obyvatel ZSJ sociálně silní 54 80344 sociálně mimořádně silní 11 3325 sociálně silní bez koncentrací cizinců 35 35173 sociálně mimořádně silní bez koncentrací cizinců 8 1312 sociálně silní a cizinci 19 45171 sociálně mimořádně silní a cizinci 3 2013 sociálně slabí 28 5214 sociálně slabí a 4 a vícečlenné neúplné rodiny 16 11827 sociálně slabí bez koncentrace Romů 23 4435 sociálně slabí a 4 a vícečlenné neúplné rodiny bez konc. Romů 12 8154 sociálně slabí a silná koncentrace Romů 5 779 sociálně slabí, silná konc. Romů a 4 a vícečlenné neúplné rodiny 4 3673 Romové 62 182913 z toho silná koncentrace Romů 23 23123 Romové a přitom ZSJ nepatřící mezi sociálně slabé 34 159011 silná koncentrace Romů a přitom ZSJ nepatřící mezi soc. slabé 19 19450 35

http://web.natur.cuni.cz/gis/segregace/mapy/skupinya4.jpg http://web.natur.cuni.cz/gis/segregace/mapy/narodnostia4.jpg 36

Samostatně byly vyhodnoceny ZSJ s koncentrací vybraných skupin cizinců (Tabulka 6). Skupiny byly definované prostřednictví občanství a národnosti: (1) obyvatelé s občanstvím EU, (2) občanstvím jiným než ČR, SR a EU, (3) národností ruskou, (4) národností ukrajinskou a (5) národností vietnamskou. V dalším hodnocení se koncentracím obyvatel s občanstvím jiným než ČR, SR a EU nevěnujeme a to vzhledem k vnitřní heterogenitě skupiny. Zaměřujeme se pouze na koncentrace obyvatel s občanstvím EU a národností ruskou, ukrajinskou a vietnamskou (tj. zástupce poměrně početných imigračních skupin v Česku) a jejich vzájemné kombinace v případech nadprůměrné koncentrace 2 a více těchto skupin v jedné ZSJ. Pro informaci navíc přikládáme i křížení s koncentracemi obyvatel romské národnosti. Všechny kombinace koncentrací obyvatel s občanstvím EU a ruskou, ukrajinskou a vietnamskou a romskou národností zachycuje tabulka 5. Rozmístění koncentrací v rámci České republiky znázorňuje obrázek 2. Tabulka 6: ZSJ s koncentracemi skupin obyvatelstva podle občanství a národnosti občanství / národnost počet ZSJ počet obyvatel ZSJ E 32 117048 ER 4 26130 ERU 1 2446 ERV 2 12272 EU 1 4393 EC 1 6225 R 38 174506 RU 5 23628 RUV 1 3505 RV 4 29262 RC 2 23464 RUC 1 4476 U 46 102088 UV 5 14779 V 101 295709 VC 8 31452 celkem 252 871383 Poznámky: E občanství EU R ruská národnost U ukrajinská národnost V vietnamská národnost C romská národnost Charakteristika základních sídelních jednotek s koncentracemi sociálních skupin ZSJ se silným sociálním statusem představují několik typů čtvrtí nebo rezidenčních zón a to z hlediska vzniku, stáří, umístění ve městě či metropolitní oblasti. Z hlediska vývoje segregace je důležité odlišovat ty celky, které představují tradiční lokality bydlení sociálně silného obyvatelstva od koncentrací vzniklých po roce 1990. Za prvé jde o tradiční vilové čtvrtě z období 20. a 30. let 20. století, jako jsou např. Baba, Hanspaulka, Starý Bubeneč či Troja v Praze nebo Masarykova čtvrť ve vnitřním Brně. Patří sem však třeba i lokalita Nouzov u Unhoště v hlubokém zázemí Prahy. Druhý typ představují lokality nové bytové 37

výstavby realizované po roce 1990, které charakterizuje příchod nového sociálně silného obyvatelstva. V mnoha případech jde o zcela nové lokality nebo lokality, kde nová zástavba a nově příchozí obyvatelstvo převažují nad původním. Z hlediska zástavby jde především o čtvrtě vil a rodinných domů, jako jsou například vnitroměstská lokalita Fialka v Praze 6 nebo Malá Šárka v Praze-Nebušicích na okraji Prahy nebo lokality s intenzivní zástavbou rodinných domů na okraji města jako například v městské části Brno-Ivanovice či lokality nových rodinných domků v hloubi příměstské oblasti, jako například Sulice-Hlubočinka u Jesenice v jihovýchodním sektoru zázemí Prahy. Lokality s vysokým sociálním statusem však také představují území s novými komplexy bytových domů s byty ve