Právnická fakulta Masarykovy univerzity. Katedra občanského práva

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Katedra občanského práva Diplomová práce NEMOVITÝ MAJETEK OBCÍ (NABYTÍ A NAKLÁDÁNÍ) Bc. Lucie Křiváková 2011/2012 1

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: Nemovitý majetek obcí (nabytí a nakládání) zpracovala sama a uvedla jsem všechny pouţité prameny.... Poděkování: Děkuji vedoucímu své diplomové práce prof. JUDr. Josefu Fialovi, CSc. za odbornou pomoc a rady, které mi byly při tvorbě této práce poskytnuty. Děkuji také své rodině a svému zaměstnavateli Městu Vracov za podporu, trpělivost a poskytnuté rady a podklady nejen k této práci, ale po celou dobu studia. 2

Obsah 1. Úvod... 6 2. Nemovitý majetek obcí v právní úpravě... 8 2.1 Nemovitý majetek obcí před 24. 5. 1991 (před účinností z. č. 172/1991 Sb.)... 8 2.2 Nemovitý majetek obcí po 24. 5. 1991 (po účinnosti z. č. 172/1991 Sb.)... 10 2.2.1 Privatizační část zákona... 11 2.2.2 Restituční část zákona... 13 3. Vlastnictví a obec jako jeho subjekt v současné právní úpravě... 14 3.1 Obec... 14 3.2 Městské obvody a městské části... 15 3.3 Vlastnické právo... 16 3.4 Další subjekty vlastnického práva zřizované obcí... 18 3.4.1 Organizační sloţky... 18 3.4.2 Příspěvkové organizace... 19 3.5 Dobrovolné svazky obcí... 19 4. Nabývání nemovitého majetku obcí... 21 4.1 Nabývání ze zákona... 21 4.1.1 Nabývání ze zákona č. 172/1991 Sb.... 21 4.1.1.1 Uplatnění práva hospodaření... 22 4.1.1.2 Historický majetek... 23 4.1.1.3 Další přídělový majetek... 25 4.1.1.4 Majetek lesních druţstev... 27 4.1.1.5 Bytový fond... 27 4.1.2 Nabývání ze zákona č. 290/2002 Sb.... 29 4.2 Nabývání na základě zákona... 30 4.2.1 Nabývání na základě zákona č. 172/1991 Sb.... 30 4.2.2 Nabývání na základě zákona č. 290/2002 Sb.... 30 4.2.3 Nabývání na základě zákona č. 174/2003 Sb.... 31 4.2.4 Nabývání na základě zákona č. 77/1997 Sb.... 31 4.2.5 Nabývání na základě vydrţení... 31 4.2.6 Další speciální nabývání na základě zákona... 32 4.3 Návrhy na zápis... 33 4.4 Smluvní nabývání... 34 3

4.4.1 Bezúplatné smluvní nabývání... 35 4.4.2 Úplatné smluvní nabývání... 37 4.5 Vyvlastnění... 41 4.6 Nabytí rozhodnutím soudu... 43 4.7 Nabývání děděním... 44 4.8 Nabývání výstavbou... 45 5. Nakládání s nemovitým majetkem obcí... 48 5.1 Záměr a zveřejnění... 49 5.2 Způsoby nakládání s nemovitým majetkem obcí... 50 5.2.1 Převody nemovitostí... 50 5.2.1.1 Úplatné převody... 53 5.2.1.2 Bezúplatné převody... 55 5.2.1.3 Zvláštní právní úprava převodů bytů a nebytových prostor... 55 5.2.2 Přechody vlastnictví rozhodnutím státního orgánu... 57 5.2.3 Přenechání do uţívání... 58 5.2.3.1 Nájem... 59 5.2.3.1.1 Pronájem pozemků... 59 5.2.3.1.2 Pronájem bytů... 61 5.2.3.1.3 Pronájem nebytových prostor... 62 5.2.3.2 Výpůjčka... 62 5.2.3.3 Přenechání do uţívání jiné organizační sloţce nebo příspěvkové organizaci obce. 63 5.2.4 Další způsoby nakládání... 64 5.2.4.1 Zástava, ručení... 64 5.2.4.2 Věcná břemena... 66 5.2.4.3 Právo stavby... 67 5.2.4.4 Účast obcí v právnických osobách a sdruţeních od nich odlišných... 69 6. Zhodnocení právní úpravy de lege lata a de lege ferenda... 71 6.1 Současné obecní zřízení a jeho připravovaná novela... 71 6.1.1 Doba zveřejnění... 71 6.1.2 Náleţitosti záměru... 73 6.1.3 Zveřejnění záměru způsobem umoţňujícím dálkový přístup... 75 6.1.4 Doloţka o zveřejnění... 75 6.1.5 Příslušnost k rozhodnutí orgánu obce... 76 6.1.6 Zastupování obce navenek, oprávnění jednat, zplnomocnění... 78 4

6.1.7 Povinnost sjednání ceny v obvyklé výši, darování... 80 6.1.8 Přístupnost uzavřených smluv... 82 6.1.9 Veřejná draţba a veřejná obchodní soutěţ... 83 6.1.10 Moţnost domáhat se neplatnosti smlouvy uzavřené obcí... 84 6.2 Obec, nový občanský zákoník a připravovaná novelizace katastrálních předpisů... 85 6.2.1 Stavba součástí pozemku... 86 6.2.2 Právo stavby... 87 6.2.3 Nabytí vlastnického práva od neoprávněného... 88 6.2.4 Vklad vlastnického práva a některá nově zapisována věcná práva... 88 Závěr... 90 Resumé... 93 Seznam použité literatury... 95 5

