UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Filozofická fakulta Katedra politologie a evropských studií Případová studie teoretická aplikace programových priorit Hnutí přímé demokracie Tomia Okamury na český politický systém Seminární práce Vyučující: Doc. PhDr. Tomáš Lebeda Ph.D. Autor: Bc. Adam Pýcha Studijní obor: Politologie Ročník: 1. (magisterské studium) OLOMOUC 2014

Prohlašuji, že jsem tuto seminární práci vypracoval (a) samostatně na základě uvedených pramenů a literatury. V Olomouci dne 2. ledna 2014 2

Obsah Úvod... 4 1 Rozbor názvu hnutí a zařazení v evropském a českém kontextu... 6 2 Programové body a jejich teoretická realizace... 8 2.1 Realizace programu... 8 2.2 Lidové referendum... 11 2.3 Odvolatelnost... 11 Závěr... 13 Seznam pramenů a literatury... 14 Literatura... 14 Prameny... 15 3

Úvod Volby do Poslanecké sněmovny České republiky v roce 2013 obohatily český stranický systém o několik nových subjektů a dva z nich se okamžitě dostaly do pozice významných hráčů na politické scéně. Na mysli mám samozřejmě politické hnutí ANO 2011 (dále ANO) a Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury (dále Úsvit). Předvolební analýzy programů těchto subjektů se shodovaly v tom, že hnutí jsou relativně nečitelná a jejich názory ještě budou procházet výraznou až turbulentní změnou. V této seminární práci se zaměřuji na program politického hnutí Úsvit. Ten byl často označován až za radikální nebo lépe řečeno revoluční. Hnutí Úsvit navrhuje výrazný zásah do politického a ústavního uspořádání České republiky a právě tyto zásadní návrhy jsou předmětem mého zájmu. Program politického hnutí Úsvit patřil v předvolebním boji k těm nejdiskutovanějším, a byť byl často označován médii, komentátory a politology za radikální a antisystémový, tak je nutné mu věnovat pozornost. Dokázal na svou stranu získat více než 342 000 voličů a velká část politického spektra se proti němu nijak nevymezila, či dokonce některé jeho body považuje za realizovatelné (byť v obecné rovině). Je tedy důležité klást si otázky spojené s případným uvedením do praxe nebo alespoň vyznačit cesty, kterými se může toto politické hnutí v budoucnu vydat. Výzkumný cíl a hypotéza Cílem této práce je odborný rozbor programových bodů politického hnutí Úsvit, které jsou upřesněny mediálními vyjádřeními jeho představitelů. Všechny navrhované změny se snažím zasadit do hlubších souvislostí, zjistit jejich vzájemnou provázanost a případný dopad při jejich realizaci. Převážná část těchto návrhů je ze strany hnutí Úsvit formována velmi obecně a nabízí se tedy možnost více výkladů. V rámci této práce bude potvrzena či vyvrácena následující hypotéza: 1) Navrhované změny, které jsou prezentovány jako švýcarský model, nemají ve švýcarském systému významnější pozici nebo se zde vůbec nevyskytují. Tato seminární práce je vystavěna za použití kombinace normativního přístupu a deskriptivní metody, která zajišťuje kritickou evaluaci dané problematiky. Analytickou metodu jsem v tomto případě považoval za problematicky realizovatelnou a vzhledem k charakteru práce za nevhodnou. 4

Dosavadní zpracování tématu a analýza použitých zdrojů Problematice, která je hlavním předmětem této práce, se doposud odborníci věnovali velmi okrajově a to převážně v opatrných komentářích v médiích. Zdrženlivost je v tomto případě pochopitelná, protože hnutí Úsvit doposud nepředstavilo přesnou představu plánovaných změn, ideálně v paragrafovaném znění návrhu zákona. Nyní je tedy nutné vycházet převážně z programových dokumentů a vyjádření pro média. Čerpal jsem samozřejmě z klasické politologické literatury, pomocí které dokládám možnosti realizace a následné dopady změn politického systému. Členění práce Seminární práce je členěna do dvou kapitol a několika podkapitol. V první kapitole se věnuji rozboru názvu hnutí a následné komparaci s obdobnými subjekty na evropské a české politické scéně. V druhé kapitole je dán prostor programových bodům, které se snažím interpretovat a nastínit jejich teoretickou realizaci. 5

