MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA DIPLOMOVÁ PRÁCE BRNO 2013 RENATA DAŇKOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Ptáci (Aves) okolí Jiříkovic diverzita, ohrožení a význam Diplomová práce Vedoucí práce: prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Vypracovala: Bc. Renata Daňková Brno 2013

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Ptáci (Aves) okolí Jiříkovic diverzita, ohrožení a význam vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MENDELU v Brně. dne podpis autora......

4 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych tímto poděkovala především vedoucímu mé diplomové práce prof. RNDr. Zdeňku Laštůvkovi CSc. za odborné vedení, vstřícnost, důležité připomínky k mé práci a čas věnovaný konzultacím. Dále bych také ráda poděkovala svému tatínkovi panu Karlu Daňkovi za pomoc při pozorování ptáků.

5 ABSTRAKT Ptáci (Aves) okolí Jiříkovic diverzita, ohrožení a význam Diplomová práce je tvořena dvěma částmi. První část shrnuje informace o ptácích, jejich významu, biologii, ochraně a ohrožení. Druhá část sestává z vlastního pozorování a vyhodnocení výsledků. Byl vymezen transekt procházející všemi významnými biotopy v krajině, bylo sledováno hnízdění jednotlivých druhů, jejich zastoupení v krajině a početnost. Bylo provedeno zhodnocení avifauny pomocí výpočtu několika indexů. Pozorování probíhalo po dobu tří let. Jsou v něm tedy zahrnuty tři vegetační období, která jsou důležitá z hlediska hnízdění ptáků. Během tohoto období bylo pozorováno 109 různých druhů ptáků. Některé druhy byly pozorovány pravidelně, protože tato oblast je pro ně vhodnou lokalitou. Během daného období na tomto území hnízdilo 46 druhů ptáků. Klíčová slova: ptáci, hnízdění, vhodné biotopy, zemědělství ABSTRACT Birds (Aves) in the surroundings of Jiříkovice diversity, threat and importance This thesis consists of two parts. The first part summarizes information about birds, their importance, biology, conservation and threats. The second part consists of selfobservation and evaluation of results. It was defined transect through all major habitats in the landscape, noticed nesting species, their presence in the landscape and population size. It was conducted an assessment of the avifauna by calculating several indexes. Observations occurred over three years. It has therefore included three growing seasons, which are important for nesting birds. During this period, there were watched 109 different species of birds. Some species were watched regularly, because this area is a suitable location for them. During the period specified in that territory nests in 46 kinds of birds. Key words: birds, nidification, suitable habitats, agriculture

6 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Ptáci a jejich význam Pozitivní působení Negativní působení Biologie ptáků Hnízdění ptáků Utváření párů Stavba hnízda Vejce Mláďata Faktory ovlivňující hnízdění Ohrožení ptáků Lidská činnost Ohrožení konkrétních druhů Ochrana ptáků Evropská ochrana ptáků Aktivní ochrana ptáků Aktivní ochrana konkrétních druhů Ptáci v zemědělství Faktory ovlivňující ptáky zemědělské krajiny Významné druhy ptáků naší krajiny Agrocenózy Bažant obecný Phasianus colchicus Linnaeus, Strnad obecný Emberiza citrinella Linnaeus, Skřivan polní Alauda arvensis Linnaeus, Remízky a skupiny rozptýlené zeleně Káně lesní Buteo buteo Linnaeus, Poštolka obecná Falco tinnunculus Linnaeus, Kukačka obecná Cuculus canorus Linnaeus, Vodní plochy a mokřady Kormorán velký Phalacrocorax carbo Linnaeus, Moták pochop Circus aeruginosus Linnaeus,

7 Zahrady a sady Strakapoud velký Dendrocopos major Linnaeus, Sýkora koňadra Parus major Linnaeus, Pěnkava obecná Fringilla coelebs Linnaeus, Intravilány obcí Holub domácí Columba livia f. domestica Gmelin, Vlaštovka obecná Hirundo rustica Linnaeus, Vrabec domácí Passer domesticus Linnaeus, METODIKA Popis biotopů Hodnocení synekologických ukazatelů Dominance Ekologické indexy Jaccardův index podobnosti biotopů VÝSLEDKY Druhová pestrost a početnost ptáků v jednotlivých biotopech Lesík Louka Křoviny Sad Pole Stromy u potoka Obec Zahrada Potok Hodnoty dominance pro jednotlivé druhy v jednotlivých biotopech Lesík Louka Křoviny Sad Pole Stromy u potoka Obec Zahrada Potok Hodnoty ekologických indexů pro jednotlivé biotopy... 51

8 Lesík Louka Křoviny Sad Pole Stromy u potoka Obec Zahrada Potok Shannon-Wienerův index druhové diverzity v letech Jaccardův index podobnosti Celkové zhodnocení DISKUSE ZÁVĚR PŘEHLED POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM TABULEK... 68

9 1 ÚVOD Ptáci jsou velmi významnou skupinou živočichů, která je přizpůsobena životu ve vzduchu. I přesto je často nejvíce ovlivňují činnosti lidí, které se odehrávají na zemi, neboť právě zde ptáci obvykle shánějí potravu, staví si svá hnízda v korunách stromů, ve křoví či přímo na zemi, nebo zde hledají místa k odpočinku či úkrytu. Lidská činnost ovšem nemusí působit na ptáky přímo, může je ovlivňovat nepřímo skrze potravu, kterou ptáci přijímají. Například hmyzožraví ptáci jsou závislí na různých druzích hmyzu a při jejich úbytku nastává problém i u těchto druhů ptáků. V přírodě je často skrze potravní řetězce vše propojeno a tak změny v jednom společenstvu působí na společenstva další. Ptáci jsou ideální skupinou živočichů pro sledování změn v různých typech krajin. Například ptáci zemědělské krajiny jsou úzce spjati se způsobem, jakým je krajina zemědělsky obhospodařována. Člověk si právě skrze tuto skupinu živočichů může často uvědomit, jakých chyb se ve svém hospodaření dopustil. Na ptáky stejně jako na ostatní živočichy a rostliny vždy působily nejrůznější faktory, které měly vliv na jejich početnost. Ať už se jednalo o kruté zimy, nepříznivé podmínky v hnízdním období či přemnožení predátorů. V dnešní době je však nejsilněji působícím faktorem na početnost a na druhové složení ptactva právě lidská činnost. V dnešní době se lidé věnují zkoumání příčin a následků své činnosti na životní prostředí tedy i na jednotlivé druhy živočichů a rostlin, i přesto je lidská činnost často velmi negativní. Jedná se totiž vždy o kompromis v tom, co je správné a jak se to dělat má a o to, co se člověku vyplatí. Proto máme v dnešní době vyhlášenou řadu chráněných oblastí s různým stupněm ochrany, aby alespoň tady byly na prvním místě nároky živočichů a rostlin a až poté zájmy lidí. Ochrana ptáků oproti jiným druhům je složitější především proto, že ptáci jsou za den schopni uletět velké vzdálenosti a tak ochrana určitého jednoho druhu prostředí často nestačí, neboť ptáci se během dne, měsíce i roku pohybují v různých prostředích, která jim slouží k úkrytu, hnízdění, jako zdroj potravy nebo k přečkání zimy. Tato diplomová práce se zabývá diverzitou, ohrožením a významem ptáků v okolí Jiříkovic. Ptáci byli sledováni po dobu tří let a byly vyhodnocovány jejich početní stavy a druhové složení v krajině. Bylo sledováno jejich hnízdění. Ptáci byli pozorováni v různých typech biotopů ovlivněných člověkem. 9