vlastnictví, tzv. kondominii, jako jsou například Velká Skála v Praze Bohnicích nebo Zelené údolí v Praze Krči. Vysoký sociální status obyvatel však také vykazují některé ZSJ s dominantní zástavbou panelových bytových domů. Jde o sídliště z 80. let 20. století, kam se nastěhovala populace mladší a s vyšší úrovní vzdělání. V naprosté většině identifikovaných případů jde zároveň o lokality, kde mezi lety 1991 a 2001 probíhala dostavba bytů včetně kondominií s byty do vlastnictví, do nichž se již stěhovalo obyvatelstvo v průměru poměrně vysokého sociálního statusu (Praha Barrandov, Praha Stodůlky). Vysoký sociální status měřený na základě námi vybraných ukazatelů v některých případech vykazují i ZSJ s vysokoškolskými kolejemi (areály Vysoké školy zemědělské či ČVUT v Praze). Mezi lokality s mimořádně silným sociálním statusem patří především nové lokality, které vznikly v posledních 10 letech, jako např. Malá Šárka v Praze 6 Nebušicích (vůbec nejvyšší sociální status a vysoký podíl cizinců), okrsek nových bytových a rodinných domů v Praze Dolních Měcholupech, lokalita nových rodinných domů Fialka v Praze 6, komplex vil v Kamenici-Olešovicích v jihovýchodním sektoru zázemí Prahy. Z tradičních lokalit sem patří například čtvrť Baba v Praze 6. Naprostá většina lokalit se silným sociálním statusem se nachází v Praze a jejím zázemí. Několik takových ZSJ je v Brně a to ve dvou lokalitách: ve vnitřním městě (Masarykova čtvrť) a na severním okraji města (Brno Ivanovice, Brno Medlánky, Brno Řečkovice a Mokrá Hora. V ostatních městech jde o zcela výjimečné a ojedinělé lokality. Mnohé z nových lokalit lze považovat za sociální separaci, která v řadě případů je zviditelněná například existencí závor (Brno Ivanovice), využitím hlídací služby a monitorovacího systému (Praha 6 Malá Šárka), nebo pouhým upozorněním na území v soukromém vlastnictví. Tradiční lokality obyvatel s vysokým sociálním statusem vznikly v důsledku separačních tendencí a jejich exkluzivita byla v posledních letech potvrzena a posílena. K jejich kladu však patří to, že většinou kolem sebe zatím nevytvářejí zjevné fyzické bariéry a jejich exkluzivita je tak dána především ekonomickou nedostupností zdejšího bydlení pro většinu populace. Základní sídelní jednotky se slabým sociálním statusem lze rozdělit do dvou základních skupin. Za prvé jde o vnitroměstské lokality s koncentrací sociálně slabého obyvatelstva a zpravidla velmi silnou koncentrací obyvatelstva romské národnosti. Najdeme zde jednak čtvrtě vzniklé před 2. světovou válkou se zástavbou činžovními domy (např. Ústí nad Labem Předlice, Brno Hvězdová, Brno Soudní) a jednak sídliště postavené v komunistickém období (velmi známým případem je Chanov v Mostě, patří sem Ostrava-Vítkovice a lokality v Karviné či Bohumíně). Za druhé mezi ZSJ s nízkým sociálním statusem patří malá sídla v periferních venkovských oblastech České republiky, která charakterizuje vysoká nezaměstnanost a nízká úroveň vzdělání a vybavenosti. Zatímco v prvém případě lze předpokládat, že identifikované koncentrace vznikly a vznikají v důsledku procesů segregace, v druhém případě jde o důsledek procesu urbanizace a vylidňování venkova umocněný regionálními nerovnováhami na trhu práce. Koncentrace sociálně slabého obyvatelstva podrobněji podchytilo dotazníkové šetření, jehož výsledky z hlediska typologie lokalit jsou prezentovány v následující části. 38