1 Rozbor názvu hnutí a zařazení v evropském a českém kontextu Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury oko politologa zaujme již svým názvem, který je možné analyzovat z několika úhlů pohledu. Na evropské politické scéně v současnosti nalezneme pouze jednu významnější politickou stranu se slovem úsvit v názvu. Jedná se o Zlatý úsvit (ang. Golden Dawn řec. Xrysh Aygh), tedy krajně pravicovou, antisystémovou stranu, která v řeckých parlamentních volbách v roce 2012 dokázala získat téměř 7 % hlasů a 21 mandátů. Zlatý úsvit je stranou s významnou pozicí vůdce Nikolaose G. Michaloliakose, a ideologií navazující na témata i symboliku nacismus a fašismu (Ellinas 2013). Zlatý úsvit je členem Evropské národní fronty a z pohledu reprezentace členů i vůdčím hnutím této organizace (Zondlak 2006). Spojení s touto politickou stranou je v současnosti pouze lingvistické, protože není k dispozici dostatek materiálů pro vypovídající komparaci. Přesto již dnes lze říci, že obě tato hnutí mají společnou snahu o naprostou změnu politického uspořádání. Obdobné srovnání lze samozřejmě označit za tendenční a účelové, nicméně i zde lze argumentovat skutečností, že politické strany se svým názvem často profilují a přiklání vůči určitému politickému směru a k jeho ideologii. V červnu 2013, kdy politické hnutí Úsvit vzniká, je Zlatý úsvit na vrcholu své popularity a zakládající členové měli tedy dostatek informací pro zvážení, zda je marketingově vhodné se s podobným hnutím spojit (byť pouze názvem) nebo nikoliv. (Seznam politických stran a hnutí) Druhým zajímavým aspektem, který název hnutí nabízí, je jméno jeho hlavního představitele v názvu. K 1. 1. 2014 bylo v České republice registrováno 197 politických stran a hnutí. V tomto výčtu jsou i subjekty, které mají pozastavenou činnost nebo byly zakázány rozhodnutím soudu. V rychlosti se podívám na subjekty, které obdobně jako hnutí Úsvit využili jméno (v pozitivní i negativní konotaci) ve svém názvu. (Seznam politických stran a hnutí) Viktor Kožený - Občanská federální demokracie ANTIBURSÍK - STOP EKOTERORU! Balbínova poetická strana Masarykova demokratická strana Strana důchodců Františka Burdy Strana Práv Občanů ZEMANOVCI 6

SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové Volte pravý blok www.cibulka.net 1 Republikáni Miroslava Sládka Tento seznam dokládá další zařazení do skupiny, která je z mnoha ohledů problematická. Politická hnutí, která měla či mají ve svém názvu jakékoliv jméno, se nikdy nedostala do Poslanecké sněmovny či Senátu České republiky. Z tohoto pohledu je politické hnutí Úsvit v porevoluční době průkopníkem. (Volby.cz) Ze seznamu výrazněji vystupují tři subjekty. Strana Práv Občanů Zemanovci, která využívá ve svém názvu jméno prezidenta republiky Miloše Zemana a jejíž výsledek v posledních parlamentních volbách byl debaklem. Suverenita Blok Jany Bobošíkové, obdobně neúspěšný subjekt, který je v současnosti rozštěpen na několik frakcí a Republikáni Miroslava Sládka (Volby.cz). Seznam politických stran a hnutí tento údaj neobsahuje, protože eviduje pouze poslední oficiální název, kterým je Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa (zrušeno rozhodnutím soudu v roce 2013). Republikáni Miroslava Sládka vznikají v roce 2002 jako reakce na klesající preference tohoto krajně pravicového subjektu a s tím spojeným neúspěchem ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 1998 (Smolík 2010). Posledním spojením, které jsem v názvu hnutí vynechal, je přímá demokracie. Jedná se o ústřední téma programu hnutí a taktéž myšlenkový směr, který směřuje k maximální koncentraci pravomocí v rukou lidu. Podrobněji se přímé demokracii věnuji v dalších podkapitolách. Rozbor názvu hnutí a jeho zasazení do určitého teoretického rámce je pouze malou pomocí při rozboru programu, ale věřím, že díky němu lze lépe odhadnout další kroky hnutí a vyložit současné, byť kusé, návrhy. 1 Celý oficiální název - Volte Pravý Blok - stranu za snadnou a rychlou ODVOLATELNOST politiků a státních úředníků PŘÍMO OBČANY, za NÍZKÉ daně, VYROVNANÝ rozpočet, MINIMALIZACI byrokracie, SPRAVEDLIVOU a NEZKORUMPOVANOU policii a justici, REFERENDA a PŘÍMOU demokracii WWW.CIBULKA.NET, kandidující s nejlepším protikriminálním programem PŘÍMÉ demokracie a hlubokého národního, duchovního a mravního obrození VY NEVĚŘÍTE POLITIKŮM A JEJICH NOVINÁŘŮM? NO KONEČNĚ! VĚŘME SAMI SOBĚ!!! - ale i s mnoha dalšími DŮVODY, proč bychom měli jít tentokrát VŠICHNI K VOLBÁM, ale - pokud nechceme být ZNOVU obelháni, podvedeni a okradeni - NEVOLIT ŽÁDNOU PARLAMENTNÍ TUNEL - STRANU vládnoucí (post) komunistické RUSKO - ČESKÉ totalitní FÍZLOKRACIE a jejich likvidační protinárodní politiku ČÍM HŮŘE, TÍM LÉPE!!! - jenž žádá o volební podporu VŠECHNY ČESKÉ OBČANY a daňové poplatníky, kteří chtějí změnit dnešní kriminální poměry, jejichž jsme všichni obětí, v jejich pravý opak! V BOJI MEZI DOBREM A ZLEM, PRAVDOU A LŽÍ, NELZE BÝT NEUTRÁLNÍ A PŘESTO ZŮSTAT SLUŠNÝ!!! Proto děkujeme za Vaši podporu!!! Nevěříte-li na pokoru u popravčí káry, zdá-li se vám naše kandidátka málo dokonalá nebo postrádáte-li na ní zástupce své obce nebo města a přitom MÁTE ODVAHU v této válce Lidí Dobra s vládnoucími Lidmi Zla povstat z jimi naordinovaného občanského bezvědomí, kterým nás ničí a dnešní DEMOKRATURU, SKRYTOU TOTALITU a OTROKÁŘSTVÍ VYŠŠÍHO ŘÁDU zásadním způsobem změnit, KANDIDUJTE ZA NÁS!!! Kontakt: Volte Pravý Blok www.cibulka.net, PO BOX 229, 11121 Praha 7

