Peníze v ČR historie a současnost

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů Peníze v ČR historie a současnost Money in Czech Republic History and Present Bakalářská práce Autor: Magdalena Cvrčková Bankovní management Vedoucí práce: Ing. Marcela Soldánová Praha Duben 2009

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury. V Praze dne 15.3. 2009 Magdalena Cvrčková 2

Poděkování: Ráda bych touto cestou poděkovala Ing. Marcele Soldánové, která přispěla k tvorbě bakalářské práce cennými radami a připomínkami, bez nichž by tato práce nemohla vzniknout. 3

Anotace práce: Historický vývoj peněz procházel změnami po staletí. Přechod od dob naturální směny až po peníze bankovní ovlivňoval též ekonomický a hospodářský rozvoj zemí. Bakalářská práce se zaměřuje na hotovosti, hotovostní operace, ochranu platidel, padělky, a podobu peněz v České republice, jejich historickou přeměnu. Zároveň seznamuje s eurem jako platidlem budoucím. Součástí práce je i náhled do každodenní pracovní činnosti pokladníka v bance. Klíčová slova: peníze, směna, hotovostní operace, padělek, ochrana, krytí bankovek a mincí, legislativa, Evropská unie, euro. Annotation: Historical evolution of money has changed for centuries. Changeover from barter system to paper money influenced economic system and economic expansion of countries. My bachelor work is targeted on the cash money, cash operation and payments, protection of money, the counterfeiting of money and the form of money in the Czech Republic and its historical conversion. My work introduces the Euro like future means of payment. One part of my bachelor work is focused on a day-to-day cashier s activity in the bank. Key words: Money, Exchange, Cash payments, counterfeiting of money, protection, backing of notes and coins, legislation, the European Union, the Euro. 4

Obsah BANKOVNÍ INSTITUT VYSOKÁ ŠKOLA PRAHA... 1 PROHLÁŠENÍ:... 2 PODĚKOVÁNÍ:... 3 ANOTACE PRÁCE:... 4 ANNOTATION:... 4 ÚVOD... 6 1. VZNIK PENĚZ... 7 1.1 Barterové obchody... 8 1.2 Historie mincí... 9 1.3 Vývoj papírových peněz... 13 1.3.1 Státovky... 14 1.3.2 Bankovky... 14 1.4 Československá měna... 15 2. EKONOMICKÉ HLEDISKO KRYTÍ OBĚŽIVA... 23 2.1 Problémy krytí... 24 2.2 Krytí bankovek na našem území... 25 2.3 Krytí současných bankovek... 28 3. ČESKÁ PLATIDLA... 29 3.1 Právní legislativa... 29 3.2 Česká národní banka... 31 3.3 Současná platidla... 33 3.3.1 Mince... 33 3.3.2 Bankovky... 34 3.4 Ochranné prvky a padělky... 35 4. EURO JAKO JEDNOTNÁ MĚNA... 41 4.1 Vznik EU... 41 4.2 Legislativa EU... 42 4.3 Jednotný trh EU... 43 4.4 Společná měna... 44 4.4.1 Euro mince a bankovky... 44 4.4.2 Ochranné prvky a padělky... 45 4.5 Mezinárodní postavení eura... 47 5. HOTOVOSTNÍ OPERACE V BANCE... 50 5.1 Hotovostní platební styk... 50 5.1.1 Dotace a odvody hotovostí... 51 5.1.2 Balení hotovostí... 51 5.1.3 Poskytování náhrad za bankovky a mince... 52 5.2 Pokladní činnost... 53 5.2.1 Pokladna, pokladníci... 53 5.2.2 Průběh operací s hotovostí... 54 5.2.3 Směnárenská činnost... 56 ZÁVĚR... 58 Seznam použité literatury... 60 Seznam www.stránek... 61 Seznam právních předpisů... 61 Seznam příloh... 62 5

Úvod V této práci se zamýšlím nad tím, jakou roli hrály a hrají peníze v historii, jaká je jejich úloha a formy dnes, mají-li dnes nějaký význam a jaká proměna by mohla nastat přechodem na euro. Cílem této práce je popsat vývoj peněz až do současnosti, seznámit s aspekty použití eura a charakterizovat hotovostní operace v bance. Zároveň by měla vyprovokovat zamyšlení nad otázkou společné měny, v rámci vztahu mezi českou korunou jako současného platidla a eurem jako platidla budoucího, jejich historií a posouzení dalšího možného vývoje vzhledem ke vstupu České republiky do Evropské unie. Podrobněji se zabývám ochrannými prvky, platnou legislativou, pozastavuji se u procesu přijetí eura. První kapitola popisuje podstatu vzniku peněz, jejich předchůdce a objev prvních mincí.vysvětluje, proč se právě kovy staly tím nejvhodnějším materiálem pro výrobu mincí a zmiňuje se o pojmech monetizace a demonetizace. Dále popisuje vznik papírových platidel a jejich další vývoj, zmiňuje pojmy státovka, bankovka, směnka. Součástí první kapitoly je historický přehled oběživa v českých zemích, podrobněji je popsána proměna československé měny od roku 1918 až do současnosti. Druhá kapitola se zabývá krytím peněz, přibližuje platnou legislativu a poskytuje základní informace o České národní bance. Třetí kapitola je zaměřena na současná platidla v České republice, jejich ochranné prvky a padělky. Čtvrtá kapitola popisuje historii vzniku Evropské unie, eurobankovky a euromince, jejich ochranné prvky a legislativu vztahující se k euru. Součástí čtvrté kapitoly je popis mezinárodního postavení eura. Pátá kapitola je věnována hotovostním operacím v bance, popisuje činnosti pokladníka, průběh manipulace s hotovostmi a je obohacená o vlastní zkušenosti při směnárenské činnosti. 6

1. Vznik peněz Objev peněz patří mezi nejvýznamnější objevy historie lidstva. Na počátku svých dějin lidstvo peníze neznalo. V nejstarších obdobích vývoje lidstva byl prostředníkem směny téměř každý přírodní produkt či výrobek. Bylo to období naturální směny. Naturální směna má velikou výhodu ve své jednoduchosti, ale zároveň obrovskou nevýhodu v oboustranné shodě potřeb 1). S růstem významu a rozsahu obchodu se ukázala její nepraktičnost a lidé začali hledat takový prostředek, který by kdokoliv, kdykoliv rád vyměnil peníze 2). Zrod peněz tak vytvořil podmínky pro nahrazení naturální směny směnou peněžní.umožnil rozvoj výroby a usnadnil, zlevnil a zpřehlednil směnu jednotlivých výrobků. Je přirozeným výsledkem vývoje výroby, dělby práce a kolektivního zapojení lidí. O tom se můžeme přesvědčit pohledem na historický vývoj peněz, jenž vedl od různých druhů zbožových peněz (např. plátno, dobytek, kožešiny) přes drahé kovy až k penězům papírovým. Podle ekonomů jsou peníze zvláštní druh aktiva, které plní funkci prostředku směny, zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot. Toto aktivum musí být všeobecně přijímáno všemi ekonomickými subjekty. Peníze musí mít nulovou elasticitu substituce a výroby, musí být dokonale likvidní a jejich použití se musí obejít bez dalších transakčních nákladů 3). Z pohledu laika to znamená, že potřebujeme-li peníze, není možné si je svévolně vyrobit či je nahradit nějakým jiným prostředkem. Platíme-li penězi, zaplatíme pouze stanovenou sumu a již není nutné vynakládat další dodatečné náklady. Pro peněžní směnu není nutná oboustranná shoda potřeb, protože právě peníze fungují jako její prostředek. To je jejich základní funkce. Podstata peněz vyplývá z toho, že každý je ochoten je přijmout, protože ví, že je přijímají všechny subjekty společnosti. Splněním této podmínky je možné použít peníze k placení za zboží, služby, nebo při úhradě dluhu. V minulosti měly podobu peněz různé předměty a výrobky, které však funkci peněz plnily jen dočasně.v současnosti zase v některých funkcích peněz mohou vystupovat šeky, platební a úvěrové karty, bankovní směnky a některé druhy cenných papírů. Další z možností použití peněz je jejich držba v podobě peněžních úspor. Zde vystupují peníze jako uchovatel hodnoty v čase, přičemž nezáleží na tom zda jde o hotovostní úspory nebo zda jde o vklady uložené v bankách či investice v podobě obligací. Poslední, 1) Oboustranná shoda potřeb např. nalezení takového výrobce, který bude ochoten vyměnit zrovna vaše zboží za to své a za takových podmínek, se kterými budete souhlasit. 2) Ekonomie, stručný přehled, Jana Švarcová, CEED 2002, str.17-24. 3) Malá encyklopedie moderní ekonomie, Milan Sojka, Bronislav Konečný, Libri, 1996, str.58-69. 7

