OKRES PROSTùJOV CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âr OLOMOUCKO
Olomoucko OKRES PROSTùJOV Krajina v okolí Dzbelu, na hranici mezi Drahanskou a ZábfieÏskou vrchovinou. Na pfiedcházející stranû: Krajina u Pfiemyslovic, v pozadí Drahanská vrchovina. Okres Prostûjov leïí na jihozápadním okraji olomouckého regionu a hraniãí na západû s okresem Blansko, na severozápadû s okresem Svitavy, na severov chodû s okresem Olomouc, na v chodû s okresem Pfierov, na jihov chodû s okresem KromûfiíÏ a na jihozápadû s okresem Vy kov. Nejzápadnûj í bod okresu (49 32 37 s..; 6 44 2 v. d.) nalezneme v údolí u soutoku Pohorského potoka abûlé, 4 km západoseverozápadnû od obce Horní tûpánov. Nejsevernûj í bod (49 40 30 s..; 6 5 45 v. d.) se nachází v lese,5 km severoseverov chodnû od obce Ospûlov. Nejv chodnûj í bod (49 26 46 s..; 7 6 22 v. d.) leïí v poli,5 km v chodnû od obce Klopotovice, nejjiïnûj í bod (49 6 03 s..; 7 0 45 v. d.) v poli, km jiïnû od obce Osiãany. Nejvy í vrchol Skalky (734,7 m n. m.) se zvedá pfii západní hranici okresu v oblasti Drahanské vrchoviny, nejniï í místo (98 m n. m.) leïí v údolní nivû Hané v chodnû od Vrchoslavic. Rozlohou 76 967 km 2 patfií okres k nejmen ím v âr (59. místo). Poãtem obyvatel 0 9 (.. 999) pfii hustotû 43 obyvatel na km 2 se fiadí ke stfiednû zalidnûn m. Geologická stavba okresu Prostûjov, kter leïí na rozhraní âeského masivu azápadních Karpat, byla formována varisk m vrásnûním koncem karbonu a alpinsk m vrásnûním v neogénu. Horniny âeského masivu vystupují na území okresu Prostûjov v kern ch strukturách Drahanské a ZábfieÏské vrchoviny, pod povrchem jsou v ak pfiítomny na celém území. Mezi horninami âeského masivu zcela pfievládají hlubokomofiské fly ové sedimenty spodního karbonu oznaãované jako kulm. Je pro nû charakteristická tmavá barva a stfiídání zvrásnûn ch vrstev slepencû, drob, prachovcû a jílov ch bfiidlic. Hluboko v jejich podloïí se nachází tzv. krystalinikum tvofiené rûzn mi druhy Ïul se slabû metamorfovan m plá tûm pûvodních sedimentû (pfiedev ím fylity). Na povrch vystupuje krystalinikum pouze v mal ch ostrûvcích u âelechovic a mezi Jesencem akladkami. Je obvykle doprovázeno devonsk mi horninami, které vytváfiejí 58 PV 2
Okres Prostûjov jeho bezprostfiední nadloïí. U âelechovic pfievládají vápence, v okolí Jesence a Kladek nalezneme kromû nich také slepence a vulkanity. Vápence u âelechovic obsahují velmi bohatou a pestrou kálu fosilií z období devonu a jejich umûlé v chozy (Státní lom, RÛÏiãkÛv lom) byly proto vyhlá eny národními pfiírodními památkami. Geologicky velmi zajímavá je malá kra PV 3 59
Olomoucko KRAJINN POKRYV graptolitov ch bfiidlic u Stínavy, jediná stopa siluru na Moravû. NadloÏí hornin âeského masivu tvofií tfietihorní sedimenty Západních Karpat. Pfievládají mezi nimi nezvrásnûné usazeniny neogenního mofie zvaného karpatská pfiedhlubeà. Vrstvy tûchto hornin, tvofiené vápnit mi jíly (tzv. tégly a líry), písky a místy také tûrky, vyplàují sníïeniny, zejména Hornomoravsk úval a Vy kovskou bránu. Jen nepatrnû se na geologické stavbû okresu Prostûjov podílí denudované pfiíkrovové tûleso podslezské jednotky, které je souãástí fly ového pásma Západních Karpat. V silnû zvrásnûné a tek- 60 PV 4
