ZOONYMA V DĚTSKÉ LITERATUŘE (VÁCLAV ČTVRTEK, JAN KARAFIÁT A JOSEF LADA) ZOONYMS IN CHILDREN S LITERATURE (VACLAV CTVRTEK, JAN KARAFIAT AND JOSEF LADA)

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra: Českého jazyka a literatury Studijní program: Filologie Studijní obor: Český jazyk a literatura ZOONYMA V DĚTSKÉ LITERATUŘE (VÁCLAV ČTVRTEK, JAN KARAFIÁT A JOSEF LADA) ZOONYMS IN CHILDREN S LITERATURE (VACLAV CTVRTEK, JAN KARAFIAT AND JOSEF LADA) Bakalářská práce: 12 FP KČL B-28 Autor: Barbora JEBAVÁ Podpis: Vedoucí práce: Mgr. Václav Lábus, Ph.D. Počet stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh 76 1 0 0 58 1CD CD obsahuje celé znění bakalářské práce. V Liberci dne: 12. 7. 2013

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE (pro bakalářský studijní program) pro (kandidát): Barbora Jebavá studijní obor: Filologie český jazyk a literatura Název BP: ZOONYMA V DĚTSKÉ LITERATUŘE (VÁCLAV ČTVRTEK, JAN KARAFIÁT A JOSEF LADA) Název BP v angličtině: ZOONYMS IN CHILDREN S LITERATURE (VACLAV CTVRTEK, JAN KARAFIAT AND JOSEF LADA) Vedoucí práce: Mgr. Václav Lábus, Ph.D. Termín odevzdání: 30. 4. 2010 V Liberci dne: děkan... vedoucí katedry Převzal (kandidát):. Datum:. Podpis:..

Cíl: Přispět k prohloubenému poznání české literární onomastiky v oblasti zoonym. Požadavky: Zajištění materiálové báze a tematické struktury. Metody: Studium materiálů a odborné literatury, analýza textů, komparace a syntetické hodnocení. Literatura: Zachová, A. Vlastní jména koček a psů jako součást významové roviny Čapkových textů. Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, 223-227 Knappová, M. K funkčnímu pojetí vlastních jmen. Slovo a slovesnost, 1992, roč. 53, 211-214, Portál Bludrová, H. Charakteristika vlastních jmen v moravských pohádkách. Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, 229-252 Lederbuchová, L. Pojmenování postavy ve struktuře uměleckého textu Onymické systémy v regionech. Hradec Králové: Gaudeamus, 1995, 215-222 Šrámek, R. Úvod do obecné onomastiky. Brno: Vydavatelství MU, 1999

Čestné prohlášení Název práce: Jméno a příjmení autora: Osobní číslo: Zoonyma v dětské literatuře (Václav Čtvrtek, Jan Karafiát a Josef Lada) Barbora Jebavá P07000190 Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména 60 školní dílo. Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem. Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše. Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem. Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě. V Liberci dne: 12. 07. 2013 Barbora Jebavá

Poděkování: Na tomto místě bych chtěla poděkovat Mgr. Václavu Lábusovi, Ph.D., za vstřícné vedené mé bakalářské práce a trpělivost, odbornou pomoc, cenné rady a připomínky. Velké poděkování patří mé rodině a blízkým přátelům, bez jejichž podpory by práce nemohla vzniknout. Poslední poděkování patří Raině Jarošové za korektorskou pomoc a další rady při psaní bakalářské práce.

ANOTACE: Tato bakalářská práce Zoonyma v dětské literatuře pojednává o zvířecích vlastních jménech, a to především o zoonymech, která se vyskytují v literárních dílech spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Zabývá se jejich základními charakteristikami, způsoby jejich tvoření, motivací pojmenování a funkcemi literárních jmen. Klíčová slova: zoonyma, vlastní jména zvířat, hypokoristika, literární onomastika, funkce literárních jmen, Václav Čtvrtek, Jan Karafiát, Josef Lada ANOTATION: This bachelor thesis Zoonyms in children s literature is focused on animal s names, especially zoonyms, which appear in literary works of writers Vaclav Ctvrtek, Jan Karafiat and Josef Lada. It deals with their basic characteristics, ways of their formations, motivation of naming and functions of the literary names. Key words: zoonyms, proper names of animals, hypocoristics, literary onomastics,function of the literary names, Vaclav Ctvrtek, Jan Karafiat, Josef Lada

Obsah: Úvod... 9 1. Onomastika... 10 1.1. Onomastika a její obecná charakteristika...10 2. Zoonyma... 14 2.1. O zoonymech obecně...14 2.2. Oficiální zoonyma...15 2.3. Neoficiální zoonyma...15 2.4. Literární zoonyma...16 2.5. Ostatní typy zoonym...17 3. Literární onomastika... 18 3.1. Obecná charakteristika literární onomastiky...18 3.2. Literární jméno...20 3.3. Funkce literárního jména...22 4. Zoonyma v dětské literatuře... 24 4.1. Václav Čtvrtek...24 4.1.1. Zoonyma v knihách Václava Čtvrtka...25 4.2. Jan Karafiát...47 4.2.1. Zoonyma v knihách Jana Karafiáta...48 4.3. Josef Lada...53 4.3.1. Zoonyma v knihách Josefa Lady...54 Závěr... 64 5. Abecední seznam zoonym... 71 6. Prameny... 72 7

Seznam grafů Graf 1: Typy literárních zonym... 67 8

Úvod Předkládaná bakalářská práce se zabývá zoonymy, která se vyskytují v dětské literatuře. Práce je zaměřena na oblast vlastních jmen zvířecích hrdinů, vyskytujících se v dílech spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Cílem této práce je popis a analýza zvířecích jmen po sémanticko-motivační a formální stránce. Materiálová báze byla zajištěna excerpcí zoonym z knih pro dětské čtenáře výše uvedených autorů. Zkoumáno bude 119 zoonym. Při sběru literárních zoonym bylo čerpáno z necelých dvaceti knih pro děti, přičemž kniha alespoň zčásti vždy zvířecí jméno zahrnovala. Práce je rozdělena na úvod, čtyři kapitoly, závěrečné shrnutí a abecedně seřazený rejstřík zoonym. Dále je možné práci rozdělit na dvě hlavní části, které se prolínají, praktickou a teoretickou. Teoretická část byla zpracována v první až třetí kapitole a je věnována oblastem onomastiky. Praktická část pak obsahuje výčet a především analýzu zoonym z oblasti dětské literatury, která jsou abecedně seřazena u jednotlivých knih. První a úvodní kapitola podává obecné informace o onomastice, zmiňuje její významné osobnosti a stručně také historický původ onomastiky, uvádí základní dělení vlastních jmen proprií. Další kapitola vymezuje zoonyma z hlediska jazykového a literárního. Zobrazuje dělení zvířecích jmen oficiálních a neoficiálních, pravých a nepravých, nebo základní rozdělení zvířecích jmen podle Žanety Dvořákové. V krátkosti také zmiňuje jména zvířecích hrdinů, která se vyskytují ve světové literatuře a filmu. Třetí kapitola se zaobírá předmětem zkoumání literární onomastiky a stručně i její historií. Dále uvádí přehled typů a funkcí literárních jmen a jejich charakteristiku. Poslední a stěžejní čtvrtá kapitola se zabývá zoonymy, která se vyskytují v knihách spisovatelů Václava Čtvrtka, Jana Karafiáta a Josefa Lady. Kapitola stručně charakterizuje každého autora, obsahuje výčet knih těchto spisovatelů, které zahrnují zoonyma, a pak již následují samotná zoonyma a jejich analýza. Celá tato bakalářská práce je pak shrnuta v závěrečném hodnocení. Na konci práce je uveden seznam použité literatury, internetových zdrojů, a abecedně seřazený rejstřík zoonym s příslušným vyznačením stránek. 9