1. Úvod Majetek obce, resp. nemovitý majetek obce je vedle občanů a území základním znakem kaţdé obce. Obce jako subjekty vlastnického práva mají právo vlastnit majetek a hospodařit s ním. Majetkoprávní problematika obcí je v současné době roztříštěna v několika právních předpisech. Chybí ucelená právní úprava jako je tomu např. u majetku státu. Zákonná úprava vychází jak ze soukromoprávní povahy, tak i z povahy veřejnoprávní. Ostatně majetek obce můţeme označit za majetek veřejný. Tato práce se zabývá problematikou nemovitého majetku ve vlastnictví obcí se zaměřením na nabytí a nakládání s tímto majetkem. Uvedené téma jsem si vybrala zejména proto, ţe se touto problematikou zabývám jiţ několik let v praxi jako zaměstnanec majetkového odboru obce. Snaţím se tak zúročit i zkušenosti nabyté praxí za pomoci zobecnění některých konkrétních problémů, se kterými se obce v praxi setkávají. Hlavním cílem práce je poskytnout ucelený pohled na danou problematiku s přihlédnutím k dostupné soudní judikatuře a k poznatkům obcí. Vyústěním je pak zhodnocení současné právní úpravy se zaměřením na některé vybrané problémy a jejich moţnou úpravu do budoucna. Práce je rozdělena do několika částí. Nejprve na danou problematikou nahlíţím z hlediska historického, a to od počátků formování samosprávy, přes následné omezování a likvidaci samosprávy, zřízení národních výborů, aţ po znovuobnovení obecního zřízení po roce 1989. Nezbytnou součástí je také vymezení obce jako subjektu vlastnického práva. Přestoţe je práce zaměřena na přímý výkon vlastnického práva, pro úplnost zmiňuji statutární města, jeţ jsou členěna na městské části či městské obvody. Okrajově jsou vymezeny i další subjekty vlastnického práva, které mohou obce zřizovat. Ne vţdy totiţ obec vykonává vlastnické právo bezprostředně svým jménem, výkon vlastnického práva je moţný i prostřednictvím organizačních sloţek či příspěvkových organizací obce. Nejobsáhlejší, stěţejní části práce jsou zaměřeny na nabývání nemovitého majetku obcí a nakládání s nemovitým majetkem obce. V rámci nabývání nemovitého majetku obcí můţeme za důleţitý mezník označit zákon č. 172/1991 Sb. Zabývám se rozborem této právní úpravy, dle níţ došlo a v některých případech stále ještě dochází k přechodu majetku státu do vlastnictví obcí dvěma způsoby zákonem a na základě zákona. Přihlédnuto je zde i k dostupné soudní judikatuře. Zmíněny jsou následně i další právní předpisy, na jejichţ základě byl umoţněn přechod některých dalších věcí, práv a závazků ze státu na obce. 6

Podrobně se věnuji také smluvnímu nabývání úplatnému i bezúplatnému, vyvlastnění, nabytí rozhodnutím soudu, dědění, nabytí výstavbou, přičemţ jsou zde promítnuty a zobecněny i problémy objevující se v praxi při těchto způsobech nabytí. Druhá stěţejní část práce se týká nakládání s nemovitým majetkem obce. Nejprve rozvádím obligatorní podmínku platnosti právního úkonu obce, jíţ je zveřejnění záměru obce disponovat se svým majetkem, následně pak moţné způsoby nakládání. Mezi tyto způsoby jsou zařazeny jak převody kupní, směnnou či darovací smlouvou, tak i přenechání do uţívání formou pronájmu či výpůjčky včetně přenechání uţívání jiné organizační sloţce nebo příspěvkové organizaci obce. Rozvedena je i zvláštní právní úprava převodu bytů a nebytových prostor či přechody vlastnictví rozhodnutím státního orgánu. Uvádím zde také řadu dalších způsobů nakládání, které mohou obce vyuţít, a sice zástavní právo, zřízení věcného břemene, ale také např. právo stavby a konečně i nakládání s majetkem obce při účasti v jiných právnických osobách a sdruţeních. U všech těchto způsobů nakládání je samozřejmě zohledněno schválení příslušným orgánem obce ve vztahu k platnosti či neplatnosti právních úkonů. Poslední část práce je věnována zhodnocení právní úpravy de lege lata a úvahám de lege ferenda v souvislosti s připravovanou novelou obecního zřízení, kdy jsem se zaměřila na některé vybrané problematické okruhy, jejichţ současná právní úprava činí v praxi obcím potíţe při výkladu některých ustanovení zákona. Protoţe se nakládání s nemovitým majetkem obce dotkne také nový občanský zákoník, zmiňuji zde okrajově i tento nový právní předpis, a to zejména v souvislosti s připravovanou novelizací katastrálních předpisů, jeţ je vynucena právě novým občanským zákoníkem. Závěr práce obsahuje shrnutí problematiky nabývání a nakládání s nemovitým majetkem obce a zhodnocení, jak se s vybranými problematickými okruhy obce vypořádávají v praxi a jak budou okruhy řešeny připravovanou novelou obecního zřízení. 7

2. Nemovitý majetek obcí v právní úpravě Protoţe je tato práce zaměřena na nabývání a nakládání s majetkem obcí, je nezbytné nahlédnout i do historie, jaká byla role obcí jako vlastníka majetku i před účinností zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Tento zákon můţeme nazvat jakýmsi důleţitým mezníkem. V současnosti je majetkoprávní problematika obcí roztříštěna v několika právních předpisech, a to zejména v zákoně č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), přičemţ současně se obce také řídí občanským, případně i obchodním zákoníkem. Nezbytné je také uvést zákon o vlastnictví bytů, ale i další zvláštní právní předpisy, jako jsou zákon o zadávání veřejných zakázek, zákon o účetnictví, apod. Do dnešního dne nedošlo k přijetí samostatného zákona o majetku územních samosprávných celků, resp. obcí, jako je tomu např. u majetku České republiky, jenţ je upraven zákonem č. 219/2000 Sb. Neexistuje tak jednotná právní úprava majetku obcí, coţ je značně nepřehledné, a v praxi můţe docházet k obtíţné aplikovatelnosti právních předpisů týkajících se územní samosprávy. 2.1 Nemovitý majetek obcí před 24. 5. 1991 (před účinností z. č. 172/1991 Sb.) Obecní majetek je vedle občanů a území jedním z dalších základních znaků kaţdé obce. Obecní majetek byl vţdy spjat s existencí samosprávného postavení obcí, a to jiţ od samého počátku. 1 Obecní samospráva se na našem území začala vytvářet ve druhé polovině 19. století. Jako vhodné se jeví začít u 288 Obecného občanského zákoníku z roku 1811 (zákon č. 946/1811 sb. z. s.), kterým byly konstituovány kategorie obecní statek a obecní jmění, tedy kategorie podřaditelné i pod moderní chápání pojmu obecní majetek. 2 Obecní zákon č. 18/1862 ř. z., stanovil, ţe kaţdá věc nemovitá budiţ ve svazku některé obce místní. 3 Po roce 1918 lze z právních předpisů, upravujících obecní majetek, zmínit např. zákon č. 421/1919 Sb., kterým se mění obecní statek v kmenové obecní jmění. Ustanovení 1 zákona č. 421/1919 Sb. prohlásilo nemovitosti, jeţ byly obecním statkem, za kmenové obecní (osadní) jmění. Dalšími významnými prvorepublikovými předpisy, které se týkaly obecního hospodaření, byly čtyři tzv. finanční novely. Obecně šlo v oblasti finančního hospodaření o postupné omezování působnosti obecních samosprávných orgánů, neboť některé 1 Břeň, J. Obecní majetek historické základy ekonomické podstaty obcí I. Obec a finance č. 2/2009, Triada Praha, 2009 2 srov. Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 13 3 Břeň, J. Obec a finance č. 2/2009 8

