Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Blankosměnka Bakalářská práce Autor: Vanda Pagáčová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal Ph.D. Praha Červen, 2015
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Horním Slavkově, dne 16.6.2015 Vanda Pagáčová
Poděkování Chtěla bych poděkovat mým rodičům Janě a Tiborovi Pagáčovi, kteří mi umoţnili studium na Vysoké škole a psychicky i finančně mi po celou dobu studia podporovali.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá charakteristikou blankosměnky, jejími základními náleţitostmi a praktickým vyuţitím. Také se zaměřuje se na účastníky směnečných vztahů. Cílem práce je popsat podstatné náleţitosti vyplnění blankosměnky s moţnostmi jejího vyuţití zejména v obchodním styky mezi podnikatelskými subjekty. Klíčové pojmy: Aval, blankoakcept, indosatář, směnečník, remitent, trasát.
Annotation This thesis deals with the characterization of a blank bill, its basic requisites and practical use. It also focuses on participants of exchange relations. The aim is to describe the essential terms of filling the blank bill with the possibilities of its use in the commercial relations between business entities. Key words: Aval, blankoakcept, endorsee, drawee, remitter, routek.
OBSAH ÚVOD...... 8 1. CHARAKTERISTIKA SMĚNKY A NÁLEŢITOSTI BLANKOSMĚNKY... 9 1.1. Charakteristika směnky... 9 1.2. Druhy směnek... 10 1.2.1. Vlastní směnka... 10 1.2.2. Cizí směnka... 10 1.3. Účastníci směnečných vztahů... 11 1.3.1. Výstavce... 11 1.3.2. Remitent... 12 1.3.3. Směnečník (trasát)... 12 1.3.4. Příjemce (akceptant)... 13 1.3.5. Směnečná klauzule... 13 1.3.6. Příkaz zaplatit určitou peněţitou sumu... 15 1.4. Náleţitosti blankosměnky... 17 1.4.1. Pojmové znaky blankosměnky... 18 2. VYPLŇOVACÍ PRÁVO K BLANKOSMĚNCE... 26 2.1. Dohoda o vyplňovacím právu směnečném... 26 2.1.1. Podstata... 26 2.1.2. Vznik... 30 2.1.3. Rozsah... 30 2.1.4. Zánik... 32 2.2. Důsledky vyplnění blankosměnky... 32 2.3. Námitky protismluvního doplnění blankosměnky... 34 2.3.1 Opravněné subjekty k námitkám 38 2.4. Změny textu blankosměnky... 39 3. BLANKOSMĚNKA JAKO INSTITUT ZAJIŠTĚNÍ... 41 3.1. Podstata zajišťovací blankosměnky... 41 3.2. Zajištění závazku blankosměnkou... 42 4. Převody blankosměnky... 45 4.1. Obecně k převoditelnosti... 45 4.2. Specifika převodu blankosměnky... 46
ZÁVĚR.......49 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 51 SEZNAM POUŢITÝCH ZKRATEK... 52
Úvod Tématem bakalářské práce je blankosměnka. Problematikou blankosměnky v ucelené podobě se v minulosti zabývalo málo odborných prací. Je to velmi úzké téma. Existující odborné publikace, které jsou v současné době k dispozici, se více zabývají pouze uplatněním standardních úplných směnek. Přitom institut blankosměnky je velmi oblíbený v obchodním styku mezi podnikatelskými subjekty, kteří jej vyuţívají k různým účelům. Nejčastějším vyuţitím je zajištění závazků z obchodněprávních smluv, např. z kupní smlouvy nebo smlouvy. Jelikoţ tento institut není výslovně zařazen ve směnečném zákonu, v praxi pak vzniká mnoho směnečněprávních sporů, které mohou následně komplikovat jinak korektní obchodní vztahy mezi jednotlivými podnikatelskými subjekty. Pro účely vypracování bakalářské práce jsem nejvíce pracovala s dostupnými informačními zdroji, které jsou v současné době k dispozici od významných specialistů z oblasti směnečného práva, jako jsou doc. Josef Kotásek z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně nebo JUDr. Zdeněk Kovařík, soudce Vrchního soudu v Praze. Oba velmi pregnantně popisují problematiku směnek včetně popisu institutu blankosměnky s uplatněním v oblasti obchodněprávních závazkových vztahů. Cílem bakalářské práce je podat ucelený pohled na institut blankosměnky, tj. popsat podstatné náleţitosti vyplnění blankosměnky s moţnostmi jejího vyuţití zejména v obchodním styku mezi podnikatelskými subjekty, kteří tento institut nejvíce vyuţijí. Blankosměnka má mnoho předností, její vyuţití je však spojeno s celou řadou rizikových faktorů, na které ve své bakalářské práci upozorním. Bakalářskou práci jsem rozdělila na čtyři části. V první části se budu věnovat charakteristice směnky a základním náleţitostem blankosměnky. Ve druhé části se budu věnovat vyplňovacímu právu k blankosměnce. Ve třetí části popíšu blankosměnku jako institut zajištění, a v poslední, čtvrté části, se budu věnovat převodu blankosměnky na další subjekty. V jednotlivých kapitolách popíšu i judikatorní závěry, zejména Vrchního soudu v Praze, který se této problematice v minulosti nejvíce věnoval. 8
1. Charakteristika směnky a náležitosti blankosměnky 1.1. Charakteristika směnky Směnku můţeme definovat jako listinný cenný papír se zákonem předepsaným obsahem, ve kterém jeho výstavce buď sám slibuje, ţe zaplatí jiné osobě určitou peněţitou částku (pak jde o tzv. vlastní směnku), anebo platit určité osobě přikazuje (v tomto případě jde o tzv. cizí směnku, neboť její text směřuje k závazku jiné směnkou oslovené osoby). Směnka je cenný papír listinný; nelze ji tedy zaknihovat a pouze vést v příslušné evidenci. K pořízení směnky lze vyuţít v podstatě jakýkoliv materiál, který je schopen zachytit směnečný text tak, aby bylo poznatelné, co je lícem a rubem hmotného podkladu. Pouţití směnečných formulářů zákon sice nepředepisuje, praxe se jich velmi často přidrţuje. 1 Vazba na listinu není u směnky absolutní, neboť směnku lze umořit. Směnka není vydávána pro uplatnění práva z jiného cenné papíru a je tedy cenný papír hlavní. Podle povahy inkorporovaného práva je směnka cenný papír obligační znějící na peněţité plnění, a současně papír konstitutivní, poněvadţ emise směnky je předpokladem vzniku směnečných oprávnění. 2 Směnka je cenný papír abstraktní, coţ se projevuje ve více významech: předně v textu listiny, kdyţ není nutné v listině uvádět hospodářský důvod směnky, a dále potom při uplatňování směnečných pohledávek, neboť věřitel nemusí ve sporu prokazovat důvod směnky a je na dluţníkovi, aby se eventuálních nedostatků dovolal. Současně jsou zásadně omezeny námitky směnečných dluţníků, a to jak z hlediska časového, takto osobního i věcného. Podle 518 nového občanského zákoníku, a téţ podle 3 odst. 1 zákona o cenných papírech v dřívější právní úpravě, přichází ze tří forem v úvahu pouze dvě: na řad nebo na jméno. 1 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 124. 2 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 125. 9