1. Onomastika 1.1. Onomastika a její obecná charakteristika Onomastika je považována za částečně samostatnou disciplínu jazykovědy, která se zabývá tvořením, vznikem, rozšířením a povahou vlastních jmen (proprií, onym). O jejím vzniku můžeme hovořit zhruba od 50. až 60. let tohoto století, kdy začala být samostatnou vědní disciplínou (dříve měla charakter pouze pomocné vědy sociologické, historické aj.) 1. Z teoretických východisek onomastiky vychází také literární onomastika, která doposud nebyla natolik zpracována. V dalších kapitolách jí také bude věnována pozornost. Předmětu onomastiky jako samostatné vědní disciplíně se u nás v současnosti nejvíce věnuje např. Rudolf Šrámek, Svatopluk Pastyřík, Miloslava Knappová či Milan Harvalík. Jsou vydávány knižní publikace, studie, diplomové práce, pořádány onomastické konference, které se také věnují i různým specifickým podskupinám onym (např. toponyma, hypokoristika, antroponyma aj.). Dále je třeba zmínit významný český onomastický časopis, jediný v České republice, kterým je Acta onomastica, založený v roce 1960 českými jazykovědci V. Šmilauerem a J. Svobodou. V českém prostředí je onomastika dnes chápána (podle R. Šrámka) jako nauka o vznikání a fungování propriálních pojmenovacích soustav, o jejich realizaci v konkrétních společenských, časových a místních podmínkách; zároveň jako nauka o jednotlivých prvcích těchto soustav (konkrétních propriích), ale i o pojmenovacích principech, onymických objektech, areálech atd. 2 Proti propriím stojí apelativa (jména obecná), kterými se zabývá lexikologie. Vlastní jména (propria) píšeme s počátečním velkým písmenem a rozdělujeme je podle druhové povahy onymických (označovaných) objektů. Současný nejznámější způsob, jak lze tato pro propria dělit, je uveden v Úvodu do obecné onomastiky, kde jsou propria rozdělena do dvou základních skupin a podskupin takto 3 : 1 Krohová, 2011, s. 22 2 Šrámek, 1999, s. 51 3 Šrámek, 1999, s. 161-165 4 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 42-43 10

1) Bionyma Bionomastika je nauka o vzniku vlastních jmen, která pojmenovávají živé objekty a jsou fixována ve společenských a sociálních vztazích. Opakem bionym jsou abionyma, tedy jména pro neživé jevy a objekty (do této skupiny řadíme chrématonyma a geonyma). Antroponyma Nejrozsáhlejší skupinou, která spadá do oblasti bionym jsou antroponyma, vlastní jména osobní, která určují souhrnně rodná jména, hypokoristika, příjmení a příjmí, pseudonyma, kryptonyma a skupinová antroponyma. Do skupiny antroponym tedy řadíme výše zmíněná rodná jména (křestní), volena při narození dítěte (Libuše, Lenka, Sofie, Jiří, Jan); rodinná jména (příjmení), podle otce či matky (Černý, Dvořák); hypokoristika, domácí podoby jmen osobních (Vašík, Milda, Léňa, Majda); příjmí (Antošovic, Mstislavic); umělecká jména, pseudonyma (Bílá, Bezruč, Březina, Olbracht); patří sem také skupinová antroponyma, kam řadíme např. etnonyma (Čech, Gruzijec, Barbar), obyvatelská (Pražan) a rodová jména (Přemyslovci, Tudorovci, Lucemburkové). 4 Následující část této kapitoly si klade za cíl více charakterizovat pojem hypokoristika, která úzce souvisí se zkoumáním zoonym v této bakalářské práci. V ní jsou zkoumána literární zoonyma z různých pohledů a ve většině případů jsou uvedená zvířecí jména přejímána z antroponym a jejich hypokoristických podob. Podrobněji se o tvoření zoonym zmíním u jednotlivých literárních zvířecích jmen a v závěrečném shrnutí práce. Výzkumu hypokoristik bylo věnováno několik studií a knižních publikací. Z autorů, kteří se touto problematikou v české onomastice zabývali nebo zabývají, mohu uvézt například M. Knappovou, N. Bayerovou nebo D. a S. Pastyříka. Hypokoristika jsou v české onomastice chápána především jako domácí, domácké obměny a podoby jmen rodných. Bývají také nazývána jako citově zabarvená jména, nebo - slovanskou onomastikou - jako mazlivá podoba vlastního jména. Svatopluk Pastyřík, který se touto problematikou zabývá nejvíce, se však domnívá, že skupina hypokoristik je také jakousi synonymickou formou standardizovaných proprií, tedy nespadají sem pouze domácí podoby vlastních jmen. 5 Hypokoristikum je chápáno jako expresivní obměna 4 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 42-43 5 Pastyřík, 2003, s. 8-11 11

neutrálního jména (antroponyma i apelativa) v neoficiálním prostředí. 6 Pokud je hypokoristická forma osobního jména využívána příliš často, ztrácí svůj expresivní příznak a začne být jménem neutrálním (např. Radomír Radek). Kromě neutrálního hypokoristika (jméno postupně ztratilo svou expresivitu) rozlišujeme také hypokoristikum meliorativního (Majka, Leninka, Radimek) a augmentativního charakteru (Mařena, Lenina, Raduňák). 7 Hypokoristika, podobně jako jiné druhy antroponym, ovlivňují při jejich vzniku aktuální společenské podmínky, kdy vzniká potřeba pojmenovat, identifikovat, individualizovat a diferencovat lidského jedince. 8 Tato jména vznikají v závislosti na neustále se měnící společnosti, jsou proměnlivá a dynamická. Přizpůsobují se době, prostředí, kde hypokoristika vznikají, bývají to jména gramaticky a zvukomalebně zajímavá, významnou roli hraje i módnost a další faktory. Jsou převážně využívána mezi rodinnými příslušníky, přáteli, ve školách, zájmových skupinách aj. Při tvoření hypokoristik je důležitý vztah k adresátovi, situační zakotvenost, intonace a region. Vzhledem k neustále se měnícím osobním jménům ve společnosti, nápaditosti a individualitě, emocionální a stylistické stránce pojmenovávatelů, kteří neustále vymýšlí nová jména, se jedná o velikou, důležitou a velice zajímavou oblast antroponym, kterou je potřeba se zabývat. Nepravá antroponyma Další skupinou bionym jsou nepravá antroponyma, tedy vlastní jména patřící postavám mytologickým (Loki, Apollo, Hel), pohádkovým (Sněhurka, Červená Karkulka, Atrej) a alegorickým (Ctnost, Rozum, Naděje); spadají sem také jména pro hračky (Barbie, Chou Chou, Pony). Theonyma, fytonyma Vlastní jména, která jsou také zařazena do skupiny bionym, jsou jména božstev, nazýváme je theonyma (Perun, Jarovít, Ra), a dále jména jedinečných rostlin, ta nazýváme fytonyma (Parména zlatá, Záhoračka, Jonathan). 9 6 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 172 7 Encyklopedický slovník češtiny, 2002, s. 172 8 Pastyřík, 2003, s. 83 9 http://prirucka.ujc.cas.cz/en/?id=192 12