neméně důležitou funkcí peněz je to, že vystupují jako zúčtovací jednotka 4) a lze jimi ocenit ostatní statky, služby, aktiva a pasiva. Tak jako se vyvíjely jednotlivé státy, národy a jejich hospodářství, postupně se vyvíjely i samotné peníze. Funkce peněz však zůstaly stejné, měnila se jen jejich podoba. Staly se tím nejlepším, co bylo v rámci směny a měření hodnoty vymyšleno. Jedno české přísloví praví, že: Peníze jsou prostředkem moudrých a cílem hlupáků. Můžeme si o nich myslet cokoliv. Je však dobré jim rozumět, potom nám mohou co nejlépe sloužit. 1.1 Barterové obchody První formy peněz se objevují zhruba před jedenácti tisíci lety. S vývojem peněz se vyvíjel i mechanismus směny. Nejdříve se objevuje směna naturální, pak komoditní, poté vznikají mince, papírové peníze a peníze bankovní. Samotný rozvoj peněz přichází s rozvojem zemědělství a pastevectví, kdy vznikaly první přebytky potravin. Barterové obchody slouží k výměně jednoho zboží za druhé. Prostředkem směny se stávají potraviny, obilí, čaj, sůl, kakaové boby, sýr, zvířectvo, ale i další materiály jako mořské mušle, jantar, dobytek, slonovina, kůže, korálky, kameny a podobně. Každá z komodit však měla své výhody a nevýhody. Některé byly nedělitelné, jiné špatně skladovatelné nebo se s nimi těžce manipulovalo. Svoji roli hrály také tkaniny jako například sukno a plátno 5). Kapesníčky a šátečky sehrávaly v životě starých Slovanů značnou hospodářskou úlohu, protože převzaly roli platidla. Dobře se jimi vyjadřovala hodnota zboží 6) (obr.č.4). Dalším prostředkem platby bylo například používání kamenných kotoučů (na ostrově Yap v Tichém oceánu), z nichž největší kusy měly průměr až 4m 7). Což je ve srovnání s dnešní kreditní kartou zcela nemyslitelné. Okolo roku 1200 př. n. l. používali staří Číňané jako peníze korálové mušle kauri 8) viz obr.č.1. Skutečné peníze se objevují kolem roku 3500 př. n. l. v Mezopotámii (nynější jižní Irák). Mezopotamské záznamy klínovým písmem vypovídají, že se platilo váženým množstvím stříbra. Od té doby se používalo váženého množství kovů jako peněz v mnoha dalších zemích světa. Právě tato forma vedla k vynálezu mincí. 4) Malá encyklopedie moderní ekonomie, Milan Sojka, Bronislav Konečný, Libri, 1996, str. 56-63. 5) od slova plátno je mimochodem odvozeno české slovo platit, Lidé a peníze, František Vencovský, Ladislav Kopecký,Reproprint 2002, str.1. 6) Ekonomie stručný přehled, Jena Švarcová, CEED 2002, str. 18-21. 7) Peníze, z anglického originálu MONEY (Dorling Kondersley Limited, London 1990) přeložila Miroslava Tůmová, Fortuna Print, Praha, str. 8 8) Kauri-ulity mořských plžů, nejrozšířenější a nejdéle používaná forma peněz v dějinách lidstva. Zdroj: vlastní poznatky z výstavy Peníze a lidé, pořádané ČNB, červen 2008. 8

Obr.č.1 Mušle Kauri Obr.č.2 Mince ve tvaru kauri Obr.č.1 Zdroj: http//wwwcnb.cz/výstava Peníze a lidé, 14.9.2008. Obr.č.2 Zdroj: Peníze, z anglického originálu MONEY (Dorling Kondersley Limited, London 1990) přeložila Miroslava Tůmová, Fortuna Print, Praha 1993, str.11. 1.2 Historie mincí Okolo roku 1000 př. n. l. začali Číňané vyrábět bronzové a měděné napodobeniny mušlí a ty jsou považovány za nejstarší formu mincí (obr.č.2). Kulaté mince se v Číně objevují mezi 6. a 3.stoletím před naším letopočtem. První známé mince byly zhotoveny v 7.st. př. n. l. v lýdském království, nyní Turecku, kde se s nimi seznámili Řekové, později Římané a s nimi celý tehdejší svět. Mincovním kovem bylo hlavně stříbro, vzácněji zlato a k ražbě drobných mincí bylo použito bronzu a mědi. V roce 550 př. n. l. se lýdské mince začaly razit z vážených kusů élektra, což byla směs zlata a stříbra (obr. č. 3). Z Lýdské říše také pochází ražba mincí v pravém slova smyslu. Vyražené obrazce na minci potvrzovaly hmotnost a hodnotu mince při placení. Lýdská říše byla první, která začala razit mince ze zlata. Dochází k zavedení bimetalického měnového systému, který na dlouhou dobu převládl v mnoha zemích. Rozhodující místo ve vývoji peněz zaujaly kovy a to pro svoji trvanlivost, tvárnost, dělitelnost, všeobecnou prospěšnost, uchovatelnost, neměnnost a snadnou přepravu. Dokázaly reprezentovat i v malém objemu velkou hodnotu 9). Nejužívanějšími kovy byla měď, železo, olovo, později pak slitina mědi a cínu. Úlomky kovů, neopracované slitky, polorozpracované kusy nebo hromadně zhotovované výrobky, které svým tvarem připomínaly původní předmět směny, byly nositeli hodnoty, kterou představovaly. Později byly opatřeny značkou, vyraženým obrazem nebo rozlišovacím znaménkem vlastníka a tak 9) Peníze do kapsy, Jan Havel, Antonín Odehnal, Albatros 2004, str.13-74. 9

