Psychologické profilování pachatele

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta Zdeňka Váňová Psychologické profilování pachatele Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc. Katedra: trestního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 24.6.2009 1

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci zpracovala samostatně a že jsem v ní vyznačila všechny prameny, z nichž jsem čerpala, způsobem ve vědecké práci obvyklým. V Praze 24.6.2009 Zdeňka Váňová 2

Poděkování Děkuji paní doc. PhDr. Ludmile Čírtkové, CSc., vedoucí mé diplomové práce za cenné připomínky a účinnou pomoc při zpracování. V Praze 24.6.2009 Zdeňka Váňová 3

Obsah Obsah... 4 Úvod... 5 1. Psychologické profilování: základní charakteristika... 7 1.1. Vymezení pojmu psychologické profilování... 7 1.2. Účel a cíl profilování... 8 1.3. Možnosti využití profilování při vyšetřování trestných činů... 9 1.4. Vznik, vývoj a současné trendy profilování v zahraničí... 12 1.5. Vznik, vývoj a současné trendy v ČR... 15 1.6. Právní úprava profilování v ČR... 18 2. Proces tvorby psychologického profilu... 20 2.1. Zdroje informací k profilování... 20 2.2. Postup při vytváření profilu... 21 2.3. Personifikace pachatele v rámci profilování... 27 2.4. Role oběti v profilování... 28 2.5. Struktura profilu... 29 3. Využití psychologického profilu při vyšetřování sériových vražd... 31 3.1. Pojem mnohočetné vraždění a třídění zločinů... 32 3.2. Osobnost a motivace sériového vraha... 37 3.3. Dělení pachatelů sériových vražd... 39 3.4. Předpoklady pro kariéru sériového vraha... 41 3.5. Bostonský škrtič úspěšné použití psychologického profilování... 43 4. Fenomén sériových vražd a profilování v Rusku... 48 4.1. Klasické sériové vraždy... 48 4.2. Sériové vraždění jako vstupenka k popularitě... 51 4.3. Rasově motivované sériové vraždy... 53 4.4. Psychologické profilování v Rusku... 55 Závěr... 57 Použitá literatura... 59 Zussamenfassung... 62 Název práce v anglickém jazyce... 64 Klíčová slova... 65 4

Úvod Dnešní doba nabízí pachatelům množství prostředků usnadňujících páchání trestné činnosti a pokud kriminalisté nechtějí zůstat pozadu musí nutně vyhledávat, zdokonalovat a vyvíjet nové metody boje s trestnou činností. Jednou z těchto metod je i psychologické profilování, které nabízí alternativu k dosavadním způsobům objasňování trestné činnosti a usvědčování pachatelů. S úspěchem byla metoda profilování použita v několika případech, zejména sériových vražd např. případ Bostonského škrtiče Alberta DeSalvo (v letech 1962-1964 zavraždil 11 žen), slezského vampýra Zdzislawa Marchwického (v letech 1964-1970 spáchal 14 vražd a 5 pokusů o vraždu) a rakouského sériového vraha Jacka Unterwegera (v 90. letech spáchal 7 vražd v Rakousku, 3 v USA a 1 v České republice). U nás jsou prozatím zkušenosti s touto metodou malé a k hodnocení jejích výsledků je třeba přistupovat opatrně. 1) Tato práce se tématicky člení na dvě části. V první části, zahrnující první a druhou kapitolu, jsou v základních rysech popsány charakteristické znaky psychologického profilování, zabývá se vznikem, vývojem a samotným procesem sestavování profilu. Cílem autorky je obecně, a co možná nejkomplexněji popsat metodu psychologického profilování, včetně stručného naznačení jednotlivých přístupů. Část druhá se týká specifického využití psychologického profilu při vyšetřování sériových vražd. Autorka zvolila sériové vraždy, jelikož u tohoto typu trestné činnosti se vyšetřovatelé často potýkají s nedostatkem relevantních důkazů a při objasňování série činů může sestavený psychologický profil výrazně napomoci k odhalení neznámého pachatele, nebo alespoň k nasměrování pátrání správným směrem. Autorka dále obecně vymezuje pojem sériových vražd, jejich jednotlivé druhy a teoretické rozdělení doplňuje skutečnými případy z kriminalistické praxe. Poslední kapitola se věnuje geograficky velice specifické oblasti výskytu sériových vražd a profilování, a to Rusku. Autorka se rozhodla zaměřit na tuto zemi, jelikož v odborné literatuře je jí věnováno velice málo prostoru. Díky malému počtu informačních zdrojů bylo těžkým úkolem dané téma zpracovat. V tomto směru je hlavní ambicí autorky upozornit na alarmující zjištění, týkající se sériového vraždění v Rusku a 1) MUSIL J., KONRÁD Z., SUCHÁNEK J. Kriminalistika. 2. doplněné a rozšíř. vyd. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 64 5

vyšetřovacích postupů tamní policie a poskytnout podněty k zamyšlení nad popsanou oblastí. Předkládaná diplomová práce byla zpracována z pohledu kriminalistického, psychologického a z menší části i pohledu právního (podkapitola týkající se právní úpravy psychologického profilování), který se jeví v dané problematice sice méně důležitý, rozhodně však není bezvýznamný, zejména a ohledem na skutečnost, že autorka je studentkou právnické fakulty. 6

1. Psychologické profilování: základní charakteristika 1.1. Vymezení pojmu psychologické profilování Psychologické profilování se vyvinulo v rámci oboru forenzní psychologie, jakožto aplikované psychologické disciplíny, která se zabývá chováním a prožíváním lidí v situacích regulovaných právem, především právem trestním. 2) V rámci forenzní psychologie zařadíme profilování do odvětví kriminalistické psychologie (nazývané též vyšetřovací či investigativní), která se soustředí na soudněpsychologickou expertízu. Metoda psychologického profilování byla v minulosti u nás též nazývána metodou psychologického portrétu. 3) Jedná se o postup spočívající v systematickém vyhodnocení všech dostupných informací o případu, které jsou použity k podrobné psychologické rekonstrukci chování pachatele. Jde o vztah mezi způsobem spáchání trestného činu a charakteristikou osobnosti jeho pachatele, v profilování se neuplatňují závazná pravidla nebo obecně platné teorie. Odborník provádějící profilování využívá různých koncepcí nebo modelů chování a snaží se najít takový vzorec, který by se hodil pro konkrétní případ. Využívá přitom svých odborných znalostí o chování a prožívání člověka k tomu, aby určil pravděpodobný obraz neznámého pachatele trestného činu. 4) Profilujícím expertem by měl být odborník se znalostmi z kriminalistiky i forenzní psychologie, včetně psychopatologie a kriminologie. Při sestavování profilu vychází z předpokladu, že člověk promítá do jakékoliv činnosti svoji osobnost a tedy i stopy zanechané pachatelem na místě činu mohou o něm poskytnout výpověď. Psychologické profilování je založeno na dvou základních pojmech: modus operandi a signatura. Modus operandi je způsob, jakým byl trestný čin spáchán, tj. výsledek individuálního chování pachatele, který je u každého trestného činu rozdílný a představuje tak nejbohatší zdroj údajů pro profilování. Na jeho základě se neznámému pachateli přisuzují odpovídající charakteristiky jeho vnitřního duševního založení. Z rozboru chování se pak podle určitých interpretačních pravidel a s využitím různých teorií a modelů vytváří pravděpodobný profil pachatele. Modem operandi může být 2) ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Nakl. Aleš Čeněk, 2004, s. 8 3) MUSIL J., KONRÁD Z., SUCHÁNEK J. Kriminalistika. 2. doplněné a rozšíř. vyd. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 62 4) ČÍRTKOVÁ L. Forenzní psychologie. Plzeň: Nakl. Aleš Čeněk, 2004, s. 374-375 7

