5. vydání bestselleru 5., zcela přepracované a aktualizované vydání V. Smejkal H. Schelová Bestseller známých odborníků na společenské chování vychází již popáté! Již páté vydání velmi úspěšné a oblíbené publikace o etiketě opět poučí a pobaví všechny, kteří chtějí získat jistotu ve společenském styku a v nejrůznějších společenských situacích. Nové vydání je zcela přepracované a zmodernizované. Zkušení autoři v knížce čtivě a prakticky radí, jaká pravidla etikety používat při zdravení, představování, vystupování v zaměstnání, na návštěvě nebo v restauraci, ale i při méně častých příležitostech, např. na firemních večírcích či při pobytu na pláži. Poučíte se o prvních kontaktech mezi lidmi, tykání a vykání, o chování na ulici a v dopravních prostředcích, o pravidlech v oblékání, při cestování a ve volném čase. Dozvíte se prakticky vše o významných rodinných příležitostech, o stolničení, chování při tanci, na recepcích, při kulturních událostech a o ideálním společenském vystupování v mnoha dalších situacích. Knížka je osvědčenou pomůckou při výuce společenského chování a pro mládež, ale především osobním čtivým rádcem pro čtenáře každého věku. Text doplňují vtipné i naučné ilustrace Romana Kliského. Když vstoupit do života, pak s touto knihou v ruce! VELKÝ LEXIKON E M E SPOLEČENSKÉHO UČUJ R O P O D V KNIZE NAJDETE mimo jiné tato témata: CHOVÁNÍ zákon společenské významnosti ženské a mužské role neverbální komunikace pozdrav a podání ruky představování používání titulů vizitky oslovování tykání a vykání chování na ulici jezdíme hromadnou dopravou jezdíme na kole cestujeme vlakem a autobusem cesta lodí a letadlem jízda autem a na motocyklu ucházíme se o zaměstnání chování v zaměstnání firemní večírky dopisy, telefonování, e-mail Facebook a další sociální sítě dámské a pánské odívání obuv a módní doplňky oblečení v zaměstnání oblečení do školy oblečení do společnosti návštěvy oficiální společenská setkání jídlo a pití v restauraci fígle a tipy při stolování podávání nápojů zásnuby a svatba promoce pohřeb náboženské obřady a církve tanec kino divadlo, koncerty cesty do ciziny dovolená, volný čas a sport uspějte ve společnosti ISBN 978-80-247-3649-5 Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz LEXIKON SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ Bachrachová Vladimír Smejkal, Hana Schelová Bachrachová LEXIKON SPOLEČENSKÉHO CHOVÁNÍ 5., zcela přepracované a aktualizované vydání
Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M. (*1955, Brno) Je univerzitním profesorem a soudním znalcem. Zabývá se především ekonomikou, právem a bezpečností informačních systémů a počítačovou kriminalitou. V těchto oborech působí již přes dvacet let jako soudní znalec. Je členem Legislativní rady vlády. Významný je jeho podíl na zákonu o elektronickém podpisu, o elektronických právních úkonech a na další české legislativě týkající se především elektronické komunikace. Přednáší na Masarykově univerzitě v Brně a Vysokém učení technickém v Brně. Sám či se spoluautory napsal řadu ceněných odborných knih (Počítačové právo, Právo informačních a telekomunikačních systémů, Internet a, Řízení rizik, E-government v českém právu, Autorská díla v hromadných sdělovacích prostředcích). V minulosti se věnoval soutěžnímu společenskému tanci, učil v kurzech tance a společenského chování a vydal několik publikací na toto téma počínaje skripty Umění jednat s lidmi (1985) přes dvě vydání Abecedy společenského chování (1989 a 1990) a Malou encyklopedii společenského chování (1999 a 2001). Společně s JUDr. Schelovou Bachrachovou jsou autory již pěti vydání nejprodávanější knihy Lexikon společenského chování, která vychází v nakladatelství Grada již od roku 1993. Jejich společným nejvýznamnějším dílem je Velký lexikon společenského chování (Grada Publishing, 2007, 2011) nejobsáhlejší kniha na toto téma od první republiky. Mezi jeho zájmy patří ochrana zvířat (byl předsedou Pražského spolku ochránců zvířat), výtvarné umění, literatura, gastronomie a enologie. Zajímá se rovněž o sportovní automobily a létání. Miluje kočky a sám o několik pečuje. Je členem Asociace sommeliérů ČR. Kontakt: www.znalci.cz, www.kompetence.cz. JUDr. Hana Schelová Bachrachová, Ph.D., LL.M. (*1974, Praha) Je samostatnou advokátkou a vede kancelář v Praze. V roce 2002 dokončila postgraduální studium (LL.M.) na Právnické fakultě Universität Passau v Německu a v roce 2010 doktorské postgraduální studium Ph.D. v oboru občanského autorského práva. Publikuje příspěvky na téma společenské chování a články v odborném právnickém tisku, podílela se i na knize Právo informačních a telekomunikačních systémů. Je členkou rozkladové komise rady Českého telekomunikačního úřadu. Vyučuje právo na střední škole a spolupracuje s několika vysokými školami a univerzitami. Mezi její zájmy patří sport téměř všeho druhu, cestování, umění degustace a gastronomie a též ochrana zvířat. Ráda a dobře vaří. Kontakt: www.pravni-sluzby.cz.
