PĚTI HLINĚNÝCH SOŠEK ZE SVATYNĚ LHAČUNG V BUDHISTICKÉM KLÁŠTĚŘE DISKIT V LADAKU ROKU 2016. 1
OBSAH ORIENTAČNÍ ZPRÁVY O RESTAUROVÁNÍ PĚTI HLINĚNÝCH SOŠEK ZE SVATYNĚ LHAČUNG V BUDHISTICKÉM KLÁŠTĚŘE DISKIT V LADAKU ROKU 2016. /Zpráva je chráněna autorským zákonem/ IDENTIFIKACE PAMÁTKY PĚT HLINĚNÝCH SOŠEK ZE SVATYNĚ LHACHUNG TECHNIKA SUCHÁ KOLOROVANÁ HLÍNA MARKALAK DATACE VZTAŽENA K ZALOŽENÍ KLÁŠTERA V 15. STOL. UMÍSTĚNÍ V KLÁŠTERU DISKIT GONGPA V ÚDOLÍ ŘEKY NUBRY PROVINCIE LADAK, SVAZOVÝ STÁT DŽAMŮ A KAŠMÍR, STÁT INDIE ORIENTAČNÍ ÚVOD RESTAURÁTORSKÝ ZÁMĚR PRŮBĚH RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ BUDDHA ŠÁKJAMUNI ČTYŘRUKÝ AVALÓKITÉŠVARA HNĚVIVÝ OCHRÁNCE JAMANTAKA CONGKHAPA ZAKLADATEL TRADICE GELUG JEDENÁCTIHLAVÝ AVALÓKITÉŠVARA MATERIÁLY A TECHNOLOGIE ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ DOKUMENTACE PŘÍLOHY RESTAURÁTOR Pavel Míka ak. soch., Podbělohorská 3153/3a, Praha 5, 15000, Česká republika, Evropa e-mail: pavelmika@centrum.cz 2
ORIENTAČNÍ ÚVOD Na základě dohody s dr. Daliborem Leblochem, předsedou brněnského spolku Sdružení pro Tibet, jsem se v létě 2016 účastnil odborného pracovního pobytu v tibetském budhistickém klášteře Diskit v Ladaku. V tomto roce zde měly být ukončeny několikaleté restaurátorské práce na malířské výzdobě stěn nejstarší a nejvýše umístěné klášterní svatyně lhačung (cca 3400 m n. m). Proto byl s mnichy dojednán záměr věnovat odbornou restaurátorskou péči i části její sochařské výzdoby. Poté co byla svatyně mnichy odsvěcena, byly ze soch sejmuty druhotné draperie a in situ posouzen rozsah jejich poškození. Ke komplexnímu restaurátorskému zásahu bylo vybráno pět menších hliněných sošek, které byly následně přemístěny do restaurátorské dílny ustavené v dolmalkhangu, svatyni Zelené Táry. Jednotlivé sošky včetně jejich ikonografického zařazení a pojmenování, velikosti, charakteru poškození a podoby výchozího i konečného stavu jsou uvedeny v kapitole PRŮBĚH RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ. Doba jejich vzniku ani autor není doložen, ale mniši sochy vztahují k počátkům kláštera založeného v 15. století. RESTAURÁTORSKÝ ZÁMĚR Provedení autenticky působícího restaurátorského zásahu vycházelo z nutnosti plně respektovat zdejší umělecko-řemeslnou sochařskou tradici, založenou na zpracovávání místního hliněného materiálu a na jeho dalším tvůrčím formování dle historicky ustálených ikonografických vzorů a představ. Nutným východiskem proto bylo ovládnutí technologie tvarování přírodního spraše markalaku, včetně jeho modelačního zpracování a běžné povrchové úpravy na bázi barevných minerálních pigmentů a přírodních pojiv. Ikonografická podoba restaurovaných soch byla průběžně ověřována a konzultována s místními mnichy. PRŮBĚH RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Povrch všech sošek v různém stavu poškození byl po transferu do dolmalkhangu nejprve mechanicky očistěn a lokálně zpevněn. Aktuální destrukce sochařského tvaru byly doplněny a poté byla případně sejmuta i nepůvodní barevnost. Původní barevnost byla naopak rekonstruována či retušována a fixována. Během 16 pracovních dnů bylo v dílně průběžně rozpracováno všech pět soch s různým stavem poškození. Názvy soch respektují místní podání, k lepší orientaci v rozsahu prací je každá socha prezentována samostatně s fotem stavu před a po provedení restaurátorského zásahu včetně stručné dokumentace a popisu úvodního nálezu. 3
BUDDHA ŠÁKJAMUNI NÁLEZ: Rozměr 32 x 32 x 14 cm. Základ dřevovláknitý kompozit, povrch markalak a pigmenty. Základna vratká, chybí dolní roh soklu, jedna náušnice, střapec, miska a čelenka s korunou. Povrch natřen měděnou aqua barvou, pravá paže na povrchu destruovaná, krk příčná prasklina, hlava uražená a na ose rozvolněná. Dřevěná deska tvořící pozadí sochařsky provedené figury je na líci opatřena jednoduchou pigmentovou malbou bez podkladu evokující vegetativní podobu buddhova aurického těla. Její rub vykazuje stopy po výseku z jednoho kusu dřeva, které je skrze čepy připevněno na zadní stranu sochy. Ta je přelepena hrubým plátnem s červeným vertikálním zápisem mantry: Óm mani padme húm. 4