10 2 CÍL PRÁCE Metodou transektu podchytit druhové složení ptáků v okolí Jiříkovic. Získat ucelenou představu o výskytu hnízdících druhů. Provést základní synekologické vyhodnocení. Vyhodnotit diverzitu ptáků, porovnat výsledky s historickými údaji, navrhnout opatření pro podporu biodiverzity. 10

11 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3. 1 Ptáci a jejich význam Jednou z prvních ornitologických rezervací v Evropě byla rezervace na ochranu havraní kolonie, kterou na našem území založil hrabě Chotek v roce Zakládání těchto rezervací souvisí se snahou o ochranu naší přírody, která se začala prosazovat během 19. století v souvislosti s rozvojem různých biologických disciplín a tím také zvyšování zájmu veřejnosti o naši přírodu (ČERVENÝ et al., 2004). Ornitologie dnes patří k nejpropracovanějším disciplínám v celé biologii (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). Člověk svojí činností ptáky vždy ovlivňoval, pro některé druhy vytvořil příznivé podmínky pro jejich život, ale jiným druhům naopak velmi uškodil (NOVÁK, 2009). V minulosti vždy docházelo k vymírání druhů. Jednotlivé druhy si navzájem konkurovaly a silnější potlačil druh slabší. V dnešní době je toto vymírání ovšem velmi zrychleno. Dle výzkumů bylo dokázáno, že zvětšující se rychlost tohoto procesu souvisí s činností člověka a to především s ničením životního prostředí (BURNIE et al., 2008). Ptáci jsou velmi mobilní skupinou živočichů, díky jejich schopnosti létání obývají ve srovnání s ostatními živočichy široké ekologické niky. Jediné prostorové omezení nastává v době hnízdění, kdy ptáci musí najít místo pro kladení vajec a následně se postarat o nakladená vejce a vylíhnutá mláďata (HUDEC, 1994). Kromě hnízdění je v životě ptáků ještě jedno velmi náročné období, kterým je odlet na zimoviště tažných druhů. Tažné druhy v sobě mají instinktivní tahový pud, který určuje, kdy mají tito ptáci odletět. Pro přísně tažné druhy je odlet na zimoviště existenční nutností. Při tazích překonávají ptáci v jednotlivých hejnech obrovské vzdálenosti, což je pro ptáky velmi náročné a nebezpečné (KLEJDUS, 2011). Význam ptáků sahá do daleké minulosti až po současnost. Holubice jsou považovány za symbol míru, holubi jsou symbolem věrnosti, dravci znázorňují sílu a hrdost (HUDEC, 1994). Ptáci vždy měli důležitou pozici v náboženství, umění i vědě (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). Dokázali upoutat lidskou pozornost svojí schopností letu, kterou až na výjimky nemá žádný obratlovec. Díky tomu ovládli ptáci vzdušné prostory, o kterých naši předkové mohli jenom snít (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Ptáci mohou být pro člověka užitečnými či škodlivými, vždy záleží na všech podmínkách, za kterých se jejich činnost projevuje (HUDEC, 1994). 11

12 Pozitivní působení Například sojky si během podzimu vytváří zásoby potravy na zimu. Během zimního období vyhledávají tyto skrýše. Zásobárny potravy schovávají do děr v zemi, mezi kořeny stromů, pod mech a podobně. Mají dobrou lokální paměť, přesto se stává, že schovanou potravu pod sněhem nenaleznou a tím přispívají například k obnově lesa, neboť schovaná semena na jaře vyklíčí a vyrostou z nich stromy (RYS, 2010). Nenahraditelnými činiteli v likvidaci mršin a odpadků jsou supi. Svojí činností omezují výskyt chorob jako je antrax a botulismus a také zamezují přemnožení krys, potkanů a toulavých psů (KAMINIECKÁ, 2012). Mezi užitečné druhy dále patří ty, které plní bioregulační a bioindikační funkci (LAŠTŮVKA et al., 2004). V historii, stejně jako dnes sloužili lidem ptáci, také jako chutná potrava (ČERVENÝ et al., 2004) Negativní působení Například kormorán velký (Phalacrocorax carbo) se živí rybami, v dnešní době je tedy problematickým druhem z hlediska rybářského hospodaření, volavka popelavá (Ardea cinerea) působí škody rybářům v plůdkových a výtažních rybnících. Stejně jako u kormorána ji ze zákona není možné lovit, příslušné státní orgány však mohou udělit výjimku (ZABLOUDIL, PETR, 2010). Od poloviny 90. let minulého století jsou ovce na pastvinách často paseny celoročně. Protože na pastvinách rodí i svá jehňata, vznikl problém s krkavci velkými (Corvus corax). Krkavci se živí zbytky placent rodících ovcí a také uhynulými jehňaty. V roce 2001 však začali zabíjet i čerstvě narozená jehňata (PAVELKA, ŠŤASTNÝ, 2009). Kvůli napadání domácích zvířat byli však krkavci pronásledováni již ve středověku (NOVÁK, 2009). Špaček obecný (Sturnus vulgaris) škodí na úrodě révy vinné, zralých třešních a jablcích. Neboť mu tyto plody slouží jako potrava. Většinou ovoce pouze naklove a tím ho znehodnotí (GUTJAHR, 2012). Zdivočelí holubi domácí (Columba livia f. domestica) osídlili města, kde mohou prostřednictvím parazitů přenášet různá onemocnění. Pokud se ve městech vyskytují ve vyšších počtech, poškozují zde také památky, na kterých zůstává jejich trus, který je značně agresivní (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). 12

