Sluka, Holýšov, 4: 81-90, 2007 Ptactvo Zbirožska v díle Jana Jiráska z roku 1786 Birds of the Zbiroh region in a 1786 paper by Jan Jirásek Jiří MLÍKOVSKÝ Souhrn Jan Jirásek (1754-1797) popsal v rámci svých zeměpisných studií roku 1786 avifaunu Zbirožska na pomezí středních a západních Čech. Jedná se o první moderní avifaunistickou práci z území Čech, na níž se později zapomnělo. V tomto článku přináším překlad Jiráskova textu z německého originálu do češtiny, doplněný o interpretace Jiráskových pozorování a příslušné komentáře. Summary Jan Jirásek (1754-1797) described during his studies on the geography of Bohemia the avifauna of the Zbiroh region in central-western Bohemia. It is the first modern avifaunistic paper from the territory of Bohemia, which was later forgotten. I present here a translation of Jirásek s text from the German original to the Czech language, adding interpretations of Jirásek s records and relevant comments. Úvod V prvních desetiletích 18. století neprobíhal v Čechách žádný zoologický výzkum hodný toho jména. Teprve v sedmdesátých letech 18. století se objevila nová generace českých badatelů, která položila základy moderního faunistického výzkumu Čech. Jedním z prvních a zároveň jedním z nejvýznamnějších těchto badatelů byl Jan Jirásek (1754-1797), všestranně nadaný přírodovědec. Jan Jirásek (též psaný německy Johann Jirasek nebo Irasek) se narodil 25. července 1754 v Libochovicích v dolním Poohří a vyšší vzdělání získal na Stavovské inženýrské škole v Praze. Po studiích se Jirásek zprvu věnoval zeměpisnému poznání Čech, zejména Zbirožska a přilehlých oblastí (Jirásek 1786) a Krkonoš (Jirásek et al. 1791). Přírodu Zbirožska zřejmě zkoumal především, když zastával na Zbirožském panství funkci c.k. zemského a kamerálního inženýra (k.k. Landes- und Kammeralingenieur). Poté však odešel za prací do rakouského Salzburgu, kde zanedlouho, dne 6. července 1797, zemřel ve věku pouhých 43 let. Jeho pozůstalost je uložena v tamním Zemském archivu (viz http://www.salzburg.gv.at/themen/ se/salzburg/archive/bestaende/ nachlaesse.htm). O Jiráskově životě viz zejména Meusel (1797, 1806) a Anonym (1798). Česká ornitologie vděčí Janu Jiráskovi za první moderní práci o české 81
Mlíkovský J.: Ptactvo Zbirožska v díle J. Jiráska z roku 1786 avifauně. Ve svém díle nazvaném Pokus o popis přírody některých v berounském okrese ležících kamerálních panství, zejména Zbirohu, Točníku a Králova Dvora, a přilehlých, v plzeňském okrese ležících panství Mirošov a Osek z roku 1786 totiž Jirásek podal na tehdejší dobu dosti podrobný a zasvěcený přehled místního ptactva (Jirásek 1786: 84-90), byť v jiných svých publikacích se ptákům nevěnoval. Jiráskova avifauna Zbirožska je nejstarší faunistickou prací o ptácích Čech, která nadto obsahuje některé dodnes využitelné ornitologické údaje. Přesto osoba Jana Jiráska i jeho dílo o ptactvu Zbirožska unikly pozornosti historiků české ornitologie (např. Hudec 1999, Beneda 2006; viz však Mlíkovský & Benda 2005). V této práci proto předkládám komentovaný překlad ornitologické části Jiráskova popisu přírody Zbirožska. Jiráskem studované území Jiráskem studovaná kamerální panství zahrnovala území na severu přibližně od linie Mléčice Ostrovec Hředle Králův Dvůr, která zasahuje do dnešních mapovacích kvadrátů č. 6048, 6049 a 6050 (viz Pruner & Míka 1996). Ve východní části bylo území úzké, na jih pouze po linii Bítov Chodouň Žebrák Cerhovice (kv. 6050, 6149), od Cerhovic však sahalo daleko více na jih, až po Trokavec (kv. 6348). Jirásek (1786) se v souvislosti s ptáky zmínil o těchto lokalitách (v závorce uvádím číslo dnešního mapovacího kvadrátu): Drozdov (6149), Holoubkov (6248), Hořovice (6149), Hůrky (6249), Králův Dvůr (6050), Mirošov (6347), Osek (6149), Ostrovec (6048), Plasy (6046), Podmokly (6048), Přísednice (6148), Křivoklát (5949), Strašice (6248), Štěpánský rybník (6248), Těškov (6148), Točník (6149) a Zbiroh (6148). Interpretace Jiráskova díla Jan Jirásek neměl v době, kdy studoval ptactvo Zbirožska, k dispozici žádné určovací klíče a v Čechách tehdy nebyl ani jediný ornitolog, od něhož by se mohl ptáky naučit. Z jím použitého názvosloví můžeme soudit, že vycházel z díla Bohuslava Balbína (1679), tehdy již téměř sto let starého, přesto však stále ještě nejnovějšího spisu o zvířeně Čech. V textu užíval odborné ( latinské ) názvy ptáků v souhlase s tehdy nově zavedenou (Linné 1758) binomiální nomenklaturou, s níž tedy musel být obeznámen. Není jasné, které vydání Linného spisu Systema naturae znal, pravděpodobně se však jednalo o tehdy nejnovější verzi, tzv. 12. vydání tohoto díla (Linné 1766), které vyšlo tiskem i ve Vídni (Linné 1767) a v Göttingenu (Linné 1772) a bylo tudíž v Čechách jistě dostupnější nežli původní vydání dánské. Další zdroje jeho informací nejsou známé, neboť Jirásek jak bylo tehdy zvykem použitou literaturu necitoval. Jistě mohl být obeznámen s některými německými spisy (viz Engelmann 1846, Schlenker 2004, Haffer 2007). V oddílu o ptácích Jirásek (1786) často odkazuje na sbírku ptáků v Drozdově. Kdo tuto sbírku, zřejmě nejstarší svého druhu v Čechách založil a provozoval, není známo. V Droz- 82
Sluka, Holýšov, 4: 81-90, 2007 dově však bylo sídlo lesní správy Zbirožského panství, které patřilo přímo státu. Odpovědnou osobou byl tedy zřejmě Jan Karel Špork (1722-1790), nejvyšší lovčí Království českého v letech 1781-1790. Tato sbírka se bohužel do dnešních dnů nezachovala. Jirásek (1786) použil pro většinu druhů ptáků, o nichž se zmiňuje, tři názvy: německý, latinský a český. Německá i latinská slova jsou vesměs psaná správně, v českých slovech je však řada chyb a překlepů. Čeština tedy jistě nebyla Jiráskovým hlavním jazykem, musel však být v kontaktu s českými ptáčníky a podobnými znalci přírody, od nichž se české názvy ptáků dozvěděl (byť někde je zřejmě přejal z Balbína 1679). Pro samu interpretaci ptačích druhů uvedených Jiráskem (1786) byla nejvíce směrodatná německá jména, případně údaje o biologii daných druhů, pokud se o nich Jirásek zmínil. Latinská jména zřejmě často vytvořil Jirásek sám. Jsou totiž ryze popisná (např. bílá vlašťovka = Hirundo alba) a některá jsem ve starších publikacích nenalezl. Jejich výpovědní hodnota je tedy menší. Česká jména obsahují četné chyby a Jirásek je zřejmě do textu doplňoval dodatečně. Jejich výpovědní hodnota je tedy nejmenší. Pokud mají všechna tři použitá jména stejný význam, je identita daného druhu zpravidla zřejmá. Pokud ne, zpravidla identitu daného druhu komentuji v poznámce pod čarou. Při interpretaci Jiráskových druhů ptáků je nutné mít na paměti, že v jeho době nebyly rozlišovány stejné druhy jako nyní. Tak jako všude na světě, rozeznávali lidé především nápadné a/nebo komerčně využitelné druhy ptáků (viz např. Berlin 1992). Z Jiráskova textu je patrné, že lidé byli tehdy obeznámeni především s lovenými druhy ptáků, a to jak velkými (tetřev, tetřívek atd.), tak drobnějšími, které byly předmětem čižby (drozdovití ptáci atp.). Naopak nejasnosti převládají u bahňáků, pěnicovitých ptáků, rákosiny obývajících druhů atp. V některých případech nebyly tehdy ještě rozlišovány kryptické druhy, např. byl v Evropě znám pouze jediný druh šoupálka, tehdy nazývaný Certhia familiaris (Linné 1758 atd.). Teprve když Christian Ludwig Brehm roku 1820 (tedy přes 30 let po Jiráskově studii) odlišil a popsal šoupálka Certhia brachydactyla (jemuž dnes říkáme šoupálek krátkoprstý), zúžil se význam označení Certhia familiaris pouze na šoupálka, kterého dnes známe jako šoupálka dlouhoprstého. Obdobně nebyly dostatečně