Druhové složení plevelů na městských komunikacích Bakalářská práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav agrosystémů a bioklimatologie Druhové složení plevelů na městských komunikacích Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Jan Winkler, Ph.D. Vypracovala: Jana Trnková Brno 2012

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Druhové složení plevelů na městských komunikacích vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. V Brně dne: 25. 4. 2012 Podpis studenta.

Poděkování Děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Janu Winklerovi, Ph.D za cenné rady, které mi poskytl při zpracování práce, svojí rodině a blízkým. Bakalářská práce byla zpracována s podporou Výzkumného záměru č. MSM6215648905 Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

ABSTRAKT Tato bakalářská práce je zaměřena na vyhodnocování zastoupení jednotlivých plevelných druhů na městských komunikacích v městečku Březová nad Svitavou. Vyhodnocování plevelných druhů probíhalo na třech různých typech městských komunikací. Celkem se tedy jednalo o 24 stanovišť, z toho chodníky zaujímají 8 stanovišť, silnice 10 stanovišť a ostatní zpevněné komunikace zbývajících 6 hodnocených stanovišť. Po dobu sledování bylo na jednotlivých stanovištích identifikováno 31 rostlinných druhů. K nejčastěji vyskytovaným druhům na chodníkových stanovištích patřily tyto druhy: Bryophyta, Poa annua, Sagina procumbens a Taraxacum officinale. Na silničních plochách se nejčastěji vyskytovaly tyto plevelné druhy: Poa annua, Elytrigium repens, Bryophyta, Polygonum arenastrum. Nejčastějšími vyskytujícími druhy na ostatních zpevněných stanovištích byly: Polygonum arenastrum, Poa pratensis, Bryophyta, Traxacum officinale a Poa annua. Klíčová slova: plevele, chodník, silnice ABSTRACT This thesis is aimed on evaluation of weed species structure of city communications in the town Březová nad Svitavou. Evaluation of weed species was made on three different types of city communications. Together there were observed 24 stands, 8 pavements, 10 roads and 6 other communications. During the observation were identified 31 plant species. The most common on pavements were: Bryophyta, Poa annua, Sagina procumbens and Taraxacum officinale. On the roads the most common were: Polygonum arenastrum, Poa pratensis, Bryophyta, Traxacum officinale and Poa annua. On the others weed infested stands were the most common: Polygonum arenastrum, Poa pratensis, Bryophyta, Traxacum officinale a Poa annua. Keywords: weeds, pavements, roads

OBSAH 1 ÚVOD... 7 1.1 Historie dopravy... 7 1.2 Šíření rostlin... 7 2 CÍL PRÁCE... 9 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 3.1 Význam plevelů... 10 3. 1. 1 Klasifikace plevelů... 11 3. 1. 2 Rozdělení plevelů podle způsobu rozmnožování... 13 3. 1. 3 Regulace plevelů... 13 3. 2 Místní komunikace... 15 3. 2. 1 Rozdělení místních komunikací podle dopravního přístupu... 16 3. 2. 2 Viatická migrace... 19 3. 2. 3 Lemová vegetace stanoviště silničních okrajů... 19 4 METODIKA PRÁCE... 21 4.1 Charakteristika území... 21 4.2 Metodika... 22 5 VÝSLEDKY... 23 5.1 Výsledky vy plevelů... 23 5.2 Statistické vy výsledků... 32 6 DISKUSE... 34 7 ZÁVĚR... 37 8 POUŽITÁ LITERATURA... 39 9 SEZNAM TABULEK... 42 10 SEZNAM PŘÍLOH... 43

1 ÚVOD 1.1 Historie dopravy Za nejstarší druh dopravy se považuje lodní doprava. Nejdříve byly k plavbě používány jen přirozené vodní plochy, avšak již z doby před několika tisíci lety jsou známy první umělé vodní cesty. V roce 1974 před Kristem byly zahájeny práce na průplavu mezi Nilem a Rudým mořem a roku 485 př. Kr. začala výstavba tzv. Velkého (Císařského) průplavu v Číně, který po řadě rekonstrukcí dopravě slouží do dnešní doby (PUCHRÍK, 2004). Dějiny lidstva jsou bezprostředně spojené s historií a rozvojem dopravy. Doprava zpřístupnila člověku bližší i vzdálenější svět, stala se součástí jeho každodenního života a výrazně ovlivnila vývoj lidské společnosti, díky výraznému pokroku techniky (BARTOŠOVÁ, BAČOVÁ, KAPUSTA, 2010). Historie cest sahá do dávné minulosti, kdy nacházíme první známky pokročilejší lidské kultury. Mezi počáteční záměrně vytvořené pěšiny pračlověka sloužili především ke snadnějšímu pohybu při lovu. Z loveckých pěšin se postupem času vyvinuly skutečné, primitivní obchodní cesty pro dopravu vyměňovaného zboží (PUCHRÍK, 2004). 1.2 Šíření rostlin S vytvořením zámořské dopravy s převážením zboží z kontinentu na kontinent a později i s rozvojem železniční dopravy, kterou se dostávalo zboží velmi rychle i dovnitř kontinentů, nastala zásadní změna v šíření rostlin. Začal mohutný vědomý i nevědomý přesun rostlinných diaspor na velké vzdálenosti do zcela nových podmínek. Možnost uchycení druhů v nových podmínkách podpořily hlavně změny v krajině vyvolané dlouhodobou lidskou činností, jako např. odlesnění, intenzivní budování rozsáhlých sídel, komunikační a železniční sítě (JEHLÍK, 1998). Třetina rostlin, vyskytující na českém území, je cizího původu a některé z nich jsou označovány jako cizí expanzivní plevele. Rostliny, které k nám migrují ze zahraničí, respektive jsou zavlečeny různými způsoby a cestami, mají botanicky odborný termín: nazývají se adventivní. Ty se někdy mohou stát cizími expanzivními plevely, pokud se vyznačují velkou biologickou a ekologickou adaptabilitou, plasticitou nebo vynikají expanzivním šířením, a to i do zemědělských kultur. Tudíž cizími 7

expanzivními plevely se téměř vždy stávají adventivní rostliny, ale ne každá adventivní rostlina je cizím expanzivním plevelem (SALIX, 2012). Mnohé druhy, které jsou ve vlasti udržovány v přiměřeném rozvoji existencí přirozených chorob a škůdců, se v nových podmínkách začaly za snížené přítomnosti těchto konzumentů intenzivně šířit (JEHLÍK, 1998). Vegetace, která doprovází člověka, se nazývá synantropní nebo antropogenní vytvořená člověkem, může se dělit se na vegetaci ruderální a plevelnou. em ruderální vegetace se označuje vegetace rostoucí na narušovaných místech ve městech, podél cest a dalších člověkem silně ovlivňovaných stanovištích (CHYTRÝ, 2009). Jak dále CHYTRÝ (2009) uvádí, ruderální a plevelová vegetace zahrnuje kromě původních druhů naší flóry také velké množství nepůvodních druhů, které k nám byly neúmyslně nebo i záměrně zavlékány člověkem už od neolitu. Druhy, které k nám byly zavlečeny do konce středověku, označujeme jako archeofyty a druhy zavlečené v novověku jako neofyty. Již v minulosti patřily a stále patří plevelné rostliny mezi nejvýznamnější škodlivé činitele. Avšak nadměrná opatření proti plevelům, především při aplikacích herbicidů, mnohdy vedla k selekci druhového spektra plevelů nebo vzniku rezistence vůči herbicidům. Dnes je známo, že systémy regulace plevelů nemají vést k úplnému vyhubení plevelů, ale k celkovému snížení výskytu plevelných rostlin. Významu plevelných druhů, studiu jejich biologických a ekologických vlastností, vývoji metod jejich regulace je věnováno na celém světě velké úsilí. Výzkumně jsou problémy řešeny ve výzkumných ústavech, na univerzitách i ve vývojových centrech výrobců agrochemikálií (MIKULKA, KNEIFELOVÁ, 2005). Tato bakalářská práce se věnuje výskytu plevelů na různých typech městských komunikací. 8

2 CÍL PRÁCE Vyhodnotit složení vegetace rostoucí na vybraných místech městských komunikací Stanovit rozdíly ve výskytu plevelů na odlišných stanovištích městských komunikací ve vybrané lokalitě Zhodnotit dopady případnou škodlivost plevelů a možnosti jejich regulace 9