Pravá a nepravá zoonyma Poslední skupinou, kterou zahrnujeme do bionym, jsou vlastní jména zvířat, zoonyma. Zde rozlišujeme dva typy, zoonyma pravá - jména existujících zvířat (Alík, Mikeš, Ťapka), a nepravá - jména zvířat mytologických a fiktivních (kůň Brego, vodní příšera Nessie, drak Garvan). Ve své bakalářské práci se ze všech částí onomastiky věnuji nejvíce vlastním jménům zvířat. O nich již více v kapitole č. 2. 2) Abionyma Stejně jako bionyma rozlišujeme abionyma, tedy vlastní jména pro neživé objekty a věci. Součástí této skupiny jsou geonoma a chrématonyma. Geonyma Geonomastika je nauka, která se zabývá vznikem vlastních zeměpisných jmen, geonym. Ta označují onymické objekty, které leží v krajině a lze je kartograficky zaznamenat na mapách nebo jiných kartografických plánech. Jsou rozdělena do dvou hlavních podskupin toponym a kosmonym. Do geonymické skupiny patří výše zmíněná toponyma (zeměpisná vlastní jména) a jejich podskupiny oikonyma, jména osídlených objektů (např. hrad Kost, zámek Žleby, továrna Škoda Auto, Karlovo náměstí, ulice Americká, Prašná brána, divadlo Lávka, lékárna U Orla, kino Vesmír, apod.), a anoikonyma, jména nesídlištní, pomístní. Do skupiny anoikonym patří vlastní jména vodních toků, hydronyma (např. kanál La Manche, Atlantický oceán, vodní nádrž Slapy, Marmarské moře, Pančavský vodopád, řeka Labe, Bodamské jezero a další názvy pro potoky, bažiny, mokřady, vřídla, zálivy aj.); jména zemského povrchu, choronyma (např. Apeninský poloostrov, Toskánsko, Suezský průplav, poušť Sahara, Austrálie, ostrov Hvar, národní park Yellowstone, a jiné názvy pro světadíly, státy, provincie, regiony aj.); dále oronyma, jména pro členění zemského povrchu (např. Jankův vrch, Trosky, Aljaška, Obří důl, Boskovské jeskyně, Malá Skála, Ještěd, náhorní plošina Nazca a další jména pro hůrky, vyvýšeniny, výčnělky, vrcholy aj.); agronyma, jména pro ekonomicky využívané plochy (např. pro pole, louky, lány, vinice, pastviny aj.) a hodonyma, jména označující pozemní komunikační spoje (např. dálnice 13

D1, letiště Václava Havla, zastávka U Jelena, Nuselský most, přístav Portofino a jiná jména cest, silnic, mostů, železnic, lávek atd.). Druhou podskupinou geonym jsou astronomická vlastní jména, kosmonyma (např. planety Saturn, Země, souhvězdí Orion, Mléčná dráha, Černá díra, kometa Halley a další jména oběžnic, planetek, družic a jiných nebeských těles). 10 Chrématonyma Vznikem vlastních jmen, která označují objekty vytvořeny lidskou činností, se zabývá chrématonomastika. Oproti geonymům, zakotveným v přírodě, chrématonyma patří do oblasti ekonomické, politické a kulturní. Do této skupiny řadíme jména výrobků, názvy pro společenské jevy, časové úseky (chrononyma), označení institucí, organizací, zařízení (ergonyma) aj. Prvním zmíněným druhem chrématonym jsou jména, která nesou názvy věcí, výrobků, uměleckých děl, knih, časopisů, filmů, technických vymožeností, jídel a nápojů, dále výrobky z oděvního a dopravního průmyslu aj. (např. čokoláda Lindt, socha Svobody, obraz Mona Lisa, seriál Večerníček, nápoj Mattoni, obuv Baťa, cyklistika Merida, kosmetika Nivea, dopravní průmysl Audi, Boeing 737 apod.). Dalšími typy chrématonym jsou názvy označení svátků, význačných dnů, dějů, názvy pro státní instituce, organizace, zařízení, označení společenských dějů, historických dokumentů aj. (např. Základní škola, Dušičky, Den nezávislosti, divadlo Semafor, Karlova univerzita, Bitva na Bílé hoře, Dekret kutnohorský, Charta 77, Zlatá bula sicilská atd.). 2. Zoonyma 2.1. O zoonymech obecně Vlastní jména zvířat, zoonyma, patří do skupiny bionym, výše rozdělených. Zoonymům doposud nebyla obsáhle věnována dostatečná pozornost. Zatím neexistuje odborná literatura, která by se věnovala pouze tomuto druhu jmen obsáhle. Doposud byly vydány jen populárně naučné knihy, které jsou jakousi databází, jména jsou orientována spíše jen na jména pro domácí mazlíčky. Tyto knihy jsou věnovány lidem, kteří si chtějí zvíře pořídit a vybrat tak jeho jméno. Mohu uvézt například knihy Dej mi jméno! Ivana Sejkaniče nebo Jméno není jen slovo, aneb 5000 psích jmen od Kateřiny 10 Šrámek, 1999, s. 161-165 14

Čechové. Jména zvířat se také vyskytují například ve zvířecích kalendářích, které obsahují 362 jmen pro zvířata 11. Zoonymům jako takovým jsou v české onomastice zatím spíše okrajově věnovány studie jako například Jména pro české domácí mazlíčky (E.Hájková), Jména našich psů a koček (J. Spal) nebo Výzkum zoonym (N. Kvítková). Zoonyma můžeme dělit ze dvou pohledů, jazykového a literárního. V onomastice jsou jména zvířat rozdělena (například dle dělení v diplomové práci Petry Romanovské) na oficiální zvířecí jména a neoficiální (pseudozoonyma) 12. Literární zoonyma jsou pak dělena na pravá a nepravá. 2.2. Oficiální zoonyma Oficiální zoonyma jsou vlastní jména zvířat, která mají svůj rodokmen, jsou zaznamenána v písemné podobě a v registru Českomoravské kynologické unie (pokud se jedná o psy). Tato jména mají svá určitá pravidla. Jsou jimi většinou antroponyma, nebo hypokoristické podoby osobních jmen. Nejčastěji jsou zvířata pojmenována cizími jmény. Další možnosti pojmenování zvířat uvádí například Petra Romanovská: Další výraznou tendencí se stává skládání dvou jmen z náhodně vybraných slov či slov, která spojením dávají smysl (Midnight Mirrage, Bumble Bee, Magical Maid, apod.). V Plemenné knize můžeme rovněž pozorovat výběr jmen podle známých osobností jména herců, zpěváků, malířů a spisovatelů (Alec Baldwin, Agata Christie, Da Vinci, Donatello, Byron Gordon, apod.). Další skupinou jsou pojmenování podle jiného propria, v tomto případě především podle chrématonym alkoholických nápojů (např. Jim Beam, Johny Walker, Fernet, Finlandia). 13 Chovatel jména volí podle pořadí vrhu. Pokud se jedná o první vrh, bývají jména všech štěňat zvolena od písmene A. Jedná-li se o další vrhy, jména jsou volena dále vzestupně podle abecedního pořadí A-Z. 2.3. Neoficiální zoonyma Za neoficiální zoonyma jsou pak považována ta jména, která jsou používána pro zvířata v běžné komunikaci. Jedná se o jména pro domácí mazlíčky nebo chovná zvířata. 11 Hájková, 2009, s. 175 12 Romanovská, 2008, s. 1 13 Romanovská, 2008, s. 13 15

