MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lesnická a dřevařská a fakulta Ústav ochrany lesů a myslivosti Systémy stanovení hodnoty loveckých trofejí 2011/2012 Bc. Jan Mokráš 1

2

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma : Systémy stanovení hodnoty loveckých trofejí zpracoval sám, a uvedl všechny použité zdroje. Souhlasím, aby moje diplomová práce byla zveřejněna v souladu s 47 b Zákona č.111/1998sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora MZU o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. V Brně, dne 25.1.2012 3

Touto cestou bych chtěl poděkovat mému vedoucímu diplomové práce Ing. Janu Dvořákovi, Ph.D. za kvalitní odborné vedení, konzultace a cenné rady při řešení tématu diplomové práce. 4

ABSTRACT Jméno : Bc. Jan Mokráš Název diplomové práce : Systémy stanovení hodnoty loveckých trofejí Oceňování trofejí v podmínkách střední Evropy se odehrává dvěma způsoby. Trofeje jsou hodnoceny metodou CIC, nebo jsou váženy lebky s parožím 24 hodin po ulovení. Provedl jsem analýzu ekonomického zhodnocení trofejí dle těchto metod. K tomu byly použity ceníky VLS, které poskytují poplatkové lovy dle metody CIC. Ceníky dle hmotnosti trofeje byl použit od Lesů SR, které prodávají trofeje dle hmotnosti. K analýze byly použity hodnotitelské tabulky jelenů ulovených v oblasti Oderských vrchů v letech 2002-2011. Jednalo se o jeleny různého stáří a rozdílných hmotnostních hodnot. Hodnota všech trofejí je uváděna v českých korunách. V experimentální části jsem provedl analýzu 35 jelenů v medailových hodnotách. U této části došlo ke statistickému zpracování vybraných hodnot jeleního paroží. Zaměřil jsem se na délku lodyh, horní a dolní obvody a přesně zjištěnou hmotnost trofeje. Byla stanovena ekonomická využitelnost a srovnání těchto 2 metod. Po statistickém vyhodnocení výsledků došlo k vypracování jednoduchého doporučení pro praxi. To je podloženo zpracovanými výsledky z analýz měření. Klíčová slova : jelen lesní, metody CIC, oceňování trofejí, poplatkové lovy 5

ABSTRACT Name: Bc. Jan Mokráš Title of thesis: Systems of determining the value of hunting trophies Valuation of trophies in central Europe takes place in two ways. Trophies are assessed by CIC, or the skull with antlers weighed 24 hours after the killing. I performed an analysis of economic evaluation methods according to these trophies. This VLS price lists were used to provide fee hunting methods according to CIC. Prices by weight was used trophies from SR Forests that sell trophies by weight. Were used to analyze the evaluation tables deer caught in the Odra Hills in 2002-2011. It was a deer of different ages and different weight values. The value of all trophy is given in Czech crowns. In the experimental part, I analyzed 35 deer in medal values. In this section there was a statistical processing of selected values of deer antlers. I focused on long stalks, upper and lower circuits and accurately determined weight of trophies. Economic utilization was determined and compared these 2 methods. After statistical evaluation of results has been to develop simple recommendations for practice. This is supported by results from analyzes of processed measurement. Keywords: deer, CIC, weight trophy hunting fees, quality breeding 6

Obsah 1 Úvod... 8 Cíl... 9 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED... 10 2.1 Význam trofeje... 10 2.1.1 Doba kamenná... 10 2.1.2 Středověk... 10 2.1.3 Novověk... 11 2.1.4 Moderní doba... 11 3 Význam trofejí v rámci světa... 13 3.1 Severní a Jižní Amerika... 13 3.2 Afrika... 14 3.3 Rusko a bývalé státy Sovětského svazu... 14 3.4 Nový Zéland... 16 3.5 Evropa... 17 3.5.1 Skandinávie... 17 3.5.2 Německo, Rakousko, Slovensko... 17 3.5.3 Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko... 18 4 Jednotlivé metody... 20 4.1 Nadlerova metoda... 20 4.2 Safari Club International (S.C.I.)... 20 4.3 Thompson B. Temple ( TT)... 21 4.4 Douglasova metoda (DSS)... 21 4.5 Burkett Trophy Game Records og the World... 21 4.6 Boone and Crockett Club... 21 4.7 CIC... 22 4.8 Hmotnostní metoda... 29 4.9 Hodnocení trofejí jelena evropského v zemích střední Evropy... 29 5 Metodika... 30 5.1 Postup zpracování... 30 5.2 Hodnocení trofejí... 30 5.3 Statistická analýza... 31 6 Výsledky... 32 6.1 Vyhodnocení skupiny medailoví... 33 6.2 Vyhodnocení skupiny ostatní... 38 7 Diskuze... 43 7.1 Diskuze ke kategorii medailoví... 43 7.2 Diskuze ke kategorii ostatní... 44 7.3 Diskuze k nalezení bodu zvratu... 45 8 Doporučení pro praxi... 49 9 Závěr... 50 10 Summary... 51 11 Literatura... 52 12 Přílohy... 54 7

1 Úvod V různých světadílech je vztah k trofejím různý. Vychází to z historických souvislostí či národních zvyků. V některých oblastech trofej, tak jak ji vnímáme my, středoevropané, nemá pro lovce žádný význam. Tento trend je u lovců, jenž loví zvěř pro svou obživu, tedy pro maso. U těchto skupin nemá trofej žádného valného významu, spíše ji nechávají na místě skonu zvířete svému osudu. Význam trofejí započal nabývat na významu za feudalismu, kdy na královských dvorech docházelo k velkolepým loveckým akcím. Na těchto společenských akcích bylo prvořadé co největší množství ulovené zvěře. Ke konci 19.století docházelo k poměřování velikosti trofejí, nejprve subjektivními, tedy značně nepřesnými odhady. Bylo nutné sestavit kritéria, která budou objektivně posuzovat trofej. A to je doba, kterou můžeme nazývat Prvopočátek hodnocení loveckých trofejí. Je nutné si položit jednoduchou otázku, Proč vlastně hodnotit trofeje? Prvotní význam byl ryze srovnávací. Šlo o objektivní zhodnocení kvality určitého druhu zvěře na vymezeném území se stejným druhem zvěře, ale na jiném území. V prvopočátku vznikaly různé metody hodnocení, ať již některé více či méně úspěšné, některé zanikly, docházelo k sjednocování kritérií a jejich historickému vývoji do dnešní podoby. Nutno podotknout, že v některých částech světa je pohled na trofeje jiný, než jaký ho vnímáme my. Tento rozdíl je jiný nejenom na kontinentech, ale i v různých částech Evropy. V posledním století prudce vzrostla poptávka po lovu různých druhů zvěře, hlavně té trofejové. Pokud existuje základní ekonomická rovnice, vyjadřující poměr poptávka : nabídce, tak dochází k nutnosti podnikatelských subjektu vyjádřit cenu za trofej. To se děje několika způsoby, se kterými Vás seznámím v následujících kapitolách. Bude provedena analýza a porovnání jednotlivých metod, a jejich vyjádření cenou. 8

