Islámský fundamentalismus ( islamismus)
Islámský fundamentalismus pojem zaveden Anwarem Abdel- Malekem v dizertaci Materiály ke studiu soudobého arabského myšlení (1964) rozlišení liberálního modernismu a IF (namísto obnovy, tradicionalismu, islámského nacionalismu) Širší užívání pojmu od 70. let ( islamizace regionu islámské zákony v Pákistánu, Súdánu, revoluce v Íránu, atentáty ) Pojem v západních médiích stereotypem s jednoznačně negativními konotacemi Sémantická rozkolísanost Anwar Abdel-Malek
Nelze ztotožňovat islámský fundamentalismus (náprava života návratem ke Koránu a sunně) a islamismus (fundamenty součástí politického boje) - v ar. usúlíja c aqlíja (rozumový fundamentalismus) a usúlíja harakíja (fundamentalismus v politice) = spojené nádoby Kropáček, L. (1996): Islámský fundamentalismus. Praha: Vyšehrad - Fundamentalismus se zakládá na přesvědčení o majetnictví pravdy. Vyznačuje se neústupností, nesnášenlivostí a tvrdostí srdce. Z Koránu si účelově vybírá jen některá témata a symboly. Od morálně-právních úvah, zaměřených silně kriticky zvláště proti západním kulturním vlivům, přechází k tvrdému jednání proti jinak smýšlejícím. Kolísá mezi skutečnou religiozitou a radikálními kulturními projevy a tendencí ke zpolitizování. - V jeho ideologickém poli se formuje užší proud politického islámu, islamismu, s celospolečenskými cíli ustavení totalitního islámského řádu. - V krajních polohách islamismus sahá k násilí a projevuje se jako extremismus či terorismus. Z hlediska islámu jde o heretické vybočení, o novodobé, násilně orientované sektářství.
Islámský fundamentalismus v dějinách Jako odpověď na krizi, úpadek Cyklická filosofie dějin Ibn Chaldún (1332-1406) - morálně nezkažení beduíni reagují na úpadek městské civilizace H.R.Dekmejian (Islam in Revolution) islámská společnost se vyvíjí v cyklech krizí, na které odpovídají hnutí či jednotlivci - umajjovský chalífa Umar (717-720) - abbásovská revoluce 749 - dynastie almorávidů a almohádů v Maghribu (11.-12.st) - wahhábovské hnutí v Arábii - sanúsíja, mahdíja, salafíja - Muslimské bratrstvo - islámská revoluce v Íránu
V tomto pojetí jako stálá opora právní škola (madhab) Ibn Hanbala (780-855) - doslovný výklad Koránu a sunny - odmítání cizích vlivů, novot (bid c a) - čelný představitel Ibn Tajmíja (1263-1328) - pokračovatel Muhammad b. Abdulwahháb (1703-1792) Klíčovým slovem = krize - jednotlivá hnutí jako příznak nebo produkt krize - ta obsahuje množství atributů
Dekmejianův rámec IF (Islam in Revolution: Fundamentalism in the Arab World): Sociální krize IF je chápán jako cyklický fenomén objevující se jako odpověď na akutní a všudypřítomnou krizi Atributy krize prostředí: - krize identity, krize legitimity, nespravedlivá vláda, třídní konflikt, vojenská neschopnost, kulturní krize = rozsah a intenzita F reakce (od duchovního oživení po revoluční násilí) závisí na uvedených atributech F odpověď se projevuje skrze: - charismatické vedení, ideologii zdůrazňující původní hodnoty, fundamentalistickou osobnost, sociální skupiny či třídy náchylné k F Reakce státu od násilné represe přes kompromis po spojení - obnova či úpadek F závisí na povaze politiky státu, vnějších stimulech a na kvalitě vedení fundamentalistických hnutí
Psychosociální profil islámského fundamentalisty Dekmejian identifikuje 11 základních rysů u muta c assiba (muslimský fanatik, náb. extremista): - odcizení, dogmatismus, pocit méněcennosti (řeší tím, že trvá na své nadřazenosti), aktivismus spolu s agresivitou, autoritářství, intolerance, paranoia, idealismus-smysl pro povinnost, upjatost-vytrvalost, poslušnost-konformita, konspirační tendence Existuje velmi málo sociologických analýz: Saad Eddin Ibrahim (1980): Anatomy of Egypt s Militant Groups. International Journal of Middle East Studies 12, 423-453. Saad Eddin Ibrahim (1982): Islamic Militancy as a Social Movement: The Case of Two Groups in Egypt. In: Ali E. Millal Dessouki (ed.): Islamic Resurgence in the Arab World. New York: Praeger, s. 117-137.