Tato jména zvířat nepodléhají pravidlům jako zoonyma oficiální, jsou volena zcela podle volby majitele zvířete. Někdy jména pocházejí i z oficiálních zoonym, kdy zvířeti, které si majitel zakoupil, je již jméno chovatelem přiřazeno. Ve většině případů se ale podoba jména zkrátí nebo zdomácní (Aissey de la Brego Aisina, The Big Boss Bigi, Basmína- Basi) či úplně pozmění (La Perla-Pegina). 14 Děje se tak pro lepší výslovnost (zejména pro děti), pohodlnost, nebo pro příliš dlouhé pojmenování ze strany chovatele. Motivaci pojmenování těchto zvířat ovlivňuje spousta faktorů. Může jimi být vliv filmů a oblíbených seriálů, literatury, jména významných nebo známých osobností, hudby, mohou být volena pro lepší výslovnost mladšího člena rodiny, libozvučnost, důvodem může být i pojmenování na základě vzhledu nebo charakteru zvířete apod. 2.4. Literární zoonyma Obdobná situace je u zoonym literárních, která rovněž můžeme rozdělit do dvou skupin, podle pravosti a nepravosti zvířecích jmen. Zoonyma pravá jsou jména pro reálná zvířata (kocour Mikeš, kočka Amálka, pes Punťa), za nepravá zoonyma můžeme považovat jména pro fakticky neexistující živočichy (mytologická, pohádková a fantastická zvířata aj.). Toto rozdělení zvířecích vlastních jmen je uvedeno v Základní soustavě a terminologii slovanské onomastiky, uvádí jej i Ž. Dvořáková ve studii Specifika literárních antroponym 15. V minulosti byla zvířata v literatuře pojmenována pouze obecným jménem s velkým písmenem na začátku (Pašík, Oslík, Chlupáček, Beruška). Bylo to z toho důvodu, že dříve nebylo možno pojmenovávat lidským jménem něco, co nemělo duši (zvířata nebo nadpřirozené bytosti). Na výběr jména mělo vliv také náboženství, zvíře nemohlo být pojmenováno křesťanským jménem jako člověk. Proto se přejímala jména a různá apelativa (především pro psy) z cizích jazyků, například z turečtiny (Ali- Alík, Sultan- Sultán), řečtiny (Hektor, Diana) nebo němčiny (Tier - Tyrl) 16. Zvířata mají svůj zvláštní rejstřík jmen odlišných záměrně od jmen lidských, ale i tak mohou mít lidská jména. 17 Za literární zoonyma bývají považována všechna jména zvířat v literárním textu. Výjimkou jsou zoonyma nepravá, jedná se o jména zvířat mytických, fakticky 14 Pozn.: Jména plemene Tosa Inu byla čerpána z chovné stanice Diamant Severu Lenky Zindulkové. 15 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 1 16 Šlosar, 1990, s. 57-58 17 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 7 16

neexistujících nebo o názvy pro hračky v podobě zvířete apod. (např. Siréna, dinosaurus Rex, drak Šmak, Eragon, létající pes Falko, jednorožec Stříberka, Minotaur, pták Fénix aj.). Ž. Dvořáková uvádí ve své studii dělení literárních zoonym takto 18 : - Zoonyma s lidským jménem (Amálka, Míša, Žofka) - Konvenční (typická) jména zvířat (Rex, Azor, Baryk) - Jména utvořena na základě zvířecích vlastností a činností reálných (Bystrouška, Černochloupek, Modroouško) - Zvířecí jména utvořena na základě činností nereálných, hrdinovi jsou vlastnosti pouze připisovány (medvěd Všeckysněd, Hromburác, koza Dukátotřepka) - Jména onomatopoická, tvořena podle zvuku zvířete (kuře Napipi, kačer Kvak, žába Kuňkalka, prase Kvik,) - Proprializovaná apelativa (cvrček Cvrček, vlk Hlt, lev Lev) - Termíny, kvazitermíny (motýl Admirál, pavouk Křižiak) Dvořáková uvádí i členění podle M. Nabělkové, která zvířecí jména dále člení na zoonyma se dvěma jmény (Rebeka Dotierová), propria tvořena přechýlením (pan Králíček - paní Králíčková), zoonyma se šlechtickým přídomkem (Koco Kocúrič z Kocourkova) apod. V neposlední řadě čerpá Dvořáková i ze zahraniční literatury Eliot s Naming of Cats, kde A. H. Lambert uvádí, že zoonyma mohou být také hravá, nápaditá, mohou být systémovými jmény (Tip a Tap, Drix, Drax a Drox, Puf a Muf), být tvořena rýmovanými echy (chameleón León, liška Eliška) či aliterací (lev Leon)aj. 2.5. Ostatní typy zoonym V souvislosti s výše uvedenými zoonymy ještě v krátkosti zmíním zvířecí jména v české a světové dětské literatuře a filmu. Knihy ze světové literatury, kde se můžeme setkat se zoonymy jsou např. Nekonečný příběh (pes Falko, kůň Artex), Harry Potter (sova Hedvika), Medvídek Pú, Bílý Tesák, Letopisy Narnie (lev Aslan), Lassie se vrací, Alenka v říši divů (kocour Šklíba, králík Březňák)a mnoho dalších. 18 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 7 17

Z české literatury pro děti to jsou pak především knihy Ondřeje Sekory, kde jsou zoonyma hlavní postavou např. Ferda Mravenec, Trampoty Brouka Pytlíka, kuře Napipi, a knihy Miloše Macourka Kocour Modroočko, Mach a Šebestová (pes Jonatán) nebo Žofka. Se zvířecími hrdiny se můžeme setkat také v pohádkách K. J. Erbena Pták Ohnivák a B. Němcové Babička (psi Sultán a Tyrl). Z knih pro nejmenší čtenáře mohu zmínit například knihu Pavouček Provazníček, Můj medvěd Flóra, Dášeňka, čili život stěněte, O Pralince, která chtěla na procházku, Kouzelné dobrodružství s papouškem Žakem nebo Pavouček Srdíčko a mnoho dalších. Mnoho knih z české i světové literatury se zvířecím hrdinou, který byl hlavní postavou v příběhu, bylo předlohou pro filmové, seriálové a večerníčkové zpracování např. Bella a Sebastián, Broučci, Kocour Mikeš, Příběhy včelích medvídků, Mach a Šebestová, Lví král a jiné knihy Walta Disneyho, Včelka Mája aj. Nesmím opomenout ani významné autory dětské literatury, jejichž díla obsahují převážně zoonyma, Josefa Ladu, Václava Čtvrtka a Jana Karafiáta, kterými se zabývám ve své bakalářské práci (viz níže). 3. Literární onomastika 3.1. Obecná charakteristika literární onomastiky V této kapitole jsme charakterizovali pojem literární onomastika a její historii. Vycházeli jsme ze studií Žanety Dvořákové, kterými byly především Česká teorie literární onomastiky a Úvod do literární onomastiky. Předmětem literární onomastiky je zkoumání vlastních jmen v literatuře z nejrůznějších hledisek. Tato disciplína spojuje literární teorii a onomastiku, a také kombinuje poznatky kulturní historie, stylistiky, etnografie, sociologie, psychologie, geografie a mnoha dalších oborů. Její celkový pohled je však onomastický. 19 Tato vědní disciplína má počátky v 70. letech 20. století, kdy se stala samostatným oborem jako takovým. Zájem o vlastní jméno v literatuře je ale možné sledovat již dříve. Od 1. pol. 20. století byly vydány spíše jednotlivé články na téma mluvících jmen nebo články, zaměřovány jen na konkrétní autory a díla. Následovaly první konference, na kterých bylo předneseno téma literární onomastiky. Například konference v New Yorku 19 Dvořáková, 2013, s. 1 18