Cíl Cílem této práce je uvést na jednom místě jednotlivé metody hodnocení trofejí v kontextu světadílů. Vyhodnotit a porovnat jednotlivé metody hodnocení loveckých trofejí v České republice. Provést analýzu a měření hodnocení trofejí Jelena lesního (Cervus elaphus), výsledky porovnat s okolními evropskými státy, u kterých je prováděn poplatkový lov daného druhu. Zaměřit se na ekonomiku poplatkového lovu tohoto druhu a na diferenciaci různých metod hodnocení v závislostech na ekonomickém vyjádření ceny trofeje. Vypracovat jednoduchou metodiku k praktickému, provoznímu, ocenění jelení trofeje. K tomu bude potřeba zanalyzovat a přeměřit větší množství trofejí v různých kategoriích. Jak věkových, hmotnostních, tak i trofeje ohodnocené metodou CIC. Z hodnot vypočtených pomocí programu provádějící statistické analýzy zjistit které hodnoty u jeleního paroží mají největší vliv na bodovou hodnotu trofeje CIC. 9

2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Význam trofeje 2.1.1 Doba kamenná Stejně staré jak lidstvo samo je touha našich prapředků získávat z ulovených zvířat jejich sílu, vitalitu. Jakožto důkaz odvahy lovce sloužily části ulovených zvířat, mezi které lze zařadit celé lebky, špičáky, drápy a velké kosterní části. Tyto části měly v prapůvodním vyjádření mít ochranný vliv na celý kmen. Lovcům dávali tyto části, nazývejme je talismany, sílu a ochranu nadpřirozených božstev (Salaj, 1968). Význam slova talisman nebo též amulet pochází z řecko-arabských překladů, lze je vyložit volnějším překladem jako zasvěcení do tajemna (Linhart, 2004). V dnešní době je význam tohoto slova všeobecně chápán a užíván jako výraz pro přívěšek, ke kterému má majitel zvláštní emocionální vztah. Místa pobytu jsou i pro dnešní vědecké pracovníky velkým zdrojem informací počátků lidské civilizace. Pravěcí lovci ověšení různými talismany, se pravidelně zúčastňovali různých rituálů pod vedením šamanů či kmenových čarodějů. Tento zvyk ovšem nevymizel ani v dnešní době. V Africe, místě kde jsou nejstarší nalezené pozůstatky po pračlověku, ještě v dnešní době žijí spousty kmenů, které uznávají různá božstva. Ještě zřetelnější je tento jev na opačném konci světa, a to na ostrově Papui Nová Guinea. V těchto světových končinách lze i v dnešní době pozorovat chování lidí tak, jaké bylo v Evropě před více než 10.000 lety. I v dnešní době lze vidět uctívání bohů, různých přírodních úkazů. Tvorba a používání různých druhů talismanů u těchto primitivních kmenů, nám umožňují poznat prvotní vztahy člověka, lovce, k uctívání trofejí. Pro většinu Evropanů je těžko pochopitelné uvěřit, že před mnoha tisíci lety tak žily také. Stejně jako oni, i my používáme nyní různé druhy talismanů. Přívěšky na krku, prstýnky či lovecké trofeje lze v širším slova smyslu zařadit mezi talismany. Jejich význam se v průběhu tisíciletí mírně pozměnil, ale jejich částečný význam přetrval do dnešních dnů (Charvát, 1967). 2.1.2 Středověk Tato epocha ohraničená zánikem Západořímské říše roku 476 a objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem roku 1492 přinesla na evropském kontinentě mírné změny týkající se vztahu lovce k trofeji. Nejednalo se o nijak převratné změny, jak by jsme si je představovali nyní (Beneš, 1997). 10

Lov býval dříve výsadním zaměstnáním mužů. Jako životně důležitá složka bytí rodu, kmene, vyžadoval pozornost a úctu celého kolektivu. Zvláštní úcta byl vzdávána pak těm, kdo ulovili největší kus zvěře, zahubili velkou šelmu. Ať lovili tehdejší muži kolektivně, nebo se vydařil lovecký úspěch jedinci, který při tom riskoval život, dovedli to ostatní patřičně ocenit a ten nejzasloužilejší si ze zvěře směl ponechat nejchutnější kus zvěřiny. Mohl si však vybrat i ty části, kterým zvěř lovce ohrožovala, nebo kterými mu imponovala. Tak si na krk, na ruce jako náramek, či jinam na tělo zavěšoval lovec ze zvířete jím uloveného zuby, kly, pazoury, spárky nebo kožešiny (Vach, Kovařík,1973). 2.1.3 Novověk Toto historické období se datuje počátkem objevení Ameriky roku 1492. V tomto období dochází k výraznějším změnám v lidské společnosti (Beneš, 1997). Lov se stal výsadou vládnoucí třídy. Velká a nebezpečná zvěř byla vyhubena nebo byly její stavy značně sníženy. Trofej už nebyla důkazem statečnosti, ale spíše možností lovce. Dokladem toho se staly zámky šlechty, kde byly trofeje hromaděny ve velkém. Procházíme-li dnes tahovými zámky, můžeme zhlédnout tisíce a tisíce trofejí, parohů, rohů a růžků, lebek a kůží. Pro nás jsou to důkazy o druzích zvěře, jejím množství a síle v té době a v neposlední řadě také důkazy o úpadku kultu trofejí, o kořistnictví a podivných představách 17., 18. a částečně i 19.století na lov a na přírodu (Hromas, Lochman, Macourek, 1974). Typickým znakem tohoto období jsou kupříkladu jelení trofeje na zámku ve Velkých Losinách, okres Šumperk, u kterých majitel nechal své sídlo vyzdobit jeleními parohy. Trofeje těchto jelenů jsou pouze na čelní kosti, a jsou zasazeny do dřevěných vyřezávaných hlav. V té době se takto zacházelo s trofejemi všeobecně, nenechávaly se na celých lebkách jak je tomu nyní. Sloužily na panstvích jako ukázka majetku a množství zvěře v majetcích šlechticů. Jako příkladná ukázka nám může sloužit trofej jelena uloveného knížetem Schwarzenbergem v roce 1730 na jeho panství v Českém Krumlově (Červený a kol, 2003). 2.1.4 Moderní doba Toto období lze zařadit od roku 1789, tedy počátku Velké francouzské revoluce, až do dnešních dnů (Beneš, Petráň, 1997). V tomto období dochází k velkému rozmachu střelných zbraní, z této doby jsou nám dochovány obrovské sbírky různých druhů trofejí. 11

Do začátku 20.století spadají i první pokusy s cílevědomým hospodařením se zvěří a s tzv. trofejovou zvěří zvlášť (Hromas, 1974). Do té doby také spadají počátky vystavování trofejí. Zpočátku nešlo o výstavy v dnešním pojetí. Bylo to spíše soustředění trofejí z určité oblasti, za určitou dobu, které sloužilo jen omezenému okruhu osob jakou ukázka lovecké zdatnosti jednotlivce, rodiny (Hromas, Lochman, Macourek, 1974). V tomto období jsou zřetelné počátky intenzivních chovů zvěře, dochází k oceňování trofejí dle různých hodnotitelských metod. Poválečné období po 2.světové válce lze brát jako zlom ekonomického zhodnocování loveckých trofejí. Ekonomická síla jednotlivce, chuť po lovecké trofeji visící na zdi, kterou se může lovec pochlubit svým známým, jsou hnacím motorem produkce kvalitních trofejí. Jsou položeny počátky poplatkových lovů. Ekonomická stránka hraje důležitou roli, pro některé subjekty se jedná o nezanedbatelný zdroj příjmů (Zásměta, 1968). 12