3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Význam plevelů Obecná definice označuje jako plevel každou rostlinu, která se na daném stanovišti vyskytuje proti vůli člověka. Stanovištěm v tomto případě rozumíme jak porosty polních či zahradních plodin, tak i okrasné výsadby, vinice, trvale travní porosty, ale i plochy, na kterých je jakákoliv vegetace nežádoucí - kolejiště, chodníky, komunikace a podobně (AGROMANUAL, 2012). Plevele tvoří velmi početnou skupinu, ve které se jednotlivé druhy navzájem odlišují jak anatomicky, morfologicky, tak i některými biologickými vlastnostmi a škodlivostí (JEHLÍK, 1998). Pro většinu plevelů je charakteristická vysoká životaschopnost, velká rozmnožovací schopnost, rozšiřování a odolnost. Pro kulturní rostliny jsou silně škodlivé, neboť jim ubírají vodu, živiny, omezují prostor, často dominují v růstu nad pěstovanou rostlinou a navíc jsou hostiteli chorob a škůdců, kteří následně napadají kulturní rostlinu. Semena některých plevelů vážně znehodnocují chuť nejen potravin (např. mouky), ale i píce a šrotu pro hospodářská zvířata (semena penízku rolního, řeřichy vesnovky). Jedovaté plevele (durman obecný, blín černý, pryskyřníky, bažanka roční, přeslička rolní aj.) způsobují při pozření jejich většího množství vážné otravy vedoucí až k úhynu zvířete (PAMPELIŠKA, 2012). Plevelné rostliny mohou být ale užitečné ve smyslu protierozním (např. ve vinohradech nebo sadech), jiné mají léčivé účinky (pampeliška lékařská, podběl obecný, bez černý, heřmánek a řada dalších). Jsou i rostliny významně medonosné (hořčice rolní, akát ad.). Některé rostliny mohou sloužit jako potravina (KOHOUT, MENTBERGER, 1992). Dále pak přispívají k biodiverzitě porostu, snižují infekční tlak chorob a škůdců vůči monokultuře kulturní plodiny, zastiňují půdu, brání nadměrnému výparu (URBAN, ŠARAPATKA, 2003). 10

3. 1. 1 Klasifikace plevelů V současné době se používá metoda podle klasifikace jejich biologických vlastností ve vztahu k možným způsobům hubení. Tato metoda vychází z jejich základních vlastností plevelů jako je způsob rozmnožování, hloubky zakořenění, délky přežívání na stanovišti a vztahem mezi jednotlivými druhy. Plevele je proto možné roztřídit do jednotlivých klasifikačních skupin s ohledem na možnosti jejich regulace. Na každou skupina je pak možné aplikovat určité způsoby preventivní a přímé ochrany. Mezi nejčastější třídění se používá klasifikace plevelných rostlin dle jejich délky přežívání na stanovišti a způsobu rozmnožování (MIKULKA, 1999). Plevele jednoleté Tyto druhy jsou odkázány na generativní rozmnožování (prostřednictvím semen a plodů), které probíhá pouze v rámci jedné sezóny. Ozimé druhy včetně efemérních převážně vzcházejí na podzim a dozrávají v následujícím roce, ostatní druhy vzcházejí, kvetou a plodí v tomtéž roce. Podrobnější členění vychází z doby vzcházení a schopnosti přečkat zimu (AGROMANUAL, 2012). Plevele efemérní tyto rostliny mají velmi krátký životní cyklus. Vzcházejí na podzim, během zimy či brzy na jaře, v tomto období využívají špatně zapojených, prořídlých porostů plodin a dostatek půdní vláhy pro svůj růst. Nepatří mezi významné plevele, protože přetrvávají na stanovišti krátkou dobu a jsou spíše subtilního vzrůstu. Svůj vývoj ukončují na jaře. Řadíme k nim např. rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia), huseníček rolní (Arabidopsis thaliana), (MIKULKA, KNEIFELOVÁ, 2005). Plevele časně jarní svůj vývoj začínají brzy z jara, avšak řada z nich vzchází i později v průběhu vegetace. Klíčení probíhá již za relativně nízkých teplot (od 1 C). Za běžného průběhu počasí nemají tyto druhy schopnost přečkat zimu. Obvykle produkují střední množství (stovky až tisíce) spíše větších semen či plodů s dlouhou dormancí a schopností dlouhodobě přežívat v půdní zásobě. Mezi nejvýznamnější druhy této skupiny patři - opletka obecná (Fallopia convolvulus), hojně bývá zastoupen truskavec ptačí (Polygonum aviculare), místy drchnička rolní (Anagallis arvensis) ad. (AGROMANUAL, 2012). Plevele pozdní jarní do této skupiny jsou řazeny teplomilnější druhy plevelů, které začínají vzcházet až při vyšších teplotách půdy (kolem 10 C). Vzcházejí na jaře, v létě 11

i během teplého podzimu. Mohou mít pomalejší počáteční vývoj, bývají citlivé na zastínění, také na mráz jsou citlivé a běžnou zimu nejsou schopny přečkat. Hlavními zástupci jsou merlík bílý (Chenopodium album), laskavec ohnutý Amaranthus retroflexus), rdesno blešník (Persicaria lapatifolia) a řada dalších (MIKULKA, KNEIFELOVÁ, 2005). Plevele ozimé je to druhově nejpočetnější skupina. Patři sem jak typické ozimy, u nichž silně převažuje vzcházení v podzimním období, tak i druhy, které vzcházejí v průběhu celého vegetačního období a v případě, že vzejdou na podzim, mají schopnost přečkat zimu. Tu často přečkávají ve formě listových růžic, i když některé fotoperiodicky neutrální druhy jsou schopny i v průběhu zimních měsíců za období příznivějších teplot kvést. Mezi konkurenčně schopné, vzrůstnější druhy patři svízel přítula (Galium aparine), mák vlčí (Papaver rhoeas), chrpa modrá (Centaurea cyanus), ad. Drobnější druhy spodního patra reprezentuje např. violka rolní (Viola arvensis) a rozrazil perský (Veronica persica) (AGROMANUAL, 2012). Dvouleté až víceleté plevele rozmnožující se převážně generativně Podle DVOŘÁKA a SMUTNÉHO (2003) jsou do této skupiny zařazeny druhy, u kterých je hlavním způsobem rozmnožování, tvorba a rozšiřování generativních orgánů. Současně je ale většina druhů této skupiny schopná vegetativního rozmnožování (např. částmi kůlového kořene). Vegetativní rozmnožování ale nebývá tak významné jako rozmnožování generativní. Tyto plevele jsou na přechodu mezi jednoletými a víceletými plevely výběžkatými a oddenkovými (HRON, 1953). V prvním roce obvykle vytvářejí listovou růžici, teprve ve druhém roce vykvétají a produkuji semena či plody. Typicky dvouleté druhy následně odumírají, víceleté druhy setrvávají na stanovišti několik let, většinou ale postrádají schopnost intenzivního vegetativního šíření a jsou odkázány na generativní reprodukci. Zapleveluji především víceleté plodiny a trvale kultury, jsou velmi hojné v trvalých travních porostech a na půdě ponechané ladem (AGROMANUAL, 2012). Dvouleté a vytrvalé plevele jsou mnohem úspornější než plevele jednoleté. Mezi nejškodlivější plevele této skupiny se řadí: knotovka bílá (Melandrium album) a smetánka lékařská (Taraxacum officinale), (HRON, 1953). 12

