Systém je citlivý na velikost písmen CASE SENSITIVE rozeznává malá velká písmena, např. PROM=1; PROm=1; PRom=1; Prom=1; prom=1; - 5 různých proměnných jakési nádoby na hodnoty jsou různých typů při běžné práci není nutno deklarovat lze využít možnost vynutit si datový typ např. funkce int8, int16 atp.
Např. int16 (16bitový integer celé číslo na 2 bytech) int16 ahoj ans = 97 104 111 106 výsledkem jsou kódy znaků a, h, o, j (ASCII tabulka) int16(25) ans = 25 úspora místa v paměti 25 se uloží do 2 bytů místo do 8 jako desetinné číslo reálná a komplexní čísla, matice znaky, řetězce strukury (jako v C, tj. jako record v Pascalu atd.)
v matematice obdélníková tabulka čísel nebo jiných objektů prvků matice, obsahuje obecně m řádků a n sloupců. označeny indexy udávajícími řádek a sloupec, v nichž se prvek nalézá. matice, která má jeden z rozměrů roven 1 => vektory sloupcové a řádkové
musí začínat písmenem, povolené znaky jsou malá písmena, velká písmena, číslice a z dalších znaků jen podtržítko. není vhodné používat klíčová slova, názvy funkcí apod. ans proměnná ans vzniká, pokud příkaz nepřiradíme do vlastní proměnné, tj. vždy když výpočetní systém něco vypočte a my mu nenařídíme, kam má výsledek uložit. Výsledek je uložen do proměnné ans automaticky. 5+3 ans = 8 xyz = 4+2 xyz = 6 xyz + ans ans = 14
i, j imaginární jednotky (předpřipravené) Není vhodné je používat je používat jako názvy proměnných. Komplexní čísla lze používat zcela běžně: c1 = 2 3i c2 = 4 + 7i c = c1 + c2 c = 6.0000 + 4.0000i Inf nekonečno, např. 1/0 NaN neplatná numerická hodnota, není číslo, např. 0/0
eps strojové epsilon (něco jako přesnost ) test = 1 + eps test = 1 test - 1 ans = 2.22044604925031e-016 Ale pozor: test = 1 + (eps / 10), tj. eps/10 je už moc malé test = 1 test - 1 ans = 0
realmax maximální použitelné reálné kladné číslo realmin minimální použitelné reálné kladné číslo (v absolutní hodnotě, tj. číslo nejblíž k nule které lze použít) 0 pi Ludolfovo číslo π = 3,14159 e Eulerovo číslo e = 2,71828 (lze spočítat jako exp(1)), např. je v Octave, v MATLABu tato konstanta e není
, čárka - oddělovač parametrů funkcí, indexů apod. plot(x,y) - oddělovač položek v řádku matice (totéž mezera) a = [1,2,3] a = [1 2 3] ; středník - na konci řádku potlačí výpis výsledku operace y = sin(x); - oddělovač řádků matice při zadávání, např. A = [1,2,3;4,5,-6] A = 1 2 3 4 5-6
() - přednost v matematických výrazech 2 * (3 + 7) - uzavírají parametry funkcí např. sin(2.4) - uzavírají indexy matic např. A(2,3) chci číslo na druhém řádku ve třetím sloupci A = [1,2,3;4,5,-6]; A(2,3) ans = -6 [] - uzavírají prvky matic při zadávání
A = [1,2,3;4,5,-6]; A = 1 2 3 4 5-6 : - odděluje dolní a horní mez (popř. krok) intervalu, např. -6:2:8 odpovídá -6,-4,-2,0,2,4,6,8 - výčet, rozsah, např. A(2,:) celý 2. řádek matice A ans = 4 5 6 '.' - transpozice (odlišuje se od překlopení pro komplexní čísla) - překlopení matice pole podle hlavní diagonály, např.: A.' ans = 1 4 2 5 3-6
'' - uzavírají (obklopují) textový řetězec: 'ahoj' 'Jak se mate?' {} - uzavírají (obklopují) struktury (složené proměnné) - v případě tzv. buňkových polí, vektorů cell array - u seznamů v příkazu switch-case
format nastavuje způsob zobrazení čísel na obrazovce format short nebo format krátké zobrazení desetinných čísel (4 místa) format long dlouhé zobrazení desetinných čísel (7 / 15 míst float / double) format rat racionální zobrazení desetinných čísel - přibližné zlomky format hex zobrazení čísel v hexadecimální (šestnáctkové) soustavě format + tiskne + na místě kladných čísel, - na místě záporný a mezeru místo 0 format bank bankovní formát dvě desetinná místa peníze format short e, format long e inženýrský formát, pevný počet des. míst format short g, format long g chytrý formát, vybere nejkratší verzi
nazev = 2+3; nazev nazev = 5 disp(nazev) 5 to jak tento příkaz tiskne hodnoty proměnných je dáno nastavením pomocí příkazu format z předchozí ho snímku později budeme používat fprintf, který umožňuje jemnější a nezávislé nastavení způsobu tisku každé hodnoty a také tisk do textových souborů
Některé příkazy pracují jako vestavěné funkce (built-in functions) Např.: sin(pi/2) ans = 1 funkce jedním vstupem a jedním výstupem v = size(a) v = 2 3 funkce vrátí počet řádků a sloupců matice A. funkce s jedním vstupem a jedním výstupem, výstupem je dvouprvkový řádkový vektor (počet řádků, počet sloupců matice). pokud existuje více výstupních argumentů (prvky vektoru v hranatých závorkách [ ]), počet řádků je přiřazen do prvního a počet sloupce do druhého, např.: [r,s] = size(a) r = 2 s = 3 help něco textová nápověda, např. help sin, help size, apod.