3 Význam trofejí v rámci světa 3.1 Severní a Jižní Amerika V tomto obrovském světadílu zahrnujícím nepřeberné množství druhů zvířat, obrovskou různorodost přírodních podmínek spadajících od polárního pásma až do tropů. Směsice různých národů a nepřeberné množství menšin. Výskyt rozdílných způsoby lovu i vztahu k trofejím, tedy částem ulovených zvířat. Příliv obyvatelstva na tento kontinent musel zákonitě vést ke změnám. Hlavně kolonizátoři z Evropy na tento kontinent přinesli lov pro zábavu. Původním obyvatelům tohoto světadílu lov neposkytoval zábavu, nýbrž byl pro ně zdrojem obživy. To v dnešní době již neplatí. V Kanadě a USA je zvěř majetkem státu. K jejímu lovu se prodávají licence. Ty si může zakoupit i zahraniční lovec, ovšem za poněkud tvrdších podmínek než našinec. Zvěřina je majetkem lovce, ale on ji nesmí nechat v přírodě ležet napospas svému osudu. Musí s ní naložit dle tamějších zákonů. Darovat ji nějaké organizaci či ji spotřebovat sám. Za nedodržení těchto zákonů hrozí přísné tresty, které jsou pro našince těžko pochopitelné. Jako zajímavost je nutno uvést, že v Severní Americe je nutnost pro všecky lovce nosit výstražnou vestu. Spousta lovců na tomto severoamerickém kontinentu jsou lovci poplatkoví. To znamená, že lov je pro ně zábavou. Lov je pro ně společenskou zábavou. Snaží se ulovit co nejlepší trofej. Spoustě jde i o lovecký zážitek, na který vyrazí se svými přáteli. Hodnocení ulovených trofejí je velice dobře a komplexně propracované a evidované několik desítek let. BCC vede záznamy týkající se vstupu do Programu oceňování trofejí. Tento bulletin, kniha vyšla naposledy v roce 2009. Jinak jsou tyto údaje o trofejích běžně dostupné na internetových stránkách BCC. Nejstarší trofeje jsou evidovány od roku 1887. Trofeje, s kterými bylo nepřípustně manipulováno (snaha o zvýšení jejich hodnoty bodové) jsou považovány za nezpůsobilé, a tudíž diskvalifikovány z hodnocení. U každé trofeje je oficiální měření možné až po 60 dnech od ulovení. Lebky musí být řádně očištěny, vyběleny a zbaveny všech měkkých částí, které by mohly zkreslit měření. Každá trofej je přesně evidována. Osoba, která předloží k hodnocení trofej, kupříkladu upytlačenou, a zjistí se to, tak veškeré jeho trofeje jsou i zpětně z hodnocení vyškrtnuty. Toto nařízení vstoupilo v platnost 1.1.1990. V budoucnu jeho trofeje nemohou být hodnoceny, je doživotně diskvalifikován v hodnocení trofejí. (www.boonecrockett.org/huntingethics/ethics_overview.asp?area=huntingethics),citováno 20.2.2012 13

3.2 Afrika Tento kontinent lze lovecky přirovnat Jižní Americe. Lov zvěře je tam prováděn na velkých farmách. Pojem farma lze vysvětlit jako soukromý majetek o rozloze několika desítek tisíc hektarů. Kolonizátoři z Evropských zemí si do těchto poloh přivedli některé zvyky ze svých starých krajin a ty aplikovali v tamějších podmínkách. Jiné druhy zvěře, jiné odlišné způsoby lovu ale velké množství cizokrajné zvěře s přitažlivými trofejemi. V posledních letech se do těchto míst dostává spousta lovců z Evropy a Severní Ameriky. Jako poplatkoví lovci. S ulovenou trofejí se chtějí pochlubit, a proto jsou tyto trofeje hodnoceny dle platných metod. V Africe jsou jednotlivé druhy zvěře loveny v drtivé většině paušálními cenami. Ty jsou v eurech či USD. Propracovaný systém lovu silných trofejových kusů přináší nejlepší ekonomické zhodnocení. Loví se pokud možno kusy s trofejemi ve zlaté hodnotě. I když v každé zemi jsou mírné rozdíly. Ohodnocení trofejí je velice jednoduché, neboť trofeje africké zvěře nebývají členité. V Africe patří jako oficiální metoda CIC. K množství a různorodosti zvěře na africkém kontinentu je metoda CIC velice snadná. Měří se délky, obvody, rozloha trofejí. Farmáři poskytující lov na svých farmách mají zájem pouze na tom, aby poplatkový lovec ulovil daný druh zvěře, za který zaplatil. Velice důležité je pro něho, aby se na jeho farmu v budoucnu lovečtí hosté vraceli, a to hlavně z ekonomických důvodů (Meisner, 2012) 3.3 Rusko a bývalé státy Sovětského svazu Tyto země, rozkládající se na 2 kontinentech, zahrnují nepřeberné množstvím druhů zvěře. Rozlehlost a odlehlost tamější krajiny, 9 časových pásem tvoří skutečný ráj pro lovce. Nikoliv myslivce, ale lovce. Lov Rusku je nezapomenutelný zážitek. Nedá se srovnat s lovem na farmách v Africe, ani v Jižní Americe. Historicky byla vždy velká poptávka po trofejích kožešinách. Trofej chápe Rus trochu odlišněji než našinec (Javůrek, 1955). Po rozpadu Sovětského svazu dochází i do těchto končin kapitalismus. Nárůst lovecké turistiky, méně známé druhy trofejové zvěře a specifický lov v jedinečných podmínkách, jsou velkým lákadlem pro lovce, kteří mohou zaplatit za nevšední lov. Získat trofej, kterou v jejich okolí má pouze malé procento lovců, pochlubit se zajímavým zážitkem a poznat specifika lovu v Rusku jsou a budou v budoucnu lákadlem mnoha loveckých kanceláří. Lov v těchto končinách je prováděn paušálními cenami za daný druh zvěře, které jsou předem ustanoveny. Hodnocení trofejí, parohaté a rohaté zvěře, kožešin a lebek šelem bývá 14

prováděno metodou CIC, a to v drtivé většině v místě bydliště lovce. Pro domorodé lovce nemá kupříkladu lebka medvěda žádnou cenu, pro něho má cenu jen houně, kterou může prodat výkupnímu závodu za rubly. Prodejní cena je stanovována rozměry a kvalitou. Parohy losa, srnce jsou pro domorodce bezcenným artefaktem. Artefaktem, za kterým evropští lovci jezdí tisíce kilometrů a platí nemalé sumy za touhu vlastnit tuto trofej. V Rusku je velice rozšířený jak lov střelnými zbraněmi, tak jsou používány i různé druhy pastí. Velice rozšířeny jsou u nás zakázaná nášlapné pasti železa. Nemyslitelný v těchto končinách je lov bez psa (Mottl, 1970). Lov zde probíhá na základě licence. Zájemce si koupí k povolení určitého druhu zvěře, nebo také část revíru, ve kterém bude určitou dobu lovit. Strážní službu vykonávají v těchto končinách nejčastěji původní obyvatelé (Homola, 2005). Republiky bývalého Sovětského svazu nabízí od samotného Ruska veliké lovecké příležitosti díky svému charakteru skalistých hor. Velká pohoří ve střední Asii tvoří ideální životní podmínky pro různé druhy ovcí. Mezi nejznámější patří Kozorožec sibiřský ( Capra sibirica), Argali Marco Polo ( Ovis amon polii) Sibiřský srnec ( Capreolus capreolus pygargus), Vlk ( Canis lupus) Myslivost v pojetí, v jakém ji chápeme my, se zde nikdy neprovozovala. Zvěř představovala jen zdroj obživy. Pokud ji lovili místní lovci, pak to vždy bylo pouze na masou. Až v roce 1989 se stala předmětem poplatkových lovů. Prestižní záležitostí pro každého profesionálního lovce je ulovení trofeje rekordních parametrů. Vlády nově vzniklých států si velmi rychle uvědomily, že zvěř je pro ně výhodným obchodním artiklem. Vydávaly dokumenty pro provádění loveckých výprav pro zahraniční lovce na divokou zvěř. Tyto právní dokumenty stanovují veškerá pravidla, na jejichž základech lze lovit na území republik cizími státními příslušníky. Vymezuje doby lovu a kvóty lovu. Kvóta stanovuje přesný počet jednotlivých druhů lovné zvěře, které lze na území konkrétních revírů lovit. Dále definuje řád pro organizaci loveckých výprav pro zahraniční lovce a vymezuje formality, které je nutné vybavit před vývozem loveckých trofejí do ciziny (Tripes, 2003). Mezi nejčastější druhy zvěře lovené a nabízené loveckými kancelářemi patří: Los na Kamčatce, Medvěd na Kamčatce, Vlk, Sibiřský srnec, Divoké ovce. 15