13 3. 2 Biologie ptáků Kůže ptáků je tenká a suchá s vyvinutou mazovou žlázou (glandula uropygii), která je umístěná ve svalstvu nad posledním ocasním obratlem. Z této žlázy je vylučován tukový výměšek, a to buď samovolně, nebo je vytlačen zobákem a následně rozetřen po peří, aby bylo zabráněno jeho smáčení (ČERVENÝ et al., 2004). Opeření ptáky udržuje v teple a suchu i na nejchladnějších místech planety (BURNIE et al., 2008). Péra, která jsou již dorostlá, jsou mrtvé útvary, dále již nerostou a mění se pouze mechanickým opotřebováním (BEZZEL, 2006). Péra jsou vytvořena z keratinu, což je bílkovina stejného typu, z jaké jsou utvářeny drápy, vlasy, chlupy a nehty. Péra jsou ukotvena v pérovém váčku. Prachové peří slouží jako izolující vrstva. Obrysová péra dávají tělu ptáka aerodynamický tvar, letky umožňují ptákům let a rýdovací péra slouží k manévrování (BURNIE et al., 2008). Péra jsou také významná pro jejich barvy a kresby (BEZZEL, 2006). Kostra, stejně jako vše, co utváří ptačí tělo, je zcela přizpůsobena životu ve vzduchu. Kosti ptáků jsou lehké, jejich hmotnost tvoří asi 4 % hmotnosti těla, na rozdíl od savců, kde tvoří 15 až 50 % hmotnosti. Kosti jsou duté. Jsou provázány s plicními vaky ptáků (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). S velkou pohyblivostí ptáků a důležitostí dokonalé orientace v prostoru souvisí rozvoj koncového mozku a mozečku ptáků (LAŠTŮVKA et al., 2004). Nejmohutnější je koncový mozek, jehož povrch není zvrásněn, je hladký a obsahuje vysoce vyvinutá asociační centra. Mozeček je centrem koordinace a pohybu (BURNIE et al., 2008). Ptačí plíce jsou na rozdíl od plic ostatních obratlovců menší a mají nižší hmotnost, také jsou ovšem výkonnější, neboť tak náročný pohyb, jako je létání, je energeticky velmi náročný. Plíce jsou umístěny v hrudním koši a jsou přirostlé k páteři a žebrům. Ptačí plíce nejsou členěné na laloky a jsou ploché. Plíce ptáků jsou neroztažitelné. Pokud ptáci otevřou zobák, mohou dýchat přímo průdušnicí. Z teplokrevných obratlovců mají ptáci vyvinutý nejvýkonnější systém dýchání (VESELOVSKÝ, DUNGEL, 2001). Potrava je pro ptáky, stejně jako pro ostatní živočichy důležitá, pro fungování jejich těla. Mláďata ptáků potřebují potravu především ke svému správnému vývoji, růstu a regeneraci buněk (GUTJAHR, 2012). Právě zdroje potravy jsou jedním z důvodů, proč jsou ptáci vázáni k určitému prostředí (HUDEC, 1994). Potrava všech ptáků, ať se jedná o dravce nebo pěvce, je složena ze základních živin a doplňkových látek. Liší se zastoupení těchto látek. Základními látkami, které ptáci přijímají, jsou bílkoviny, 13

14 sacharidy a tuky. Bílkoviny jsou pro tělo důležité, neboť slouží ke stavbě buněk, které dále tvoří svaly a orgány. Nacházejí se v zobáku, kůži, perech i kostech. Některé bílkoviny jsou důležité pro imunitní systém ptáků, jiné slouží k tomu, aby krev přijala kyslík, který se tak dostává k jednotlivým orgánům. Bílkoviny mají vliv na správnou dědičnost a jsou zdrojem energie. Sacharidy slouží jako rychlý zdroj energie, při okamžitém nevyužití této energie se ukládají jako tuky, které se mohou v zimě, v době hladu částečně využít (GUTJAHR, 2012). Z glycidů ptáci jako zdroj energie využívají především škrob (HUDEC, 1994). Tuky jsou pro ptáky důležité především pro některé buněčné funkce, například pro syntézu hormonů. Tuky navíc slouží jako nosiči některých vitamínů (A, D, E, K). Doplňkovými látkami, které ptáci s potravou přijímají, jsou vitamíny, minerály a hormony. Vitamíny hrají důležitou úlohu v udržení životních funkcí (GUTJAHR, 2012). Vitamín C syntetizuje řada druhů v játrech či ledvinách, a proto jej nemusí získávat z potravy (HUDEC, 1994). Minerální látky slouží k zachování řady tělesných funkcí. Minerální látkou je například vápník, který je nepostradatelný pro správný vývoj kostí a funkci nervů a svalů. Hormony řídí vnitřní děje organismu. Prostřednictvím těchto látek se uskutečňuje například hnízdění ptáků (GUTJAHR, 2012). Všechny druhy ptáků jsou oviparní. Většinou jsou ptáci monogamní, u některých druhů s celoživotními svazky (LAŠTŮVKA et al., 2004) Hnízdění ptáků Hnízdění patří mezi nejnáročnější období v životě ptáků (KLEJDUS, 2011) Utváření párů Pro zahnízdění je nejdříve nutné utvoření jednotlivých párů. Některé druhy ptáků vytvářejí páry až v jarním období a jiné žijí v párech celý život, či se párují již na zimovištích. Nejprve dojde k námluvám, vyvrcholením námluv je tok a poté páření (KLEJDUS, 2011). Pokud se jednotlivé páry vytvářejí až v hnízdním období, dojde nejprve k tomu, že samec, který chce hnízdit, najde vhodné místo pro hnízdění. Toto místo poté musí uhájit před ostatními ptáky. Pokud ptáci hnízdí v koloniích, stačí jim jako jejich hnízdní teritorium i 1 m 2. Pokud si již samec toto své místo našel a uhájil, může začít lákat samici (BURNIE et al., 2008). Lákání je realizováno zpěvem samce nebo pohyby svatebního šatu (KLEJDUS, 2011). Pokud je vše v pořádku, dojde ke spáření páru (BURNIE et al., 2008). 14

15 Stavba hnízda Ke svému zahnízdění si někteří ptáci staví hnízda, jiní používají hnízda jiných ptáků, nejrůznější dutiny, budky, nebo snáší svá vejce na zem či volně na větev stromu. Stavby hnízd, které si ptáci budují, se od sebe mohou velmi odlišovat, někteří mají hnízda neupravená, slepená jen z několika větviček, druzí mohou mít dokonalou stavbu s komůrkami a pracně vystavěnou střechou (WALTERS, 2007). Stavba hnízda je realizována v čase během námluv ptáků nebo po nich. Podle jednotlivých druhů ptáků se na stavbě mohou podílet oba partneři, jeden může pouze pomáhat nebo hnízdo staví jen jeden z páru. U dravců bývá materiál přinášen i v době, kdy jsou v hnízdě již mláďata, neboť ta hnízdo často ničí a sešlapávají (KLEJDUS, 2011) Vejce Počátky snůšek jsou řízeny hormonálně, velký vliv mají ovšem i klimatické podmínky, a to zejména teplota. Výjimečně mohou být první hnízdění již v lednu, či počátkem února. Mezi první ptáky, kteří u nás hnízdí, patří například puštík obecný (Strix aluco), výr velký (Bubo bubo) nebo krkavec velký (Corvus corax). Nejvíce snesených vajec mívají koroptve polní (Perdix perdix), nejméně orlové mořští (Haliaeetus albicilla). Nejdéle sedí na vejcích čáp černý (Ciconia nigra) a nejkratší inkubaci mívají pěvci (KLEJDUS, 2011). V průběhu inkubace se začíná vyvíjet embryo, nastává rychlé dělení původní buňky. Buňky se dále diferencují ve tkáně a z nich se poté vytvářejí orgány budoucího mláděte (BURNIE et al., 2008). Vejce různých druhů mají rozličné tvary, barvu i velikost. Také se na jejich povrchu mohou vyskytovat nejrůznější kresby. Skořápky mohou být hladké, ale také mohou mít matný či vysoce lesklý povrch (WALTERS, 2007). Vejce kladená do dutin bývají obvykle bílá, naopak vejce, která ptáci umisťují na zemi, jsou kvůli ochraně zbarvená (BURNIE et al., 2008). Líhnutí je pro každé mládě velmi složitým procesem (KLEJDUS, 2011) Mláďata U nás se líhne pět druhů mláďat. Jsou to mláďata nekrmivá, vodivá, prvokrmivá, polokrmivá a krmivá (KLEJDUS, 2011). Mláďata nekrmivá jsou po vylíhnutí v již pokročilém stavu tělesného vývoje, tělo je kryto prachovým peřím a uši i oči mají otevřené. Naproti tomu mláďata krmivá se na svět vyklubou v nezralém stavu, kdy obvykle nemívají otevřené oči a uši. Těla nemají pokryta prachovým peřím nebo jen velice řídkým. Tato mláďata jsou v prvních dnech života zcela závislá na svých rodičích (GUTJAHR, 2012). 15