Vladimír Smejkal, Hana Schelová Bachrachová Lexikon společenského chování 5., zcela přepracované a aktualizované vydání
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Prof. Ing. Vladimír Smejkal, CSc., LL.M. JUDr. Hana Schelová Bachrachová, Ph.D., LL.M. Lexikon společenského chování 5., zcela přepracované a aktualizované vydání Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4603. publikaci Odpovědný redaktor PhDr. Milan Pokorný Sazba Antonín Plicka Počet stran 272 Páté vydání, Praha 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Grada Publishing, a.s., 2011 Illustrations Roman Kliský Cover Illustration Roman Kliský, 2011 Autorem fotografií je Lenka Pekárková. Fotografováno v prostorách restaurace Bellevue, Smetanovo nábřeží 18, Praha 1, www.zatisigroup.cz. ISBN 978-80-247-3649-5 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7239-4 (elektronická verze ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7240-0 (elektronická verze ve formátu EPUB)
Obsah Předmluva... 9 Úvod... 11 Vznik a základy společenského chování... 15 Proč vzniklo společenské chování a jak se vyvíjelo... 15 Společenská významnost lidí a jak se projevuje... 22 Zásady pro každou situaci... 27 Ženské a mužské role ve společnosti... 29 Být ženou... 29 Být mužem... 36 Singles... 37 První kontakty... 41 Komunikace mezi lidmi... 41 Neverbální komunikace... 41 Řeč verbální komunikace... 46 Pozdrav... 48 Podání ruky... 56 Líbání... 58 Představování, tituly a vizitky... 60 Představování... 60 Tituly... 67 Vizitky... 70 Oslovování... 73 Tykání a vykání... 75 Chůze, pohyb, doprava... 81 Na ulici... 81 V dopravě... 87 Městská hromadná doprava... 87 Cesty vlakem a autobusem... 88 Lodí a letadlem... 92 Jízda automobilem a na motocyklu... 94 V zaměstnání... 99 Chování v zaměstnání... 99 Pracovní prostředí... 104
6 Lexikon společenského chování Pracovní návštěvy... 105 Dopisy a jiné formy komunikace... 110 Dopisy obchodní a úřední... 110 Dopisy soukromé... 115 Telefax... 116 Telefon... 117 E-mail, instant messaging, datové schránky a sociální sítě... 122 Odívání... 127 Úvodem k oblékání... 127 Pánské odívání... 128 Druhy pánských obleků... 128 Jiné pánské oblečení... 131 Doplňky... 132 Obuv... 135 Dámské odívání... 136 Oblékání v životních etapách ženy... 136 Kostým... 138 Kalhoty... 139 Sako... 140 Šaty... 141 Sukně... 142 Halenky a košile... 144 Spodní prádlo... 144 Kabátky, paleto, bunda... 145 Boty... 145 Kabelky... 147 Klobouk a jiné pokrývky hlavy... 148 Šperky a hodinky... 149 Rukavice a rukavičky... 150 Oblečení v zaměstnání... 151 Oblečení do školy... 153 Oblečení do společnosti... 154 Oblečení pro volné chvíle a soukromí... 154 Návštěvy a stolničení... 157 Soukromé návštěvy... 157 Společenská setkání... 165 Oficiální akce... 165 Soukromá setkání a veselice... 167 Jídlo a pití... 174
Obsah 7 Od bufetu po night club... 174 Příchod a odchod... 177 Menu... 183 Nápoje a jejich servírování... 187 Stolničení... 195 Fígle a speciality při stolování... 201 Rodinné slavnosti a obřady... 209 Zasnoubení a žádost o ruku... 209 Svatba... 212 Registrované partnerství... 219 Promoce... 220 Pohřeb... 221 Náboženské obřady a církve... 223 Katolická církev... 223 Židovské náboženství... 226 Tanec, kultura... 233 Tanec... 233 Výpravy za kulturou... 242 Kino... 242 Divadlo a koncert... 243 Vernisáž... 246 Cestování a volný čas... 247 Cesty do ciziny obchodní i soukromé... 247 Obchodní cesta... 247 Soukromé cestování... 250 Závěrem o cestování... 254 Dovolená a volný čas... 256 Ubytování v hotelu... 257 Pobyt u vody... 258 Do přírody... 261 Závěr... 265 Literatura... 269
Předmluva Jsou věci, bez kterých se člověk neobejde: jídlo, pití, bezpečí, láska a sex, pocit sounáležitosti s lidskou společností, potřeba seberealizace a ještě několik dalších. V jednotlivých obdobích vývoje lidské společnosti si lidé opatřovali tyto věci různým způsobem. Pračlověk, měl-li hlad, vzal kyj a vyrazil do pralesa nebo vykopal jámu na mamuta. Zemědělec doby středověké zasadil, sklidil, pomlel, upekl. V 19. století měšťan řekl služce: Máry, udělejte k obědu pečeni. Člověk jednadvacátého století navštíví restauraci nebo zajde do supermarketu a koupí si polotovar, v lepším případě i kuchařskou knihu. Podobné to bylo třeba i v sexu: pračlověk odvlekl vyvolenou za vlasy do jeskyně (tvrdí se), dnešní poněkud přejemnělý gentleman utrácí horentní sumy, i když si to často nemůže dovolit, aby tak dokázal, že je vhodným partnerem pro rodinný život, neboť se tzv. dokáže postarat, a k tomu si opatří knihu o sexuálním životě či několik názorných CD nebo DVD. Podobně tomu je i se společenskými zvyklostmi. Pračlověkovi či pračlověčici stačilo vědět, že existuje kmenová hierarchie, která určuje například pořadí konzumace uloveného mamuta, případně že cizímu kmeni je třeba se zdálky vyhnout, nechce-li skončit jako onen mamut. Čím více se společnost propojovala, civilizovala, organizovala, tím samozřejmě byly společenské zvyklosti a požadavky na určité předvídatelné chování komplikovanější. Vznikaly nejprve nepsané tradice, zvyky a obyčeje, které určovaly, jak se kdo má chovat. Brzy byly i popsány, nejprve obvykle v náboženských přikázáních, která určovala, co je přijatelné, resp. povolené, a co nikoliv. Příkladem může být desatero přikázání katolického náboženství nebo islámský korán. Někdy byly tyto náboženské zásady zkombinovány s právními principy v prvních zákonících nebo s výkladem prakticky o všech aspektech života například židovský talmud. Objevily se i přehledy dvorské etikety. S postupujícím odnáboženšťováním společnosti se počaly objevovat i první příručky společenského chování, případně jejich jakási nadstavba návody, jak dosáhnout uznání ve společnosti,
10 Lexikon společenského chování úspěchu v zaměstnání a životního štěstí. Dnes je tedy i v této oblasti možné navštívit knihkupce a pořídit si přehled, jak se chovat v běžných i neobvyklých společenských situacích. Stálá obliba populárně naučných knih v čele s kuchařkami, učebnicemi jazyků, erotickou literaturou a kutilskými příručkami se v posledních desetiletích dotkla i literatury o společenském chování. Když těsně po revoluci vyšla v roce 1990 kniha V. Smejkala Abeceda společenského chování, byla rychle vyprodána. Od roku 1993, od svého prvního vydání v nakladatelství Grada, se nepřetržitě prodává navazující dílo, které držíte v rukou. Lexikon společenského chování vyšel doposud ve čtyřech vydáních a v několika dotiscích a stal se učebnicí na řadě škol. Celkem dosáhl již závratného počtu více než 60 000 výtisků! Zároveň přirozeně vyšla i řada jiných příruček na toto téma. Jinými slovy řečeno, zájem o pravidla společenského chování se díkybohu stal opět trvalkou našeho vzdělávání a sebevzdělávání. Neustálé změny ve společenském životě, dynamický a někdy až překotný vývoj společnosti a jejích zvyků se staly důvodem, abychom velmi úspěšný Lexikon společenského chování znovu přepracovali a doplnili nyní již popáté. Trvalý úspěch u čtenářů nás vedl k rozhodnutí neměnit základní koncepci našeho díla, ale přece jen v tomto pátém vydání poskytnout výklad ještě kompaktnější a přehledněji strukturovaný. Pro další, podrobnější studium pak mohou čtenáři využít našeho Velkého lexikonu společenského chování (2. vydání, Grada Publishing, 2011), který je nejobsáhlejším kompendiem vydaným u nás na toto téma po druhé světové válce. Současně jsme provedli aktualizaci textu z hlediska neustále se vyvíjejícího společenského kodexu, ale i některých věcných změn v České republice a ve světě. Ani v tomto jubilejním vydání nedošlo ke změně ilustrátora, kterým je Roman Kliský coby nový Kája Saudek nakladatelství Grada Publishing, který ilustroval již předchozí čtyři vydání této naší knihy, jakož i Velký lexikon. Co se ale především nemění, je naše hluboké přesvědčení, že bez znalostí potřebných společenských mechanismů a zvyklostí, které vám nabízíme v naší knize přehlednou, a jak doufáme i zábavnou formou, se nikdo neobejde. Naším mottem je: Společensky přijatelné chování je cestou k úspěchu. Vladimír Smejkal, Hana Schelová Bachrachová