3.4 Nový Zéland V jihozápadní části Tichého oceánu se nachází 2 velké ostrovy, Severní a Jižní. Ty tvoří konstituční monarchii závislou na Velké Británii. Vlivem introdukce na přelomu 20. století byl do těchto končin přivezen Jelen lesní (Cervus elaphus). Vzhledem k poloze na jižní polokouli, jsou v těchto končinách převráceny roční období. To má za následek i změnu kladení kolouchů, doba říje probíhá v období březen, duben. Je to téměř shodné s jeleny v Argentině. Díky velké rozmanitosti zdejšího prostředí, velice příjemnému klimatu jsou zdejší jeleni v lepší fyzické kondici než ve střední Evropě. Jelení zvěř se zde chová na farmách, ale i ve volnosti. Jelení zvěř z farmových chovů lze hodnotit metodou CIC, ale tato trofej, nesmí být uvedena v oficiálních tabulkách CIC. V tomto případě mohou body CIC hřát pouze lovce. Zejména Nový Zéland se postupem doby stal legendou z hlediska síly trofejí. Jelení zvěř byla údajně na Nový Zéland dovezena ze Skotska. Je neuvěřitelné, že se podařilo důsledným výběrem vhodných kusů k chovu a vysokou úživností prostředí prakticky během celého kalendářního roku dosáhnout trofejové kvality, jakou je možné dnes na Novém Zélandu ulovit. Vliv na sílu trofejí má jistě i daleko mírnější průběh zimního období, kdy teplota zřídkakdy klesne pod bod mrazu a sněhová pokrývka se objeví na pár hodin několikrát za zimu ( Blacký, 2011). Oplocených honiteb s výměrou od 2 12 tisíc hektarů je zde hned několik. Oplocení je jednak nutné z důvodu vyznačení soukromých pozemků, a především k dalšímu zamezení úniku zvěře do volnosti. Některé honitby hospodaří s vlastní populací zvěře, jiné skupují z farmových chovů jelení kolouchy a nechávají je dospět. Tyto honitby s velkou rozlohou jsou tedy určeny jen pro lovecké využití a jeleni zde bez nějakých zvláštních zásahů dosahují běžně medailových hodnot. Pro lovce, kteří vyhledávají opravdu silné trofeje, jsou určeny obory s výměrou 200-800 ha, kam se zvěř dováží podle poptávky klientů z ještě menších obůrek. Zde jsou jeleni krmeni granulovanými krmivy a mohou dosahovat běžně bodových hodnot trofejí kolem 250 až 280 CIC bodů (Jambor, 2009). 16

3.5 Evropa 3.5.1 Skandinávie Mezi tyto státy řadíme Švédsko, Finsko, Norsko. Odlehlost, velké rozlohy a nízké osídlení tvoří ideální podmínky pro některé druhy zvěře. V těchto končinách je lov brán jako zdroj obživy a součástí národního hospodářství. Zvěř, kupříkladu sobi, jsou chování ve velkých stádech, určených pro masokombináty. S parožím, které nemá hospodářské uplatnění, se zachází jako s vývrhy, tudíž se ponechávají na místě porážky, nebo jsou zahrabány do země. V těchto státech je lov brán jako zdroj obživy, povolání. Díky tvrdým přírodním podmínkám ne všechny druhy zvěře se dokázaly adaptovat na tamější podmínky. Populační hustota je podstatně nižší, než ve střední Evropě. Dochází k významným výkyvům velikosti populací, především u drobné zvěře. Základními druhy zvěře jsou Tetřívek obecný ( Tetrao tetrix), Tetřev hlušec (Tetrao urogallus), Bělokur tundrový (Lagopus lagopus), Los evropský (Alces alce), Jelenec běloocasý (Odocoileus virginianus), Srnec obecný (Capreolus capreolus). Místy se vyskytuje Daněk evropský (Dama dama), Muflon (Ovis musimon), Prase divoké (Sus scrofa), Medvěd hnědý (Ursus arctos), Vlk eurasijský (Canis lupus) a Rys ostrovid (Lynx lynx) ( Honzírek, Jelínek, Pavlišová, 2006). Lovecké kanceláře nabízejí poplatkové lovy na vybrané druhy zvěře za paušální ceny, ohodnocení trofeje dochází v místě pobytu lovce. Lov v těchto končinách přináší určitý zisk tamějším samosprávám, a to prodejem povolenek k lovu. Ať již domácím lovcům, či zahraničním. Nejžádanější je lov na losa. 3.5.2 Německo, Rakousko, Slovensko Vývoj myslivosti neprobíhal všude stejně. Byl závislý na klimatických podmínkách, hustotě obyvatel, počtu lovců a zažitých tradicích. Pro nás je skřivan poslem jara, pro jiné byl předmětem intenzivního lovu ( Fabelová, 2002). Myslivost a lov v těchto zemích lze chápat jako opravdové chování zvěře. Již od počátku minulého století dochází v těchto krajinách k podobnému a systematickému vývoji chovu, lovu, péče a ochrany zvěře. Tyto země lze právem pokládat za nositele a řádné správce mysliveckého hospodaření. Rozrůzněnost přírodních podmínek, od vysokých Alp, rozsáhlé maďarské Panonské pánve až po Slovenské Karpaty (Bališ, 1980). 17