2 Programové body a jejich teoretická realizace Politické hnutí Úsvit vyzývá v programu, vyzývalo v kampani a vyzývá i po volbách k významným změnám v politickém uspořádání České republiky. Tyto navrhované změny by v případě realizace byly opravdu revoluční proměnou, která by neměla žádný historický ekvivalent. Jedná se o tyto návrhy: (Oficiální web Úsvit) Vláda je jmenována a řízena přímo voleným prezidentem a nevyžaduje vyslovení důvěry ze strany parlamentu. Důsledné oddělení moci zákonodárné a výkonné. Přímá volba poslanců, starostů a hejtmanů. Odvolatelnost všech přímo volených politiků. Možnost upravit, zamítnout či navrhnout zákon prostřednictvím lidového referenda. 2.1 Realizace programu Jednotlivé změny jsou sami o sobě obrovským zásahem do politického systému. Vytvořil jsem model, který se snaží naznačit jeho teoretickou podobu, pokud by byly realizovány všechny. Model dále objasňuji a upozorňuji na jeho hlavní problémy, což je relativně obtížné, protože se jedná o systém, který v této podobně neexistuje pravděpodobně nikde na světě. 2 Model politického systému ČR dle návrhů hnutí Úsvit. Vytvořeno autorem práce. 2 Toto tvrzení vychází z autorova studia politologie a znalosti hlavních politických systémů. 8