již připomínaly dnešní mince. Používání peněz v podobě kousku označkovaného kovu se objevuje v období 1000 700 let př.n.l. 10). Zbývá už jen krůček ke vzniku mincí. Obr.č.3 Lýdské mince z élektra Obr.č.4 Plátěnka Obr.č.3 Zdroj: Peníze, z anglického originálu MONEY (Dorling Kondersley Limited, London 1990) přeložila Miroslava Tůmová, Fortuna Print, Praha 1993, str.10. Obr.č.4 Zdroj: Peníze, z anglického originálu MONEY (Dorling Kondersley Limited, London 1990) přeložila Miroslava Tůmová, Fortuna Print, Praha 1993, str.10. Drahé kovy (stříbro a zlato) se staly v pravém slova smyslu prvními skutečně rozšířenými a všeobecně uznávanými penězi. Nesnadná dostupnost, značně omezená nabídka a vysoké náklady na jejich získávání (těžbu, rýžování) ukazují na další důležitou vlastnost drahých kovů a to dlouhodobou vzácnost 11). Ta umožňovala lidem věřit ve stálou hodnotu zlata a stříbra a proto byly ochotně přijímány. Poměřováním hodnoty drahých kovů s hodnotou ostatních obchodovaných statků vznikly směnné poměry, které se staly základem pro vytváření cen v budoucnosti. Orientace na zlato a stříbro přeměnila tyto kovy na vrcholná měřítka bohatství a peněz. Pro své vlastnosti byly panovníky zemí přivlastňovány, stejně jako výsadní právo k ražení mincí a určování obsahu drahého kovu v nich. Zlato se stalo symbolem hodnot a síly, důvodem rozporů, závisti, bojů na život a na smrt. Mince z drahých kovů byly poprvé raženy zhruba před 2500 lety a staly se součástí peněžního oběhu po staletí. Byly označovány jako plnohodnotné peníze 12). Podle toho, který kov plnil funkci peněz, bylo období jeho používání označováno jako monometalismus, pokud plnily tuto funkci oba kovy najednou jedná se o bimetalismus. V případě bimetalismu bylo zákonem stanoven směnný poměr mezi zlatem a stříbrem. 10) Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Bedřich Spáčil, Orbis 1973,str.9-46. 11) Ekonomie, stručný přehled, Jena Švarcová, CEED 2002, str.18-21. 12) Malá encyklopedie moderní ekonomie, Milan Sojka, Bronislav Konečný, Libri 1996, str.58-69. 10

Použití jednotlivých kovů bylo vázáno na těžbu a množství nalezišť. Během 19.století se od bimetalismu ustupuje a středem zájmu se stává zlatý monometalismus (období čistého zlatého standardu, nebo standardu zlatých mincí). Do roku 1971 měla většina zemí fixní nebo oficiální kurz svázaný s americkým dolarem (v poměru 1 troyská unce 13) zlata je rovna 35 USD). Samotný vývoj zlata a jeho použití byl ovlivněn procesy monetizace a demonetizace zlata. Monetizace, resp. demonetizace bezprostředně určují význam měnové politiky. Vystupujeli v roli peněz zlato, měnová politika téměř neexistuje, nebudeme-li za ní považovat rozhodování o tom, kolik zlata budou mince skutečně obsahovat (tento obsah je nutné odlišovat od vyhlašovaného zlatého obsahu, kdy peníze v oběhu zlato neobsahují, ale pouze mají představovat). Demonetizace zlata naopak zvyšuje význam regulace množství peněz v oběhu měnové politiky. Rušením vazeb peněz na zlato se vytrácí automatická regulace jejich množství prostřednictvím drahého kovu pro měnové účely. Nedostatek drahého kovu potřebného k ražbě mincí byl většinou řešen snížením jeho hmotnostního základu v minci. Panovníci se tak většinou přikláněli k nejjednodušší metodě, která má ale z dlouhodobého hlediska mizivou úspěšnost. Zlehčování spočívalo v tom, že ze stejného množství kovu vyprodukovalo více mincí, případně se smíchal drahý kov s kovem jiným. Obě formy zlehčování měly dlouhou historii a staly se důležitým zdrojem vládních příjmů, k čemuž přispěly i jednoduché daňové systémy. První mince na českém území razili Keltové a to již koncem 1. století př. n. l. Jednalo se o tzv. duhovky. Vývoj mincí na českém území lze teoreticky rozdělit na tři období. Období denárové měny (950-1300), kdy za vlády knížete Boleslava I. byly raženy stříbrné mince jako výraz suverenity vlády. Začátkem 11.století bylo tehdejší běžnou inflační metodou zlehčování denáru, kterou si panovníci přilepšovali na úkor místních obyvatel i cizinců. Pokusem o nápravu peněžních poměrů byly dvě mincovní reformy. První reforma byla okolo roku 1050 za knížete Břetislava, která zavedla tzv. hřivnu 14) a druhá pravděpodobně v roce 1210 za krále Přemysla Otakara I., za jehož vlády byly zavedeny jednostranné brakteáty, lidově zvané plecháče. Peněžnímu úpadku však ani tato změna nepomohla. Druhé období je označováno grošovým (1300-1547), kdy promyšlená reforma Václava II. zavedla do měnového systému groše. Vznik tzv. Věčné mince byl ovlivněn nálezem 13) Troyská unce-váhová jednotka odpovídající přibližně 31,10g, pro váhy drahých kovů, název podle francouzského města Troye, zdroj: http://www.business.cent.cz/business/pojmy/troyskaunce, 9.11.2008. 14) Hřivna - nová hmotnostní jednotka asi 210g, Zdroj: Peníze celého světa, Bohuslav Hlinka, Pavel Radoměrský, Mladá fronta, 1981. 11

bohatých ložisek stříbra u Kutné Hory. Zde byla zřízena centrální mincovna Vlašský dvůr.významné bylo i vytvoření nové legislativy, která byla zakotvena Královským horním právem 15). Toto dílo bylo první právní normou upravující měnovou politiku, kde bylo zdůrazněno výlučné postavení krále na těžbu stříbra, ražení mincí, právo kontroly jakosti mincí a řízení peněžního oběhu v zemi. Byl jím také ustanoven poplatek plynoucí do státní pokladny (regál) za těžbu. Za vlády lucemburské dynastie byla peněžní politika ovlivněna snahou co nejsnadněji navýšit finanční zdroje. Dochází ke snižování obsahu stříbra a váhy mincí. Znehodnocování přineslo první inflaci a v roce 1325 zavedl Jan Lucemburský ražbu zlatých dukátů, tzv. florénů 16). Zlaté mince byly raženy v Praze, ve stanoveném měřítku, v obecně vžitých parametrech, které byly respektovány panovníky po celé Evropě. Ražbou florénů se Čechy zapojily do evropského, měnového systému, který v té době ovládal evropský obchod. Staly se základem přepočtu hodnoty jiných peněz. V období vlády dalších panovníků se kvalita mincí stále zhoršovala. Během husitských válek dochází k rozpadu centrální politické i hospodářské moci a tím pádem i k rozkladu peněžního oběhu. Těžba stříbra upadala, pražský groš se přestal úplně razit, propuklo znehodnocování peněz a objevují se i padělky. Byly volně zřizovány mincovny, královský regál neexistoval, nedostatek české měny byl nahrazován přílivem peněz z ciziny. Teprve král Jiří z Poděbrad se snažil napravit měnové poměry v zemi a svými přísnými opatřeními očistit česká území od padělaných peněz. Vydáním nového mincovního řádu v roce 1469 se opět začaly razit české stříbrné groše. Zajímavostí je, že na 1 groš připadalo 7 penízů nebo 14 haléřů, vážil 2,7g, průměr 28mm 17). Třetí období označované jako tolarové (1526-1857) je spojeno s rozvojem obchodu a objevem vydatného ložiska stříbra u Jáchymova. V roce 1520 bylo Českým zemským sněmem uděleno šlechtické rodině Šliků privilegium ražby vlastních mincí, tolarů 18), které byly v oběhu po dalších 350 let. Jáchymovské tolary vyvolaly obrovské nadšení po celé západní a střední Evropě a později se staly nejrozšířenější měnovou jednotkou na světě. Jako stříbrný dolar se v roce 1792 stal jednotkou měny USA 19). 15) Královské horní právo-ius regale Montanorum, zákoník vypracovaný italským učencem Goziem ab Orvietem, Lidé a Peníze, František Vencovský, Ladislav Kopecký,Reproprint 2002, str.3-4. 16) Peníze celého světa, Bohuslav Hlinka, Pavel Radoměrský, Mladá fronta Praha, 1981, str.112-113. 17) Lidé a Peníze, František Venkovský, Ladislav Kopecký a kolektiv, Reproprint, 2002,str.4-7. 18) Tolar, z původního Joachimsthaler, zkráceně Thaler. Svým názvem se kupodivu váže k americkému dolaru, Thaler je německého původu, znění s d-na začátku je dolnoněmecké, odtud dolar, zdroj: Peníze celého světa, Bohuslav Hlinka, Pavel Radoměrský, Mladá fronta Praha, 1981, str.223-224. 19) Dějiny měnových teorií na českém území, František venkovský, Karel Půlpán, VŠE Praha, 2005, str.20. 12