majetkoprávní a obdobné úkony podléhaly souhlasu vyššího svazku územní samosprávy. První finanční novela zákon č. 329/1921 Sb., o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním, stanovila, ţe bezprostřední úřad doléhací rovněţ schvaloval některé dispozice s obecním majetkem (např. prodej obecních nemovitostí nebo koupě nemovitosti nad určitou hodnotu). Kaţdá obec byla povinna zřídit finanční komisi, jejíţ působnost spočívala v právu kontroly veškerého obecního hospodaření. 4 Obecní jmění tak tvořil veškerý movitý a nemovitý majetek ve vlastnictví obce a veškerá majetková práva obce. Vývoj v pomnichovské druhé republice a od 15., resp. 16. března 1939 v Protektorátu Čechy a Morava lze charakterizovat jako postupné omezování a následnou likvidaci samosprávy. Tento proces byl v zásadě završen vládním nařízením č. 51/1944 Sb., o úřednické správě obcí. Poválečný vývoj oblasti místní správy charakterizuje vznik soustavy národních výborů (viz vládní nařízení č. 4/1945 Sb., o volbě a pravomoci národních výborů), jakoţto orgánů státní správy. Z hlediska obecního majetku je z této doby významný především zákon č. 279/1949 Sb., o finančním hospodaření národních výborů, který s účinností od 1. ledna 1950 na čtyři desetiletí znárodnil obecní majetek. 5 Tímto zákonem došlo k dočasnému zániku tzv. samosprávného majetku. Šlo vlastně o rozloučení de iure, protoţe de facto tu pro něj nebylo místo prakticky jiţ od poloviny roku 1948. V jakési zvláštní (latentní) právní formě totiţ přetrvával pouze v Ústavě 9. května, která v 149 odst. 2 mluvila o částech národního majetku v rukou svazků lidové správy a označovala jej výslovně za komunální vlastnictví. 6 Znamená to, ţe obecní majetek se stal majetkem státu. Uvedený zákon zrušil všechny dosavadní předpisy o obecním hospodaření a stanovil, ţe majetek, s nímţ národní výbory hospodaří, je majetkem národním, je jim svěřován do správy (a z ní také odnímán). Rovněţ z bývalého kmenového jmění zákon vytvořil součást národního majetku. 7 Do dne nabytí účinnosti zákona o obcích č. 367/1990 Sb., tj. do 23. listopadu 1990 národní výbory (organizace jimi zaloţené a zřízené) pouze disponovaly právem hospodaření k národnímu majetku ve vlastnictví státu. 8 Znovuobnovení kategorie obecního majetku je spojeno aţ se vznikem obecní samosprávy v roce 1990. 9 Po listopadu 1989 začaly prostor pro současné pojetí dané problematiky vytvářet novely Ústavy z roku 1960. Ústavní základ 4 Břeň, J. Obecní majetek historické základy ekonomické podstaty obcí I. Obec a finance č. 2/2009, Triada Praha, 2009 5 Břeň, J. Obecní majetek historické základy ekonomické podstaty obcí II. Obec a finance č. 3/2009, Triada Praha, 2009 6 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 14 7 Břeň, J. Obec a finance č. 3/2009 8 tamtéţ 9 tamtéţ 9

obnovené obecní samosprávy představoval ústavní zákon č. 294/1990 Sb., který zakotvil místní samosprávu, a novela hlavy první Ústavy, provedená Ústavním zákonem č. 100/1990 Sb., následně pak čl. 11 LPS a Ústava České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) v čl. 8 a hlavou sedmou Územní samospráva. Uvedené ústavní předpisy principiálně umoţnily územním samosprávným celkům nabývat majetek a stát se plnoprávnými, svébytnými vlastníky odlišnými od jiných vlastníků (především tedy od státu). Jednoznačný je dnes v tomto směru zejména čl. 101 odst. 3 Ústavy, který stanoví, ţe územní samosprávné celky mohou mít vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení) byla obec opět právnickou osobou ( 4 odst. 1), měla vlastní majetek a finanční zdroje a hospodařila s nimi samostatně za podmínek stanovených zvláštním zákonem ( 4 odst. 2). 10 Z uvedeného vyplývá, ţe jak tehdejší ústava, tak i obecní zřízení z roku 1990 povaţovaly obec za subjekt vlastnického práva. Současně novela ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, účinná od 1. ledna 1991, zmocnila Českou národní radu a slovenskou národní radu k přijetí zákonů stanovujících, které věci z majetku České republiky a Slovenské republiky jsou vlastnictvím obcí (viz čl. 4 odst. 7 ústavního zákona č. 556/1990 Sb.). V případě České republiky se jednalo o zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. 11 2.2 Nemovitý majetek obcí po 24. 5. 1991 (po účinnosti z. č. 172/1991 Sb.) Zákon č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí nabyl účinnosti dnem 24. května 1991. Tento zákon lze z hlediska jeho právní povahy charakterizovat za právní předpis privatizačně restituční. Zákon rozlišoval dvojí způsob přechodu vymezených věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Některé věci přešly přímo ze zákona (ex lege), a to dnem účinnosti tohoto zákona. Druhou skupinu pak představovaly věci, které do vlastnictví obcí přešly na základě rozhodnutí příslušného státního orgánu (např. okresního úřadu). 12 10 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 15 11 Břeň, J. Obec a finance č. 3/2009 12 tamtéţ 10

2.2.1 Privatizační část zákona Privatizační část zákona (neboli ta část, která upravovala proces odstátnění majetku jeho přechodem na nestátní subjekty tj. obce) zahrnovala ta ustanovení, kdy se obce ze zákona ke dni 24. května 1991 staly vlastníky: - dle 1 odst. 1 uvedeného zákona věcí z vlastnictví České republiky, k nimţ ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichţ práva a závazky přešly na obce (viz 68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb.), pokud obce s těmito věcmi ke dni 24. května 1991 hospodařily - dle 1 odst. 2 uvedeného zákona věcí z vlastnictví České republiky, s nimiţ začaly obce hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným právu hospodaření, jestliţe s nimi takto hospodařily ke dni 24. května 1991 (toto ustanovení tak směřovalo na překlenutí období mezi nabytím účinnosti zákona o obcích, kterým došlo k obnovení postavení obcí na samosprávném základě, a nabytím účinnosti zákona upravujícího přechod některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí) 13 - dle 3 uvedeného zákona obytných domů a pozemků tvořících s nimi jeden funkční celek, jestliţe byly v jejich katastrálních územích a ve vlastnictví ČR, a jestliţe právo hospodaření k nim náleţelo organizacím, u nichţ na obce přešla funkce jejich zakladatele nebo pravomoc je zřizovat, řídit a zrušovat. Na základě novely zákona č. 172/1991 Sb., tj. zákonem č. 10/1993 Sb., v současnosti 3 odst. 3 zákona č. 172/1991 Sb., dále přešly z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí dnem 1. ledna 1993: - objekty komplexní bytové výstavby rozestavěné k 31. prosinci 1992 a pozemky tvořící s nimi jeden funkční celek, včetně práv a povinností s nimi souvisejících - věci, k nimţ právo hospodaření příslušelo organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě Pro přechod některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí podle zákona č. 172/1991 Sb. musí být splněny kumulativně tři podmínky. Musí jít o majetek, který ve stanovené době náleţel České republice, ke stanovenému dni k němu měl právo hospodaření právní předchůdce obce a konečně, ţe s tímto majetkem tento předchůdce hospodařil. 14 Pojem právo hospodaření je zapotřebí vykládat tak, jak byl tento pojem vymezen v hospodářském zákoníku (zákon č. 109/1964 Sb.) a ve vyhlášce č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním 13 Břeň, J. Obec a finance č. 3/2009 14 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2000 sp. zn. 30 Cdo 1206/1999 11