POSTUP RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Orientační průzkum, čištění, lokální zpevnění materiálových povrchů, stabilizace základny sochy, doplnění chybějících částí modelace (misky, čelenky, koruny, střapce, náušnice), fixace uražené hlavy, rekonstrukce odpadlé korunky, odstranění nepůvodních nátěrů, rehabilitace původní inkarnátové vrstvy, provedení plastické a barevné retuše, záveřečná fixace, pořízení fotodokumentace, redakce Zprávy o restaurování. 5
ČTYŘRUKÝ AVALÓKITÉŠVARA NÁLEZ: Rozměr 60 x 40 x 30 cm. Základem duté sochy Bodhisatvy soucitu je vlákninový kompozit na povrchu vymezený markalakovou vstvou a barevnými pigmenty. Základna sochy je uzavřena dřevěnými deskami, na nichž je v centrálním těžišti nalepen papírový čtvrec cca 12x12 cm opatřený ruční tušovou kresbou tibetského symbolu zvaného dordže sansk. Vadžra - diamantové žezlo. Soše chybí část původní draperie pod levou rukou, prsty levé ruky tvoří nepůvodní mudru a jsou proto částečně destruované, na nezpevněné hraně obvodu soklu dochází při manipulaci k postupnému odpadávání nechráněné barevné povrchové vrstvy, přičemž barevnost celé sochy byla v minulosti efektně, leč neodborně retušována. 6
POSTUP RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Orientační průzkum, očištění, lokální zpevnění, stabilizace základny sochy, rekonstrukce původní mudry levé ruky, lokální plastická i barevná retuš, pořízení fotodokumentace, redakce Zprávy o restaurování 7
HNĚVIVÝ OCHRÁNCE JAMANTAKA NÁLEZ: Rozměr 65 x 43 x 18 cm. Základnou sochy je přírodní dřevěná deska s kolmo vloženým dřevěným středovým kůlem, kol něhož je v prostoru vymodelováno hmotné tělo démona, jehož povrch tvoří 8
markalakový tmel a pigmenty. Tmel v zakončení základny je z částí odpadlý, středový kůl uvolněný a socha v kotnících prasklá a celá její figura rozkolísaná. Soše chybí koruna s pěti rozesmátými lebkami, levé ucho, celý penis, levý roh z části, pravý celý. Prsty obou rukou polámané, spodní část předloktí pravé ruky destruovaná. Celý povrch sochy silně zašpiněný, místy popraskaný a jeho barevnost zašlá. POSTUP RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Orientační průzkum, čištění, zpevnění materiálových povrchů, injektáž prasklin, stabilizace základu sochy, doplnění všech odpadlých či destruovaných částí modelace, rekonstrukce odpadlé koruny s lebkami, provedení plastické a barevné retuše, pořízení fotodokumentace, redakce Zprávy o restaurování. 9
10
CONGKHAPA ZAKLADATEL TRADICE GELUG NÁLEZ: Rozměr 63 x 42 x 32 cm. Základna sochy přelepená vícevrstvým plátěným přebalem červenohnědé barvy, který se v krajích místy uvolňuje. Hliněná modelace ornamentu na soklu uvolněná, rozpraskaná a na hraně odpadávající včetně původního barevného pojednání. Modelace sochy prostá a věcná dle přejatého vzoru, v gestu obou rukou neohrabaná, hlava na krku uvolněná a krk prasklý, původní atributy dvou postranních lotosů ztracené. Povrch sochy zašpiněný a zašlý, na obou rukou aplikována nepůvodní nafialovělá barevnost. Modelace draperie vykazuje drobné lokální destrukce, na chodidlech obou nohou i zvláštní zčernalé výrůstky. 11
POSTUP RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Orientační průzkum, čištění, lokální zpevnění materiálových povrchů, injektáž, stabilizace modelace soklu sochy, doplnění všech odpadlých či destruovaných částí modelace, rekonstrukce tvaru obou lotosů, provedení plastické a barevné retuše, pořízení fotodokumentace, redakce Zprávy o restaurování. Rekonstrukce tvaru atributu provedená ve zmenšeném měřítku dle původního originálu. 12