Měnová reforma spojená s nástupem Habsburků na český trůn, odnímá Šlikům právo ražby mincí a začleňuje tolary do nové peněžní soustavy. Objevuje se myšlenka sjednocení měnových systémů pro všechny země habsburské monarchie. Potlačené stavovské povstání a začátek třicetileté války byl pro měnový systém náhlým zvratem. Novým mincovním řádem byl zaveden do oběhu krejcar a v roce 1623 dochází ke státnímu bankrotu. Tento úpadek vešel do povědomí jako Velká kaláda. Období vlády Leopolda I. (1657-1705) bylo časem stability a měnová reforma v roce 1659 se stala mezníkem, kdy byl sjednocen měnový systém. Poprvé dochází ke stojní ražbě mincí 20). První polovina 18.století je poznamenána rozsáhlou devalvací a hospodářským úpadkem. Základem konvenční měny zůstával tolar. Za vlády Marie Terezie se mince razily převážně z mědi. 1.3 Vývoj papírových peněz Počátky vzniku papírových platidel lze nalézt při obchodních cestách, kdy majitel velkého množství mincí nemohl, nebo nechtěl tyto mince nosit při sobě, mohl si je uložit u důvěryhodné osoby (zlatníka, později směnárníka a bankéře), která mu vystavila potvrzení o depozitu mincí. Obchodník, který se chtěl vydat na cestu za uzavřením obchodu, předal směnárníkovi ve svém městě peníze, v částce, kterou potřeboval právě na uzavření obchodní transakce a směnárník mu na tuto částku vystavil potvrzení (směnku), ve kterém se zavázal vyplatit tuto částku v zemi obchodu. Částka byla většinou směněna na místně používanou měnu. Původně směnárník cestoval osobně na tyto trhy, později se směnárníci vzájemně zastupovali. Směnka nahrazovala použití plnohodnotných peněz při obchodních cestách až do 17.století 21). Cestování s potvrzenkou od zlatníka bylo jednodušší, bezpečnější a v rámci obchodu stále oblíbenější. Díky svým výhodám se potvrzenky rychle rozšiřovaly a následným převzetím stvrzenkového systému státem mohly být používány úředně jako peníze. V rámci zjednodušení systému dostaly stvrzenky pevné hodnoty. Papírovými penězi se začalo poprvé platit v Číně. K prvnímu vydání došlo za vlády čínského císaře Hien Tsunga v letech 806-821, následující emise byla vydána v roce 910 a od roku 960 se papírové bankovky začaly emitovat pravidelně. Z praktických důvodů pak byly postupně rozšířeny i do ostatních zemí. Podrobněji v příloze č. 4. 20) Dějiny měnových teorií na českém území, František Vencovský, Karel Půlpán, VŠE Praha, 2005, str. 27. 21) Bankovnictví v České republice, kolektiv autorů, BIVŠ, 2000, str.183. 13

První bankovky v Evropě byly vydány v roce 1662 ve Švédsku, poté následovaly i další země například Velká Británie, Francie, Rakousko, Španělsko a další. Významným krokem z období vlády Marie Terezie bylo zavedení papírových platidel tzv. bankocedulí v roce 1762 (obr. příloha č.3). Začátek 19.stol. byl provázen úplným peněžním rozvratem a státním bankrotem v roce 1811. Řešením tohoto bankrotu byla Wallisova peněžní reforma, devalvace bankocetlí a zavedení směnných listů vídeňské měny, označovaných jako šajny 22). Poslední úprava měnového vývoje v Rakousku-Uhersku byla zapříčiněna měnovou reformou v roce 1892, kdy se peněžní jednotkou stává koruna, dělící se na 100 haléřů. Devatenácté století se tak stává obdobím papírových peněz, které sami o sobě neměly však žádnou vnitřní hodnotu, ta závisela na krytí zlatem, stříbrem nebo jinými aktivy banky. 1.3.1 Státovky Státovka je papírový, neplnohodnotný peníz, vydávaný státem jako oběživo. Státovky nebyly kryté zlatem a sloužily převážně ke krytí vojenských výdajů 23). K vydávání státovek docházelo v době, kdy státní pokladna buď byla prázdná nebo když její příjmy nedosahovaly výše potřebných výdajů. Nejčastěji to bylo v období válek. Vláda nebo panovník tak doplňovaly chybějící peníze.v podstatě lze říci, že se jedná o dlužní úpis s nuceným oběhem. Nuceným oběhem je označována povinnost lidí tyto státovky přijímat při placení zboží nebo služeb. Stát vydával státovky za účelem zvýšení kupní síly, nikoliv na pokrytí dluhů a to se negativně odrazilo v peněžním oběhu. Neznalost nutnosti řízení peněžního oběhu vedla k nadměrným emisím státovek a následným bankrotům. 1.3.2 Bankovky Předchůdci bankovek byly vlastní směnky splatné na požádání.tradiční bankovka je směnka znějící na bankéře, splatná na požádání v měnovém kovu, která se později vyvinula v bankovku 24). Bankovka je druhem úvěrových peněz, kterou vydává emisní banka a nejprve byla směnitelná v plné hodnotě za zlato. Bankovky může vydávat pouze zmocněný emisní ústav na podkladě stanoveného krytí hodnotnými aktivy (devizami, valutami, zlatem). Během historického vývoje se však od krytí bankovek zlatem upouštělo. 22) šajny-z německého Einlösungscheine,volně přeloženo jako bankovka k proplacení. Wallisova reforma, zdroj: Dějiny měnových teorií na českém území, František venkovský, Karel Půlpán, VŠE Praha, 2005, str.53. 23) Malá encyklopedie moderní ekonomie, Milan Sojka, Bronislav Konečný, Libri 1996,str.58-69. 24) Bankovnictví v České republice, kolektiv autorů, BIVŠ, 2000, str.7. 14