Směnka na doručitele je nepřípustná. Přitom platí, ţe pokud směnka nemá opačnou doloţku, je ze zákona cenným papírem na řad. 3 1.2. Druhy směnek Směnky můţeme rozdělit na dva typy. 1.2.1. Vlastní směnka Směnka představuje vlastní určitou variantu dluţnického úpisu. Jejím základem je totiţ bezpodmínečný slib výstavce listiny, ţe zaplatí věřiteli (remitentovi) určitou peněţní sumu. Jen zřídka se v praxi objeví jiné znění slibu, neţ prosté zaplatím a vlastní směnku tedy obvykle poznáme podle těchto slov. Ve své minimální podobě (jde-li o tzv. základní směnku) má vlastní směnka jen dva účastníky: výstavce a věřitele (remitenta). Výstavce je přímý dluţník ze směnky, jenţ se svým podpisem zavazuje, ţe při splatnosti směnku zaplatí. 4. 1.2.2. Cizí směnka Směnka cizí (v praxi někdy také označována jako trata) v zásadě ztělesňuje příkaz výstavce adresovaný jiné osobě. Je proto rozpoznatelná podle bezpodmínečného imperativu zaplaťte. U cizí směnky se setkáváme s remitentem a výstavcem, ovšem vztahy mezi nimi jsou jiné neţ u vlastní směnky, jsou komplikovány existencí dalšího účastníka tzv. směnečníka (trasáta), je adresátem příkazu výstavce; je tím, kdo by měl podle jeho přání platit. Směnečník vystavením směnky samozřejmě zavázán není, k tomu se vyţaduje, aby směnku přijal (akceptoval). Teprve akceptací se směnečník stává přímým dluţníkem ze směnky, který je povinen zaplatit při splatnosti. Výstavce je u směnky cizí pouze nepřímým dluţníkem. Figuruje na směnce jako záloha, na kterou se věřitel obrací pro případ, ţe by směnečník směnku neakceptoval nebo nezaplatil. 3 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 125. 4 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 126. 10
Směnkou cizí (pokud nejde o směnku s redukovaným počtem účastníků) tedy výstavce disponuje se svou pohledávkou za směnečníkem. Jestliţe si to strany dohodnou, mohou tímto způsobem obejít dvojí placení. Výstavce jako věřitel směnečníka nemusí čekat na jeho platbu, aby platil remitentovi. Mezi účastníky můţe proběhnout jediná platba, směnečníka přímo remitentovi. Směnečníkovi (trasátovi) vzniká závazek podobně jako u poukázky nikoliv jejím vystavením, ale aţ akceptací příkazu výstavce písemným úkonem ve směnce - přijetím směnky. Ve srovnání se směnkou vlastní se směnka cizí jeví (zejména pokud byla směnečníkem přijata) pro oprávněného jako výhodnější. Dává mu totiţ dva dluţníky: výstavce jako dluţníka nepřímého a akceptanta jako dluţníka přímého. I kdyby směnka nebyla směnečníkem akceptována, resp. proplacena, má tak věřitel k dispozici trasanta jako dluţníka záloţního. Majitel proti němu můţe vést tzv. postih pro neplacení či nepřijetí směnky. 5 1.3. Účastníci směnečných vztahů Směnečných vztahů se můţe účastnit celá řada subjektů v nejrůznějším postavení. Pro účastníky na dluţnické straně je mimořádně významné, zda jde o dluţníky přímé (direktivní) nebo nepřímé (regresní, postihové). 1.3.1. Výstavce Výstavce vlastní směnky je přímým směnečným dluţníkem. Má tedy platit při splatnosti směnky, aniţ by mohl má-li být listina platnou směnkou vlastní svůj závazek ze směnky podmínit nebo omezit. Pro výkon práv vůči výstavci vlastní směnky není nutné splnit tzv. zachovávací úkony (řádné předloţení směnky a protest) jako u dluţníků nepřímých. 5 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 127. 11
Na rozdíl od výstavce vlastní směnky je u cizí směnky výstavce (označovaný téţ jako trasant) v postavení dluţníka nepřímého (regresního, nepřímého). Svou odpovědnost za přijetí můţe trasant vyloučit zvláštní doloţkou na směnce (ve znění např. bez postihu za přijetí ). Tato ochrana před postihem ovšem není absolutní, zajišťuje trasantovi jen dočasnou imunitu, která trvá pouze do doby splatnosti. Odpovědnosti za případné nezaplacení směnky se totiţ trasant jiţ zprostit nemůţe doloţka s tímto významem platí ze zákona za nenapsanou a nelze k ní přihlíţet. 6 1.3.2. Remitent Pro prvního směnečného věřitele se tradičně uţívá označení remitent. Další věřitele směnky zákon směnečný a šekový označuje zpravidla jako majitele. Remitentem můţe být u cizí směnky za určitých okolností i samotný výstavce směnky: jde o tzv. směnku cizí na vlastní řad výstavce. U vlastní směnky je totoţnost výstavce a remitenta vyloučena. 1.3.3. Směnečník (trasát) Se směnečníkem se setkáme výhradně u cizí směnky. Směnečník je adresátem platebního příkazu výstavce a zatím není směnečně zavázán. Údaj o něm je ovšem nutnou záleţitostí směnky cizí. Další vyţadovanou náleţitostí cizí směnky je označení směnečníka ( jméno toho, kdo má platit ). Údaj směnečníka (trasáta) nemůţe být nahrazen jiným prohlášením, zejména ne okamţitou akceptací směnky neoznačeným směnečníkem. Opačné stanovisko, se kterým je 6 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 130. 12
moţné se někdy potkat v soudní praxi, nelze povaţovat za správné. Nelze totiţ směšovat autonomní prohlášení výstavce s prohlášením akceptujícího směnečníka. 7 Zákon vyţaduje uvedení směnečníkova jména. Nebude proto postačovat jeho opisné určení (např. univerzální dědic pana Karla Soukupa ). Další údaje (typicky bydliště a rodné číslo směnečníka, popř. jeho sídlo či identifikační číslo) není třeba uvádět. Takový postup lze jen doporučit. Kromě toho, ţe údaje vhodně identifikují klíčového účastníka směnky, můţe se uplatnit postup podle zákona směnečného a šekového. Chybí-li ve směnce zvláštní údaj, platí, ţe místo uvedené u směnečníkova jména je místem platebním a zároveň místem směnečníkova bydliště. Při absenci platebního místa tak můţe být platnost směnky udrţena díky jinak nevýznamnému údaji místa u směnečníka. 8 Skutečným dluţníkem se směnečník stane teprve přijetím (akceptací), do té doby je osobou zavázanou jen potenciálně (za určitého běhu okolností se dokonce nemusí ani dozvědět, ţe příslušná směnka byla na něj vystavena). 1.3.4. Příjemce (akceptant) Směnečník, který přijal směnku, se stává akceptantem. V současné praxi však převaţuje okamţitý akcept směnky, který je z pohledu remitenta komfortní: výstavce ještě před vydáním směnky věřiteli sám obstará akcept u směnečníka a aţ přijatou směnku předává věřiteli. 9 1.3.5. Směnečná klauzule Směnečná klauzule patří k prvním obsahovým náleţitostem. Směnečná doloţka zde funguje jako výstraţné znamení, které má účastníky upozornit na to, ţe se jim do rukou dostává listina zvláštní kvality. 7 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 138. 8 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 138. 9 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 130. 13
