Scenáristika a dramaturgie
Jednotlivá odvětví ve filmové či divadelní tvorbě Scenárista: autor scénáře jako literárního díla, tvůrce příběhu, spíše literární autor Dramaturg: vybírá a také kontroluje scénáře, komunikuje se scenáristou a spoluvytváří s ním finální podobu scénáře Scénograf: dbá na výslednou podoby scény, dochází zde k přechodu z literární scény na reálnou scénu, která se posléze nafilmuje, již hodně technická funkce Režisér: řídí samotný proces natáčení Producent: stará se zejména o materiální stránku natáčení; velké producentské společnosti ale také hodně řídí tematickou podobu děl Často více těchto rolí zastává jeden člověk, zejména u tzv. autorských filmů, dnes kupř. Q. Tarantino, Ch. Nolan, P. Jackson či W. Allen
Dramaturgie a scenáristika Dramaturg: dává pozor na to, zda je příběh neotřelý zda jsou dobře vytvořeny postavy zda má příběh logickou strukturu zda má správnou vyprávěcí dynamiku zda scény správně navazují, zda je scénář dostatečně zfilmovatelný atd. Scenárista je (obvykle) spíše autorem literárního díla, dramaturg již hledí v prvé řadě na to, jak bude příběh vypadat zfilmovaný Zatímco scenárista myslí jako spisovatel, dramaturg jej koriguje s přihlédnutím k tomu, co jak funguje ve výsledném audiovizuálním díle Producent může kupř. i zastupovat vůli producenta
Dramaturgická skladba Jak je děj vyprávěn, jak jsou scény poskládány za sebe Lineární skladba: chronologická posloupnost, nejdůslednější dodržení jednoty času, děje a často i místa Paralelní skladba: vyprávěno více linií najednou, mohou se různě proplétat Synchronní skladba: jako paralelní skladba, ale jednotlivé linie se odehrávají v témže čase Retrospektivní skladba: prolíná se přítomnost s minulostí
Čas a prostor ve filmu
Filmový čas a prostor V jedné filmové scéně by měla být jednota času a prostoru Jedna scéna se tedy odehrává na jednom místě a v jednom čase Tím se usnadňuje divákovi vnímání a porozumění filmu Jedna scéna (vymezena dějem, časem, postavami, místem) sestává z více záběrů (ten je přerušen střihem) Právě skrze několik záběrů je třeba zachovat jednotu času a prostoru Zásada tří jednot je známá z aristotelské teorie divadla: dodržována zejména v antickém divadle, postupem času menší význam (moderní divadlo), ale stále jde o vlivnou zásadu
Technický střih Udržet jednotu času a prostoru ve scéně je úkolem technického střihu Díky správnému technickému střihu působí film přirozeně, není rušivý či matoucí
Plynulost pohybu Skrz střihy musí zůstat zdání, že pohyb (věcí, herců, prostředí) jde přirozeným tempem a jedním směrem Chyby v plynulosti pohybu: Nedokonalá návaznost pohybu: správně, když jeden záběr končí pohybem, druhý tím pohybem začíná; je chybně např. v prvním záběru pohyb dokončit a v druhém znovu začít Rušivý pohyb: výrazný pohyb se stane příliš blízko střihu (např. postava se pohne a za pár milisekund je střih); člověk takový pohyb vnímá napůl jen podvědomě a má pocit, že něco není v pořádku Špatný úhel a velikost záběru: když měníme velikost záběru, měli bychom změnil úhel, jinak to vypadá jako poskočení Rytmické kolísání: v jednom záběru má pohyb určité tempo a v druhém má tentýž pohyb jiné tempo
Orientace Pohyb by měl jít jedním směrem Když jde postava zleva doprava, měla by pořád jít zleva doprava Když postava odejde ze záběru doleva, měla by pak z toho místa přijít (pohybem doprava) Postavy obvykle jednají na určité ose: ta se dá připodobnit k divadlu, v němž hrají herci na jevišti zprava doleva a většinou by neměli být za sebou
Rytmus a tempo Jeden záběr by neměl být příliš dlouhý, ani příliš krátký Další záběr by měl ideálně přijít předtím, než nás začne nudit první záběr, ne ale dřív, než první záběr splní svou funkci Průměrná délka záběru je dnes pár vteřin, různí se podle žánru, režiséra, typu scény atd. Akční filmy mohou mít průměrnou délku záběru velmi malou (i pod vteřinu) Průměr u běžných filmů je zhruba 3-10 vteřin Velmi dlouhé záběry má ve filmech např. B. Tarr S tempem (ale i plynulostí) souvisí FPS (frames per second), běžně 24 fps, někdy také 48 fps, změna se používá ke zpomalování či zrychlování