Nový systém vychází z klasického dělení moci na moc výkonnou, zákonodárnou a soudní a přidává nový prvek. Pouze moc soudní neprojde významnou proměnou, ale hlavní je vznik nového pilíře moci, který představuje lidové referendum. Dle současných návrhů představuje referendum moc lidu, která svým významem dokonce převyšuje zbývající složky moci. Pokud v minulosti bylo ústavně zakotveno, že lid je zdroje veškeré státní moci, která je vykonávána prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní, tak by v nové ústavě mělo dojít k této úpravě: Lid je zdrojem veškeré státní moci, kterou vykonává prostřednictvím lidového referenda a dále prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. (Ústava ČR, Oficiální web Úsvit) Moc soudní je reprezentována nezměněnou soustavou soudů složenou z Ústavního soudu a soudů nižší instance. Nemělo by dojít k významné změně jejich pravomocí a je pouze kladen větší důraz na jejich efektivitu, což je ovšem fráze, kterou si přisvojují všechny politické strany a subjekty. Určitým způsobem by mohla být oslabena role Ústavního soudu v souvislosti s lidovým referendem, ale tomu se věnuji dále. U tohoto bodu podobnost se současným systémem parlamentní demokracie v podstatě končí. V novém systému je kladem maximální důraz na důsledné oddělení moci výkonné a zákonodárné. Moc výkonná je reprezentována přímo voleným prezidentem, který je hlavním představitelem vlády. Vládu jmenuje prezident bez nutnosti souhlasu parlamentu. Role premiéra se stává pouze nevýznamnou a jeho pozici zastává prezident. Premiér by mohl být jmenován, ale stal by se pouze přímým podřízeným prezidenta a míra jeho pravomocí by se opět odvíjela od prezidentovy vůle. Význam prezidentského úřadu by teoreticky mohl výrazně narůst a personálně se propojit s vládou. Výrazně proměněná role prezidenta by teoreticky měla být propojena se změnou jeho dalších pravomocí. O tom nicméně hnutí Úsvit a jeho představitelé nemluví. Pohybujeme se tedy v systému, kde má prezident naprosto stejné pravomoci jako nyní a vzhledem k tomu, že má být oddělena moc zákonodární a výkonná, tak je vládě odebrána legislativní pravomoc. Tím dochází k teoretickému oslabení moci výkonné vůči parlamentu. Řešení tohoto problému ale přinesly poslední měsíce roku 2013. Prezident Miloš Zeman se svými kroky snažil posouvat ústavní zvyklosti za jejich obvyklý rámec. Pokud bychom v této tradici pokračovali, tak prezident, který odmítne podepsat zákon (nebo podpis odloží na neurčito), disponuje v podstatě absolutním právem veta a nemusí docházet k revizi Ústavy. Moc zákonodárná prochází taktéž proměnou. Hnutí Úsvit nemluví přímo o zrušení Senátu, ale v novém systému je jeho role v podstatě zanedbatelná. Poslanci mají být voleni 9

přímo a má být možnost jejich odvolání z funkce. Je tedy nutné (nebo minimálně efektivní), aby byl poslanec zvolen v jednomandátovém volebním obvodu. Pro volbu poslance se nabízí dva systémy: 1) Jednokolový systém tzv. Prvního v cíli (FPTP) 2) Dvoukolový systém (současný model volby do Senátu) Předpokládám, že ideálním modelem, který by hnutí Úsvit preferovalo (a vyžaduje to jejich model), by byly volby do jednokomorového parlamentu, v jednomandátových volebních obvodech (kopírujících senátní obvody) se systémem volby prvního v cíli. K tomuto závěru mě vedlo několik faktů. Hnutí Úsvit vychází při konstrukci svého programu velmi často pouze z nálad společnosti bez ohledu na nekoncepčnost či nerealizovatelnost svých návrhů. Dlouhodobě v české společnosti převládá názor, že Senát je nepotřebným subjektem a doplníme-li tento fakt o zkušenost Tomia Okamury, který v Senátu nedokázal prosadit žádný ze svých návrhů, tak je zde jasná cesta k jednokomorovému parlamentu. Ten by byl téměř nutností při navrženém vztahu moci zákonodárné a výkonné. Oddělenost těchto dvou složek moci má v sobě obrovské množství potenciálních nebezpečí, která by mohla vyústit v zablokování celého systému. Pokud by byla moc výkonná nucena vyjednávat či kooperovat se dvěma komorami, tak by byla nefunkčnost systému téměř jistotou. 3 Posledním důvodem pro volbu jednokolového volebního systému je dle mého názoru převládající názor, že jeho zavedení by vedlo k výraznému omezení fragmentace parlamentu a ideálně k dvoustranickému systému. Jako nejčastější příklad je uváděna Velká Británie. Dvoustranický systém je dle politické reprezentace spojen s efektivitou. Jedná se o pohled extrémně povrchní a v českém prostředí extrémně nebezpečný. Vypůjčím-li si slova klasika Giovaniho Sartoriho, tak je pravdou, že za určitých podmínek může vést jednokolový volební systém k dvoustranickému systému, ale rozhodně to není pravidlem, a co je důležitější, tak není jistotou, že tento systém musí být funkční. Spojené státy americké a Velká Británie jsou fungujícími demokraciemi hlavně díky jejich obyvatelům, kteří se rozhodli, že systémy jednoduše fungovat budou, byť se často nachází nad hranou zborcení (to platí hlavně pro USA, ale i v politickém systému Velké Británie je možné identifikovat situace, kde by neobstál ani pověstný britský klid a ledové nervy). 3 S existencí Senátu počítá neoficiální návrh zákona o lidovém referendu. Je ovšem nutné zdůraznit, že tato teoretická realizace programu operuje s komplexní změnou celého systému a nikoliv jednotlivými body vytrženými z celkové koncepce. 10