Poprvé se tak stalo ve 30.letech 20. století a na mezinárodním poli byla směnitelnost zlata k dolaru definitivně ukončena v letech sedmdesátých. Dnes jsou papírové peníze penězi s nuceným oběhem, jejich přijímání je postavené na důvěře, že budou přijímány všemi ekonomickými subjekty. Papírek, na kterém je hodnota natištěna, má sám o sobě mizivou hodnotu, ale lidé ho akceptují jako určitý symbol hodnoty, protože jim stát tuto hodnotu zaručuje. Dříve byly kryté zlatem, nyní jsou peníze garantovány pouze slovem státu 25). Státovky emituje stát, bankovky centrální banka. Rozdíl mezi bankovkou a státovkou je pouze právní, ale jejich ekonomická podstata je stejná. Státovky byly vydávány s pevně stanovenými dlužnými částkami, bankovky bylo možné získat v požadované nominální struktuře. 1.4 Československá měna Po první světové válce (1914 1918) dochází k rozpadu Rakousko-Uherska. Dne 28.10.1918 vzniká Československo a jako samostatný stát se významně podílí na změnách hospodářského rozvoje. V listopadu 1918 byla ustanovena první vláda, jejíž předsedou se stal Karel Kramář a ministrem financí Alois Rašín. Období nové vlády bylo provázeno měnovou reformou, mezi jejíž hlavní úlohy patřily: odluka peněžního oběhu na území Československa, vytvoření vlastní měny, její zařazení do zlatého standardu, omezení peněžního oběhu, zvýšení kupní síly, zabránění inflačního znehodnocení peněz. Rašínova reforma byla uskutečněna ve dnech 3.- 9. března 1919. Polovina předložených rakousko-uherských bankovek byla okolkována a vrácena zpět do oběhu, druhá část byla zadržena a kryta nezcizitelnými státními dluhopisy. Tímto opatřením byla provedena restrikce peněžního oběhu z původních 7,2 mld. korun na 4,7 mld. korun 26). Mezi hlavní potřeby nově vzniklého státu se zařadila nutnost urychleného vydání emise papírových platidel. Návrhářem prozatímní emise peněz byl Alfons Mucha. První státovky se tiskly v roce 1919 v Americe, protože Československo nemělo dostatečné technické vybavení. Nejvzácnější československá státovka pochází právě z tohoto prvního období, byla vydána v nominální hodnotě 5000 korun a její podobu je možno vidět na obrázku č. 5. 25) Základy ekonomie, Jena Švarcová, CEED 2002, str.20. 26) Lidé a Peníze, František Vencovský, Ladislav Kopecký, Reproprint 2002,str.11-12. 15

Obr.č. 5 Státovka z roku 1919 Zdroj: http: //www.p-numis.ic.cz, 24.9.2008. V dubnu 1919 byla zavedena koruna československá (obr. č. 6 a č. 7) a stanoven kurz mezi korunou československou (Kč) a rakousko-uherskou, v poměru 1:1. Bylo zapotřebí, aby nová československá měna byla spolehlivě řízena a za tímto účelem měla vzniknout klasická centrální emisní banka. Novelizací zákona vzniká Národní banka československá (NBČS). Svoji činnost zahájila dne 1. dubna 1926 jako a.s. s akciovým kapitálem 12 milionů zlatých dolarů USA 27). NBČS bylo uděleno výhradní právo emitovat bankovky a mince. Podrobněji v příloze č. 6. Obr.č.6 Jedna koruna československá Obr.č.7 Deset korun československých Zdroj: http//www.čnb.cz/expozice, 14.9.2008. Zdroj : http//www.čnb.cz/expozice, 14.9.2008. Měnová reforma z roku 1919 však nepřinesla požadovaný výsledek a efekt. Po Rašínově smrti nastalo období deflační politiky, ale její negativní důsledky byly natolik silné, že se vláda v roce 1925 rozhodla od ní odstoupit a došlo k přechodu na politiku měnové stabilizace. Prvotním cílem měnové politiky Rašínových nástupců byla snaha o zařazení koruny mezi země zlatého standardu, což se podařilo a korunu bylo možné směnit za devizy, které byly napojeny na zlato. Přímá směnitelnost za zlato však zavedena nebyla 28). 27) Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Bedřich Spáčil, Orbis 1973, str.99-108. 28) Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Bedřich Spáčil, Orbis, 1973, str.104-110. 16

Od roku 1925 až do roku 1929 byla československá ekonomika ve fázi vysoké konjunktury, finanční a devizové rovnováhy a měnové stability. Naše země se zařadila mezi hospodářsky vyspělé státy světa. Hospodářský rozvoj se příznivě odrazil i ve státním rozpočtu. Průmysl překročil svoji předválečnou úroveň o 40% a zemědělství o 28% 29). Byly vydány první bankovky, jejichž ukázka je na obr. č. 8. Obr.č.8 První bankovka: dvacet korun československých r.1927 Zdroj: ČNB, Československé bankovky, státovky a mince 1919-1992, Jarmila Hásková, Miroslav Koštel, Jiří Novotný, Jiří Pekárek, Leopold Surga, Luna Rion, 1993, str.64. Příznivé období však netrvalo dlouho. Hospodářský vývoj země zasáhla světová hospodářská krize (1929-1934). Během tohoto období se vláda rozhoduje o devalvaci koruny. Poprvé se tak stává v roce 1934, podruhé pak v roce 1936. Teprve těmito zásahy se cenový i měnový vývoj Československa dostává do stabilizace. Podnikům se podařilo využít světového oživení výroby. Politika vlády podporovala investiční aktivity, které se kromě výroby začaly soustřeďovat do vyzbrojování armády a do budování opevnění hranic. Komerční peněžnictví svým kapitálovým vybavením (viz následující tabulka) a moderním uspořádáním dosáhlo úrovně vyspělých hospodářských zemí. Tabulka č.1 Přehled obchodního peněžnictví v roce 1935 Název banky Počet Akciový kapitál Akciové banky v Čechách 23 1267 mil. Kč Banky bez akciového kapitálu 9 56 mil. Kč Akciové banky na Slovensku 57 250 mil. Kč Společnosti s.r.o. 16 22 mil. Kč Spořitelny 356 - Okresní hospodářské záložny 174 39 mil. Kč Družstevní záložny v Čechách 1609 252 mil. Kč Družstevní záložny na Slovensku 1190 55 mil. Kč Kampeličky v Čechách 4371 12 mil. Kč Zdroj: František Vencovský,Ladislav Kopecký a kolektiv, Lidé a Peníze, Reproprint 2002, str.21. 29) Lidé a Peníze, František Vencovský, Ladislav Kopecký, Reproprint 2002, str.18-21. 17