Plevele poloparazitické Poloparaziti (hemiparaziti) jsou zelené rostliny, vyživující se autotrofně, zároveň však přijímají výživné látky i heterotrofně prostřednictvím přísavných kořínků, které pronikají do vodivých hostitelských rostlin (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2003). Plevele parazitické Nemají listy, zeleň listovou ani vlastní kořenový systém. Nemohou tedy samy asimilovat oxid uhličitý a přijímat z půdy vodu, v níž jsou rozpuštěné živiny. Svojí výživou jsou odkázány výlučně na hostitele, do jehož těla vysílají zvláštní přísavky. U nás je z této skupiny nejškodlivější kokotice jetelová, způsobující největší škody na jetelovinách, v mnohých krajích též na lnu (HRON, 1953). 3. 1. 2 Rozdělení plevelů podle způsobu rozmnožování Generativní rozmnožování, tedy podle semen či plodů vede ke vzniku nových kombinací vlastností rodičů a umožňuje rostlinám rychleji reagovat na měnící se podmínky prostředí. Velká většina druhů polních plevelů má v polních podmínkách schopnost generativní reprodukce, i když v případě vytrvalých druhů nemusí být tak významná. Generativní diaspory (semena či plody) vznikají po opylení, ke kterému může dojít buď vlastním pylem (samosprašnost), nebo pylem původem z jiné rostliny (cizosprašnost), (AGROMANUAL, 2012). Vegetativní rozmnožování je vlastností především vytrvalých plevelů a můžeme se s ní setkat také u některých jednoletých druhů. V určitých případech vegetativního rozmnožování nabývá převahu nad generativním rozmnožováním, např. u pýru plazivého (Elytrigia repens), (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2008). Na orgánech vegetativního rozmnožování nalézáme osní a kořenové pupeny. Z osních pupenů vznikají osy (oddenky, lodyhy, stébla) s dalšími orgány, z kořenových pupenů vznikají kořeny. Každá část vegetativního rozmnožovacího orgánu, na které jsou osní a kořenové pupeny, může dát vznik novému jedinci (DVOŘÁK, 1998). 13

3. 1. 3 Regulace plevelů Mezi nejškodlivější činitele omezující nejen produkci potravin, ale i ostatních produktů rostlinné výroby můžeme celosvětově zařadit polní plevele, které snižují každoroční výnosy kulturních rostlin nejméně o 10% (HRON, KOHOUT, 1977). Podle DVOŘÁKA a SMUTNÉHO (2008) by se šíření plevelů z nezemědělských stanovišť mělo řešit ve spolupráci se stavebními a dopravními resorty. Významným prvkem antropogenního působení na krajinu je železniční a silniční síť. K účinným běžně používaným zásahům řadíme: a) mechanické ničení používá se omezeně, zejména k ničení jednoletých druhů plevelů (HRON, KOHOUT, 1977). Nejjednodušší způsob mechanického odplevelování je odstraňování plevelů ručním vytrháváním nebo-li pletím, dále se také osvědčil způsob vypichování hluboce kořenících víceletých plevelů např. pcháče osetu (Cirsium arvense). Velmi účinné je i okopávání a plečkování, rovněž vhodné je sesekávání kvetoucích plevelů (HRON, 1953). b) chemické ničení Výhodným a velmi účinným opatřením v boji s plevely je chemické hubení, na které je ovšem nutno pohlížet jako na opatření pomocné (HRON, 1953). Herbicidy jsou chemikálie, zpomalující nebo přerušující normální růst a vývoj rostlin. Široce se používají hlavně k regulaci plevelů v zemědělství. Použití herbicidů je relativně málo náročné na lidskou práci a bývá také většinou méně nákladné než ostatní způsoby odstranění plevelů (AGROMANUAL, 2012). Z praktického hlediska můžeme podle KOHOUTA a MENTBERGERA (1992) herbicidy následně rozdělit na dvě hlavní skupiny: Totální (neselektivní) herbicidy, které ničí téměř veškerou rostlinnou vegetaci, jsou rozváděny do rostliny nadzemními i podzemními částmi a mohou ničit rostlinné druhy v plné metabolické aktivitě. Totální herbicidy můžeme dále rozdělit na dvě skupiny podle délky reziduálního účinku v půdě a rostlině. Herbicidy s dlouhými reziduálními účinky v půdě se používají k odstranění veškeré vegetace na cestách, chodnících a dalších stanovištích na delší dobu. Některé z nich mohou způsobit velkou 14

ekologickou zátěž, pronikat do hlubších vrstev a poškodit okolní vegetaci. Závažnou nevýhodou je skutečnost, že délka herbicidních reziduí v půdě se nedá přesně regulovat, závisí na půdním druhu a vlhkosti. Používání těchto herbicidů je na ústupu. Herbicidy s krátkými reziduálními účinky v půdě pronikají do rostlin většinou nadzemní částí a v půdě jsou rychle inaktivovány, proto se používají cíleně jen na nežádoucí rostlinu. Selektivní herbicidy jsou takové sloučeniny, kterými jsou při vhodném použití ničeny určité druhy plevelů nebo jejich skupiny, bez poškození kulturní rostliny v prostoru, ve kterém byl herbicid aplikován (DVOŘÁK, SMUTNÝ, 2008). U všech druhů používaných herbicidů je hlavním kritériem selektivity správně zvolená doba aplikace, růstová fáze kulturních rostlin a plevelů, povětrnostní podmínky, správné dávkování a způsob aplikace přípravku (KOHOUT, MENTBERGER, 1992). c) biologické hubení znamená záměrné využívání živých antagonistických organismů (hub, mikroorganismů, roztočů, atd.) k omezení populace plevelných druhů pod ekonomický práh škodlivosti (KOHOUT, MENTBERGER, 1992). d) fyzikální hubení mezi fyzikální metody regulace plevelů patří řada postupů, které bývají velmi účinné, ale energeticky či technicky natolik náročné, že nenacházejí většího uplatnění. Mezi nejpoužívanější způsoby řadíme metody termické používání vysoké teploty (AGROMANUAL, 2012). 3. 2 Místní komunikace Názvoslovná norma ČSN 73 6100/1983 název městská komunikace nedefinuje. Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, pak definuje místní komunikace (kterých jsou městské komunikace součástí) jako veřejně přístupné pozemní komunikace, které slouží převážně místní dopravě na území obce. Oproti silničním komunikacím v extravilánu mají městské komunikace několik mnohdy i významných odlišností, které si např. vynutily i vytvoření samostatné projekční normy ČSN 73 6110. Ta se sice na projekční normu komunikací v extravilánu v mnohém odvolává, ale radu problému řeší poněkud odlišně a v mnoha případech se 15

zabývá podrobně otázkami, na které ve volné extravilánové krajině nenarazíme nebo jsou pro extravilán podružné. Místní, resp. městské komunikace mají oproti silnicím v extravilánu svá specifika. Vozidla se pohybují menšími rychlostmi, dopravní proud je pestřejší, dochází zde k pestřejšímu střetu s nemotorizovanými účastníky silničního provozu (chodci, cyklisté). Velké množství vozidel na omezeném území způsobuje výraznější negativní vliv na lokalitu, ať jde o znečištění emisemi či hlukem (PUCHRÍK, 2004). Místní komunikace jsou obecně přístupné ulice, užívané cesty a prostranství, které slouží místní dopravě a jsou zařazeny do sítě místních komunikací (PAVLÍČEK, 1988). Podle BARTOŠOVÉ, BAČOVÉ A KAPUSTY (2010) se místní komunikace navrhují tak, aby se zabezpečila návaznost na celkovou existující a navrhovanou zástavbu území, silniční síť a další druhy dopravy. Síť městské komunikace motorové a nemotorové dopravy musí vyhovovat urbanistickému a dopravně-inženýrskému plánování dopravy v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje. Musí se také spojit požadavky na rychlostní, obslužné, sběrné a nemotoristické městské komunikace s ohledem na dopravu v pohybu, přičemž se musí přihlížet na ochranu životního prostředí, přírody a kulturních památek. Z hlediska hospodářského a dopravního významu silniční komunikace musí být dosaženo potřebné kvality pohybu dopravního proudu vyjádřené odpovídajícími hodnotami požadované jízdní rychlosti (KRAJČOVIČ et. al., 2001). 3. 2. 1 Rozdělení místních komunikací podle dopravního přístupu BARTOŠOVÁ, BAČOVÁ a KAPUSTA (2010) místní komunikace rozdělují na: 1) Rychlostní je to místní komunikace určená na rychlé dopravní spojení částí sídelního útvaru, s omezeným přístupem a připojením s vyloučením přímého styku s okolním územím. 2) Sběrné to je komunikace s částečně omezeným připojením, která soustřeďuje dopravu z obslužných komunikací a přivádí je na komunikace vyššího dopravního významu, využití na obsluhu přilehlé zástavby je omezené. 16

