Dílo Viktora Emanuela Frankla v kontextu poradenství ve vzdělávání dospělých

Univerzita Karlova v Praze Katedra andragogiky a personálního řízení Dílo Viktora Emanuela Frankla v kontextu poradenství ve vzdělávání dospělých Seminární práce pro předmět Poradenství ve vzdělávání dospělých Jméno: Barbora Kristenová Studijní obor: Andragogika a personální řízení Ročník: 2. NMgr., prezenční forma studia Datum vypracování: 31. 1. 2017

Úvod K sepsání seminární práce jsem si vybrala jako stěžejního autora Viktora Emanuela Frankla jakožto zakladatele existenciální analýzy a logoterapie a aplikaci jeho díla do oblasti poradenství ve vzdělávání dospělých. Jeho životní zkušenosti jsou velmi inspirativní a poučné, a tak bych v úvodu práce chtěla přiblížit Franklův život, který je pro nás v současné době nepředstavitelný a přináší nám možnost poznat jeho očima situaci v koncentračním táboře i mimo něj. A zároveň se tak povznést nad některými problémy současného světa. To velmi úzce souvisí právě s aplikací existenciální analýzy a logoterapie v poradenství vzdělávání dospělých, vzhledem k základní myšlence logoterapie, kterou je hledání smyslu. Jeho osobnost i dílo se pro mě stalo zásadním po přečtení jeho knihy,,člověk hledá smysl podtitul,,úvod do logoterapie. Ačkoli název knihy jsem si chybně kdysi interpretovala jako především filosofické dílo psychologa, tak jsem nakonec knihu během pár hodin přečetla prakticky jedním dechem a zamyslela se nad smyslem života z jiné perspektivy. Považuji za vůbec nejcennější právě možnost podívat se na aspekty osobního i pracovního života z pohledu člověka, ke kterému nebyl osud příliš přívětivý a i přesto byl velmi úspěšným psychiatrem a neurologem. Franklova teorie je velmi známá a jeho knihy jsou překládány do mnoha světových jazyků včetně českého, a tak jsem při vypracování tématu využívala právě jeho knih v českém znění. Nicméně v několika případech se zdálo jednodušší využít zdrojů primárních. Jeho teorie je rozpracována v rovině psychologické ale i poradenské a je velmi úzce propojena. Viktor Emanuel Frankl Vídeňský psychiatr a neurolog židovského původu, který zemřel ve věku 92 let, prožil ve svém životě spoustu příjemných i nepříjemných situací. Už jako malý chtěl být lékařem, což se mu později taktéž vyplnilo. Jako čtyřletý si poprvé uvědomil, že jednou musí zemřít a vyděsilo ho to (Frankl, 1995, s. 19). Nicméně zároveň tvrdí, že nikdy v životě se smrti neobával, ačkoli strávil tři roky ve čtyřech různých koncentračních táborech (Frankl, 1997, s. 79) a zde se se smrtí setkával denně a to nejen v okruhu blízkých spoluvězňů, ale především v okruhu své vlastní rodiny včetně první manželky. Ve svých knihách tvrdí, že hledání smyslu utrpení a života prostupuje celým životem. Ale nejen všudypřítomná smrt za období druhé světové války měla vliv na jeho myšlení. Prvním významným zásahem do myšlení Frankla byl okamžik, kdy byl jeho spolužák nalezen mrtev s knihou Nietzscheho. Tato událost zapříčinila, že Frankl dospěl k názoru, že nihilismus může mít velmi destruktivní následky a že filosofické myšlenky mohou mít někdy větší moc, než si dokážeme představit (Drapela, 2011, s. 145). Po vystudování lékařské fakulty se rozhodl pro vykonávání mírně odlišné profese psychiatra, kdy se jeho hlavní inspirací stali především pacienti.,,odložil jsem stranou to, co jsem se naučil od svých slavných