Zajímavé období se odráží i na vydaných bankovkách. Například stokoruna z roku 1931, (obr.č.9) jejímž autorem je Maxmilián Švabinský, který se podílel i na návrhu tisícikoruny z roku 1934 (obr.č. 10). Tato bankovka byla o tři roky později oceněna na mezinárodní výstavě umění v Paříži 30). Podrobnější informace o vydaných bankovkách jsou uvedeny v příloze č. 8. Obr.č.9 Stokoruna z roku 1931 Obr.č.10 Tisícikoruna z roku 1934 Zdroj: http://www.im.aukro.cz,24.10.2008. Zdroj:http:// www.im.aukro.cz, 24.10.2008. Překonání hospodářské krize a nadějný měnový a hospodářský vývoj Československa byl zmařen nacistickým Německem. V roce 1938 vrcholí politická krize a Mnichovským diktátem byla ukončena po 20 letech suverenita Československa. Pohraniční území naší republiky jsou na základě dohody představitelů vlád Francie, Velké Británie, Itálie a říšského kancléře Adolfa Hitlera ze dne 29.9.1938 postoupena Německu. Na zabraných územích jsou z oběhu staženy československé koruny a jsou nahrazeny říšskou markou, v poměru 100 Kč = 12 RM, maďarským pengö v poměru 100 Kč = 14,28 pgö, polským zlotým, v poměru 100 Kč = 16 zl 31). Množí se požadavky německých okupantů na vydání průmyslových podniků do vlastnictví Německa a banky jsou zneužívány k přesunu kapitálu. Požadavky se neustále stupňovaly a podle dohody dne 4.3. 1939 bylo na Říšskou banku převedeno 14 tun zlata 32). 15.března 1939 obsazuje německá armáda zbytek země, zřizuje se protektorát Čechy a Morava. Zákonným platidlem se stává vedle říšské marky i koruna, která však byla značně podhodnocena. Její kurz byl stanoven na 10 korun ku jedné říšské marce, zatímco podle 30) Zdroj: http//www.cnb.cz/verejnost, 20.9.2008. 31) Dějiny měnových teorií na českém území, František Vencovský, Karel Půlpán a kolektiv, VŠEPraha, 2005, str. 75-77. 32) Lidé a Peníze, František Vencovský, Ladislav Kopecký a kolektiv, Reproprint, 2002, str. 31-33. 18

odhadu se reálný kurz měl pohybovat mezi 6 až 7 korunami. Národní banka pro Čechy a Moravu byla podřízena Říšské bance v Berlíně. Okupace způsobila měnové škody, vykořisťování země, drancování hospodářství. Ke konci války tak bylo možné shledat pohledávku ve výši okolo 73 mld. korun. V zemích, které německá armáda obsadila, byly zabrány zásoby měnového zlata. Z Československa bylo uloupeno celkem přes 45 tun zlata 33). Během války připravovala československá exilová vláda v čele s Edvardem Benešem podobu poválečné měnové reformy a proto mohly být nové peníze zařazeny do oběhu ihned po skončení války v roce 1945. Představitelé exilové vlády měli také svůj podíl na založení Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Světové banky. Ustavující dokumenty těchto institucí byly podepsány v červenci 1944 v Bretton Woods ministrem financí Ladislavem Feierabendou. Po skončení války bylo hlavním úkolem obnovit zničené hospodářství a odstranit peněžní poválečný chaos a samozřejmě položit základy nové měnové politiky. V dubnu 1945 byl přijat tzv. Košický vládní program. Jeho cílem byla obnova hospodářství a směr k centrálně řízené ekonomice. Přípravou ke znárodnění bylo snížení počtu bank a jejich sloučení. K samotnému znárodnění velkých bank dochází dne 20.10.1945 34), kdy byly tyto banky přeměněny na národní podniky. Dne 1. listopadu 1945 byla zavedena opět jednotná měna, koruna československá (Kčs) 35). Do peněžního oběhu se dostaly státovky připravené za války v Londýně. Podrobněji příloha č. 9. Politickým převratem v únoru 1948 byla urychlena centralizace bank a lidového peněžnictví. Provozními bankami zůstaly pouze Živnostenská banka v Čechách a Tatrabanka na Slovensku. Vrcholem centralizace bankovního systému bylo přijetí zákona č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, kdy byl završen sovětský model monopolu. Funkce peněz za socialismu se změnila. Nepůsobily na růst ekonomiky, strukturu a rovnováhu, úrok nebyl vyjádřením kapitálového trhu a ani měnový kurz nebyl odrazem trhu devizového. Peněžní reforma v roce 1953 byla založena na několika zásadních krocích. Platidla z předešlých let byla vyměněna za nová a to v silně redukovaném poměru, prostředky na vázaných vkladech z měnové reformy roku 1945 byly anulovány, mzdy, příjmy, sociální 33) Dějiny měnových teorií na českém území, František Vencovský, Karel Půlpán a kolektiv, VŠEPraha, 2005, str. 75-77. 34) Dějiny měnových teorií na českém území, František Vencovský, Karel Půlpán a kolektiv, VŠEPraha, 2005, str. 80-83. 35) Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Bedřich Spáčil, Orbis 1973, str. 117-129. 19

dávky, starobní důchody byly propláceny v poměru 5:1, peníze hospodářských, rozpočtových organizací a dalších zařízení byly upraveny v poměru 50:1 36). Upraven byl i obsah zlata v koruně a podle něho určeny i kurzy ke světovým měnám, zcela neodpovídající reálnému stavu. Provedená měnová reforma znamenala porušení závazku vůči MMF a Světové bance, proto rok 1954 znamenal pro Československo ukončení členství v těchto institucích. Řízení pomocí pětiletých plánů a jejich neúspěch, vyvolával v padesátých letech pokusy o ústup od centrálního plánování - vlnou reformních hnutí. Tyto snahy však byly potlačeny politickou mocí. Další pokusy o reformu centrálního řízení, které zesílily převážně v letech 1966-68, byly zmařeny okupací Československa armádami spojeneckých vojsk. Významnou změnou v dobách normalizace bylo přijetí nového zákona č. 144/1970 Sb., o Státní bance československé (SBČS), který jí umožnil menší závislost na ostatních centrálních orgánech. Druhá polovina 80.let vedla k opatrnému navazování neformálních kontaktů s MMF a uvažovalo se o širší konvertibilitě koruny 37). Výtvarné provedení bankovek bylo ovlivněno dobou, ve které vznikaly a nejednotnými návrhy. Teprve v 80.letech se objevuje celá emise bankovek od jednoho autora. Návrhářem se stal slovenský výtvarník profesor Albín Brunovský. Jím navržené bankovky se do oběhu zapojují s odstupem jednoho roku. Dvacetikoruna z roku 1988 byla oceněna zahraničním tiskem jako nejkrásnější bankovka roku. O rok později, 1.října byla předposlední bankovkou z této dílny stokoruna s portrétem Klementa Gottwalda, jejíž výroba byla vzhledem k následujícím událostem roku 1989 přerušena. Ukázky nejzajímavějších bankovek na obrázcích č.11- č.14. Podrobněji příloha č.10. Obr.č.11 Bankovka 100 Kč, r. 1961 Obr.č. 12 Bankovka 100 Kčs, r.1989 Zdroj: http://www.im.aukro.cz, 24.10.2008. Zdroj: http:// www.im.aukro.cz, 24.10.2008. 36) Česká měna od dávné minulosti k dnešku, Bedřich Spáčil, Orbis 1973, 123-133. 37) Lidé a Peníze, František Vencovský, Ladislav Kopecký a kolektiv, Reproprint, 2002,str.51-57. 20