Úvod Máme za sebou řadu hektických let (přesně řečeno již dvaadvacet), o kterých lze říci, že se opakují jednou za sto let. Co jsme prožili, lze stručně charakterizovat takto: přechod od totalitního systému k demokratickému; samostatné Česko a Slovensko; postupná integrace do evropských politických a hospodářských struktur; větší svoboda, ale i větší odpovědnost jednotlivce; co není zakázáno, je povoleno; místo státního plánu tržní hospodářství; nové třídy a vrstvy ve společnosti; nabídka výrobků z celého světa; expanze sdělovacích prostředků včetně bulváru a reklamy; masážní a erotické salony; cestování po celém světě včetně cest za vzděláním a za prací; občas nějaká ta stávka či demonstrace; tunelování a jiné podvody; drogy; záplavy; členství v NATO a vstup do EU; začátek 21. století; v posledních letech bohužel i teroristické útoky a obrana proti nim, hysterie okolo globálního oteplování, ekonomická krize atd. To vše dnes patří ke každodennímu životu, který je daleko dynamičtější, proměnlivější, možná i povrchnější a především více podléhá různým vlivům toho, čemu se dnes módně říká globální společnost, ale i jiných, někdy opodstatněných, někdy spíše uměle pěstovaných hnutí. Žijeme dnes ve zcela jiném stylu, než tomu bylo v oněch nešťastných padesáti letech mezi první okupací Československa v roce 1939 až po revoluční rok 1989. A možná v jedenáctém roce 21. století žijeme již zase poněkud jinak, než tomu bylo před dvaceti lety. Na jednu stranu dochází k rozrůstání tzv. občanské společnosti se všemi jejími klady i zápory, na druhou stranu můžeme pociťovat mnohdy problematické postupy a procesy v rámci EU s jejími nevolenými orgány a byrokratickými strukturami. Ostrá soutěž mezi podniky i zaměstnanci posiluje prvky individualismu, přičemž současně takřka polovina občanů dává oproti tomu přednost paternalistickému státu, který má panovat a rozdělovat (pokud možno každému stejně). V mnohém můžeme najít paralelu s obdobím budování první samostatné republiky po roce 1918. Často jsou v tisku připomínána jména tehdejších velikánů ducha Masaryka,
12 Lexikon společenského chování Švehly, Rašína, Krofty a dalších, aniž bychom je zde chtěli třídit či hodnotit, přičemž situace dnešních politiků, ekonomů a dalších osobností je považována za velmi obdobnou v kladném i záporném slova smyslu. (Doporučujeme přečíst si Budování státu Ferdinanda Peroutky. Když zapomenete, co čtete, budete mít pocit, že jde o reportáž z dneška.) Některé problémy jsou ale zcela nové a lidstvo se s nimi doposud nesetkalo nebo si je neuvědomovalo. V oblasti společenského chování je to stejné. Rozpad rakousko-uherského mocnářství, osvobození mnoha evropských národů, silný vliv Spojených států ze zámoří to vše mělo pronikavý vliv na atmosféru duchovních i materiálních vztahů nového československého státu po roce 1918. Podobně jako dnes byla proklamována demokracie jako princip nadřazený veškerému společenskému konání a všechny tradiční společenské uzance a zvyklosti byly šmahem odmítány dílem jako zastaralé přežitky Rakouska-Uherska, dílem jako výbava pro moderního demokratického člověka nepotřebná. Dle našeho názoru nebylo takové paušální odmítání zcela správné, ale to je dnes již otázkou pro historiky. Vakuum nové etikety, které se po roce 1918 objevilo, zaplnil zakladatel české nauky o společenském chování, obřadník kanceláře prezidenta, dr. Jiří Stanislav Guth Jarkovský. Ve svém pravděpodobně nejpopulárnějším díle, kterým byl Společenský katechismus, o tom píše: Společenský život český byl ještě donedávna v plenkách alespoň jsme teď tak daleko, že uznáváme namnoze potřebu znáti společenské formy Dnes i od nejzarytějšího demokrata nebo člověka jakkoli jiného přesvědčení politického žádá se aspoň, aby neurážel neznalostí společenských forem. (V dalším textu Guth-Jarkovský dosti ostře kritizuje poměry a zvyklosti české společnosti a opět bychom zde našli mnoho shod se současností, jakkoliv tehdejší zásady společenského chování jsou dnes v mnohém překonané.) Nenacházíme zde opět takřka absolutní shodu s dneškem? V něčem hledíme do minulosti a snažíme se rozpomenout, jak to dělal náš dědeček či otec, v něčem se snažíme setřást vliv uplynulých čtyřiceti let komunistického režimu, v něčem hledáme poučení ze šťastnějších zemí okolo nás, které zůstaly tohoto nešťastného experimentu ušetřeny. Ani nedávná a možná ještě současná ekonomická krize není ničím novým; nové vlastnosti lidské společnosti ale mění jak její projevy, tak způsoby, jak se s ní vypořádáváme.
Zcela nová společensko-ekonomická situace, v níž jsme se ocitli po roce 1989 a která se od té doby v řadě aspektů ještě dramaticky změnila, vyžaduje od nás mnoho. Spojitou nádobou s podnikatelskými úspěchy jsou úspěchy ve společnosti. Kromě nových ekonomických vztahů si musíme vybudovat nové vztahy společenské. Vidíme již dnes, že společenský život se stává intenzivnějším, než tomu bylo v uplynulých skoro padesáti letech. Lidé se mohou daleko více realizovat ve svých osobních přáních a v oblastech svého zájmu. Díky snadnému cestování říkáme, že se zeměkoule zmenšila, a díky masivnímu a až neskutečnému nástupu moderních informačních technologií si můžeme sdělovat, resp. přímo v reálném čase sdílet informace z celého světa. Někdy to není zdravé a může to být i nebezpečné, ale o tom dále. Společenský život se také stává mnohotvárnějším či více diferencovaným než dříve v souladu s tím, jak se diferencují jednotlivé společenské vrstvy a třídy. Přeshraniční, resp. multinárodnostní vlivy a zmíněný rozvoj cestování nás současně nutí být aktivnějšími a pružnějšími, ale i sebevědomějšími a samostatnějšími nežli doposud, abychom obstáli v mezinárodních měřítcích. Typicky to můžeme vidět jak na zaměstnancích, působících v zahraničí (často i ve vysokých manažerských pozicích), ale i u studentů, kteří díky programům pro výměnu a společné vzdělávání se zahraničními partnery dostávají zcela jiné vybavení do života, než tomu bylo před dvaceti lety. Všechny tyto vlivy, ale současně i návrat řady základních lidských hodnot se různým způsobem promítají do nového společenského kodexu, který vlastně všichni právě společně vytváříme. Smyslem této knihy je přispět k dalšímu prohlubování a utvrzování nových moderních českých společenských vztahů, jejichž základy jsme začali klást v našich knihách více než před dvaceti lety v revolučním roce 1989. Knihy výše zmíněného Gutha-Jarkovského jsou dnes již historicko-literární kuriozitou. Svět a lidská společnost se za uplynulých sto let posunuly někam úplně jinam. Je naší snahou nepřetržitě udržovat popis zásad společenského chování up-to-date. Naše kniha je tedy zaměřena na společenský kodex pro všechny aktivní občany: od studentů a zaměstnanců v soukromé sféře, ještě snad ale více ve veřejné správě, až po obchodníky, podnikatele, Úvod 13
14 Lexikon společenského chování manažery, politiky tedy ty, pro něž je společenský styk velmi podstatnou součástí jejich veškeré činnosti. Mnoho inspirace zde najdou ale i ti, kdo jsou pouze příležitostnými Ivy salonů. Pokud víme, byly předchozí knihy V. Smejkala a H. Bachrachové úspěšně používány jako literatura pro střední školy, ale i pro vyšší odborné a vysoké školy. Doufáme, že tomu tak bude i nadále s tímto naším opět aktualizovaným a doplněným dílem, protože především mládež vstupující do života na něj musí být připravena nejen po stránce fyziologické, ale i z hlediska umění mezilidské komunikace a chování v nejrůznějších, zpočátku pro ně mnohdy ošemetných společenských situacích.