v roce 1973, pořádaná Státní newyorskou univerzitou. V roce 1976 byly uspořádány také onomastické kongresy v Bernu a v roce 1984 v Lipsku. Obdobná situace literární onomastiky byla i na našem území. Jako vědní disciplína se u nás začala prosazovat během 70. let. Byla to většinou menší studie a bádání, která se zaměřovala především na konkrétní umělecký text nebo dílo jednoho autora (často na díla folklorního charakteru). Ze studií věnované této problematice Dvořáková uvádí např. Vlastní jména osob v národních báchorkách a pověstech Boženy Němcové, Jméno postav ve Slovenských pohádkách Boženy Němcové, nebo Specifikum vlastních jmen v chodských pohádkách J. F. Hrušky, jejichž autorkou je M. Majtánová. Dalším autorem, který se věnoval výzkumu vlastních jmen, byl K. Hausenblas ve své studii Vlastní jména v umělecké literatuře. V 80. letech byly uskutečněny onomastické konference (např. Trojanovice). Stále více se začínaly objevovat teoretické práce, které většinou navazovaly na literární onomastiku v zahraničí. Významnými literárně-onomastickými pracemi této doby jsou například Funkce jmen postav v dílech Karla Čapka a Vladislava Vančury od J. Holého, K teorii literární onomastiky Rudolfa Šrámka nebo Funkce vlastních jmen v literárních textech M. Knappové. Od 90. let má literární onomastika své stálé místo na onomastických konferencích. R. Šrámek a K. Gutschmidt poukazují na její nedostatečnou teoretickou propracovanost a na problém vymezení rozsahu jejího zkoumání 20. Také je třeba zmínit významnou práci tohoto období L. Lederbuchové Pojmenování postavy ve struktuře uměleckého textu. Začínají se objevovat i diplomové práce, které se zabývají literárními vlastními jmény. V současnosti se předmětu literární onomastiky věnuje Žaneta Dvořáková, Miloslava Knappová, Rudolf Šrámek, Svatopluk Pastyřík nebo Daniela Hodrová. Zatím ale neexistuje jen jeden celistvý přístup, způsob jak se literárními jmény vlastně zabývat. Stále vycházejí jednotlivé teoretické či diplomové práce, které se zabývají zajímavými jmény, nebo jen jmény určitého autora nebo díla, či lokality. Zcela na okraji zkoumání v literární onomastice prozatím stojí chrématonyma a zoonyma. Doposud nebyla vydána ani odborná literatura, která by se zabývala pouze zoonymy. V této bakalářské práci se budu zabývat právě jimi. 20 Dvořáková, Česká teorie literární onomastiky, 2010, s. 3 19

3.2. Literární jméno Tato kapitola si klade za cíl vymezit pojem literární vlastní jméno a jeho základní charakteristiky, druhy. Materiály, které byly použity při vypracování této kapitoly, byly především studie Žanety Dvořákové a Miloslavy Knappové. Literární onomastika je věda, která se zabývá zkoumáním vlastních jmen v literatuře, tedy literárními jmény. Tato propria nebývají zařazována do zvláštní skupiny. V české onomastice pro ně existuje jednoslovný termín, v ruské jsou to poetonyma a ve slovenské pak literáronymá 21. Definice literárního jména doposud nebyla přesněji stanovena. Podle M. Knappové a K. Gutschmidta jsou literárními jmény propria taková, která jsou fiktivní, autorem vymyšlená, jména volena s určitým autorským záměrem; inherentně spojena s literárním textem, v němž zaujímají významnou úlohu; jde o jména, která si autor sám volí 22. Dále jsou to např. jména pocházející z lidové slovesnosti. Do této skupiny (literárních jmen) ale nezačleňují jména reálná (např. onyma, vyskytující se v publicistice nebo odborných textech, názvy historických míst, skutečných postav aj.). Důvodem je to, že autor jména z této oblasti sám nevolí, pouze je přebírá z reálného světa. U literárních jmen se totiž obecně sleduje, jaké je jejich společenské působení, jaký vliv mají na čtenáře. Ž. Dvořáková se ve svých studiích literárních jmen přiklání k názoru, že by měla být za literární jména považována všechna jména v literárním textu, jak fiktivní tak i reálná. Literární jména jsou dělena do několika skupin: a) literární antroponyma (jména osob, zvl. literárních postav) b) literární toponyma (jména názvů míst) c) literární zoonyma (zvířecí jména) d) literární chrématonyma (jména lidských výtvorů a výrobků) V dnešní době se literární onomastika zabývá především antroponymy, dále toponymy, a prozatím na okraji zkoumání jsou zoonyma a chrématonyma. 21 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 1 22 Knappová, 1992, s. 13 20

Vlastní jména tvoří nedílnou součást struktury konkrétního díla, zasahují do všech jeho složek, od složky zvukové po složku tematicky syžetovou. 23 Jména vytvářejí specifickou onymickou strukturu v rámci díla, kterou, jak uvádí i Dvořáková ve svých studiích o literárních jménech, K. Gutschmidt nazývá krajinou jmen - je důležité sledovat vzájemnou souvztažnost jmen a kontext díla. 24 Pokud zkoumáme literární jméno, je důležité mít na paměti, že všechna jména postav nebyla autorem volena náhodně, bez důvodu, ale s určitým záměrem. Autoři nerozdělují jména svým postavám namátkou, vždy mají nějaký význam, jsou nějak motivovaná. Při zkoumání vlastních jmen v literárním textu je využito mnoha složek. Sledujeme např. způsob pojmenování, výběr vlastního jména, jeho slovotvorné typy; konkrétními jmény se zabýváme především vzhledem k jejich funkci v textu. Při výběru vlastních jmen je uplatněna celá řada činitelů, a to formálně jazykových i obsahově sémantických. Působí zde slovotvorná struktura jména, původ, délka vlastního jména, jeho hláskový a zvukový sklad, dále systémovost, obliba, módnost nebo naopak novost a neběžnost. Po stránce obsahově sémantické zde působí faktory onymické, asociace, konotace a samozřejmě funkce jména. 25 Literární jména Dvořáková dělí z hlediska formálního (jazykového) na: a) autentická (reálná) jména skutečných lidí, kteří se v díle objevují; tato jména odkazují k reálným místům, postavám, osobnostem, událostem a aktivují čtenářovy kulturní, historické a encyklopedické znalosti (např. Napoleon, Paříž, Homér, Artuš aj.). b) realistická jména, která již existují v reálné antroponymické soustavě (např. Jana, Lukáš, Novák, Blažek, Jeník, Marie apod.). c) autorská fiktivní, autorem vymyšlená jména; ta ještě můžeme dále rozdělit na jména, která jsou utvořena podle vzoru již existujících antroponym-např. Jessica, Vanessa, Manon aj., a na ta, která se záměrně odlišují a dávají najevo svou fiktivnost např. Brumbál, Esmeralda, Bilbo Pytlík, Gandalf apod. 23 Dvořáková, 2013, s. 2 24 Dvořáková, 2013, s. 2 25 Knappová, 1992, s. 13 21