Není třeba precizně uvádět i druh směnky, slovo směnka zcela postačuje. Jsou moţné sloţeniny ( Za tuto vistasměnku ) nebo slovní spojení ( Za tuto cizí směnku ). Většinou jsou ale zapovídaná příliš obecná označení typu směnečný list, směnečná listina apod., neboť ty se mohou týkat např. i protestní listiny, která rozhodně směnkou není. Zákonné poţadavky na označení za směnku nesplňují ani pouhá synonyma směnky (např. označení trata, které je nepřesné). 10 Označení za směnku má být pojato do vlastního textu listiny. Nadpis nebo předtisk na boku listiny proto nebude postačovat. Směnečná klauzule musí být vyjádřena v jazyce, v němţ je celá listina sepsána. Z pouţitého singuláru je patrné, ţe směnka má být vystavena jednoznačně. Zákon přitom netrvá na češtině nebo na jazyku místa vystavení nebo splatnosti. Lze tedy pouţít kterýkoliv z existujících jazyků. V jedné směnce nelze kombinovat více jazyků, byť by si byly velmi podobné. V našich podmínkách je to významné zejména s ohledem na příbuznost slovenštiny. I přes její všeobecnou srozumitelnost, zejména pro starší generace, jde o dva různé jazyky. Je ovšem otázkou, zda je taková rigidnost na místě a zda by alespoň u nepravých vícejazyčných směnek, u nichţ je cizojazyčný výraz nadbytečný nebylo na místě méně formální stanovisko. Zahraniční judikatura aprobuje i pravé vícejazyčné směnky, tj. směnky, u nichţ výrazy v cizím jazyku nejsou duplicitním překladem, ale jediným vyjádřením dané poloţky. Postačí, je-li text příkazu ve stejné jazyku jako směnečná klauzule. Otázky někdy budí vícejazyčné formuláře (blankety s předtiskem směnečného textu ve dvou nebo i více jazycích), názor praxe (aprobující) je ovšem jiţ ustálen. Pro jejich přípustnost lze argumentovat tak, ţe doplněním psaného textu je rozhodnuto o jazyku směnky a ostatní text má potom jen pomocný význam a slouţí jako informativní překlad, nikoliv jako text, se kterým se výstavce ztotoţnil. 11 10 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 134. 11 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 134. 14
Podobně rozumně a s respektem k potřebám a moţnostem běţného účastníka směnečné praxe je nutno přistupovat také k místním označením na směnce. Z poţadavku na jazykovou jednotu směnky totiţ nevyplývá, ţe by snad účastníci museli překládat místní údaje do jazyka, ve kterém směnku sepisují. 1.3.6. Příkaz zaplatit určitou peněžitou sumu Podstatou cizí směnky je příkaz výstavce adresovaný účastníkovi. Konkrétní formulaci příkazu v zákoně nenajdeme, v praxi se ale jen stěţí setkáme s jiným vyjádřením příkazu, neţ prostým imperativem zaplaťte. Podle zákona musí být tento příkaz prostý bez jakýchkoliv podmínek. Nerozhoduje přitom, zda jde o podmínku odkládací či rozvazovací, splnitelnou či nesplnitelnou, subjektivní či objektivní: důsledkem bude vţdy neplatnost směnky. 12 Soudní praxe akceptuje i výrazy, které čistě z gramatického nesplňují atributy příkazu. Příkaz musí dále směřovat k zaplacení určité peněţité sumy. Suma můţe být udána slovy ( deset tisíc korun českých ), případně i oběma způsoby. V praxi bývá obvyklé, ţe suma je ve směnce uváděna dvakrát jednou numericky (zpravidla v pravém horním rohu), podruhé slovně (ve vlastním textu směnky). Ztíţí se tím eventuální zfalšování směnečné sumy, navíc lze u slovního údaje předpokládat, ţe překlep nebo chyba tu budou méně pravděpodobné. Slovní údaj tak bývá určitou korekcí přehlednějšího ciferného vyjádření. Určitým nebezpečím vícenásobného uvádění směnečné částky je ale moţnost, ţe si jednotlivé údaje budou protiřečit. V praxi se rozporné údaje u směnečné sumy objevují poměrně zřídka (jde totiţ o náleţitost, které účastníci z pochopitelných důvodů věnují největší pozornost). Pokud se jiţ takové rozpory na směnkách objeví, půjde zpravidla o kolizi dvou údajů - slovního a numerického. V těchto případech dostává přednost slovní údaj, a to bez ohledu na to, zda je numerické vyjádření niţší nebo vyšší. 13 12 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 135. 13 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 135. 15
Jde o rozumné řešení, neboť chyba je u slovního údaje méně pravděpodobná neţ u údaje vyjadřovaného ciferně. Jestliţe je tedy v textu směnky uvedena částka 1 000 Kč a slovy desettisíckorunčeských, platí, ţe směnka zní na desttisíc Kč. Jde o nevyvratitelnou domněnku, coţ znamená, ţe při určení směnečné sumy nebude zkoumán skutečný úmysl stran nebo důvody jejich případného formálního pochybení. V situaci, kdy je na směnce více slovních údajů nebo ciferných údajů, platí jako směnečná suma vţdy částka nejniţší. 14 Kromě toho musí být ze směnky patrná i měna. Pokud budou uvedeny dvě různé měny, bude to mít za následek neplatnost směnky. Praktická je otázka úročení směnečné sumy. Naše úprava se k úrokování směnek staví v podstatě obojetně, úroky ve směnce připouští i zakazuje, podle toho, jak byla určena její splatnost. Obecně můţe být splatnost stanovena čtyřmi způsoby: na viděnou (vistasměnka), na určitý čas po viděné (lhůtní vistasměnka), na určitý čas po datu vystavení (datosměnka) a na určitý den (fixní směnka). Úrokování směnečné sumy je vyhrazeno pouze pro směnky splatné na viděnou a na určitý čas po viděné. 15 Předně je třeba, aby úroková doloţka byla uvedena přímo ve směnce. Tomuto poţadavku není vyhověno, pokud byl úrok pouze dohodnut ve smlouvě, která směnku doprovází, a ve směnce o něm není zmínky. Obvykle je doloţka umístěna v textu směnky přímo u směnečné sumy (např. Zaplaťte dva miliony Kč s úrokem 9 % p. a. ). Jestliţe nebude uvedeno jinak, budeme samozřejmě vycházet z toho, ţe úroková míra ve směnce je sazbou roční (p. a. ). Kromě toho musí být také udána konkrétní úroková míra. Nepostačí nekonkrétní odkaz na nějaké úroky ( Zaplaťte tisíc Kč s úroky ). Pro tyto případy nebude moţné vyuţít obecné úrokové sazby, kterou předpokládá ustanovení 517 odst. 2 NOZ příslušný prováděcí předpis (nově 1970 NOZ); opět se uplatní řešení, podle kterého se blíţe neurčená úroková doloţka na směnce povaţuje za nenapsanou. 16 14 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 135. 15 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 136. 16 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 137. 16
