Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra ústavního práva a politologie Diplomová práce Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 Autor: Jiří Lapin Akademický rok odevzdání práce: 2010/2011 Vedoucí práce: doc. JUDr. Jiří Kroupa, CSc.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010 zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury. V Brně dne 28. 3. 2011 Jiří Lapin 2
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucímu své diplomové práce doc. JUDr. Jiřímu Kroupovi, CSc. za jeho cenné rady, vstřícný postoj, podněty a připomínky, které mi pomohly při zpracování této práce. 3
Obsah Seznam pouţitých zkratek... 6 1 Úvod... 9 2 Volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR... 12 2. 1 Právní normy upravující volební právo a volební systém voleb do PS PČR... 12 2. 2 Charakteristika a specifika volebního systému... 14 3 Východiska voleb do PS PČR v roce 2010... 21 3. 1 Rekapitulace výsledů voleb do PS PČR konaných v roce 2006... 21 3. 2 Povolební vývoj a proces sestavování vlády po volbách do PS PČR v roce 2006... 22 3. 3 Pád vlády premiéra Topolánka a nástup úřednické vlády premiéra Fischera... 26 3. 4 Předčasné volby do PS PČR v roce 2009 a jejich zrušení Ústavním soudem ČR... 29 4 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010... 39 4. 1 Kandidující politické strany a politická hnutí... 39 4. 2 Volební programy relevantních politických stran... 42 4. 2. 1 Volební program České strany sociálně demokratické... 42 4. 2. 2 Volební program Občanské demokratické strany... 48 4. 2. 3 Volební program TOP 09... 54 4. 2. 4 Volební program Komunistické strany Čech a Moravy... 59 4. 2. 5 Volební program Věcí veřejných... 62 4. 3 Charakteristika volební kampaně... 67 4. 3. 1 Volební kampaň České strany sociálně demokratické... 70 4. 3. 2 Volební kampaň Občanské demokratické strany... 72 4. 3. 3 Volební kampaň TOP 09... 74 4. 3. 4 Volební kampaň Komunistické strany Čech a Moravy... 76 4. 3. 5 Volební kampaň Věcí veřejných... 77 4. 4 Předvolební průzkumy volebních výsledů... 78 4. 5 Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2010... 85 4. 5. 1 Volební výsledek České strany sociálně demokratické... 88 4
4. 5. 2 Volební výsledek Občanské demokratické strany... 89 4. 5. 3 Volební výsledek TOP 09... 90 4. 5. 4 Volební výsledek Komunistické strany Čech a Moravy... 91 4. 5. 5 Volební výsledek Věcí veřejných... 92 5 Povolební vývoj a hodnocení voleb do PS PČR v souvislostech... 93 5. 1 Analýza výsledků voleb do PS PČR v roce 2010 a jejich politické dopady... 93 5. 2 Povolební vývoj a následný proces sestavování vlády... 100 5. 3 Konečné hodnocení výsledků voleb do PS PČR v roce 2010... 105 6 Návrhy de lege ferenda a de constitutione ferenda... 109 7 Závěr... 116 Resumé... 118 Seznam pouţitých zdrojů... 120 Kniţní publikace... 120 Právní předpisy... 121 Judikatura... 123 Články... 123 Elektronické prameny... 128 5
Seznam pouţitých zkratek Ústava ČR Listina Volební zákon Zákon o sdruţování v politických stranách Volební vyhláška PS PČR ČNR CVVM STEM MF DNES ČSSD ODS VV KSČM Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 424/1991 Sb., o sdruţování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 243/1999 Sb. a zákona č. 204/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky Česká národní rada Centrum pro výzkum veřejného mínění Středisko empirických výzkumů Mladá fronta DNES Česká strana sociálně demokratická Občanská demokratická strana Věci veřejné Komunistická strana Čech a Moravy 6
KDU ČSL Zelení SPOZ Suverenita Volte Pravý Blok Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová Strana zelených Strana Práv Občanů ZEMANOVCI Suverenita blok Jany Bobošíkové, strana zdravého rozumu Volte Pravý Blok - stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků PŘÍMO OBČANY, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie a hlubokého národního, duchovního a mravního obrození VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! - ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI K VOLBÁM, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLIT ŢÁDNOU PARLAMENTNÍ TUNEL - STRANU vládnoucí (post) komunistické RUSKO - ČESKÉ totalitní FÍZLOKRACIE a jejich likvidační protinárodní politiku ČÍM HŮŘE, TÍM LÉPE!!! - jenţ ţádá o volební podporu VŠECHNY ČESKÉ OBČANY a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní kriminální poměry, jejichţ jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŢÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!! Nevěříte-li na pokoru u popravčí káry, zdá-li se vám naše kandidátka málo dokonalá nebo postrádáte-li na ní zástupce své obce nebo města a přitom MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí, kterým nás ničí a dnešní DEMOKRATURU, SKRYTOU TOTALITU a OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU zásadním způsobem změnit, KANDIDUJTE ZA NÁS!!! Kontakt: Volte Pravý Blok www.cibulka.net, PO BOX 229, 11121 Praha 7
Jeţíš je Pán NATO EU USA Jeţíš je Pán. Nechme se vést Duchem Svatým a ať Jeţíš je naším Pánem, www.jezisjepan.cz Severoatlantická aliance (North Atlantic Treaty Organization) Evropská unie (Europian union) Spojené státy americké (United States of America) 8
1 Úvod Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 28. a 29. května 2010 přinesly řadu významných změn. Tyto v pořadí jiţ páté sněmovní volby v krátké historii samostatné České republiky hluboce zasáhly do poměrů české politické scény i dosavadního stranického systému. Pro mnohé odborníky i laiky byly volební výsledky nečekané aţ šokující. Je neoddiskutovatelnou skutečností, ţe výsledek voleb do značné míry předurčil směr, kterým se bude Česká republika a její občané po dobu následujících čtyř let s největší pravděpodobností ubírat. Tyto volby zároveň přinesly také celou řadu nových trendů a fenoménů, které se v předešlých volbách nevyskytovaly. Největší překvapení způsobily špatné volební výsledky dvou dosavadních hegemonů české politické scény ČSSD a ODS. O své zastoupení v Poslanecké sněmovně navíc nedobrovolně přišla Strana zelených a především KDU ČSL, která vůbec poprvé za dobu své existence ztratila zastoupení v dolní komoře Parlamentu České republiky. Voliči tak vyslali prostřednictvím svých hlasů jasný