3) Obslužné umožňuje přímou dopravní obsluhu jednotlivých objektů, neumožňuje přímé přejezdy motorových vozidel přes sídelní útvar, vylučuje se sběrná dopravní funkce 4) Nemotoristické v zásadě je to místní komunikace s omezeným přístupem, určená pro nemotorovou dopravu. Podle určení se dělí na: - uklidněnou komunikaci - cyklistickou komunikaci - chodník Městská zklidněná komunikace Jedná se o místní komunikace, u kterých je výrazná převaha pohybu pěšího nad pohybem vozidel. Dominantní bývá prostorový význam ulice a její typické vazby k okolní zástavbě (UMIUM, 2012). V historických, obchodních a kulturních centrech se tvoří pěší zóny. Jedná se o městské komunikace s výraznou preferencí pěšího pohybu, ze kterých jsou vyloučeny formy motorové dopravy. Je povolena pouze možnost zásobování objektů. Pěší zóny můžeme integrovat s některými formami pouliční městské hromadné dopravy. Až na výjimky se do pěších zón nehodí cyklistická doprava z důvodu potenciálního nebezpečí střetu s pěšími (KOTAS, 2007). Celkový návrh pěší zóny má být reálný s ohledem na její provoz a údržbu. Použití různých druhů dlažeb má přednost před používáním asfaltových betonů či litých asfaltů (PAVLÍČEK, 1988). Cyklistická komunikace je nemotorová komunikace určená na cyklistický provoz s vyloučením nebo oddělením jakékoliv motorové dopravy (BARTOŠOVÁ, BAČOVÁ, KAPUSTA, 2010). Cyklistická stezka Pro účely cyklistické dopravy by měly vznikat cyklistické stezky v atraktivním území a v zajímavých celcích volné krajiny. Rekreační trasy by měly být vedeny v prostorově segregovaných stezkách mimo přímý kontakt s komunikacemi pro motorovou dopravu (KOTAS, 2007). V dopravních částech všech stupňů územně plánovací dokumentace je potřebné řešit problematiku cyklistického provozu komplexně, včetně vybudování nezbytných 17

stavebních a bezpečnostních opatření jako dopravní značení, přejezdů se světelnou signalizací a také zařízení pro parkování jízdních kol (PAVLÍČEK, 1988). Rozměry uliční cyklistické stezky vyplývají z očekávané intensity provozu, způsobu provozu, poloze stezky vůči sousedním dopravním pásům (vozovky a chodníku) a konstrukce, neboť zvýšená obruba oddělující ji od vozovky znemožňuje na úzké stezce předjíždění pomalejších jezdců, popř. nepřipouští pohyb dvou cyklistů vedle sebe při špičkovém zatížení. Cyklistické stezky nebo pásy přicházejí v úvahu v okolí měst, průmyslových a rekreačních středisek. V intensivně zastavěných částech měst je lépe stezky umisťovat v rovnoběžných ulicích s klidnější dopravou (MERGER, 1956). Chodník Chodník je nemotoristická komunikace určená především pro chodce, příp. vozidlům ve zvláštním režimu. Komunikace pro chodce musí být přístupné osobám s omezenou pohybovou schopností a orientací. V zastavěném území se pro chodce navrhují např. chodníky a cestičky, ovšem nekombinované s pásy pro cyklisty (BARTOŠOVÁ, BAČOVÁ, KAPUSTA, 2010). Povrch chodníků musí být rovný, pevný a upravený proti skluzu. Komunikace pro pěší musí být řešeny tak, aby byla důsledně dodržena vodící linie pro zrakově postižené osoby. Překážky na komunikacích pro pěší, zejména stožáry veřejného osvětlení, dopravní značky apod. musí být osazeny tak, aby byl zachován průchozí profil šířky nejméně 1500 mm, tuto hodnotu lze snížit až na 900 mm u technického vybavení komunikací. Chodníky v místech přechodů přes komunikace musí mít snížený obrubník na výškový rozdíl 20 mm oproti vozovce a musí být opatřeny signálními pásy spojujícími varovné pásy s vodícími liniemi. Po celé délce sníženého obrubníku, směrem do chodníku, musí být zřízen varovný pás šíře 400 mm při současném zachování přesahu nejméně 800 mm na obě strany signálního pásu. Obdobně tento pás musí být zřízen i v místech výjezdů z hromadných garáží a parkovišť. V ulicích obytných zón, kde není přirozená vodící linie, musí být zřízen při jedné straně ve vzdálenosti 800 mm od kraje komunikace hmatný pás šíře 400 mm. Na rozhraní mezi pásem pro chodce a pásem pro cyklisty musí být zřízen hmatný pás šíře 300 400 mm, který je součástí pásu pro chodce (VYHLÁŠKA č. 398/2009 Sb.). 18

3. 2. 2 Viatická migrace V r. 1931 definuje český botanik Karel Domin pojem tzv. viatické migrace rostlin. Poukazuje tak na fytogeografický význam šíření rostlin podél cest a silnic. Stále se zvyšující hustota silniční sítě a rozvoj automobilové dopravy znásobuje význam viatické migrace v současné krajině (JEHLÍK, 1998). K nejvýznamnějším způsobům rozšiřování plevelů patří v současné době podle DVOŘÁKA a SMUTNÉHO (2009) tzv. antropochorie, což je rozšiřování semen zprostředkované činností člověka a agestochorie - šíření prostřednictvím dopravy zboží. Podél silnic se šíří četné rostliny do oblastí, kde původně nebyly zastoupeny. Obecně platí, že relativně teplobytné druhy nížin a pahorkatin vystupují na silničních okrajích do vyšších poloh podhůří a hor, kdežto opačný postup šíření, tj. pronikání horských druhů do nížin je mnohem vzácnější. Vedle četných druhů trav a bylin ruderálních společenstev se podél silnic a cest rozšiřují také polní plevele, jejichž šíření umožňují specifické ekologické parametry lemových stanovišť silničních okrajů, specifické způsoby rozšiřování diaspor rostlin se silniční dopravou a specifické zdroje diaspor různých druhů napojené na silniční síť. Avšak v šíření nově zavlečených plevelů nedosahuje silniční síť takového významu a druhové rozmanitosti jako síť železniční. Vzhledem k hustotě silnic a jejich hlubokému průniku do krajiny je ovšem užitečné i této problematice věnovat pozornost (JEHLÍK, 1998). 3. 2. 3 Lemová vegetace stanoviště silničních okrajů Silniční okraje jsou útočištěmi početných druhů plevelů, ležících mimo bezprostřední dosah agrotechnických zásahů. Opakované množení a šíření některých z nich umožňují specifické stanovištní podmínky silničních okrajů. a) Krajnice silnic. Z části obnažené a mechanicky často narušované antropogenní půdy krajnic poskytují vhodné podmínky pro uchycení a následné šíření početných druhů plevelů. Převažují zde jednoleté druhy, které jsou přizpůsobivé půdně hydrologickým a mikroklimatickým podmínkám těchto stanovišť (JEHLÍK, 1998). Ze zavlečených plevelů jsou na krajnicích nejběžnější např. turanka kanadská (Conyza canadensis), podle MIKULKY (1999) se jedná o vysoký druh, který se rozmnožuje výhradně generativně. Jedna rostlina je schopná 19

vyprodukovat 100 000 semen. Tvoří husté porosty, které by mohly v budoucnosti negativně ovlivňovat městské komunikace. Dále sem patří pěťour maloúborný (Galinsoga parviflora), což je dle KOHOUTA A MENTBERGERA (1992) jednoletá, pozdní jarní, středně vysoká rostlina. Po uzrání nažek rostliny dále kvetou a mohou vytvořit i několik generací do roka. Šíří se převážně větrem. b) Příkopy, hrany příkopů, svahy náspů a silničních zářezů. Na těchto stanovištích nachází vhodné životní podmínky pouze omezené počty plevelů. Drnová společenstva trav, která tímto stanovištěm prorůstají, kladou značný odpor pronikání ostatních druhů. Prosazují se tedy proto jen konkurenčně silné víceleté druhy. (JEHLÍK, 1998). Z expanzivních plevelů k nim patří pouze rukevník východní (Bunias orientalis) a jak říká HOSKOVEC (2007) původním je tento druh pravděpodobně v Arménské vysočině, byl zavlečen i na Kavkaz a do Evropy. U nás roste v blízkosti lidských sídel, především v teplejších oblastech. Na obnažených půdách zaplavovaných příkopů, zejména v obcích, lze lokálně očekávat dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), (JEHLÍK, 1998). c) Stanoviště s dočasně obnaženým půdním povrchem. Vznikají při stavebních úpravách silnic a poskytují ideální podmínky pro přechodné, obvykle však masové šíření různých plevelů. Z expanzivních druhů plevelů je nejčastěji zastoupen laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), (JEHLÍK, 1998). 20