Vznik a základy společenského chování Proč vzniklo společenské chování a jak se vyvíjelo Chování člověka ve společnosti, které je obecně přijatelné a žádoucí, nazýváme tzv. slušným chováním. Je to takový systém mezilidských vztahů, který usnadňuje začlenění člověka do společnosti, urychluje poznávací procesy a představuje jistý všeobecně přijatelný způsob (sociálního) chování. Co to tedy ono slušné chování vlastně je? Od samého vzniku lidské společnosti existovaly určité zvyklosti, práva, nepsané zákony, způsoby jednání a chování lidí vůči sobě. Vznikaly jako důsledek každodenní praxe ve snaze zavést jakýsi systém, řád, kodex do života společnosti. Jak se měnily materiální podmínky, náboženské kulty, struktura společnosti, ale i geografické podmínky, podnebí a podobně, vyvíjely se a přizpůsobovaly se tyto zvyklosti a obyčeje lidí, vytvářející v podstatě určité nepsané, ale přesně vymezené zákony. Některé z těchto požadavků na chování ve společnosti se dokonce dostaly mezi zákony nebo mezi náboženská přikázání. Společenská výchova nás učí vlastně jakémusi rituálu, obřadu, který vykonáváme ve styku s jinými lidmi podle okamžitých podmínek: žádám, jsem žádán, utíkám, honím, miluji, nenávidím, je mi to fuk atd. Poskytuje nám prostředky pro dorozumívání, pro vyjadřování pocitů, postojů a názorů. Chceme-li mít v životě úspěch, bez umění slušně (tedy společensky) se chovat a dobře vycházet s lidmi okolo sebe nemáme šanci! Přitom pojem slušný je jako řada dalších abstraktních pojmů něčím velmi relativním. Co u nás a právě teď je po-
16 Lexikon společenského chování Společenský kodex važováno za zcela slušné a společensky přijatelné, může jinde způsobit těžkou urážku. Co bylo zvykem před třiceti a tím spíše před padesáti či sto lety, je dnes k smíchu. V jedné z příruček pro cestovatele se píše: Cizinec by se měl předem obeznámit s mravy země, kterou navštíví. Zvyklosti se často od sebe liší a mohou být zdrojem nedorozumění nebo až útoků proti vlastní osobě. Jsou země, kde je zdvořilé hlasitě říhat po jídle a naprosto nepřípustné ptát se po manželce hostitelově, a naproti tomu existují země s přesně opačnými zvyklostmi Společenské chování člověka (neboli společenský kodex, popřípadě etiketa) můžeme definovat jako souhrn společenských zvyklostí, které nám umožňují efektivně přežít a chránit se před společenskými úrazy. Je to vlastně souhrn pravidel, norem, zvyklostí, tradic, nepsaných zákonů atd., které určují obvyklé a přijatelné mechanismy našeho chování ve společnosti a které vznikaly pozvolna a na základě nové společenské nutnosti a potřeby. Na jejich formě a obsahu se podílejí vlivy geografické, podnební, historické, národnostní, politické, náboženské, hospodářské, místní, módní zkrátka vlivy všeho, co působí na náš život. Jak se měnily tyto podmínky a jak se vyvíjela se struktura společnosti, proměňoval se i společenský kodex. Tak jak se měnilo a stále se mění společenské vědomí, měnily se, mění se a nadále se měnit budou i společenské zvyklosti. Co našim předkům připadalo zcela nemožné (dát se s někým do hovoru bez představení, pozvání muže ženou ), se stalo tu běžnější, tu méně běžnou, ale existující součástí společenského styku. Vynutil si to sám život! A tak je třeba chápat celou nauku o společenském kodexu: jako soubor dynamických prvků s různě omezenou platností a různým způsobem výkladu, který je třeba vždy přizpůsobit konkrétním, momentálním podmínkám. Nerespektování neustále probíhajících změn a specifických odlišností určitých společenských skupin může vést jen a jen ke komplikacím. Na druhou stranu existují základní principy jakési úhelné kameny společenského kodexu, které v zemích s obdobnou historií a současností platí vždy a všude. Chceme-li se zabývat chováním člověka ve společnosti, museli bychom se vrátit k samotnému vzniku lidské společnosti, k prvním okamžikům, kdy se vzpřímená opice začala sdružovat do skupin.