vzkaz vypovídající o jejich nespokojenosti s dlouhodobě etablovanou politickou elitou. Volby zároveň znamenaly razantní nástup zcela nových či dosud celorepublikově neznámých politických stran. Dobrého volebního výsledku dosáhly strany TOP 09 i VV, které v nově ustanovené Poslanecké sněmovně obsadily celkem 65 poslaneckých mandátů. Zdaleka nejvýznamnějším důsledkem voleb do Poslanecké sněmovny konaných v roce 2010 bylo umoţnění vzniku silné většinové koaliční vlády, která se můţe vůbec poprvé v novodobé historii naší republiky opírat o výraznou, bezmála ústavní většinu v Poslanecké sněmovně. Na problematiku konání voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky lze nahlíţet z mnoha úhlů pohledu. Jednotlivé oblasti zájmu lze přitom zkoumat jak pohledem právním, tak pohledem politologickým. Tato diplomová práce se zabývá nejdůleţitějšími a nejzajímavějšími oblastmi volební problematiky, na které se snaţí nazírat komplexní optikou obou výše zmíněných pohledů. Text práce je členěn do sedmi hlavních kapitol, které jsou zpravidla rozděleny na řadu dílčích podkapitol. Po obecném úvodu přibliţujícím témata práce, následuje druhá kapitola, která se zabývá volebním systémem voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tato kapitola 9
rozebírá jednotlivé právní nomy upravující konání voleb a dále přibliţuje charakteristiku a specifika aktuálního volebního systému. Třetí kapitola je věnována východiskům voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR konaných v roce 2010. Tato část práce rekapituluje vývoj významných událostí, které nastaly v předcházejícím období let 2006 aţ 2010. Shrnuje výsledky voleb do PS PČR konaných v roce 2006, mapuje problematický povolební vývoj a následný sloţitý proces sestavování vlády. Dále přibliţuje důvody pádu koaliční vlády premiéra Mirka Topolánka a následný vznik úřednické vlády premiéra Jana Fischera. Zaměřuje se také na okolnosti konání předčasných voleb plánovaných v roce 2009 a jejich zrušení Ústavním soudem. Čtvrtá a nejobsáhlejší kapitola se zabývá klíčovými aspekty voleb do PS PČR konaných v roce 2010. Jsou zde představeny jednotlivé kandidující subjekty a volební programy relevantních politických stran (za relevantní jsou v této práci povaţovány ty politické strany, které ve volbách překonaly uzavírací klauzuli). Tato část práce dále rozebírá volební kampaň vedenou v souvislosti s konáním voleb, přibliţuje problematiku zpracovávání a následné interpretace předvolebních průzkumů volební výsledků a ve svém závěru analyzuje samotné reálné výsledky voleb, přičemţ zvýšenou pozornost věnuje volebním výsledkům relevantních politických stran. Pátá kapitola se snaţí reflektovat nejvýznamnější aspekty povolebního vývoje a hodnotí výsledky voleb do PS PČR konaných v roce 2010 v širších souvislostech. Analýza výsledků voleb je doplněna o jejich zevrubnější politické dopady. Následuje detailní popis povolebního vývoje zaměřený na proces sestavování koaliční vlády a závěrečné zhodnocení výsledků voleb. V šesté kapitole předkládá autor práce své návrhy a úvahy de lege ferenda a de constitutione ferenda, které vychází z jeho vědomostí a zkušeností získaných při zpracovávání této diplomové práce. Předmětné návrhy by měly směřovat k napravení nedostatků současné právní úpravy voleb do PS PČR a jejímu následnému zdokonalení. Východiskem k jednotlivým návrhům byla primárně autorova snaha o zamezení vzniku problematických jevů, které nastaly v souvislosti s volbami do PS PČR konanými v letech 2006 a 2010. Následuje závěrečná sedmá kapitola, která tuto práci uzavírá. 10
Ambicí této diplomové práce je představení celistvého přehledu problematiky spojené s volbami do Poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, které se konaly v roce 2010. Cílem je také analyzovat nejdůleţitější aspekty konání předmětných voleb. V této souvislosti však poznamenávám, ţe si jednotlivé kapitoly této práce kladou za cíl zpracovat pouze nejvýznamnější hlediska dané problematiky. Důvodem je skutečnost, ţe pro široký rozsah a značnou zajímavost by komplexní zpracování předmětné problematiky výrazně překonalo rozsah vyţadovaný u tohoto druhu kvalifikační práce. 11
2 Volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2. 1 Právní normy upravující volební právo a volební systém voleb do PS PČR V souvislosti s prováděním všech typů voleb je vhodné připomenout nezbytnost důsledné diferenciace mezi pojmem volební právo a pojmem volební systém. Volební právo tak určuje mnoţinu subjektů, která jsou nadány právem hlasovat, a dále vymezuje podmínky tohoto hlasování (tedy definuje, kdo je voličem a jak hlasuje). Naproti tomu volební systém představuje konkrétní způsob, kterým je přeměněna vůle voličů hlasujících ve volbách do výsledné podoby voleného zastupitelského sboru (tedy určuje způsob převodu hlasů na mandáty). 1 Ústavní rámec volebního práva vychází z vertikálně členěného právního řádu a z principu jeho vnitřní souladnosti. Tato východiska zaručují, ţe právní předpisy podústavního charakteru upravující volební právo nesmí být za ţádných okolností v kontradikci s ústavními normami, hodnotami a principy. Ústavní rámec volebního práva je tvořen především obecnými ústavními pravidly, jeţ jsou platná pro veškeré volební právo, volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nevyjímaje. Těmito ústavními východisky je především princip svobodných voleb, demokratický právní stát, suverenita lidu, politická pluralita, princip většiny za současné ochrany menšin a respektování privilegované funkce politických stran. 2 Na tato výše zmíněná ústavní pravidla dále navazuje legislativní úprava volebního práva zachycená v čl. 21 Listiny, který ve svém 1. odstavci zakotvuje právo občanů podílet se na správě veřejných věcí, a to buď přímo anebo prostřednictvím svobodné volby svých zástupců. Totoţný článek Listiny ve svém 2. odstavci stanovuje povinnost konat volby ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená příslušným zákonem. Zároveň platí, ţe povinnost konat volby v pravidelných lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období můţe být za určitých okolností suspendována. Tato moţnost prodlouţení volebního období však můţe nastat pouze za zcela mimořádných okolností, jestliţe po dobu nouzového stavu, stavu ohroţení státu nebo válečného stavu neumoţní podmínky na území České republiky konat volby ve lhůtách, které jsou stanoveny pro pravidelná volební období. 1 CHYTILEK, R.; ŠEDO, J.; LEBEDA. T. et. al. Volební systémy. Praha: Portál, s.r.o., 2009, str. 13. 2 MOLEK, P.; ŠIMÍČEK, V. Soudní přezkum voleb. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, str. 84 92. 12