Základní sídelní lokality s vysokou koncentrací Rómů se do významné míry překrývají se ZSJ s koncentrací sociálně slabého obyvatelstva a to zejména ve městech. Patří sem však i lokality z hlediska sociálního statusu podprůměrné nikoliv však patřící mezi sociálně slabé. Mezi ZSJ s vysokou koncentrací Rómů však najdeme i takové, jejichž sociální status je průměrný či mírně nadprůměrný (např. Kladno střed). Jde zpravidla o populačně velké základní sídelní jednotky. Vzhledem k agregátnímu charakteru dat nejsme schopni posoudit, jaký vliv mají charakteristiky rómské části populace na celkové ukazatele. Typům koncentrací Romské populace je věnována větší pozornost v následující části založené na informacích z dotazníkového šetření. Základní sídelní jednotky s koncentrací cizinců představují velmi heterogenní soubor. Pouze rámcově můžeme charakterizovat základní prostorové rozložení. ZSJ s vysokou koncentrací občanů EU se až na jednu výjimku (Hluboká nad Vltavou) koncentrují v hl. městě Praze a okolí (Průhonice). V rámci Prahy se pak koncentrují do oblasti širšího městského centra (především Praha 1 a Praha 2) a severozápadního sektoru města (Praha 6). V naprosté většině jde o tradiční městské čtvrtě jako Malá Strana, Vinohrady, Bubeneč, Dejvice nebo o čtvrtě s novou luxusní bytovou výstavbou (Praha-Nebušice). Mezi ZSJ s vysokou koncentrací občanů EU a ZSJ s vysokým sociálním statusem je značná korespondence. Občané ruské národnosti se koncentrují do měst, a to především do Prahy. Další lokality jejich koncentrace jsou například v Karlových Varech, v Kladně (sídliště Rozdělov), v Českých Budějovicích (sídliště Máj) ad. V rámci Prahy se koncentrují především v oblastech novější generace sídlišť ze 70. a 80. let minulého století a to včetně lokalit dostavby sídlišť novými kondominii (Nové Butovice). Některé lokality s vysokou koncentrací Rusů korespondují se ZSJ s vysokým sociálním statusem a v řadě případů i se ZSJ s koncentrací občanů EU. Žádná z lokalit nepatří mezi sociálně slabé. Sídliště Rozdělov na Kladně nebo Máj v Českých Budějovicích však mají vysoké zastoupení romské populace. Prostorový vzorec rozmístění Ukrajinců je velmi různorodý. Charakterizuje je zejména rozptýlenost v rámci systému osídlení České republiky. Silné koncentrace Ukrajinců nenajdeme v těch ZSJ, které byly identifikovány jako sociálně slabé. Lokality jejich koncentrace představují z hlediska sociálního široké spektrum, které však nezahrnuje oba extrémy sociálně nejslabšího a nejsilnějšího statusu. Některé ze základních sídelních jednotek s koncentrací Ukrajinců jsou zároveň územími s výraznými koncentracemi Rusů nebo Vietnamců. Lze předpokládat, že lokality jejich pobytu jsou výrazně podmíněny dostupností bydlení a to jak z hlediska finančního, tak z hlediska faktické možnosti takové bydlení získat. Koncentrace občanů vietnamské národnosti najdeme jednak ve velkých městech a jednak v obcích v příhraniční oblasti podél hranice s Německem, zejména v severozápadních Čechách podél hranic s bývalou NDR. Vietnamců rovněž nenajdeme v lokalitách s nejnižším sociálním statusem. V Praze se jsou pak jejich koncentrace na sídlištích (některé ZSJ) totožné s koncentracemi Rusů nebo Ukrajinců, což je dáno dostupností bydlení v těchto lokalitách. Údaje ze SLDB zatím nenasvědčují na přílišnou koncentraci analyzovaných skupin cizinců. Koncentrace jsou způsobeny spíše dostupností bytového fondu v oblastech ekonomické činnosti těchto národností. V případě občanů EU se však v řadě případů jedná o separaci jednak v tradičních exkluzivních vilových čtvrtích nebo v nově postavených zónách, často s prvky zajišťujícími ochranu a bezpečnost jejich obyvatel. Analýza základních sídelních jednotek (ZSJ) s vysokou úrovní koncentrace specifických skupin obyvatel na základě údajů Sčítání lidu, domů a bytů je závislá na územním členění a charakteru ZSJ. Údaje za ZSJ jsou souhrnem za všechny zde bydlící obyvatele. Analýza tak například nemůže rozlišit, zda v rámci ZSJ existuje menší lokalita s výrazně odlišným sociálním statusem než ukazují data agregovaná za celou ZSJ. Při konkrétní aplikaci nejsme 39