JEDENÁCTIHLAVÝ BODHISATVA AVALÓKITÉŠVARA NÁLEZ: Torzo sochy nalezené za hlavním oltářem svatyně vykazovalo rozsáhlé poškození a destrukce tvaru zejména v oblasti nohou, rukou a trupu. Socha zbavená soklové části se opírala o zeď, zcela neschopna vlastního samostatného stání. Její horní část s jedenácti hlavami příčně prasklá v oblasti krku a na ose mírně rozvolněná, přesto až na několik odpadlých detailů vložených kamenů nejvíce tvarově i barevně zachovalá. Naopak obě paže v ramenou i v předloktí rozsáhle destruované, levá ruka od lokte zcela chybí. Pravá ruka v lokti vykazuje rozdělení pohybu do tří různých předloktí, v jednom případě zakončena dlaní s polámanými prsty. Celý povrch sochy silně zaprášen, degradovaný a rozpraskaný se zašlou barevností. 13
POSTUP RESTAURÁTORSKÝCH PRACÍ Orientační průzkum,, lokální zpevnění materiálových povrchů, odstranění prachových depozitů, fixace horní poloviny sochy, příprava vhodné základny, osazení a ukotvení sochy na dřevěný sokl, doplnění spodní části modelace, injektáž veškerých spár a prasklin, fixace uražené hlavy a zachycení obou rozvolněných ramen, ukotvení pravého předloktí k trupu, lokální tmelení destruovaných tvarů, provedení plastické retuše, fixace barevných vrstev pořízení fotodokumentace, redakce Zprávy o restaurování. 14
Skladba materiálů: 1 - barevná vrstva, 2 - vrstva vlákniny, 3 - hrubý markalak, 4 - rákos, dřevo, 5 - textilie 15
16
Soška bodhisatvy je zafixována v konsolidovaném stavu. 17
MATERIÁLY A TECHNOLOGIE Spraš, provaz, dřevo, drát, voda, gáza, lepenka, lepidlo, Primal AC 35, Paraloid, aceton, barevné pigmenty ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ Během šestnácti pracovních dnů mého pobytu v klášteře Diskit jsem provedl restaurátorský zásah na pěti hliněných soškách s různou mírou poškození, přičemž jejichž materiálovou technologii a ikonografickou problematiku jsem mohl blíže studovat teprve na místě v průběhu samotné práce. Pro práci jsem měl k dispozici menší místnost se severním světlem, v níž jsem mohl rozpracovat více soch najednou. Z domova jsem si přivezl několik různých kovových špachtlí a půl litru ověřeného konsolidantu, jinak jsem byl odkázán na technologie a materiály zde ponechané z předchozích restaurátorských zásahů na nástěných malbách kláštera. Při jejich provádění se zde v průběhu desetiletí vystřídalo několik pracovních kolektivů, po nichž zde zbyla celá škála barevných pigmentů Bayer a přípravek Paraloid AC 35 včetně acetonového ředidla. Musím kriticky přiznat, že mnou prováděné práce na pěti vybraných sochách byly nutně limitovány předem stanoveným časovým stropem, takže při rozsáhlejších destrukcích s náročným postupem restaurátorského zásahu jsem se ocital v určitém stresu. Při práci bylo nutno neustále ověřovat novou technologii i pracovní výsledky a s mnichy konzultovat, zda mnou získaný výsledek je pro ně přijatelný. Pokud nebyl, musel jsem svůj zásah opravit. Z důvodu vyčerpaného časového limitu jsem proto v určité fázy rozpracovanosti ponechal i sochu Jedenáctihlavého bodhisatvy, ačkoliv v klášteře bylo očekáváno její dokončení. Ale mohu konstatovat, že po celou dobu mého pracovního pobytu v klášteře jsem vnímal praktickou podporu mnichů a jejich snahu mi pomoci, za což jim patří můj dík. Průběh této mise byl náročný nejen organizačně a pracovně, ale i fyzicky a psychicky. Její zdárné a obětavé zajištění ze strany českého organizátora zároveň profesionálně tematizovalo systémové limity restaurátorské práce zde a při jednáních upozorňovalo i na lokální a koncepční možnosti v oblasti jejího dalšího finančního a personálního zajištění ze strany příjemce. 18
DOKUMENTACE Úvodní odsvěcení soch a sejmutí draperií. Vynášení markalaku od úpatí k vrcholu kláštera. Drcení a prosívání markalaku před použitím. Provádění retuší nástěných maleb. Konzultační dozor včetně případné korekce byl nedílnou součástí mé restaurátorské práce na sochách. ODBORNÉ PODKLADY: k ikonograficky správnému zařazení jednotlivých soch byla použita v knihkupectví v Lehu zakoupená publikace: BUDDHIST DEITIES AND MASTER - an introduction od autora Chandra B. Sakya. Zároveň mi byly zpřístupněny pro turisty běžně uzavřené svatyně kláštera, které obsahovaly podobná či totožná sochařská zpodobení, která jsem mohl v klidu prostudovat a případně si pořídit fotodokumentaci. 19