Zároveň zde platí, ţe volební období lze prodlouţit pouze na základě zákona, nejdéle však o šest měsíců. 3 Prodlouţení volebního období tak lze vyuţít pouze k zajištění svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, ochraně jejich demokratických základů a ochraně ţivotů, zdraví a majetkových hodnot nebo ţivotního prostředí. Čl. 21 Listiny ve svém 3. odstavci určuje další základní principy volebního práva, kdyţ stanovuje všeobecnost a rovnost volebního práva a dále podmínku tajnosti hlasování. Principy volebního práva zachycené v čl. 21 Listiny platí pro všechny typy voleb do zastupitelských orgánů, které se konají v České republice. Tyto zásady se tak kromě voleb do PS PČR uplatňují i ve volbách do Senátu PČR, volbách do Evropského parlamentu a volbách do zastupitelstev obcí a krajů. 4 Úprava voleb do PS PČR provedená v Listině je dále doplněna úpravou zachycenou v Ústavě ČR. Čl. 16 Ústavy ČR ve svém 1. odstavci stanovuje, ţe PS PČR má 200 poslanců volených na dobu čtyř let. Čl. 17 Ústavy ČR dále určuje, ţe se volby do PS PČR konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. V případě rozpuštění PS PČR se volby konají do šedesáti dnů po jejím rozpuštění. Volby do PS PČR se dále dle čl. 18 Ústavy ČR konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad poměrného zastoupení, přičemţ právo volit má kaţdý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Pasivní volební právo upravuje čl. 19 Ústavy ČR tím způsobem, ţe poslancem PS PČR můţe být zvolen kaţdý občan České republiky, který má právo volit a který dosáhl věku 21 let. Tentýţ článek Ústavy ČR ve svém 3. odstavci stanovuje, ţe mandát poslance stejně jako mandát senátora vzniká zvolením. Dle čl. 20 Ústavy ČR stanoví další podmínky výkonu volebního práva, jakoţ i organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu voleb zákon. V této souvislosti dále čl. 40 Ústavy ČR uvádí, ţe k přijetí volebního zákona je třeba, aby byl schválen celým Parlamentem ČR, tedy Poslaneckou sněmovnou i Senátem. Mezi další významné právní prameny, které tvoří legislativní rámec úpravy voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, patří zejména Volební zákon, Volební vyhláška, Zákon o sdruţování v politických stranách, zákon o rozhlasovém a televizním vysílání 5 a také soudní řád správní 6, který upravuje soudnictví na úseku voleb. 3 10 ústavního zákona č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 4 SUCHÁNEK, R.; JIRÁSKOVÁ, V. et. al. Ústava české republiky v praxi. Praha: Leges, 2009, str. 82 83. 5 Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 6 Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. 13
2. 2 Charakteristika a specifika volebního systému Existující volební systémy lze klasifikovat pomocí mnoha různých kritérií. Patrně nejběţnějším způsobem klasifikace jednotlivých volebních systémů je metoda, která jako základní kritérium pro rozlišení vyuţívá způsob přidělování mandátů na úrovni volebního obvodu. Na základě tohoto kritéria rozlišujeme při určité míře zjednodušení čtyři základní kategorie volebních systémů: většinové, poměrné, semiproporční a smíšené. 7 Volební systém vyuţívaný ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR je volebním systémem poměrným, konkrétně jde o listinný volební systém. Jednoznačným pozitivem tohoto typu volebního systému by měla být jeho schopnost produkovat velmi proporční výsledky, kdy podoba voleného zastupitelského sboru poměrně přesně odráţí podobu příslušného elektorátu. Poměrný volební systém je však, stejně jako všechny ostatní volební systémy, ovlivňován řadou proměnných, jeţ mají ve své komplexnosti zásadní dopad na proporcionalitu volebního výsledku kandidujících subjektů a konečnou míru zastoupení těchto subjektů ve voleném zastupitelském sboru. Mezi hlavní proměnné tak patří: 1. velikost a počet volebních obvodů, 2. volební formule (jde o matematický postup vyuţívaný pro přepočet obdrţených hlasů na mandáty), 3. (ne)existence uzavírací klauzule a stanovení její výše, 4. počet a charakter skrutinií, v nichţ se přidělují mandáty. 8 Pro všechny volby do dolní komory Parlamentu ČR, jeţ dosud proběhly od doby vzniku samostatné České republiky, byl vyuţit listinný poměrný volební systém. Pouţívaný volební systém však během svého vývoje doznal určitých změn, které se týkaly některých z výše uvedených proměnných. K této volební reformě, provedené formou novelizace Volebního zákona zákonem č. 37/2002 Sb., došlo před volbami do PS PČR v roce 2002. Výsledkem bylo navýšení počtu volebních obvodů z předešlých 8 na 14, byla zvýšena uzavírací klauzule pro kandidující koalice (stupňování klauzule pro kaţdou další stranu koalice aţ do výše 20 % pro koalice sestávající ze čtyř a více subjektů) a dále došlo ke změně ve způsobu přepočtu hlasů na mandáty (nahrazení Hagenbach-Bischoffovy kvóty 7 CHYTILEK, R.; ŠEDO, J.; LEBEDA. T. et. al. Volební systémy. Praha: Portál, s.r.o., 2009, str. 47. 8 LEBEDA, T. Volební systémy poměrného zastoupení. Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence. Praha: Karolinum, 2008, str. 24 28. 14