Hoffman, Valerie (1995): Muslim Fundamentalists: Psychosocial Profiles. In: Marty. M. and Appleby, S. (eds.): Fundamentalisms Comprehended. Chicago: The University of Chicago Press, s. 199-230. Vedení S určitými výjimkami měli zakladatelé FH sekulární vzdělání (Mawdúdí novinář, al-banná učitel, Qutb literární kritik, Abbásí Madaní (FIS) doktorát z Londýna, Hasan Turábí vzdělání na Sorbonně a v Londýně ) Většina se však potkala s náboženským vzděláním, většina také pocházela z venkova = tradiční kulturní kořeny, rané náboženské vzdělání, pozdější sekulární vzdělání v městském prostředí Výjimkami ájatolláh Chomejní, Alí Belhadž (FIS) c ulamá jako možní prostředníci mezi společností a militanty (př. 1985 šajch Háfiz Salama v Káhiře vede hnutí za implementaci šarí c y)
Původ zázemí (kdo je přitahován fundamentalistickým poselstvím?) Případ Egypt (Šabáb Muhammad, Takfír wa-l-hidžra), 34 respondentů Rekruti z řad univerzitních studentů (absolventů) - mechanismem příbuzenství, přátelství, návštěva mešit různý regionální původ Průměrný věk 22, muži (mládí tíhne k idealismu a radikalismu) - lídři o 15 let starší Otcové 2/3 vyšší funkce ve státní správě, většina střední vzdělání - většina patřila ke střední nebo nižší střední třídě Kromě 5 univerzitní vzdělání medicína, inženýrství Většina z normálních, soudržných rodin Tunisko (MTI Mouvement de Tendance Islamique) Podobný profil (nižší třídy venkov, větší zastoupení žen, 29% z rodin bez otce, stejné univerzitní obory)
FIS Alžírsko Rekruti z chudých oblastí Džamáat-e islámí Pákistán Širší základna (součást hlavního proudu), jen 8% širšího vedení z tradičních tříd Írán celospolečenská podpora islámské revoluce
Zdroje nespokojenosti Politika Politické faktory podstatné pro rozvoj fundamentalismu Nesouhlas se současnou politickou reprezentací Cílem získání vlády pro pravověrné muslimy (převratem nebo demokratickými prostředky) Příklad Íránu Alí Šaríatí islám ve službách sociální revoluce (učinit islám relevantním pro moderní dobu, teologické otázky podružné) Nerovnoměrný rozvoj Kritika rozdílů mezi chudými a bohatými, chybějící perspektiva pro vzdělané mladé (nesmyslné posty v byrokracii apod.) - rozpor mezi možnostmi vzdělání a jeho uplatněním Nazih Ayubi: Islamisté nezuří kvůli tomu, že letadlo nahradilo velblouda, ale proto, že se do toho letadla nemohou dostat. Ayubi, N. (1991): Political Islam: Religion and Politics in the Arab World. London: Routledge
Psychosociální odcizení Redukovat fundamentalismus na odpověď na ekonomické nesnáze je nesprávné roli hrají také duchovní potřeby Logická otázka: Proč islámský fundamentalismus a ne jiná forma reakce? Proč studenti a absolventi univerzit (technických oborů)? Proč účast žen? Společné všem výzkumům: - IF je primárně revoltou mladých lapených mezi tradiční minulostí a vyšším sekulárním vzděláním (intelektuální vliv západu, materialistická městská kultura) = množství morálních rozhodnutí (úzkost, osamělost, dezorientace), krize identity Rozpor mezi islámskou kulturou poskytující morální hodnoty, komunitu, duchovní uspokojení a kulturou západní poskytující prostředky k materiálnímu zlepšení Studenti společenských věd se seznamují s evolucí západních idejí, s jejich slabostmi, inženýři mají tendenci vidět západní kulturu jako monolitickou a hegemonickou
Překotná urbanizace Důležitá role v posledních 30-ti letech 3 hlavní aspekty: - zklamání z nenaplněných nadějí vkládaných do stěhování do města - FH i výsledkem snadnější komunikace v městském prostředí - vnímání morální korupce ve městě (v porovnání s tradičnější a sociálně soudržnější vesnicí) Chudá předměstí prostituce, alkoholismus, drogy, zločinnost, sebevraždy reakce c ulamá (řešením šarí c a) Morální krize Vláda má být strážcem morálního kódu islámská kultura zdůrazňuje vnější tlak na morálku obviňování vlády a kritizování dostupnosti pokušení spíše než nedostatek osobní morální statečnosti