majetkem, a je potřeba jej pouţit v obdobném významu, jako původní pojem správa. 15 Poţadavek, aby obce s věcmi uvedenými v 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je nutno chápat tak, ţe obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, a nakládá tedy s nimi způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. 16 Nejedená se tedy jen o hospodaření ve faktickém (fyzickém) smyslu, tj. např. výkon zemědělské činnosti, ale téţ ve smyslu právním, zahrnujícím např. moţnost věci pronajmout. 17 Zákon č. 172/1991 Sb. však také v ustanovení 4 vymezuje, které věci z vlastnictví České republiky do vlastnictví obcí nepřechází. Jedná se o pozemky, k nimţ bylo zřízeno právo osobního uţívání a pozemky, které byly k tomuto účelu přiděleny 18, dále nemovité věci s příslušenstvím, které byly v trvalém uţívání Komunistické strany Československa a ke dni 1. června 1990 jí byly odňaty 19 (viz nařízení vlády č. 212/1990 Sb., o odnětí nemovitého majetku státu v trvalém uţívání Komunistické strany Československa, a dále také nemovité věci s příslušenstvím, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona v trvalém uţívání jiné neţ státní organizace, nejde-li o věci uvedené v 2. 20 Ustanovení 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., pak doplňuje tento negativní výčet o věci, k jejichţ vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle restitučních zákonů. Soudy se nejednou vyjadřovaly k 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb., podle něhoţ do vlastnictví obcí nepřecházejí věci z vlastnictví ČR, k jejichţ vydání uplatní nárok oprávněná osoba podle zvláštního předpisu. 21 Jde o ustanovení obecně platné, vztahující se na zvláštní předpisy jiţ vydané, ale téţ na předpisy následné, tj. obecně jde o všechny restituční předpisy. 22 Ustanovení 4 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. dopadá pouze na ty věci, kde nárok na jejich vydání (tj. výzva k vydání věci dle příslušných zákonů) byl uplatněn jiţ před přechodem vlastnického práva do majetku obcí, tj. před účinností zákona č. 172/1991 Sb., tedy přede dnem 24. 5. 1991. 23 Pro úplný přehled věcí, které přecházely dle zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví obcí je také nutné zmínit dnes jiţ zrušený 5, jenţ upravoval případy, kdy bylo v pravomoci okresního úřadu rozhodnout, ţe do vlastnictví obce mohly přecházet věci, které slouţily k plnění úkolů drobných provozoven národních výborů. Obdobně tomu bylo i dle 6 odst. 1, který umoţňoval, aby Ministerstvo kultury rozhodlo, ţe do vlastnictví obce přecházejí 15 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1301/2001 16 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 2000 sp. zn. 29 Cdo 962/99 17 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 7. 1999 sp. zn. 29 Cdo 962/99 18 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. 19 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 172/1991 Sb. 20 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb. 21 Břeň, J. Přechod státního majetku na obce z pohledu judikatury. Obec a finance č. 4/2009, Triada Praha, 2009 22 Nález Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2000 sp. zn. I. ÚS 653/99 23 Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 12. 1993 sp. zn. 10 Cdo 426/1993 12

z vlastnictví ČR kulturní památky, muzea a galerie, včetně jejich sbírkových fondů, k nimţ náleţelo právo hospodaření organizacím, jestliţe na obec přešla funkce zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace. 6 odst. 2 se týkal přechodu objektů škol a školských zařízení, k nimţ náleţelo právo hospodaření organizacím a ve kterých byly ke dni účinnosti tohoto zákona provozovány školy a školská zařízení, jestliţe na obec přešla funkce zakladatele nebo pravomoc zřizovat, řídit a zrušovat tyto organizace. Přechod věcí dle 5 a 6 však byl podmíněn ţádostí obce. 2.2.2 Restituční část zákona Restituční část zákona č. 172/1991 Sb. se týká tzv. historického majetku. Pojem historický majetek sice tento zákon nepouţívá, ale jako takový se vţil k takovému majetku, který se nacházel ve vlastnictví obcí ke dni 31. prosince 1949 a jenţ podle 2 zákona č. 172/1991 Sb. přešel do vlastnictví obcí dnem 24. května 1991. 24 K 2 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. zaujímal Ústavní soud ustálený názor, ţe obec nemůţe své vlastnické právo odvozovat podle zákona č. 172/1991 Sb., pokud předmětné nemovitosti v tomto ustanovení uvedené nepředstavují tzv. historické vlastnictví obce. 25 Muselo jít vţdy o majetek, který obec vlastnila ke dni 31. prosince 1949. 26 Za další fázi restituce můţeme označit novelu zákona č. 172/1991 Sb., tj. zákon č. 114/2000 Sb., kterým bylo do zákona č. 172/1991 Sb. zavedeno nové ustanovení 2a. Do vlastnictví obcí tak přešel i majetek přidělený obcím podle dekretů prezidenta republiky a podle zákonů o pozemkových reformách, aniţ by k přechodu došlo před 31. 12. 1949. Zákon převedl přidělený majetek ke dni 1. 7. 2000, tj. ke dni účinnosti novely č. 114/2000 Sb. Zákonná úprava obecních restitucí počítá v podstatě se dvěma skutečnostmi, které restituci opravňují. Za jednu z nich je moţno povaţovat stav zaloţený dřívější existencí obecního vlastnictví ještě před zrušením tohoto institutu, tj. nejpozději do 31. 12. 1949 (tzv. historický majetek obcí). Druhá právní skutečnost, která je způsobilá přivodit obecní restituci, spočívá v tom, ţe příslušná organizace, která měla právo hospodaření k nemovitostem, vykonávala toto právo k rozhodnému dni k 23. 11. 1990. 27 24 Břeň, J. Obec a finance č. 3/2009 25 Usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2007 sp. zn. III. ÚS 630/06 26 Břeň, J. Obec a finance č. 4/2009 27 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2419/2009 13