tonicky znaãnû postiïené horninové v plni pfievládají paleogenní vápnité jílovce s hojn mi rohovci (tzv. menilitové bfiidlice), doprovázené vápnit mi pískovci. Pfiíkrovové tûleso podslezské jednotky, které tvofií v bûïky Litenãické pahorkatiny jiïnû od Nezamyslic, je nasunuto na horniny âeského masivu i na neogenní sedimenty karpatské pfiedhlubnû. Ve ãtvrtohorách se na území okresu vyvinuly pleistocenní sedimenty fiíãních teras, spra e, travertiny a holocenní nivní sedimenty. Na nûkter ch místech Drahanské azábfieïské vrchoviny lze nalézt stopy po dob vání chud ch Ïelezn ch rud, jejichï vznik souvisel s devonsk mi vulkanity. Pro stavební úãely se na mnoha místech prostûjovského okresu dob vala droba. U âelechovic a Jesence se tûïily vápence, u Urãic se dodnes tû- Ïí stavební písek. Ve v chodní ãásti okresu pfievaïuje bezlesá níïina, západní ãást má charakter vrchoviny. Hlavními vodními toky jsou pravostranné pfiítoky Moravy Valová a Haná. Okres Prostûjov díky svému v raznému protaïení ve smûru od severozápadu k jihov chodu zasahuje jak do âeské vysoãiny (hercynská provincie) tak do Západních Karpat. SníÏeniny Hornomoravského úvalu a Vy kovské brány ve stfiední a jiïní ãásti okresu umoïàují spojení Stfiední a JiÏní Moravy. Více neï polovinu plochy okresu zaujímají vrchoviny, ménû ãlenit pahorkatinn georeliéf pokr vá více jak tfietinu okresu, pouze malá ãást patfií rovinám. Do západní a stfiední ãásti okresu zasahuje v rámci âeské vysoãiny Drahanská vrchovina. Je oddûlena v raznou tektonickou linií probíhající údolími Nectavy a RomÏe od ZábfieÏské vrchoviny, jeï vyplàuje sever okresu. Povrch Drahanské vrchoviny je klenbovit, vytvofien na spodnokarbonsk ch drobách, slepencích a bfiidlicích. Z nejv e poloïen ch oblastí na západû okresu (Skalky 734,7 m n. m., Skály 723,9 m n. m.) georeliéf stupàovitû klesá k v chodu do Hornomoravského úvalu. RovnûÏ povrch ZábfieÏské vrchoviny dosahuje nejvût ích nadmofisk ch v ek pfii severozápadní hranici okresu (Zahálkovy Skalky 60,0 m n. m.) asniïuje se smûrem jihov chodním khornomoravskému úvalu. Vrchovinn georeliéf tvofien pfieváïnû devonsk mi a spodnokarbonsk mi sedimenty nese stopy zlomové tektoniky, v raznou hrástí je Velk Kosífi (44,9 m n. m.). Na devonské vápence jsou v oblasti Ludmírova a Vojtûchova vázány krasové jevy (vyvûraãky, jeskynû, závrty, krasové Ïleby). Stfiední ãást a v chodní ãást okresu aï po fieku Blatu vyplàuje Prostûjovská níïinná pahorkatina Hornomoravského úvalu. Mírnû zvlnûn m georeliéfem na terciérních a kvartérních sedimentech probíhají k jihu a jihov chodu iroké sníïeniny údolních niv Blaty, Valové ahané. RovnûÏ ploch mírnû zvlnûn georeliéf na tfietihorních jílech a píscích je charakteristick pro Vy kovskou bránu zasahující do jihozápadní ãásti okresu. K jihu od údolí Hané se zvedá Litenãická pahorkatina vyplàující jiïní v bûïek okresu. Georeliéf s úvalovit mi údolími a ploch mi hfibety tvofií pfieváïnû tfietihorní jíly. Na území okresu Prostûjov nalezneme v echny typy klimatick ch oblastí definované Quittem, E. (97): teplá (T), mírnû teplá (MT) i chladná (CH). Z klimatick ch podoblastí (jednotek) se dají vyãlenit T2 v teplé, MT, MT0, MT9, MT5 a MT3 v mírnû teplé a CH7 v chladné. Pfiechod mezi jednotliv mi podoblastmi je plynul od V na ZaodráÏí rostoucí nadmofiskou v ku území. Ta se nej- Okres Prostûjov V chozy vápence v PP Vápenice upozoràují na b valou tûïbu této suroviny. PV 5 6