Sexualita v moderní společnosti Prominentní morální problém Hasan Hanafí: fundamentalistovo myšlení je determinováno sexuální percepcí světa Faktory: - tradiční koncepty cti a hanby starost o čistotu a pověst žen, na které závisí čest mužů - sociální změny v městském prostředí ohrožující zmíněné koncepty - západní filmy, programy, reklamy (životní styl zaměřený na sexualitu proti islámským kulturním normám) - obecně horší dostupnost legálních sexuálních vztahů mladých (oddalování manželství z ekonomických důvodů) Pocity ztráty důstojnosti (z důvodů ekonomických, sociálních) může vést k agresi vůči ženám (snadný cíl pro obnovu důstojnosti)
Řešením je pak odstranit ženy z veřejného života, zahalit je (zachování sexuální morálky + potvrzení autority mužů) Ženy ve fundamentalistických hnutích Hnutí často nenabízejí jednoznačnou roli ženám Podobného zaměření na univerzitách, svobodné (rozdělené v otázce role vdané ženy ve společnosti) F. skupiny na univerzitách nabízejí důvěryhodné, hotové sítě přátel Přitažlivost tradičního rozdělení rolí (muž zaopatřovatelem) Zahalování může vyjadřovat touhu po důstojnosti (také jen ustoupení společenskému tlaku) Známou aktivistkou Zajnab al-ghazzálí 1917-2005 (MB) rozpor mezi deklaracemi v časopise ad-da c wa a osobním životem - autobiografie Ajjám min hajjátí (Dny mého života)
Fundamentalismus Autoritářství Strach z konspirace Absolutistická povaha fundamentalismu vede k intoleranci a agresivní kontrole veřejné morálky (morální policie) - oblíbenými cíli nezahalené ženy, nesezdané páry, společné pláže, bary Muslimská společnost jako oběť mezinárodního komplotu vedeného sionisty a USA - nová forma kolonialismu skrze podporu Izraele - rodičovské plánování jako cílená snaha snížit muslimskou populaci - skrze západní kulturu snaha podkopat muslimskou rodinu (materialismus, individualismus, sexuální nemorálnost ) př. Egypt útoky na Kopty coby nositele západní kultury Interpretace západní kultury jako zásadně zkažené pornografie, náhodný sex, neexistující normální rodinné (manželské) vztahy - její šíření sionistickým spiknutím V pozadí všech motivací F strach ze sociálního chaosu (fitna) konec tradiční patriarchální společnosti
Džamá c at-e islámí - جماعت اسلامی Tablíghí džamá c - تبلیغی جماعت http://jamaat.org/beta/site/index Abú-l-Alá Mawdúdí (1903-1979)
Džamá c at-e islámí Charakterem podobná organizace jako MB, Islámská národní fronta v Súdánu, Hnutí islámského směru v Tunisku - masově podporované skupiny, cílem ustavit idealizovaný islámský systém, reorganizovat sociální vztahy podle islámských principů - důležitá role v politických debatách, v určitých kritických obdobích DžI vzorem (organizace, disciplína, ideologie) Zakladatelem Sajjid Abú-l-Alá Mawdúdí (1903-1979) - výrazná postava islámského obrození, moderního islámského politického jazyka (islámský systém života, islámská ideologie apod.) Narozen v Hajdarabádu, domácí náboženské vzdělání, od 1920 editorem různých novin (Madína, Tádž, Džamíjat), od 1933 měsíčník Tardžumán al-qurán podstatná platforma