zjednodušují a zpřehledňují program mohou být definovány přímo na příkazovém řádku během interaktivní relace nebo v externích souborech (m-file, přípona.m) lze je volat stejně jako zabudované funkce syntaxe: function [vystup] = nazev(vstup) tělo funkce, příkazy end vstup, výstup nejsou povinné, pokud je výstup jen jeden, nejsou třeba hranaté závorky function vystup = nazev(vstup) vstupních parametrů může být více, oddělují se čárkami function vystup = nazev(a,b,c) klíčové slovo end je možné vynechat v případě zadání funkce v samostatném souboru (m-file) hlavička funkce zajišťuje přenos dat z a do funkce proměnné ve funkci jsou lokální vzhledem k funkci (po skončení posledního příkazu funkce zaniknou), výstupní proměnné zůstanou zachovány volání funkce jejím názvem
Vytváření vlastních funkcí v MATLABu, tzv. m-file Menu: File > New > Function Ve starších verzích Menu: File > New > M-file sériové zapojení rezistorů (výpočet výsledného odporu) function vystup=seriove(vstup) vystup = sum(vstup); end R 1=5 R 2 =4.2 R 3 =3 Volání funkce pro 3 rezistory zapojené sériově Ro = [5,4.2,3]; % vektor se zadanými hodnotami odporů Rcelk = seriove(ro) % volání funkce seriove se vstupním parametrem Ro, výstup R Výsledek: Rcelk = 12.200
sériové zapojení rezistorů (výpočet výsledného odporu) function vystup=seriove(vstup) vystup = sum(vstup); end Volání funkce pro 5 rezistorů zapojených sériově Ro_jiny = [6,8,4,3,9]; % vektor se zadanými hodnotami odporů R = seriove(ro_jiny) % volání funkce seriove se vstupním parametrem Ro_jiny Výsledek: R = 30 R =6 1 R 2 =8 R 3 =4 R 4 =3 R 5 =9
sériové a paralelní zapojení 2 rezistorů (výpočet výsledného odporu) funkce se dvěma vstupy a výstupem dvouprvkovým vektorem R 2 R 1 R 2 function [Rs,Rp] = seriove_paralelne(rvst1,rvst2) Rs = Rvst1 + Rvst2; Rp = (1/Rvst1+1/Rvst2)^(-1); end Volání funkce: R1=11; R2=6.5; [Rs,Rp] = seriove_paralelne(r1,r2) Rs = 17.500 Rp = 4.0857 R 1
sériové a paralelní zapojení 2 rezistorů (výpočet výsledného odporu) funkce se dvěma vstupy a výstupem dvouprvkovým vektorem R 2 R 1 R 2 function [Rs,Rp] = seriove_paralelne(rvst1,rvst2) Rs = Rvst1 + Rvst2; Rp = (1/Rvst1+1/Rvst2)^(-1); end Volání funkce: [s,p]=seriove_paralelne(5,10) s = 15 p = 3.3333 nebo [x,y]=seriove_paralelne(4,4) x = 8 y = 2 R 1
výpočet obsahu a obvodu kruhu Vytvořená funkce: function [S,o] = obsah_obvod(r) S = pi.*(r.^2); o = 2.*pi.*r; end Soubor je nutné uložit. Save as: obsah_obvod.m Volání funkce v příkazovém okně Command Window [obs,obv] = obsah_obvod(10) obs = 314.16 obv = 62.832
výpočet obsahu a obvodu kruhu whos % - vypíše proměnné držené v operační paměti Name Size Bytes Class Attributes obs 1x1 8 double obv 1x1 8 double r je lokální proměnná (s ukončením funkce zaniká), výstupní proměnné zůstanou zachovány
výpočet obsahu a obvodu kruhu Funkce bez výstupu: function obsah_obvod2(r) S = pi.*(r.^2); o = 2.*pi.*r; disp('obsah'); disp(s); disp('obvod'); disp(o); end Volání funkce v příkazovém okně Command Window obsah_obvod2(5) Obsah 78.5398 Obvod 31.4159 r, S, o lokální proměnné (s ukončením funkce zanikají), výstupní proměnná není whos => po příkazu whos se nevypíše nic
plot() vytváří dvou-dimenzionální grafy. mnoho různých kombinací vstupních argumentů. nejjednodušší formou je plot(y), plot(x,y) Např.: y=[3,8,5,7]; plot(y) pokud je vstupním argumentem vektor y, souřadnice x je vektor, který začíná 1
t = [0, 0.1, 0.4, 0.8, 0.9, 1.5]; y = sin(t); plot(t,y,'*') body zobrazeny jako hvězdičky, pro zobrazení bodu lze použít *, o, x, ^ atp.