Reálná a literární jména se vzájemně ovlivňují; literární onymie se do značné míry inspiruje reálnými jmény, ale i reálná onymie je zpětně ovlivnitelná tou literární 26 (např. pojmenování dětí podle oblíbených televizních hrdinů, nebo přejímání fiktivních jmen, která jsou dříve známá z děl autorů, kteří je vymysleli). Druhý možný způsob dělení literárních jmen podle R. Šrámka a Ž. Dvořákové je mimojazykové dělení (pojmenování v závislosti na druhu onymického objektu), do kterého patří typy postav 27 : a) člověk b) - nečlověk, který má lidské vlastnosti a jako člověk se chová - mimozemšťan (E.T.) - umělý člověk (robot R2D2, Golem) 28 - nadpřirozená, pohádková, mytologická bytost (víla, vodník, skřítek) c) alegorická postava (Rozum a Štěstí, Láska) d) zvíře (Mikeš, Bystrouška) e) oživlá věc (Pinocchio, Cínový vojáček) 3.3. Funkce literárního jména Funkce literárních jmen je jedním z mnoha faktorů, kterými je ovlivněn výběr vlastního jména. Ve světové onomastice existuje mnoho přístupů, jak funkci literárního jména definovat. V následující kapitole se budeme zabývat jedním z nejrozšířenějších členění funkcí u nás, jak je člení Miloslava Knappová a částečně i Žaneta Dvořáková, která se ale ve většině názorů s Knappovou shoduje. Funkce jsou rozděleny takto 29 : a) individualizační (nebo také nominační, identifikační, diferenciační) základní funkce, plynoucí z pojmenování; jméno zde značí konkrétní postavu, individualizuje ji a odlišuje od jiných postav (všeobecně známé postavy např. Harry Potter, Anna Karenina, Dracula). Tato funkce má také další dvě součásti. Jsou jimi funkce deiktická (jak se postava představuje v knize ostatním já jsem ) a apelová (jak jsou postavy oslovovány ostatními postavami). 26 Dvořáková, 2013, s. 4 27 Dvořáková, Specifika literárních antroponym, 2010, s. 6 28 Pozn.: K postavám umělý člověk více ve studii Ž. Dvořákové - Jména umělých lidí v literatuře 29 Dvořáková, 2013, s. 4 22

b) asociační (evokační, asociativní, konotativní) funkce, která odkazuje na místa a postavy, a to reálné historické (Napoleon, Josef II., Waterloo, Kvilda), literární nebo známé z kulturní tradice (Hamlet, Barunka 30, Tom Sawyer). Tato jména jsou všeobecně známá a vyskytují se již v jiných dílech. Takové odkazy k nositelům téhož jména mohou být přímé a nepřímé. S asociační funkcí je úzce spjata i ideologická funkce, kdy se jméno může stát určitým symbolem, označuje např. určité lidské typy a charaktery (Herodes krutý člověk, město Kocourkov lidská hloupost). 31 c) klasifikující funkce, která v širokém smyslu sociálně zařazuje a klasifikuje postavu. Je uplatněna především v umělecké literatuře, v publicistice jen zřídka. Zvolená jména bývají v této funkci zařazována z několika hledisek- dobové či časové (Perchta z Rožmberka, Sedlák Jiljí z Oujezda), místní (např. s vlivem nářeční podoby jména- Anče), národnostní (španělka Rachel, američan Robert Langdon), náboženské (feldkurát Katz, žid Bajnyš Zisovič), sociální (Jeremiáš Tikal 32 ). Tato funkce také z malé části charakterizuje postavu z hlediska genderového, zde ovšem někdy bývá problém se jmény, která jsou oboupohlavní, nebo neodpovídají svému pohlaví (vodník Barbora). d) charakterizační (deskriptivní) jedna z nejdůležitějších funkcí v literárních textech. Týká se především přezdívek, fiktivních příjmení nebo místních jmen. Tato funkce se nejvíce uplatňuje například v literatuře dětské, komediální či satirické, ale i beletrii celkově. Úkolem těchto pojmenování bývá seznámit čtenáře se šablonou, podle které bude postava jednat. To je princip tzv. mluvících jmen, která můžeme rozdělit do tří skupin podle typu motivace pojmenování: - duševní vlastnosti (Samvěd Křepelka, Mazzani, Nevrley) - tělesné vlastnosti (Zlatovláska, Šedohřbet, Kudrna) - oblíbená činnost nebo prostředek této činnosti (Nalejváček, Klofan, Všeckysněd, Pravoslav) 30 Knappová, 1992, s. 15 31 Pozn.: K asociační funkci více ve studii Ž. Dvořákové -Asociační funkce vlastních jmen v literatuře 32 Dvořáková, 2013, s. 6 23

e) estetická (poetická, expresivní) tato funkce shrnuje druh účinku jména, dojem jakým jméno působí a jak je realizována formální podoba jmen; pomocí aliterace (Prokop Prach z Prachatic), libozvučnosti (Lízinka), rýmů (Kuba Kubikula), délky hláskového skladu (Smělmír Brandorád, Barbucha, Kratinožka), ozvláštnění jména (Mr.Wyeweney) apod. 4. Zoonyma v dětské literatuře V této kapitole se budeme zabývat zoonymy z oblasti dětské literatury tří zvolených autorů. Kapitola je rozdělena na tři části, přičemž každá z nich je věnována jednomu ze tří spisovatelů. V úvodu vždy stručně obsahuje životopis umělce, zejména pak z pohledu toho, co jej ovlivnilo během života při psaní tvorby dětské literatury; následuje abecedně seřazený výčet kniha zoonym. Knihy, ze kterých jsem čerpala v mé bakalářské práci, jsem volila vzhledem k tématu této bakalářské práce zoonyma v dětské literatuře. Dalším kritériem bylo zaměření na dětského čtenáře a četnost výskytu zvířecích jmen ve vybraných knihách. Knihy byly také vybírány podle jejich oblíbenosti u dětských (i dospělých) čtenářů, a jejich dostupnosti v knihovnách. Všechny knihy byly pečlivě zkontrolovány, zda obsahují zoonyma, pokud zvířecí vlastní jméno nebylo nalezeno, knihy k předmětu zkoumání využity nebyly. Výchozí publikací, ze které bylo čerpáno při sestavení krátkého životopisu každého z autorů, je literární slovník Čeští spisovatelé literatury pro děti a mládež. 4.1. Václav Čtvrtek Byl prozaikem, představitelem moderní pohádky a autorem knih převážně pro děti a mládež. Václav Čtvrtek se narodil 4. dubna 1911 v Praze, kde i 6. listopadu 1976 zemřel. Jeho původní příjmení bylo Cafourek, které si nechal změnit po druhé světové válce, kdy se začal plně věnovat literatuře. Čtyři roky svého dětství trávil u svého děda v Jičíně, odkud se pak s matkou přestěhoval zpět do Prahy. Václav Čtvrtek měl v mládí rád pohádky, což ho později do značné míry ovlivnilo při psaní pohádek a příběhů pro děti, stejně jako pohádkové město Jičín, jeho dědeček a rodiče, kteří mu vyprávěli příběhy před spaním a vedli ho ke vztahu k lidové písni. Na dědečkův dům při vymýšlení svých příběhů vzpomínal takto: Když vymýšlím pohádku, přichází mi na pomoc ten dědečkův dům vždycky plný událostí, se zahradou, kde 24