Nadřazování islámu nad všechny soudobé socioekonomické a politické ideologie kapitalismus, socialismus, nacionalismus (kritika organizací Chiláfatské hnutí, Indický národní kongres, Indická muslimská liga) Nové hnutí mělo vzniknout na konceptu iqámat-i dín (ustavení náboženství) úplné podřízení institucí společnosti a státu autoritě Božího zákona - nestačí osobní rovina náboženské praxe, víra se musí manifestovat ve všech sférách Obdiv k metodám a organizačním strategiím komunistů, fašistů (ideologická čistota, organizační disciplína ) - dílčím cílem vytvořit malou, disciplinovanou, oddanou skupinu (sálih džamáat), základ revolučního hnutí 1941 založení organizace s cílem ustavit islámskou cestu k dosažení potěchy Boha a získání spásy v onom životě
Základní body programu: - konstruovat lidské myšlení na základě ideálů, hodnot a principů odvozených od Božského vedení - reformovat a očišťovat členy společnosti a pomoci jim tak rozvinout skutečnou islámskou osobnost - organizovat tyto členy pod vedením DžI a připravovat je k tomu, aby mohli zvát lidstvo na cestu Boží - reformovat společnost a její instituce ve shodě s učením islámu - dosáhnout revoluce v politickém vedení společnosti, reorganizovat politický a socioekonomický život ustavit islámský stát Mezi 1941-1947 práce na organizaci, konsolidaci (odpor vůči muslimskému nacionalismu) Mawdúdí autorem Tafhím al-qurán, Lidská práva v islámu, Islámský způsob života, Džihád v islámu
Organizace 1948-1988 1947 rozdělení organizace (Pákistán, Indie) rozdíly ve směřování Od 1948 kampaň s heslem Chceme islámskou ústavu útok na zákonodárství - šíření literatury, působení kazatelů, pořádání konferencí, seminářů (zpočátku podpora zejména mezi chudými), rozsáhlý sociální program - Mawdúdí poprvé vězněn 1949 vládou přijaté principy ústavy odraz úsilí DžI Mawdúdí rozpracovává teorii islámského státu 1953 součástí hnutí proti Ahmadíji - zakladatelem Mírzá Ghulám Ahmad (1835-1908) - její členové významné postavení ve vládě, v průmyslu i obchodu - z ortodoxního pohledu odpadlíci V Láhauru stanné právo, Mawdúdí odsouzen k smrti k doživotí (3 roky)
1956 ústava islám jako základní (neurčující) ideologický rámec - zákony nesmí být v rozporu s islámem 1958 Ajjúb Chán ruší ústavu (výjimečný stav), DžI mimo zákon - odpor proti neislámským novotám nový rodinný zákoník, znárodnění náboženských nadací (waqfů) 1964 DžI zakázána, razie, zatýkání vedení V 60. letech nejznámějším sloganem Zastavte inovace (odpor proti sekulárnímu charakteru vlády, odklonu od islámských norem) 1968-70 kampaň proti socialismu ( socialismus je nevíra ), odpor proti Pákistánské lidové straně, transformace studentského křídla Džamíjat-i Talába na militantní sílu Ve vobách 1970 katastrofální 4 křesla podlomení důvěry v demokracii, sázka na sílu ulice, ochota využít nedemokratické prostředky (kolaborace s vojenskými režimy, Jahjá Chán 1971, Zijául Haq)
Pod vlivem DžI nová ústava 1973 islám státním náboženstvím, prezident a premiér musí být muslimy 1974 další proti-ahmadíjské hnutí Bhuttova vláda ústavním dodatkem definuje členy Ahmadíje jako nemuslimy Silný protivládní aktivismus pád Bhuttovy vlády (převrat) Všemocný Bůh zbavil národ vlády socialistického despotismu a otěže vlády třímá v rukou generál Zijául Haq od 5.7.1977. Ten nejednou deklaroval, že by ustavil islámský řád v Pákistánu a pořádal čestné volby. My všichni netrpělivě očekáváme naplnění těchto nadějí lidí, ustavení skutečné islámské éry v životě této země. (ústředí DžI) - výsledek dilematu demokracie nebo islám Podíl na vládě výjimečného stavu (př. Churšid Ahmad) 10.2.1979 reformní balíček islámského trestního a ekonomického práva zavedení trestů hudúd, pravidla vybírání zakátu (součást stanného práva výhrady Mawdúdího