rozlišovány druhy žlun, budníčků, v literatuře běžně docházelo k záměně střízlíka s králíčkem atd. Některé druhy ptáků naopak měly tehdy více jmen a u Jiráska se tak mohou objevit několikrát. V níže uvedeném překladu ornitologického oddílu Jiráskova díla (1786: 84-90) jsem ponechal jeho česká jména ptáků, ovšem v korigované transkripci. Tato jména jsou uvedena kurzívou. Někde ortografie těchto názvů odpovídá dobovému úzu, avšak liší se od úzu dnešního. V takových případech jsem ponechal tehdejší úzus (např. laštovka, ne vlašťovka, korotev, ne koroptev, atd.). Pokud Jirásek uvedl pouze německé jméno druhu, je český překlad uveden stojatým pís- 83
Mlíkovský J.: Ptactvo Zbirožska v díle J. Jiráska z roku 1786 mem. Nutné komentáře (včetně dnes platných českých a vědeckých, tzv. latinských jmen druhů) jsem uvedl v poznámkách pod čarou. Jirásek tyto poznámky nepoužíval, takže všechny jsou moje (JM), což níž již znovu neuvádím. Jiráskův text Holubi 1 patří vedle mnoha variet bubláků 2, které většinou žijí i divoce, jakož i laštovek 3, jiřiček 4 a vrabců 5 mezi domácí ptáky 6. Rorejkové 7 hnízdí pouze ve starých zdech zámků Točník a Zbiroh. Konopáskové 8 hnízdí většinou ve stodolách, takže mohou být právem počítáni mezi domácí ptáky. V roce 1784 bylo pozorováno několik zcela bílých vlašťovek 9, které pocházely z hnízda v Holoubkově; veškerá snaha tyto ptáky zastřelit však vyzněla naprázdno. Na kostelních věžích se ráda zdržuje sůva velká 10. Sejček (též kubíček nebo kulíšek) 11 obývá trámoví stodol a kostelních střech. Jeho nepříjemný křiku se pověrčiví venkované často obávají, neboť se domnívají, že jím předpovídá smrt v jejich domě. Také polního ptactva začalo ubývat poté, co byl zrušen zákon na ochranu zvěře 12. Bažanti 13 dříve obývali jen oseckou a královodvorskou bažantnici, ale teď žijí i volně. Korotve 14 se vyskytují jen na Hořovicku a Podmokelsku, místy však i na Královodvorském panství. Křepelky 15, skřivani 16 a lindušky 17 jsou polní ptáci menší velikosti. Posledně jmenovaný druh přilétá na jaře, kdy se koncem dubna začne ohlašovat velmi příjemným zpěvem. Na loukách hnízdí chřástali 18. V křovinách na okrajích polí a luk jsem zaznamenal tyto druhy: masojídka 19, který je velikosti skřivana, hluchou pěnici 20, pěnici malou 21, králíčka 22, červenku 23, čermáčka 24, uhelníčka 25 a střízlíčka 26. Všechny tyto druhy hnízdí v nížinách u potoků, zejména u vsi Přísednice, a dále v královodvorské bažantnici, kde je za nocí možné zaslechnout i slavíka 27. Kromě nich není na těchto místech žádnou vzácností strnad 28 a Kleiner Specht 29. Úplně bílý jedinec prvně jmenovaného druhu se nachází v drozdovské sbírce ptáků. Od kanára 30 jsem tento druh dokázal odlišit jen podle velikosti. Datlíci popelaví 31, datlíci bílí 32, datlíčkové 33 a různé druhy sýkor, včetně sýkory velké 34, modřinky 35 a mlíkařky 36 vesměs hnízdí v dutinách stromů. Ostatní zpěvní ptáci, jako pěnkavy 37, stehlíci 38, zvonci 39 a jiřice 40, žijí jen v ovocných sadech a v královodvorské a osecké bažantnici. Konopky 41 dávají přednost skalním rozsedlinám, stejně jako krkotoči 42 a bělohřibové 43, s nimiž se nejspíše můžeme setkat na pahrbcích v okolí Králova Dvora. Straky 44 si hnízdo staví většinou na hrušních a dalších stromech v ovocných sadech, a tak stromům škodí. Lesní ptáci, kteří u nás zůstávají po celé léto, patří většinou k níže jmenovaným druhům, z nichž nejušlechtilejší a zároveň nejužitečnější jsou velcí tetřevi 45, kteří v dubnu tokají v ostroveckém revíru na hranici s knížecím panstvím Křivoklát, malí tetřevi 46, kteří tokají ve všech revírech, a jeřábci 47, kteří se většinou zdržují jen 84