se stromy jmenovaly, a obrazem, na němž se každý večer dělo něco jiného. Ale to ne v podobě domu, zahrady a obrazu, spíš jako jemná, zcela určitá atmosféra. 33 Po čtyřletém životě v Jičíně se jeho rodina vrátila zpět do Prahy. Václav navštěvoval obecnou školu, vystudoval gymnázium a pracoval jako účetní úředník v Chebu. Roku 1940 vydal svůj první a jediný román pro dospělé, Whitehors a dítě s pihou, který vydal pod pseudonymem Hugo Prattler. O pět let později napsal knihu pohádek pro svého syna, Lev utekl. Čtvrtek pobýval v mnoha městech, ale nakonec se usadil v Praze a od roku 1946 byl zaměstnán na ministerstvu financí a začal otiskovat své pohádky v dětských časopisech. Po druhé světové válce se rozhodl pro svůj trvalý pseudonym Václav Čtvrtek a začal se věnovat tvorbě převážně pro děti. Jeho jméno je také spojováno s Československým rozhlasem, kam spisovatel přispíval, a kde působil jako redaktor vysílání pořadů od roku 1946 do 1960. Od tohoto roku se stal natrvalo spisovatelem z povolání, byl členem Svazu československých spisovatelů a nositelem rakouské státní ceny za knihu Čáry máry na zdi. Z jeho děl uvádím například Pohádky ze čtyř studánek (1969), Pohádky z mechu a kapradí (1970), O Rumcajsovi (1973), Vodník Česílko (1970), nebo Křemílek a Vochomůrka (1974). 34 4.1.1. Zoonyma v knihách Václava Čtvrtka V knihách spisovatele Václava Čtvrtka jsme zjistili zoonyma v největší míře, s celkovým počtem 70 zvířecích jmen. Snad každý zvířecí hrdina v knize je pojmenován vlastním jménem, ať se již jedná o postavu hlavní, nebo vyskytující se pouze jedenkrát, většinou původ jména ale autor dále nerozvádí a jeho původ nepopisuje. O charakteru zvířete a jeho jménu se zmiňuje u významnějších zoonym, opakujících se zoonym, nebo pokud je pojmenované zvíře hlavní postavou. V jeho knihách se objevují jména koček, psů, ptáků, z velké části také jména lesní zvěře (jelen, tchoř, jezevec, medvěd, veverka ), dále pak například jména žab, motýlů, ryb apod. Jméno zvířecího hrdiny je většinou voleno podle druhu a charakteru zvířete, objevují se také jména německého původu nebo jména odvozena z osobních antroponym. Velká část zoonym v knihách Václava Čtvrtka má deminutivní podobu (Žemlička, Líčko, 33 Čtvrtek, 1985, s. 7 34 Chaloupka, 1985, s. 77-78 25

Hrstička, Otylka aj.), zejména v knize Pohádky z pařezové chaloupky Křemílka a Vochomůrky. Knihy jsou doplněny ilustracemi nejrůznějších ilustrátorů, nejznámějším z nich je Radek Pilař. DUHA A JELEN STOVKA Rex 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; osobní jméno Rex. 2. Latinské slovo rex znamená král, vladař 35. Rex je typickým jménem pro psy Rex/Rexan/Rexík/Rexon/Rexy 36, autor jej zvolil pravděpodobně z tohoto důvodu. 3. Zoonymum bylo zvoleno pro psa. Rex je lovecký pes. Pořád se směje, má na pravém oku bílé kolečko jako lívanec. 37 Stovka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; číslovka. Jméno je utvořeno ze základní číslovky sto a odvozeno pomocí přípony ka. 2. Jméno bylo zvoleno na základě toho, že jelen, který se jmenoval Stovka, se dovedl pohybovat velmi rychle, až 100km/h. 3. Zoonymum Stovka je zde jménem pro jelena. Vyskoč si na mě, povídá jelen, teď jsem tvůj jediný kamarád na světě. Jmenuju se jelen Stovka. Ale když budeš chtít, abych běžel jen čtyřicítkou, budu se jmenovat jelen Čtyřicítka. A když spolu budeme někdy couvat, říkej mi jelen Zpátečka. 38 KOČIČINY KOCOURKA DAMIÁNA Amálka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; odvozeno deminutivní příponou ka od antroponyma Amálie. 35 http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/latinsko-cesky/ 36 Sejkanič, 2001, s. 150 37 Čtvrtek, 1966, s. 23 38 Čtvrtek, 1966, s. 31 26

2. Hypokorististická podoba osobního jména (antroponyma) Amálie/Amélie, které je germánského původu; zkrácenina jmen začínající na Amal-, znamená pracovitá 39. Zoonymum zvoleno autorem pravděpodobně proto, že jméno Amálka (Amala, Amalie, Amally) 40 je jedním z typických jmen pro kočky. 3. Jméno zde zobrazuje zápornou kočičí postavu. Damián 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Damián. 2. Jméno řeckého původu Damianos; vykládá se nejčastěji jako krotitel, pokořitel 41. Pojmenování vzniklo z antroponyma Damián/ Damian. Je zároveň zoonymem, které je uvedeno v rejstříku zvířecích jmen (Damian, Damien, Damjan) 42. 3. Zobrazuje kladnou postavu, malého kocourka z kočičího města. Divizna 1. Pojmenování jednoslovné; obecné jméno divizna. 2. Jméno nejspíše pochází z latinského slova divus božský, jasný 43 ; substantivum div je spojováno s divotvornou bylinou, která má léčivé účinky 44. Od něj je odvozeno verbum divit se. 3. Jedná se o jméno pro chytrého, učeného a všemi oceňovaného, kocoura. Divizna měl chlupy okolo očí narostlé jako brejle, chodil věčně sám po střechách a mumlal si nějaké učenosti. 45 Havrda 1. Pojmenování jednoslovné; osobní jméno Havrda. 2. Jméno Havrda vzniká z německého příjmení Habart. Osobní jméno Eberhart znamená silný jako kanec, habart tělesný strážce 46 a slovo havrdit štěkat 47. Motivací při volbě tohoto zoonyma zřejmě bylo to, že se jedná o jméno pro mohutného a silného psa. 39 Knappová, 2003, s. 194 40 Sejkanič, 2001, s. 21 41 Knappová, 2003, s. 80 42 Sejkanič, 2001, s. 52-53 43 http://latinsky-slovnik.latinsky.cz/cesko-latinsky/divus.html 44 Český etymologický slovník, 2002, s. 138 45 Čtvrtek, 2008, s. 43 46 Moldanová, 2010, s. 57 47 Moldanová, 2010, s. 61 27