Provedení některých chybějících figurálních detailů bylo možno nastudovat v místních svatyních. Prostor svatyně po ukončení všech restaurátorských prací a zpětném osazení soch na původní místa. 20
PŘÍLOHY Dokumentace, popis a laboratorní analýza dovezených materiálových vzorků. 1) Vzorek číslo 1 / sprašový materiál odebraný v údolí řeky Nubra. Textový komentář zdroj Wikipedia Spraše jako první definoval Charles Lyell. Porovnával spraše z údolí Mississippi se sprašemi v údolí Rýna. Původně byl přesvědčen, že jsou fluviálními (říčními) sedimenty. Až v roce 1877 Ferdinand von Richthofen poukázal na eolický (navátý) původ. Spraše jsou tedy nejrozšířenější, větrem naváté (eolické) prachové sedimenty. Glaciální spraše vznikaly v pleistocénních dobách ledových (ve starších čtvrtohorách), v oblastech, do jejichž blízkosti dosahovalo kontinentální zalednění. Vlivem suchého a studeného podnebí probíhalo silné mrazové zvětrávání hornin. Pevné horniny se účinkem mrazu rozpadly až na prach. Vodami tajících ledovců byly prachové zvětraliny přemisťovány. Staly se součástí glaciofluviálních sedimentů. Rozdrcené horniny, které po sobě zanechal ustupující ledovec se v suché krajině bez vegetace staly snadnou kořistí větru. Z údolí řek vítr vyvál jemné částice na velké vzdálenosti. K usazování spraší docházelo především na závětrné straně hřbetů a údolí, tedy v místech, kde vítr ztrácel unášecí schopnost. Z prachu se pedogenetickým procesem vytvořila spraš. Spraše vznikaly i v močálech, respektive v prostředí, které bylo občas zaplavené vodou (říční nivy). Sprašová přikrývka se tvořila během několika ledových dob (glaciálů) a stadiálů (studené období během doby ledové, oddělené navzájem teplejšími interstadiály). Neglaciální spraše vznikají na pouštích, případně v jiných oblastech postižených silnými větry, jezerech typu playa a též ukládáním vulkanického popela. Spraše jsou velmi propustné a srážky se na nich z velké části vsakují do hloubky, stejně snadno se však díky kapilární vzlínavosti může voda vracet k povrchu a vyživovat rostliny. Je-li postupně uhličitan vápenatý vyluhován ze svrchních poloh do hloubky, dochází k přeměně povrchové spraše na sprašovou hlínu. Spraše vynikají jako úrodná zemědělská půda. Jako měkké 21
sedimenty lehce podléhají vodní erozi, proto jsou často, zejména na svazích rozbrázděné. Snadno v nich vznikají hluboké strže. Ve sprašových terénech též mohou vznikat pseudokrasové jevy. Spraš navátá větrem nevykazuje na pohled patrné vrstvy ty se vyskytují pouze u spraší druhotně přemístěných vodou. Někdy je v nich možno nalézt kosti obratlovců, ulity plžů nebo stopy po lidské činnosti. Vyluhováním CaCO3 z horniny a jeho zpětné vysrážení má za následek vznik konkrecí nepravidelného tvaru, označovaných jako cicváry. Dnes spraše pokrývají rozsáhlá území Severní Ameriky (středozápad USA), stejně jako Eurasii od střední Evropy až po Čínu. Obzvláště velké mocnosti, až 400 metrů, dosahují sprašové uloženiny ve střední Číně (zde je zdrojem materiálu i poušť Gobi), kde utvářejí povrch provincií Šen-si, Šan-si a S -čchuan. V těchto oblastech odedávna obyvatelstvo využívalo typické vlastnosti spraše, totiž soudržnosti jejích ostrohranných částic a hloubilo si v roklích zemní obydlí. Spraše se hojně vyskytují i v České republice, zejména v nížinách jižní Moravy, kde v Dyjskosvrateckém a Dolnomoravském úvalu dosahují mocnosti kolem 5-15 m,[zdroj?] místy i přes 30 m. 2) vzorek číslo 2 / levý fragment materiálu odebraný v dolní části sochy Jedenáctihlavého bódhisattvy. 3) vzorek číslo 3 / pravý fragment materiálu odebraný v dolní části sochy Buddhy Šákjanuniho. Laboratorní analýza vzorků bude provedena Technologickou laboratoří AVU Praha v termínu říjen 2016 a stane se nedílnou součástí této mé Orientační restaurátorské zprávy. 22
V Praze dne 6.9. 2016 Doc. Pavel Míka ak.soch. 23