3. Obec jako subjekt vlastnického práva v současné právní úpravě V případě, kdy obec vykonává vlastnické právo bezprostředně svým jménem a na svůj účet svými orgány, hovoříme o přímém výkonu vlastnického práva. Mezi další moţnosti, které obec má při výkonu vlastnického práva, patří zřízení organizačních sloţek a příspěvkových organizací obce. V případě přímého výkonu vlastnického práva obcí je také nezbytné pro úplnost zmínit městské obvody a městské části statutárních měst. Protoţe je tato práce zaměřena na nabývání a nakládání s majetkem obcí, povaţuji za důleţité obecně vymezit kým je vlastně obec, a současně také vymezit pojem vlastnické právo v naší platné právní úpravě. 3.1 Obec Ústava České republiky ve svém článku 99 zakotvuje, ţe obec je základním územním samosprávným celkem. V čl. 101 Ústavy je vymezeno, ţe obce jsou veřejnoprávními korporacemi a mohou mít vlastní majetek. Stejně tak je tomu i v 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Tento právní předpis dále také pro postavení obcí stanovuje, ţe obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. V čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je zakotveno, ţe kaţdý má právo vlastnit majetek, tedy i obec. V odst. 2 čl. 11 Ústavy je pak blíţe specifikováno, ţe zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob. 28 Obec je právnickou osobou, tzn. subjektem způsobilým mít práva a povinnosti, jakoţ i způsobilým svým jménem jednat v právních vztazích, a to včetně a především ve vztazích majetkoprávních. 29 Obec jako právnická osoba a účastník majetkoprávních vztahů se zásadně řídí obecnými ustanoveními občanského a obchodního zákoníku, pokud pro ni zvláštní právní předpisy nestanoví něco jiného. K těmto zvláštním předpisům patří především příslušná ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. 30 V současné platné právní úpravě tento zákon upravuje postavení obcí, a to mimo jiné i při hospodaření obce, kdy je v 38 tohoto zákona výslovně uvedeno, ţe majetek obce musí být vyuţíván účelně a hospodárně v souladu se zájmy obce a úkoly vyplývajícími ze zákonem vymezené působnosti. Správa majetku obce 28 čl. 11 odst. 2 zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod 29 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 19 30 tamtéţ, s. 19 14

patří do samostatné působnosti obce. Základní principy hospodaření nalezneme právě v 38 44 zákona o obcích. Tato zákonná úprava obsaţená v zákoně o obcích je spíše jen rámcová, přičemţ bliţší úprava nakládání s majetkem obce a hospodaření podle rozpočtu obsahují navazující zákony, zejména zákon č. 172/1991 Sb. a zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. 31 Lze tedy konstatovat, ţe obec je subjektem vlastnického práva jako kaţdá jiná fyzická či právnická osoba a můţe vlastnit jakýkoliv majetek. 3.2 Městské obvody a městské části Současná právní úprava u obcí svojí dikcí pojmově rozlišuje obce, městysy a města. Mezi městy potom zákon o obcích ještě diferencuje tak, ţe jako specifickou skupinu měst vymezuje města se zvláštním postavením tj. statutární města. 32 K vymezení obce jako subjektu vlastnického práva je tedy nezbytné také uvést, ţe pokud je obec statutárním městem, člení se na městské obvody či městské části. Toto členění je vymezeno obecně závaznou vyhláškou statutárního města (statutem) a tyto obvody či části nejsou právnickými osobami, jednají vţdy jménem statutárního města v záleţitostech jim svěřených zákonem a v mezích zákona statutem. 33 Výjimku tvoří pouze městské části hlavního města Prahy, které právní subjektivitu mají. 34 Městské obvody nebo městské části disponují s majetkem města jen v rozsahu, který jim vymezuje příslušná obecně závazná vyhláška zastupitelstva statutárního města, kterou město upravuje své vnitřní poměry ve věcech správy ( statut ). 35 Zákon o obcích neupravuje, které druhy majetku má (můţe) zastupitelstvo statutárního města svěřit městským obvodům (městským částem), ani jaká oprávnění pro nakládání s tímto majetkem jim má svěřit. Je stanovena pouze forma takového rozhodnutí a zákon obsahuje pouze demonstrativní výčet majetkoprávních úkonů, u nichţ můţe být svěřeno rozhodování městským obvodům a městským částem. Ve statutu je tak mimo jiné vymezen majetek, který se svěřuje městským obvodům (městským částem), a rozsah oprávnění městských obvodů (městských částí) při nakládání s tímto majetkem a při výkonu s tím souvisejících práv. Zákon se nezmiňuje o názvu právního institutu, zaváděného v 130 písm. h) zákona o obcích, tj. zda jde např. o správu, příslušnost hospodařit s majetkem města, apod.; majetek se prostě jen 31 Koudelka, Z., Ondruš, R., Průcha, P. Zákon o obcích (obecní zřízení) Komentář. 4. Doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. s. 13 32 tamtéţ, s. 15 33 srov. 130 134 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích 34 srov. 1 odst. 2 a 3 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze 35 Koudelka, Z. a kol. Zákon o obcích (obecní zřízení) Komentář. 4. Doplněné vydání. Praha: Linde, 2009. s. 129 15

svěřuje. Taktéţ není v zákoně o obcích řešeno, jaká práva můţe statutární město v rámci svěření městskému obvodu nebo městské části statutem přiznat. 36 Zákon o obcích upravuje v 131 rozhodování o majetkoprávních úkonech týkajících se svěřeného majetku. 37 Odnětí takto svěřeného majetku je moţné pouze v případech taxativně stanovených zákonem. O odnětí věci svěřené městskému obvodu (městské části) musí vţdy rozhodovat zastupitelstvo statutárního města (a to i v případě, kdy s odnětím věci městský obvod nebo městská část souhlasí); postačí usnesení zastupitelstva, změna statutu není nutná. 38 Další moţností zastupitelstva je pak výrazné omezení práva městského obvodu nebo městské části při nakládání s tímto majetkem. 3.3 Vlastnické právo Vlastnictví v právním smyslu (právní vztah vlastnictví, vlastnické právo) je právními normami regulovaný vlastnický vztah. V rámci vlastnického práva lze rozlišovat vlastnické právo objektivní a subjektivní. Vlastnické právo v objektivním smyslu představuje souhrn právních norem, regulujících vlastnické vztahy v ekonomickém pojetí. Vlastnické právo je základním právním institutem, který zakotvuje existující ekonomické vlastnické vztahy. Vlastnické právo v objektivním smyslu zakotvuje především statickou stránku vlastnictví, tj. existující systém rozdělení věcí. Subjektivní vlastnické právo bylo v římském procesu vymezeno jako všeobecné právní panství nad věcí, v moderním pojetí je chápáno jako vztah mezi osobami týkající se věcí. Vlastnické právo v subjektivním smyslu je nejdůleţitějším věcným právem a v tomto smyslu jej lze charakterizovat jako právem zakotvenou moţnost vlastníka v mezích stanovených právním řádem drţet a uţívat věci a nakládat jimi podle své úvahy a ve svém zájmu, a to mocí, která není závislá na existenci moci kohokoliv jiného k téţe věci, v téţe době. Současně v sobě zahrnuje i právně zabezpečenou moţnost vlastníka domáhat se od všech třetích osob zdrţení se uţívání věci vlastníka proti jeho vůli a zdrţení se chování, které ruší vlastníka v jeho drţbě a uţívání věci a dispozicích s ní. V právním řádu ČR je vlastnické právo regulováno především v Listině základních práv a svobod a v občanském zákoníku. 39 Vlastnické právo je základním věcným právem. Je právem absolutním, působí vůči všem (erga omnes) a odpovídá mu povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci. Předmětem vlastnického práva můţe být jakákoliv věc v právním 36 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 54 37 133 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích 38 tamtéţ, s. 55 39 Fiala, J. a kol. Občanské právo hmotné. Brno: Nakladatelství Doplněk, 2002. s. 105-106 16