Sluka, Holýšov, 4: 81-90, 2007 v těškovsko-hůreckém a v ostroveckém revíru. Také hřivnáči 48, doupňáčci 49 a hrdličky 50 jsou lesní ptáci vhodní k jídlu. První a třetí druh z nich si obvykle staví hnízdo na vysokých jedlích nebo dubech, zatímco prostřední druh si hnízdo buduje v dutinách stromů. Drozdi 51 v létě začínají ráno zpívat ještě o hodně dříve než lindušky 52. Kosi 53, brávníci 54 a vlhy 55 jsou jedlí lesní ptáci, kteří si vesměs staví hnízda na stromech. Špiclíci 56, hejlové 57 a dlaskové 58 jsou rovněž jedlí ptáci, ale málo hodnotní. Sojky 59 a mandelíci 60 si hnízda staví na stromech a jí je jen prostý lid. Mandelíci mají po ledňáčcích 61 a žluvách 62 ze všech českých ptáků nejkrásnější vzhled. Přilétají k nám v květnu a v srpnu spolu se žluvami zase odlétají. Dudek 63, lelek 64, žluva černá 65, špaček 66 a žluva zelená 67 jsou větší druhy lesních ptáků, které svá mláďata vychovávají v dutinách stromů. Prostý lid si velmi cení srdce datla černého, které používá na rozličné nemoci. Mezi drobné lesní ptáky patří dále takzvaní kozlíčci 68, černohlavé sýkory 69 a ocasaté sýkory 70, které jsou nejmenším ptákem Zbirožska. V drozdovské sbírce ptáků jsem viděl druh dlouhoocasé sýkory 71, který byl ještě menší než králíček 72. Tento pták byl prý střelen před mnoha lety na průtahu a od té doby ho tu nikdo neviděl. Za částečně škodlivého lesního ptáka považuji krkavce, který je největší z celého vraního plémě. Vyskytuje se pouze v těškovském revíru a u Strašic, kde často i zahnízdí. Havrani 73 nejsou tak vzácní jako předchozí druh. Vrány 74 a kavky 75 hnízdí ve všech lesích a často navštěvují pole, kde se živí larvami hmyzu. Kukačky 76 přináší našim venkovanům příjemný letní čas. Zpočátku se živí červy a hmyzem, ale na podzim se z nich stávají draví ptáci, škodící drobným tažným ptákům. Typem nočních dravců jsou ušaté a bezuché sovy, včetně již výše popsaného sýčka. Patří k nim vejři 77, kteří většinou hnízdí v sousedních oblastech, zejména na panství Plasy, zatímco u nás jsou ke spatření jen zřídkakdy. Sůvy skalní 78 a sůvy lesní 79 jsou na celém panství nevzácným zjevem. Ostatní draví ptáci, tedy sup 80 a různé druhy orlů 81, se vyskytují pouze na tahu, kdy bývají nezřídka střeleni v okolí Hořovic a dodáni do Drozdova. Na jaře roku 1785 byl tady na Štěpánském rybníku chycen živý orel mořský 82, který ulovil štiku vážící 3 kg a zasekl se do ní drápy tak pevně, že štiku nedokázal ani zvednout do výše, ani se jí pustit. Tento pták, který je jedním z největších druhů orlů, vážil 7 kg. Nejvyšší zemský lovčí pan hrabě Špork 83 ho nechal vycpat a pak ho předal do drozdovské sbírky ptáků. V okolí rybníků, zejména na bahniskách, se na jaře napřed objevují čejky 84, které později následují mořské laštovky 85, různé druhy bahňáků, jako hvížďáčci 86, bekasínky 87 a kulíchové 88, z nichž poslední druh u nás nikdy nezůstává přes léto, jen v některých letech protahuje. Také volavky 89, labutě 90, bukači 91 a čápi 92 se u nás vyskytují jen na tahu. Ve výše zmíněné drozdovské sbírce ptáků jsou od prvních z těchto druhů pěkné exempláře. Na tahu navštěvují naše rybníky a pak i pole oseté ozimým nebo letním osi- 85
Mlíkovský J.: Ptactvo Zbirožska v díle J. Jiráska z roku 1786 vem husy divoké 93, krušanky 94, divoké kachny 95, lysky 96, skřipky 97, roháči 98, vodní kuřata 99 a potápky 100. Všechny posledně jmenované druhy, stejně jako rákosníci 101, setrvávají přes léto na zdejších rybnících a hnízdí na nich v rákosí. U břehů potoků poletují břeháčci 102 a lednáčci 103, kteří hnízdí v zemi pod břehem. Čížci 104 si staví hnízdo na olších, a to tak vysoko, že je sotva rozpoznatelné. Naším krajem každoročně protahuje mnoho dalších, menších i větších ptáků. Někteří z nich přitom bývají pochytáni na čihadlech, zejména kvíčaly 105, crkové 106, křivonosky 107, chocholouši 108, sněhule 109 a čečetky 110. Dva posledně jmenované druhy do našeho kraje přilétají ve velkém počtu zpravidla každých 6 až 7 let. Piplíčkové neboli špiclíčkové 111, chocholoušci velcí 112, konopásci žlutí 113, vodní kosi 114 a skalní vrabci 115 také přilétají každoročně, ale téměř se u nás nezdrží, nýbrž hned pokračují v cestě do krajů, kam mají namířeno. Pokaždé směřují na jihovýchod a z téhož nebeského směru se také na jaře vracejí. Vysvětlivky k poznámkám: 1 Holub domácí. 