Historicky jsou tyto země spjaty s Rakousko-Uherskou monarchií. Panovnické rody byly vždy úzce spjaty s chovem a lovy zvěře. Již v této době docházelo k formování prvních známek hodnocení trofejí a chovatelských úspěchů. Porovnáváním trofejí docházelo ke snaze o zlepšení genofondu populace na daném území. Vývoj a vzájemná spolupráce mysliveckých svazů jsou i v budoucích letech zárukou kvalitního společného řízení (www.jagd-online.de/jagdpraxi-s/jagdhundere), citováno 23.2.2012. Hodnocení trofejí je v těchto krajinách velice podobné. U druhů rozšířených na těchto územích je všemi platná metoda CIC. Pouze některé hospodařící subjekty lesního hospodářství, na Slovensku, přijali v minulých letech změnu. Tato změna se týká poplatkových lovů na trofejovou zvěř. Po ukončení lovu je trofej finančně ohodnocena dle své okamžité váhy, nikoliv dle metody CIC. Je to specifikum, které má stejně mnoho příznivců i odpůrců. V Rakousku díky svým nadmořským výškám nedosahuje jelení, ani srnčí zvěř výraznějších bodových hodnot, jako třeba v Maďarsku. Oproti tomu jsou na území tohoto státu druhy zvěře, kterým se v Maďarsku nedaří. Každá země má svoje specifika, která vyhovují určitému druhu zvěře. Specifikum v Rakousku je vztah vlastníka půdy k výkonu práva myslivosti (www.ljv.at/jagd_system.htm), citováno 23.2.2012. Německo lze svými mysliveckými zvyky a tradicemi přirovnat na úroveň ČR a Slovenska. Velkým rozdílem v chovu a lovu zvěře jelení je to, že kupříkladu plány chovu a lovu musí být striktně dodrženy lov v jednotlivých věkových kategoriích (Wagenknecht, 1981). 3.5.3 Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko Tyto zeměpisné roviny jsou ideálem pro chov jelena. Nížiny, až pahorkatiny, s dostatkem vodních toků, mírné klima. Úživnost prostředí zvyšována jak zvěřními políčky, tak i zemědělskými pozemky. Vzorová myslivecká péče a kladný vztah k odkazu svých otců tvoří Ráj jelení zvěře. Typické jsou puszty, to jsou rozsáhlá neúrodná plocha mokřadního charakteru pro Maďarsko. V Bulharsku a Rumunsku jsou polohy vyšší, s větším zastoupením lesa, tvořena pohořím Karpaty (Vodička, 1942). Lov byl v těchto krajinách vždy silným ekonomickým aspektem v průběhu mnoha desetiletí. Ideální podmínky pro vývoj silných trofejí byly zárukou přílivu zahraničních poplatkových lovců do těchto krajin. Obrovské množství lovné zvěře, zodpovědný přístup tamějšího personálu tvoří v dnešní době špičku lovecké turistiky v Evropě (Vrba, 2012). 18

K množství ulovené zvěře v jednotlivých župách dochází k poplatkovým lovům dle hmotnosti trofeje. Při množství úlovků je to pro tamější personál praktičtější než bodovat každého jelena metodou CIC. Hodnocení body CIC dochází u významných trofejí, nebo trofejí, které si lovec přeje ohodnotit metodou CIC. Myslivost a poplatkové lovy jsou i velkým příjmem financí státního rozpočtu ( Vrba, 2012). 19

4 Jednotlivé metody 4.1 Nadlerova metoda Zakladatelem této metody je prof. Herbert Nadler (1883-1951). Tento maďarský profesor, dlouholetý zoolog a kvalifikovaný myslivec sestavil metodu pro hodnocení vybraných druhů lovné trofejové zvěře. V roce 1927 vznikla v Maďarsku Nadlerova metoda hodnocení jeleního paroží ( Hromas, 1974). Tato metoda dává hlavní důraz na hmotu paroží, nepočítá se tam s velkým důrazem na členitost paroží. A to se jeví jako značně problematické, neboť čím je paroží jelena členitější, tím je opticky každému člověku líbivější. A právě důraz na kvalitní optický pohled je u Nadlera omezen počtem bodů. Moderní chov jelena vyžaduje členité paroží. Výsledky podle Nadlerovy metody jsou v průměru jen asi o 10 bodů nižší než v současnosti používaná metoda CIC (Bartoš, 1979). Navíc se neměří u ní obvody růží. Tato metoda je rychlejší na hodnocení jeleního paroží. To v sobě ovšem skrývá rizika toho, že nejsou dostatečně a komplexně změřeny všechny snadno změřitelné hodnoty trofeje. Lze ji nazvat předchůdcem metody CIC. Hodnotí hmotnost, délku lodyh, délku výsad. 4.2 Safari Club International (S.C.I.) Tuto metodu vyvinul C.J. McElroy v roce 1977. Tato metoda hodnotí dokonce i nevytlučené paroží, tedy paroží v lýčí, kterému dává 5% srážku na lýčí. (Klusák, 2002) Na Novém Zélandu se udává hodnota trofeje v SCI bodech, tato hodnota je zhruba o jednu třetinu vyšší, než-li trofej obodována CIC body. Ovšem vzhledem k tomu, že jeleni na Novém Zélandu se chovají pouze na farmách, méně ve volnosti, tak jejich trofeje nemohou figurovat v oficiálních tabulkách CIC. Je zde však možné ulovit jelena v hodnotě 400 bodů SCI, což odpovídá zhruba hodnotě 270-280 CIC, tedy silnější trofej, než je platný světový rekord (Blacký, 2011). Tato metoda hodnotí rozlohy paroží, délky jednotlivých výsad, délku lodyh. Je rozděleno hodnocení na typické a netypické paroží. 20

4.3 Thompson B. Temple ( TT) Byla vyvinuta v roce 1976. Zahrnuje hodnocení 14 druhů zvěře introdukované do USA a mimo jiné se týká jelenů rodu Axis, daňků, jelenů sika a evropských poddruhů jelena lesního (Klusák, 2007). U jelena je na americkém kontinentě měřena hlavně délka, rozloha a jednotlivé výsady, samostatně. 4.4 Douglasova metoda (DSS) Byla vypracována v roce 1958 pro asociace lovců na Novém Zélandě. Týká se druhů Jelen lesní (Cervus elaphus), sambara, daňka a losa (Klusák, 2007). Hodnotí velice vzhledové body, zakládá si na symetrii. 4.5 Burkett Trophy Game Records og the World Pod tímto názvem je evidována od roku 1992. Její podobu formuloval Dr.J.W.Burkett kolem roku 1977 a jejím základem je přesné měření jednotlivých znaků. Způsob měření Dr. Burkett odvodil od předem zjištěného, přesného obemu trofeje podle hydrostatického zákona. Jelenovité rozděluje do 8 skupin dle měřených znaků. Metodu umožňuje hodnotit i paroží v lýčí s celkovou srážkou 2% ( Klusák, 2007). 4.6 Boone and Crockett Club Tento klub byl založen roku 1887. Historie Boone and Crockett klubu je příběh o rozvážných a pozorných závazcích k ochraně přírody před více než 100 lety v USA. To je závazek v rovnováze lidské potřeby s potřebami volně žijících zvířat; závazek, který vidí hluboké hodnoty při zachování tradice lovu, jakož i v zachování původních lovišť a volně žijících zvířat; závazek, který vyrůstá z mocné lásky volně žijících zvířat, ale utvářejí také zdravého rozumu, věcný přístup k řízení přírodních zdrojů. Hodnocení velké zvěře Severní Ameriky poprvé formuloval Dr. James L. Clark v roce 1935 a Grancel Fitz ji revidoval a jeho verze byla zveřejněna v North American Big Game v roce 1939. V roce 1949 Boone and Crockett Club (B&C) stanovil nezávislou komisy, která z 21