4 METODIKA PRÁCE 4.1 Charakteristika území Městečko Březová nad Svitavou se nachází v okrese Svitavy, náleží pod Pardubický kraj a leží 13 kilometrů jižně od Svitav. Toto území leží na relativně zvlněném terénním reliéfu tvořeném jednak množstvím kopců a vrchů Svitavské pahorkatiny v jeho východní části a podél východní hranice, ale také relativně klidným průběhem terénu v jeho střední a severozápadní části. Nadmořská výška území kolísá od cca 450 m.n.m. po cca 520 540 m.n.m (ANONYM, 2012). Z hlediska geomorfologického členění je převážná část okresu tvořena tzv. Svitavskou pahorkatinou, jejímiž subsystémy jsou Českotřebovská vrchovina (Svitavsko) a Loučenská tabule (Litomyšlsko). Ze severovýchodu a východu území odvádí vodu řeka Svitava, pramení v lesích na severozápad od Svitav v nadmořské výšce 455 metrů a směřuje od severu k jihu, kde na kótě 356 m n.m. opouští okres Svitavy, na jehož území do ní vtékají pravé přítoky. Hydrologické podmínky jsou ovlivněny polohou na hlavním rozvodí. Na severozápadní části odvádí toky do Severního moře, vody z ostatních částí jsou odváděny do Černého moře. Bohaté zásoby podzemních vod v jižní části okresu využívají dva dálkové vodovody pro Brno. Klimatické poměry jsou v jednotlivých oblastech Svitavského okresu poměrně rozdílné. Severozápad a jihovýchod mají průměrnou roční teplotu vyšší než 7 o C a průměrný úhrn srážek cca 600 mm. Střední část oblasti je vlhčí a vyznačuje se průměrnými teplotami mezi 6-7 o C. Ještě chladnější a více srážkový je jihozápad okresu, který má vyšší nadmořskou výšku. Svitavsko je chudé na nerostné suroviny, rozsáhlé jsou pouze zásoby žáruvzdorných jílů, jejichž těžba a zpracování však v poslední době ztratily na významu (LOKALITY.GEOLOGY, 2012). 21

4.2 Metodika Vlastní probíhalo na různých typech městských komunikací, které byly rozděleny do tří kategorií a to na chodníky (převážně dlážděného typu), dále na silnice s (asfaltovým povrchem) a do kategorie ostatních městských komunikací (patří sem především komunikace se zpevněným povrchem kraj vozovky, mostek a parkoviště). Celkem se tedy jednalo o 24 stanovišť, z toho chodníky zaujímají 8 stanovišť, silnice 10 stanovišť a ostatní komunikace zbývajících 6 hodnocených stanovišť. V rámci každého stanoviště byl zjištěn počet kusů nalezených druhů na odečtové ploše. Jednotlivá stanoviště zaujímali plochu 15 m 2, na této ploše byly spočítány jedinci všech nalezených druhů. Hodnotilo se v letním termínu od 14. 7. 2011 do 17. 7. 2011 a v podzimním termínu od 24. 9. 2011 do 26. 9. 2011. České a latinské názvy jednotlivých druhů plevelů byly použity podle Kubáta (KUBÁT, 2002). Získané údaje byly zpracovány mnohorozměrnou analýzou ekologických dat. Výběr optimální analýzy se řídil délkou gradientu (Lengths of Gradient), zjištěného segmentovou analýzou DCA (Detrended Correspondence Analysis). Pro další zpracování byla použita redundanční analýza (redundancy analysis, RDA), která je založena na modelu lineární odpovědi (Linear Response). Při testování průkaznosti pomocí testu Monte-Carlo bylo propočítáno 499 permutací. Data byla zpracována pomocí počítačového programu Canoco 4.0. (TER BRAAK, 1998). 22

5 VÝSLEDKY 5.1 Výsledky vy plevelů Vy počtu jedinců nalezených druhů plevelů na stanovištích chodník je uvedeno v Tab. 1 Tab. 12. Tab. 1: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Název plevele červenec červenec Bellis perenis 3 Bryophyta 27 23 Poa annua 4 2 Polygonum aviculare 5 3 Sagina procumbens 6 5 Taraxacum officinale 14 9 Suma celkem 59 42 Tab. 2: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Název plevele září září Bellis perenis 3 Bryophyta 27 23 Poa annua 5 2 Polygonum aviculare 5 3 Sagina procumbens 4 5 Taraxacum officinale 15 8 Suma celkem 59 41 23

Tab. 3: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Název plevele červenec červenec Bryophyta 14 12 Poa annua 6 3 Polygonum arenastrum 5 2 Polygonum aviculare 4 Sagina procumbens 3 2 Senecio vulgaris 2 Taraxacum officinale 11 8 Suma celkem 43 29 Tab. 4: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Název plevele září září Bryophyta 14 12 Poa annua 4 3 Polygonum arenastrum 4 2 Polygonum aviculare 2 Sagina procumbens 3 2 Senecio vulgaris 2 Taraxacum officinale 11 6 Suma celkem 38 27 Tab. 5: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Název plevele červenec červenec Elytrigia repens 5 Chenopodium album 2 Poa annua 3 4 Poa pratensis 5 3 Potentila anserina 2 Senecio vulgaris 2 Taraxacum officinale 12 8 Urtica urens 1 Suma celkem 29 14 24

Tab. 6: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Název plevele září září Elytrigia repens 5 Chenopodium album 2 Poa annua 3 4 Poa pratensis 6 3 Potentila anserina 2 Senecio vulgaris 2 Taraxacum officinale 10 8 Urtica urens 1 Suma celkem 28 14 Tab. 7: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Název plevele Tab. 8: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Název plevele červenec září červenec Bryophyta 23 19 Poa annua 6 5 Potentila anserina 2 Sagina procumbens 6 3 Taraxacum officinale 9 6 Urtica urens 1 Suma celkem 45 35 září Bryophyta 23 19 Poa annua 6 5 Potentila anserina 1 Sagina procumbens 5 2 Taraxacum officinale 7 6 Urtica urens 1 Suma celkem 42 33 25

Vy počtu jedinců nalezených druhů plevelů na stanovištích silnice je uvedeno v Tab. 9 Tab. 18. Tab. 9: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Název plevele červenec 26 červenec Papaver rhoeas 1 Plantago lanceolata 2 Poa annua 6 4 Poa pratensis 3 Polygonum arenastrum 5 Sagina procumbens 3 Senecio vulgaris 1 Taraxacum officinale 6 5 Veronica hederifolia 2 Suma celkem 20 18 Tab. 10: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Název plevele září září Plantago lanceolata 1 Poa annua 6 4 Poa pratensis 3 Polygonum arenastrum 4 Sagina procumbens 3 Senecio vulgaris 1 Taraxacum officinale 6 5 Veronica hederifolia 2 Suma celkem 18 17 Tab. 11: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Název plevele červenec červenec Bryophyta 17 14 Poa annua 5 Polygonum aviculare 6 3 Sagina procumbens 3 3 Taraxacum officinale 6 4 Tripleurospermum maritimum 2 Suma celkem 34 29

Tab. 12: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Název plevele září září Bryophyta 17 14 Poa annua 5 Polygonum aviculare 6 3 Sagina procumbens 3 3 Taraxacum officinale 5 4 Tripleurospermum maritimum 2 Suma celkem 33 29 Tab. 13: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Název plevele červenec červenec Dactylis glomerata 3 Elytrigia repens 6 6 Lamium purpureum 2 Poa annua 7 4 Poa pratensis 2 Portulaca oleracea 5 3 Taraxacum officinale 11 9 Viola arvensis 1 Suma celkem 32 27 Tab. 14: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Název plevele září září Dactylis glomerata 3 Elytrigia repens 6 5 Lamium purpureum 2 Poa annua 8 4 Poa pratensis 2 Portulaca oleracea 5 3 Taraxacum officinale 11 8 Viola arvensis 1 Suma celkem 33 25 27