D Hondtovým dělitelem). Provedením všech těchto změn byla zvýšena hypotetická disproporcionalita výstupů volebního systému. 9 Výsledkem volební reformy z roku 2002 je aktuální podoba volebního systému, který byl postupně pouţit ve volbách do PS PČR konaných v letech 2002, 2006 i 2010. Efektivní metodou, kterou lze vyhodnotit dopad konkrétního pouţívaného volebního systému na proporcionalitu jeho výstupů, je vyuţití tzv. D Hondtova indexu. D Hondtův index zjišťuje míru reprezentace (podreprezentace či nadreprezentace) jednotlivých kandidujících subjektů tím, ţe porovnává poměry procent získaných mandátů ku procentům obdrţených hlasů kaţdého kandidujícího subjektu. Maximální proporcionalita je signalizována hodnotou 1, kdy je strana ideálně reprezentovaná. Hodnoty větší neţ 1 znamenají nadreprezentaci subjektu, hodnoty menší neţ 1 naopak jeho podreprezentaci. 10 Ve světle této metody lze aktuální volební systém označit za systém, jenţ mírně zvýhodňuje subjekty s větším volebním ziskem před subjekty s niţším volebním ziskem. Tento systém také zpravidla znamená nadreprezentaci všech subjektů, které získají zastoupení v PS PČR. Ne vţdy však současný volební systém vede k nadreprezentaci subjektů, tak jak se tomu stalo ve volbách v letech 2002 a 2010. Totoţný volební systém znamenal ve volbách do PS PČR konaných v roce 2006 podreprezentaci dvou nejmenších politických stran, jeţ ve volbách překonaly uzavírací klauzuli a získaly poslanecké mandáty. Jednalo se o KDU ČSL, jejíţ hodnota D Hondtova indexu 0,90 značí mírnou podreprezentaci a dále o Zelené, jejichţ hodnota téhoţ indexu ve výši 0,48 upozorňuje na silnou podreprezentaci strany v Poslanecké sněmovně. 11 Podreprezentaci Zelených ve volbách do PS PČR v roce 2006 ukazuje srovnání mnoţství hlasů potřebných na zisk jednoho mandátu s tehdy vítěznou ODS a celkově druhou ČSSD. Zatímco Strana zelených potřebovala k zisku jednoho poslance více neţ 56 000 obdrţených hlasů, ODS i ČSSD stačilo k obsazení jednoho poslaneckého křesla méně neţ 23 400 obdrţených hlasů. 12 Naprosto totoţný volební systém, který znamenal v roce 2006 silnou podreprezentaci Zelených, zajistil ve volbách do PS PČR konaných v roce 2010 9 ŠEDO, J. Volební systémy postkomunistických zemí. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007, str. 34 35. 10 LEBEDA, T. Volební systémy poměrného zastoupení. Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence. Praha: Karolinum, 2008, str. 47 48. 11 ŠEDO, J. Volební systémy postkomunistických zemí. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2007, str. 124 125. 12 Vlastní výpočty autora provedené na základě dat získaných z: Volební server Českého statistického úřadu: volby do PS PČR v roce 2006 [online]. [cit. 25. prosince 2010]. Dostupné z: <http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps2?xjazyk=cz>. 15
nadreptezentaci všech politických stran, které překonaly uzavírací klauzuli. Míra (nad)reprezentace ČSSD, ODS, TOP 09, KSČM a VV se přitom pohybovala v nevelkém intervalu 1,10 aţ 1,31. 13 Výše uvedené tak dokazuje, ţe volební systém vykazující na první pohled přibliţně stejnou proporcionalitu volebních výsledků můţe za určité konstelace znamenat i určitou výraznou disproporcionalitu volebních výsledků. Současným volebním systém pouţívaným pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je listinný poměrný volební systém. Jeho stávající podoba byla vyuţita jiţ ve třech volbách, a to v letech 2002, 2006 a 2010. Během této doby celý systém postihly pouze méně významné dílčí modifikace. Dnes jiţ např. pro postup kandidáta na přední místo stranické kandidátní listiny postačí zisk nejméně 5 % přednostních hlasů, coţ stanovil zákon č. 480/2006 Sb., který novelizoval Volební zákon v období po volbách konaných v roce 2006. Před zavedením této změny přitom bylo nutné pro posun kandidáta na kandidátní listině získat nejméně 7 % přednostních hlasů. Stejným zákonem zároveň došlo ke zvýšení počtu přednostních hlasů ze stávajících dvou na současné čtyři. Tyto legislativní změny spolu s větším povědomím veřejnosti o moţnosti udílet preferenční hlasy a vzrůstající ochotou hlasujících krouţkovat konkrétní osoby na kandidátních listinách nakonec přinesly ve volbách konaných v roce 2010 celkem 46 poslanců zvolených pomocí preferenčních hlasů. Ve volbách konaných v roce 2006 bylo takto zvolených poslanců pouze 6. 14 Současný volební systém si po celou dobu své existence (od volební reformy provedené roku 2002 aţ do současnosti) udrţuje shodnou podobu všech svých hlavních proměnných, tak jak byly zmíněny výše. Pro potřeby voleb do PS PČR se území České republiky dělí do 14 volebních obvodů, přičemţ volební obvody nyní důsledně kopírují územní obvody vyšších územně samosprávných celků, tak jak jsou vymezeny zvláštním právním předpisem. 15 Počet a velikost volebních obvodů přitom významnou měrou působí na proporcionalitu volebních výsledků. Obecně lze konstatovat, ţe se zvyšující se velikostí volebních obvodů vzrůstá i míra 13 BALÍK, S. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, str. 244 245. 14 BALÍK, S. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, str. 159 160. 15 Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 16
hlas. 18 Aktuální volební systém se nadále vyznačuje zachováním uzavírací klauzule, jejíţ proporcionality a se sniţující se velikostí volebních obvodů naopak roste disproporcionalita volebních výsledků. 16 Počet poslaneckých mandátů, který bude rozdělován v rámci jednotlivých volebních obvodů (tedy krajů jako vyšších územně samosprávných celků vč. hlavního města Prahy), přitom není dopředu znám a je vypočítán aţ po skončení voleb na základě volební účasti. O počtu mandátů rozdělovaných v rámci jednotlivých volebních obvodů rozhoduje počet odevzdaných platných hlasů v daném volebním obvodu. K určení počtu mandátů v jednotlivých volebních krajích se pouţívá klasická Hareova kvóta kombinovaná s metodou největších zbytků. Republikovým mandátovým číslem se dělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v kaţdém volebním kraji. Celé číslo takto vypočtené je počtem mandátů, které připadají jednotlivým volebním krajům. Nebyly-li takto rozděleny všechny mandáty, připadnou zbylé mandáty postupně volebním krajům, které vykazují největší zbytek dělení. 17 Zastoupení kaţdého volebního obvodu v Poslanecké sněmovně je tak přímo závislé na počtu voličů, kteří v daném kraji odevzdají svůj platný překonání je nutné pro vstup do PS PČR. Pro postup politické strany či politického hnutí do skrutinia je nutno získat nejméně 5 % z celkového počtu platných hlasů odevzdaných voliči na republikové úrovni. Pro postup koalic do skrutinia platí, ţe u dvoučlenné koalice je nutno získat nejméně 10 %, pro tříčlenné 15 % a pro čtyř a vícečlenné koalice 20 % z celkového počtu platných hlasů odevzdaných v ČR. Volební zákon dále upravuje spíše teoretickou moţnost, kdy by kvůli uzavírací klauzuli do skrutinia nepostoupily alespoň 2 koalice nebo 1 koalice a 1 politická strana nebo politické hnutí, anebo 2 politické strany nebo politická hnutí. V takovém případě by došlo ke sníţení výše uzavírací klauzule způsobem určeným v zákoně. 19 K moţné protiústavnosti institutu uzavírací klauzule se ve svém plenárním nálezu vyjádřil Ústavní soud ČR v dubnu 1997. Ústavní soud zde rozhodoval o ústavní stíţnosti politické strany nazvané Demokratická unie, která ţádala zrušení institutu uzavírací klauzule, 16 LEBEDA, T. Volební systémy poměrného zastoupení. Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence. Praha: Karolinum, 2008, str. 63 64. 17 48 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 18 LEBEDA, T. Volební systémy poměrného zastoupení. Mechanismy, proporcionalita a politické konsekvence. Praha: Karolinum, 2008, str. 72. 19 49 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 17