v mnoha případech schopni identifikovat malé exklusivní separované lokality s vysokým sociálním statusem, pokud jsou součástí větší ZSJ a území nebylo pro potřeby SLDB samostatně vyčleněno. Podobně může členění do ZSJ v řadě případů zastřít malé, ale intenzivní koncentrace chudoby, extrémně nízkého sociálního statusu a koncentrace obyvatel z hlediska národnosti nebo občanství. Překlenutí tohoto nedostatku částečně umožňuje druhý zvolený přístup založený na dotazníkovém sběru informací o percepci lokalit koncentrace specifických skupin obyvatel s důrazem na jejich segregaci nebo separaci. Identifikace a typologie lokalit s vysokou úrovní koncentrace specifických skupin obyvatel na základě dotazníkového šetření Metoda Alternativním způsobem identifikace lokalit koncentrace sociálních skupin a zjišťování základních informací o těchto koncentracích je dotazníkové šetření. Nejvhodnějším subjektem dotazování jsou obecní úřady a ve velkých městech úřady městských částí, jelikož by úřady měly mít velmi dobrý přehled o situaci na svém území a zároveň se při posuzování situace řídit přibližně podobnými hledisky. Vzhledem k vysokému počtu obcí v České republice je šetření všech obecních úřadů velmi náročné a bylo nad rámec možností našeho výzkumu. Oslovili jsme proto jen vybrané místní úřady. Našim hlavním cílem bylo podchytit celé území České republiky s tím, že nejvýraznější koncentrace sociálních skupin jsme očekávali ve větších sídlech. Proto jsme se v dotazníku primárně obrátili na starosty všech obcí s rozšířenou působností s žádostí o podchycení lokalit koncentrace sociálních skupin v rámci obvodů obcí s rozšířenou působností. Větší územní detail jsme použili v metropolitních regionech Prahy, Brna a Ostravy 14, kde byli osloveni představitelé městských částí v jádrových městech a všech obcí v jejich zázemí. Důvodem pro geograficky detailnější pohled byla nejen vysoká hustota osídlení, ale i předpoklad, že právě v největších městech se mohou s větší pravděpodobností vyskytovat výraznější lokality koncentrace sociálních skupin. Kromě úřadů jsme oslovili vybrané nevládní neziskové organizace, které se svojí činností mohou dotýkat sociálně vyloučených a segregovaných obyvatel a lokalit. V dotazníkovém šetření byly osloveny tyto subjekty: 1. starostové (primátoři) obcí s rozšířenou působností na celém území České republiky (celkem 206) 2. starostové městských částí Prahy, Brna a Ostravy (celkem 109) 3. starostové obcí v metropolitním regionu Prahy, Brna a Ostravy (celkem 443) 4. nevládní a neziskové organizace pracující v oblastech spojených s problematikou segregace různých skupin obyvatel (celkem 59) Představitelům výše zmíněných subjektů byly poštou rozeslány dotazníky s nabídkou možnosti vyplnění dotazníku ručně nebo elektronicky prostřednictvím interaktivní internetové aplikace. 14 Pro účely dotazníkového šetření byl vymezen metropolitní region Prahy, Brna a Ostravy. Metropolitní region Prahy, Brna a Ostravy byl vymezen na základě analýzy dojížďky do zaměstnání z okolních obcí do příslušného centra (metropole), přičemž jako hranice intenzity dojížďky byla zvolena hodnota 30 % dojíždějících. Po podrobnější analýze vzájemných vztahů uvnitř metropolitního regionu bylo území doplněno o několik dalších obcí považovaných za silně spjaté s metropolí s cílem dosáhnout celistvosti vymezeného území. 40