Tab. 15: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Název plevele červenec červenec Cirsium arvense 2 Elytrigia repens 4 5 Euphorbia helioscopia 1 Chenopodium album 1 Plantago lanceolata 2 Poa annua 5 7 Polygonum arenastrum 5 6 Thlaspi arvense 2 Suma celkem 18 22 Tab. 16: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Název plevele září září Cirsium arvense 2 Elytrigia repens 4 5 Euphorbia helioscopia 1 Chenopodium album 1 Plantago lanceolata 2 Poa annua 3 6 Polygonum arenastrum 5 6 Thlaspi arvense 1 Suma celkem 16 20 Tab. 17: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 9 a 10 Název plevele červenec červenec Artemisia vulgaris 2 Bellis perenis 1 Capsela bursa-pastoris 1 Poa annua 6 5 Polygonum arenastrum 7 Portulaca oleracea 5 Potentila anserina 1 Taraxacum officinale 6 8 Urtica urens 2 Suma celkem 23 21 28

Tab. 18: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 9 a 10 Název plevele září září Artemisia vulgaris 2 Bellis perenis 1 Capsela bursa-pastoris 1 Poa annua 6 5 Polygonum arenastrum 7 Portulaca oleracea 5 Potentila anserina 1 Taraxacum officinale 6 6 Urtica urens 2 Suma celkem 23 19 Vy počtu jedinců nalezených druhů plevelů na stanovištích ostatní je uvedeno v Tab. 19 Tab. 24. Tab. 19: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Název plevele červenec červenec Capsela bursa-pastoris 2 Elytrigia repens 5 4 Poa annua 5 5 Polygonum aviculare 6 4 Sagina procumbens 4 Taraxacum officinale 9 6 Veronica hederifolia 3 Suma celkem 34 19 29

Tab. 20: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Název plevele září září Capsela bursa-pastoris 2 Elytrigia repens 5 4 Poa annua 5 5 Polygonum aviculare 5 4 Sagina procumbens 4 Taraxacum officinale 9 6 Veronica hederifolia 2 Suma celkem 32 19 Tab. 21: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Název plevele červenec červenec Anthemis arvensis 4 Bryophyta 24 25 Dactylis glomerata 2 Poa annua 4 Poa pratensis 9 10 Polygonum arenastrum 8 6 Sagina procumbens 6 4 Taraxacum officinale 9 6 Thlaspi arvense 3 Suma celkem 67 53 Tab. 22: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Název plevele září září Anthemis arvensis 4 Bryophyta 24 25 Dactylis glomerata 2 Poa annua 4 Poa pratensis 9 10 Polygonum arenastrum 8 6 Sagina procumbens 6 2 Taraxacum officinale 7 6 Thlaspi arvense 3 Suma celkem 65 51 30

Tab. 23: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Název plevele červenec červenec Amaranthus retroflexus 1 Bryophyta 12 9 Euphorbia helioscopia 1 Galinsoga parviflora 2 Galium aparine 2 Plantago major 1 Poa annua 8 8 Sagina procumbens 2 4 Taraxacum officinale 5 6 Suma celkem 30 31 Tab. 24: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Název plevele září září Amaranthus retroflexus 1 Bryophyta 12 9 Euphorbia helioscopia 1 Galinsoga parviflora 2 Galium aparine 1 Plantago major 1 Poa annua 6 8 Sagina procumbens 2 4 Taraxacum officinale 4 6 Suma celkem 27 30 31

5.2 Statistické vy výsledků Získané údaje o počtech rostlin jednotlivých druhů plevelů byly nejprve zpracovány analýzou DCA, která určila délku gradientu a ta byla 2,657. Z důvodu krátkého gradientu byla vybrána pro následující zpracování dat redundanční analýza (RDA). Na základě frekvence výskytu a početnosti plevelů v jednotlivých místech pozorování, bylo analýzou RDA vytvořeno prostorové uspořádání jednotlivých plevelných druhů a sledovaných stanovišť. Toto zpracování bylo graficky zobrazené pomocí ordinačních diagramů. Druhy plevelů jsou zobrazeny vektory (šipky), které mají odlišnou směr a barvu. Varianty stanovišť (silnice, chodník, ostatní) jsou zobrazeny body různého tvaru a barvy. V případě, že vektor příslušného druhu plevele směřuje k bodu stanoviště, je jeho výskyt více vázán k tomuto stanovišti. Výsledky analýzy RDA ukazují, že vliv stanoviště na výskyt a početnost druhů je signifikantní na hladině významnosti α = 0,002 pro všechny kanonické osy a vysvětlují 15,2 % celkové variability v datech. Výsledky jsou tedy statistický vysoce průkazné. Podle ordinačního diagramu (Obr. č. 1) můžeme druhy rostlin rozdělit do několika skupin. První skupina druhů se častěji a více vyskytovala na stanovišti Silnice a byly to druhy: Artemisia vulgaris, Cirsium arvense, Dactylis glomerata, Lamium purpureum, Plantago lanceolata, Polygonum arenastrum, Tripleurospermum maritimum. Na stanovišti Chodník se nejvíce vyskytovaly tyto druhy: Bellis perenis, Chenopodium album, Potentila anserina, Senecio vulgaris, Taraxacum officinale. Mezi nejčastější vyskytované druhy na stanovišti Ostatní patřily: Amaranthus retroflexus, Anthemis arvensis, Capsela bursa-pastoris, Galinsoga parviflora, Galium aparine, Plantago major, Poa pratensis, Polygonum aviculare, Sagina procumbens, Thlaspi arvense. K druhům, které se vyskytovaly jak na stanovištích chodníků, tak na stanovištích silnic patřily: Papaver rhoeas, Urtica Urens a Viaola arvensis. Za společné druhy zastoupené na stanovištích silnic i ostatních pozorovaných plochách byly považovány: Elytrigia repens, Euphorbia helioscopia, Poa annua a Veronica hederifolia. Stejné rostlinné druhy, které se vyskytovaly na stanovišti Ostatní i na stanovišti Chodník byly: Bryophyta. 32

Obr. 1: Ordinační diagram vyjadřující prostorové uspořádání jednotlivých plevelných druhů a sledovaných stanovišť. Vysvětlivky k ordinačnímu diagramu: Plevelné druhy vyskytující se na třech různých typech městských komunikací. Chodník druhy rostoucí na chodníkovém stanovišti dlážděného typu. Ostatní druhy vyskytující se na místech zpevněného povrchu. Silnice druhy pozorované na stanovištích s asfaltovým povrchem. Zkratky vybraných druhů: Ama retr (Amaranthus retroflexus), Ant arve (Anthemis arvensis), Art vulg (Artemisia vulgaris), Bel pere (Bellis perenis), Bryoph (Bryophyta), Cap burs (Capsela bursa-pastoris), Cir arve (Cirsium arvense), Dac glom (Dactylis glomerata, Ely repe (Elytrigia repens), Eup heli (Euphorbia helioscopia), Gal parv (Galinsoga parviflora), Gal apar (Galium aparine), Che albu (Chenopodium album), Lam purp (Lamium purpureum), Pap rhoe (Papaver rhoeas), Pla lanc (Plantago lanceolata), Pla majo (Plantago major), Poa annu (Poa annua), Poa prate (Poa pratensis), Pol aren (Polygonum arenastrum), Pol avic (Polygonum aviculare), Por oler (Portulaca oleracea), Pot anse (Potentila anserina), Sag procu (Sagina procumbens), Sen vulg (Senecio vulgaris), Tar offi (Taraxacum officinale), Thl arve (Thlaspi arvense), Tri mari (Tripleurospermum maritimum), Urt uren (Urtica urens), Ver hede (Veronica hederifolia), Vio arve (Viola arvensis). 33