neboť ve volbách do PS PČR konaných v roce 1996 nezískala jediný poslanecký mandát, byť obdrţela téměř 170 000 platných hlasů. K zisku jednoho mandátu přitom postačovalo v průměru 30 296 platných hlasů. Demokratická unie však se svou ústavní stíţností neuspěla, kdyţ Ústavní soud sice konstatoval, ţe uzavírací klauzule způsobuje disproporci, která není sama o sobě spravedlivá a která odporuje exaktní rovnosti, avšak dále uvedl, ţe zavedení určitých závažnými důvody podmíněných omezujících opatření do principu poměrného zastoupení není v rozporu s charakteristikou volebního systému v ústavě či volebním zákonu jakožto poměrného zastoupení, jestliže a pokud tato opatření neomezují poměrné zastoupení podstatnou měrou. V totoţném nálezu však Ústavní soud dále nastavil mantinely pro výši uzavírací klauzule, kdyţ dále konstatoval, ţe zvyšování hranice omezovací klauzule nemůže být neomezené, takže např. desetiprocentní klauzuli lze již považovat za takový zásah do proporcionálního systému, který ohrožuje jeho demokratickou substanci. Je proto třeba vždy poměřovat, zda toto omezení rovnosti volebního práva je minimálním opatřením nezbytným pro zajištění takové míry integrace politické reprezentace, jež je nutná k tomu, aby složení zákonodárného sboru umožnilo formaci většiny nebo většin potřebných pro přijetí rozhodnutí a pro vznik vlády opřené o parlamentní důvěru. 20 K transformaci odevzdaných platných hlasů na poslanecké mandáty slouţí od novelizace Volebního zákona, provedené zákonem č. 37/2002 Sb., klasický D Hondtův dělitel. Tato zdaleka nejpouţívanější volební formule poměrných systémů vychází z principu, ţe není spravedlivé, aby kandidující subjekt získal mandát dříve, dokud má niţší průměrný počet hlasů na jeden mandát neţ kterýkoli jiný kandidující subjekt. Mandát tak vţdy obdrţí subjekt, který aktuálně vykazuje největší průměrný počet hlasů. Většina odborníků přitom povaţuje efekt D Hondtova dělitele za disproporční ve prospěch velkých kandidujících subjektů. 21 D Hondtův dělitel rozděluje všechny disponibilní mandáty přerozdělované v rámci příslušného volebního obvodu v jediném skrutiniu. Podstata metody spočívá v tom, ţe se počet hlasů pro kaţdý kandidující subjekt jednotlivě dělí postupně čísly ze stanovené číselné řady (tzv. volební dělitel ), počet vypočtených podílů je limitován počtem kandidátů této strany. Tyto podíly se posléze seřadí od nejvyššího k nejniţšímu a vznikne tak řada tolika podílů, kolik se v daném volebním obvodu rozděluje mandátů. Mandáty se přidělí stranám v pořadí, v jakém jsou seřazeny hodnoty jejich vypočtených podílů hlasů. Pro volby do PS PČR konané v letech 2002, 2006 a 2010 se vţdy pouţila řada přirozených, po sobě jdoucích 20 Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 2. 4. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 25/96, publikovaný pod č. 88/1997 Sb. 21 CHYTILEK, R.; ŠEDO, J.; LEBEDA. T. et. al. Volební systémy. Praha: Portál, s.r.o., 2009, str. 195 196. 18
čísel, která začínala číslem 1 (řada 1, 2, 3, 4, atd.). Metoda D Hondtova dělitele však můţe být jednoduše modifikována pouţitím pozměněné řady čísel, kterými se hlasy postupně dělí. Odlišnost tedy nastává v pouţití volebního dělitele. K pokusu o modifikaci klasického D Hondtova dělitele v českém prostředí jiţ jednou došlo, kdyţ po předčasných volbách do PS PČR konaných v roce 1998 došlo mezi ČSSD a ODS jako největšími politickými stranami k uzavření tzv. Opoziční smlouvy, tedy Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí v ČR. Součástí politických dohod byla i dohoda o provedení volební reformy pro volby do PS PČR, jeţ měla usnadnit vznik funkčních většinových vlád za menší účasti koaličních partnerů. Výsledkem dohody obou stran bylo přijetí zákona č. 204/2000 Sb., kterým byl novelizován Volební zákon. Nesouhlas tehdejšího prezidenta republiky Václava Havla s touto novelou Volebního zákona byl přehlasován Poslaneckou sněmovnou. Prezident a skupina senátorů se následně obrátili na Ústavní soud ČR se svými návrhy na zrušení řady novelou změněných ustanovení Volebního zákona. Své návrhy odůvodnili deformací volebního systému poměrného zastoupení a směřováním k systému většinovému, neboť novelou volebního zákona došlo k silnému zvýhodnění silných kandidujících subjektů. 22 Ústavní soud ČR se k modifikaci klasického D Hondtova dělitele vyjádřil ve svém plenárním nálezu z ledna 2001. Zde mimo jiné konstatoval, ţe novelizací Volebního zákona zavedenou modifikací klasického D Hondtova dělitele (modifikace spočívala ve změně původně uţívané klasické řady dělitelů tak, ţe prvním dělitelem v řadě bylo namísto čísla 1 nově číslo 1,42) došlo ve spojení s dále novelizací přijatým zvýšením počtu volebních krajů na 35 a stanovením nejniţšího počtu mandátů v kraji na 4 ve svém úhrnu k takové koncentraci integračních prvků, jež ve svých důsledcích vede již k opuštění kontinua ještě způsobilého zaznamenávat alespoň "přivrácení" k modelu poměrného zastoupení. Ústavní soud dále uvedl, ţe takováto modifikace klasického D'Hondtova dělitele můţe vést v jednotlivých volebních obvodech ke znevýhodnění malých stran a ve svém konečném důsledku k výsledku, jenţ není slučitelný se základním právem volební rovnosti. Takto modifikovaný D Hondtův dělitel byl Ústavním soudem, stejně jako další změny Volebního zákona posilující velké strany na úkor stran menších, zrušen pro svou protiústavnost. 23 Současný volební systém pro volby do PS PČR přerozděluje jednotlivé poslanecké mandáty kandidujícím subjektů v rámci jediného skrutinia. Pouţití jediného skrutinia má přímou souvislost s pouţívaným typem volební formule, neboť D Hondtův dělitel rozděluje 22 JIRÁSKOVÁ, V.; SUCHÁNEK, R. Ústavní právo v judikatuře Ústavního soudu. Praha: Linde Praha, a.s., 2007, str. 404. 23 Nález pléna Ústavního soudu ČR ze dne 24. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 42/2000, publikovaný pod č. 64/2001 Sb. 19