Dotazníkové šetření se uskutečnilo od prosince 2005 do března 2006. Oslovené respondenty, kteří na dotazníky neodpověděli, jsme následně a opakovaně kontaktovali telefonicky. Přesto se nepodařilo získat odpovědi za všechna území a zcela tak pokrýt území České republiky. V úvodním dopise dotazníku byli respondenti stručně seznámeni s posláním výzkumu a chápáním pojmu rezidenční segregace jako prostorového oddělení nebo procesu oddělování určitých skupin obyvatelstva od zbytku společnosti. První část dotazníku tvořily identifikační údaje respondenta a základní otázka, zda existuje na území spravovaném osloveným subjektem lokalita (příp. dům) s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatelstva 15. Respondenti, kteří odpověděli kladně, byli následně požádáni, aby lokality koncentrace vyjmenovali a vyplnili za ně druhou, podrobnější část dotazníku. Tato podrobnější část se skládala z pěti bloků zaměřených na různé aspekty segregace: 1. identifikace lokality (název, poloha, rozsah) 2. charakteristika skupiny obyvatel a příčiny její koncentrace (kdo a proč se koncentruje) 3. charakteristika lokality (popis segregovaného území) 4. historie lokality (vznik a vývoj koncentrace) 5. problémy koncentrace a možnosti řešení (problémy a jejich řešení) V dotazníkovém šetření byla hlavní pozornost soustředěna na identifikaci a hodnocení více či méně neinstitucionálně vzniklých koncentrací různých skupin obyvatelstva. Naproti tomu institucionálně ustavené koncentrace v podobě nápravných, léčebných či jiných ústavních zařízení (domovy důchodců, azylové tábory apod.) nebyly hlavním předmětem šetření. Přesto byli respondenti požádáni o vyjmenování těchto zařízení na svém území. Celkově bylo v rámci dotazníkového šetření rozesláno 818 dotazníků. K 31.3.2006 představovala celková míra návratnosti šetření 68 % (tabulka 7). Nejvyšší návratnosti, 85 %, bylo dosaženo u obcí s rozšířenou působností. Tabulka 7 - Návratnost dotazníkového šetření (k 31.3.2006) Oslovený subjekt Rozeslané dotazníky Odpovědi Návratnost (v %) ORP 206 174 85 MR_Praha 285 210 74 MR_Brno 203 100 49 MR_Ostrava 65 45 69 NNO 59 28 48 Celkem 818 557 68 Poznámka: ORP = obec s rozšířenou působností MR_Praha = metropolitní region Prahy (městské části a Prahy a obce v jejím zázemí) MR_Brno = metropolitní region Brna MR_Ostrava = metropolitní region Ostravy NNO = nevládní neziskové organizace 15 Abychom co nejvíce předešli možnému negativnímu vnímání pojmu segregace, které by mohlo vést k záporné odpovědi, bylo záměrně použito neutrálního spojení koncentrace určité skupiny obyvatelstva. 41

Identifikace lokalit koncentrace sociálních skupin a jejich charakteristika Z celkového počtu obcí s rozšířenou působností, které na dotazník odpověděly, téměř 60 % uvedlo, že má na území své pověřené obce lokalitu s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatelstva (tabulka 8). V metropolitních regionech Prahy a Brna naopak přes 90 % respondentů odpovědělo, že takovou lokalitu nemají, v metropolitním regionu Ostravy byla negativní odpověď zaznamenána u 84 % dotázaných. V kontextu doprovodného dopisu dotazníku a z odpovědí respondentů lze usuzovat, že identifikované lokality s koncentrací skupin obyvatel představují segregované a separované lokality. Při interpretaci výsledků dotazníkového šetření si je třeba uvědomit, že odpovědi představují subjektivní hodnocení každým osloveným respondentem. Záporná odpověď nemusí vždy znamenat, že se na území obce či městské části nevyskytuje lokalita s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatel. Skutečnost, že respondenti neuvedli žádnou lokalitu může odrážet například to, že tato koncentrace není pro obec problematická a tudíž není respondentem vnímána (např. čtvrtě bohatých), nebo naopak nechuť představitelů obcí mluvit o segregovaných územích a tím svou obec stigmatizovat. Přestože představitelé obcí s rozšířenou působností byli požádáni, aby vyplnili dotazník za celé území svého správního obvodu, převážná většina identifikovaných lokalit se nachází přímo v obcích s rozšířenou působností. Lze tedy říci, že dotazník relativně dobře podchytil koncentrace různých skupin obyvatel ve větších centrech v České republice. Naproti tomu v malých obcích může existovat specifická forma segregace venkovského typu (např. venkovské