např. výběr konkrétního typu oběti, volba vražedné zbraně, místa činu apod. Signatura je ve své podstatě motiv, který pachatele vedl ke spáchání trestného činu. Objasňuje, proč pachatel jednal určitým způsobem a co bylo jeho hnací silou. Signatura je rovněž důležitá pro pochopení osobnosti jedince a následné objasnění jeho trestné činnosti. Někdy je velmi obtížné rozlišit mezi modem operandi a signaturou, např. znetvoření oběti může v určitém případě představovat pachatelovu snahu ztížit identifikaci oběti (jedná se o modus operandi) a v jiném případě, kdy pachatel oběť znetvoří z důvodu sexuálního uspokojení, půjde o signaturu. Modus operandi je dynamičtější, v průběhu trestné činnosti se vyvíjí pachatel jej obměňuje a zdokonaluje. Signatura je naopak stálá nebudou se měnit důvody, proč si pachatel vybírá skutečné oběti a proč vraždí. 1.2. Účel a cíl profilování Účelem vypracovaného psychologického profilu je především vymezení charakteristiky osobnosti neznámého pachatele, jeho zvláštností a charakteristických vlastností. Vypracovaný profil napomáhá určit směr dalšího vyšetřování, např. zúžit okruh podezřelých, provést volbu nejpravděpodobnější vyšetřovací verze a v konečném důsledku může vést až k samotné identifikaci pachatele. Výsledný profil pachatele má pouze pravděpodobnostní povahu. Jeho hlavním cílem je pomoc při výběru možných podezřelých a při zaměření vyšetřovací strategie 5) a cílem tedy není (ani to není prakticky možné) určení konkrétního pachatele. Nejrozšířenějším druhem psychologického profilu je profil neznámého pachatele, postupů profilování lze však užít i v jiných případech. Patří mezi ně zejména posuzování osobnosti a obvyklých a posledních aktivit oběti, což může napomoci identifikaci pravděpodobného pachatele. Profilování se využívá též v případech, kdy je pachatel znám, např. při únosech a zadržování rukojmích. V těchto případech je úkolem profilujícího experta určit na základě informací získaných ze zdrojů blízkých pachateli, jaké budou pravděpodobné reakce únosce na různé postupy policie při osvobozování rukojmích a vybrat nejvhodnější strategii, tak aby byly minimální ztráty na životech. Zvláštním druhem profilu je tzv. geografický profil, vyvinutý Centrem pro 5) POLIŠENSKÁ, V.A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika, 2008, č. 4, s. 287 8

investigativní psychologii v Liverpoolu, který vychází ze vzájemné souvislosti mezi místy činů a místem bydliště hledaného pachatele a bývá zpracován v případě sériových trestných činů. Hlavním pojmem je tzv. rozumná vzdálenost počítaná od základny (pachatelova bydliště nebo pracoviště) podle následujících psychologických hledisek pachatel se musí na místě činu cítit jistě, vyznat se tam a mít možnost rychlého návratu na základnu, zároveň však v jeho okolí nesmí potkávat známé, aby nebyl poznán. Rozsáhlá studie zabývající se geografickým profilováním (geografickým modelem chování) sériových sexuálních vrahů byla vypracována v Německu na reprezentativním vzorku sexuálních sériových vražd spáchaných na území Německa (příp. bývalé DDR) v letech 1965-2005. 6) Obecně bylo zjištěno, že sériový sexuální vrah operuje převážně v rámci jednoho regionu, aniž by se příliš vzdaloval od místa svého bydliště u 60% pachatelů tvořila vzdálenost místa bydliště od místa činu méně než 10 km, u tří čtvrtin pak méně než 20 km. Dále bylo zjištěno, že ve většině případů pachatel nesleduje při provedení činu žádný plán, čin se přihodí převážně náhodně, a to v pachateli známém prostředí. Teprve následně může pachatel tělo oběti přemístit od vzdálenější oblasti, aby za sebou zametl stopy. Z naznačeného důvodu má pro geografické profilování větší význam místo navázání kontaktu s obětí než místo nálezu mrtvoly. Stejně jako psychologické profilování má i geografické profilování své limity spočívající v pravděpodobnostní hodnotě jeho výstupů. 1.3. Možnosti využití profilování při vyšetřování trestných činů Psychologické profilování je nejznámější metodou psychologické pomoci při vyšetřování trestných činů, přesto je její význam v očích veřejnosti značně zkreslen a přeceňován, na čemž má zásluhu bohatá filmová a televizní produkce, která zobrazuje profilujícího experta jako člověka s téměř nadpřirozenými schopnostmi, který se obejde bez vyšetřovacího týmu a sám odhalí pachatele. Nejedná se ovšem o zázračnou metodu, o čemž svědčí i statistiky. Aktuální statistiky uvádějí úspěšnost této metody zhruba 50%. 7) Průzkum úspěšnosti profilování 8), provedený v USA za období let 1971 až 1981, 6) HARBORT, S. Geographische Verhaltensmuster bei Serien-Sexualmördern. Kriminalistik, 2006, č. 12, s. 737-747 7) ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Plzeň: Nakl. Aleš Čeněk, 2004, s. 383; ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál, 2007, s. 103 8) PORADA, M. a kol. Kriminalistika. Brno: Akademické nakladatelství, 2001, s. 49 9