všechny mandáty v jediném skrutiniu beze zbytku. Do skrutinia přitom postupuje kaţdá politická strana, politické hnutí a koalice, která překoná příslušnou zákonem stanovenou uzavírací klauzuli. 24 24 49 a 50 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 20
3 Východiska voleb do PS PČR v roce 2010 3. 1 Rekapitulace výsledů voleb do PS PČR konaných v roce 2006 Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 2. a 3. června 2006 lze označit z mnoha ohledů za výjimečné. Období před volbami bylo poznamenáno nebývale agresivní předvolební kampaní, za kterou stála vzájemná animozita dvou největších politických stran, ODS a ČSSD. Samotný výsledek voleb přinesl patové rozloţení sil v Poslanecké sněmovně, coţ předurčilo i následný povolební vývoj sestavování vlády. Výsledky voleb do PS PČR konaných v roce 2006 shrnuje následující dvojice tabulek. Tabulka č. 1: Základní charakteristika voleb 25 Základní charakteristiky voleb do PS PČR v roce 2006 Počet voličů zapsaných v seznamech 8 333 305 Počet platných hlasů 5 348 976 Republikové mandátové číslo 26 745 Celková volební účast 64,47 % Počet subjektů postoupivších do skrutinia 5 Tabulka č. 2: Volební zisky a rozdělení poslaneckých mandátů kandidujícím stranám 26 Kandidující subjekty Platné hlasy Získané mandáty Název politické strany Celkem v % Počet mandátů % mandátů ODS 1 892 475 35,38 81 40,50 ČSSD 1 728 827 32,32 74 37 KSČM 685 328 12,81 26 13 KDU ČSL 386 706 7,22 13 6,50 SZ 336 487 6,29 6 3 25 Volební server Českého statistického úřadu: volby do PS PČR v roce 2006 [online]. [cit. 25. prosince 2010]. Dostupné z: <http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps2?xjazyk=cz>. 26 Volební server Českého statistického úřadu: volby do PS PČR v roce 2006 [online]. [cit. 25. prosince 2010]. Dostupné z: <http://www.volby.cz/pls/ps2006/ps53?xjazyk=cz>. 21
Výsledkem voleb do PS PČR konaných v roce 2006 bylo rozdělení poslaneckých mandátů mezi celkem pět politických stran. Celkovým vítězem voleb se stala ODS se ziskem 1 892 475 obdrţených hlasů, coţ odpovídalo 35,38 % všech voliči odevzdaných platných hlasů. Pomyslné druhé místo ve volbách obsadila ČSSD, která obdrţela 1 728 827 (32,32 %) hlasů. Třetí v pořadí KSČM dostala 685 328 (12,81 %) hlasů. Volební výsledek KDU - ČSL byl 386 706 (7,22 %) hlasů. Poslední kandidující politickou stranou, která překonala pětiprocentní uzavírací klauzuli pro vstup do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, byla SZ, jejíţ volební zisk 336 487 hlasů se rovnal 6,29 % všech hlasů. Volby potvrdily výraznou bipolarizaci, kdyţ ODS a ČSSD jako dvě nejúspěšnější politické strany obdrţely v součtu více neţ dvě třetiny všech voličských hlasů. U obou stran šlo zároveň o jejich historicky nejlepší volební zisky. Současně nastala poprvé v historii voleb do PS PČR situace, kdy dva kandidující subjekty shodně překonaly hranici 30 % obdrţených hlasů. Novinkou byl také vstup Strany zelených do Poslanecké sněmovny. Prakticky ihned po zveřejnění oficiálních výsledků voleb se ukázalo, jakou významnou úlohu sehrává volební systém. Zatímco pomyslný blok tvořený ODS, KDU ČSL a SZ obdrţel v součtu celkem 2 615 668 hlasů, coţ mu zajistilo obsazení 100 poslaneckých mandátů, zbylá dvojice stran postoupivších do Poslanecké sněmovny, tedy ČSSD a KSČM, obdrţela shodných 100 poslaneckých mandátů, přičemţ od voličů obdrţela o více neţ 200 tisíc hlasů méně (celkem 2 414 155 hlasů). Názorně se tak ukázalo, ţe na transformaci voličských hlasů do podoby mandátů má vliv více proměnných neţ pouze počet hlasů získaných jednotlivými politickými subjekty. 3. 2 Povolební vývoj a proces sestavování vlády po volbách do PS PČR v roce 2006 Primárním cílem této práce není provedení zevrubného popisu povolební situace a zejména procesu sestavování vlády po volbách do PS PČR konaných v roce 2006. Z tohoto důvodu se budu dále zabývat pouze klíčovými momenty povolebního období. Dominantní vliv na povolební vývoj a proces sestavování vlády mají samotné výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V tomto ohledu lze výsledky voleb 22
do PS PČR konaných v roce 2006 označit za velmi nešťastné. Jiţ dlouhou dobu před volbami předsedové obou nejsilnějších politických stran jasně deklarovali, ţe vznik povolební koalice tvořené právě ODS a ČSSD povaţují za vyloučený. 27 Daleko pravděpodobnější se před volbami jevila varianta povolební vládní koaliční spolupráce mezi ODS, KDU ČSL a SZ. Další pravděpodobnou moţností byla případná menšinová vláda ČSSD opírající se o tzv. tichou podporu KSČM, jeţ by mohla být případně doplněna o některou z menších parlamentních stran. 28 Skutečné výsledky voleb a především počty získaných mandátů však naznačily, ţe povolební vyjednávání o budoucí vládě budou mimořádně obtíţná a zdlouhavá. Zvláště pak za situace, kdy jedinou moţností pro vytvoření silné koaliční vlády byla právě velká koalice ODS a ČSSD. Předseda ODS Mirek Topolánek však tuto moţnost jiţ na konci druhého dne voleb odmítl a nabídl jednání o koaliční spolupráci KDU ČSL a SZ. Většiny v PS PČR však nebyla schopna dosáhnout ani ČSSD za pomoci KSČM. Jiţ krátce po zveřejnění výsledků voleb tak někteří politologové nevylučovali vypsání předčasných voleb. 29 K vypsání předčasných voleb krátce po konání řádných voleb do PS PČR v roce 2006 nakonec nedošlo. Po volbách však následovalo bezprecedentně dlouhé období sestavování vlády, která by byla schopna získat důvěru Poslanecké sněmovny. S odkazem na neutěšenou povolební situaci, kdy země i po šesti měsících od voleb nadále postrádala vládu s důvěrou PS PČR, označil francouzský politolog Jacques Rupnik Českou republiku za největší nevládní organizaci. 