2 Jirásek uvádí pouze německé jméno (Trommeltaube). 3 Vlašťovka obecná (Hirundo rustica). 4 Jiřička obecná (Delichon urbica). 5 Vrabec domácí (Passer domesticus). 6 V Jiráskově době byli za domácí označovány ty druhy, které obývaly lidská obydlí (tedy např. i čáp bílý nebo jiřička obecná), zatímco o polařících, v dnešním slova smyslu domácích holubech Jirásek podle tehdejších kritérií správně napsal, že žijí i divoce. 7 Rorýs obecný (Apus apus). 8 Konipas bílý (Motacilla alba). 9 Jirásek uvádí pouze německé jméno (Hausschwalbe). Jde o albinotické vlašťovky obecné (Hirundo rustica). 10 Sova pálená (Tyto alba). 11 Sýček obecný (Athene noctua). 12 Zřejmě lovecký řád císaře Josefa II. (1741-1790) z roku 1780. 13 Bažant obecný (Phasianus colchicus). 14 Koroptev polní (Perdix perdix). 15 Křepelka polní (Coturnix coturnix). 16 Skřivan polní (Alauda arvensis). 17 Nejasné. Německé jméno (Heidelerche) naznačuje, že se může jednat o skřivana lesního (Lullula arborea), který však zřejmě nebyl dostatečně odlišován od lindušky lesní (Anthus trivialis) a lindušky luční (Anthus pratensis). Jiráskem zmíněné latinské jméno (Alauda pratensis) nelze považovat za důkaz výskytu lindušky luční na Zbirožsku kolem roku 1780. 18 Chřástal polní (Crex crex). 19 Ťuhýk obecný (Lanius collurio). 20 Pěnice pokřovní (Sylvia curruca). 21 Nejasné, zřejmě nějaký drobný pěnicovitý pěvec. Jiráskem uváděné německé (Kleine Graßmücke), latinské (Motacilla currucula) i české (pjenice mala) jméno je vždy téhož významu. 22 Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), jak naznačuje Jiráskem použité německé jméno (Zaunkönig). Jím použité latinské (Motacilla regulus) a české (kraliczek) jméno bylo používáno ve významu králíček, který byl se střízlíkem často zaměňován. 23 Červenka obecná (Erithacus rubecula). 24 Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus). 25 Pravděpodobně pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla). Jiráskem použité německé jméno (Blaukehlchen) sice ukazuje na modráčka tundrového (Luscinia svecica), ale jím použité latinské jméno (Motacilla atricapilla) se používalo pro pěnici černohlavou. Tuto interpretaci podporuje i poznámka o hnízdění a české jméno (uhelnicžek), které je dnes sice užíváno pro druh sýkory, dříve však mohlo být (třeba i omylem) použito pro jiné drobné druhy ptáků s výrazným černým zbarvením části nebo celého těla. 26 Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes). 27 Slavík obecný (Luscinia megarhynchos) nebo slavík tmavý (Luscinia luscinia). Dnešní rozšíření těchto slavíků naznačuje, že se u Jiráska jedná o slavíka obecného. V Jiráskově době však tyto dva druhy slavíků nebyly 86
Sluka, Holýšov, 4: 81-90, 2007 rozlišovány, neboť slavíka tmavého popsal teprve Christian Ludwig Brehm (1831). 28 Strnad obecný (Emberiza citrinella). 29 Nejasné. Jirásek uvádí pouze německé jméno (Kleiner Specht), čili malý datel. V jeho době byli ovšem mezi datly počítáni i brhlíci a šoupálci, díky čemuž není možné výraz malý přesně interpretovat. 30 Jirásek uvádí pouze německé jméno tohoto druhu (Kanarienvogel). Z postesknutí, že kanára dokázal od strnada obecného odlišit pouze podle velikosti, lze soudit, že znal pouze divoce zbarvené kanáry (srov. Birkhead et al. 2004 pro historii vzniku žlutě zbarvených kanárů). 31 Brhlík lesní (Sitta europaea). 