ukázal, že profilování: - téměř v polovině případů (46%) vedlo ke zjištění pachatele - v 77% zaměřilo vyšetřování správným směrem - ve 20% pomohlo při typování podezřelých - v 17% identifikovalo podezřelé - v 6% pomohlo při obžalobě pachatele - v 17% bylo neúspěšné. Studie vypracovaná ve Velké Británii 9) se zaměřila na efektivnost profilování, tj. přímou využitelnost profilu pro okamžité dopadení pachatele. Odborníci analyzovali 184 případů v nichž bylo použito profilování a profil vedl přímo k identifikaci pachatele pouze ve 2,7% případů. V podobné studii prováděné FBI vyšla lehce vyšší efektivnost, a to 8%. Přesto podle obou zmíněných studií více než 90% policistů hodnotilo přínos profilování pozitivně s odůvodněním, že jim napomohlo k hlubšímu pochopení případu, nabídlo nové pohledy na věc a přispělo k volbě postupů, které vedly k úspěšnému vyřešení případu. V prvé řadě lze metodu psychologického profilování použít jen při vyšetřování těch trestných činů, při jejichž spáchání zanechal pachatel na místě činu svůj individuální rukopis (signaturu) a množství stop. Způsob spáchání trestného činu musí být nápadný, odlišný od běžných případů, naznačující pravděpodobnou psychopatologickou charakteristiku osobnosti pachatele a jeho motivace. Nejvhodnější skupinou jsou trestné činy, které se kromě výjimečnosti také opakují, tj. sériové trestné činy, které snadněji poskytnou pachatelův typický rukopis a právě na jeho základě mohou být připsány jednomu pachateli. Metoda profilování byla vyvinuta především jako prostředek, který měl napomoci vyšetřování tzv. nevztahových deliktů, tj. těch deliktů, kdy pachatel napadá neznámou oběť pro své zvrhlé motivační nebo osobnostní založení. 10) Jde především o vraždy (sadistické, sexuální, rituální, spojené s mučením oběti nebo rozčleňováním mrtvoly) a sexuálně motivované násilí (znásilnění, pohlavní zneužívání). Profilování se postupem času začalo používat i při vyšetřování dalších trestných činů - žhářství, únosů, vydírání, bombových útoků, braní rukojmí, obscénních a výhružných telefonátů či dopisů. 9) HOFFMANN, J. - MUSOLFF, C. Fallanalyse und Täterprofil.Wiesbaden: BKA, 2000, s. 25 10) ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Nakl. Aleš Čeněk. Plzeň, 2004. s. 374 10

Profilování je naopak nevhodné při vyšetřování většiny majetkových a drogových deliktů, případů spolupachatelství, a dále nájemných vražd, jelikož při jejich páchání se pachatel osobně neangažuje, přistupuje k nim jako k pouhé pracovní zakázce, a tedy nejsou u nich tak čitelné rysy osobnosti. Profilování je velmi obtížné také u činů spáchaných pod vlivem návykových látek, protože stopy zanechané pachatelem na místě činu nejsou pravým obrazem jeho osobnosti a mohou být zkreslující. Profilování se užívá zejména při vyšetřování složitých případů a možnosti jeho obecného využití v dnešní době můžeme shrnout takto: 11) - cold case management (jedná se o staré nevyřešené případy, kdy profilování může posloužit k otevření nových cest k jeho vyřešení), - analýza bezpečnosti (odhad rizika usmrcení oběti např. při únosu, posouzení otázky zda bude pachatel pokračovat v sérii zločinů), - personality assessment (posouzení pravděpodobnosti, zda je zadržený skutečným pachatelem, doporučení pro vedení výslechu), - threat assesssment (posuzování závažnosti pachatelovy hrozby, např. výhružek o odpálení bomby), - analýza série činů (posouzení, zda je určitá série zločinů dílem jednoho, či více pachatelů), - proaktivní využití (sestavený profil je použit k navázání kontaktu s neznámým pachatelem nebo jinak řečeno k jeho vyprovokování, zpravidla prostřednictvím sdělovacích prostředků; cílem je působení na neznámého pachatele případně podezřelého, aby projevil určitou aktivitu nekriminální povahy, která by umožnila jeho dopadení a usvědčení; tato metoda je značně riziková a proto přichází v úvahu až po selhání ostatních postupů a při existenci vysoké pravděpodobnosti dalšího útoku pachatele), - podpora při tvorbě speciálních manuálů (např. zformování taktiky jednání s pachatelem v průběhu zatčení, vyjednávání s únoscem rukojmích; toto využití umožňuje vyšetřovatelům být o krok napřed a reagovat na změny podmínek a situace. 11) ČÍRTKOVÁ L. Forenzní psychologie. Plzeň: Nakl. Aleš Čeněk, 2004, s. 377 11

1.4. Vznik, vývoj a současné trendy profilování v zahraničí Základy metody psychologického profilování zřejmě vzešly ze spolupráce policejních složek s psychiatry a později také psychology při řešení konkrétních případů, zejména závažných násilných trestných činů. Vůbec první obdoba moderního psychologického profilu pachatele byla vytvořena v Německu 12) - 8. dubna 1930 se ve zvláštním vydání časopisu německé kriminální policie objevil pravděpodobný popis charakteru Upíra z Düsseldorfu, tehdy ještě neznámého pachatele, jehož krvavé vražedné útoky děsily od počátku roku 1929 celou oblast kolem Düsseldorfu. Jeho autorem byl W. Gacy a přesto, že jeho analýza byla daleko vzdálená současným metodickým postupům a psychologickým poznatkům, nepochybně vykazovala rysy dnešního psychologického profilu. Jako pachatel byl usvědčen Peter Kürten, nenápadný, na první pohled spořádaně žijící člověk. Ve vězení jej vyslýchal psychiatr K. Berg a o jeho případu sepsal významnou vědeckou práci, v níž stanovil hlavní charakteristiky sexuálních sadistických sexuálních vrahů. K nezvyklým pracím z dějin psychologického profilování patří portrét Adolfa Hitlera vytvořený na sklonku 2. světové války americkými experty vedenými psychiatrem W.C.Langerem. Jeho cílem bylo na základě Hitlerových spisů, proslovů a výpovědí osob, které se s ním osobně znali, odhadnout jeho pravděpodobné reakce na porážku Německa a stanovit vhodnou výslechovou strategii pro případ jeho zadržení. V profilu W.C.Langer označil za pravděpodobné, že nacistický vůdce tváří v tvář prohrané válce spáchá sebevraždu. Prvním psychologickým profilem v užším slova smyslu je však, v odborné literatuře hojně citovaný, 13) profil šíleného pumového atentátníka, který řádil v New Yorku v letech 1940-1956. Profil vytvořil americký psychiatr J. A. Brussel a s úspěchem tak navedl vyšetřovatele na určitý typ jedince, po kterém mají pátrat. Nutno 12) HOFFMANN, J. - MUSOLFF, C. Fallanalyse und Täterprofil.Wiesbaden: BKA, 2000, s. 35-36 13) ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál, 2007, s. 103-104; ČÍRTKOVÁ, L. Psychologické profilování: mýtus a skutečnost. Kriminalistika, 1995,č. 1-2, s. 25-26; GILLERNOVÁ I., BOUKALOVÁ H. a kol. Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s. 77; PROTIVINSKÝ, M. Sestavování psychologického profilu neznámého pachatele. Kriminalistický sborník, 1994, č. 6, s. 268 269; BOROVIČKA, V.P.: Velké případy FBI. 2. vyd. Praha: Baronet, 2008, s. 391-398 12