Olomoucko Vyvíjející se oblaãnost typu cumullus nad PP Kozí horka. zfietelnûji projevuje prûmûrn mi hodnotami a reïimem hlavních klimatick ch charakteristik, kter mi jsou teplota vzduchu a atmosférické sráïky. Nejteplej í a souãasnû nejsu í oblastí jsou nejniï í polohy Prostûjovské pahorkatiny vyplàující v chodní polovinu okresu. Na ni postupnû navazují západním smûrem mírnû teplé podoblasti MT, MT0, MT9, MT5 amt3 a jedná se o vy í polohy Prostûjovské pahorkatiny. Nejchladnûj í a také nejvlhãí jsou nejv e poloïené plochy v Konické vrchovinû v západní ãásti okresu. Jedná se o podoblast CH7, která je plo nû pomûrnû malá. Klima podoblasti T2 lze charakterizovat dlouh m, tepl m a such m létem s velmi krátk m pfiechodn m obdobím s tepl m aï mírnû tepl m jarem i podzimem, krátkou mírnû teplou, suchou aï velmi suchou zimou s velmi krátk m trváním snûhové pokr vky. Podoblast CH7 se vyznaãuje velmi krátk m aï krátk m létem s mírnû chladn m a vlhk m, dlouh m pfiechodn m obdobím s mírnû chladn m jarem a mírn m podzimem, dlouhou mírnou zimou, mírnû vlhkou, s dlouh m trváním snûhové pokr vky. K nejteplej ím ãástem okresu patfií nejníïe poloïen a souãasnû nejvût í v bûïek Prostûjovské pahorkatiny na v chodû okresu s prûmûrn mi roãními teplotami 7,9 8,5 C. Nejchladnûj í oblastí (asi 6,5 C) je nejvy í ãást Konické vrchoviny. Velké vegetaãní období (IV. IX.) charakterizují prûmûrné denní teploty vy í neï 5 C a ve vy ích polohách zaãíná kolem 8. dubna a konãí kolem 27. záfií. S ub vající nadmofiskou v kou je jeho nástup dfiívûj í (uï první dubnové dny) a konãí v prûmûru 30. záfií. V Prostûjovské pahorkatinû zaãíná uï koncem bfiezna a konãí kolem 5. fiíjna. Nejchladnûj í mûsíc v roce je leden, kdy nejniï í teploty klesají v nejvy ích polohách okresu (kolem 600 m n. m.) na 3,9 C a postupnû se zvy ují na 3,4 C ve stfiedních polohách. V nejníïe poloïené Prostûjovské pahorkatinû má prûmûrné lednové minimum hodnotu 2,6 C. Absolutní minimum 35,9 C bylo zji tûno. února 929 vplumlovû, v Konici bylo stejn den namûfieno 32,8 C. Nejteplej í mûsíc je aï na v jimky ãervenec. Ve vy ích polohách dosahuje ãervencov prûmûr hodnot 6,4 aï 7, C, v Prostûjovské pahorkatinû 7,9 8,7 C. Absolutní maximum bylo ale v Prostûjovû zji tûno 30. 6. 950 a mûlo hodnotu 36,0 C. V Konici bylo 27. 6. 935 namûfieno 34,8 C. Mrazov ch dnû, tj. dnû, kdy denní minimální teplota klesne pod bod mrazu, je více neï 30 v Konické vrchovinû a 05 5 v Prostûjovské pahorkatinû. Poãet ledov ch dnû, kdy maximální denní teplota nevystoupí nad bod mrazu, je podle nadmofiské v ky 35 43. Letní dny charakterizuje maximální denní teplota (25,0 C a zatímco v Konické vrchovinû ji je ménû neï 35 roãnû, vprostûjovské pahorkatinû to je v prûmûru více 45 dnû. Absolutnû nejvíce jich je v ãervenci. Znalost ãasoprostorového rozloïení atmosférick ch sráïek na území okresu je velmi detailní, neboè pro fiadu míst vãetnû Prostûjova jsou k dispozici sráïkové fiady za období 88 980. Mûsto Prostûjov a jeho nejbliï í okolí patfií k nejsu ím místûm okresu, kde prûmûrn roãní sráïkov úhrn ãiní pouh ch 555 mm. Opakem je Konická vrchovina s prûmûrn m roãním úhrnem aï 707 mm a s 42 mm ve vegetaãním období. S klesající nadmofiskou v kou sráïek ub vá. Polohy kolem 450 m n. m. mají roãní úhrn kolem 630 mm, nadmofiské v ky okolo 350 m n. m. (Ptení v Bouzovské vrchovinû) jen 68 mm. Nejvlhãím mûsícem b vá ãervenec (Prostûjov 8 mm, Rozstání 95 mm), nejsu í leden (Prostûjov 25 mm), ale 62 PV 6