Obr.č. 13 Bankovka 10 Kč, r.1960 Obr.č. 14 Bankovka 20 Kč, r.1988 Zdroj: http//www.cnb.cz/expozice, 14.9.2008. Zdroj: http://www.im.aukro.cz, 24.10.2008. Zásadní změny ve formování bankovnictví byly umožněny až po listopadu 1989, kdy byl systém centralizované ekonomiky nahrazen demokratickým přístupem a liberalismem ve všech směrech. Podstatnými úkoly ekonomické transformace byly změny ve fiskální a měnové politice. Hlavním cílem měnové politiky se stalo zabezpečování stability měny. Stabilizaci ekonomiky ovlivnila restriktivní, od roku 1992 pak neutrální měnová politika. Po roce 1989 bylo bankovnictví provázeno privatizací a rozvojem soukromého sektoru. Některé banky zaplatily svým krachem, jiné posílily své postavení. V lednu 1993 dochází k rozdělení Československé Federativní republiky (ČSFR) na dva samostatné státy. Na činnost bývalé SBČS navazuje ČNB a bankovní systém tvoří kromě centrální banky i banky komerční a pobočky zahraničních bank. Polistopadové okolnosti, rozdělení státu ale i změny názvů republiky ovlivnily vývoj a výrobu bankovek i mincí. Urychleno bylo i vydání nové emise. Po přechodné období však bylo nutné použít bankovek společných, proto bylo rozhodnuto, že budou nominály 100, 500, 1000 korun československých okolkovány. Neokolkované bankovky výše uvedených nominálů byly prohlášeny za neplatné. Měnovou odlukou, 8.2.1993, vzniká samostatná česká měna, jejíž jednotkou se stala koruna česká. Bližší informace uvedeny v příloze č.10, včetně ukázky kolkované stokoruny. K výrobě nových bankovek bylo využito původních, ještě československých návrhů, na kterých se pracovalo od září 1992 a mohly být následně upraveny. Autorem vítězných návrhů byl akademický malíř Oldřich Kulhánek. Jako první byla vydána dvousetkoruna. Výroba mincí byla ovlivněna návrhem akademické sochařky Jarmily Truhlíkové- Spěvákové 38). Podle její předlohy byla vyrobena stylizovaná svatováclavská koruna. Bankovní radou bylo schváleno i vyobrazení českého lva bez štítu a mince byla doplněna 38) Lidé a peníze, František venkovský, Ladislav Kopecký a kolektiv, Reproprint 2002, str. 57. 21

textem koruna česká. Stavební kámen oběžných mincí pro Českou republiku byl položen. Klíčový význam v rozvoji bankovních aktivit měla i mezinárodní spolupráce ČNB s ostatními centrálními bankami. Od r. 1996 je využívána krátkodobá úroková sazba PRIBOR 39). Zahraniční obchod byl ovlivněn nedostatečným přizpůsobením výroby novým podmínkám trhu. Příliv zahraničního kapitálu ve formě přímých investic a čerpání zahraničních úvěrů ovlivňuje růst vnější nerovnováhy, sílí depreciační tlaky na kurz koruny. Tyto tlaky vyvrcholily v roce 1997 a proto se přechází z fixního kurzu koruny na kurz plovoucí. Následně dochází k výraznému zhoršení inflace, nejsilněji v měsících únoru a březnu roku 1998. Problémy byly překonány a ČNB se zaměřila na cílování inflace a stabilitu měny. V dalších letech se obnovil a zvýšil hospodářský růst a inflace dosáhla mírně nad úroveň inflace ve vyspělých zemích. Mezi hlavní oblasti působení ČNB lze zahrnout možnost pomocí měnové politiky ovlivňovat schopnost české ekonomiky uspět v náročném prostředí konkurence na světových trzích. Toho lze dosáhnout pomocí neinflačního prostředí, stability cenové hladiny, udržení kurzu koruny v souladu s reálným vývojem mezd a produktivity, ve spolupráci s vládou udržovat fiskální a měnovou politiku v rámci stability měny, bankovním dohledem odkrývat a řešit případné problémy v bankách. Takto směrovanou politikou si Česká republika vytvořila podmínky pro vstup do Evropské unie. Maastrichtská smlouva se stala mezníkem základních kritérií pro vstup do hospodářské a měnové unie. Postupným překonáváním všech podmínek bude Česká republika další zemí, která přijme jako své budoucí zákonné platidlo euro. 39) PRIBOR Zkratka, Pratur InterBank Offered rate, průměrná sazba, za kterou si banky navzájem poskytují na mezibankovním trhu úvěry. 22

2. Ekonomické hledisko krytí oběživa Jak již bylo uvedeno v první kapitole, směnárníci vystavovali depozitní listy, splatné při předložení, kdy se zavazovali vyplatit tyto úpisy peněžním kovem nebo plnohodnotnými mincemi. Tím vznikly představy o kovovém, zlatém, stříbrném krytí bankovek a jejich směnitelnosti za peníze. Mnohdy k tomu přispěly požadavky příjemců peněz a jejich zkušenosti s neseriózností výstavců bankovek nebo nekrytých emisí státovek. Původně banky nemohly vydat více bankovek, než kolik odkoupily mincí, drahých kovů či směnek, což znamenalo, že klasické bankovky byly plně kryty právě těmito odkoupenými drahými kovy nebo směnkami. V prvním případě hovoříme o kovovém (zlatém) krytí bankovek a ve druhém o krytí směnečném nebo-li obchodním. Bankovky kryté směnkami se nazývají fiduciární. Směnečné krytí spočívá v tom, že banka eskontováním směnky tvoří peníze a po splacení dluhu se bankovky vracejí zpět do banky. Dnes již historický termín krytí zlatem se týkal především bankovek. Krytí bankovek mělo vylučovat možnost dlouhodobější nerovnováhy. Do oběhu se pak prakticky nemohly dostat nekryté bankovky. Dvojí krytí klasických bankovek mělo zajistit a zvýšit pravděpodobnost jejich přijímání v oběhu, které ve své podstatě bylo nejdříve založeno na důvěryhodnosti emitenta, který v případě potřeby dostojí svým závazkům. S dalším vývojem peněžnictví došlo k tomu, že přirozené potřebné zásoby zlata a ostatních kovů docházely a bankovky tak přestaly být kryty těmito prostředky. Tzv. krytí bankovek zlatem neznamenalo, že byla možná volná směnitelnost za zlato u centrální banky, ale bylo možné směnit bankovky za měnu zahraniční, která volně směnitelná za zlato byla. Jinými slovy to znamená, že bylo možné směnit bankovky např. za britské libry, které měly stanoveny poměr ke zlatu. Během první světové války byly veškeré formy směnitelnosti bankovek za zlato zrušeny. Mírné oživení zlatého standardu nastalo v roce 1929, kdy byl ze zákona stanoven poměr koruny československé ke zlatu. Zavedení tohoto poměru mělo jistý význam pro měnovou a kurzovou politiku, ale k přímé směnitelnosti bankovek za zlato nikdy nedošlo. Během okupace již od konce března 1939 byla Národní banka pro Čechy a Moravu povinna přijímat říšské marky a vydávat koruny proti markovému krytí u Říšské banky. Další léta vývoje měny směřovala spíše ke snižování obsahu zlata. Přestože informace o krytí zlatem se objevovaly až do konce let osmdesátých, pro běžné držitele takto 23