30 Pouhé dva dny po skončení voleb pověřil prezident republiky Václav Klaus jednáním o sestavení nové vlády předsedu vítězných občanských demokratů Mirka Topolánka, který začal vyjednávat o sestavení koaliční vlády s KDU ČSL a SZ. 31 Zásadním problémem 27 ODS + ČSSD. idnes.cz [online]. Vydáno 29. 5. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/ods-cssd-cto-/domaci.asp?c=a060529_113945_domaci_mr>. 28 Jedna věc je jistá: dnešní vládní koalice skončí. idnes.cz [online]. Vydáno 24. 5. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/jedna-vec-je-jista-dnesni-vladni-koalice-skonci-fql- /domaci.asp?c=a060524_095308_domaci_jba>. 29 ODS vyhrála, volby ale míří k patu. idnes.cz [online]. Vydáno 3. 6. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/ods-vyhrala-volby-ale-miri-k-patu-d4p- /domaci.asp?c=a060603_184512_domaci_ton>. 30 Největší nevládní organizace. Aktuálně.cz [online]. Vydáno 20. 11. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/komentare/clanek.phtml?id=289353>. 31 Klaus pověřil Topolánka jednáním o nové vládě. idnes.cz [online]. Vydáno 5. 6. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/klaus-poveril-topolanka-jednanim-o-nove-vlade-fok- /domaci.asp?c=a060605_103012_domaci_mad>. 23
vzniku koaliční vlády však byla skutečnost, ţe ODS, KDU ČSL a SZ jako strany moţné vládní trojkoalice disponovaly v povolební Poslanecké sněmovně pouze 100 hlasy a k většinové podpoře v PS PČR tak moţné vládě chyběl jeden poslanecký hlas. Rozloţení mandátů tak moţné trojkoaliční vládě nedávalo jistotu získání důvěry PS PČR. K odblokování povolební patové situace měla přispět dohoda lídrů pěti politických stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, dle které měl být po několika neúspěšných pokusech o volbu nového vedení Poslanecké sněmovny zvolen tzv. dočasným předsedou PS PČR zástupce ČSSD. 32 ODS, KDU ČSL a SZ s tímto zvolením zástupce ČSSD do čela Sněmovny souhlasily pod podmínkou, ţe se tento dočasný předseda PS PČR vzdá svého práva navrhnout prezidentovi republiky ke jmenování předsedu vlády, pokud vláda v předcházejících dvou pokusech nezíská důvěru Poslanecké sněmovny. 33 Po více neţ dvou měsících od voleb si tak Poslanecká sněmovna, po několika předchozích neúspěšných pokusech, zvolila své vedení. Předsedou PS PČR byl zvolen kandidát ČSSD Miloslav Vlček, který dal před hlasováním o svém zvolení veřejný slib, ţe odstoupí z funkce předsedy PS PČR, pokud ani druhá vláda jmenovaná prezidentem republiky nezíská důvěru Poslanecké sněmovny. 34 Dne 16. 8. 2006 přijal prezident republiky demisi stávající vlády premiéra Jiřího Paroubka a téhoţ dne jmenoval Mirka Topolánka premiérem. Předseda ODS tak mohl začít sestavovat svou vládu. 35 V bezprostředně následujícím období probíhalo několik paralelních jednání o nové vládě. Premiér Topolánek nakonec zvolil jako moţné východisko sestavení jednobarevné vlády tvořené členy ODS, která byla doplněna o některé nestraníky. Tuto vládu jmenoval prezident republiky dne 4. 9. 2006. 36 V mimořádně komplikované povolební situaci však nebyl premiér Topolánek schopen vyjednat pro svou vládu dostatečnou podporu 32 Strany podpořily Klausův plán, mají ale podmínky. idnes.cz [online]. Vydáno 10. 8. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/strany-podporily-klausuv-plan-maji-ale-podminky-fuy- /domaci.asp?c=a060810_161521_domaci_dp>. 33 Čl. 68 odst. 4 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 34 Poslanci zvolili Vlčka dočasným šéfem Sněmovny. idnes.cz [online]. Vydáno 14. 8. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/poslanci-zvolili-vlcka-docasnym-sefem-snemovny-ftd- /domaci.asp?c=a060814_115746_domaci_nel>. 35 Topolánek se dočkal, Klaus ho jmenoval premiérem. idnes.cz [online]. Vydáno 16. 8. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/topolanek-se-dockal-klaus-ho-jmenoval-premierem-f58- /domaci.asp?c=a060816_155804_domaci_cen>. 36 Topolánkova patnáctka se chopila moci. idnes.cz [online]. Vydáno 4. 9. 2006 [cit. 15. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/topolankova-patnactka-se-chopila-moci-dxg- /domaci.asp?c=a060904_100800_domaci_sfo>. 24
v Poslanecké sněmovně PČR. Situace tak nakonec vygradovala dne 3. 10. 2006, kdy PS PČR nevyslovila vládě po jejím jmenování důvěru. Vůbec poprvé v historii České republiky tak nastala situace, ţe vláda nezískala důvěru PS PČR poté, co o ni po svém jmenování poţádala. Vládu přitom podpořilo pouze 96 ze 195 přítomných poslanců. 37 Pro vyslovení důvěry vládě hlasovali všichni přítomní poslanci ODS, SZ a část poslanců KDU ČSL. Zbylí tři lidovečtí poslanci opustili před hlasováním jednací sál. Proti vládě hlasovali všichni přítomní poslanci ČSSD a KSČM. 38 Bezprostředně poté, co vláda premiéra Topolánka nezískala důvěru, se opětovně rozběhla jednání o moţné podobě nové vlády. Dne 6. 11. 2006 nabídl prezident Klaus druhý pokus o sestavení vlády opět ODS a jejímu předsedovi Topolánkovi. Stalo se tak nedlouho poté, co ČSSD odmítla prezidentův návrh na vytvoření tzv. duhové koalice tvořené ODS, ČSSD, KDU ČSL a SZ, která by dovedla zemi k předčasným volbám. 39 Jiţ 8. 11. 2006 tak prezident znovu jmenoval Mirka Topolánka předsedou vlády. O určité bezvýchodnosti sestavování ţivotaschopné vlády svědčí fakt, ţe Topolánek byl jmenován předsedou vlády necelé tři měsíce po svém předchozím jmenování na totoţný post. 40 Pro budoucí vývoj se posléze jako klíčové ukázalo vystoupení poslanců Michala Pohanky a Miloše Melčáka z poslaneckého klubu ČSSD. Událo se tak v době, kdy premiér Topolánek započal se svou snahou o oţivení projektu trojkoaliční vlády tvořené ODS, KDU ČSL a SZ. Proces vzniku koaliční vlády byl završen dne 9. 1. 2007, kdy byla prezidentem republiky jmenována v pořadí jiţ druhá vláda premiéra Topolánka. 41 Dne 19. 1. 2007 byla trojkoaliční vládě skutečně vyslovena důvěra Poslanecké sněmovny PČR. Stalo se tak poté, co pro důvěru vládě hlasovalo všech 100 koaličních poslanců a proti vládě hlasovalo 97 poslanců ČSSD a KSČM (hlasování sociálního demokrata Petra Wolfa nebylo uznáno pro nedodrţení závazně 37 SUCHÁNEK, R.; JIRÁSKOVÁ, V. et. al. Ústava české republiky v praxi. Praha: Leges, 2009, str. 381. 38 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Hlasování - Žádost vlády ČR o vyslovení důvěry. [online]. Vydáno 3. 10. 2006 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=43953&o=5>. 39 Klaus se rozhodl dát Topolánkovi druhou šanci. idnes.cz [online]. Vydáno 6. 11. 2006 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/klaus-se-rozhodl-dat-topolankovi-druhou-sanci-f4o- /domaci.asp?c=a061106_132538_domaci_nel>. 40 Klaus jmenoval staronového premiéra Topolánka. idnes.cz [online]. Vydáno 8. 11. 2006 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/klaus-jmenoval-staronoveho-premiera-topolanka-frn- /domaci.asp?c=a061108_140353_domaci_lja>. 41 Prezident jmenoval druhou Topolánkovu vládu. idnes.cz [online]. Vydáno 9. 1. 2007 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/prezident-jmenoval-druhou-topolankovu-vladu-fat- /domaci.asp?c=a070109_095136_domaci_rb>. 25