Okres Prostûjov mûïe to b t únor nebo i bfiezen. Maximální denní úhrn sráïek byl v Prostûjovû zaznamenán 8. ãervence 936 a ãinil 68,3 mm. Poãet dnû v roce se sráïkami (spadne nejménû 0, mm sráïek) ãiní v Prostûjovû 47 a nejvíce jich je v ãervenci (3,6 dne), nejménû v únoru (0,7 dne). V nejníïe poloïené úvalové oblasti ale tato hodnota klesá aï na 20 dnû. DnÛ s denním sráïkov m úhrnem,0 mm je v Prostûjovû v dlouhodobém prûmûru 90,6 a dnû s denním sráïkov m 0,0 mm jen 6. Poãet dnû se snû- Ïením klesá spolu s nadmofiskou v kou. VKonické vrchovinû je to asi 45 dnû, vprostûjovské pahorkatinû 33,6 a v nejniï ích polohách jen 2,9. První den se snûïením pfiipadá na Prostûjov a okolí na 0. listopad. Nejdfiíve bylo zaznamenáno snûïení jiï 2. fiíjna 94, nejpozdûji 23. prosince 934. DnÛ se snûhovou pokr vkou je od 70 ve vy ích polohách do 45 v Prostûjovû. Maximální v ky snûhové pokr vky pfiesahují 40 cm, bûïné hodnoty jen zfiídka pfiesahují 0 cm. Vyjádfiíme-li oblaãnost v desetinách pokrytí oblohy oblaky, pak jasn ch dnû (oblaãnost men í neï 2 desetiny) je v prûmûru více ve v e poloïené Konické vrchovinû (53, dne). V Prostûjovû je tûchto dnû v prûmûru 45,3 roãnû. Maximum jejich v skytu pfiipadá na záfií. Jen prûmûrnû 0,8 jasn ch dnû pfiipadá v Prostûjovû na listopad. V e poloïená místa mají naopak více zamraãen ch dnû (oblaãnost je vy í neï 8 desetin) a v porovnání s niï ími polohami v létû. V Konické vrchovinû to je v prûmûru 32,4 dne a v Prostûjovû jen 25, dne. VProstûjovû je v prûmûru 53,6 dnû s mlhou (dohlednost niï í neï km), nejvíce jich pfiipadá na prosinec (9,3 dne), nejménû na ãerven (0,6 dne). Hodnoty trvání sluneãního svitu nejsou k dispozici. Hodnoty pomûrné (relativní) vlhkosti se na území okresu pfiíli neli í a roãní prûmûr ãiní 78 % s maximem v prosinci (89 %) a minimem v letních mûsících (53 6 %). Vûtrné pomûry Prostûjova dobfie korespondují s vûtrn mi pomûry úpatí Drahanské vrchoviny. Pfievládá SZ smûr vûtru (asi 5 % v ech pfiípadû), druh m pfievládajícím smûrem je J (,2 %). Vysok je poãet dnû s bezvûtfiím (35,3 % dnû v roce). V letních mûsících pfievaïují SZ vûtry (2,8%), v zimních J vûtry (4,5 %) za vysokého podílu bezvûtfií (36,7 %). Kvalita ovzdu í je dána dobr mi aï dostateãn mi moïnostmi provûtrávání celé Prostûjovské pahorkatiny v pfiípadû v skytu obou hlavních smûrû (SZ, J). Velmi slabû mohou b t provûtrávány polohy v závûtfií pfievládajících smûrû, napfi. oblast Ptení v letních mûsících. Celková emise SO 2 v okrese Prostûjov ãinila v roce 990 4457,45 t rok, emise NO x 8,07 t rok a pra ného aerosolu 320,0 t rok. Mezi nejvût- í zneãi Èovatele patfiil Agrostroj, star závod Prostûjov, Îelezárny Prostûjov, OP Prostûjov a jiï zaniklé cukrovary ve Vrbátkách a Nûmãicích nad Hanou. Témûfi celé území okresu Prostûjov leïí v povodí Moravy, byè tato fieka okresem neprotéká. Vût inu vod odvádí na v chod do Moravy fieky Blata, Valová abrodeãka, ze severozápadní ãásti okresu TfiebÛvka, do které se vlévá nûkolik men ích pravostrann ch pfiítokû. Nejv znamnûj í z nich je krasov potok pranûk, kter se v raznû podílel na vzniku Javofiíãsk ch jeskyní. Punkva a Bílá voda, pramenící v jihozápadní ãásti okresu v povodí fieky Svitavy (Dyje), mají v razn podíl na utváfiení Moravského krasu. Znaãná ãást okresu byla v minulosti odvodnûna melioracemi, na mnoha místech zbyteãn mi, coï