32 Nejasné. Jiráskova jména v němčině (Weißspecht), latině (Picus albus) i češtině (datlik bily) jsou téhož významu. Snad se jednalo o albína brhlíka lesního (Sitta europaea), protože Jirásek v češině píše datlík, ale jasný doklad pro to chybí. 33 Šoupálek (Certhia sp.). V Jiráskově době se ještě myslelo, že v Evropě žije pouze jeden druh šoupálka. Teprve Christian Ludwig Brehm (1820) rozlišil šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris) a šoupálka krátkoprstého (Certhia brachydactyla). 34 Sýkora koňadra (Parus major). 35 Sýkora modřinka (Parus caeruleus). 36 Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus). 37 Pěnkava obecná (Fringilla coelebs). 38 Stehlík obecný (Carduelis carduelis). 39 Zvonek zelený (Carduelis chloris). 40 Konopka obecná (Carduelis cannabina). 41 Nejasné. Jirásek použil pro tento pouze německý název (Steinhänfling), který se tehdy používal jak pro konopku obecnou (Carduelis cannabina), tak pro konopku žlutozobou (Carduelis flavirostris) (viz např. Naumann 1826). 42 Krutihlav obecný (Jynx torquilla). 43 Pěnice hnědokřídlá (Sylvia communis). Této interpretaci odpovídá německý (Waldsänger) i latinský (Motacilla sylvia) název. Jiráskem přidaný český název (bjelohržib) se dříve používal pro bělořita šedého (Oenanthe oenanthe). 44 Straka obecná (Pica pica). 45 Tetřev hlušec (Tetrao urogallus). 46 Tetřívek obecný (Tetrao tetrix). 47 Jeřábek lesní (Bonasa bonasia). 48 Holub hřivnáč (Columba palumbus). 49 Holub doupňák (Columba oenas). 50 Hrdlička divoká (Streptopelia turtur). 51 Drozd zpěvný (Turdus philomelos). 52 Tady Jirásek použil pouze německé jméno druhu (Heidelerche), odpovídající české jméno však uvedl výše. Pro jeho interpretaci viz pozn. 17. 53 Kos černý (Turdus merula). 54 Drozd brávník (Turdus viscivorus). 55 Žluva hajní (Oriolus oriolus). České jméno vlha, které je dnes v Česku omezené na vlhu pestrou (Merops apiaster), se kdysi používalo i pro žluvu. 56 Linduška lesní (Anthus trivialis). 57 Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula). 58 Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes). 59 Sojka obecná (Garrulus glandarius). 60 Mandelík hajní (Coracias garrulus). 61 Ledňáček říční (Alcedo atthis). Jirásek na tomto místě používá jen německé jméno (Eisvogel). 62 Žluva hajní (Oriolus oriolus). Jirásek na tomto místě používá jen německé jméno (Goldamsel). 63 Dudek chocholatý (Upupa epops). 64 Lelek lesní (Caprimulgus europaeus). 65 Datel černý (Dryocopus martius). 66 Špaček obecný (Sturnus vulgaris). 67 Žluna (Picus sp.). Žluna zelená (Picus viridis) byla od žluny šedé (Picus canus) odlišena teprve Johannem Friedrichem Gmelinem (1788). 68 Sýkora parukářka (Parus cristatus). 69 Sýkora uhelníček (Parus ater). 70 Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus). 71 Nejasné. Jirásek použil pro tento druh pouze německé jméno (geschwänzte Meise), které může znamenat i mlynaříka. Snad se tedy jednalo jen o špatnou vycpaninu mlynaříka dlouhoocasého (Aegithalos caudatus). 72 Králíček (Regulus sp.). 73 Havran polní (Corvus frugilegus). Nelze vyloučit, že Jirásek mezi havrany počítal i vrány černé (Corvus corone). 74 Vrána šedá (Corvus cornix). 75 Kavka obecná (Corvus monedula). 76 Kukačka obecná (Cuculus canorus). Pověra, že na podzim kukačky začínají lovit drobné ptáky, spočívá v jejich záměně s krahujcem obecným (Accipiter nisus). 77 Výr velký (Bubo bubo). 78 Puštík obecný (Strix aluco). 79 Kalous ušatý (Asio otus). 87