3. Jméno zvoleno pro velkého psa rasy bernardýn. Leží tam přes cestu strážní bernardýn Havrda a vybírá poplatek, třikrát podrbat za uchem. A má hrozně veliký uši. 48 Hudeček 1. Pojmenování jednoslovné; substantivum odvozeno od obecného jména hudec, přidáním deminutivní přípony ek; souhlásková alternace c:č. 2. Substantivum hudec pochází ze 14. století a zobrazuje hráče na strunný nástroj 49 ; z něj je odvozené příjmení Hudec/Hudček/Hudeček 50. Motivace při výběru tohoto jména není známa. 3. Zde se jedná o postavu kocoura-prodavače. Jepinka 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; pravděpodobně odvozeno od apelativa jepice deminutivní příponou -inka. 2. Jméno pro drobný hmyz, pochází pravděpodobně z řeckého slova empís, eppís komár 51. Z tohoto substantiva tvořené přídavné jméno jepičí znázorňuje něco malého, prchavého, pomíjivého. Motivace pro vznik tohoto jména není více známa. Díky deminutivní příponě se může jednat o kladnou postavu. 3. Zoonymum takto zvolené zde značí kočičí matku kocoura Damiána. Kobliha 1. Pojmenování jednoslovné; substantivum koblih/kobliha. 2. Apelativum kobliha je název pro sladké kulaté pečivo. Z něj je odvozeno příjmení Koblih/Koblich 52, pochází ze 14. Století. Motivace pojmenování není přesněji známa. Mohlo by se ale jednat o metaforický výběr jména, na základě vnější podobnosti kulatého pečiva a zavalitějšího kocoura. 3. Zoonymum Kobliha je zde zvoleno pro kocoura-účetního. 48 Čtvrtek, 2008, s. 36 49 Moldanová, 2010, s. 70 50 Moldanová, 2010, s. 70 51 Rejzek, 2001, str. 255 52 Moldanová, 2010, s. 87 28

Konrád 1. Pojmenování jednoslovné; substantivum; osobní jméno Konrád. 2. Jméno pochází ze staroněmeckého slova Kuonrat; kuon odvážný a rat rádce 53. Může tedy souviset s motivací pro volbu jména kocoura, který byl odvážný lovec. 3. Zoonymum Konrád je zde jménem pro loveckého kocoura, který rád lovil mouchy. Kucbaba 1. Pojmenování jednoslovné, složené; obecné jméno bába. Jméno vzniklo skládáním pomocí citoslovce kuc a substantiva bába; dlouhé á bylo zkráceno (alternací kvantity) na -a. Baba je také přezdívka pro zbabělého člověka. 2. Motivace při výběru zoonyma není jasná. Může se jednat o zbabělého kocoura. 3. Zoonymum Kucbaba je zde uvedeno jako jméno pro kocoura umělce-sochaře. Pepička 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; hypokoristická podoba Pepi od antroponyma Josefa; odvozeno deminutivní příponou ička. 2. Osobní jméno hebrejského původu Josefa/Josefína pochází z mužského antroponyma Josef; znamená on (bůh) přidá, rozhojní. 54 Jejich domácí podoby jsou Pepi/Pepka/Józa. Jméno bylo zvoleno pravděpodobně pro jeho libozvučnost; mohlo se jednat o autorův záměr podobnosti jmen Pepička a Pitipačka. 3. Pojmenování bylo zvoleno pro strážní sojku kočky Pitipačky (viz níže). Pírko 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; obecné jméno pero, odvozeno deminutivní příponou ko; samohlásková alternace e:í. 2. Substantivum pero, pírko je nejčastěji spojováno s křídlem, perutěmi (původ ptačího peří). Od něj je odvozeno spojení být lehký jako pírko 55. Motivace pojmenování není známa. 3. Jedná se o kocouří zoonymum. 53 Moldanová, 2010, s. 90 54 Knappová, 2003, s. 242 55 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 268 29

Pitipačka 1. Pojmenování jednoslovné; složené; pravděpodobně vzniklo spojením piti a substantiva packa; odvozené příponou ka; souhlásková alternace c:č. 2. Slovo pac podání tlapky, dětské ruky 56 má pravděpodobně onomastickou souvislost s německým slovem Patsche packa a francouzským patte tlapa. Piti nejspíše pochází ze slova pidi něco malého ; z francouzského slova petit malý. Mohli bychom zde hovořit o slovním spojení malá packa. 3. Toto zoonymum bylo zvoleno jako jméno pro bojovnou bitevní kočku, tetu kocoura Damiána. Každého ucha má jen půl, drápky nabroušené na kamínku, ocasem seká jako šavlí. 57 Pozlátko 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; obecné jméno zlato. Z apelativa zlato je odvozeno verbum zlatit, přidáním předpony -po vzniká pozlatit, deminutivní příponou ko je utvořeno pozlátko; alternace a:á. 2. Slovo pozlátko znamená tenká folie zlata nebo se vykládá jako klamavá společenská pozice 58. Motivace tohoto pojmenování by mohla souviset s vysoce postaveným kocourem, který vlastnil chemickou čistírnu. 3. Kočičí zoonymum pro kocoura. Tereza 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Tereza. 2. Jméno řeckého původu Tereza/Terezie; bez jasného významu, často je spojováno s ostrovem Thera nebo pocházející z ostrova Thery. Někteří slovo odvozují z řeckého térezis ochrana či theros sklízet úrodu. 59 V tomto případě není motivace pro zoonymum známa. Bývá ale nejčastějším lidským i zvířecím jménem Teresie/Terina/Tergy 60. 3. Nositelkou zoonyma je pyšná a namyšlená kočka, teta kocoura Damiána. 56 Rejzek, 2001, s. 458 57 Čtvrtek, 2008, s. 5 58 Slovník spisovné češtiny, 2007, s. 302 59 Knappová, 2003, s. 299 60 Sejkanič, 2001, s. 171 30

Zinaida 1. Pojmenování jednoslovné; nederivované; antroponymum Zinaida/Zina. 2. Ruské jméno řeckého původu; nejčastěji je vykládáno jako božská, diovská. Motivace při volbě tohoto zoonyma není známa. Autor jej vybral pravděpodobně proto, že je i jedním ze zvířecích jmen Zina/Zinaida/Zindy 61. 3. Jméno bylo zvoleno pro domácí kočku. Žužlík 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; expresivní verbum žužlat; odvozeno přidáním deminutivní přípony ík. 2. Tento expresivní výraz souvisí se slovesy (dětská slova) žmoulat, žvanit nebo žižlat. 62 Na základě těchto slov bylo pravděpodobně jméno zvoleno, jako synonymum pro malé dítě. Velký význam pro volbu jména zde má i jeho libozvučnost. 3. Kočičí zoonymum pro mladšího bratra (kotě) Damiána. KOSÍ STROM Čert 1. Pojmenování jednoslovné; obecné jméno čert. 2. Apelativum čert má kořeny již ve staročeském výrazu črt 63. Zobrazuje pekelnou bytost v těle člověka se zvířecími znaky. Z něj je odvozené adjektivum čertovský zlobivý, uličnický, divoký a sloveso čertit se zlobit se. Může souviset také s adjektivem černý. Zoonymum je jedním z typických jmen pro psa Čert/Čertík 64. Zřejmě se jedná o rozpustilého psa, pravděpodobně černé barvy. 3. Psí zoonymum. Čmert 1. Pojmenování jednoslovné; derivované; apelativum čert. Vzniklo zřejmě vložením souhlásky m ve slově čert. 2. Význam slova není jasný, stejně tak i motivace výběru jména. Pravděpodobně se jedná 61 Sejkanič, 2001, s. 199 62 Rejzek, 2001, s. 794 63 Rejzek, 2001, s. 113 64 Sejkanič, 2001, s. 50 31