Vznik a základy společenského chování 17 Už opice dosáhly určitého způsobu společenské organizace, zlepšovala se jejich technika lovu, nejen pokud šlo o zbraně, ale i o vzájemnou spolupráci. Lidoopi lovili v tlupách, a tak se zdokonalovala vzájemná souhra mezi jednotlivými členy skupiny. D. Morris v knize Nahá opice říká: Smečka vlků se rozvíjí v rojnici, ale lidoopí lovec měl už mnohem lepší mozek než vlk, a mohl tedy přistoupit k řešení takových otázek, jako je skupinové dorozumění a součinnost. Tyto změny ovlivnily sexuální, rodičovské i společenské chování lidoopa a později člověka. Různé formy zdvořilosti tedy existovaly už v prvobytně pospolné společnosti, kde sloužily zejména jako signál přátelských či nepřátelských záměrů. Pro tento vývojový stupeň společnosti je charakteristická společenská rovnost, projevující se i ve způsobu chování. Podstatné změny nastaly v době, kdy se od sebe začínaly odlišovat třídy a vrstvy, kdy vznikaly vztahy společenské závislosti. Výrazně matriarchální nebo posléze patriarchální společnosti udělovaly rozsáhlé pravomoci stařešinům. Společenský styk v otrokářské společnosti odrážel také vztahy společenské nerovnosti, přičemž jejich provedení se lišilo podle formy státu (některé otrokářské státy starého Řecka a Říma byly pro svobodné občany značně demokratické). Počátky společenského chování
18 Lexikon * společenského chování V jiných formách nebo ve vztahu k neplnoprávným osobám (otrokům, propuštěncům, cizincům) byla nerovnost podstatně vyšší a tyto osoby musely příslušnými formami vyjadřovat podřízenost svým pánům. Porušení těchto pravidel se přísně trestalo. Všechny používané formy vzájemného styku vyjadřovaly kromě základního obsahu (pozdrav, oslovení, prosba, rozkaz apod.) také vzájemný vztah nadřízenosti, rovnosti nebo podřízenosti. Za feudalismu se rozpory mezi lidmi dále prohlubovaly. S rozvojem výrobních sil se zvyšovalo i množství nadproduktu, a tím rostlo bohatství vládnoucí třídy feudálů, církve, později i neurozených majitelů, měšťanů. Ve středověku se uplatňovaly nesmírně složité formy společenského styku. Přísná pravidla platila nejen pro chování, ale i pro druhy oděvu, které směli či museli nosit příslušníci určitých společenských skupin, určovala navazování vztahů mezi lidmi, ovlivňovala vznik rodin a osudy jejich příslušníků. Nejpřísnější a nejkomplikovanější pravidla vládla na dvorech panovníků a mezi šlechtou. Od útlého dětství se součástí průpravy na život šlechtických dětí stala výuka etikety chování ve společnosti. Tato symbolika vyjadřovala skutečné vztahy mezi zúčastněnými. Jak se dále měnily společenské poměry a feudalismus byl vytlačován počínajícím kapitalistickým společenským zřízením, měnily se i formy společenského styku. Místo rodové nerovnosti dané rozdělením na šlechtu a poddané zde stála široká vrstva měšťanů, lišících se jedním: svým majetkem. Zformovaly se dvě základní třídy kapitalistické společnosti: třída vlastníků (zaměstnavatelů) a třída pracujících (zaměstnanců). Doposud vládnoucí feudálové byli zbaveni rozhodující moci, někdy ovšem (například za Velké francouzské revoluce koncem 18. století) byli rovnou pozabíjeni. Tím došlo ke značným změnám ve společenském kodexu, k jeho jistému zlidovění, což byla reakce na odstranění doposud nepřekročitelných přehrad. Další vývoj, zejména ve 20. století, vedl k něčemu, co bychom mohli nazývat určitou konvergencí tříd, jejich rozmělňováním na různé vrstvy a jejich prolínáním. Tomuto promíchání napomohly i dvě světové války. Přesto k odstranění tříd ani ve válečném kvasu nedošlo a dojít nemohlo. Je třeba si uvědomit, že beztřídní společnost, jak ji vymysleli utopisté a jak ji nikdy ne-
Vznik a základy společenského chování 19 uskutečnili komunisté, je fikcí. Komunistická (resp. socialistická) společnost byla ještě více třídní než kapitalistická, přičemž zařazování do jejích tříd se dělo výlučně z politického (případně korupčního) hlediska, případně byla zvolena cesta dosažení beztřídní společnosti vyvražděním určitých vrstev a skupin lidí v SSSR, stejně jako poměrně nedávno v Kambodži. Dnes již víme, že třídy a vrstvy budou existovat v každé společnosti moderního typu. Veškerá třídění jsou nicméně dosti subjektivní a můžeme se setkat například s pojmy jako horní vyšší třída (aristokracie rodem a bohatstvím), dolní vyšší třída (novější příslušníci horní třídy bez rodové tradice, ale s dostatečným bohatstvím), horní střední třída (bohatší obchodníci, úspěšní provozovatelé svobodných povolání), dolní střední třída (malí obchodníci, úředníci, inteligence, vysoce kvalifikovaní dělníci), horní nižší třída (kvalifikovaní dělníci a drobní živnostníci), dolní nižší třída (osoby bez ukončeného základního vzdělání, společnosti se vyhýbající lidé například tuláci a bezdomovci). (Určitou tragédií dnešní, především evropské a americké, ale již například i asijské společnosti jsou tzv. celebrity, obvykle krátkodobě mediálně populární postavičky, které si získaly proslulost v lepším případě jako zpěvačky zpěváci či herečky herci, nejčastěji pak v nekonečných seriálových sitcomech, bohužel ještě častěji jako výherci různých televizních soutěží, pornohvězdy či přímo zločinci. Nedoporučujeme v posledním případě se domnívat, že by tyto mnohdy až pitoreskní figurky mohly aspirovat na nějaké opravdu vyšší postavení ve společnosti.) Tento detailní výčet neuvádíme proto, aby se každý z čtenářů zařadil a radoval se nebo se trápil podle toho, kam podle něj patří. Má to posloužit k pouhé ilustraci, jak takové členění může být proměnlivé a subjektivní, ale také jak příslušnost do určité společenské třídy a vrstvy ovlivňuje člověka a určuje jeho společenský život. I pro naši porevoluční a dnes již poměrně ustálenou společnost je charakteristické vytváření nových společenských tříd. Je zajímavé sledovat, jak se většina lidí v průzkumech řadí do střední třídy, pouze několik procent do vyšší třídy a stejně tak o něco více procent do třídy nižší. Objektivně vzato, kvůli dlouhému období reálného socialismu zde skutečná střední vrstva prakticky vymizela. Poslední příslušníci této vrstvy z období před rokem 1948 Třídy a vrstvy