16 Faktory ovlivňující hnízdění Důležitým negativním faktorem majícím významný vliv na úspěšnost vyhnízdění je predace (MATYSIOKOVÁ, 2010). Dalším faktorem je rušení ptáků při hnízdění (KLEJDUS, 2011). Například vyrušování sokolů a výrů horolezci či turisty. Kosení luk a mechanizované práce v době hnízdění je dalším významným faktorem (CHVÁTAL et al., 2009). Důležitá je také konkurence v místě hnízdění nebo jeho blízkosti. Někdy bývá velmi obtížné najít vhodné místo k zahnízdění, například pro dutinové hnízdiče, kteří nemohou najít vhodnou dutinu (BURNIE et al., 2008). Stromy bývají často káceny nebo podléhají imisnímu znečištění (CHVÁTAL et al., 2009) Ohrožení ptáků Jednotlivé ptačí druhy jsou ohroženy svými přirozenými nepřáteli, konkurencí, ale také člověkem a jeho činností. Přirozeně si ptáci konkurují o zdroje potravy, v přírodě je platný přirozený výběr, kdy se ptáci často stávají kořistí šelem a také větších ptáků. Na toto nebezpečí jsou ptáci již navyklí, protože se s ním setkávají v průběhu celého svého vývoje. Ohrožení, které způsobuje ptákům, ale i jiným živočichům člověk, spočívá v narušení životního prostředí. Člověk v mnoha případech zničil, či přetvořil vhodné biotopy. Zanesl do prostředí zdroje nebezpečí, jako jsou jedovaté herbicidy, insekticidy, a další (GUTJAHR, 2012) Lidská činnost Ptáci se dokážou dobře vyrovnat se změnami ve svém prostředí. Druhy, které dříve hnízdily na skalách, jako jsou poštolky, rorýsi, sovy a další, se přizpůsobily hnízdění na lidských stavbách. Ptáci, kteří využívají otevřenou krajinu, jako jsou bělořiti, chocholouši a rehci, dnes hnízdí na staveništích nebo ve městech a ptáci jako jsou čápi, kteří si svá hnízda stavěli na vysokých stromech, dnes hnízdívají na střechách nebo sloupech. Ptáci se tedy velmi dobře umí přizpůsobit měnícímu se prostředí, což je jedna z nejdůležitějších vlastností pro jejich přežití. V dnešní době jsou ovšem změny prostředí tak významné, že dochází k úbytku ptačích druhů (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Na Zemi vymizelo asi šedesát druhů ptáků a všechny pravděpodobně vymizely vinou člověka. Vyhuben byl například holub stěhovavý (Ectopistes migratorius), který byl považován za jeden z nejpočetnějších druhů na světě. Člověk často zničil prostředí, které potřebovali ke svému životu, nebo do tohoto prostředí vysadil druhy, kterým 16

17 nebyli schopni se ubránit. V ohrožení jsou hlavně ptáci vlhkých oblastí, velcí dravci a ptáci, jejichž domovem jsou úhory a pustiny. Mokré oblasti byly vysušeny, úhory zorány a dravci přišli o potravu (SAUER, 2005). Na našem území došlo k největším proměnám při hnízdění u mokřadních ptáků po roce 1973 kvůli rozsáhlým vodohospodářským úpravám dolního Podyjí a Pomoraví a kvůli intenzifikaci chovů ryb. Došlo k vymizení řady hnízdících druhů a mnohé druhy jsou na pokraji vymizení (MACKOVČIN et al., 2008). Ptačí druhy, které jsou podle IUCN celosvětově ohroženi, mohou být početně nadhodnoceny, neboť u těchto druhů je vyšší počet samců než samic. Samců bývá více asi o 30 až 35 % a při sčítání ptáků jsou počítáni samci, kteří jsou pestřeji zbarveni a tak může dojít k velkému nadhodnocení počtu těchto ohrožených druhů (DONALD, 2007). Velkým nebezpečím pro tyto opravdu ohrožené druhy je tedy predace, která bývá také hlavní příčinou neúspěchu při hnízdění. Toto riziko narůstá s aktivitou rodičů u hnízda (MARTIN et al., 2000). Koroptve, bažanti a drobní ptáci jsou silně negativně ovlivněni činností člověka, ke které navíc přispívá tlak dravců a jiných ptáků, například havran polní (Corvus frugilegus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), kormorán velký (Phalacrocorax carbo), sojka obecná (Garrulus glandarius) a řada dalších. Problémem je, že tyto druhy jsou chráněné a jejich reprodukce je poměrně vysoká a rozšířená právě v oblastech s chovem bažantů a koroptví (ZABLOUDIL, PETR, 2010). U více než 40 % migrujících ptáků mezi Evropou a Asií byl za posledních třicet let zaznamenán úbytek početnosti. Patří sem kukačka obecná (Cuculus canorus), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), hrdlička divoká (Streptopelia turtur). Možné příčiny tohoto poklesu jsou: klimatické změny, odlesňování, degradace krajiny (HOŠKOVÁ, 2010). Dalším významným ohrožením pro ptáky znamená jejich lov. Důvody pytlačení ptáků jsou tyto: ilegální zabíjení ptáků představuje finančně výhodnou činnost, méně často snaha o opatření si potravy nebo získat ceněnou trofej. Někdy se jedná o zamezení újmě na majetku. Nejvýrazněji se zabíjení či odchyt ptáků projevuje na Kypru. Problémem je, že tento ostrov leží na jedné z nejvýznamnějších ptačích tahových tras, kudy stěhovaví ptáci putující mezi Evropou a Afrikou prolétají dvakrát ročně. Podle odhadů tudy prolétá na jaře nebo na podzim 250 milionů těchto migrujících ptáků a na Kypru zastavuje na tahu více než 300 druhů. V ČR tvoří avifaunu celkem 382 hnízdících, zimujících a protahujících druhů (PLESNÍK, 2012). 17