učitelů, a začal jsem naslouchat tomu, co mi říkali moji pacienti snažil jsem se učit se od nich. (Frabry in Drapela, 1968, s. 145) V období meziválečném se Frankl ve volném čase zabýval i poradenskou prací s mládeží, pro kterou nebylo na trhu práce uplatnění. Při rozhovorech s nimi zjistil, že více než nezaměstnanost je trápí pocit prázdnoty, která tkví v absenci pracovní činnosti. V případě, že by tito mladí lidé dostali nabídku i neplacené pracovní činnosti, byl by jejich pocit lepší, než když neměli činnost žádnou. Výstupem této práce se stalo komplexní uchopení logoterapie, existenciální analýzy ale i stanovení pojmu existenčního vakua. Poprvé veřejně o logoterapii hovořil na přednášce Akademického spolku lékařské psychologie v roce 1926, alternativní název existenciální analýza používal od roku 1933, ale obecně měl již myšlenky ucelené a systemizované. Logoterapie a existenciální analýza Třetí vídeňská škola psychoterapie, logoterapie, která se soustředí na ústřední pojem,,vůle ke smyslu, doplňuje Freudovu,,touhu po slasti (první vídeňská škola) a Adlerovu,,touhu po moci (druhá vídeňská škola) o,,touhu po smyslu. Zároveň definuje utrpení a jeho smysl v takzvané triádě utrpení. Dle Frankla (1965, s. 173-5) se jedná především o to, jak utrpení přijmeme, jak se mu postavíme a jak ho naplníme. Odkazuje se na průzkum veřejného mínění, ve kterém je ukázáno, že více si lidé váží člověka, který utrpení snáší s hlavou vztyčenou i bez kdejakých uznání, slávy, než státník a jiné známé osobnosti. Triáda se vztahuje nejen k utrpení ale i smrti a vině.,,kdykoli je člověk vystaven nevyhnutelné situaci, z níž není úniku, kdykoli se musí postavit osudu, který nelze změnit, dostává možnost naposledy naplnit nejvyšší hodnotu, nejhlubší smysl života, smysl utrpení. Neboť na čem nejvíce záleží, je postoj, který zaujmeme vůči utrpení. (Drapela, 2011, s. 151) Zároveň triáda vychází ze samotného svobodného hledání smyslu, který se nachází v každodenních aktivitách běžného života, uznávaných hodnotách nebo právě v prožívání utrpení. V rámci systemizování teorie existenciální analýzy Frankl koncipoval zároveň tři hodnotové skupiny smyslu života: - Čin - Dílo - Zážitek, setkání, láska. Dle Karla Balcara (Balcar, 2007) má v současné době Franklovo dílo dva odlišující se směry, jejichž představiteli jsou Franklovi žáci Elisabeth Lukasová a Alfried Längle. Lukasová se zabývá především logoterapeutickou rovinou v ryze Franklově pojetí, zatímco Längleho směr je veden více existenciální

analýzou a snaží se o vlastní pojetí dynamiky lidského života. Sama logoterapeutická a existenciálně analytická praxe má dvojí obecné zaměření: - Terapeutickou a poradenskou práci v oblasti hledání, nacházení a uskutečňování smyslu zážitků a činů člověka ve specifických podmínkách jeho života - Uplatnění duchovních schopností sebeodstupu a sebepřesahu při terapii různých poruch duševních, společenských i psychosomatických pomocí speciálních terapeutických metod. Obecně je východiskem pojetí životního smyslu jako motivace k životu za všech možných podmínek. Člověk žije dle tohoto východiska naplno pouze tehdy, pokud má pro co žít. Pokud nemá pro, co žít nabývá jeho život existenciální prázdnoty, nebo existenčního vakua. (Balcar, 2007) Hlavním projevem či znakem existenčního vakua je nuda. Dle Frankla (1994, s. 70) zapříčiňuje existenciální vakuum velké množství sebevražd a stojí taktéž u zrodu psychiatrických problémů, závislostí. Hlavní příčinou je nejvýznamnější podstata lidské existence, kterou je odpovědnost člověka za svůj život. Nuda je zároveň dle Frankla (1994, s. 82) kolektivní neurózou, která může být popsána jako jistá míra nihilismu, kdy je nihilismus definicí, že bytí nemá smysl. Měli bychom se z této definice vymezit především tím, že každému