1974. 15) Značný rozsah násilné trestné činnosti v USA si vyžádal vytvoření speciálního podotknout, že Brusselův profil se v řadě znaků mýlil a proslavil se také díky kurióznímu detailu pachatelovu zapnutému dvouřadému obleku, který měl na sobě v okamžiku zatčení, přesně dle geniální předpovědi dr. Brussela. Jak sám Brussel později potvrdil, geniální předpověď se zakládala na náhodě jednoduše to zkusil a vyšlo to. Pozornost si však dle mého názoru Brusselův profil zaslouží. Ve srovnání s dnešními experty neměl k dispozici teorie speciálně vyvinuté pro účely profilování, ani rozsáhlou empirickou databázi, a přesto dokázal vytvořit relativně přesný profil, který napomohl kriminalistům k dopadení pachatele. Psychologické profilování, jako systematický postup a jedna z metod kriminalistické psychologie, je vyvíjeno až od poloviny 70. let. V této době v USA podstatně klesla objasněnost vražd. Tento jev někteří kriminologové vysvětlovali nárůstem nevztahových deliktů, což potvrzují i statistiky FBI 14) - ještě v 50. letech pocházelo 90% pachatelů vražd z okruhu rodiny nebo známých oběti, v 70. letech již 1/3 všech spáchaných vražd připadla na konto pachatelů, kteří neměli žádný předchozí vztah k oběti. Právě vyšetřování nevztahových deliktů si vyžádalo zásadně jiný způsob uvažování, v jehož rámci se zrodila metoda označena jako psychologické profilování. Prvním oficiálním a podrobně zdokumentovaným profilem z dílny Národní Akademie FBI v Quentico byl profil sériového vraha Davida Meierhofera z konce roku útvaru, Národního střediska FBI pro analýzu násilného zločinu (FBI s National Center for the Analysis of Violent Crime NCAVC), které se zabývá prevencí násilné kriminality, především shromažďuje, třídí a distribuuje informace o násilné, zejména opakované, trestné činnosti. Cílem těchto činností je včasná identifikace pachatele, aby se zabránilo dalším možný obětem. K programu střediska patří také profilování, kterým byla pověřena tzv. Jednotka behaviorálních věd (Federal Bureau of Investigation s Behaviral Science Unit). Ve svém působení se soustředí na statistickou pravděpodobnost, logiku a zobecnění zkušeností z analyzování velkého množství již objasněných případů, k čemuž si vytvořila počítačový program VICAP 16) (Violent Criminal Apprehension Program). V tomto analytickém systému jsou ukládány 14) HOFFMANN, J. - MUSOLFF, C. Fallanalyse und Täterprofil.Wiesbaden: BKA, 2000, s. 38 15) HOFFMANN, J. - MUSOLFF, C. Fallanalyse und Täterprofil.Wiesbaden: BKA, 2000, s. 38-39 16) http://www.fbi.gov/hq/isd/cirg/ncavc.htm#vicap 13

informace o násilných zločinech, (konkrétně vraždách a sexuálních útocích), pohřešovaných osobách a nálezech neidentifikovaných lidských ostatků. Je významným technologickým pokrokem, který usnadňuje spolupráci mezi vyšetřovacími orgány a poskytuje jim podporu při jejich snaze dopadnout pachatele trestného činu. Od roku 1978 FBI zpracovává psychologické profily na základě požadavků nejen pro USA, ale i pro zájemce z jiných států, např. Kanady, Austrálie, Německa a Velké Británie. Dále se orientuje na výuku profilujících expertů. V Kanadě byl na základě zkušeností FBI vyvinut a od roku 1995 je provozován databázový systém ViCLAS 17) (Violent Crime Linkage Analysis System) Tento systém umožňuje efektivně a rychle vzájemně spojovat související trestné činy na úseku závažné násilné kriminality. Jedná se o moderní verzi, použitelnou v několika jazycích, používanou v současnosti po celém světě, mimo Kanadu a některých států USA, i v Evropě (Německo, Rakousko, Velká Británie, Belgie, Nizozemí, Švédsko), Austrálii a na Novém Zélandu. Profilování se nejen v USA, ale i v Kanadě, Velké Británii, Německu a dalších zemích, postupně stalo regulérní a často užívanou kriminalistickou metodou. V roce 1999 vznikla mezinárodní Akademie behaviorálního profilování (ABP), která sdružuje profilující i neprofilující experty z různých oborů. V posledních letech se potlačuje pojem psychologické profilování, jedním z důvodů je nešťastná medializace tohoto pojmu, ale také rozvoj v oblasti psychologického profilování. Nově se používají termíny operativní analýza případů (Operative Fallanalyse OFA, v německé jazykové oblasti) a kriminální investigativní analýza ( Criminal Investigative Analysis CIA, preferovaný v anglické jazykové oblasti). Za klíčové změny v oblasti profilování je považováno: 18) - zdokonalení behaviorální analýzy místa činu (scény deliktu), čímž je detailní psychologický rozbor chování pachatele směřující k explicitní rekonstrukci jeho prožívání; to, co pachateli probíhá v mysli je určující pro stanovení jeho osobnostních charakteristik a následně důležité pro přípravu výslechu podezřelého; - rozšíření spektra deliktů vhodných pro použití profilování (z původního určení profilování k vyšetřování vražd a sexuálně motivovaného násilí na 17) HOFMANOVÁ, J. Psychologické profilování. Kriminalistický sborník, 2002, č. 3, s. 35-36 18) ČÍRTKOVÁ, L. Současné trendy v kriminalistické psychologii. Kriminalistika, 2007, č. 1, s. 15-17 14

další trestné činy); - zdokonalení interpretačních postupů pro vyhodnocování fyzického i řečového chování pachatele prostřednictvím nových psychologických koncepcí a teorií přesto dále neexistuje jednotná metodika postupu, uplatňuje se tzv. elektický přístup, tj. podle okolností případu se používá vše, co slibuje praktický úspěch; dále hraje výraznou roli selský rozum, intuice a nadání profilovače. V současnosti existují v profilování dva na sebe navazující přístupy. 19) První je reprezentován FBI, druhý přístup se vyvíjí v Evropě, konkrétně ve Velké Británii. Liší se používáním koncepčně odlišných metod při vytváření profilu. Škola FBI používá tzv. deduktivní metodu, což je proces interpretace forenzních důkazů a důkladné studium jednotlivého pachatele za účelem přesné rekonstrukce chování na místě činu. Tato technika je postavena především na schopnostech psychologa, který se ve svém profilu nejvíce soustředí na motivaci činu a využívá obecná pravidla chování pachatele vytvořená za léta praxe. Hlavním přínosem školy FBI je rozdělení pachatelů trestného činu vraždy na organizované a neorganizované (později přeneseno i na pachatele znásilnění). Škola investigativní psychologie se vyvíjí se ve Velké Británii a je zastoupena Centrem pro investigativní psychologii v Liverpoolu. 20) Vznikla částečně na základě studií kritizujících přístup FBI. Jejím cílem je vytvořit vědeckou disciplínu, která bude vytvářet teorie sloužící pro policejní vyšetřování. Zajímá se nejen o výzkum trestných činů jako je vražda, znásilnění či žhářství, ale také o proces rozhodování policie během vyšetřování. Profilování zakládá na empirických výsledcích výzkumu obsahujících daný počet pachatelů určitého trestného činu. V jejím rámci byl vytvořena nová metoda označena jako grafické profilování. 1.5. Vznik, vývoj a současné trendy v ČR Psychologické profilování u nás dosud nepatří mezi zcela standardní vyšetřovací postupy, ale nedá se přesto považovat za novinku. Počátky profilování lze na území České republiky nalézt již ve 30. letech minulého století. Prvním, kdo se nepřímo psychologického profilování dotkl, byl Josef 19) POLIŠENSKÁ, V.A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika, 2008, č. 4, s. 287-288 20) POLIŠENSKÁ, V.A. Profilování pachatelů trestných činů. Kriminalistika, 2008, č. 4, s. 288 15