18 Mnoho ptáků umírá denně pod koly aut. Není důležité, zda se jedná o frekventovanou silnici či silnici, po které projede za den méně aut, nebyla totiž prokázána žádná souvislost mezi hustotou provozu a počtem sražených živočichů. Na méně frekventovaných silnicích nejsou živočichové nejspíše tak ostražití a proto jedno projíždějící vozidlo může v průměru přejet více živočichů. Více sražených živočichů se nachází v místech s výrazným reliéfem, ostrých zatáčkách, v okolí křovinných pásů lemujících potoky (SLÁDEČEK, 2010). Úhyn ptáků na elektrických vedeních je stále aktuálním problémem. Buď jde o náraz letících ptáků do vodičů, nebo o úrazy elektrickým proudem, tím že pták usedá na sloupy elektrického vedení (HLAVÁČ, 2011). Nebezpečím pro volně žijící ptáky jsou také rybářské vlasce a rybářské háčky. Za dvacet let činnosti jedné ze záchranných stanic v Plzni museli pracovníci zasahovat nejméně ve 300 případech (MAKOŇ, 2012). Další ohrožení pro ptáky znamenají antikoagulanty, což jsou vysoce toxické látky, vyvinuté pro likvidaci potkanů v komunální sféře. Tento jed působí tak, že příznaky otravy jsou patrné až za tři dny. Dochází ovšem také k sekundárním otravám predátorů. Úhyny byly zaznamenány u lasicovitých šelem, dravců a sov. Účinek těchto látek na necílové živočichy není tak viditelný jako u jiných akutních deratizačních přípravků, kde otrava nastává již v týž den (MAZÁNEK, 2010). V České republice je velmi významné trávení ptáků, ať se jedná o trávení záměrné či nezáměrné, návnady jsou určené pro jiné živočichy (PLESNÍK, 2012). Nebezpečím pro drobné pěvce, bývá také posypová sůl používaná v zimě pro údržbu silnic. Ptáci se v této době živí převážně semeny a sezobávají také drobné kamínky pro usnadnění trávení. Pokud je velikost posypové soli podobná, sezobne pěvec zrníčko soli, tato dávka je pro něj však letální. Akutní toxicita posypové soli je pro ptáky řádově vyšší než toxicita deratizačních nástrah (MAZÁNEK, 2011). Výsledky mezinárodní studie poukazuje na to, že druhy které mají být ovlivněny změnou klimatu, ať jde o jejich úbytek, či naopak o zvyšování jejich počtu již zaznamenávají změny spojené se změnou klimatu (KLVAŇOVÁ, 2009) Ohrožení konkrétních druhů Krkavec velký (Corvus corax) se u nás dříve běžně vyskytoval, ve druhé polovině 19. století ale téměř vymizel v důsledku intenzivního lovu a trávení. Od 70. let minulého století se k nám ovšem začal opět šířit (SÝKORA, 2010). 18

19 V druhé polovině 70. let došlo k prudkému poklesu stavů bažantů obecných (Phasianus colchicus). Příčinou byla především radikální změna v obhospodařování zemědělské půdy. Začaly se používat těžké a rychlé mechanizační prostředky, sjednocené lány, zasažení potravních řetězců chemikáliemi používanými v zemědělství a omezení pestrosti stravy. Divoká populace bažanta obecného (Phasianus colchicus) téměř úplně vymizela a došlo k jejímu nahrazení jedinci z bažantnic (ŠŤASTNÝ, 2009). Rorýs obecný (Apus apus) patří k našim hojným druhům, ale díky stavebním úpravám v minulých dvaceti letech zaniklo a stále zaniká několik tisíc rorýsích hnízd. Pokud bude tato situace pokračovat, rorýsi by u nás mohli zcela vymizet. V některých městech České republiky nebo jejich částech se tak již stalo. Tito ptáci se v období hnízdění postupem času stali závislými na lidských stavbách (MOLÍK, 2011). I ptačí druh, jako je tetřívek obecný (Tetrao tetrix), který je velmi variabilním ve výběru vhodné lokality, je v dnešní době ohrožen lidskou činností. Tento druh obývá různá prostředí listnaté i jehličnaté lesy s pasekami, louky, pastviny, rašeliniště a lesní porosty v raných sukcesních stadiích. Jeho početnost přesto velmi poklesla vlivem intenzivního lesního a zemědělského hospodaření. Dochází k zalesňování vřesovišť, odvodňování rašelinišť, hnojení luk, intenzivnímu kosení a pastvě, což je neslučitelné s výskytem tetřívka obecného (Tetrao tetrix), neboť takto dochází k degradaci jeho stanovišť (SVOBODOVÁ et al., 2011). Kvůli regulaci toků došlo ke ztrátě hnízdních příležitostí například ledňáčka říčního (Alcedo atthis). S napřimováním toků, které začal člověk realizovat, si příroda na některých místech poradila ovšem sama, když zde při povodních voda porušila umělé koryto zbudované člověkem a vrátila se do původních meandrujících koryt, čímž byl napraven na některých místech tento negativní stav pro řadu různých druhů nejen ptáků (HENEBERG, 2013b). Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je celosvětově rozšířený dravec. S nástupem používání DDT jeho stavy ve všech zemích poklesly. DDT se hromadilo v semenech a hmyzu, které konzumují pěvci a následně dravci, docházelo vlivem této látky ke ztenčování skořápek u vajec sokola stěhovavého (Falco peregrinus), a proto bylo těžší vysedět mláďata, neboť vejce se snadno rozbíjela. Tento jev byl pozorován i u krahujce obecného (Accipiter nisus). U drozdů byl zjištěn úbytek vápníku při tvorbě vajíček, který byl způsoben kyselými dešti. Tento vápník získávají drozdi z plžů, kde obsah vápníku v jednotlivých populacích plžů a ulitách klesá, jelikož klesá ph a tím také množství vápníku v lesní opadance a to se děje v důsledku kyselých dešťů způsobených 19

20 oxidy síry a dusíku v atmosféře díky průmyslu a elektrárnám. Takto ptáky ovlivňují dvě různá znečištění životního prostředí (TOWNSEND et al., 2010). Nebezpečí pro ptáky někdy nepřichází od člověka, ale přímo z přírody. Pokud si hnízda moudivláčků lužních (Remiz pendulinus) všimne ptačí druh jako je strakapoud velký (Dendrocopos major), nedostane tento druh v teritoriu strakapouda vůbec možnost vyhnízdit. Jakmile strakapoud vyplení své první hnízdo moudivláčka lužního (Remiz pendulinus), stává se z něj specialista a malá ptáčata nemají šanci (PAVLÍK, 2012) Ochrana ptáků Evropská ochrana ptáků Při vstupu České republiky do EU byla posílena legislativní ochrana ptáků. Na území všech členských států je zakázáno: Úmyslné usmrcování nebo odchyt jakýmkoliv způsobem. Úmyslné poškození nebo ničení jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd. Sběr jejich vajec ve volné přírodě a jejich držení, a to i prázdných. Úmyslné vyrušování ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ptácích. Držení druhů ptáků, jejichž lov a odchyt jsou zakázány. Prodej, přeprava za účelem prodeje, držení a chov za účelem prodeje a nabízení za účelem prodeje živých nebo mrtvých ptáků a jakýchkoliv snadno rozpoznatelných částí ptáků nebo výrobků z ptáků jsou zakázány. Tato ustanovení se nevztahují na lov v souladu s předpisy o myslivosti (LÁZNIČKA, 2005) Aktivní ochrana ptáků Velmi významná je činnost ekologických nevládních organizací. V oblasti ochrany ptáků je nejdůležitější Česká společnost ornitologická. Jedná se o zájmové sdružení, které vzniklo již roku Tato společnost je nyní také českým zástupcem 20