20 Lexikon společenského chování vymírají a téměř zde chybí kontinuita, která by se promítala nejen do majetku, ale i do tradic, zvyků, morálních postojů prostě do všeho, co vytváří i společenské chování. Domnívali jsme se, že až skončí přeměna státního vlastnictví v soukromé a změní se principy veřejné správy z direktivního přístupu na poskytování služby občanům, bude možno hovořit o vytvoření (či obnovení) střední třídy ve větším rozsahu lhostejno, zda ji budeme moci dále dělit na vyšší či nižší. Podle našeho názoru je její existence velmi významná pro fungování a stabilitu státu a ekonomiky, ale i pro udržování trvalých morálních a kulturních hodnot společnosti. Že se tak u nás doposud nestalo nebo že v jiných, především evropských státech střední třída patří mezi skupinu bitou ze všech stran, je dle našeho názoru neštěstím celé Evropy. Střední třída se v rostoucí míře stává obětí progresivního zdanění a inflace, které se staly populárním nástrojem ekonomické politiky mnohých vlád, říká Paul Johnson a my dodáváme, že je nejméně atraktivní z hlediska jednoho rozhodujícího momentu soudobých demokracií: voleb. Vraťme se ještě do historie naštěstí pro nás už jen do historie. V uplynulých desítkách let totalitní společnosti nám bylo zdůrazňováno, jak je naše společnost beztřídní a jak jsou si všichni rovni. Jak tomu bylo ve skutečnosti, nejlépe vystihl G. Orwell ve svém díle nazvaném Farma zvířat: Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Socialistická hierarchie bedlivě zkoumala, zda je druhý tajemník okresního výboru strany výše než místopředseda KNV, a občany dělila podle svých politicko-vládních kritérií na více kategorií (z nichž každá byla odměňována jinými privilegii a trestána odlišnými postihy). Je přirozené, že v tomto období došlo ke značné degradaci společenských vztahů, etiky a morálky u většiny občanů. Dnes se musíme ještě stále vyrovnávat s dědictvím totality, které se projevuje v myšlenkách, reakcích, motivech a zkušenostech některých lidí, a to především generací, které toto období zažily na vlastní kůži. Na druhou stranu nás může až děsit neznalost mladých lidí o tom, jak se žilo před rokem 1989, dokonce i o tom, co rok 1989 pro náš stát znamenal. Říká se totiž, že národ, který nezná svoji historii, je odsouzen k tomu, aby ji prožil dvakrát a to bychom opravdu nechtěli. Současně musíme také akceptovat stále větší diferenciací lidí,
Vznik a základy společenského chování 21 v důsledku čehož se mění řada přetrvávajících společenských zvyklostí a vzniká nový společenský kodex. S otevíráním se světu můžeme zaznamenat celkový vývoj etikety k méně formálním vztahům. Na druhou stranu nové definování společenských struktur a návrat k určitým hodnotám působí proti tomuto trendu. Bedlivě jsme sledovali, jak se společenské zvyklosti u nás vyvíjely v posledních více než dvaceti letech. Nutno říci, že osvobození člověka, získání svobody projevu a cestování, rostoucí důraz na dodržování lidských práv a zvýšené možnosti komunikace se kladně promítají i do společenského chování. Lidé se mohou projevovat se zvýšenou sebedůvěrou, mohou si být vědomi, že jejich postavení a jejich úspěch je dán jejich schopnostmi, a ne nárokovou rudou knížkou. Mají více informací, více příležitostí. Můžeme pozorovat, že zde vznikají nové typy jedinců, které jsou charakteristické postoji, morálkou, stupnicí hodnot, přístupem k druhým lidem a typickým chováním. U nás jsou to například úspěšný manažer prosperující firmy, zámožný restituent, uštvaný podnikatel, těžce pracující soukromý zemědělec, podvodník tunelující banky či důvěřivé lidi, podnikatel dříve režimní funkcionář, mladí, intenzivně pracující muži v bílých košilích a ženy v kostýmech s nadprůměrnými výdělky (v USA se jim již velmi dávno začalo říkat yuppies young urban people), nespokojený bývalý prominent (z jakéhokoliv minulého časového období), světově úspěšný vědec, proslulý advokát či advokátka, nezaměstnaný či bezdomovec, humanitární pracovník atd. Intenzivnější kontakty s Novým světem Amerikou a Američany, ještě více snad s Australany, Orientem a dalšími vzdálenějšími kulturami přispívají k uvolňování některých společenských pravidel. Na druhou stranu se setkáváme v jejich podání se zvyklostmi, které v Evropě nemají tradici, často ani pochopení. I my se domníváme, že nemusíme lpět na úplně všech po dlouhá desetiletí tradovaných formalitách. Moderní život nutně vyžaduje některé zkratky například méně formálnosti v seznamování, oslovování, v jakékoliv komunikaci. (Je to mj. důsledek pronikání nových technologií, jako je například elektronická pošta a internet, mobilní telefonie apod. ke všem lidem.) Na druhou stranu jsme dnes daleko citlivější na zasahování do našich práv, například na
22 Lexikon společenského chování ochranu osobnosti, zvířat, přírody, což také ovlivňuje styl našeho života a našeho chování. Novinkou posledních let je boj proti globalizaci společnosti, u některých lidí pravděpodobně jako upřímně míněný odpor vůči některým jevům, které (nevyhnutelné) globalizační trendy s sebou přinášejí. Jejich odpor je legitimní, neboť každý má právo určovat si cíle, poslání, náplň a styl svého života. Nebudeme rozmlouvat životní hodnoty ani propagátorům odchodu do přírody, vegetariánům nebo misionářům směřujícím do Afriky. Bohužel, těmito filozofickými východisky se dnes zaštiťují i jiné skupiny osob, zaměřené na destrukci čehokoliv a kdykoliv, pro něž představuje boj proti globalizaci líbivou nálepku ospravedlňující ničení a násilnosti, ale také hnutí, která se vezou na právě aktuální módní vlně určité ideologie (nového náboženství), neboť zavčas ucítila, kde jsou peníze. Nesouhlasíme s prosazováním jakýchkoliv názorů, i těch na první pohled nejzáslužnějších, násilím a demagogií. Nevěříme, že existuje jen jeden správný názor v základních otázkách, které dnes zajímají a trápí celé lidstvo. Máme v dobré paměti ideologie a násilí, kterými vždy v minulosti začínaly směry, na něž dnes hledíme s maximálním opovržením: fašismus, komunismus, nacionalismus, náboženský fanatismus (abychom vybrali jen ty, které na lidstvu napáchaly zřejmě nejvíce škod). Jsme pro to, aby jednadvacáté století bylo ve znamení spolupráce, otevřených dveří, vzájemného respektování hodnot. Jsme proti všem druhům terorismu: politickému, ekologickému, průmyslovému, nábožensky motivovanému apod., ať už je zaměřen proti lidem, nebo proti zvířatům. Podporujeme humanismus a naše kniha se snaží být jedním z příspěvků k jeho prosazování. Společenská významnost lidí a jak se projevuje Ve společenské etiketě existují některé základní zákonitosti, z nichž by bylo možné vycházet při výkladu od jednoduchého ke složitému, od obecného ke zvláštnímu. Především zde nerozhodují jen statická pravidla, ale značný vliv má i vysoce proměnlivá dynamika okamžiku.