ubytovny, statky), kterou se dotazníkovým šetřením nepodařilo podchytit. Částečně lze formy segregace v malých obcích vysledovat z podrobnějších informací za obce v metropolitním zázemí Prahy, Brna a Ostravy, kde byl dotazník adresován přímo starostům jednotlivých obcí. Na druhou stranu je počet identifikovaných lokalit v zázemí těchto měst velmi nízký a formy segregace v okolí velkých měst se mohou značně odlišovat od typů lokalit vyskytujících se v periferních obcích České republiky. Tabulka 8 - Existence lokalit segregace / separace na území správních obvodů obcí s rozšířenou působností a v metropolitních regionech (k 31.3.2006) Územní jednotka ANO NE Celkem abs. v % abs. v % ORP 101 58 73 42 174 MR_Praha 16 8 194 92 210 MR_Brno 8 8 92 92 100 MR_Ostrava 7 16 38 84 45 Poznámka: Hodnocení existence lokalit s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatelstva na daném území, tzn. lokalita na daném území identifikována jakýmkoli z oslovených subjekt (ORP, MC, OBEC MR, NNO). Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Na základě dotazníkového šetření bylo na území České republiky identifikováno celkem 243 lokalit s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatel. Počet identifikovaných lokalit segregace a separace v rámci správních obvodů obcí s rozšířenou působností do značné míry závisí na ochotě a pečlivosti respondentů při vyplňování dotazníků. Větší počet identifikovaných lokalit je proto nejen v obcích, které se potýkají s problémem segregace, ale také v těch, jejichž představitelé svědomitě přistoupili k vyplnění dotazníku. Je zřejmé, že výzkum zdaleka nepodchycuje všechny segregované a separované lokality v České republice. 42

Vzorek lokalit získaný v dotazníkovém šetření nicméně umožňuje hodnotit vybrané kvalitativní aspekty segregovaných a separovaných lokalit na našem území. Rozložení segregovaných a separovaných lokalit v obcích České republiky naznačuje určitý prostorový vzorec (obrázek 3). Lokality s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatelstva se ve zvýšené míře nacházejí v severních Čechách a na severní Moravě, tedy v oblastech, které jsou v důsledku útlumu těžkého průmyslu zasaženy vysokou mírou nezaměstnanosti. Větší počet segregovaných a separovaných lokalit se dále, v souladu s očekáváním, vyskytuje ve velkých městech a jejich zázemích (Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Hradec Králové, České Budějovice). Obrázek 3 - Existence lokalit segregace a separace na území správních obvodů obcí s rozšířenou působností České republiky Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Základním znakem, sledovaným u segregovaných a separovaných lokalit, byla charakteristika koncentrované skupiny obyvatel. Z hodnocení navrácených dotazníků vyplývá, že nejčastěji uváděnou formu představuje segregace založená na kombinaci sociálních a etnických znaků populace. Přibližně 55 % všech identifikovaných lokalit představují koncentrace obyvatel romského původu (někdy v kombinaci se slovenskými Romy, cizinci nebo bezdomovci) (tabulka 9). Ve většině případů představují koncentrace romského obyvatelstva současně sociálně slabé oblasti. Segregace podle sociálně ekonomických znaků je nejsilněji zastoupena koncentracemi sociálně slabých obyvatel, pod kterými se však většinou skrývají lokality s vyšším či nižším zastoupením Romů, přestože respondentem nebyly přímo pojmenovány jako romské (přibližně 30 % lokalit). V extrémním případě jsou sociálně slabé lokality 43