obou verzí stanovila metody měření pro všechny druhy velké zvěře Severní Ameriky; tato metoda se používá dodnes (Klusák, 2007). Metoda B&C je zaměřena na měření délek a obvodů, přísně upřednostňuje symetrii trofeje, nepoužívá vůbec přirážek formou vzhledových bodů a nehodnotí hmotnost trofeje. Rozdíly měření vzájemně odpovídajících si znaků levé a pravé strany trofeje se dávají do srážek. Hodnotí délky výsad jednotlivě do celkového součtu. Druhy americké zvěře hodnocené metodou BCC Medvěd (Ursus arctos)-černý, aljašský hnědý, polární, grizzly délka, šířka Puma ( Puma concolor) Jaguár (Panthera onca) Mrož (Odobenus rosmarus) obvody, délka, šířka Jelenec běloocasý ( Odocoileus virginianus ) typické, netypické paroží Jelenec ušatý ( Odocoileus hemionus ) typické, netypické paroží Jelen wapiti ( Cervus elaphus ) typické a netypické paroží, koruny Losi (Alces alces gigas, americana, schirasi, andersoni)délka,šířka lopaty, rozloha lopat Sob karibu ( Rangifer tarandus ) rozlohy, délky částí paroží Vidloroh (Antilocapra americana ) rozloha, délka, obvody Bizon ( Bison bison ) rozlohy, obvody Pižmoň ( Ovibos moschatus ) rozlohy, obvody, šíře na čelní kosti Kamzík bělák (Oreamnos americanus ) délka, rozlohy Ovce ( Ovis sp.) obvody, rozloha, jak u muflona Měření trofejí jsou prováděna v anglických palcích inch. Metoda B&CC předepisuje k měření ocelové pásmo o šířce ¼ palce a měří se s přesností na 1/8 palce. Posuvným měřítkem se měří s přesností na 1/16 palce. Oficiální hodnocení trofejí je možné teprve až 60. den po ulovení ( Klusák, 2007). 4.7 CIC Myšlenka pro založení organizace, CIC, zkratka z francouzského Conseil International de la Chasse" vznikla v roce 1910 na mezinárodní výstavě myslivosti ve Vídni. Mnoho z prvních jednání, jejichž cílem bylo založit organizaci, se konala na panství hraběte Károlyi v Palárikovo, Slovensko. To dnes poskytuje přístřeší pro CIC muzeum. Na základě tohoto 22

konceptu kruh přátel, hrabě Károlyi Louis, hrabě Rudolf Colloredo Mannsfeld, hrabě Paul Pálffy a francouzský právník Maxime Ducrocq uspořádali mezinárodní konferenci, která nechala právními experty vypracovat stanovy CIC, v listopadu 1928 a v roce 1930 CIC byly zapsány v Paříži. Toto neuvěřitelné vizionářství těchto mužů uznává, že budoucnost lovu závisí na racionálním řízení a účinné ochraně prostředí a také, že mezinárodní výměna informací je nezbytné pro všechny úsilí ochrany. Toto uznání znamenalo, že zakladatelé CIC si uvědomili význam udržitelného využívání a zachování volně žijících živočichů daleko před zahájením většiny ekologických hnutí. Během své 80 let své existence získala CIC celosvětového uznání jako nezávislý poradce v ochraně volně žijících živočichů zdrojů. Kromě své praktické činnosti v oblasti prosazuje principy trvale udržitelného využívání v mezinárodním rozvoji politiky. Dnes stejně jako roste důraz na životní prostředí, je důležitější než kdy jindy, že CIC se postavilo za své hodnoty a podporuje rozumné využívání přírody, včetně zachování divokého života prostřednictvím trvale udržitelného legálního lovu (http://www.cic-wildlife.org/index.php?id=119), citováno 11.2.2012. Dřívější Československo bylo díky svým předním osobnostem jedním ze zakládajících členů, a po válečných událostech do této organizace znovu vstoupilo v roce 1967 (Hromas, 2000). Během příprav na mezinárodní výstavu v Berlíně se daly dohromady metody hodnocení trofejí, a to na zasedání Mezinárodní myslivecké rady v Praze v roce 1937. Mezi uspořádáním mezinárodní výstavy v Berlíně 1937 a další mezinárodní výstavou v roce 1954 v Dusseldorfu uplynulou téměř 20 let. Za tu dobu se změnily názory na význam některých metod. Proto na zasedání Mezinárodní myslivecké rady CIC v Madridu v roce 1952 byly stanoveny metody pro hodnocení trofejí, při nichž došlo k některým menším úpravám původních metod ( Hromas, Lochman, Macourek, 1974). Tato metoda komplexně hodnotí paroží. Základní znaky jsou hmotnost, délka lodyh, délka výsad a vzhledové body. 23

Obrazová příloha pro měření metodou CIC Ilustrace Klusák, 2007 24

Tabulka s koeficienty pro metodu CIC ( Klusák, 2007) 1.1 Délka lodyhy se měří po vnější straně lodyhy od spodního okraje růže až po hrot výsady nad opěrákem, která dá největší měřenou délku. Při měření délky lodyhy se pásmo nasadí na spodní vnější okraj růže, úhel mezi růží a lodyhou se nepromačkává, nýbrž se volně přepne na lodyhu asi 3 cm nad horní okraj růže, dále je pásmo vedeno středem vnější strany lodyhy, sledujíc její zakřivení, až po hrot výsady nad opěrákem, která dá největší měřenou délku. Při vyhledávání této výsady v koruně se nesmí přecházet s pásmem z vnější strany na vnitřní a pásmo se vede plynule bez násilných změn směru. 25

1.2 Délka očníku se měří po spodní straně očníku od horního okraje růže až po hrot očníku. V případě, kdy je očník nasazen vysoko, se jeho délka měří až do místa, kde se očník zřetelně vyčleňuje z lodyhy. 1.3 Délka opěráku se měří po jeho spodní straně od místa vyčlenění z lodyhy až po jeho hrot. Bod vyčlenění z lodyhy zjistíme tak, že rozpůlíme úhel, který svírá myšlená osa opěráku s osou lodyhy pod opěrákem. Průsečík osy tohoto úhlu s povrchem lodyhy je místo vyčlenění opěráku. 1.4 Obvod růže se měří pásmem těsně přiloženým k obvodu růže. 1.5 Spodní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi očníkem a opěrákem. Toto nejslabší místo vyhledáváme několikerým zkusmým měřením. Při chybějícím očníku se měří na nejslabším místě mezi růží a opěrákem. Při chybějícím opěráku se měří na nejslabším místě mezi očníkem a korunou nebo koncovou vidlicí. V případě, že paroh nemá korunu, ani koncovou vidlici (jedná se o nerovného šesteráka), se měří v polovině vzdálenosti mezi očníkem a hrotem lodyhy, přičemž tato naměřená hodnota platí pro spodní i pro horní obvod lodyhy. 1.6 Horní obvod lodyhy se měří na nejslabším místě mezi opěrákem a korunou. Nejslabší místo vyhledáváme několikerým zkusmým měřením. Do koruny se počítá normální výsada nad opěrákem, tedy i vlčí výsada. Toto pravidlo však neplatí pro zdvojený opěrák. V případě, že opěrák je zdvojený, měří se až nad zdvojeným opěrákem. Ve sporných případech určení, co je nenormální výsada nebo zdvojený opěrák, rozhoduje příslušná mezinárodní komise. Při chybějícím opěráku se bere hodnota zjištěná pro spodní obvod, viz. bod 1.5. Paroží osmeráků a nadočnicových desateráků se hodnotí v plné míře s tím, že horní obvod se měří na nejslabším místě mezi opěrákem a koncovou vidlicí. U paroží šesteráků a nadočnicových osmeráků se měří horní obvod v polovině vzdálenosti mezi opěrákem a hrotem lodyhy. 1.7 Počet výsad Za výsadu se započítává každý výrůstek tvaru výsady, který je nejméně 2 cm dlouhý, měřeno od povrchu lodyhy nebo jiné výsady, z níž vyrůstá. Současně musí být výrůstek delší než délka jeho základny. Základnu vyznačíme takto: přiložíme pásmo k povrchové linii za výsadou, tak jak by probíhala linie lodyhy (příp. výsady), kdyby tam výsada nebyla. Ulomené výsady se započítávají jen v tom případě, kdy jejich faktická délka je 26