se v kombinaci s relativnû nízk m úhrnem sráïek projevuje dlouhodobûj ím vodním deficitem ve více ãástech okresu. Nejvût í vodní nádrïí v regionu je Plumlovská pfiehrada. Vzhledem k poloze okresu a jeho georeliéfu tu dochází pouze k lokální povodním. V roce 997 nebyly v okrese Prostûjov, jako v jediném v Olomouckém kraji, zaznamenány kody katastrofálního charakteru. Území okresu je ãlenûno do fiady fytogeografick ch jednotek. Nejvût í plochu zaujímá f. o. Drahanská vrchovina, souãást âeskomoravského mezofytika, a Haná, která je ãástí Panonského termofytika. V bûïky Litenãick ch vrchû na jihu okresu náleïejí do Karpat- PV 7 63
Olomoucko POTENCIÁLNÍ P IROZENÁ VEGETACE ského mezofytika. Znaãné fytogeografické rozdíly spolu s rozmanitostí stanovi È jsou jednou z pfiíãin velmi rozdíln ch typû rostlinn ch spoleãenstev a fiady vzácn ch druhû rostlin. V niï ích polohách okresu se k pfiíãinám rûznorodosti fiadí také dlouh v voj osídlení. V nejniï ích polohách Prostûjovska na jihu a v chodû se dochovalo velmi málo pfiírodû blízk ch spoleãenstev. Jsou to zejména nivy men ích fiíãek, kde lze místy nalézt malé luïní lesíky s nûkter mi karpatsk mi druhy a v nich mj. kakost hnûdoãerven (Geranium phaeum), kostival hlíznat (Symphytum tuberosum) a v PP Pod Zápovûdsk m kopcem dokonce kru tík polabsk (Epipactis albensis). 64 PV 8
V nivû fiíãky Blaty se vyvinuly slatiny. Nyní jsou prakticky zniãeny odvodnûním a jímáním vody. Pfiesto se v NPP Hrdibofiické rybníky a v jejím okolí jako na jediné lokalitû v âeské republice vyskytují matizna bahenní (Ostericum palustre) a potoãnice drobnolistá (Nasturtium microphyllum). VBiskupicích najdeme mal luïní les s ãesnekem medvûdím (Allium ursinum). Ve f. o. Hanácká pahorkatina se pfiírodû blízká stanovi tû prakticky nedochovala. Malé lesíky tvofií topolové plantáïe nebo akátiny, z pûvodních habfiin zbyly pouze fragmenty. Kuriózní v jimkou jsou travnaté náspy a záfiezy Ïelezniãních tratí, které se staly útoãi tûm nûkter ch luãních druhû. V minulosti se zde roz ífiily svefiep vzpfiímen (Bromus erectus) aváleãka prapofiitá (Brachypodium pinnatum), dále mj. len rakousk (Linum austriacum), smldník alsask (Peucedanum alsaticum), jehlice rolní (Ononis arvensis), ledenec pfiímofisk (Tetragonolobus maritimus) adal í. Na Drahanské vrchovinû na západû a severu okresu nalezneme fiadu spoleãenstev od teplomiln ch v podhûfií po zra elinûná mokfiadní na planinách holoroviny nejvy ích poloh, i pfiesto, Ïe vrchovina tady má pfieváïnû jednotvárnou geologickou stavbu. Prakticky jedin mi horninami jsou kulmské sedimenty, jen v podhûfií místy pfiekryté spra í, která obohacuje pûdu Ïivinami. Pro podhûfií jsou zvlá tû typické teplomilné doubravy, na odlesnûn ch místech svahû s mûlk mi pûdami a skalkami b valé pastviny, hojné mj. v okolí Plumlova. Nejvût í a nejtypiãtûj í z nich leïí ve zvlá tû chránûn ch územích. Rostou na nich ostfiice nízká (Carex humilis) ao. ãasná (C. praecox), kostfiava walliská (Festuca valesiaca), koniklec velkokvût (Pulsatilla grandis), bûlozáfika vûtvitá (Anthericum ramosum) a kefi skalník celokrajn (Cotoneaster intergerrimus), vzácnû i trávniãka obecná (Armeria vulgaris), kociánek dvoudom (Antennaria dioica), vstavaã obecn (Orchis morio), prstnatec bezov (Dactylorhiza sambucina) a l kovec vonn (Daphne cneorum). Spra místy umoïàuje existenci nároãnûj ím druhûm, mj. ze