tvořeny koncentracemi osob bez přístřeší (2 % lokalit). Na druhé straně spektra pak vznikají separované lokality obyvatel s vyšším sociálním statusem (8 % lokalit). Separované lokality bohatých 16 se nejčastěji nacházejí ve velkých městech a jejich okolí (Praha, Brno). Segregace cizinců byla v dotazníkovém šetření identifikována minimálně. Spíše výjimečná je koncentrace obyvatel založená na jiném než sociálně-ekonomickém či etnickém statusu (např. věková segregace seniorů nebo zdravotně postižených na Kladně). Tabulka 9 - Skupiny obyvatel v segregovaných / separovaných lokalitách Skupina Čestnost Abs. v % Sociálně slabí Romové 87 35,8 Romové 38 15,6 Sociálně slabí Romové, Romové ze Slovenska 4 1,6 Sociálně slabí Romové, cizinci 3 1,2 Staří Romové 1 0,4 Romové, bezdomovci 1 0,4 Sociálně slabí 48 19,8 Sociálně slabí, částečně Romové 26 10,7 Osoby bez přístřeší 3 1,2 Bohatí 20 8,2 Cizinci 2 0,8 Bohatí cizinci 1 0,4 Senioři (70-80 let) 2 0,8 Zdravotně postižení 1 0,4 Neurčeno 6 2,5 Celkem 243 100 Poznámka: Barvy ve sloupečku skupina odpovídají zařazení do hrubších kategorií segregovaných a separovaných skupin obyvatelstva na obrázku 9. Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Z hlediska rozsahu lokalit se segregace ve 45 % případů týká pouze jednoho domu (tabulka 10). Územně rozlehlejší segregované a separované celky na úrovni bloku nebo skupiny domů či celé městské čtvrti a části obce se ovšem v České republice vyskytují také poměrně často. V dotazníkovém šetření bylo identifikováno rovněž několik případů segregovaných panelových sídlišť (např. v Mostě, Děčíně, na Kladně). Právě tyto rozsáhlejší lokality segregace a separace představují místa, kde lze očekávat největší problémy spojené s koncentrací různých sociálních skupin. Územní koncentrace v rozsahu čtvrtí a sídlišť se ve zvýšené míře nacházejí v severních Čechách, na severní Moravě a ve velkých městech (Praha, Brno, Ostrava) (obrázek 4). Tabulka 10 - Rozsah segregovaných a separovaných lokalit Rozsah lokality Četnost abs. v % Dům 114 46,9 Blok / skupina domů 64 26,3 Čtvrť města / část obce 48 19,8 Sídliště 9 3,7 Nezjištěno 8 3,3 Celkem 243 100 Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. 16 Termínem bohatí zde respektujeme převládající označení v samotných dotaznících. 44

Obrázek 4 - Rozsah segregovaných a separovaných lokalit Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Z hlediska typu zástavby v segregovaných a separovaných územích jsou lokality ve více než polovině případů tvořeny činžovními a bytovými domy (obrázek 5). Dalším nejčastěji uváděným typem zástavby jsou rodinné a panelové domy. Vilová zástavba převažuje v separovaných lokalitách, kde dochází k nové výstavbě. Náhradní bydlení pro neplatiče, tzv. holobyty, je v některých případech tvořeno provizorními a montovanými objekty. Obrázek 5 - Typ zástavby v segregovaných a separovaných lokalitách nezjištěno smíšená zástavba provizorní přístřeší 5% 6% venkovská usedlost 5% rodinné domky 10% 54% činžovní / bytové vilová zástavba 7% 9% panelové domy Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. 45

Objekty a byty tvořící segregované a separované lokality spadají nejčastěji do obecního vlastnictví (téměř 50 % lokalit) (obrázek 6). V některých případech jsou obyvatelé segregovaných lokalit v nájmu v domech patřících soukromým majitelům (podniku, fyzické osobě). Nové rodinné domy v separovaných lokalitách jsou v osobním vlastnictví. Obrázek 6 Vlastnictví bytů v segregovaných a separovaných lokalitách nezjištěno smíšené 12% neoprávněné užívání 9% osobní vlastnictví 14% 49% obecní vlastnictví 16% soukromé vlastnictví Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Lokality s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatelstva se nejčastěji nacházejí v okrajových částech měst a obcí (41 % lokalit, obrázek 7). Přes 40 % segregovaných a separovaných lokalit se nachází ve vnitřních a centrálních částech měst a obcí. Někdy je prostorové oddělení skupiny umocněno polohou segregovaného či separovaného území mimo obec či město (myšleno mimo kompaktně zastavěné území obce, ne mimo její administrativní hranici). Fyzické oddělení v podobě zdi, plotu, přírodní bariéry, železnice apod. většinou neodděluje segregovanou nebo separovanou lokalitu od zbylého území města (přes 80 % lokalit není fyzicky odděleno). Obrázek 7 - Poloha segregovaných a separovaných lokalit nezjištěno mimo obec 8% centrum a okolí 11% 20% 41% 21% uvnitř obce okraj obce Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. 46