21 v mezinárodní nevládní organizaci pro ochranu ptactva Birdlife International. Česká společnost ornitologická má dnes přes 2000 členů (ČERVENÝ et al., 2004). Aktivní ochranou ptáků se rozumí především úprava stanoviště, kdy je snaha vytvořit rozmanité prostředí, neboť čím je prostředí rozmanitější, nabízí ptákům více možností pro jejich život. Na rozdíl od monokultury se v rozmanitém prostředí setkáme s více druhy ptáků (HUDEC, 1994). Pro zjištění pestrosti jednotlivých druhů v určitém prostředí a jejich početnost se využívá bodová sčítací metoda. Zjistí se tak proměnlivost v čase a prostoru a pomocí této metody se tak dá určit, zda jdou tyto změny vysvětlit pomocí vlastností daného biotopu, který je studován (KOLEČEK, PACLÍK, 2010). Velkým problémem v dnešní době je, že jako zvláště chránění živočichové jsou zařazeni predátoři, kteří jsou dnes zcela běžnými druhy naší krajiny. Díky této ochraně dochází k navyšování jejich počtu. Vhodná stanoviště, která v kulturní krajině zůstala, jsou těmito predátory prohledávána a mizí tak z naší krajiny druhy, které jsou jejich kořistí (NOVÁK, 2009). V dnešní velmi pozměněné krajině je někdy zapotřebí zásahu člověka k nalezení určité rovnováhy (ZVÁŘAL, 2010). U populací ptáků se mění využívání vhodných stanovišť nejčastěji vlivem zvyšujícího se rizika predace (CHALFOUN, MARTIN, 2010) nebo vlivem změn v preferencích pro různé druhy polních plodin během hnízdění, také v dnešní době klesá kvalita stanovišť, kde ptáci hnízdí a to může mít vliv na celkovou produktivitu jednotlivých druhů ptáků (GILROY et al., 2010). Ochrana stanoviště je tedy jednou z nejdůležitějších součástí ochrany ptáků. Je to prostředí, ve kterém ptáci mají dostatečné množství potravy, úkryt, a které jim dává možnost úspěšně vyvést mláďata. Pro ptáky stálé to bývá jeden určitý typ stanoviště a pro ty tažné většinou dvě podobná stanoviště, avšak zeměpisně vzdálená (BURNIE et al., 2008). Například stěny pískoven, které se během let staly hnízdním prostředím pro řadu druhů, musí být podle horního práva po těžbě vysvahovány a místo těžby má být následně rekultivováno a to do dvou let od konce těžby. To se samozřejmě projevuje jako velmi negativní zásah do ekosystému, který se zde vytvořil. Proto se dnes v zájmu ochrany ptáků, zde hnízdících, ale i jiných živočichů či rostlin, tato území prohlašují za přechodně chráněné plochy, kde se realizuje vhodný management pro ochranu tohoto ekosystému (HENEBERG, 2013a). V dnešní kulturní krajině se velmi projevuje ztráta možností pro zahnízdění dutinových hnízdičů. V tomto případě může člověk ptákům pomoci vybudováním 21

22 a zavěšením budek z různých materiálů dřevěné, dřevobetonové, plechové apod. (HUDEC, 1994). Dalším velkým problémem může být vymizení důležitých potravních zdrojů pro ptáky. I zde může člověk přispět především zimním přikrmováním (HUDEC, 1994). Toto přikrmování má svá rizika. Pokud se zde sejde velký počet jedinců, zvýší se možnost přenosu různých onemocnění. Při mírném a vlhkém počasí je možná nákaza salmonelou. Na jaře bychom již ptáky přikrmovat neměli, neboť mláďata potřebují především hmyz, a není dobré, aby jim rodiče přinášeli lépe dostupnou potravu z krmítek (SPECHT, 2002). Pokud se jedná o kriticky ohrožený druh, bývá nezbytné ihned zasáhnout a odvrátit nebezpečí vyhubení. Zbylé ptáky je nutné přemístit, popřípadě po nějakou dobu chovat a rozmnožovat je v zajetí (BURNIE et al., 2008). Ochrana krajiny se až do současnosti vždy soustředila především na ty části krajiny, které byly méně ovlivněny činností člověka spojenou s obhospodařováním jednotlivých pozemků, na nichž se vyskytují vzácnější druhy živočichů a rostlin (SÁDLO, 2009). Za takovéto oblasti významné pro ptáky se v dnešní době dají považovat například opuštěné vojenské výcvikové prostory. Některé z nich již byly vyhlášeny ptačími oblastmi (REIF, MARHOUL, 2010a). Lidská aktivita může plnit velmi významnou úlohu podporující biodiverzitu v krajině, nemusí ani tak záležet na její síle, ale spíše na kvalitě této činnosti (SÁDLO, 2009). Mozaika úrodných polí a luk, borové a dubové lesy, rybníky. Po staletí obhospodařována v této podobě. Krajina, kterou vytvořil člověk a daří se v ní i ptákům. I takto může vypadat aktivní ochrana ptáků, kdy se v této krajině daří jak ptákům, tak i lidem (ŠOLTYS, 2012b) Aktivní ochrana konkrétních druhů Drop velký (Otis tarda) má nízkou reprodukční schopnost a hnízdní úspěšnost. Díky chemizaci zemědělství a těžké mechanizační technice začalo v 80. letech snižování jeho stavů. Neboť tak bylo silně narušeno jeho prostředí. Rakousko včas započalo s ochranou tohoto ptačího druhu a přizpůsobilo zemědělské obhospodařování půdy ve prospěch dropů (VEBER, 2009). Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) se řadí mezi nejrychleji mizející druhy naší krajiny. Čejka potřebuje pro své vyhnízdění ornou půdu, zejména oraniště, kde ovšem hrozí destrukce jejich hnízd a usmrcení mláďat při jarních pracích. Právě proto je na rok 22

23 2014 chystán dotační titul agroenvironmentálního opatření pro zemědělce cílený na nejvýznamnější hnízdiště na orné půdě (ZÁMEČNÍK, 2012). Důvodem, proč čejky chocholaté (Vanellus vanellus) začaly ve velké míře hnízdit na orné půdě je odvodňování a rozorávání nivních travních porostů (ŠŤASTNÝ et al., 2006). Břehule říční (Riparia riparia) je také druhem, jenž je dnes ohrožen lidskou činností. Kvůli člověku přišla o své přirozené hnízdní biotopy na velkých řekách. Jako náhradní biotop začala břehule říční (Riparia riparia) využívat pískovny a štěrkopískovny. Těžba v malých pískovnách byla na našem území většinou zastavena a na zbývajících místech je těžba příliš rychlá. Břehule říční (Riparia riparia) je tedy dnes na mnoha místech závislá na činnosti nevládních organizací či samosprávách, které těžbu udržují a tím jim poskytují možnost k hnízdění (HENEBERG, 2009). Ohrožením jednoho druhu ovlivňuje člověk i jiné. Na lov břehulí říčních (Riparia riparia) se například specializuje ostříž lesní (Falco subbuteo) (HENEBERG, ŘEZÁČ, 2013) Ptáci v zemědělství Celá tisíciletí člověk mění krajinu, mýtí lesy a nahrazuje je poli a loukami. Někteří ptáci se z přírodních stepí na východě a jihovýchodě přestěhovali právě do člověkem vytvořené kulturní stepi, kde měli vhodné podmínky. Patří k nim například skřivan polní (Alauda arvensis), koroptev polní (Perdix perdix) nebo drop velký (Otis tarda). Když započal průmyslový věk, byl konec s rozmanitostí krajiny a dnešní zemědělské metody způsobily úbytek rostlin i živočichů (SAUER, 2005). Rozloha České republiky je z 65 % tvořena zemědělsky obhospodařovanými pozemky (ČERVENÝ et al., 2004). Čím více je určitý druh na daný typ zemědělské krajiny navázán, tím více na něj působí změny ve využívání této krajiny (ŠARAPATKA et al., 2008). Zastoupení živočichů na polích bývá často druhově chudé, ale druhy, které se zde vyskytují, dosahují vysokých počtů. Mezi typické druhy ptáků žijící v tomto prostředí patří skřivan polní (Alauda arvensis), poštolka obecná (Falco tinnunculus), káně lesní (Buteo buteo), bažant obecný (Phasianus colchicus), koroptev polní (Perdix perdix), křepelka polní (Coturnix coturnix) (BORKOVCOVÁ, 2003) Faktory ovlivňující ptáky zemědělské krajiny Na první pohled se zdá, že se ptáci přizpůsobili změněným podmínkám krajiny, ale podle výsledků České společnosti ornitologické tomu tak není. Po roce 1948 došlo k rozorávání mezí a scelování polí, což vedlo k úbytku druhů vázaných na meze a polní 23