člověku je ponechána určitá míra svobody jak naložit se svým životem, takže i přesto, že je lidské bytí konečné, tak jistě smysl má. Specifickou formou existenčního vakua je tzv. nedělní neuróza, což je druh deprese, který způsobuje vědomí nedostatku obsahu vlastního života. Toto vědomí nastává v okamžiku, kdy na jedince nepůsobí rušný pracovní týden a má volný čas, který neví, čemu by věnoval. S touto problematikou se setkávají i staří lidé, kteří po odchodu do starobního důchodu zjišťují, že náplní jejich běžného dne a celého života byla právě práce (Frankl, 1994, s. 70). Postava poradce,,logoterapeuta v poradenství vzdělávání dospělých Při využití logoterapie při poradenském procesu je postava logoterapeuta spíše průvodcem než specialistou a neměl by v poradenském procesu působit direktivně. Jedince by měl dostat k zvnitřnění myšlenky, že se nemůže věnovat vždy jen tomu, co by chtěl, ale aby se věnoval tomu, co je v daný okamžik možné. Logoterapeut může být autoritou v logoterapeutickém vztahu, ale musí ponechávat jedincovi svobodu a odpovědnost za svoje rozhodnutí. Protože právě jedinec je specialistou na danou životní situaci a má ten správný vhled. (Balcar in Vymětal, 2004, s. 261) Logoterapeut by měl stejně jako ostatní poradenští experti zvládat dovednost aktivního naslouchání a pokládání správně stavěných otázek, které poradce dovedou k možnostem, které může později jedinec zvolit jako svoje hodnoty. Podle životních zkušeností Frankla (Frabry in Drapela, 1968, s. 145) je nutné

klienta pozorně poslouchat a učit se z jeho poznatků a požadavků. Tento fakt spojuje Franklovo učení a pravidla poradenského procesu, kterým je právě aktivní naslouchání. Podle Gábury a Pružinské (1995, s. 31) je nutné, aby byl poradce při rozhovoru plně koncentrován a poslouchal plně klienta. Je zde velké nebezpečí selektivního poslouchání, při kterém poradci mohou uniknout důležité prvky při hledání smyslu klientova života. Zároveň musí být poradce velmi vnímavý a správně definovat, kdy klientovi stačí poradenská činnost a kdy je pro klienta lepší pomoc terapeutická. Tuto myšlenku je lepší rozpracovat v modelovém příkladu, kdy je klient dlouhodobě nezaměstnaný, potýká se s alkoholovou případně drogovou závislostí a jeho jedinou cestou z bludného kruhu je nalezení smyslu života, kterým by nebyly drogy nebo alkohol. V takovém případě je pro jedince vhodnější zvolit v prvé řadě psychiatrickou pomoc a současně poradenskou pomoc v hledání pracovního zařazení, při které bude využito právě logoterapeutických prvků. Dle Gábury a Pružinské (1995, s. 13) je poradce obecně pomáhající profesí, která v logoterapeutickém vztahu jedince podporuje v dalším rozvoji, vyrovnání se se životem. Pro jedince je v tomto ohledu důležité nastavení seberealizace, kterou může být i nalezení činností, které jedinci budou vyplňovat volný čas a budou pro něj smysluplné. Aplikace logoterapie v poradenství ve vzdělávání dospělých Poradenství je dle Gabury a Pružinské (1995, s. 13),,poradenství založené na vztahu pomoci, přičemž má poradce snahu podpořit růst, rozvoj, zralost a uplatnění klienta, aby se efektivněji orientoval ve světě a vyrovnával se se životem. Logoterapie není metodou retrospektivní nebo introspektivní, ale otevřenou metodou do budoucnosti ke splnění různých cílů. Člověk smysl života odhaluje, nevytváří. V rámci poradenství člověk hledá smysl života, který ztratil, pochybuje o něm nebo ho ještě neměl možnost najít. Při aplikaci logoterapie se potýkáme s různými metodami, v případě, že chceme pouze působit v procesu poradenském, pak využíváme