2.2 Lidové referendum Dle posledních informací by mělo být lidové referendum vyhlašováno 80 poslanci, 30 senátory nebo 100 000 občany. Pomocí referenda by bylo možné navrhnout, změnit, či případně zrušit jakýkoliv zákon. To se týká i ústavních zákonů s výjimkou trestu smrti. Referendu by bylo závazné bez ohledu na jakoukoliv účast občanů. Hnutí Úsvit dle svých vyjádření vychází výhradně ze švýcarského modelu přímé demokracie. Lidové referendum ve výše formulovaném pojetí v podstatě propojuje referendum a lidovou iniciativu, jak je známe ze Švýcarska a jeho význam a dopad výrazně posiluje. Ve Švýcarsku se referendum dělí na obligatorní, tedy ústavní a fakultativní referendum. Ústavní referendum musí být pořádáno při jakékoliv změně ústavy. Naproti tomu fakultativní referendum mohou vyvolat sami občané nebo kantony. Jedná se o vyjádření souhlasu, případně nesouhlasu s navrženým zákonem. Lidová iniciativa je možností lidu (a opět kantonů), jak na federální úrovni požadovat změnu ústavy a na kantonální úrovni v podstatě jakýchkoli zákonů. (Jeřábek 2007, Říchová 2008 nebo Hloušek 2005) Pro hnutí Úsvit je lidové referendum hlavně hrozbou pro politickou reprezentaci, která by pod jeho dohledem připravovat pouze zákony ku prospěchu všeho obyvatelstva. Teoreticky by poté nebylo nutné institut lidového referenda vůbec použít. Bohužel je absolutně ignorován fakt, že Švýcarsko je konfederací s obrovskou mírou autonomie nejen na úrovni kantonů, ale i dalších územních celků a obcí. Institut lidové iniciativy zde prochází více než stoletým vývojem, podpořeným nutností kooperace čtyř jazykových oblastí a v neposlední řadě zapomíná na velmi konzervativní smýšlení Švýcarů (Jeřábek 2007, Říchová 2008 nebo Hloušek 2005). Téměř se zde nabízí nepolitologické srovnání, že hnutí Úsvit se snaží naroubovat pravidla fotbalu na lední hokej. Hřiště má podobný tvar, branky jsou dvě a musíte dát gól. Rozdíly považují za zanedbatelné a nepodstatné. 2.3 Odvolatelnost Posledním bodem, který hnutí Úsvit výrazně prosazuje, je odvolatelnost přímo volených politiků. To se tedy týká poslanců (případně senátorů), prezidenta, starostů a hejtmanů. Tuto nezanedbatelnou změnu systému jsem si nechal na závěr úmyslně. Její realizace je nejméně problematická a s nejmenším faktickým dopaden na systém jako celek. Nejčastěji jsou uváděny dva příklady států, kde je možné odvolat politika z jeho funkce. Jedná se o Švýcarsko a Spojené státy americké. Nicméně jsou zde dva mnohem bližší a řekl bych i přesnější případy. K odvolání starosty či hejtmana (využívám české 11

ekvivalenty) dochází také v Polsku a na Slovensku. Tedy ve státech, které jsou nám podstatě blíže svou historií a pojetím demokracie. Této problematice se věnuje velmi podrobně Michael L. Smith v článku Politika odvolání jako inovativní nástroj prosazování transparentnosti a občanské účasti ve slovenské a polské místní samosprávě. Na podrobnější rozbor problematiky a hledání ideálního řešení pro Českou republiku v této práci již není prostor, ale přesto bych chtěl zdůraznit jeden z jeho závěrů. Na polském případu je jasně patrné, že prahy účasti (vstupní náklady pro občany) jsou podstatně nižší než ve Slovensku. Díky tomu je zde pokusů o odvolání podstatně více než u zmíněných sousedů. Pokud ovšem srovnáme úspěšnost těchto odvolání, tak zde má výrazně navrch Slovensko. Autor to přisuzuje tomu, že na Slovensku se do fáze realizace (tedy pokusu o odvolání) dostanou pouze případy, kde je již opravdu závažný důvod a celá kampaň je mnohem důvěryhodnější. 12