Pokud na směnce není jiného údaje, běţí úrok na vistasměnce či lhůtní vistasměnce ode dne vystavení. Úročení směnečné sumy nelze vztáhnout do období před vystavením směnky; to by znamenalo, ţe budeme úročit neexistující pohledávku. Úročení počíná tedy nejdříve vystavením směnky. Za počátek běhu úroků můţe být ovšem určen i den pozdější. Sporná je otázka, dokdy běží úrok uvedený ve směnce: do splatnosti směnky nebo aţ do zaplacení? Je moţné se setkat s různými stanovisky. Více argumentů svědčí ve prospěch, podle něhoţ běţí úrok stanovený doloţkou ve směnce pouze do splatnosti. Úroky se poté stávají součástí postiţní sumy a nastupuje jiţ jen úročení 6% sazbou podle zákona. 17 1.4. Náležitosti blankosměnky Historicky nebyla blankosměnka vůbec akceptována. První náznaky její akceptace odbornou veřejností se datují do období 19. století, konkrétně do roku 1853, kdy byla poprvé upravena v psaném právu a znal ji i československý zákon směnečný 18. J. Kotásek k této situaci uvádí: V původním návrhu Jednotného směnečného zákona projednávaném na ženevské konferenci o ní nebylo jediné zmínky. Teprve na podnět některých delegátů (mj. i československých) bylo rozhodnuto o tom, že se Jednotný směnečný zákon bude zabývat i záležitostmi blankosměnek. Z redakční zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že konference se rozhodla upravit listinu, která je podle vůle zhotovitele určena k tomu, aby se z ní stala směnka, ačkoliv na začátku neobsahuje všechny náležitosti. 19 Právní řád České republiky upravuje institut blankosměnky v ustanovení 10 čl. I ZSŠ. Ţádnou další zmínku o blankosměnce, vyjma technického odkazu na 77 čl. I ZSŠ, jiţ v odborné literatuře nenajdeme. Ustanovení 10 ZSŠ se vztahuje jak na vlastní, tak na cizí směnku. Z dikce ustanovení 10 ZSŠ plyne: 17 KOTÁSEK, Josef a Jarmila POKORNÁ. Právo cenných papírů. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2014, 242 s. Academia iuris. ISBN 9788074005152, s. 137. 18 Viz 6 odst. 2 československého zákona směnečného č. 1/1928 Sb. z. a n. In: KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2002, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 293. ISBN 80-210-2855-6, s. 79. 19 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2002, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 293. ISBN 80-210-2855-6, s. 79. 17
Nebyla-li směnka, která byla při vydání neúplná, vyplněna tak, jak bylo ujednáno, nemůže se namítat majiteli směnky, že tato ujednání nebyla dodržena, ledaže majitel nabyl směnky ve zlé víře anebo se při nabývání směnky provinil hrubou nedbalostí. 1.4.1. Pojmové znaky blankosměnky Z dikce ustanovení 10 ZSŠ lze dovodit určité pojmové znaky blankosměnky. Komentář k citovanému ustanovení uvádí několik úvah: Blankosměnka je předně listina, která je podepsána alespoň jedním potenciálním účastníkem směnečného vztahu. Může jít o podpis výstavce, akceptanta (pak hovoříme o tzv. blankoakceptu) nebo i o podpis avala. Nerozhoduje, jakou dlužnickou pozici bude podpisatel zaujímat. Podpisatelů může být samozřejmě více. 20 Z. Kovařík k prvnímu pojmovému znaku doplňuje: Musí obsahovat alespoň jeden podpis. Nelze hovořit o vydané listině a tedy ani o směnce jako o listině, jestliže by nebyla podepsána. Směnečný formulář, sice částečně vyplněný, ale prostý všech podpisů, nelze považovat za směnku, ale ani za blankosměnku. Teprve podpisem určité osoby lze uvažovat o tom, že bylo do listiny vůbec nějaké právo vtěleno. Formulář bez podpisu zůstal pouze kusem papíru, nestal se listinou, tím méně cenným papírem. U blankosměnky přichází v úvahu především podpis výstavce (zejména půjde-li o směnku vlastní), u traty však postačí i podpis trasáta, který také bývá nejobvyklejší u těchto směnek. 21 Jak komentář, tak Z. Kovařík se jednoznačně shodují v tom, ţe aby bylo moţné listinu prohlásit za blankosměnku, musí být opatřena minimálně jedním podpisem účastníka směnečného vztahu; zpravidla jím bude výstavce. K pořadí podpisu na blankosměnce Z. Kovařík dále uvádí: Musí být již v nevyplněné podobě někým podepsána. Pořadí vzniku kompletní listiny není tudíž z tohoto hlediska bezvýznamné. Jestliže někdo listinu vypíše a pak ji dá jinému podepsat, nejde o blankolistinu; podpis musí předcházet úplnému dohotovení 20, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 102. 21.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 116. 18
listiny. To jistě nebrání, aby se na listině v budoucnu neocitly, bude-li toho třeba, i další podpisy. Podpis vydavatele blankolistiny však musí vždy předcházet. 22 V praxi, zejména v bankovnictví, při uzavření smlouvy o úvěru, ve které je smluvně ujednáno, ţe úvěr bude zajištěn blankosměnkou vlastní s avalem nějaké konkrétní osoby, připojuje první podpis vţdy věřitel (banka). Podpis druhého účastníka směnečného vztahu, směnečného dluţníka, je připojen zpravidla se zpoţděním. Opatřením prvního podpisu listiny jiţ však vzniká blankosměnka, jako základní zajišťovací institut, který se velmi hojně vyuţívá právě v jiţ zmíněném bankovnictví. Druhým pojmovým znakem je určení listiny za směnku. Komentář k tomuto znaku uvádí, ţe: Nejde tedy o jakoukoliv nevyplněnou listinu, z textu musí být patrné, že je předstupněm budoucí hotové směnky. Tradiční spor o tom, zda postačí i podepsaný prázdný list papíru, není v naší judikatuře zatím vyřešen. Pro závěr o nutnosti určení přímo v listině se argumentuje textem čl. I 10, který míří na směnku, která byla při vydání neúplná. Má být proto přímo z listiny zřejmé, že se jednalo o zárodek směnky. Praktický dopad uvedeného sporu nebude nijak významný, neboť lze jen stěží očekávat, že se v praxi objeví případy, kdy bude emitována blankosměnka jen v podobě pouhého podpisu na jinak prázdném listu papíru. 