metod nestrukturovaných, zatímco u psychoterapeutického procesu se jedná o metody strukturované (dotazníky, škálování). (Balcar in Vymětal, 2004, s. 261) Vzhledem k ústřednímu tématu hledání smyslu se nabízí využít logoterapie v situaci, kdy jedinec mění zaměstnání nebo naopak nastupuje na trh práce, je dlouhodobě nezaměstnaný. Logoterapeut tak může figurovat jako kariérní poradce, případně pomáhá jedincovi vytvořit si vlastní plán změny či rozvoje. Může jedinci pomoci najít smysl, který jeho pracovní život skrývá a pomůže odhalit jeho jednotlivé aspekty. Tento konkrétní příklad mohu uvést na modelové situaci, kdy přichází k poradci člověk, který je ve svém zaměstnání přes dvacet let a potýká se momentálně s naprostou absencí

smyslu jeho konání. Rozhoduje se, zda zaměstnání opustit, nebo v něm setrvat. Úlohou poradce je odkrýt klientovi jeho motivaci k pracovní činnosti a smysl, který buď právě ztratil a nemůže ho naleznout, nebo smysl k této činnosti nikdy nenalezl. V rámci hledání motivace pracovně vytíženého jedince se potýkáme i s problematikou syndromu vyhoření. Je možné, že se u jedince pouze vyskytuje existenční vakuum z důvodu rychlého společenského rozvoje včetně velkého množství možnosti rozvojových aktivit. Jedinec má tedy mnoho možností, jak nalézt smysl svého života a snaží se tak učinit, ale v současné společnosti se nevyzná a potřebuje pomoci. Jak jsem již výše uvedla, poradce zde může fungovat jako kariérní poradce či rozvojový poradce. Dalším již zmiňovaným fenoménem současné společnosti je výskyt nedělní neurózy, díky které si uvědomujeme, že život je naplněn pouze pracovními povinnostmi a díky nim má smysl. V okamžiku, kdy z pracovního procesu o víkendu vystoupíme, zjišťujeme, že je velmi obtížné najít jiný program. Díky uvědomění tohoto problému upadáme do depresivní nálady. Aplikací logoterapie získáváme od těchto jedinců informace z jejich anamnézy a klademe důraz i na období dětství a dospívání. Je možné, že právě v tomto období se klienti cítili dobře a jejich život měl smysl ze zcela banálního důvodu, který díky pracovní vytíženosti všedního dne přehlíží. Je tedy opět nutné dodržovat pravidla poradenského procesu, tyto informace se mohou skrývat již v sestavování rodinné a zdravotní anamnézy. Základem změny myšlení u jedince je zvnitřnění hodnoty, kvůli které celou změnu podstupujeme. Pokud jsou hodnoty dostatečně silné, pak jsme našli svůj smysl. Psychologie vysvobozených (vyléčených?) Frankl se, vzhledem ke svým zkušenostem s koncentračními tábory, setkal s velkým množstvím lidí, kteří měli rozdílné osudy. Někteří zemřeli, jiní přežili. Ti, kteří přežili, ovšem tuto zkušenost musí zpracovat. Možná je to netradiční srovnání, ale z mého pohledu se jedná o velmi zajímavou spojitost. Lidem v současné době nehrozí koncentrační tábory, ale hrozí jim například nádorová onemocnění, která mohou v nejhorším případě končit smrtí. Chci se vyhnout srovnávání zla koncentračních táborů a zla nádorových onemocnění. V mém pojetí komparace se jedná o pozitivnější stránku obou neštěstí. V případě koncentračních táborů jde o vysvobození, ukončení tohoto utrpení a na druhé straně, v případě nádorových onemocnění, se jedná o vyléčení nemoci, zdárné ukončení léčby. Jsou případy lidí, kteří díky léčbě rakoviny přijdou o práci, a po ukončení léčby se jim může zdát, že jejich život najednou bez léčby postrádá řád a smysl. Zařazení této problematiky v rámci představování logoterapeutických postupů je primárně ve spojitosti tématiky se složitým hledáním smyslu života a sekundárně s hledáním pracovního uplatnění.