stanovené formule pro vyslovení nedůvěry vládě). Vládě tak byla vyslovena důvěra právě díky tzv. přeběhlíkům Pohankovi s Melčákem, kteří před hlasováním opustili jednací sál. 42 Česká republika se tak po více neţ sedmi měsících povolebních jednání dočkala vlády, které byla vyslovena důvěra Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Skutečnost, ţe trojkoaliční vláda premiéra Topolánka získala důvěru PS PČR, byla přitom pro budoucí existenci vlády klíčová. Důvodem je fakt, ţe vláda můţe poté, co získá důvěru PS PČR, dlouhodobě existovat i v případě, ţe nedisponuje podporou nadpoloviční většiny všech poslanců. Naopak, vládní opozice můţe vyslovit vládě nedůvěru pouze prostřednictvím hlasů nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy minimálně 101 poslaneckými hlasy. 43,44 3. 3 Pád vlády premiéra Topolánka a nástup úřednické vlády premiéra Fischera Postavení druhé koaliční vlády Mirka Topolánka nebylo po celou dobu její existence silné. Vláda se za svého fungování mohla pouze spoléhat na podporu všech 100 poslanců zasedajících ve Sněmovně za vládní koaliční strany pouze teoreticky. Jednotu vládní koalice v Poslanecké sněmovně narušovaly především poslankyně zvolené za SZ, Věra Jakubková a Olga Zubová, které v listopadu 2008 vystoupily z poslaneckého klubu SZ pro své spory s vedením strany. 45 Největší strana vládní koalice ODS si zase nemohla být jistá hlasy svých poslanců Tlustého, Schwippela a Ranince, kteří dlouhodobě kritizovali politiku vládní koalice. Všichni tito poslanci se společně s několika dalšími členy poslaneckého klubu ODS hlásili k tzv. Reformní parlamentní platformě, která ţádala návrat ODS k jejím programovým základům. 46 Pozice koaliční Topolánkovy vlády v Poslanecké sněmovně byla dále oslabena tím, ţe se dne 11. 12. 2008 vzdal svého poslaneckého mandátu Michal Pohanka, který po volbách 42 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Hlasování - Žádost vlády ČR o vyslovení důvěry. [online]. Vydáno 19. 1. 2007 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=44767&o=5>. 43 Čl. 72 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 44 85 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů. 45 BALÍK, S. a kol. Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010, str. 27 30. 46 Návrat k programovým základům, řekl Tlustý o platformě. ihned.cz [online]. Vydáno 20. 6. 2007 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://domaci.ihned.cz/c1-21443990-navrat-k-programovym-zakladum-rekltlusty-o-platforme>. 26
opustil poslanecký klub ČSSD a který umoţnil v lednu 2007 vznik vlády. Hlavním přínosem poslance Pohanky pro vládní koalici však byla skutečnost, ţe při čtyřech hlasováních o nedůvěře vládě, která proběhla v době výkonu jeho poslaneckého mandátu, nikdy nehlasoval pro vyslovení nedůvěry vládě. 47 Uvolněné poslanecké křeslo následně obsadila Irena Kočí, která naopak později hlasovala pro vyslovení nedůvěry vládě. Trojkoaliční vláda Mirka Topolánka čelila hlasování o návrhu skupiny poslanců na vyslovení nedůvěry vládě v celkem pěti případech. První čtyři hlasování vláda ustála a nedůvěra jí nebyla vyslovena. Fatálním pro existenci vlády se však ukázalo v pořadí jiţ páté hlasování konané dne 24. 3. 2009, při němţ byla vládě vyslovena nedůvěra. 48 Stalo se tak nejniţším moţným počtem 101 hlasů, kdy pro vyslovení nedůvěry hlasovalo kromě všech 97 přítomných poslanců ČSSD a KSČM i člen poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý (ihned po předmětném hlasování byl vyloučen z poslaneckého klubu občanských demokratů), nezařazený poslanec Jan Schwippel (zvolený za ODS) a nezařazené poslankyně Věra Jakubková a Olga Zubová (obě zvoleny za SZ). 49 Následně přijal prezident Klaus dne 26. 3. 2009 demisi vlády a pověřil premiéra Topolánka, aby vláda vykonávala své funkce do jmenování vlády nové. Oficiálně tak mohla započít jednání o nové vládě. 50 Stejně důleţité jako samotný pád vlády byly i okolnosti, za kterých vláda ukončila svou existenci. Problematický totiţ nebyl samotný fakt vyslovení nedůvěry vládě, coţ je událost v parlamentních systémech vcelku běţná, ale situace, za níţ se tak stalo. Topolánkova vláda totiţ padla zcela nevhodně uprostřed českého předsednictví EU. Vše navíc nastalo za situace, kdy opozice, jeţ hlasování iniciovala a jeţ se na vyslovení nedůvěry podílela v převáţné míře, neměla připravené konstruktivní řešení pro případ, ţe bude vládě nedůvěra skutečně vyslovena. Pád vlády za této situace tak značně poškodil pověst a důvěryhodnost ČR u zahraničních partnerů. Neprodleně po vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě se proto začala diskutovat otázka, jakým způsobem bude politická reprezentace řešit vzniklou situaci. 47 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Hlasování poslance MUDr. Michala Pohanky, Ph. D. [online]. [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://www.psp.cz/sqw/hlasovani.sqw?id=5491&o=5>. 48 SUCHÁNEK, R.; JIRÁSKOVÁ, V. et. al. Ústava české republiky v praxi. Praha: Leges, 2009, str. 381. 49 Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky: Hlasování - Návrh na vyslovení nedůvěry vládě České republiky. [online]. Vydáno 24. 3. 2009 [cit. 30. listopadu 2010]. Dostupné z: <http://www.psp.cz/sqw/hlasy.sqw?g=49203&o=5>. 50 Klaus přijal demisi vlády. Kdo získá 101 poslanců, bude premiérem. idnes.cz [online]. Vydáno 26. 3. 2009 [cit. 15. prosince 2010]. Dostupné z: <http://zpravy.idnes.cz/klaus-prijal-demisi-vlady-kdo-ziska-101-poslancubude-premierem-puv-/domaci.asp?c=a090326_085230_domaci_bar>. 27