23 Mnohem významnější spor pro další praxi je ten, jehoţ podstata spočívá v tom, zda je nutné na listinu připojit také slovo směnka (tj. tzv. směnečná klauzule). Podle J. Kotáska 24 nelze poţadavek této klauzule ze zákona dovodit. Komentář se dále k poţadavku směnečné klauzule vyjadřuje takto: list papíru podepsaný výstavcem s doložkou K této listině bylo ve smyslu čl. I 10 zák. č. 191/1950 Sb., zřízeno vyplňovací právo je jistě dostatečně identifikován jako zárodek směnky a nikdo nebude pochybovat o opaku, třebaže v textu není nikde slovo směnka 25 22 KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2007, č. 1, s. 11. ISSN 1210-6410. 2x měsíčně. 23, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 102. 24 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2002, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 293. ISBN 80-210-2855-6, s. 80. 25, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 102. 19
Opačný názor ke směnečné klauzuli ovšem zaujímá Z. Kovařík, který doporučuje z důvodu právní jistoty, aby na podepsané listině bylo nadepsáno slovo směnka. V detailech k tomu uvádí: Při emisi blankosměnky nelze zpravidla o směnce hovořit, neboť pravidelně postrádá esencialia směnky. Z listiny takto vydané však musí vyplývat, že je určena k tomu, aby se z ní posléze směnka stala. Zároveň však musí být patrné, že ještě o směnku nejde. Z tohoto hlediska nutno uvážit, jaké jsou hranice nevyplněnosti. Z výše uvedeného bude zřejmo, že vedle alespoň jednoho podpisu mělo by se na listině vyskytovat slovo směnka. Při použití směnečného formuláře to nebude problémem, neboť na nich je toto slovo předtištěno. Na bílém papíru mělo by být uvedeno, byť jako nadpis listiny, který sice, jak jsme již dříve rozvedli, není nutný, zde je však vhodný. 26 Není tedy nutné, aby podepsaná listina vţdy obsahovala slovo směnka, musí však z dalšího plynout, ţe se jedná o zárodek směnky, který zakládá směnečný vztah mezi konkrétními účastníky. Z. Kovařík ovšem doporučuje, z důvodu právní jistoty, aby podepsaná listina byla nadepsána slovem směnka. Třetím pojmovým znakem je, ţe listina je vědomě neúplná, tj. ţe v ní chybí některá z podstatných náleţitostí. Nemusí však jít vţdy o nutnou náleţitost směnky. J. Kotásek k relevanci náleţitosti směnky uvádí: Chybějící náležitost může být i nepodstatná, byť to v praxi nebude obvyklé, neboť nejčastěji chybí směnečná suma. Blankosměnka ale může mít i podobu směnky formálně platné (např. zdánlivé vistasměnky, která bude ve skutečnosti blankosměnkou, do níž se bude doplňovat datum splatnosti). Doporučuji již při emisi směnky uvedení data vystavení. 27 J. Kotásek se dále vyjadřuje k tomu, ţe 28 není dosud jednoznačné, jaké minimální náleţitosti musí listina obsahovat. Za tím účelem proto doporučuje pouţívat směnečné formuláře, které mají náleţitosti předtištěné, minimálně však mají předtištěnou směnečnou klauzuli. 26, Zden.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 117. 27, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 103. 28 KOTÁSEK KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 284. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 20
R. Chalupa uvádí jako vzor blankosměnky i listinu, která byla emitována v podobě podepsaného listinu papíru (jinak prázdného). Současně označuje tuto variantu jako nejrizikovější. 29 Podle J. Kotáska je charakteristickým rysem blankosměnky skutečnost, ţe: některé z právně významných náležitostí jsou úmyslně nevyplněné a je do dohodnuto jejich pozdější doplnění (nemusí přitom jít o náležitosti podstatné). K listině je tedy při vydání uděleno tzv. vyplňovací právo, aby mohly být doplněny prozatím absentující náležitosti. 30 K rozlišení neplatné směnky od blankosměnky J. Kotásek doplňuje, ţe: Je nutné striktně rozlišovat směnky neplatné pro absenci některé podstatné náležitosti od blankosměnky, která se sice formálně (objektivně) navenek může projevovat shodně, ale u ní je nehotovost záměrem a doprovází jí dohoda o následném vyplnění. Ani dodatečná ztráta některé z náležitostí směnky např. odtrhnutím či vygumováním neučiní z ní blankosměnku a vyplňovací právo k takto ztraceným náležitostem věřiteli automaticky nezanikne. 31 Rozhodujícím kritériem pro odlišení blankosměnky od neplatné směnky podle J. Kotáska je totiţ skutečnost, ţe 32 (dočasná) nehotovost je blankosměnky záměrem a předpokládá se její pozdější odstranění. Je potřeba, aby listina byla vydávána s tímto určením. Ustanovení 10 ZSŠ výslovně předpokládá dohodou o pozdějším vyplnění. Bez této dohody a povědomí účastníků o neúplnosti nelze pojmově o blankosměnce vůbec hovořit. Z. Kovařík ke třetímu znaku uvádí, ţe úmysl výstavce musí být zřejmý jiţ od počátku vystavení blankosměnky. Záměrné vydání blankosměnky popisuje takto: Ten, kdo vydává blankosměnku, musí míti tento úmysl. O tom, zda v konkrétním případě jde o blankosměnku, rozhodují okolnosti subjektivní. Musí zde být záměr vydavatele listinu jako blankosměnku uvést do oběhu. Nejde tedy o stav objektivní. Nestačí proto jen sama skutečnost, že listina postrádá některé náležitosti směnky. Pokud nebudou všechny obsahové náležitosti uvedeny na směnce, zejména z důvodu omylu, nedbalosti, nevědomosti apod., nepůjde podle zásad 2 29 KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 285. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 30 KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 285. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 31 KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 285. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 32 KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 285. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 21