spoleãenstev teplomiln ch plevelû. Vzácnû tu roste dejvorec velkoplod (Caucalis platycarpos), vrabeãnice roãní (Thymelaea passerina) a prorostlík okrouhlolist (Bupleurum rotundifolium). Pfiírodní park Kosífi na vrchu Velk Kosífi obsahuje neobyãejnou koncentraci v znamn ch druhû rostlin. Vyskytují se zde chlupáãek velkoúborn (Pilosella macrantha), mochna jahodovitá (Potentilla sterilis), lnûnka Dollinerova (Thesium dollineri), rûïe bedrníkolistá (Rosa pimpinellifolia) a fiada dal ích druhû. Pro vy í polohy Drahanské vrchoviny jsou typické listnaté lesy v ãlenitém terénu s hlubok mi a úzk mi údolími Ïleby. Roste zde nezvykle mnoho vitálních jedlí bûlokor ch (Abies alba), v niï- ích patrech mj. kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera) a k. devítilistá (D. enneaphyllos), rûïe pfievislá (Rosa pendulina), nedávno byl odsud popsán nález kru tíku Greuterova (Epipactis greuteri). Nejvy í polohy Drahanské vrchoviny hostí buãiny, které jsou místy podmáãené. V takov ch místech jsou pfiimí eny bfiíza p fiitá (Betula pubescens) a zfiejmû pfiirozenû smrk ztepil (Picea abies). Na zra elinûn ch loukách roste mj. fiada mokfiadních druhû, které jinak najdeme v horsk ch oblastech, napfiíklad suchop r pochvat (Eriophorum vaginatum), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), vûsenka nachová (Prenanthes purpurea), kakost lesní (Geranium sylvaticum), zevar nejmen í (Sparganium minimum) arûzné ostfiice, vãetnû o. stinné (Carex umbrosa) a o. pfiíbuzné (C. appropinquata). Z mechû je zajímav vzácn ra elinn druh dvouhrotec bahenní (Dicranum bonjeani) v PP V chaloupkách. Do 60. let 20. století rostly na nûkolika místech klikva bahenní (Oxycoccus palustris) arosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). V PR Uhliska byl v té dobû znám vzácn relikt mech baïiník kostrbat (Paludella squarrosa), nyní vymizel. Na nûkter ch zra elinûl ch loukách se po nûkolika letech fiízené péãe znovu objevují zajímavé druhy, vãetnû citlivé tolije bahenní (Parnassia palustris). Z dfiívûj ích Ïivinami chud ch pastvin Okres Prostûjov Hofieãek mnohotvárn ãesk (Gentianella praecox subsp. bohemica). 2 RÛÏe bederníkolistá (Rosa pimpinellifolia). 2 PV 9 65
Olomoucko 2 PerleÈovec vût í (Argynnis aglaja). 2 Kozinec dánsk (Astragalus danicus). se dochovalo jen nûkolik mezí, pfiesto zde doposud existuje vitální populace endemita âeské republiky hofieãku mnohotvárného ãeského (Gentianella praecox subsp. bohemica). âást Drahanské vrchoviny s ostrûvky vápence v severozápadním cípu okresu tvofií základ pfiírodního parku Kladecko. V buãinách na vápencích rostou okrotice bílá (Cephalanthera damasonium) a donedávna i korálice trojklanná (Coralorhiza trifida). Na nelesních stanovi tích se dochovaly zbytky pastvin s jalovcem obecn m (Juniperus communis) a dal ími jinde jiï vzácn mi druhy. Mokfiady jsou zde obohaceny uhliãitanem vápenat m, takïe kromû uveden ch druhû vrchovin ch mokfiadû zde rostou také ostfiice Davallova (Carex davalliana) a kru tík bahenní (Epipactis palustris). Lesní spoleãenstva Litenãick ch vrchû v nejjiïnûj í ãásti okresu jsou dobfie zastoupena v PR Vitãick les. Jsou zde pûkné porosty typické karpatské habfiiny s ostfiicí chlupatou (Carex pilosa). Velkou ãást okresu tvofií roviny a pahorkatiny Hornomoravského úvalu avy kovské brázdy (Prostûjovsk bioregion), na jihu nepatrnû zasahující do