smyslu. Je to právo jednotné. 40 123 Občanského zákoníku vymezuje oprávnění, jeţ náleţí k subjektivnímu právu vlastnickému; je to právo předmět svého vlastnictví drţet (ius possidendi), uţívat nebo poţívat jeho plody a uţitky (ius utendi et fruendi) a nakládat s ním (ius disponendi). 41 Podstatné je, ţe obce dnes představují plnohodnotné právní subjekty, a jsou tudíţ i plnohodnotnými subjekty vlastnického práva. Mají tedy jako vlastníci, principiálně v rovném postavení s jinými vlastníky, všechna vlastnická oprávnění, a jsou také v zásadě stejně omezování jako jiní vlastníci. Je ovšem třeba hned podotknout, ţe zákon, který by ve vlastním slova smyslu vyhrazoval pro obce určitý majetek, resp. činil by z určitého majetku jejich majetek výlučný, dosud přijat nebyl. 42 V platném právu najdeme výslovné vyjádření rovnosti subjektů vlastnického práva. Kaţdý má právo vlastnit majetek, vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. 43 Stejně tak i ustanovení 124 Občanského zákoníku říká Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana. Toto ustanovení vychází z rovnoprávnosti všech vlastníků a zakotvuje stejnou právní ochranu vlastnictví bez ohledu na jeho dosavadní druhy a formy. Vlastník však nemůţe vykonávat své právo zcela neomezeně. 44 Tím pádem ani obec jako vlastník. Článek 11 odst. 3 LZPS stanoví, ţe Vlastnictví zavazuje. Další omezení, která najdeme v řadě právních předpisů, mají různou povahu, zpravidla pro některé případy stanoví, jak jedině můţe být věc uţívána, tzn. za určitých podmínek nebo v určitých oblastech. Např. se omezuje uţívání a nakládání s určitými věcmi (stavbami), a to tím, ţe se stanoví pravidla, jak jedině je lze uţívat a jak s nimi můţe být nakládáno. Jinou povahu mají omezení, která se týkají výkonu vlastnického práva v určitých podmínkách (např. ve stavu nouze) nebo v určitých oblastech (např. v chráněném území či ochranném pásmu), a ještě jinou omezení, související s tzv. sousedskými právy nebo existujícími z titulu věcného břemene, zástavního práva, apod. V této souvislosti nelze pominout ani moţnost věc ve veřejném zájmu vyvlastnit. Vedle těchto obecných omezení jsou obce při výkonu svého vlastnického práva také speciálně veřejnoprávně omezovány. 45 40 Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J. Občanský zákoník. Poznámkové vydání s judikaturou a literaturou. 10. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2005. s. 156 41 tamtéţ, s. 156 42 srov. Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 19 43 tamtéţ, s. 17 44 Holub, M., Fiala, J., Bičovský, J. Občanský zákoník. 10. aktualizované vydání. Praha: Linde, 2005. s. 159 45 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 18 17

V souvislosti s vlastnictvím je nezbytné zmínit problematiku obce jako spoluvlastníka. V případě obcí je role obce jako spoluvlastníka neţádoucí, avšak není moţné se jí v některých případech zcela vyhnout. Obec se můţe stát spoluvlastníkem ze zákona nebo na základě zákona. Zvláštním případem spoluvlastnictví, kdy obec není zákonem o obcích nijak omezována, představuje podílové spoluvlastnictví společných částí domu podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů. 46 3.4 Další subjekty vlastnického práva zřizované obcí Přestoţe je tato práce orientována na přímý výkon vlastnického práva obcí, povaţuji za nezbytné pro úplnost alespoň okrajově vymezit i další subjekty vlastnického práva, které mohou obce zřizovat organizační sloţky a příspěvkové organizace. 3.4.1 Organizační složky Pokud jde o organizační sloţky jako vykonavatele vlastnického práva obcí, jde o výkon organizačně zprostředkovaný. Organizační sloţky jsou zařízení bez právní subjektivity, nejsou právnickými osobami. Jejich vznik je upraven rozpočtovými pravidly územních rozpočtů. Podle 24 odst. 1 věta první RPÚR vzniká organizační sloţka rozhodnutím zastupitelstva daného územního samosprávného celku. Zřizovací listina má pro existenci a fungování organizační sloţky obce zásadní význam. Mimo jiné musí obsahovat vymezení majetku ve vlastnictví zřizovatele, pokud se organizační sloţce předává do správy k jejímu vlastnímu hospodářskému vyuţití; vymezení majetku by se mělo dít formou soupisu, v němţ by se majetek předávaný do tzv. správy podrobně a hlavně přehledně členil. Současně musí být vymezena také majetková práva, tj. taková práva, která organizační sloţce umoţní, aby svěřený majetek mohla řádně vyuţívat pro účely, pro něţ byla zřízena, a v rámci vymezené pravomoci o něj mohla pečovat. Jednání organizační sloţky je právně vţdy jednáním dané obce. Organizační sloţka nemůţe mít vlastní majetek. Jménem obce, která jako účastník právních vztahů je právnickou osobou, činí právní úkony zásadně vedoucí organizační sloţky, jíţ se tyto právní úkony týkají. Vedoucího organizační sloţky jmenuje zřizovatel tedy obec. 46 srov. Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 22 18