Šejnoha ve své knize Kriminální psychologie z roku 1930, který uvádí, že vyšetřovatel musí dobře znát nejen materiální stránky trestného činu (místo, čas, fyzické důkazy), ale také musí rozumět psychologické stránce pachatele, pochopit jeho motiv k trestnému činu. Poznatky o motivaci a typech zločinců doplňuje behaviorálními deskriptivními údaji využitelnými při objasňování konkrétních případů. Na tomto přístupu založeném na registraci obvyklých vzorců chování pachatele je o 50 let později postavena koncepce psychologického profilování. 21) Další vývoj směrem k profilování se z důvodu nepříznivých důsledků válečného dění a následné politické situace zastavuje a dále pokračuje až v 60. letech, kdy se postupně prosazuje přímé působení psychologů v různých oblastech uplatňování práva. K rozmachu z pohledu výzkumu a literatury dochází až v 80. a v 90. letech. Pro tyto léta je charakteristické soustředění se na dílčí aspekty kriminálního chování pachatelů různých trestných činů. K otázce využití psychologického profilování v České republice se v odborné literatuře vyjádřili mj. J.Valenta 22) a P.Vyhlídalová 23) Podle Valenty se profilování u nás týká jen velmi malého počtu trestných činů. Dále uvádí, že bychom se neměli snažit objevovat již objevené, ale převzít co nejvíce zkušeností z USA, přičemž má na mysli především obecná pravidla postupu. Konkrétní informační bázi je třeba získat na naší populaci. Obdobně se vyjadřuje R.Grumlík 24) chce-li profilující dosáhnout úspěchu, musí znát mentalitu populace a podobu i obsah psychologických fenoménů v okruhu svého působení. Podle Vyhlídalové se u nás praktikuje jednodušší obdoba psychologického profilování zpracovávají se různé charakteristiky nebo portréty pachatelů a provádí se jejich typování. Jedním z prvních případů u nás, kdy vyšetřovatel využil pomoc odborníka při vypátrání neznámého pachatel, byl případ vraždy mladé stopařky, v roce 1978 na Plzeňsku. 25) V tomto případě byl ovšem vytvořen psychický obraz oběti a zároveň se tým vyšetřovatelů pokusil odhadnout pravděpodobný průběh inkriminovaného děje. 21) ČÍRTKOVÁ, L.: Kriminální psychologie. Praha: Eurounion, 1998, s. 42 22) VALENTA, Z. Psychologické profilování u nás ano či ne? Čs. kriminalistika, 1992, č. 3, s. 263 23) VYHLÍDALOVÁ, P. K otázce psychologického profilování. Čs. Kriminalistika, 1990, č. 1-2, s. 71 24) GRUMLÍK, R. Poznámky k psychologicko-psychiatrickému profilování. Kriminalistický sborník. 1994, č. 8, s. 351 25) NETÍK, K., NEUMANN, J. Metoda psychologického profilování pachatele příspěvek forenzní psychologie kriminalistické praxi. Čs. kriminalistika, 1990, č. 1-2, s. 73-74 16

Tento odhad obsahoval určité prvky psychologického profilování a napomohl ke konečnému dopadení pachatele. Psychologické profilování bylo dále použito v roce 1985, kdy došlo v Praze k sérii tří sexuálně motivovaných vražd. Jako jejich pachatel byl usvědčen tehdy teprve 16letý Jiří Straka. K jeho dopadení napomohly svědecké výpovědi dvou žen, o jejichž napadení se také pokusil a především to, že si schoval některé osobní věci obětí, např. stříbrný řetízek nebo občanský průkaz, tyto věci u něj poté kriminalisté objevili a použili proti němu jako usvědčující důkazy. Vytvořený psychologický profil se v podstatě shodoval s rysy Strakovy osobnosti, ale vůbec neodpovídal jeho věku. Kriminalisté předpokládali stáří pachatele kolem 25 let, později se prosazoval názor, že pachatelem by mohla být i osoba mnohem mladší, ale že vrahovi nakonec bude pouhých 16 let, nepředpokládal nikdo. 26) Dalším krokem ke zdokonalování metod boje s trestnou činností bylo v roce 2000 zřízení Skupiny specializovaných kriminalistických činností 27), jejímž úkolem bylo mj. vytvoření podmínek pro širší využití netradičních kriminalistickovyšetřovacích metod (analýza způsobu spáchání trestného činu a porovnávání s obdobnými trestnými činy, tipování možných pachatelů, analyticko-psychologické posuzování chování pachatelů sériové trestné činnosti aj.). Nyní je skupina pod názvem Skupina operačních analýz zařazena pod oddělení kriminalistických analýz a informatiky Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování PP ČR. Úkoly skupiny začínají být postupně naplňovány, ale stále je to běh na dlouhou trať. V současné době u nás chybějí speciálně školení odborníci na psychologické profilování a chybí i instituce podobná americkému Národnímu centru pro analýzu násilných trestných činů, která by se jejich školením zabývala. Využívání psychologického profilování zřejmě v České republice nikdy nedosáhne takové četnosti jako v USA nebo třeba i v Německu, zejména s ohledem na statistiky množství výskytu trestných činů vhodných k profilování. Ovšem lze předpokládat, že v budoucnu bude při vyšetřování závažných trestných činů sestavování psychologických profilů častější. Závěrem pojednání o psychologickém profilování v České republice, bych 26) SLUŠNÝ, J. Černá kniha českých bestiálních vrahů. Praha: Nakladatelství XYZ, 2006, s. 110-124 27) HOFMANOVÁ, J. Psychologické profilování. Kriminalistický sborník, 2002, č. 3, s. 33 17