Karpatské podprovincie (Îdánicko-Litenãick bioregion). Toto území je dlouhodobû ob vané, zemûdûlsky intenzivnû vyuïívané, a proto jsou v nûm jen nepatrné plo ky pfiírodû blízk ch stanovi È. PfieváÏná vût ina zvífieny jsou druhy polí. Západní ãást okresu je naproti tomu vrchovinná (Drahansk bioregion), s v raznû lesní faunou v místy pomûrnû zachoval ch souvisl ch a málo pfiístupn ch porostech. Na Drahanské vrchovinû zbyly men í plochy ra elini È, s dochovanou psychrofilní faunou, nûkdej í ra elini tû na dolních tocích byla zlikvidována. Cel okres je velmi chud na vodu, potoky a fiíãky protékající údolími z Drahanské vrchoviny jsou v dolních úsecích vesmûs regulovány. Vût í vodní plochy tvofií pouze vodní nádrï Plumlov, Podhrádsk rybník a pro avifaunu v znamnûj í Hrdibofiické rybníky. Izolované nelesní biotopy v zemûdûlské krajinû, opu tûné lomy a staré sady i okraje tepl ch doubrav na úpatí Drahanské vrchoviny jsou útoãi tûm celé fiady teplomiln ch druhû ÏivoãichÛ, zejména hmyzu. Jsou to napfiíklad kudlanka náboïná (Mantis religiosa), kozlíãek hnûd (Dorcadion fulvum), chrobák ozbrojen (Odontaeus armiger), roháã obecn (Lucanus cervus), krasec tfie Àov (Anthaxia candens), vfietenu ka ligrusová (Zygaena carniolica), hnûdásek kvûtelov (Melitaea didyma), h. kostkovan (M. cinxia), modrásek viãencov (Polyommatus thersites), m. komonicov (P. dorylas), m. jetelov (P. bellargus) a mûra kukléfika hvûzdnicová (Cucullia asteris). Z okolí Plumlova byl nedávno popsán dosud neznám druh mot la drobníãek Trifurcula moravica a na téïe lokalitû byl poprvé v âeské republice nalezen vzácn drobníãek Trifurcula serotinella. V otevfiené krajinû Prostûjovska se dosud pomûrnû hojnû vyskytuje jinak velmi vzácn hrobafiík Nicrophorus germanicus. V pozdním létû je moïno v opu tûn ch vápencov ch lomech poblíï âelechovic pozorovat nápadnû ãervenû zbarvené sameãky pavouka stepníka rudého (Eresus niger). Nejsevernûj í lokality na Moravû má v tomto okrese je tûrka zelená (Lacerta viridis). Suché travnaté stránû ob vají bramborníãek ãernohlav (Saxicola torquata) a pûnice vla ská (Sylvia nisoria). Ze savcû zde byl opûtovnû zji tûn tchofi stepní (Mustela eversmannii) a na prostûjovském leti ti se udrïela populace sysla obecného (Spermophilus citellus) jako nejsevernûj í na Moravû. Vlhké louky ve vy ích polohách západní ãásti okresu ob vají mj. ohniváãek modrolem (Lycaena hippothoe), o. modroleskl (L. alciphron), hnûdásek rozrazilov (Melitaea diamina) a modrásek oãkovan (Maculinea telejus). Luãní biotopy byly negativnû ovlivàovány naru ováním vodního reïimu, hnojením a ãasto i pfiemûnou na ornou pûdu, proto mnohé zdej í druhy ÏivoãichÛ jsou na pokraji vymfiení nebo jiï vymizely, mj. okáã stfiíbrook (Coenonympha tullia). Charakteristick m ptaãím druhem luk vy ích poloh je bramborníãek hnûd (Saxicola rubetra). Ve zbytcích buãin a jedlobuãin Ïijí kromû iroce roz ífien ch lesních druhû mj. nesytka jedlová (Synanthedon cephiformis), okáã ãernohnûd (Erebia ligea), ãast je mlok skvrnit (Salamandra salamandra) a ãolek horsk (Triturus alpe- 66 PV 0