6 DISKUSE Vy výskytu plevelů bylo prováděno na třech různých typech městských komunikací v městečku Březová nad Svitavou. Celkem bylo po dobu sledování na jednotlivých stanovištích identifikováno 31 rostlinných druhů. Na stanovišti chodník bylo určeno 13 rostlinných druhů, na stanovištích silnic 25 druhů rostlin a na ostatních městských komunikacích bylo zjištěno 18 rostlinných druhů. Je zřejmé, že výskyt jednotlivých druhů plevelů na městských komunikacích je podmíněn specifickým typem stanoviště, výskytem jednotlivých druhů v okolním prostředí a samozřejmě také ekologickými podmínkami. Procentické zastoupení jednotlivých druhů plevelů vyskytujících se na chodníkových stanovištích je vyjádřeno v přílohách Obr. 8. V nejvyšším počtu zde byly zastoupeny Bryophyta, které jsou typické svým výskytem na různých typech městských komunikací. Bryophyta bávají převážně doprovázeny dalšími nízkými druhy, ale také běžnými druhy sešlapávaných půd a ruderálních stanovišť. CHYTRÝ (2009) uvádí, že se druhy mechů rostoucí na městských komunikacích vyvíjí převážně na udusaných písčitých až štěrkovitých nevápnitých půdách s malým obsahem živin, proto je jejich výskyt ve městě tak hojný. Dají se ovšem velmi snadno odstranit především mechanickým způsobem. Mezi další hojně zastoupený druh se může považovat plevelný druh Taraxacum officinale, který je podle KOHOUTA a MENTBERGERA (1992) dvouletá až vytrvalá, současně i plevelná rostlina s hlubokokořenícím kůlovým kořenem. Její nažky opatřené nápadným chmýrem se šíří větrem na velké vzdálenosti a po dozrání mohou ihned klíčit. Z hlediska jejího snadného rozšiřování, hluboce prorůstajícího kořene a nesnadné regulace je považována za velmi nebezpečný plevel. Druh Poa annua, jak říká MÜNKER (1998) je velmi skromný a odolný plevel vyskytující se na sešlapávaných místech a rumištích. Na jedné rostlině postupně dozrává několik set obilek s krátkou dormancí, nejlépe vzcházejí z povrchu půdy, a proto Poa annua vytváří až tři generace do roka. Obilky se snadno šíří vodou, větrem i jinými cestami. Proto se domnívám, že tento plevelný druh bude na městských komunikacích i nadále přítomný a jeho význam se může zvyšovat. Druh Sagina procumbens vytváří podle CHYTRÉHO (2009) jen několik centimetrů vysoké poléhavé porosty. Mechové patro bývá velmi dobře vyvinuto, převládají v něm pionýrské druhy a místy se mohou vytvářet i souvislé mechové 34

koberce. Roste především ve spárách a mezi dlažebními kameny, kde mají rostliny dostatek živin i vláhy, která se trvale udržuje pod kameny. Avšak ve spárách mezi kameny mají značně sníženou vitalitu a mnoho druhů se vyskytuje v zakrslých formách. Podle Obr. 1 je možné říci, že mezi druhy, které se více vyskytovaly na chodníkových stanovištích, patří: Bellis perenis, Chenopodium album, Taraxacum officinale, Senecio vulgaris a Potentila anserina. Vzhledem k tomu, že na tomto stanovišti je regulace plevelů prováděná přednostně totálními herbicidy byly zde nalezeny druhy obtížně hubitelné a druhy šířící se především větrem. Dále bylo vyhodnocování prováděno u plevelných druhů vyskytujících se na stanovištích s asfaltovým povrchem tedy na silnicích. Procentické zastoupení jednotlivých druhů je znázorněno pomocí Obr. 9. v přílohách. Nejčastěji se zde tedy vyskytuje: Taraxacum officinale, Poa annua, Bryophyta, dále Polygonum arenastrum, Elytrigia repens ad. Z ordinačního diagramu Obr. 1 je patrné, že mezi druhy, pro které je silniční stanoviště příznivější z hlediska jejich početního zastoupení patří: Anthemis srvensis, Tripleurospermum maritimum, Lamium purpureum, Polygonum arenastrum, Cirsium arvense, Portulaca oleracea a Dactylis glomerata. Druh Polygonum arenastrum, jak říká GRAU (1996), je jednoletá rostlina s poléhavými až plazivými lodyhami, plodem je trojhranná nažka, která se snadno přenáší větrem. Velmi dobře snáší sešlap, mechanické poškozování i znečištění různými látkami. To může být důvod je výskytu na sledovaných stanovištích. Rostlinný druh Cirsium arvense je sice na tomto stanovišti zastoupený pouze v malém množství, domnívám se ovšem, že by v budoucnosti mohl patřit k problematickým rostlinným druhům. Podle KOHOUTA a MENTBERGERA (1992) to je vytrvalý, hlubokokořenící dvoudomý plevel. Rozmnožuje se intenzivně nažkami a ty jsou přenášeny větrem a vodou na velké vzdálenosti. Již po uzrání vysoce klíčí, nejlépe v hloubce 2 cm, v ulehlé půdě si prodlužují klíčivost delší dobu. Východiskem by tedy mohlo být omezování možnosti tvorby nažek na ohniscích zaplevelení a jejich rozšiřování. V přílohách na Obr. 11. je procenticky znázorněno množství vyskytujících se plevelných druhů na stanovištích se zpevněným povrchem. Nejčastěji se zde objevují stejné druhy, jako u předešlých stanovišť (Bryophyta, Taraxacum officinale, Poa annua, Poa pratensis, Polygonum arenastrum ad.). 35

Ordinačního diagram Obr 1. nám říká, že mezi druhy vyskytující se na ostatních komunikacích patří: Capsela bursa-pastoris, Thlaspi arvense, Poa pratensis, Plantago major, Sagina procumbens, Amaranthus retroflexus, Galium aparine, Galinsoga parviflora, Polygonum aviculare a Anthemis arvensis. Druh Galium aparine je jedním ze zastoupených druhů na tomto stanovišti a jeho výskyt se podle MÜNKERA (1998) v posledním desetiletí intenzivně zvýšil. U nás je rozšířen po celém území, na rumištích, ale i na polích, dále v hustých porostech a snáší i zastínění. Po květu se na každé rostlině vytvoří několik set nažek, které po uzrání poměrně málo klíčí. V půdě vydrží dlouhou dobu životné a postupně mohou vzcházet i z hloubky 10 cm. Proto musí být pro omezování jeho výskytu použito mechanických a chemických způsobů. Další problematické druhy mohou být zdroje pylových alergenů především trávy Poa annua, Poa pratenis,ale i druhy jako Artemisia vulgaris, Chenopodium album, Cirsium arvense ad. Jako pozitivní vlastnost plevelů vnímám, že mohou být zdrojem potravy pro hmyz a obratlovce a také mají některé z plevelných druhů i estetickou funkci díky svým květům - Bellis perenis, Lamium purpureum, Papaver rhoeas a Viola arvensis. 36

7 ZÁVĚR Na městských komunikacích v městě Březová nad Svitavou bylo sledováno zastoupení a četnost jednotlivých plevelných druhů. Pro možnost srovnání bylo vy provedeno u třech různých typů městských komunikací, a to na chodnících, silnicích a ostatních zpevněných plochách. Celkem bylo po dobu sledování na jednotlivých stanovištích identifikováno 31 rostlinných druhů. Na chodníkovém stanovišti bylo určeno 13 rostlinných druhů Bellis perenis, Bryophyta, Poa annua, Polygonum aviculare, Sagina procumbens, Taraxacum officinale, Polygonum arenastrum, Senecio vulgaris, Elytrigia repens, Chenipodium album, Potentila anserina, Poa pratensis, Urtica urens. Nejčastěji se zde vyskytovaly druhy jako: Bryophyta (40%), Taraxacum officinale (25%), Poa annua (11%). Na stanovištích silnic bylo určených 25 druhů rostlin - Papaver rhoeas, Plantago lanceolata, Poa annua, Poa pratensis, Polygonum arenastrum, Sagina procumbens, Senecio vulgaris, Taraxacum officinale, Veronica hederifolia, Bryophyta, Polygonum aviculare, Tripleurospermum maritimum, Dactylis glomerata, Elytrigia repens, Lamium purpureum, Portulaca oleracea, Viola arvensis, Cirsium arvense, Euphorbia helioscopia, Chenopodium album, Thlaspi arvense, Artemisia vulgaris, Bellis perenis, Capsela bursa-pastoris, Potentila anserina. Nejčastějšími vyskytujícími rostlinnými druhy byly Taraxacum officinale (22%), Poa annua (20%), Bryophyta (13%). Ostatní městské komunikace zaujímaly 18 plevelných rostlin - Capsela bursapastoris, Elytrigia repens, Poa annua, Polygonum aviculare, Sagina procumbens, Taraxacum officinale, Veronica hederifolia, Anthemis arvensis, Bryophyta, Dactylis glomerata, Poa pratensis, Polygonum arenastrum, Thlaspi arvense, Euphorbia helioscopia, Galinsoga parviflora, Galium aparine, Plantago major. K nejčastěji vyskytovaným druhům patřily Bryophyta (33%), Taraxacum officinale (17%), Poa annua (13%). Početnost zastoupení jednotlivých druhů plevelů ve sledované lokalitě nebylo výrazné. Ovšem zvýšenou pozornost je třeba věnovat druhům, které jsou šířící se větrem a odolné proti regulaci (např. Cirsium arvense, Trxacum officinale ad.). Na všech typech městských komunikací by největší riziko mohl představovat plevelný druh Taraxacum officinale s hlubokokořenícím kůlovým kořenem, který je těžko 37