odst. 1 a 76 odst. 1 ZSŠ vůbec o směnku. Tedy k objektivnímu stavu bílá místa na směnce musí přistoupit i okolnost subjektivní úmysl podepsaného takovou směnku vydat. 33 Z. Kovařík k blankolistině, která jde do oběhu, ještě doplňuje, ţe: Ten, kdo uvádí blankolistinu do oběhu, záměrně vynechává část budoucího textu nebo i text celý (s výjimkou podpisu). Zde je také nutno hledat původ označení blankolistina, blankosměnka, blankošek spod. Vydavatel listiny ponechává v listině úmyslně bílá (blanc, bianco) místa, aby byla později zaplněna, jde tedy o listinu s vědomě ponechanými bílými místy. 34 Podle Z. Kovaříka není kaţdá listina, kterou někdo podepíše jen proto, ţe mu ji jiný podstrčil, blankolistinou. Jsou téţ známy případy 35, kdy si někdo zkoušel podpis třeba na čistém papíru a jiný se takového papíru zmocnil a zneuţil jej tak, ţe nad tento podpis uvedl nějaké prohlášení. Čtvrtým pojmovým znakem blankosměnky je nehovotost listiny, která je dočasná. Aby se z blankosměnky stala úplná směnka, je nutno k blankolistině uzavřít ještě tzv. dohodou o vyplňovacím právu směnečném. Dohoda nemusí mít písemnou formu a dokladem jejího uzavření můţe být i jen jednostranně formulované prohlášení dluţníka o udělení vyplňovacího práva. J. Kotásek k dohodě o vyplňovacím právu směnečném uvádí: Funkce dohody je nenahraditelná, zejména co se podmínek doplnění týká. Z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 9 Cmo 536/2003 vyplývá, že pokud byla blankosměnka doplněna pouze z důvodů prohlášení konkursu na majetek úpadce, jehož kauzální závazek byl směnečně zajištěn, přičemž nenastaly podmínky dohodnuté ve smlouvě o vyplnění blankosměnky, nejde o směnku vyplněnou v souladu s touto dohodou. 36 J. Kotásek dále popisuje 37, ţe dohoda o vyplňovacím právu směnečném můţe pověřit vyplněním blankolistiny téţ třetí osobu, která bude mít směnku uloţenou u sebe v úschově, 33.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 117. 34 KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2007, č. 1, s. 11. ISSN 1210-6410. 2x měsíčně. 35 KOVAŘÍK, Zdeněk. Vznik, podstata a zánik práva vyplnit blankosměnku. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. Praha: C. H. Beck, 2007, č. 1, s. 11. ISSN 1210-6410. 2x měsíčně. 36, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 103. 37, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 103. 22
která ji podle smluvně ujednaných parametrů doplní a následně předá věřiteli. V této souvislosti je však nutno upozornit na nepředvídatelná rizika, která mohou vyplývat z kauzálního vztahu mezi věřitelem a dluţníkem. V praxi se dohody o vyplňovacím právu směnečném hojně vyuţívají, zejména ve vztahu s finančními ústavy. J. Kotásek k tomu uvádí: Dohoda o směnečném vyplňovacím právu je často součástí příslušné smlouvy (úvěrové, leasingové, kupní). 38 K udělení vyplňovacího směnečného práva se také vyjadřuje Z. Kovařík, který k této problematice vysvětluje: jde o právo nabyvatele blankosměnky vyplnit určité chybějící náležitosti. Nelze totiž dospět k závěru, že každý, kdo nabude směnku s chybějícími náležitostmi, má právo si tyto doplnit. Ten, kdo směnku, která není vyplněna ve všech částech, nabývá, musí k ní nabýt i právo tuto směnku vyplnit. 39 Z. Kovařík blíţe popisuje 40 rozdíl mezi vyplněním bílých míst na obecné listině a na blankosměnce. Vyplníme-li bílá místa na obecné listině, nic tím nezískáme. Máme stále obecnou listinu. Učiníme-li však totéţ na blankosměnce, obecné listině, přeměníme tak tuto dosud obecnou listinu na perfektní cenný papír, kterým je směnka. Jedná se pak o zcela zásadní proměnu kvality obecné listiny. Podle Z. Kovaříka lze definovat blankosměnku takto: jako listinu, která je záměrně vydána v nehotové formě tím, že kdo se na tuto listinu podepsal a který při vydání směnky udělí nabyvateli směnky tzv. směnečné právo vyplňovací. 41 R. Chalupa k podobám blankosměnky uvádí: Charakter údajů doplnitelných do blankosměnky není omezen pouze na součásti základní směnky, a to bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o podstatné či nepodstatné náležitosti tohoto směnečného prohlášení. Za vyplňovací úkon upravený v 10 čl. I ZSŠ může být považováno i doplnění celé základní směnky včetně podpisu výstavce nebo celého akceptu či jeho části. Blankosměnka totiž nemusí 38 KOTÁSEK, Josef. Úvod do směnečného práva. Vyd. 1. Brno: Masarykova univerzita, 2002, Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 293. ISBN 80-210-2855-6, s. 81. 39.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 118. 40.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 118. 41.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 118. 23
mít podobu nevyplněné základní směnky, neúplná směnka se může vyskytnout i v podobě listiny obsahující blankoakcept nebo blankoaval. 42 Podle R. Chalupy má blankosměnka tři podoby: 43 a) Nevyplněná základní směnka Typickou formou blankosměnky je výstavcem podepsaná neúplná základní směnka. Jedná se o obsahově záměrně nedotaţený právní úkon blankovýstavce, jehoţ nevyplněná část poskytuje prostor pro doplnění podstatné směnečné náleţitosti nebo směnečné doloţky. Vţdy však pouze v rámci téhoţ směnečného prohlášení základní směnky. Blankosměnka vystavená ve formě nevyplněné základní směnky představuje listinu, na kterou mohou být připojována další směnečná prohlášení a podpisy. Tyto úkony však nemají povahu vyplnění blanka, ale rozšíření obsahu směnky o další samostatné právní úkony. b) Blankoakcept Podstatnou náleţitostí kterékoli blankosměnky je podpis emitenta této listiny. I přes tuto skutečnost se v praxi můţeme setkat s blankosměnkou, která není podepsána výstavcem. Jedná se o blankosměnku obsahující blankoakcept. Má-li blankosměnka podobu listiny obsahující blankoakcept, je blankopodpisatelem příjemce, výstavcův podpis je na tuto formu blankosměnky pořizován aţ v okamţiku vyplnění blanka. c) Blankoaval Blankoakcept není jediným směnečným prohlášením, které je způsobilé nahradit při vyhotovení blankosměnky nevyplněnou základní směnku. Blankosměnka můţe být vystavena i ve formě blankoavalu. 42 CHALUPA, Rostislav. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce: měsíčník Hospodářských novin. Praha: Economia, 1999, č. 4, s. III. ISSN 1210-4817. 1x měsíčně. 43 CHALUPA, Rostislav. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce: měsíčník Hospodářských novin. Praha: Economia, 1999, č. 4, s. III. ISSN 1210-4817. 1x měsíčně. 24