2 cm a více. 1.8 Čistá hmotnost trofeje se zjišťuje vážením s přesností na 0,01 kg, a to bez spodní čelisti nejdříve 3 měsíce po ulovení. Pokud je lebka bez spodní čelisti celá, sráží se 0,70 kg, pokud má lebka odříznuté horní řady zubů s příslušnou částí lebky, sráží se 0,50 kg. Při krátce seříznuté lebce, kdy řez prochází v polovině očních důlků a zůstávají zachovány nosní kosti a příslušná část lebky, se srážka na lebku neprovádí. Jestliže byla lebka seříznuta nad očními důlky a nejsou zachovány nosní kosti (nadměrně seříznutá lebka), přirážka hmotnosti jako náhrada za příliš zkrácenou lebku se neprovádí. Pro předběžné, neoficiální hodnocení se u čerstvě preparované, avšak oschlé trofeje doporučuje srazit 10% zjištěné hmotnosti na vlhkost. 2.1 Přirážky: 2.1.1 Rozloha paroží se měří jako největší vnitřní vzdálenost lodyh, měřená kolmo na podélnou osu lebky, zpravidla v místě, v němž se lodyha větví v korunu (ne však již v koruně). Vlčí výsada se v tomto případě nepovažuje za začátek koruny. V případě, že paroží nemá korunu, ani koncovou vidlici (šesteráci a nadočnicoví osmeráci), měří se největší vzdálenost vnitřních stran lodyh, což může být při stejně dlouhých lodyhách i na jejich hrotech. Linie však musí být vždy kolmá na podélnou osu lebky. Za rozlohu menší než 60% průměrné délky lodyh je Za rozlohu 60-69,9% průměrné délky lodyh je Za rozlohu 70-79,9% průměrné délky lodyh jsou Za rozlohu 80% a více průměrné délky lodyh jsou 0bodů 1 bod 2 body 3body 2.1.2 Přirážky za barvu paroží barva světlešedá, nažloutlá nebo umělé zbarvení šedá až středně hnědá tmavohnědá až černá 0 bodů 1 bod 2 body 2.1.3 Přirážky za perlení hladké lodyhy nebo jen velmi slabé perlení nebo rýhování průměrné perlení a rýhování 27 0 bodů 1 bod

dobré - výrazné perlení a rýhování 2 body 2.1.4 Hroty výsad tupé nebo troudovité hroty špičaté, avšak tmavé špičaté do běla vystrouhané 0 bodů 1 bod 2 body 2.1.5 Nadočníky Délka nadočníku se měří od jeho nasazení po jeho spodní straně až po hrot. Aby bylo možné nadočník hodnotit, musí splnit podmínku pro výsadu viz. bod 1.7. Pro měření vysoko nasazeného nadočníku lze použít stejné pravidlo jako u opěráku. Délka nadočníku na jedné lodyze na obou 2-10 cm 0 bodů 0,5 bodu 10,1-15 cm 0,5 bodu 1 bod 15,1 cm a více 1 bod 2 body 2.1.6 Koruna Do hodnocení koruny se započítávají všechny výsady nad opěrákem včetně vlčí výsady. Podle délky dělíme výsady v koruně na krátké, které měří 2-10 cm, na střední, které měří 10,1-15 cm, a na dlouhé, které přesahují 15 cm. Rozdvojenou výsadu měříme v celé délce jen jednou a u vyčleněné výsady se měří jen její vnitřní délka. Celkový počet výsad v korunách obou lodyh 5-7 krátkých výsad 1-2 body 5-7 středních výsad 3-4 body 5-7 dlouhých výsad 4-5 bodů 8-9 krátkých výsad 4-5 bodů 8-9 středních výsad 5-6 bodů 8-9 dlouhých výsad 6-7 bodů 10 a více krátkých výsad 6-7 bodů 10 a více středních výsad 7-8 bodů 10 a více dlouhých výsad 9-10 bodů U přirážek 2.1.2, 2.1.3, 2.1.4, 2.1.5 a 2.1.6 lze udělovat i poloviny bodu. 28

2.2.1 Srážky: Srážky se udělují za výrazně rozdílné délky lodyh, vysloveně asymetrické paroží a větší nepravidelnosti u očníků, nadočníků a opěráků, pokud toto již nebylo obsaženo v měření délek těchto výsad. Celkem lze udělit až 3 body srážek, a to i v polovinách bodů. Výsledkem je bodová hodnota trofeje, v bodech CIC (Klusák, 2007). 4.8 Hmotnostní metoda Tato metoda je velice jednoduchá a praktická. Po ulovení dojde k oddělení hlavy s parožím od těla. Hlava s parožím se řádně vyvaří, zbaví se všech měkkých tkání. Váží se bez spodní čelisti. Hmotnost je uváděna v jednotkách Kg. S přesností na 10g. Z této váhy je přiřazena cena trofeje dle ceníku tamější organizace. Hodnocení váhy trofeje se provádí 24 hodin po vyvaření s tzv. velkou lebkou bez spodní čelisti. Trofej je uložena ve větraném prostředí, lehce chlazená. 4.9 Hodnocení trofejí jelena evropského v zemích střední Evropy Bulharsko Česká republika Maďarsko Německo Polsko Rakousko Rumunsko Rusko Slovensko Ukrajina Dle hmotnosti Metody CIC Dle hmotnosti Metoda CIC Metoda CIC Metoda CIC Dle hmotnosti Dle hmotnosti Dle hmotnosti Dle hmotnosti V této tabulce jsou uvedeny země Evropy, ve kterých je rozšířen poplatkový lov Jelena lesního ( Cervus elaphus). Hodnocení trofeje po ulovení je rozděleno do praktičtější metody dle hmotnosti na místě, nebo na složitější hodnocení Metodou CIC. Oceňování trofejí je nejčastěji v eurech, u nás v České republice je to v českých korunách. 29

5 Metodika 5.1 Postup zpracování U organizace VLS Lipník nad Bečvou, s.p. je k dispozici ceník pro poplatkové odlovy jelení zvěře. Tento ceník hodnotí trofej dle bodů CIC a přiřazuje jednotlivým bodovým hodnotám cenu trofeje v tisících Kč. Tento ceník je aktuální pro měřená období. U organizace Lesy Slovenskej republiky, š.p. je k dispozici ceník pro poplatkové odlovy jelení zvěře. Tento ceník trofej nehodnotí body, nýbrž podle váhy stanovuje cenu trofeje. Členění je po 10 gramech ( ceníky jsou v příloze). Díky neplatnosti české koruny na území Slovenské republiky, byl nutný přepočet českých korun na euro. Kurz pro přepočet byl převzat od ČNB, a to v poměru 1 = 25 Kč 5.2 Hodnocení trofejí Všechny jelení trofeje, v celkovém počtu 122 ks, hodnoty byly rozděleny do 2 velkých skupin. Jednu skupinu tvořili jeleni, dále nazýváni Medailoví. Tato skupina je tvořena jen silnými trofejemi s bodovou hodnotou minimální 185,76 CIC a maximální bodovou hodnotou 242,9 CIC. Váhově jsou tyto trofeje 6,545 Kg minimální hmotnost až do 14,300 Kg maximální hmotnost trofeje po ulovení. Zahrnovaly 35 kusů trofejí. Kategorie medailoví byli uloveni v letech 2001-2010 ve VVP Libavá. Údaje jelenů medailoví byly analyzovány z hodnotitelských tabulek. To z důvodu, že takové množství jelenů v tak bodových hodnotách není snadné najít soustředěné na 1 místě. Druhou zkoumanou skupinou byli jeleni, dále nazývání ulovení. Zahrnují celkem 87 trofejí. V této skupině jsou zahrnuty trofeje s nejnižší bodovou hodnotou 94,75 CIC a nejvyšší bodovou hodnotou 223,73 CIC. Váhové rozpětí po ulovení těchto trofejí je 1,595 Kg u trofeje s nejnižší hmotností až po 10,67 Kg s trofejí s nejvyšší bodovou hodnotou. Kategorie ostatní jsou jeleni ulovení v lovecké sezoně 2011/2012 na stejném území. Pro lepší znázornění veličin a cen jeleního paroží jsem se rozhodl rozdělit do 2 kategorií. U kategorie medailoví je to z důvodu analýzy jednotlivých veličin, hlavně horních a dolních obvodů, délky lodyh, a hmotnosti. U jelenů uvedených v kategorii ulovení pro statistické zpracování není vhodné v tomto případě zahrnout do analýzy soubor s obrovsky rozdílnými 30