Mlíkovský J.: Ptactvo Zbirožska v díle J. Jiráska z roku 1786 80 Sup bělohlavý (Gyps fulvus) a/nebo sup hnědý (Aegypius monachus). 81 Sem Jirásek zřejmě řadil jakékoliv druhy orlů (Aquila, Hieraaetus) a kání (Buteo). Díky své morfologické variabilitě byli tito dravci tehdy určováni jen s obtížemi (srov. Schmidt 1795). 82 Orel mořský (Haliaeetus albicilla). Jirásek pro tento druh použil pouze německý název (großer weißgeschwänzter Fischadler). 83 Jan Karel Špork (1722-1790). 84 Čejka chocholatá (Vanellus vanellus). 85 Snad rybák obecný (Sterna hirundo). Mohlo se však jednat i o další podobné druhy rybáků a dokonce i o racky chechtavé (Larus ridibundus), pro něž se v češtině název mořská vlašťovka rovněž občas používal. 86 Pravděpodobně pisík obecný (Actitis hypoleucos). Jirásek však zřejmě od pisíka neodlišoval další druhy vodoušů (Tringa sp.) a jiných drobných bahňáků. 87 Bekasina (Gallinago sp.). 88 Sluka lesní (Scolopax rusticola). Tomuto výrazu odpovídá jak Jiráskův německý název (Mooβschnepfe), tak i latinský (Scolopax maximus). Český výraz kulich (dnes kulík ) má v současnosti jiný význam. 89 Zřejmě volavka popelavá (Ardea cinerea). 90 Labuť (Cygnus sp.). 91 Bukač velký (Botaurus stellaris). 92 Čáp bílý (Ciconia ciconia). 93 Husa divoká (Anser anser). 94 Husa polní (Anser fabalis). 95 Kachna divoká (Anas platyrhynchos). Nelze vyloučit, že se pod tímto názvem skrývají i další podobné druhy kachen. 96 Lyska černá (Fulica atra). 97 Nejasné. Jiráskovo německé jméno (kleine rothköpfige Ente) nejspíše odpovídá poláku malému (Aythya nyroca), latinské jméno (Anas cristata) spíše poláku chocholačce (Aythya fuligula) (viz Naumann 1844), zatímco české jméno (skržipka) znali Amerling (1852) i Palliardi (1852) ve významu kopřivka obecná (Anas strepera). U Jiráska se pod tímto jménem zřejmě skrývá směs různých druhů kachen. 98 Potápka (Podiceps sp.), pravděpodobně roháč velký (Podiceps cristatus). 99 Lyska černá (Fulica atra). 100 Nejasné. Německé (Tauchente) i latinské (Urinatrix) jméno se mohou vztahovat na jakoukoliv potápivou kachnu, potáplici či potápku. Jiráskem použité české jméno (potapka) tehdy znamenalo především potápku malou (Podiceps ruficollis). 101 Nejasné. Německé (Rohrsperling) i latinské (Emberiza schoeniclus) jméno ukazují na strnada rákosního (Emberiza schoeniclus), zatímco české (rakosník) se dnes používá výhradně pro rod Acrocephalus. V Jiráskově době však byli rákosinoví ptáci velmi málo známí, takže se pod tímto označením nejspíše skrývají různé druhy pěvců, obývajících rákosiny. 102 Břehule říční (Riparia riparia). 103 Ledňáček říční (Alcedo atthis). 104 Čížek lesní (Carduelis spinus). 105 Drozd kvíčala (Turdus pilaris). 106 Drozd cvrčala (Turdus iliacus). 107 Křivka obecná (Loxia curvirostra). 108 Brkoslav severní (Bombycilla garrulus). Jiráskem použité české jméno (chocholauss) má dnes jiný význam. 109 Sněhule severní (Plectrophenax nivalis). Nelze však vyloučit, že Jirásek toto jméno použil pro všechny druhy strnadů, kteří se na Zbirožsku objevovali pouze v zimě. 110 Čečetka (Carduelis sp.). Může se jednat o jakýkoliv druh čečetky. 111 Linduška lesní (Anthus trivialis). Je ovšem nejasné, zda Jirásek tento druh rozeznával s dostatečnou přesností (srov. pozn. 17). 112 Chocholouš obecný (Galerida cristata). 113 Konipas luční (Motacilla flava). 114 Skorec vodní (Cinclus cinclus). 115 Skalník zpěvný (Monticola saxatilis). Závěr Jiráskova (1786) průkopnická práce přináší zajímavá, dodnes použitelná pozorování ptáků ze Zbirožska, byť některé jím uváděné druhy nejsou s určitostí identifikovatelné. Jirásek nadto zaznamenal místní německá i česká jména ptačích druhů a okrajově i místní lidové pověry a zvyklosti, vztahující se k ptákům. 88