Podle R. Chalupy je určující 44, které směnečné prohlášení je při emisi předmětné listiny vyhotoveno jako první. Blankosměnka vystavená ve formě blankoavalu tedy sestává pouze z rukojemského prohlášení, z čehoţ vyplývá, ţe blankopodpisatelem a emitentem blankosměnky je v tomto případě blankoavalista. Listinu je moţné povaţovat podle R. Chalupy za blankosměnku v případě, ţe splňuje všechny dále uvedené předpoklady: 45 - obsah listiny není úplný, - neúplnost obsahu listiny je záměrná, - neúplnost obsahu listiny je chápána jako dočasná, - listina obsahuje alespoň jeden podpis, - listina je předurčena k tomu, aby se stala úplnou směnkou, - podpisatel listiny udělil jejímu prvnímu nabyvateli oprávnění k doplnění obsahu této listiny. 44 CHALUPA, Rostislav. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce: měsíčník Hospodářských novin. Praha: Economia, 1999, č. 4, s. III. ISSN 1210-4817. 1x měsíčně. 45 CHALUPA, Rostislav. Blankosměnka v podnikatelské praxi. Právní rádce: měsíčník Hospodářských novin. Praha: Economia, 1999, č. 4, s. IV. ISSN 1210-4817. 1x měsíčně. 25
2. Vyplňovací právo k blankosměnce 2.1. Dohoda o vyplňovacím právu směnečném Dohodou o vyplňovacím právu směnečném získává majitel blankolistiny právo vyplnit nehotovou listinu za určitých podmínek, stanovených dohodou. Z komentáře k ZSŠ vyplývá, ţe: Jde o zvláštní neodvolatelné právo, které je těsně spjato s listinou. Směnečné vyplňovací právo lze převádět spolu s předáním listiny. Vyplňovací směneční či šekové právo nemá v českém právu obdobu. 46 Toto právo bývá označováno jako právo sui generis, tedy právo svého druhu, které víceméně vkládá do tohoto institutu více nejasností. 2.1.1. Podstata K podstatě vyplňovacího práva Z. Kovařík uvádí: Podstata tohoto práva leží v oprávnění majitele blankosměnky svým úkonem, to je doplněním chybějících částí, a to jak náležitostí podstatných, tak i doložek fakultativních, přeměnit nehotový zárodek směnky na skutečný cenný papír, to je na úplnou směnku. 47 V této souvislosti musíme zdůraznit, ţe se musí jednat o skutečnou blankosměnku, a nikoliv o úplnou (hotovou) směnku. Vyplňovací právo má dvojí povahu, a to věcnou a smluvní. Z hlediska věcných práv je nutno zváţit, ţe: ten, kdo je vlastníkem movité věci, to znamená blankosměnky, má jako vlastník prakticky neomezenou možnost nakládat s věcí ve svém vlastnictví a již z tohoto důvodu může také na listiny, které mu patří, psát doslova cokoliv. K tomu žádné svolení v žádné formě nepotřebuje. Nicméně aby proti listině, kterou doplní, obdržel skutečné plnění, nelze jen s tímto věcným právem vystačit. 48 Podle Z. Kovaříka je smluvní vyplňovací právo definováno tak, ţe: je vlastně stanovením podmínek, při jejichž splnění dlužníci slibují výslednou směnku proplatit a naopak při nesplnění smluvených podmínek vyhrazují si placení 46, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 103. 47.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 118. 48. republice. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 119. 26
odmítnout. Majitel blankosměnky pak souhlasí s tím, že na výslednou listinu bude plněno jak v případě, že dodrží smluvené podmínky. Tedy smluvní vyplňovací právo mu sice nebrání vyplnit směnku prakticky jakkoliv, ale brání mu práva z listiny s úspěchem vykonat. 49 Smluvní vyplňovací právo není zvláštním právem směnečným, které by bylo v právních předpisech blíţe upraveno. Není to ani právo obligační. Je to speciální majetkové právo. Výkon tohoto práva je jednostranný. Právo blankosměnku vyplnit ovšem není právem v blankosměnce vtěleným. Podle Z. Kovaříka: Jde o právo stojící vedle směnky. Nejde ovšem o právo zcela samostatné, toto právo je s blankosměnečnou listinou akcesoricky spojeno. Nemůže existovat právo vyplnit listinu, která neexistuje. Právo vyplnit takovou listinu tedy ani nemůže samostatně obstát. V důsledku této akcesorické vazby přechází toto právo s listinou zachycující blankosměnku na další osoby bez dalšího. Obsah práv a povinností se ovšem při tomto přechodu nijak nemění. Vyplňovací právo tedy není nutné samostatně postupovat dalšímu majiteli listiny. 50 Podle J. Kotáska 51 vzniká vyplňovací oprávnění dohodou stran a zaniká především jeho vyuţitím. Pokud věřitel směnku v určité náleţitosti vyplnil, došlo k zániku vyplňovacího oprávnění k této náleţitosti. Způsob vyplnění jiţ proto nelze dodatečně měnit, i kdyby chtěl vyplňovatel dát dodatečně směnce obsah, který odpovídá dohodě o vyplňovacím právu. Vyplňovací právo zaniká rovněţ vzdáním se práva (za současného vrácení listiny) a následnou nemoţností výkonu práva, např. při ztrátě či zničení blankosměnky. Samotná dohoda o vyplňovacím právu směnečném nemusí být uzavřena v písemné formě. J. Kotásek před takovým postupem důrazně varuje a uvádí, ţe: Dlužník z blankosměnky je do určité míry vydán věřiteli, a proto je v jeho zájmu, aby dohoda existovala v písemné podobě. Je to totiž dlužník, kdo musí prokazovat protismluvní vyplnění a to bude možné bez komplikací jen tehdy, pokud jí má k dispozici v písemné podobě. 52 49.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 119., Zd.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 120. 51, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 103. 52 KOTÁSEK KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 287. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 27