uvedla zhodnocení zájmu praxe o metodu profilování. Toto zhodnocení vychází z konkrétních údajů o konzultační činnosti, kterou uskutečňují psychologové katedry společenských věd Policejní akademie ČR. 28) Z celkem 13 konzultací poskytovaných od roku 2004 do roku 2006, se týkalo široce chápaného psychologického profilování (konkrétně v jednom případě šlo o klasické profilování neznámého pachatele vraždy podle dostupných údajů o případu, v sedmi případech se jednalo o profilování neznámého pachatele podle řečového chování forenzní analýza textu vyděračských dopisů či záznamu zvukové nahrávky, s ohodnocením nebezpečnosti hrozby a analýzou komunikace). Obecně lze na základě domácích zkušeností konstatovat, kdy a za jakých okolností kriminalisté forenzně psychologické služby vyhledávají: - v následné fázi vyšetřování - ve zvláště závažných případech s neznámým pachatelem - u sériových zločinů spáchaných neznámým pachatelem - v situaci důkazní nouze, pro upřesnění vyšetřovacích verzí nebo k přípravě výslechu podezřelé osoby - v situaci, kdy je pro další vývoj vyšetřování nutný výslech a na jeho základě získaná výpověď - na základě pokynů státního zástupce, který vyžaduje odborné stanovisko ke konkrétní položené otázce. 1.6. Právní úprava profilování v ČR Psychologické profilování patří mezi speciální psychologické postupy uplatňující se jako pomoc kriminalistické praxi. Jedná se o specifickou oblast psychologických postupů a metod, které nejsou standardní součástí vyšetřování a jejich význam je spíše taktický než procesní. 29) Přesto je nutné tyto metody, používané zejména v rámci přípravné fáze trestního řízení, právně regulovat a přisoudit jim v kontextu právního řádu nějaké postavení. Pro účely trestního řádu zařadíme profilování pod obecnou konzultační činnost odborníků, tak jak ji upravuje 157 odst. 3 trestního řádu: V závažných a skutkově složitých věcech může státní zástupce nebo 28) ČÍRTKOVÁ, L. Současné trendy v kriminalistické psychologii. Kriminalistika, 2007, č. 1, s. 10-13 29) ČÍRTKOVÁ, L. Forenzní psychologie. Nakl. Aleš Čeněk: Plzeň, 2004. s. 281 18

policejní orgán využít odborné pomoci konzultanta, který má znalost ze speciálního oboru. O návrh na výběr určité osoby může též požádat správní úřad, jiný orgán, vědeckou nebo výzkumnou instituci. O přibrání konzultanta sepíše státní zástupce nebo policejní orgán úřední záznam. Se souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu může konzultant v rozsahu nezbytném pro výkon jeho funkce nahlížet do spisu a být přítomen při provádění úkonů trestního řízení. Do provádění úkonů však nesmí zasahovat. O všech skutečnostech, o nichž se konzultant v průběhu trestního řízení dozvěděl, je povinen zachovávat mlčenlivost. Na vyloučení konzultanta se přiměřeně užijí zvláštní předpisy o znalcích a tlumočnících. Účast konzultanta nezbavuje státního zástupce a policejní orgán odpovědnosti za zákonný průběh trestního řízení. Konzultační činnost dle zmíněného ustanovení může být poskytnuta ve dvou podobách, a to buď ve formě odborného vyjádření nebo v případě, že se takový postup projeví jako nedostačující, ve formě znaleckého posudku. Na tomto místě se budu zabývat pouze odborným vyjádřením, jelikož v této formě se sestavuje psychologický profil neznámého pachatele. Odborné vyjádření si vyžádá orgán činný v trestním řízení, je-li třeba k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení. 30) Odborným vyjádřením se objasňují určité konkrétní odborné otázky a jako takové má povahu listinného důkazu 31) (podle 112 odst. 2 trestního řádu jsou listinnými důkazy listiny, které svým obsahem prokazují nebo vyvracejí dokazovanou skutečnost vztahující se k trestnému činu nebo k obviněnému).. Žádný právní předpis nestanovuje závazným způsobem jeho obsah a formální náležitosti orgány činné v trestním řízení se na konzultanta obracejí zásadně neformálně (žádají o neformální konzultace, nikoliv o závazné zodpovězení řady otázek jako v případě znaleckého posudku). Odborné vyjádření může vydat každá fyzická nebo právnická osoba, která má potřebné odborné předpoklady (zaměstnanec některého orgánu činného v trestním řízení se speciálními znalostmi, pracovník státního orgánu nebo vědecké nebo výzkumné instituce), současně jí může být i znalec v oboru, ale v téže věci pak nemůže podat znalecký posudek. 30) 105 odst. 1 TŘ 31) JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 5. vyd. Praha: Linde, 2007, s. 390 19

2. Proces tvorby psychologického profilu 2.1. Zdroje informací k profilování K vytvoření profilu je bezpodmínečně nutná dobrá znalost místa činu, včetně způsobu usmrcení oběti a rozsahu jejích zranění. U nás zatím stále není obvyklé sestavování vyšetřovacích týmů a psycholog má možnost účastnit se od počátku vyšetřování jen výjimečně. Psychologové či psychiatři bývají k vyšetřování trestného činu přizváni většinou až v situaci, kdy mají kriminalisté shromážděny dostupné důkazy a na jejich základě se jim nedaří odhalit pachatele. Model vyšetřovacích týmů, jejichž součástí je profilující expert, se jeví podstatně efektivnější než úvahy znalce, jehož pohled na případ je značně izolovaný. Konzultant, účastnící se vyšetřování již od počátku ohledání místa činu, si může všímat jiných okolností (významných s ohledem na osobnost pachatele), než kriminalisté a technici, kteří se často zaměřují na skutečnosti podstatné z jejich hlediska. Znalec (psycholog, psychiatr), který není od počátku přítomný u vyšetřování, by měl mít k sestavení profilu k dispozici tyto materiály: - protokol o ohledání místa, včetně podrobné videodokumentace a fotodokumentace, kde je zachycena poloha nalezené oběti, viditelná zranění, všechny (i zdánlivě bezvýznamné) biologické, trasologické 32) a jiné stopy, významné jsou také poznatky o okolí místa činu (o jeho dostupnosti, možnostech úkrytu a úniku pachatele, fyzických a psychických bariérách atd.); obeznámení se s místem činu a jeho lokalizací umožní znalci odhadnout pravděpodobné aktivity pachatele před spácháním trestného činu, včetně typování oběti (např. zda ji pachatel sledoval); - podrobnou dokumentaci z dalších vyšetřovacích úkonů, např. rekonstrukce, balistická nebo jiná expertiza; - protokol o pitvě oběti s podobnou fotodokumentací všech zranění, umístění bodných a řezných ran a průběh bodných a řezných kanálů; dále úplný soudně lékařský posudek obsahující přehled zranění, závěry o mechanismech a době jejich vzniku, příčině a pravděpodobné době smrti, příp. přítomnost spermatu, v neposlední řadě též obecný popis oběti (výška, 32) Poznámka: Trasologické stopy jsou stopy bosých i obutých nohou, dopravních prostředků a dalších stop podobného druhu in MUSIL J., KONRÁD Z., SUCHÁNEK J. Kriminalistika. 2. doplněné a rozšíř. vyd. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 215 20