Ačkoli polovina lokalit s výraznou koncentrací určité skupiny obyvatel vznikla po roce 1990, proces segregace a separace není spojen výhradně s transformačním obdobím (obrázek 8). Segregované lokality vznikaly v České republice již od 50. let 20. století v souvislosti s osidlováním pohraničí, s náborem pracovní síly do oblastí s rozvíjejícím se průmyslem i jako důsledek bytové politiky socialistického režimu vůči některým skupinám obyvatel. Obrázek 8 - Období vzniku segregovaných a separovaných lokalit nezjištěno po roce 2000 před rokem 1920 17% 8% od 50. let 9% od 60. let 10% 42% od 90. let od 70. let 11% od 80. let Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Typologie lokalit koncentrace identifikovaných dotazníkovým šetřením Typologie představuje rozdělení lokalit, které dotazníkovým šetřením oslovené úřady místní správy a nevládní neziskové organizace identifikovaly jako lokality výrazné koncentrace určité skupiny obyvatelstva. Na základě charakteristik koncentrované skupiny bylo vytvořeno pět základních typů lokalit s koncentrací: Romů sociálně slabých sociálně silných cizinců ostatních. 55 % z identifikovaných lokalit představují koncentrace obyvatel romského původu. Respondenti příslušnost k etnické skupině Romů zpravidla zároveň doplnily identifikací nízkého sociálního statusu obyvatel. 30 % lokalit představovaly koncentrace sociálně slabých a 8 % lokalit jsou koncentrace bohatých. Lokality s výraznou koncentrací cizinců byly identifikovány jen tři. Do kategorie ostatní pak byla zařazena jedna lokalita zdravotně postižených a dvě koncentrace seniorů na Kladně. 47

Obrázek 9: Typy segregace a separace v České republice podle sociální skupiny obyvatel http://web.natur.cuni.cz/gis/segregace/mapy/vnimanea4.jpg Zdroj: Dotazníkové šetření, prosinec 2005 březen 2006. Tato základní typologie lokalit koncentrace podle sociálních skupin však nezachycuje celou škálu rozmanitostí těchto lokalit. S cílem podchycení a určení nejvýznamnějších charakteristik lokalit v rámci jednotlivých typů jsme v dalším kroku vytvořili křížové tabulky (cross tabulations) každého z pěti identifikovaných typů lokalit s dalšími charakteristikami získanými z dotazníků. Charakteristiky jsme přitom utřídili podle čtyř hlavních dimenzí (tabulka 11). Pro každý typ lokality byly vyhledány nejčetnější kombinace s dalšími charakteristikami. Bylo přitom uvažováno tolik kategorií, aby zahrnovaly alespoň 80 % všech lokalit v každém základním typu. Například při kombinaci lokalit bohatých s charakteristikami dimenze rozsah a poloha lokality bylo 89 % lokalit na úrovni čtvrti. Nebo při kombinaci lokalit sociálně slabých s důvody a okolnostmi vzniku koncentrace představovalo 44 % důvodů levné a sociální bydlení, 20 % neplacení nájmu, 17 % neplacení nájmu nebo sociální bydlení. Při následné interpretaci jsme jako druhou nejdůležitější dimenzi definující různé formy koncentrací sociálních skupin obyvatel použili důvody jejich vzniku. Ty dále vnitřně diferencovaly lokality koncentrací sociálně slabých a Romů. Pro typy lokalit koncentrace cizinců a ostatních s velmi nízkým počtem případů nešlo určit společné charakteristiky těchto lokalit. Níže popsané typy a jejich nejvýznamnější charakteristiky nejsou proto zcela vyčerpávající. Představují nicméně hlavní rysy koncentrací, které jsou v České republice nejčastěji vnímané oslovenými respondenty. 48