odstranitelný. Škodlivost plevelů zatím dostatečně a včas eliminována aplikací plevelohubných zásahů ve vhodných stádiích jejich růstů. Doporučila bych pokračovat ve stávající regulaci, která se skládá v jarních měsících převážně z chemické ochrany totálními herbicidy, v letních měsících, s nástupem vyšších teplot je účinné i mechanické ošetřování.. 38

8 POUŽITÁ LITERATURA ANONYM, 2012: Březová nad Svitavou. Databáze online [cit. 2012-03-28]. Dostupné na: <http://www.obce-mesta.info/obec.php?id=brezova-nad-svitavou-505145>. BARTOŠOVÁ Ľ., BAČOVÁ K., KAPUSTA V., 2010: Dopravné staviteľstvo. Slovenská technická univerzita v Bratislavě, Bratislava: 228 s., ISBN 978-80-227-3359 5. BERTRAM M., 1996: Plané rostliny Střední Evropy. Knižní klub, k. s., Praha: 287 s., ISBN 80-7176-723-9. ČECH S., 2000: Geologické lokality. Databáze online [cit. 2012-03-28]. Dostupné na: <http://lokality.geology.cz/2325>. ČSN 73 6100/1983 Názvosloví pozemních komunikací. ČSN 73 6110 Projektování místních komunikací. DVOŘÁK J., 1998: Praktikum z herbologie. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno: 88 s,. ISBN 80-7157-344-2. DVOŘÁK J., SMUTNÝ V., 2008: Herbologie. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, Brno: 186 s., ISBN 978-80-7157-732-4. HOSKOVEC L., 2007: Botany. Databáze online [cit. 2012-04-17]. Dostupné na: <http://botany.cz/cs/bunias-orientalis/> HRON F., 1953: Polní plevele a jejich hubení. Ministerstvo zemědělství ve státním zemědělském nakladatelství, Praha: 29 s. HRON F., KOHOUT V., 1977: Polní plevele. Vysoká škola zemědělská v Praze, Praha: 223 s. 39

CHYTRÝ M. a kol., 2009: Vegetace České republiky. Academia: 520 s., ISBN 978-80- 200-1769-7. JEHLÍK V., 1998: Cizí expanzivní plevele České republiky a Slovenské republiky. Academia, Praha: 506 s., ISBN 80-200- 0656-7. JÜRKE G., REINHARD J., BERTRAM M., 1996: Bobulovité, užitkové a léčivé rostliny. Knižní klub, k. s., Praha: 287 s., ISBN 80-7176-369-1. JURSÍK M., 2012: Biologie a regulace plevelů. Databáze online [cit. 2012-02-25]. Dostupné na: http://www.agromanual.cz/images/product/download/jursik-plevelebiologie-a-regulace-ukazka.pdf. KOHOUT V., MENTBERGER J., 1992: Hubíme plevele. AZ servis ve spolupráci s nakladatelstvím Laguna, Praha: 125 s., ISBN 80-900998-5-8. KOTAS P., 2007: Dopravní systémy a stavby. České učení technické v Praze, Praha: 353 s., ISBN 978-80-01-03602-0. KRAJČOVIČ M. a kol., 2001: Silnice a dálnice I. Vysoké učení technické v Brně, Brno: 144 s., ISBN 80-214-1863. KRUPIČKOVÁ Z. 2005: Jak cestuje plevel. Databáze online [cit. 2012-03-13]. Dostupné na: http://www.salix.cz/rs/view.php?cisloclanku=2005020101. KUBÁT, K., 2002: Klíč ke květeně České republiky. Academia. Praha. 928 s. ISBN 80-200-0836-5. MERGER J., 1956: Projektování městských komunikací. Státní nakladatelství technické literatury, Praha: 295 s. MIKULKA J., 1999.: Plevelné rostliny polí, luk a zahrad. 1. ČZU a Farmář - Zemědělské listy, Praha: 160s., ISBN 80-902413-2-8. 40

MIKULKA J., KNEIFELOVÁ M., 2005: Plevelné rostliny. Profi Press, s.r.o., Praha: 148 s., ISBN 80-86726-02-9. PAMPELIŠKA, 2012: Plevele. Botanická zahrada při VOŠ a SZEŠ v Táboře. Databáze online [cit. 2012-02-27]. Dostupné na: <http://www.pampeliska.eu/index.php?p=plevele&site=tabor>. PAVLÍČEK J., 1988: Městské komunikace. Vysoké učení technické v Brně, Břeclav, 268 s. PUCHRÍK J., 2004: Dopravní stavby. Vysoké učení technické v Brně, Brno: 191 s., ISBN 80-214-2814-7. SMĚLÝ M., 2012: Městské komunikace. Databáze online [cit. 2012-03-12]. Dostupné na: http://www.unium.cz/materialy/vut/fast/prednaska-8-m21488-p2.html. TER BRAAK, C., J., F.: CANOCO A FORTRAN program for canonical community ordination by [partial] [detrended] [canonical] correspondence analysis (version 4.0.). Report LWA-88-02 Agricultural Mathematics Group. Wageningen, 1998. URBAN J., ŠARAPATKA B. a kol., 2003: Ekologické zemědělství. Ministerstvo životního prostředí a PRO-BIO, Praha: 280 s., ISBN 7212-274-6. VYHLÁŠKA číslo 398/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb ZÁKON číslo 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích 41

9 SEZNAM TABULEK Tab. 1: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Tab. 2: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Tab. 3: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Tab. 4: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Tab. 5: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Tab. 6: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Tab. 7: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Tab. 8: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Tab. 9: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Tab. 10: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Tab. 11: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Tab. 12: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Tab. 13: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Tab. 14: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Tab. 15: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Tab. 16: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 7 a 8 Tab. 17: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 9 a 10 Tab. 18: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 9 a 10 Tab. 19: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Tab. 20: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 1 a 2 Tab. 21: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Tab. 22: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 3 a 4 Tab. 23: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 Tab. 24: Počet plevelů zjištěných na stanovišti chodník odečtové plochy 5 a 6 42

10 SEZNAM PŘÍLOH Obr. 2: Chodníková dlažba s Poa annua a Taraxacum officinale (vlastní dokumentace) Obr. 3: Plantago major (vlastní dokumentace) Obr. 4: Portulaca oleracea (vlastní dokumentace) Obr. 5: Sagina procumbens (vlastní dokumentace) Obr. 6: Stanoviště chodníku s Taraxacum officinale (vlastní dokumentace) Obr. 7: Stanoviště obrubníku s Polyygonum arenastrum (vlastní dokumentace) Obr. 8: Urtica urens (vlastní dokumentace) Obr. 9: Zastoupení plevelných druhů na chodnících Obr. 10: Zastoupení plevelných druhů na silnicích Obr. 11: Zastoupení plevelných druhů na osatních městských komunikacích 43

Obr. 2: Chodníková dlažba s Poa annua a Taraxacum officinale (vlastní dokumentace) Obr. 3: Plantago major (vlastní dokumentace)

Obr. 4: Portulaca oleracea (vlastní dokumentace) Obr 5: Sagina procumbens (vlastní dokumentace) 8

Obr. 6: Stanoviště chodníku s Taraxacum officinale (vlastní dokumentace) Obr. 7: Stanoviště obrubníku s Polyygonum arenastrum (vlastní dokumentace) 9