Člověk je po ukončení léčby stejně slabý, jako vězni, kteří opouštěli koncentrační tábory po osvobození. V první chvíli nejsou schopni vnímat radost, nejsou schopni ji prožít.,,doslova se odnaučili radovat se. (Frankl, 1994, s. 60) V tomto případě hovoříme spíše o psychologické rovině, která by měla být řešena studovaným psychologem případně psychiatrem. Nicméně, co se týká výše zmíněného pracovního zařazení, tak je vhodnějším řešením poradce. V současné době lidí s diagnózou nádorového onemocnění přibývá (93 tisíc) a s ohledem na zvýšení kvality lékařské péče se daří většinu s těchto pacientů vyléčit (umírá 27 tisíc nemocných) (NZIS, 2016, s. 6). Tito vyléčení pacienti po ukončení léčby mnohdy řeší zásadní otázky týkající se zaměstnání návrat do původní práce je příliš náročný, nalezení nového zaměstnání je příliš vyčerpávající a nejisté, žádné zaměstnání není řešením. Proto je nutné se i těmto lidem v rámci poradenství věnovat (Tschuschke, 2004). Zároveň vyléčení pacienti prochází obdobími nejistoty a možný opětovný výskyt rakoviny je pro ně další příčinou smutku. Opakovaně jsou omezení v práci, ve sportu a jiných aktivitách. Tato skupina se v rámci logoterapeutického přístupu zabývá především hledáním ztraceného smyslu života a jeho znovuobnovení. Závěr Franklovo vymezení z freudovské i adlerovské teorie vlastně trochu obě teorie spojuje a poukazuje na možnost jejich řešení. V hledání smyslu a existenciálním vakuu lze nalézt pocit méněcennosti Alfreda Adlera a na druhé straně v utrpení a neurotických poruchách lze nalézt freudovskou psychoanalýzu. Zároveň v terapeutickém procesu připomíná Rogeriánskou terapii, která vychází především z potřeb klienta. Snahou logoterapie je nalézt smysl života a tím minimalizovat pocit existenčního vakua. Použití logoterapeutického přístupu se odvíjí od individuality jedince a jeho potřeb. V rámci seminární práce jsem uvedla i tématiku znovuzačlenění osob, které prodělali nádorové onemocnění a vyléčili se. Jejich zastoupení v současné společnosti je vysoké a díky logoterapii by jejich znovunalezení smyslu života a hodnot mohlo být rychlejší a efektivnější. Zdroje BALCAR, Karel. Logoterapie a existenciální analýza: výcvik a vzdělávání. SLEA, 2007 [cit. 30.1.2017]. Dostupné z: http://www.slea.cz/old/index.php/odborne-texty-mainmenu-2/2009/02 DRAPELA, Victor J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 2011. ISBN 978-80-262-0040-6. FRANKL, Viktor Emanuel, Martina GAST-GAMPE a Vladimír SMÉKAL. Co v mých knihách není: autobiografie. Brno: Cesta, 1997. ISBN 80-85319-66-7.

FRANKL, Viktor Emil. Lékařská péče o duši: základy logoterapie a existenciální analýzy. Brno: Cesta, 1996. ISBN 80-85319-50-0. FRANKL, Viktor Emanuel. Man s search for meaning. New York: Washington square press, 1984. ISBN 0-671-66736-X. FRANKL, Viktor Emil. Psychoterapie a náboženství: hledání nejvyššího smyslu. Brno: Cesta, 2006. GABURA, Ján a Jana PRUŽINSKÁ. Poradenský proces. Praha: Sociologické nakladatelství, 1995. Studijní texty. ISBN 80-85850-10-9. NIZS. Nová data Národního onkologického registru ČR (NOR) za rok 2014 [online]. NIZS, 2016 [cit. 30.12.2016]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/publikace/zdravotnictvi-cr-nova-data-narodnihoonkologickeho-registru-cr-nor-za-rok-2014 TSCHUSCHKE, Volker. Psychoonkologie: psychologické aspekty vzniku a zvládnutí rakoviny. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-826-0.