hodnotami. Došlo ke statistickému vyhodnocení ulovení, ale vypovídající hodnota by nebyla v tomto případě zřejmá, nebyla zahrnuta do této práce. K tomuto rozdělení došlo hlavně kvůli transparentnějším výsledkům, které by měli mít vysokou vypovídací hodnotu. U hmotnostní metody byla použita přirážka na jelení trofej. Hmotnost trofejí byla měřena více měsíců po ulovení, tudíž bylo nutné pro další výpočty uvádět u hmotnostní metody hmotnost trofeje o 10% vyšší, tak, abychom se dostali na hmotnost trofeje 24 hodin od ulovení. Ze statistických výpočtů bude dále vycházeno, a bude zpracována a statisticky podložená jednoduchá metodika pro provozní ocenění trofejí. 5.3 Statistická analýza Díky velkému množství dat, byly počítány různé dílčí výpočty v programu MS Exel. Bylo provedeno několik výpočtů a statistických zpracování. Ty budou uvedeny v kapitole Diskuze Provádění výpočtů a grafů bylo prováděno v programu STATISTICA. 31

6 Výsledky Výsledky jsou provedení lineární regresí pomocí grafických prostředků Programu STATISTICA Základní regresní statistiky r...paersonův korelační koeficient míra těsnosti lineární závislosti za podmínky 2D normálního rozdělení v rozmezí 0-1 nebo 0-100% r 2...koeficient determinace vyjadřuje jaká část celkového rozptylu závislé proměnné je vysvětlena regresním modelem p...hodnota testu významnosti modelu když je α 0,05, tak s 95%pravděpodobností je model významný (hladina spolehlivosti 95%) regresní přímka..červená linie uprostřed graf čím jsou hodnoty blíže grafu, tím dosahujeme větší přesnosti korelace kladná se zvyšováním hodnot jednoho znaku se zvyšují i hodnoty druhého znaku 32

250 6.1 Vyhodnocení skupiny medailoví 240 230 220 CIC 210 200 190 180 4 5 6 Váha:CIC: y = 143,9456 + 7,9182*x; 7 8 9 10 11 12 13 r = 0,9250; p = 0.0000; r 2 = 0,8557 hmotnost (kg) Graf 1 závislost hmotnosti na bodech CIC Interpretace výsledků Podle hodnoty korelačního koeficientu r = 0,925 se jedná o velice silnou závislost. Z toho vyplývá, že čím je větší hmotnost trofeje, tím je vyšší bodová hodnota. Podle koeficientu determinace r 2 pozorujeme, že nám regresní model vysvětlí v 85% případů rozptylu závislé proměnné, tedy bodů CIC. Tento model je statisticky významný, neboť p = 0,0000 je menší než hladina významnosti ( p = 0,05) 33

250 240 230 220 CIC 210 200 190 180 88 90 92 94 96 98 Délka:CIC: y = 140,5266 + 0,5739*x; 100 102 104 106 108 110 112 114 116 118 r = 0,3568; p = 0,0354; r 2 = 0,1273 délka (cm) Graf 2 závislost délky lodyh na bodech CIC Interpretace výsledků Podle hodnoty korelačního koeficientu r = 0,3568 se jedná o velmi slabou závislost. Z toho vyplývá, že zvláštní vztah mezi délkou lodyh a hodnotou trofeje vyjádřenou v CIC je statisticky zanedbatelný. Není vhodné s ním dále pracovat. Podle koeficientu determinace r 2 vidíme, že nám regresní model vysvětlí v 12% případů rozptylu závislé proměnné, tedy bodů CIC. Tento model je statisticky velice málo významný, neboť významnost modelu p = 0,0354 se blíží k p = 0,05, čímž prudce klesá jeho význam. 34

250 240 230 220 CIC 210 200 190 180 26 28 30 součet SO:CIC: y = 129,9485 + 2,2667*x; 32 34 36 38 40 r = 0,5266; p = 0,0012; r 2 = 0,2773 součet dolních obvodů (cm) Graf 3 závislost součtu dolních obvodů na bodech CIC Interpretace výsledků Podle hodnoty korelačního koeficientu r = 0,5266 se jedná o střední druh závislosti. Z toho vyplývá, že čím je větší jsou větší součty spodních obvodů, tím je větší bodová hodnota CIC. Vzhledem k velikosti korelačního koeficientu, který je 52%, lze se v tomto případě přiklonit téměř k šanci 50:50, čemuž nelze přiřadit statistický význam. Podle koeficientu determinace r 2 vidíme, že nám regresní model vysvětlí v 27% případů rozptylu závislé proměnné, tedy bodů CIC, což je dosti malé číslo. Podle velikosti významnosti modelu, p = 0,0012 je součet obvodů významný pro hodnotu trofeje v CIC bodech. 35

250 240 230 220 CIC 210 200 190 180 24 26 28 součet HO:CIC: y = 99,5122 + 3,5088*x; 30 32 34 36 38 r = 0,7653; p = 0,00000; r 2 = 0,5858 součet horních obvodů (cm) Graf 4 závislost součtu horních obvodů na bodech CIC Interpretace výsledků Podle hodnoty korelačního koeficientu r = 0,7653 se jedná o silný druh závislosti. Z toho vyplývá, že čím jsou větší součty horních obvodů, tím je větší bodová hodnota CIC. Vzhledem k velikosti korelačního koeficientu, který je 76%, lze se v této kategorii hodnocení přiklonit k pravidelné závislosti. Podle koeficientu determinace r 2 vidíme, že nám regresní model vysvětlí v 58% případů rozptylu závislé proměnné, tedy bodů CIC, což je nadpoloviční většina. Významnost modelu p = 0,00000 u těchto případů značí, že v 95% měřených případů je model významný. 36

450 400 350 300 lesy SK 250 200 150 100 50 0 180 190 200 CIC:lesy SK: y = -908,6611 + 5,1463*x; 210 220 230 240 250 r = 0,9217; p = 0.0000; r 2 = 0,8496 CIC Graf 6 závislost bodů CIC na ceníku Lesů SK Interpretace výsledků Graf 6 Podle hodnoty korelačního koeficientu r = 0,9217 se jedná o velmi silnou kladnou závislost, tzn. Čím je větší bodová hodnota CIC, tím větší je hodnota dle finančního vyjádření. Podle koeficientu determinace r 2 vidíme, že daný regresní model vysvětluje 85 % rozptylu závisle proměnné. Model jako celek je statisticky významný, protože p= 0,0000 hodnota je menší než hladina významnosti p = 0,05. Takže tento model je s 95% pravděpodobností významný. Bodový odhad absolutního členu je -908,6611, bodový odhad regresního členu je 5,1463. 37