Závěr Od vzniku samostatné České republiky bylo možné zaznamenat mnoho pokusů o významnější či drobné změny politického uspořádání. Zpravidla se ovšem jednalo o změny, které byly vymezeny parlamentním uspořádáním naší mladé znovuobnovené demokracie. Politické hnutí Úsvit přichází s mnohem výraznější změnou, která by v konečném důsledku znamenala přerod České republiky v systém, který v této podobně nenalezneme nikde na světě. S trochou nadsázky se dá říci, že by se jednalo o lidově prezidentskou demokracii, u které se dá předpokládat obrovská nestabilita, byť se jedná pouze o domněnku založenou na teoretickém modelu. Ve své práci jsem si dal za cíl potvrdit nebo vyvrátit následující hypotézu: Navrhované změny, které jsou prezentovány jako švýcarský model, nemají ve švýcarském systému významnější pozici nebo se zde vůbec nevyskytují. Švýcarský model využívá hnutí Úsvit převážně u lidového referenda a odvolatelnosti politiků. Současné pojetí referenda výrazně překračuje svůj vzor a dovádí ho do absolutní krajnosti. Využití švýcarského modelu u odvolatelnosti politiků je také více než sporné, protože se nachází pouze v některých kantonech a doposud jsme neslyšeli přesnější návrh zákona, který by odvolatelnost upravoval. Stanovená hypotéza byla přesto vyvrácena. Ve Švýcarsku skutečně nalezneme vzory navrhovaných změn, ale nejedná se o jejich čistou kopii, pouze mírnou inspiraci a to hlavně jejich důsledky a nikoliv technických provedením. Pokud mám práci kriticky zhodnotit, tak za její hlavní nedostatek považuji absenci konkrétních návrhů ze strany hnutí Úsvit, což ale není vinou autora. Cíl práce byl naplněn a dává prostor pro další a podrobnější analýzu či komparaci tohoto teoretického předpokladu se s reálnými návrhy, které hnutí jistě brzy předloží. 13

Seznam pramenů a literatury Literatura Ellinas, Antonis. 2013.,,The Rise of Golden Dawn: The New Face of the Far Right in Greece South European Society and Politics. Dostupné z: http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/13608746.2013.782838 (3.1.2014) Smolík, Joserf.,,Česká krajní pravice ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009 Rexter.cz 05. 03. 2010 (online.cz). Dostupné z: http://www.rexter.cz/ceska-krajni-pravice-vevolbach-do-evropskeho-parlamentu-v-roce-2009/2010/05/03/ (3.1.2014) Smith, Michael. 2011.,,Politika odvolání jako inovativní nástroj prosazování transparentnosti a občanské účasti ve slovenské a polské místní samosprávě Sociológia 2011, Vol. 43. Dostupné z: http://www.sav.sk/journals/uploads/08240943smith%20- %20OK.pdf (3.1.2014) Jandourek, Jan.,, Okamura by rád obecné referendum. Snad by bylo lepší se tomu vyhnout Reflex.cz 12. 11. 2013 (online). Dostupné z: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/52793/okamura-by-rad-obecne-referendum-snad-by-bylolepsi-se-tomu-vyhnout.html Sartori, Giovani. 2011.,,Srovnávací ústavní inženýrství. Zkoumání struktur, podnětů a výsledků Praha: Sociologické nakladatelství. Jeřábek, Martin. 2008.,,Švýcarsko: Polopřímá demokracie konsensus, efektivita, stabilita In: Dvořáková, V. a kol.: Základní modely demokratických systémů (Komparace politických systémů). Praha: Oeconomica: 233 255 Říchová, Blanka. 2007.,,Úvod do současné politologie: srovnávací analýza demokratických politických systémů. Praha: Portál: 40 41 Dahl, Robert. 2001,,O demokraci Praha: Portál. Hloušek, Vladimír. 2005,,Německy hovořící země. Švýcarsko In: Strmiska, M. a kol.: Politické strany moderní Evropy. Analýza stranicko politických systémů. Praha: Portál: 283 344. 14

Zondlak, Jiří.,,Evropská národní fronta Rexter.cz 01. 05. 2006 (online). Dostupné z: http://www.rexter.cz/evropska-narodni-fronta/2006/05/01/ (3.1.2014) Prameny Oficiální web hnutí Úsvit. Dostupné z: http://www.hnutiusvit.cz Seznam politických stran a hnutí. Dostupné z: http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickychstran/ Ústava ČR Volby.cz. Dostupné z: http://www.volby.cz 15