24 remízky, jako byli například ťuhýci. Pastviny a louky byly člověkem změněny na pole s obilninami, a proto začaly mizet také druhy otevřené krajiny, jako jsou křepelky, skřivani a řada dalších (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Činností lidí v zemědělství dochází k degradaci půdy a narušení všech jejich funkcí. Dochází k odumírání půdních organismů a touto činností a změnami, které v půdě vyvolává, je ovlivněn celý ekosystém, který je vázaný na zemědělskou krajinu (RUSEK, 2003). Velmi negativně také působí rozsáhlé používání pesticidů, neboť jimi ničíme důležité vazby, na nichž je ekosystém závislý (ŠTEFANOVÁ, 2012). Projevem intenzifikace zemědělské činnosti je využívání nových způsobů mechanizace a vybudování obrovských systémů zavlažování přímo na zemědělských plochách. Také nevhodně zvolené osevní postupy měly za následek úbytek ptačích druhů zemědělské krajiny (KLEJDUS, 2011). Významnou změnou v pěstovaných plodinách bylo nahrazení jarních obilovin za ozimé. Tato záměna měla největší vliv na čejku chocholatou (Vanellus vanellus) a skřivana polního (Alauda arvensis) (ŠARAPATKA et al., 2008). Skřivan polní (Alauda arvensis) měl u nás nejlepší podmínky v době 18. a 19. století, kdy byla naše krajina více odlesněná a byla tvořena jednotlivými malými políčky. Po kolektivizaci v polovině dvacátého století a celkovém zprůmyslnění zemědělství docházelo k poklesu početnosti tohoto druhu (PRAUS, 2012). Jedním z druhů, na kterém se negativně podepsala intenzifikace a chemizace je strnad obecný (Emberiza citrinella). Tento obvyklý druh naší krajiny byl v padesátých letech dvacátého století mnohem početnější, než je tomu dnes. V letech byl zaznamenán mírný pokles o 20 %. V dnešní době dochází k postupnému opouštění zemědělské půdy, což tomuto druhu svědčí, neboť jinak by docházelo k jeho rychlejšímu úbytku (PROCHÁZKA, 2011). Někdy má intenzifikace zemědělství za následek i úplné vymizení druhu, jak tomu bylo v případě dropa velkého (Otis tarda) či dytíka úhorního (Burhinus oedicnemus) na jižní Moravě. Oba tyto druhy hnízdily v letech minulého století ve stejné oblasti a příčina jejich prudkého poklesu početnosti spočívá hlavně ve velkovýrobních technologiích (KLEJDUS, 2011). Dalším faktorem je pěstování vysoce produkčních plodin. Tyto plodiny nejsou vhodné pro hnízdění ptactva, ani pro sběr potravy. Pokud se podaří zahnízdění, jsou mláďata ohrožována brzkou sklizní (ŠARAPATKA et al., 2008). Zemědělství a lesnictví jsou dvě činnosti, které stojí za ztrátou stanovišť jednotlivých druhů. Hned za nimi je další lidská činnost, kterou je zástavba (BURNIE et al., 2008). 24

25 Pro polní druhy ptáků je zalesňování zemědělské půdy velkým negativem, neboť tak přicházejí o svůj prostor k životu. Týká se to převážně trvalých travních porostů, zahrad a ovocných sadů (ŠARAPATKA et al., 2008). V současné době ptáci lidskou pomoc často opravdu potřebují. Některé lokality, významné z hlediska ptačích druhů, které se zde vyskytují, byly zařazeny do mezinárodní sítě IBA významná ptačí území. Měla by na nich být aplikována přísnější pravidla hospodaření, s cílem ochrany jednotlivých ptačích druhů. Jedná se především o rybníky s pobřežními porosty, kde hnízdívají vodní ptáci, bažiny sloužící jako tahová shromaždiště, ale také lesní biotopy, hory apod. (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Kromě nadměrné lidské činnosti, jakou je intenzivní zemědělství, může různým druhům uškodit i naprostá nečinnost. Nejdříve může dojít ke zvýšení druhové rozmanitosti, ale později vlivem sukcese vznikne natolik zapojený a nepropustný porost, že mnoho druhů musí stanoviště opustit, například některé druhy ptáků otevřené krajiny (ŠARAPATKA et al., 2008) Významné druhy ptáků naší krajiny Agrocenózy Bažant obecný Phasianus colchicus Linnaeus, 1758 Již starověcí Římané začali s rozšiřováním bažanta obecného (Phasianus colchicus) hlavně ve Středomoří a ve středověku se dostal do Evropy (ČAČKO, 2012). U nás byl vysazen někdy ve 14. století (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Prudký pokles nastal v 2. polovině 70. let v důsledku změn v zemědělství. Především kvůli častému používání rychlých a těžkých mechanizačních prostředků na sjednocených lánech, zasažení potravních řetězců chemikáliemi používanými v zemědělství a zdravotním poruchám následkem omezení pestrosti stravy (ŠŤASTNÝ, 2009). Ne všichni bažanti, kteří se vyskytují volně v přírodě, patří k divoké populaci. Velká část je tvořena jedinci vypouštěnými z umělých odchoven nebo bažantnic. Těmto jedincům často chybějí instinkty nutné k ochraně před predátory a tak se často stávají jejich obětí (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Jedná se o jednoho z nejběžnějších obyvatel naší krajiny (BEZZEL, 2008). Hnízdí v kulturní krajině, která by měla být bohatá na stromy a keře (ČERNÝ, 1980). Také zahnízdí na zarostlých březích řek, důležitá je pro něj krajina, kde se střídají louky s poli s lesíky a pásovou zelení (BEJČEK et al., 2009). Hnízdo bývá na zemi, ukryté v porostu 25