3.4.2 Příspěvkové organizace Právní úprava příspěvkových organizací i jejich samotný vznik jsou obdobné jako u organizačních sloţek. Stejně jako organizační sloţky i příspěvkové organizace nemohou vlastnit majetek, majetek jim tak obec svěřuje do správy. Podle 27 odst. 3 věta první RPÚR ke vzniku příspěvkové organizace obce dochází dnem určeným zřizovatelem (zastupitelstvem obce) v rozhodnutí. Zřizovací listina, kterou obec jako zřizovatel vydá o vzniku příspěvkové organizace obce, má pro její existenci a fungování, podobně jako pro existenci a fungování organizační sloţky obce, zásadní význam. Kromě jiných povinných náleţitostí je jejím obsahem vymezení majetku ve vlastnictví obce - zřizovatele, který se příspěvkové organizaci předává do správy k jejímu vlastnímu hospodářskému vyuţití. Současně musí obsahovat vymezení majetkových práv, aby příspěvková organizace mohla svěřený majetek, včetně majetku získaného vlastní činností, spravovat pro hlavní účel, k němuţ byla zřízena. 47 V majetkoprávních vztazích jedná příspěvková organizace svým jménem a nese vlastní odpovědnost za závazky, které z tohoto jednání vzniknou. Za příspěvkovou organizaci jedná její statutární orgán, kterým je zpravidla ředitel. Právní úkony činí přímo tato organizace, coţ je limitováno jednak její povahou a jednak zákonem. 3.5 Dobrovolné svazky obcí Svazek obcí představuje z majetkoprávního hlediska jakýsi smíšený typ. Jde o sdruţení svého druhu (členy mohou být pouze obce), které je právnickou osobou, jeţ odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností. Současně, vedle hospodaření se svým majetkem, tj. majetkem, který získal svou vlastní činností, svazek obcí hospodaří s majetkem, který ze svého vlastního majetku vloţily po rozhodnutí zastupitelstva do svazku obcí jeho členské obce podle stanov svazku obcí. 48 K vytvoření svazku musí být uzavřena smlouva podle 46 odst. 2 písm. b) zákona o obcích, resp. veřejnoprávní koordinační smlouva, jejíţ přílohou jsou stanovy svazku. Návrhem smlouvy je obec vázána ode dne schválení zastupitelstvem, účinnosti pak smlouva nabývá přijetím jejího návrhu všemi účastníky. Lze tedy říci, ţe svazek obcí má podobné postavení jako příspěvkové organizace zřizované obcí. Orgány svazku obcí mohou s majetkem ve vlastnictví členských obcí nakládat jen v souladu s majetkovými právy, která na ně členská obec přenesla podle stanov svazku. 47 srov. Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 38 48 tamtéţ, s. 44 19

Majetek, který nabyly svazky obcí před účinností rozpočtových pravidel územních rozpočtů (tj. před 1. lednem 2001), nabyly zásadně do svého vlastnictví. Tehdejší úprava, konkrétně 20a odst. 3 zákona č. 376/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, totiţ umoţňovala obcím převést na svazek svůj majetek v rozsahu slouţícím k vykonávání činností, které na svazek přenesly. 49 49 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 45 20

4. Nabývání nemovitého majetku obcí O nabývání ve vlastním právním smyslu jde tehdy, kdy subjekt, od kterého se majetek nabývá, je svébytným vlastnickým subjektem (právnickou nebo fyzickou osobou). Mezi způsoby nabývání majetku obcí můţeme zařadit zejména nabývání majetku dle zákona č. 172/1991 Sb., smluvní nabývání, vyvlastnění, nabývání rozhodnutím soudu a moţné, i kdyţ méně obvyklé, nabývání děděním. Obce však nabývají nemovitý majetek i výstavbou. 4.1 Nabývání ze zákona Nabývá-li se majetek zákonem, znamená to, ţe zákon sám je nabývacím titulem, je tím, co přímo vede k nabytí majetku. 50 U obcí docházelo k nabytí majetku zákonem dle 1 3 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění pozdějších předpisů, a dále sem můţeme zařadit také zákon č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdruţení v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách. 4.1.1 Nabývání ze zákona č. 172/1991 Sb. Dle 1 3 zákona č. 172/1991 Sb. přecházely do vlastnictví obcí přímo ze zákona: - nemovité věci, k nimţ ke dni 23. listopadu 1990 příslušelo právo hospodaření místním nebo městským národním výborům, jestliţe s nimi příslušná obec ke dni 24. 5. 1991 hospodařila 51 (obec tento majetek převzala při svém vzniku jako nástupce národního výboru) 52 - historický majetek obce, tj. nemovitosti - nezastavěné pozemky, pozemky zastavěné stavbami ve vlastnictví fyzických osob, stavby s pozemky tvořícími s nimi jeden funkční celek, pozemky zastavěné stavbami přecházejícími do vlastnictví, které byly ke dni 31. 12. 1949 ve vlastnictví obce 53 a nebylo rozhodující, která státní organizace k nim měla ke dni 24. 5. 1991 právo hospodaření 54 - věci, které tvoří bytový fond 55, tj. obytné domy s pozemky tvořícími s nimi jeden funkční celek, jestliţe jsou ve vlastnictví České republiky v katastrálním území obce, a právo 50 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 93 51 srov. 1 zákona č. 172/1991 Sb. 52 Frelichová, K. Exkurz do zákona o přechodu některých věcí z majetku ČR do vlastnictví obcí. Aplikované právo č. 2/2007, s. 105 53 srov. 2 zákona č. 172/1991 Sb. 54 Frelichová, K. Aplikované právo č. 2/2007, s. 105 55 tamtéţ, s. 105 21

hospodaření k nim měl podnik bytového hospodářství nebo jiná státní organizace a funkce zakladatele nebo zřizovatele takové organizace přešla na obec nebo okresní úřad 56 Z výše uvedeného je nicméně zřejmé, ţe podle zákona č. 172/1991 Sb. přecházely opravdu jen věci (nebo tzv. hmotný majetek státu), kdeţto majetková práva a závazky (čili tzv. nehmotný majetek) přešla jiţ dříve, a to podle 68 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, tj. s účinností k 24. 11. 1990. To znamená, ţe první nabytí majetku zákonem našimi novodobými obcemi je třeba spojovat právě s těmito dvěma ustanoveními. 57 Obce měly v době od 24. 11. 1990 do 24. 5. 1991 svá majetková práva a závazky a přitom hospodařily s cizími hmotnými věcmi způsobem obdobným právu hospodaření, jak je stanoveno v ustanovení 1 odst. 2 ZMO. Jednalo se o drobný koncepční problém zákona o majetku obcí. 58 4.1.1.1 Uplatnění práva hospodaření 1 zákona č. 172/1991 Sb. má v zákoně klíčové postavení. Došlo ke znovuobnovení postavení obce a obce se konstituovaly jako právnické osoby sui generis. Obec jiţ nebyla státním orgánem nebo organizací a nemohla být tedy nositelem práva hospodaření stejně, jako kdyţ byla ještě národním výborem. 59 Podle ustanovení 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. přešly do vlastnictví obcí, věci z vlastnictví České republiky, s nimiţ obce hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona, tj. ke dni 24. 5. 1991. Ustanovení 1 odst. 2 téhoţ zákona k nim přidávalo i další věci, a to ty, se kterými obce a v hlavním městě Praze také městské části, začaly hospodařit po 23. listopadu 1990 způsobem obdobným způsobu hospodaření a hospodařily s nimi také ke dni účinnosti tohoto zákona. 60 Nejednalo se o vlastnické právo České republiky s výkonem práva hospodaření státními subjekty, ale pouze o právo obdobné právu hospodaření, protoţe zákon o majetku obcí ještě neplatil. 61 Obsah práva hospodaření byl přesně vymezen v tehdy platném a účinném hospodářském zákoníku, a to především v ustanoveních 65 a 66. Obsah práva obdobného 56 Havlan, P. a kolektiv. Majetek obcí a krajů v platné právní úpravě. Praha: Linde, 2008. s. 94, srov. 3 zákona č. 172/1991 Sb. 57 tamtéţ, s. 95 58 Havlan, P. Zamyšlení nad majetkem územních samospráv. In Právní rozhledy č. 2, 2000, s. 51 59 Frelichová, K. Aplikované právo č. 2/2007, s. 106 60 1 odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. 61 Frelichová, K. Aplikované právo č. 2/2007, s. 106 22