Je také na věřiteli, aby dbal na důslednou dikci oprávnění tak, aby bylo nesporné a nezpochybnitelné. Umoţní to také snazší převod blankosměnky. Věřitel by tedy měl také důsledně trvat na písemné smlouvě, ve které by byl pregnantně ujednán rozsah oprávnění. Podle J. Kotáska 53 k tomu není potřeba uzavírat smlouvu v samostatné formě, jelikoţ je v praxi tato úmluva pravidelně součástí smlouvy, která je podkladem směnky (kauzálním vztahem). Vzhledem k neformálnosti smlouvy, je moţné, ţe výrazem této dohody bude pouze jednostranné vyplňovací prohlášení adresované prvému majiteli blankosměnky a jím přijaté. J. Kotásek ilustruje praktický příklad nepochopitelné formulace v dohodě o vyplňovacím právu k blankosměnce: Dlužník se výslovně vzdává veškerých námitek, které by mohl činit v případě, že bude věřitelem žalován z titulu neoprávněného doplnění a použití blankosměnky. Dlužník potvrzuje, že tento úkon učinil vědomě a dobrovolně. 54 Jedná se samozřejmě o neplatné ujednání od počátku. Za zmínku stojí určitě i otázka, zda se vyplňovací právo promlčuje či nikoliv. J. Kotásek 55 nevidí ţádného důvodu pro to, aby se vyplňovací právo nepromlčovalo podle obecných promlčecích lhůt. A navíc ţádný právní předpis to ani nevylučuje. J. Kotásek uvádí příklad, kdy: Majitel směnky vyplňující blankosměnku pět let poté, co mu právo vyplnit vzniklo, vykonává sice promlčené právo, ovšem výsledkem jeho počínání bude hotová směnka, která třeba ještě není vůbec splatná a proti samotné směnce tedy bude námitka promlčení bezpředmětná. Jinak řečeno: i využitím promlčeného vyplňovacího práva může vzniknout formálně bezvadná a vymahatelná směnka. 56 Vzhledem ke skutečnosti, ţe není nikde zmínka o tom, ţe vyplňovací právo se nepromlčuje, J. Kotásek navrhuje, aby 57 na tento právně nejistý stav reagoval zákonodárce novelou ustanovení 10 čl. I ZSŠ v případě, ţe se nezmění judikatura ve vztahu k této problematice. 53 KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 288. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 54 KOTÁSEK, Josef. Blankosměnka z pohledu dluţníka. Časopis pro právní vědu a praxi. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 1999, č. 3, s. 288. ISSN 1210-9126. 4x ročně. 55, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 104. 56, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 104. 57,, Josef.. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, ISBN 80-735- 7965-0, s. 104. 28
2.1.2. Vznik Smluvní směnečné vyplňovací právo se podle Z. Kovaříka zakládá 58 na úmluvě mezi osobou, která tuto směnku podepsala, a osobou která blankosměnku přejímá. Nejčastěji bude tato dohoda mít formu písemnou, není to však nutné, neboť forma není stanovena. Pravidelným případem ovšem bude, ţe tato dohoda bude součástí smlouvy jiné (například kupní smlouva nebo smlouva o úvěru). V tomto kontextu lze uvést příklad, kdy se kupující v kupní smlouvě zaváţe, ţe při předání zboţí odevzdá prodávajícímu směnku; zároveň je ve smlouvě cenová doloţka a na ni navazuje vlastní úmluva o vyplnění směnky co do směnečné sumy s hodně s kupní cenou, jak vyplývá z cenové doloţky. Velmi časté pouţití blankosměnky jako krycího prostředku k úvěru spočívalo v tom, ţe dluţník bance předal blankosměnku bez uvedené směnečné sumy a banka ji vyplnila sumou, která nebyla k určitému okamţiku ještě splacena. 59 Vedle písemné dohody o vyplňovacím právu směnečném, nelze také vyloučit ani dohodu učiněnou ústně. Je zde všem riziko, na které Z. Kovařík dále upozorňuje, a to nakolik bude moci být majiteli směnky úspěšně namítnuto porušení této dohody. Je doporučováno, aby jak v písemně, tak ústní dohodě, bylo spolu s nevyplněnou směnkou předáno tzv. vyplňovací prohlášení a doloţkou na směnce na existenci tohoto prohlášení kaţdého budoucího majitele výslovně upozornit. Takovým prohlášením osoba podepsaná na směnce opravňuje další majitele blankosměnky tuto v chybějících částech v určitém rozsahu vyplnit. Při ústních dohodách je význam vyplňovacího prohlášení evidentní. Je to vlastně jediný doklad o udělení vyplňovacího práva a jeho rozsahu. K vyplňovacímu prohlášení Z. Kovařík shrnuje: Vyplňovací prohlášení jako vedlejší listina jde spolu se směnkou. Každému majiteli je pak jasné, podle jakých zásad bílá místa na směnce doplnit. Nelze předem vyloučit ani možnost, že dohoda o vyplnění směnky vznikne také 58.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 120. 59.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 120. 29
konkludentně, ovšem v praxi lze si tuto situaci představit jen za určitých okolností, zejména při blankoakceptech. 60 2.1.3. Rozsah S problematikou rozsahu vyplňovacího práva souvisí i další otázka, zda můţe majitel změnit své rozhodnutí ohledně vyplňovací směnky. Tedy zda směnku, kterou jiţ vyplnil, můţe změnit. K této otázce Z. Kovařík uvádí: Je nutno zaujmout názor, že to není možné. Vyplněním bílých míst směnky již majitel své vyplňovací právo konzumoval a nadále je tedy nemá. Nemůže proto ani svůj vlastní zápis na směnce měnit. Přitom není rozhodné, zda směnku vyplnil nebo nevyplnil v souladu s vyplňovacím právem, ani zda změněný zápis by byl jinak oprávněn na směnku uvést či ne. Jinak je však nutno nahlížet na problematiku postupného vyplňování směnky. Nelze tedy konstatovat, že částečným doplněním směnky již majitel konzumoval celé své právo blankosměnku vyplnit a v nevyplněné části se vyplňovacího oprávnění vzdal. Postupné, sukcesivní vyplňování je tedy zásadně přípustné. Pokud je blankosměnka ve sféře jednoho majitele, pak je tento závěr jednoznačný. 61 Za zmínku stojí také otázka vyplnění směnky v menším rozsahu, neţ vyplývá z vyplňovacího práva, jedná se o tzv. podvyplnění směnky. V tomto kontextu lze uvaţovat ve dvou směrech. Jednak jde o případ, kdy by podle ujednání směl majitel listiny vyplnit více chybějících doloţek. Nelze jej nutit k tomu, aby vyplnil směnku úplně. Takový postup se také obvykle nedotkne nijak dluţníků, neboť bude-li chybět některá z nevyplněných doloţek, nepřemění se blankosměnka na řádnou směnku a nebude moţné z ní nic uplatnit. O podvyplnění se však nebude jednat v případě, kdyby měl být doplněn podle ujednání termín splatnosti směnky. Nevyplněním tohoto údaje by totiž vznikla stejná situace, jako by byla na směnku plněna doložka splatnosti na viděnou, což se rovná porušení dohody o vyplnění. Proto v takovém případě nejde o podvyplnění, ale o nesprávné vyplnění směnky. Samozřejmě je to posuzováno k okamžiku uplatnění práva, neboť jinak platí, že majitel může směnku vyplňovat sukcesivně a tedy doložku splatnosti může klidně doplnit až zcela naposled. 62 60. e. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 121. 61.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 121. 62.. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, ISBN 978-80-7400-402-5, s. 122. 30