26 (DUNGEL, HUDEC, 2011). Za potravu mu slouží různá semena a plody, také hmyz a ještěrky (ELPHICK, WOODWARD, 2008). I přesto, že došlo k dalšímu snížení stavů, nebyl zařazen do nového Červeného seznamu. V 80. letech minulého století byl v navrhovaném Červeném seznamu v kategorii LC druh málo dotčený. Cílem bylo upozornit na možné ohrožení zbytku volně žijících populací v přírodě (ŠŤASTNÝ et al., 2009) Strnad obecný Emberiza citrinella Linnaeus, 1758 Ptáci jsou využíváni, jako indikátory změn životního prostředí a ptáci, kteří hnízdí v zemědělské krajině, navíc ubývají. Strnad obecný (Emberiza citrinella) je snadno poznatelným druhem naší krajiny a proto byl zařazen do vědeckého projektu se zapojením laické veřejnosti Nářečí českých strnadů, což umožnilo sběr dat z velkého území po dlouhou dobu. Navíc byl vyhlášen ptákem roku 2011 (ŠOLTYS., 2012a). Obývá otevřenou krajinu s loukami, skupinami stromů a křovin, remízky, porosty podél vodotečí, okraje lesů, lidských sídel a paseky (BEJČEK et al., 2009). Hnízdo bývá umístěno na zemi nebo jen těsně nad zemí v bylinách, staví jej samice (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Vzhledem k umístění bývá hnízdo často vypleněno hlodavci a to hlavně v letech, kdy jsou jejich populace početné (PROCHÁZKA, 2011). Živí se semeny, zrním a plody rostlin. V současnosti je zaznamenán jeho úbytek téměř v celé Evropě (BURNIE et al., 2008) Skřivan polní Alauda arvensis Linnaeus, 1758 Skřivan polní (Alauda arvensis) se k nám rozšířil v době odlesňování, neboť tento druh má rád otevřené plochy jako jsou pole a louky. Jako mnoho dalších i jeho se negativně dotkla intenzifikace zemědělství, hnojení a postřiky proti škůdcům a tak byl zaznamenán jeho úbytek (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Skřivan patří mezi nejméně náročné ptáky zemědělské krajiny. Nejdůležitějším faktorem je pro něj pokryvnost porostu, která nesmí přesahovat 60 % (PRAUS, 2012). Roční úbytek tohoto druhu je 2,33 %. Na početní úbytek skřivana má vliv i dnes oblíbené pěstování řepky, kukuřice a slunečnice, které dosahují vysokého vzrůstu a tím brání tomuto druhu v hnízdění (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Hnízdí dvakrát i třikrát za sezónu (BEJČEK et al., 2009). Potravou jsou semena, zrní, výhonky a hmyz (ELPHICK, WOODWARD, 2008). 26

27 Remízky a skupiny rozptýlené zeleně Káně lesní Buteo buteo Linnaeus, 1758 Káně se hojně vyskytuje v otevřené krajině s lesíky, před několika desítkami let zde však hnízdila jen řídce. Na zemědělské půdě je v dnešní době nenahraditelným predátorem hraboše polního a jiných drobných hlodavců (KLEJDUS, 2011). Mimo tuto potravu, kterou si musí sama ulovit, se káně živí i zdechlinami (BURNIE et al., 2008). Hnízdo si staví vysoko v korunách stromů (DUNGEL, HUDEC, 2011). Mnozí myslivci si ani v dnešní době neuvědomují, jak prospěšný je tento druh pro regulaci hlodavců a považují ji za škůdce, neboť se jí někdy podaří ulovit malého zajíčka či bažanta (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005) Poštolka obecná Falco tinnunculus Linnaeus, 1758 Tento drobný dravec obývá kulturní krajinu především v nižších polohách. Souvislým lesním porostům se vyhýbá. Hnízdí běžně na celém území České republiky (HUDEC et al., 2005a). Při svém hnízdění se dokázal přizpůsobit nejen v otevřené krajině, ale i v urbánní zóně. V otevřené krajině hnízdí v opuštěných hnízdech krkavcovitých ptáků nebo dravců, na temenech hlavatých vrb a ve stromových dutinách, či velikostně vhodných budkách (KLEJDUS, 2011). Živí se převážně malými hlodavci, dále velkým hmyzem, ptáky, plazy a měkkýši (HUDEC et al., 2005a) Kukačka obecná Cuculus canorus Linnaeus, 1758 Obývá různé typy prostředí všechny typy rozptýlené zeleně, různé typy lesa, parky, sady i hřbitovy (ŠŤASTNÝ et al., 2009). Kukačky se živí hmyzem (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Jejich potravou jsou i velké chlupaté housenky, které jsou pro jiné ptáky nepoživatelné a tím je také kukačka člověku užitečná (HUDEC et al., 2005b). Typický je pro ni hnízdní parazitismus, kdy klade svá vejce do hnízd jiných ptáků od velikosti střízlíka po rákosníka velkého (Acrocephalus arundinaceus) (DUNGEL, HUDEC, 2011). Kukaččí mláďata mají velmi krátkou dobu inkubace. Je tomu tak proto, aby se vylíhla dříve než mláďata jejích pěstounů. Přibližně po deseti hodinách od vylíhnutí začne malá kukačka vyhazovat ostatní vejce. Poté je náhradními rodiči krmena, dokud se neosamostatní (BEJČEK et al., 2009). Kukačka je často věrná místu svého vylíhnutí (KLEJDUS, 2011). 27

28 Vodní plochy a mokřady Kormorán velký Phalacrocorax carbo Linnaeus, 1758 Před pár desítkami let u nás kormoráni nehnízdili a byli vídáni jen velmi vzácně (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Dnes se často vyskytuje na rybničních lokalitách, které dnes obvykle slouží jako rybochovná zařízení. Živí se rybami, a pokud při lovu zaútočí na velikostně větší rybu, kterou se mu nepodaří ulovit, většinou ji devastuje (KLEJDUS et al., 2011). Hnízdo si staví na stromech u vody, ale i na skalách či v rákosí. Hnízdí především v koloniích (JIŘÍK, MOTTL, 1996). V Červeném seznamu (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) je umístěn v kategorii VU zranitelný druh (ŠŤASTNÝ et al., 2009) Moták pochop Circus aeruginosus Linnaeus, 1758 Přibližně před padesáti lety bylo hnízdění motáků na našem území velmi vzácné. Páry motáků hnízdily jen na větších rybnících s bohatými rákosinovými porosty. Od konce osmdesátých let začalo hnízdit na jižní Moravě více párů. V poslední době se hnízdní početnost stabilizovala a zaznamenán byl i stoupající trend. Například na Miroslavském rybníku, který je tvořen 9 ha volné vodní plochy a 11 ha přilehlých mokřadů hnízdilo v roce 2002 devět párů a tři z nich hnízdily v okruhu 30 metrů (KLEJDUS, 2011). V České republice patří moták pochop (Circus aeruginosus) k nejhojnějším ze všech motáků. Hnízdí v rákosinách a loví malé savce, ptáky a hmyz (BURNIE et al., 2008). V Červeném seznamu z konce 80. let byl navržen v kategorii VU druhy zranitelné, kde se nachází i dnes (ŠŤASTNÝ, BEJČEK, 2003) cit. podle (ŠŤASTNÝ et al., 2009) Zahrady a sady Strakapoud velký Dendrocopos major Linnaeus, 1758 Strakapoud velký (Dendrocopos major) je náš nejrozšířenější zástupce šplhavců (KLEJDUS, 2011). Počet hnízdících párů je odhadován kolem 330 tisíc (ŠINDELKA, 2011). Jeho prostředím jsou lesy všeho druhu, řídké stromové porosty v parcích a zahradách (DUNGEL, HUDEC, 2011). Živí se malým hmyzem, ale i malými ptáčaty, která vybírá přímo z hnízd. Od podzimu mu jako potrava slouží smrková semena (SMRČEK, SMRČKOVÁ, 2005). Hnízdí v dutinách stromů, které si sám tesá do kmenů s měkkým dřevem nebo tam, kde je dřevo napadené chorobou (BEZZEL, 2008). 28