Vznik a základy společenského chování 23 je: Proto v podstatě máme jeden základní zákon etikety, a tím Zákon společenské významnosti V každé situaci, do níž se ve společnosti jiných lidí dostaneme, je třeba se rozhodnout: komu patří více a komu méně projevů uctivosti; komu dáme přednost a kdo by ji měl dát nám; komu bychom měli prokazovat úsluhy a od koho můžeme tyto pozornosti přijmout. Rozhodnutí závisí na srovnání lidí do jakési pomyslné hierarchie, žebříčku, pořadí podle společenské významnosti. Vždy, když postavíme vedle sebe dva lidi, můžeme se rozhodnout, zda a který z nich je společensky významnější. Někdy je to zřejmé na první pohled, někdy je naše rozhodování obtížnější a někdy, nikoliv v málo případech, konstatujeme, že všichni zúčastnění jsou stejně společensky významní. A také sami sebe samozřejmě zařadíme na určité místo v posloupnosti lidí, kterými jsme obklopeni. Je přirozené a logické, že společensky významným lidem prokazujeme úctu, zdravíme je jako první, přenecháváme jim místa k sezení, koupíme jim kafe, říkáme jim pěkné věci, snažíme se o to, aby měli více výhod ve srovnání s námi (ve výhledu, v obsluze, v zajištění bezpečí, v pohodlí ). Jak ale poznáme, kdo je více a kdo méně společensky významný? Především si musíme říci, že společenská významnost není absolutní a neměnná. Je to vysoce relativní pojem, o kterém má smysl hovořit pouze tehdy, když jde o dva nebo více lidí srovnávaných mezi sebou. Pokud chceme společenskou významnost určitých osob popsat naprosto přesně, měli bychom ještě vždy dodat, za jakých okolností naše hodnocení proběhlo: mezi zahrádkáři přicházejí v úvahu zřejmě jiná kritéria společenské prestiže než v zahraničním obchodu. V některých situacích by přenášení hodnocení určité osoby do neodpovídajícího prostředí mohlo být až trapné ( Ano, vaše mrkev je největší, pane ministře. ) Společenská významnost
24 Lexikon společenského chování Na druhou stranu neexistuje nikdo, kdo by nebyl alespoň v nějaké situaci společensky významný. Nemůžeme o nikom z lidí říci: Ten není vůbec společensky významný. Říkali bychom tím totiž také: Tento člověk nemá pro společnost žádný význam. A to pochopitelně v civilizované společnosti zaznít nemůže a nesmí. V neposlední řadě lze říci, že snad každý člověk hraje několik životních rolí, a to různé významnosti; pan ministr může být studentem čínštiny na jazykové škole a školník může být vedoucím prestižního turistického oddílu, tedy v různých životních rolích může být společenské postavení osob rozdílné. Kdo je více a kdo méně společensky významný, určují tato čtyři kritéria: 1. Více společensky významný je starší než mladší 2. Více společensky významná je žena než muž 3. Více společensky významný je nadřízený než podřízený 4. Více společensky významná je všeobecně známá, zasloužilá osobnost Proč zrovna tato kritéria? Starší mladší Starší člověk má za sebou delší dobu života, a tedy přínosu pro společnost, dobu, v níž něco dokázal a získal určité zásluhy. Starší lidé si obecně zaslouží naši úctu a ohledy, a to přesto, že mnohdy se sami chovají nepříliš společensky, dokonce někdy tohoto výsostného postavení i zneužívají. Žena muž I přes snahu o zrovnoprávnění obou pohlaví, mnohdy až přehnanou, jsou ženy považovány za růže obklopené trny ; úctou k nim projevovanou dokládáme to, že je stále považujeme za něžnější pohlaví, za ty, kdož se zasluhují o pokračování lidského rodu rozením a výchovou našich dětí (nebo zušlechťováním nás samých).
Vznik a základy společenského chování 25 Nadřízený podřízený Také nadřízenému, zejména v pracovním styku, projevujeme úctu a vážnost, která mu patří z titulu funkce, větších znalostí, zkušeností, větší odpovědnosti. Všeobecně známá nebo populární osobnost Významná a populární osobnost (samozřejmě populární v kladném slova smyslu, nikoliv již dříve zmíněné rychlokvašené celebrity ) je také řazena do okruhu osob společensky významných, a to z důvodu jejích společenských zásluh, známosti, významu pro společnost. Podle toho by se také taková osoba měla chovat, protože je více na očích a mnohokrát udává módní trendy svým vzhledem nebo chováním, měla by tedy určovat společenský vzor. Ne vždy je rozhodnutí snadné a jednoznačné. Vezměme si například dvojice: MLADŠÍ ŽENA STARŠÍ MUŽ STARŠÍ PODŘÍZENÝ MLADŠÍ NADŘÍZENÝ PODŘÍZENÁ ŽENA NADŘÍZENÝ MUŽ
26 Lexikon společenského chování A úplně nejfatálnější je kombinace: STARŠÍ PODŘÍZENÁ ŽENA MLADŠÍ NADŘÍZENÝ MUŽ Ve všech případech záleží na tom, jak velké jsou rozdíly mezi lidmi v jednotlivých kritériích (věk, pohlaví, postavení). Je-li v případě mladší žena starší muž velký věkový rozdíl, projevuje žena úctu značně staršímu muži, pokud on sám nechce zůstat nestárnoucím džentl menem. Ani o hodně výše postavený mladší člověk nebude očekávat, že mu jeho podřízený (nebo dokonce podřízená) pomůže obléci kabát. Na druhou stranu je třeba říci, že ani seniorský věk nás neopravňuje oslovovat kolegy, a už vůbec ne šéfa, hochu, chlapče. V dalším případě, při velmi časté kombinaci podřízená žena nadřízený muž leží rozhodnutí o způsobu vzájemné komunikace na onom nadřízeném. Ještě složitější je poslední varianta v kombinaci starší podřízená žena mladší nadřízený muž, která vyžaduje mnoho taktu a zdvořilosti, ale i to se dá při snaze obou stran zvládnout. Avšak musí se o to zasloužit oba zúčastnění, protože časté jsou i případy, kdy je to ona starší žena, která se obtížně vyrovnává se situací, že jí šéfuje mladší muž. Záleží tedy na nadřízeném, zda bude brát tuto ženu jen jako podřízenou osobu, nebo ji pozdraví jako první, podá spadlou kabelku, dá přednost ve dveřích nebo jí projeví jinak úctu, a tím ukáže, že ji chápe především jako ženu. PŘESNĚ ŘEČENO, JE VŽDY NA SPOLEČENSKY VÝZNAMNĚJŠÍ OSOBĚ, ABY URČILA RÁZ A CHARAKTER VZÁJEMNÝCH STYKŮ Tyto principy společenské významnosti jsou hlavním a určujícím pravidlem všech společenských vztahů. Ovládneme-li je, budeme si prakticky v každé situaci vědět rady.