Sluka, Holýšov, 4: 81-90, 2007 Poděkování Práce na tomto článku byla podpořena granty Ministerstva kultury ČR č. MK 06P04OMG008 a MK 00002327201. Literatura Amerling K. 1852: Fauna čili zvířena česká. Vol. 1. - K. Amerling, Praha. Anonym 1798: Beyträge zu Biographien der k. Gesellschaft der Wissenschaften. - Neuere Abhandlungen der königlichen Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften 3: xxxv- -xxxvii. Balbín [Balbinus] B. 1679: Miscellanea historica Regni Bohemiae. Liber I. qui historiam naturalem Bohemiae complectitur. - Typis Georgii Czernoch, Pragae. Beneda S. 2006: Dějiny západočeské ornitologie. - Západočeská pobočka České společnosti ornitologické při Západočeském muzeu v Plzni, Plzeň. Berlin B. 1992: Ethnobiological classification. - Princeton University Press, New Jersey. Birkhead T. R., Schulze-Hagen K. & Kinzelbach R. 2004: Domestication of the Canary, Serinus canaria: the change from green to yellow. Archives of Natural History, 31: 50-56. Brehm C. L. 1820: Beiträge zur Vogelkunde in vollständigen Beschreibungen mehrerer neu entdeckter und vieler seltener, oder nicht gehörig beobachteter deutscher Vögel. - J. K. G. Wagner, Neustadt an der Orla. Brehm C. L. 1831: Handbuch der Naturgeschichte aller Vögel Deutschlands. - Bernh. Friedr. Voigt, Ilmenau. Gmelin J. F. 1788: Systema naturae. Vol. 1(1). 13. ed. - Georg Emanuel Beer, Lipsia. Engelmann W. 1846: Verzeichniss der Bücher über Naturgeschichte, welche in Deutschland, Scandinavien, Holland, England, Frankreich, Italien und Spanien in den Jahren 1700-1846 erschienen sind. Verlag von Wilhelm Engelmann, Leipzig. Haffer J. 2007: The development of ornithology in Central Europe. - Journal of Ornithology 148, Supplement 1: 125-153. Hudec K. 1999: Ornitologové České republiky. - Muzeum Komenského, Přerov. Jirásek J. 1786: Versuch über die Naturgeschichte einiger im Berauner Kreise gelegenen Kammeral-Herrschaften, besonders Zbirow, Toczník und Königshof, und der anliegenden im Pilsner Kreise gelegenen Herrschaften Miröschau und Wosek. Abhandlungen der Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften Jahr 1786: 60-106. [Viz též: http://books.google.com/books?id=yrue- AAAAQAAJ&printsec=titlepage&dq=Abhandlungen+b%C3%B6hmischen+1786&lr=&as_brr=1&hl=cs#PPA59-IA1,M1] Jirásek J., Haenke T., Gruber [T.] & Gerstner F. 1791: Beobachtungen auf Reisen nach dem Riesengebirge. - Waltherische Hofbuchhandlung, Dresden. Linné [Linnaeus] C. 1757: Systema naturae. Vol. 1. 10. ed. - Laurentius Salvius, Holmia. Linné [Linnaeus] C. 1766: Systema naturae. Vol. 1. 12. ed. - Laurentius Salvius, Holmia. Linné [Linnaeus] C. 1767: Systema naturae. Vol. 1. 12. ed. - Joan Thoma de Trattern, Vindobona. Linné [Linnaeus] C. 1772: Systema naturae. Vol. 1. 12. ed. - Vidua Vandenhoeck, Gottinga. Meusel, J. G. 1797: Das gelehrte Teutschland oder Lexikon der jetzt lebender teutschen Schriftsteller. Vol. 3. 5. rev. ed. - Meyersche Buchhandlung, Lemgo. Meusel J. G. 1806: Lexikon der vom Jahr 1750 bis 1800 verstorbenen teutschen Schriftsteller. Vol. 6. - Gerhard Fleische der Jüngere, Lepzig. Mlíkovský J. & Benda P. 2005: Taxonomic and nomenclatural status of vertebrate species described by Franz Wilibald Schmidt in 1795. Časopis Národního Muzea, Řada Přírodovědná, 174: 77-88. Naumann J. F. 1826: Naturgeschichte der Vögel Deutschlands. Vol. 5. - Ernst Fleischer, Leipzig. Naumann J. F. 1844: Naturgeschichte der Vögel Deutschlands. Vol. 12. - Ernst Fleischer, Leipzig. Palliardi A. A. 1852: Systematische Uebersicht der Vögel Böhmens. - Carl Wilhelm Medau, Leitmeritz. 89
Mlíkovský J.: Ptactvo Zbirožska v díle J. Jiráska z roku 1786 Pruner L. & Míka P. 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. - Klapalekiana 32, Supplement: 1-115. Schlenker R. 2004: Bibliographie der deutschen vogelkundlichen Literatur von 1480-1850. - Anton Hiersemann, Stuttgart. Schmidt, F. W. 1795: Versuch eines Verzeichnisses aller in Böhmen bisher bemerkten Thiere. In: Schmidt F. W. (ed.): Sammlung physicalisch-ökonomischer Aufsätze. Vol. 1: 1-103. Joh. Gottf. Calve, Prag. Adresa autora: Jiří Mlíkovský, Zoologické oddělení, Národní muzeum, Václavské náměstí 68, CZ-115 79 Praha 1, Česká republika; e-mail: jiri.mlikovsky@nm.cz 90