právu hospodaření, které měly obce k národnímu majetku, jehoţ obsah tvořil soubor práv a povinností, byl stejný jako u práva hospodaření. 62 V ustanovení 1 odst. 3 zákona je zakotveno, ţe nedocházelo k přechodu věcí, které slouţily k plnění úkolů drobných provozoven národních výborů. Takováto drobná provozovna musela existovat ke dni 23. 5. 1991. 63 4.1.1.2 Historický majetek Vymezení historického majetku obce nalezneme v 2, kde je definováno, které věci se vracejí do vlastnictví obce, protoţe jsou jejím historickým majetkem. Toto ustanovení se snaţí o určitou nápravu křivdy, která nastala znárodněním obecního vlastnictví k datu 1. 1. 1950. Rozhodující byl stav, který tu byl ke dni 31. 12. 1949. 64 V souladu s tímto ustanovením šlo o věci, které obec vlastnila ke dni 31. 12. 1949, avšak tyto věci musely být stále ve vlastnictví České republiky. Původní historický majetek obcí se totiţ za dobu 41 let mohl stát majetkem federálního státu; majetkem občanů, jestliţe jim byl dán do vlastnictví, anebo jej získali na základě práva osobního uţívání; majetkem druţstva nebo jiné nestátní organizace, které ho získaly do vlastnictví nebo trvalého uţívání, nebo se takový majetek mohl zásadně změnit ve své podstatě a funkci. 65 Pokud jde o 2 zákona č. 172/1991 Sb., tj. majetek, který stát obcím odňal na základě likvidace obecního zřízení a který ex lege obcím vrací, sledoval zákon cíl vlastní všem ostatním restitučním předpisům, totiţ právě vydání věcí (nemovitostí) jejich původnímu vlastníku. 66 Nutno dodat, ţe do vlastnictví obcí přecházely pouze stavba s pozemky, jak vyplývá z textu zákona. Movité věci ve stavbě na pozemku zůstávají tedy ve vlastnictví státu, a to i v případě, ţe se jedná o věc, kterou obec vlastnila ke dni 31. 12. 1949. 67 Jako problematický se můţe jevit 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb., tj. vymezení stavby s pozemky tvořícími se stavbou jeden funkční celek. K této otázce, zda pozemky tvoří se stavbami jeden funkční celek, judikoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 28 Cdo 3382/2010 ze dne 15. 3. 2011 takto: Označení určitého zařízení jako areálu předpokládá vzájemnou provázanost funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky. Mohou existovat pozemky tvořící s objekty výstavby jeden funkční celek. Pod takovým pozemkem nutno rozumět jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky provozně související celek bez přerušení. 62 Frelichová, K. Aplikované právo č. 2/2007, s. 106 63 tamtéţ, s. 106 64 tamtéţ, s. 107 65 Kopsová, M. Historický majetek obcí a přídělové řízení. In Svaz měst a obcí ČR, 2004 66 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010 sp. zn. 28 Cdo 2419/2009 67 Frelichová, K. Aplikované právo č. 2/2007, s. 110 23

Předmětem přechodu vlastnického práva na obec podle 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 172/1991 Sb. však nemohou být objekty dočasného charakteru podle stavu zjištěného ke dni 31. 12. 1949, byť pozemky, na nichž byly tyto objekty instalovány, náležely do vlastnictví obce. 68 Soudy se také v rámci přechodu historického majetku do vlastnictví obcí vyjadřovaly několikrát také k 2 odst. 3 a 4 zákona č. 172/1991 Sb. Jedná se o případy, kdy po zaniklé obci existuje více právních nástupců, popř. kdy nemovitosti přecházejí do vlastnictví obce, jejíţ území nemovitosti tvoří ke dni 1. července 2000. Pro restituce majetku obcí podle zákona č. 172/1991 Sb. není v případě právního nástupnictví po obci zaniklé po datu 31. 12. 1949 rozhodný územní princip; má-li obec více právních nástupců, přechází nemovitosti do jejich podílového spoluvlastnictví bez ohledu na to, na území kterého z nich nemovitosti nyní leţí. 69 K právnímu nástupnictví se vyjadřoval ve svém rozsudku taktéţ Vrchní soud v Praze jiţ v roce 1993, kdy tento judikoval, ţe: Každá obec, která ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. svým územím zahrnovala byť jen část původního území obce zaniklé po 31. 12. 1949, je jejím právním nástupcem ve smyslu 2 odst. 3, věty druhé. Je zde tak upřednostněn princip vlastnické kontinuity (oproti územnímu principu) vycházející z data 31. 12. 1949, resp. právního nástupnictví ve vztahu k tehdejšímu vlastníku obci. 70 Právní nárok obcí na vydání historického majetku prokazovaly obce původními doklady, pokud se dochovaly. Jednalo se zejména o výpisy z pozemkových knih, které si obec nechala vyhotovit státním notářstvím (dnes jsou pozemkové knihy uloţeny u příslušných katastrálních pracovišť). Novelou zákona č. 172/1991 Sb. - zákonem č. 114/2000 Sb. byl k ustanovení 2 vloţen nový odstavec 5, který stanovuje, ţe spolu s nemovitostmi uvedenými v odst. 1 přecházejí do vlastnictví obcí také stavby účelových komunikací, drobné stavby slouţící k plnění funkcí lesa, k výkonu práva myslivosti nebo k ochraně trvalých porostů, drobné stavby melioračních zařízení a drobné stavby lesotechnických meliorací, pokud byly v období od 1. ledna 1950 do 24. května 1991 vybudovány na pozemcích, které obce vlastnily ke dni 31. 12. 1949, nebo přecházejí na obce podle ustanovení 2a tohoto zákona, pokud jsou ke dni 1. července 2000 ve vlastnictví České republiky. 71 68 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009 sp. zn. 28 Cdo 1452/2008 69 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2006 sp. zn. 28 Cdo 184/2006 70 Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2006 sp. zn. 28 Cdo 1132/2006 71 2 odst. 5 zákona č. 172/1991 Sb. 24