Zásady pro každou situaci Vznik a základy společenského chování 27 Ve všech situacích společenského styku se kromě již popsaného neobejdeme bez čtyř důležitých zásad pro každý den. Abychom si navzájem nepřekáželi, nedopalovali se a působili na sebe přátelsky a příjemně, je třeba mít neustále na paměti čtyři pilíře společenských pravidel: TAKT OHLEDUPLNOST ÚCTA K LIDEM ESTETIČNOST Takt je důležitou a současně delikátní složkou společenského styku. Být taktní znamená umění jednat s ostatními tak, jak bychom si my sami přáli, aby za stejné situace bylo jednáno s námi. Taktní člověk nemyslí jen sám na sebe, ale snaží se být citlivý a vnímavý k ostatním lidem. Taktní člověk dovede upozornit druhého na závadu v oblečení i chování tak, aniž by se jej dotkl a aniž by si toho všimli ostatní. Projevem taktnosti je například zásada kritiky: chybu vytýkáme mezi čtyřma očima, chválíme veřejně! Zejména v rozhovoru se projeví míra našeho taktu. Vědět, kdy a co říci, poznat, kdy mají chuť mluvit jiní, kdy si přejí, aby s nimi někdo mluvil, nebo naopak chtějí, aby je nechal na pokoji, umět hovořit o věcech, které druhého zajímají, a dokázat se vyhnout věcem nepříjemným, to je především věcí taktu. Ohleduplnost má být přirozenou vlastností kulturního člověka. Ohleduplný člověk je tolerantní, ale nikoliv bez zásad. Nesnaží se prosadit a dosáhnout výhod na úkor jiných, ani jim být na obtíž. Ohleduplnost můžeme projevovat vždy a všude: doma, v zaměstnání, na ulici, v dopravních prostředcích, na místech zábavy a odpočinku Důležitou složkou ohleduplnosti je snaha usnadňovat druhým život a nedotýkat se nepříjemně lidí okolo sebe. Ohleduplnost by měla ruku v ruce kráčet s upřímností. Upřímnost je třeba rozlišovat od absolutní upřímnosti za každé, vhodné i nevhodné situace, kdy absence taktu vede k společenským nepříjemnostem, či dokonce ostrým konfliktům. Takovou upřímnost můžeme nazvat také neomaleností. Úcta k lidem neznamená, že se budeme chovat přehnaně uctivě a projevovat se hlubokými poklonami, plýtvat výrazy jako rukulíbám a uctivý služebník. V každém člověku najdeme Takt Ohleduplnost Úcta k lidem
28 Lexikon společenského chování Estetičnost Další vlastnosti něco, pro co si ho můžeme vážit, v čem je lepší nás a co bychom se mohli od něj naučit. (Pravda, někdy to ale není jednoduché.) Měli bychom se tedy snažit vyvarovat se neuctivého chování a nepodporovat je, bojovat proti vandalům a sprejerům, proti rušení nočního klidu a veřejného pořádku, proti lidské lhostejnosti. Estetičnost hraje významnou úlohu při vytváření prvního dojmu o člověku a má vliv na celé jeho chování a projevy ve společnosti. Člověk se zanedbaným zevnějškem nebo nechutnými návyky může těžko očekávat, že bude kdekoliv vítaným společníkem. Vkus je součástí smyslu pro krásno, tedy estetiky. Vkusné může být nejen bytové zařízení nebo oblečení, ale i naše společenské vystupování. Estetický smysl pro krásu člověka neustále obohacuje: vytříbený vkus je obrazem osobnosti a přispívá k jejímu dalšímu rozvoji. Kromě těchto čtyř nejzákladnějších principů kladných mezilidských vztahů existují další vlastnosti usnadňující jednání s lidmi: Asertivita víme, co chceme a co nechceme, a umíme to jasně formulovat. Autentičnost jsme opravdoví ve svých vztazích k jiným lidem, neschováváme se pod masku, nehrajeme si na něco jiného, dovedeme říci svůj názor, vystoupit sami za sebe.
Vznik a základy společenského chování 29 Bezprostřednost jednáme s lidmi přímo, vyrovnaně a upřímně, bez zábran. Emotivnost své city dokážeme dát najevo, prožít si je, ale na druhou stranu se nedáme ovládat jenom jimi a nevnucujeme je druhým lidem. Empatie umíme se vcítit do druhého, podívat se na věc jeho očima. Iniciativa aktivně navazujeme kontakty s lidmi a nečekáme, až budeme vyzváni. Konfrontace umíme se postavit tváří v tvář jiným lidem, angažovat se pro určitou myšlenku a prosazovat ji. Konkrétnost při hovoru s druhými lidmi nepoužíváme neurčitých, mnohoznačných a abstraktních slov, mluvíme určitě a věcně, jasně vyjadřujeme svůj názor. Otevřenost doplňuje naši autentičnost, umožňuje druhým lidem, aby nás mohli poznat, orientovali se v nás, rozeznali, co cítíme a co si myslíme; samotná inteligence, na niž je tak často kladen důraz, není pro prosazení se mezi lidmi na sociálním poli rozhodující. Pozitivnost přistupujeme k druhým lidem vstřícně, díváme se kladně na situace, do nichž se dostáváme, a i na negativních stránkách dokážeme najít něco přínosného. Na těchto základech budeme nyní stavět v dalších kapitolách. Ženské a mužské role ve společnosti Být ženou Být ženou je pravděpodobně více poslání než být mužem. Od ženy se očekává daleko širší pojetí životních rolí: být Milenkou, Manželkou, Matkou, ale ona sama třeba ještě navíc chce být Manažerkou. Nebo se prosadit jiným způsobem, který nezapadá do těch prvních tří M. (To je novodobá varianta německých válečných zásad Kinder Küche Kirche neboli děti kuchyň kostel.)
30 Lexikon společenského chování Emancipace žen Postavení ženy ve společnosti se v historii měnilo; v komunistické společnosti byla ideálem žena jako fanatická funkcionářka, ale realita spočívala v ženě jako utahané zaměstnankyni vlekoucí své dítko za ranní tmy do školky. V dnešní době zažíváme zase jiný extrém spojený se ženami: absurdní pojetí emancipace a nesmyslné obviňování mužů ze sexismu. Jako první byli na řadě muži, kteří složili poklonu své kolegyni nebo za ní obdivně hvízdli (nemluvě o těch, kteří by si dovolili poplácat ji po zadečku nebo políbit). Tento trend ovšem nabyl v posledních letech naprosto zvrácené podoby, kdy dát ženě přednost ve dveřích je považováno pomalu za zločin a kdy jsou ze sexismu obviňováni šestiletí školáci, kteří dají pusu své spolužačce. Tzv. sexual harrassment (což kdosi u nás krásně přeložil jako sexuální harašení) je dnes noční můrou každého šéfa, mezi jehož podřízenými jsou ženy. Předmětem diskuse rovněž může být (a skutečně dnes je) otázka tzv. pozitivní diskriminace. Jejím principem je opak diskriminace: jde o záměrné úsilí, jak některou, zpravidla jinak negativně diskriminovanou skupinu osob cíleně zvýhodnit, a tím zajistit příslušníkům různých obtížně se prosazujících menšin stejnou příležitost k uplatnění, jakou mají příslušníci většinové populace. Po letech bezvýhradného oslavování pozitivní diskriminace se v dnešní době stále více konstatuje, že její přínos je sporný. Ve společnostech, které to s pozitivní diskriminací poněkud přehnaly, dnes dochází naopak k diskriminaci původních úspěšnějších skupin. Jak se vyjádřil vedoucí katedry jedné americké univerzity: Sehnat černou lesbičku, pokud možno invalidní a s titulem Ph.D., je nemožné. Ale obsadit toto místo nijak neznevýhodněným bělochem či běloškou nemohu. Zmiňujeme se o tom však právě v souvislosti s údajnou diskriminací žen, ke které má u nás docházet. Alespoň to tvrdí profesionální feministky a feministé, ale často i neúspěšné příslušnice stále méně něžného pohlaví, které tím odůvodňují svůj nejčastěji profesionální neúspěch. Výsledkem jsou výkřiky typu uzákoňme minimální počet žen v politice, polovina ministrů musejí být ženy atd. Diskriminace a pozitivní diskriminace jsou dvě strany stejné mince, kdy jsou vždy konkrétní lidé posuzováni na základě příslušnosti k momentálně podporované či zavrhované skupině.