stris), z plazû je tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara), Ve star ch porostech je charakteristick v skyt s ce rousného (Aegolius funereus), v buãinách lejska malého (Ficedula parva), místy i strakapouda prostfiedního (Dendrocopos medius). Îije zde také netop r severní (Eptesicus nilssonii). PÛvodní rybí fauna tokû pfiedev ím vzemûdûlské krajinû náleïela lipanovému aï parmovému pásmu, ve vy ích úsecích pásmu pstruhovému. Zneãi tûním tokû je v ak zcela pozmûnûna. Vlhãí biotopy v niï ích polohách ob vá nápadn ohniváãek ãernoãárn (Lycaena dispar). Z obojïivelníkû se v mûlk ch nádrïích rozmnoïují kromû bûïn ch druhû skokan ostronos (Rana arvalis) i s. tíhl (R. dalmatina). Územím okresu probíhá v chodní hranice souvislého osídlení kuàky obecné (Bombina bombina), kuàka Ïlutobfiichá (B. variegata) chybí. Z vodních ptákû se vyskytují na neãetn ch vodách jen bûïné druhy, typick m ptákem bfiehov ch porostû je moudivláãek luïní (Remiz pendulinus). Prostûjovsko má bohatou historii osídlení. UÏ z období pfied více neï 30 tisíci lety pocházejí doklady o existenci paleolitického ãlovûka z Ondratic aotaslavic. Vy kovská brána uï tehdy fungovala jako dûleïitá komunikaãní trasa ve smûru sever jih. Doklady o osídlení jiï od doby kamenné máme zmnoha lokalit v níïinné a pahorkatinné ãásti okresu. Neolitická v inná opevnûná hradi tû existovala napfiíklad v lokalitách Hrad u Bílovic, âubernice uohrozimi nebo Obrova noha u Otaslavic. Také doba bronzová pfiiná í ãetné dûkazy o hojném osídlení, které se nachází na dobfie ochránûn ch místech poblíï vodních tokû do nadmofiské v - ky 400 m. Nejbohat í nálezy bronzov ch pokladû pocházejí z KfienÛvek. Doba Ïelezná zanechala také mnohé dûkazy o osídlení, ale mezi nejv znamnûj í patfií keltské osídlení. Keltové zanechali stopy o svém osídlení poblíï více neï tfiiceti obcí okresu. Mezi nejv znamnûj í lokality patfií oppidum (protourbánní typ osídlení) Staré Hradisko umalého Hradiska na v chodních svazích Drahanské vrchoviny. V dobû nejvût ího rozkvûtu v. století pfi. n. l. zde Ïilo více neï pût tisíc lidí a bylo jak msi hlavním keltsk m sídlem na Moravû (podobnû jako Závist u Zbraslavi v âechách). Bohaté archeologické nálezy podávají dûkaz nejen o dûmyslné soustavû opevnûní, ale i o zafiízení dílen a bohatství Ïelezn ch, jantarov ch a sklenûn ch v robkû i zlat ch mincí duhovek. Vprvních staletích na eho letopoãtu bylo území osídleno germánsk mi kmeny, jeï byly v 6. století vytlaãeny kmeny slovansk mi. Dal í doklady o osídlení tvofií slovanské rodové vsi. Nejstar í písemné doklady o sídlech prostûjovského okresu pocházejí z 2. poloviny. století. Prostûjov byl pov en na mûsto aï v roce 390. Kolonizace od 3. století zasáhla pfiedev ím oblast Drahanské vrchoviny. Pfiízniv vliv na ekonomick i sídelní v voj mûlo panování Pern tejnû hlavnû v 6. století, kdy mûsto Prostûjov i cel region zaïívají období velkého ekonomického vzestupu. Tfiicetiletá válka pfiiná í v razn populaãní pokles, mnohdy i zánik sídel (na Drahansku). Tereziánské a josefínské reformy (pfiedev ím raabizace, neboli dûlení velkostatkû) pfiiná ejí poslední v znamn zásah do sídelního systému. Vzniká celá fiada nov ch sídel. Období prûmyslové revoluce zasahuje pfiedev ím Prostûjov, kter byl v letech 870 94 relativnû nejrychleji rostoucím mûstem na Moravû. Pováleãn odsun NûmcÛ zasahuje území okresu jen okrajovû (oblast Brodku u Konice). V znamn m negativním jevem a zátûïí krajiny v pováleãném období byla pfiedev ím nadmûrná intenzifikace zemûdûlské v roby. Okres Prostûjov Samec silnû ohroïeného druhu je tûrky obecné (Lacerta agilis). 2 Samec ohniváãka celíkového (Lycaena virgaureae). 2 PV 67