váha, tělesné nápadnosti); - toxikologický posudek obsahující poznatky o přítomnosti a množství alkoholu, případně psychotropních látek v krvi oběti tento posudek může pomoci odhalit případné rizikové aktivity oběti nebo dokreslit svědecké výpovědi o jejím životním stylu; - protokoly výslechů svědků zejména z výpovědí o případném pachateli, posledních známých aktivitách oběti, o jejím životním stylu a hodnotách, stylu oblékání. 2.2. Postup při vytváření profilu Základním předpokladem pro vytvoření profilu neznámého pachatele je seznámení se profilujícího experta s úplnou dokumentací vyšetřovaného trestného činu. Na základě důkladného prostudování příslušného spisu si vytvoří představu o pachatelově kriminálním chování, která musí korespondovat se získanými důkazy. Přičemž nasbírané důkazy si mohou i vzájemně odporovat a lze je vyhodnotit více než jedním způsobem. Práci profilovači znesnadňuje též nekompetentní vedení vyšetřování spočívající např. v opomenutí výslechu důležitých svědků, nedostatečně pečlivém ohledání místa činu nebo v nedostatečném zdokumentování nalezených stop. Z uvedených důvodů by měl profilovač přistupovat k předběžným závěrům vyšetřování rezervovaně a nepovažovat je za zcela spolehlivé. JAK byl trestný čin spáchán aneb analýza místa činu - prvním krokem při zpracování profilu je vytvoření modelu pachatelova chování, který by měl zahrnovat všechny tři fáze pachatelova kriminálního chování, tedy chování před spácháním trestného činu, v jeho průběhu a po něm. Při vytváření tohoto modelu jsou analyzována tzv. primární data, profilovač vychází především ze samotného místa činu protokolu o jeho ohledání, videodokumentace, nálezů z těla oběti z prvotního ohledání soudním lékařem. Pojem místa činu je většinou chápán v úzkém slova smyslu, je za něj považováno místo nálezu oběti, případně místo, kde se odehrál vlastní skutkový děj trestného činu u případů, které buď nekončí usmrcením oběti nebo usmrcená oběť je přemístěna na jiné místo. Odborná literatura hovoří o tzv. behaviorální analýze místa činu, anglosaská odborná literatura užívá širšího termínu scéna deliktu, 21

který zahrnuje nejen místo nálezu oběti. Z hlediska průběhu trestného činu lze rozlišit tato místa činu: 33) - místo prvního kontaktu pachatele s obětí místo, kde si pachatel oběť vyhlédl nebo ji poprvé kontaktoval - místo útoku místo, kde pachatel oběť napadl - místo činu v úzkém slova smyslu místo, kde pachatel oběť napadl - místo nálezu oběti pokud je odlišné od místa činu v úzkém slova smyslu, tedy místo kde pachatel zanechává usmrcenou oběť nebo oběť propouští. Uvedená místa činu mohou v některých případech splývat v jedno a ne vždy se všechna místa činu podaří identifikovat. Často je známé pouze místo činu v úzkém slova smyslu, i když obvykle obsahuje většinu zásadních důkazů, na jejichž základě je možné uvažovat o pravděpodobné motivaci pachatele. Pro profilování jsou významné následující položky místa činu: - Poloha těla - písemně i fotograficky zdokumentovaná v době nálezu, ale je možné, že před tímto zdokumentováním mohlo dojít k manipulaci s tělem oběti, např. při pokusu o resuscitaci; profilující expert by se měl, před vyvozováním závěrů ze zdokumentované polohy těla, ujistit, že dokumentace odpovídá pravděpodobnému zanechání těla pachatelem. - Stav těla - zejména zjištění, zda oběť byla oblečená, úplně či částečně svlečená, nebo zda bylo oblečení pachatelovými aktivitami nějak poškozeno a zda zranění na těle oběti odpovídají poškozenému oblečení; dále je vhodné zaměřit se na případnou pachatelovu manipulaci se svršky oběti, zjistit zda si z místa činu nějaké věci oběti neodnesl. - Množství a povaha zranění - první představu o pachatelově působení na oběť poskytne zpráva a fotodokumentace o prvotním ohledání oběti soudním lékařem, celkový obraz je třeba doplnit soudně lékařským posudkem, který obsahuje soupis všech zranění; pro vytvoření profilu je důležitá zejména doba, kdy byla zranění způsobena zda před nebo po usmrcení oběti, posouzení existence obrany oběti nebo množství a směru zasazených ran (bezhlavé bodání ukazuje na silné rozrušení pachatele 33) GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol.: Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s. 92 22

jednajícího v zuřivém afektu u vražd motivovaných mstou nebo vedení ran s rozmyslem za účelem mučení oběti je známkou sadistického vraha). - Přítomnost a lokalizace ostatních stop - významné jsou stopy trasologické (vypovídající o způsobu, jakým se pachatel na místo činu dostal a o tom, zda byl na místě dříve než oběť a očekával ji), biologické (např. krevní stopy naznačující pohyb oběti a pachatele na místě činu, stopy spermatu vypovídající o sexuální motivaci útoku), daktyloskopické (jejichž nepřítomnost může ukazovat na předchozí připravenost pachatele na útok), balistické stopy (tyto stopy nebývají předmětem zájmu profilujícího experta, ale mohou poskytnout cennou informaci o vzájemné pozici pachatele a oběti při výstřelu, což může napomoci vyšetřování případů sexuálních vražd spáchaných netypicky pomocí střelné zbraně, např. případ sériových vražd spáchaných v 50. letech 20. století na Chomutovsku Václavem Mrázkem, 34) který zabil pět ze svých sedmi prokázaných obětí revolverem značky Walter cílem jeho jednání bylo vyhlédnutou oběť výstřelem znehybnět, aby s ní mohl manipulovat podle svého a sexuálně se na ní uspokojit. - Okolí místa činu - znalost okolí je pro profilovače důležitá, jelikož mu umožňuje posoudit míru rizika, které pachatel podstoupil zdržením se na místě činu, stanovit přístupové a únikové trasy pachatele, a odhadnout míru jeho znalostí o terénu; uvedené informace poskytují další podklady pro úvahy o vztahu pachatele a oběti, o osobnosti a psychickém stavu pachatele. Pachatel může však místo činu a jeho okolí záměrně pozměnit a předstírat tak jinou motivaci činu s cílem odvést od sebe pozornost takovéto aktivity pachatele nazýváme inscenováním a může být poměrně snadné je odhalit, jelikož pachatel sestavuje obraz místa činu podle svých subjektivních představ a často přitom přehlédne určité detaily. - Místo činu (scéna deliktu) bylo rozhodující pro vytvoření teoretické koncepce, která se uplatňuje speciálně při postupu profilování jedná se o zvláštní klasifikaci deliktů a z ní odvozenou typologii neznámého pachatele. Autory této koncepce, opírající se o pachatelovo chování a 34) SLUŠNÝ, J. Černá kniha českých bestiálních vrahů. Praha: Nakladatelství XYZ, 2006, s. 28-45; INNES, B., ŠULC V. Nejkrutější zločiny v dějinách. Frýdek-Místek: Alpress, 2007, s. 111-117 23