označených bankovek to mělo spíše jen informativní charakter a bankovky nebylo možné směnit za zlato ani u tehdejší Státní banky československé. V současné době není informace o krytí zlatem na bankovkách České republiky uvedena 40). 2.1 Problémy krytí Každý stát potřebuje pro svůj plynulý hospodářský rozvoj mnohem větší objem oběživa, než kolik má k dispozici z přírodních zdrojů. Vzhledem k této skutečnosti se země (pokud chce zachovat zlatý standard) musí spokojit s krytím částečným. To je zaručováno emisní bankou. Udržování zlatého krytí je stanoveno zákonem a podporováno různými opatřeními v mezinárodním obchodě, devizovými licencemi, zákazy volného obchodu se zlatem apod. Pasivní zahraniční obchod by mohl vést k odlivu zlata a k nevyrovnané platební bilanci. I přes ochranná opatření, která postihují světový obchod se ukázalo, že některé státy nemohou udržet zákonem stanovené krytí, aniž by nezmenšily množství oběživa na tolik, že by bylo ohroženo hospodářství daného státu. Postupně se od zlaté měny ustupovalo. Mezi první státy patřila Anglie, dále Dánsko, Norsko a řada dalších evropských a zámořských států včetně Japonska či Egypta. Zkušenosti zemí, které opustily zlatý standard podpořily ostatní státy. Ukázalo se, že nedošlo k negativním důsledkům, ale naopak bylo možné udržovat oběh bankovek v potřebné výši i při poklesu zásob zlata a tím předejít omezování úvěrů z nedostatku peněz. Pravděpodobně největší problém spočíval v tom, že výměnu bankovek za drahý kov nepožadoval nikdo v období ekonomického vzestupu, zatímco v krizích nastávaly zcela jiné situace. Podnikatelé krachovali a přestávali proplácet směnky. Společně s tím klesala i důvěra v banky a jejich bankovky, téměř každý rychle pospíchal do příslušné banky směnit bankovky za drahý kov. Ne každý ale mohl uspět. Jak již bylo řečeno, banka může vyplatit své pohledávky pouze do výše odkoupených drahých kovů. Jinak není schopna svým závazkům dostát. Dalším problémem spjatým s klasickými bankovkami byla možnost každé banky emitovat své vlastní bankovky. Na určitém území mohlo kolovat i několik druhů bankovek různých bank, kde prakticky nebylo možné pro neznalost všech druhů rozlišit pravé od padělků. Dokonce některé bankovky měly časová či územní omezení. V závislosti na aktivech a důvěryhodnosti emitenta se mezi sebou začaly lišit různou kupní silou. Postupně se 40) Zdroj : http:// www.cnb.cz/kryti obeziva, 20.9.2008. 24

takovýto systém stával nepřehledným. Pro padělatele bankovek to však byly zlaté časy. Právě pro nepřehlednost byla postupně ve všech zemích emise bankovek centralizována. Jakmile banky objevily příležitost ve vlastních bankovkách poskytovat úvěry, problémy s krytím nadále rostly. Poskytování úvěrů vedlo k nárůstu emitovaných bankovek v oběhu a to se odrazilo v nedodržování povinnosti jejich celého krytí. Banky pochopitelně měly zájem na poskytování úvěrů a tak již v dobách povinného krytí, některé banky tuto povinnost obcházely. Poptávka po úvěrech byla nevyčerpatelná, proto se později přistoupilo k tomu, aby byly oficiálně emitované bankovky i nad rámec plného krytí. Bankovky tedy nemusejí být kryty ničím jiným, než dluhy klientů. V oběhu je ale více peněz, než je bezpodmínečně nutné a dochází k poklesu kupní síly bankovky. V době svého vzniku a jistou dobu po něm obíhaly klasické bankovky společně s mincemi z drahých kovů a státovkami. Se stoupajícím počtem bank, tj. emitentů klasických bankovek se však neustále zvyšovala nepřehlednost systému vydávaných bankovek a jejich oběhu. Bylo nutné omezit emise jen pro několik vybraných bank a poté je emitování bankovek svěřeno pouze jedné instituci, kterou se ve většině zemích stala centrální (emisní, cedulová) banka. Převedením práva vydávat bankovky na jedinou instituci a zrušení povinného krytí, vedlo k nárůstu významu měnové politiky a zároveň ke konci éry oběhu klasických bankovek. Původní, klasické bankovky dostatečně nevytvářely prostor pro význam měnové politiky, která byla v podstatě zaměřena pouze na povinnosti plného krytí. Teprve pomocí jediné centrální banky v zemi a ustoupení od zlatého standardu umožňuje emisní bance regulovat množství peněz v oběhu, měnová politika se rozvíjí i díky vzniku tzv. bezhotovostních peněz, bezhotovostního styku. 2.2 Krytí bankovek na našem území Během svého vývoje prošla česká koruna složitými ale i podstatnými změnami. Svůj název Koruna dostala za dob rakouského císařství. Jako základní měnová jednotka byla v dobách habsburské monarchie zavedena zákonem z 2.8. 1892 a její hodnota odpovídala polovině rakouského zlatého. Byla ražena ze stříbra, vážila 5g a její obsah byl stanoven na 1/3280kg ryzího zlata 41). Ze samotného zlata se pak razily nominály 10, 20, 100 korun. Císařským nařízením byla její směnitelnost za zlato možná až do roku 1914-1915. 41) Česká měna od dávné minulosti dnešku, Bedřich Spáčil, Orbis, 1973, str.86-98. 25

Krytí bankovek zlatem, které bylo součástí textu na bankovkách např. v Rakousko- Uhersku a i mnohem později, neznamenalo, že by bankovky bylo možno u centrální banky volně směnit za zlato, ale šlo o směnitelnost v rámci tzv. standardu zlaté devizy. Bylo tak umožněno je směnit za zahraniční měnu a tu pak volně směnit za zlato. Splácení úroků, navyšování daní, vynakládání peněz k financování zbrojení se neblaze promítly do rakouské ekonomiky a hlavně monetární oblasti. Výsledkem rostoucího zadlužení a zatížení ekonomiky byl samotný pokles krytí měny zlatem, a to téměř o polovinu. Propad zlatých rezerv a znehodnocení měny se dále nepříznivě projevil na její stabilitě. Vznikem Československé republiky současně obíhaly na našem území bankovky a mince Rakousko-uherské banky. Vzhledem ke skutečnosti, že hospodářská úroveň jednotlivých států bývalé monarchie se značně rozlišovala, začala se rozcházet také kupní síla peněz. Bylo nutné jednoznačně označit naše peníze. Na řadu přichází již zmíněná peněžní reforma Aloise Rašína a měnová odluka měla zabránit přílivu znehodnocených rakouských bankovek do našeho měnového oběhu. Dne 26.2.1919 bylo provedeno okolkování obíhajících bankovek. Cílem měnové odluky byla i snaha o zhodnocení koruny a to stažením velké části oběživa 42). Kolkovány byly pouze hodnoty 1000, 100, 50, 20 a 10 korun. Okolkované bankovky a neokolkované 1 a 2 koruny se staly prvními československými státovkami. Neokolkované bankovky byly v polovině října označeny za neplatné. Na obrázcích č. 15 a č. 16 jsou ukázky kolkovaných bankovek z tohoto období. Obr.č.15 Kolkovaná stokoruna, r.1919 Obr.č.16 Kolkovaná tisícikoruna, r. 1919 Obr.č.15 Zdroj: http://www.numismatikabaron.cz, 20.9.2008. Obr.č.16 Zdroj: http://www.numismatikabaron.cz, 20.9.2008. 42) Dějiny měnových teorií na českém území, František Vencovský, Karel Půlpán a kolektiv, VŠE Praha, 2005, str.66-71. 26