prožívání v době páchání trestného činu, jsou pracovníci Jednotky behaviorálních věd FBI R.R. Hazelwood a E. Douglas. 35) Rozlišujeme organizované a neorganizované delikty a na základě toho typ organizovaného a neorganizovaného pachatele. Organizovaný pachatel je charakterizován průměrnou až nadprůměrnou inteligencí, spíše tvrdou výchovou v dětství, pochází ze středních vrstev a bývá starším sourozencem, vykonává kvalifikovanou práci (i když jeho kariéra je nestabilní), má uspořádané rodinné vztahy, nesnáší kritiku a kriminálnímu jednání často předchází situační stres. Tomuto typu pachatele odpovídá organizovaná scéna deliktu, kdy volba oběti a místa činu je předem plánována, pachatel se zaměřuje na neznámé objekty, navazuje kontakt s potenciální obětí a před útokem s ní komunikuje, vražedný nástroj většinou přináší s sebou a po činu ho zase odnáší, je mobilní, často vlastní automobil v dobrém stavu, tělo oběti obvykle transportuje jinam, skrývá je nebo vystavuje. V mnoha případech spolupracuje s policií, nabízí pomoc, sleduje informace o trestném činu v mediích, po činu může změnit zaměstnání nebo místo bydliště, zametá za sebou stopy. Psychická organizovanost pachatele se na místě činu odráží, v průběhu trestného činu své jednání plně ovládá a oběť bývá pod jeho plnou kontrolou. Na místě činu zanechává jen málo důkazů Dezorganizovaný pachatel se v mnoha případech projevuje jako opak předchozího typu. Vyznačuje se podprůměrnou inteligencí, vykonává často nekvalifikovanou profesi, je méně obratný v sociálním styku, obtížněji navazuje kontakty, žije sám v blízkosti místa činu, je sociálně nedostačivý, sexuálně inkompetentní a má nedostatečné hygienické návyky. Často žil bez otce a v dětství by fyzicky nebo psychicky týrán. Těmto charakteristikám odpovídá dezorganizovaná scéna deliktu pachatel nenavazuje s obětí kontakt, depersonalizuje si ji, oběť je útokem překvapena, útok je náhlý (v mnoha případech zezadu) a nepředchází mu žádná komunikace, vyskytují se sexuální aktivity s tělem oběti, trestný čin je páchán spontánně. Pachatel mívá problémy s ovládáním oběti, jako vražedný nástroj je často použit předmět nalezený pachatelem na místě činu, po činu nechává nástroj na místě, stejně jako tělo oběti. Pachatel zpravidla ponechává na místě činu větší 35) ZÁHORSKÁ, J. Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál, 2007, s. 45-47 24

množství důkazů a známky dezorganizovanosti bývají na první pohled ihned patrné. Tato empirická klasifikace vznikla na základě výzkumu převážně sériových sexuálních vrahů, byla publikována v roce 1988 a od té doby je opakovaně podrobována kritice, ale přesto je stále používána. Čistý typ pachatele v praxi nalezneme zcela výjimečně, často se objevují případy kdy místo činu vykazuje znaky obou typů pachatelů, potom se jedná o tzv. smíšený typ, 36) který ovšem nezakládá novou kategorie pachatelů. Příčinou projevu pachatele jako smíšeného jsou především situační vlivy Jednotka behaviorálních věd FBI stanovila několik důvodů, proč může místo činu nebo jeho průběh vykazovat znaky organizovaného i dezorganizovaného pachatele: spáchání trestného činu ve formě spolupachatelství, organizovaný pachatel je nepředvídanými okolnostmi (např. se mu nepodaří získat kontrolu nad obětí) přiveden k eskalaci násilí nebo vraždě namísto plánovaného znásilnění, jedná se o mladistvého pachatele nebo pachatele jednajícího pod vlivem návykové látky nebo pachatel si z důvodu vzrůstajícího stresu z odhalení přestal počínat plánovitě. PROČ byl trestný čin spáchán aneb odhad pachatelovy motivace - tato etapa je nejvýznamnější a také nejobtížnější, od popisu vnějšího chování přecházíme k úvahám o vnitřním prožívání neznámého pachatele. Profilující expert vychází především ze způsobu, jakým byl trestný čin spáchán a z toho usuzuje na určité pohnutky, které vytvářely motivační pozadí kriminálního jednání. Pachatelovo kriminální jednání se vyznačuje celou motivační strukturou, v níž obvykle dominuje jeden vedoucí motiv, který se v průběhu činu může měnit. Někdy se může zdát, že jednání pachatele ani motiv nemá, ale každé jednání má svoji příčinu a motiv je tedy přítomen vždy, i když může být obtížné jej odhalit, protože pachatel jedná na základě své vlastní logiky, kterou může být velice těžké pochopit. Při odhadování pachatelovy motivace je vhodné rozlišovat mezi motivací a záměrem. 37) Záměr představuje specifický plán, který si pachatel obvykle vytváří před samotnou realizací útoku. Někdy bývá detailně propracovaný, ale převládá spíše rámcová představa o nakládání s obětí. Např. u sexuálně motivovaných 36) HOFFMANN, J. - MUSOLFF, C. Fallanalyse und Täterprofil.Wiesbaden: BKA, 2000, s. 132-133 37) GILLERNOVÁ, I., BOUKALOVÁ, H. a kol.: Vybrané kapitoly z kriminalistické psychologie. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2006, s. 100 25

trestných činů se záměr může vytvářet dlouhou dobu před rozhodnutím spáchat trestný čin a zpočátku mívá povahu sexuálních fantazií. Sexuální fantazie pachateli nejprve stačí a vedle nich se může pokoušet vést normální sexuální život, který ho ovšem neuspokojuje a jeho fantazie se stávají intenzivnější, nabývají stále reálnější podoby a nakonec vyústí k provedení činu. Pachatelovu motivaci k činu lze odvodit zejména ze způsobu: - pachatelova hledání a výběru oběti, zda je volba oběti náhodná nebo předem pečlivě připravená; - provedení útoku, zda jede o útok náhlý nebo plánovaný a zda s obětí před útokem komunikuje; - nakládání s tělem usmrcené oběti, které může být motivováno snahou uniknout odhalení nebo také může ukazovat na specifické konflikty a přání pachatele (aranžování do specifických poloh apod.), hodnotí se jeden ze tří způsobů nakládání s obětí, a to odhození (chápáno jako příznak dezorganizovanosti, prozrazuje pachatelovu panickou reakci, kdy u něj po spáchání činu dominuje úsilí zbavit se co nejjednodušeji těla), vystavení (naznačuje přání pachatele, aby tělo bylo nalezeno), ukrytí (příznak určité organizovanosti, ukazuje na přípravu činu a zvládání emocí bezprostředně po činu); - případně z povahy sexuálních aktivit, zejména z přítomnosti týrání, rituálních aktivit, sexu po usmrcení případně z jiných neobvyklých aktivit. KDO trestný čin spáchal aneb sestavení psychologického profilu pachatele - zodpovězením této poslední otázky Kdo vytváří profilovač pravděpodobný profil pachatele trestného činu. Při jeho sestavování pracuje se všemi poznatky zjištěnými v rámci předchozích dvou kroků a porovnává je se souborem kriminologických poznatků o pachatelích obdobných trestných činů, přičemž může využít databáze známých pachatelů. Sestavení profilu probíhá zpravidla na základě analogie, výsledkem tedy bývá profil průměrného pachatele daného typu trestných činů. Jak již bylo uvedeno výše, vyhotovený profil nelze mít za jednoznačně přesný, jedná se spíše o pravděpodobnostní popis pachatelových charakteristik. Přesnost výsledného profilu je do značné míry závislá na schopnostech profilujícího odborníka nalézt a správně interpretovat stopy na místě činu, přičemž k odhalení pachatele velice 26