Ideologie Islám jako kompletní životní kód jeho elementy jsou nedělitelné (osobní je propojené s veřejným, víra s politikou ) Všezahrnující nadřazenost islámu umožní užívat duchovního, morálního i materiálního prospěchu Mawdúdí poskytl soubor definic klíčových islámských konceptů systematická teorie islámské společnosti (centrálním pojmem dín náboženství, zákon, víra) Předpokladem ustavení řádu je existence předvoje hnutí, které potlačí předchozí ideologie a mocenské struktury, vytvoří teo-demokracii (nomokracii) = přírodní, evoluční, mírumilovný proces Etickým jádrem islámského státu je hisba přikazování dobrého, odsuzování zavrženíhodného Vláda nesmí být autoritářská, existence demokratických institucí
Džamáat-e islámí struktura Emír Mawdúdí (1941-1972), Míján Tufajl Muhammad (1972-1987), Qází Husajn Ahmad (1987-2009), Sajjid Munawar Hasan, od 2014 Sirádž al-haq Rukn plné členství, jen pro zcela oddané, disciplinované, po dlouhé indoktrinaci, přijetí hodnot může být pro odchýlení ukončeno členství závisí na ideologickém kádrování, úmyslná exkluzivita Karkún pracovníci, napojení členové páteř organizace, významná na lokální úrovni, nevolí emíra ani členy Madžlis-i šúrá (Rady) Muttafiq sympatizanti Mezi členy málokdy ulamá (duchovní), většinou laici, lidé z obchodu, z technických fakult, právníci, lékaři Sociální základnou nižší střední třída
Džamáat-e islámí jako fundamentalistická islamistická organizace Snaha obnovit původní koránské učení a sunnu, oživit socionáboženský systém z doby Proroka a prvních chalífů Na teoretické rovině odmítá pozdější vývoj teologie, práva, filozofie Možnost nově vykládat základní zdroje práva (Korán a sunna) pouze pro velmi omezené množství lidí Náboženství (dín) jako kompletní životní způsob Snaha odstranit praktiky lidového islámu, súfismus Na rozdíl od konzervativních ulamá a modernistů, DžI je primárně politickým hnutím, spíše než nábožensko-intelektuálním - touha po politické moci, nechtějí být jen nátlakovou skupinou Vůdci nejsou teologové, spíše sociální myslitelé a političtí aktivisté zabývají se hlavně socioekonomickými a politickými aspekty islámu - ze 120 publikovaných Mawdúdího děl sotva 1 čistě teologické
Tablíghí džamá c Zakladatelem Mawláná Muhammad Iljás v Mewatu (1885-1944) původně několik žáků, v roce 1988 u Láhauru na výroční konferenci přes 1 mil. lidí z 90 zemí (dnes snad 10 mil.) Primárním obecným cílem činit z muslimů lepší a čistší muslimy Vznik v prostředí poznamenaném hinduistickou kulturou (jména, praktiky manželské, pohřební apod.), značná role neortodoxních rituálů, chybějící mešity Iljás zařizoval madrasy, organizoval kazatele (připomínání povinností muslima), od roku 1926 systematická činnost, úspěch (navzdory Iljásovým nedostatkům) skupiny džamáát podnikaly kazatelské cesty po vesnicích seznamování se základními požadavky
Zásady Recitovat a znát význam šahády (všech implikací) Pečlivé dodržování rituálu modlitby, uvědomování si významu jako aktu podřízení se Bohu Naučení se základním článkům islámu, provádět dhikr (opakování Božího jména) za účelem vytvoření, udržení vědomí Boha (podřízení pak bude instinktivní) Být slušným a uctivým bratrem ve víře důležité pro da c wu (misii) dobré způsoby, zdrženlivé vystupování, úcta pro práva druhých apod. Vyhrazení času pro misijní činnost v rámci džamáát (max. 40 dní) Vštěpování čestnosti a upřímnosti, úkoly jsou plněny jen kvůli Bohu a službě jemu, ne pro pozemské zisky (čistý motiv a záměr garantuje misijní úspěch)
Chybí pevná formální organizace nahrazováno pevnou náboženskou disciplínou Základním čtením Tablíghí nisáb (Učivo) základní články (život Proroka, modlitba, dhikr, zakát, pouť) Hnutí je ortodoxní, odmítá súfíjské praktiky (uctívání světců, hrobek, rituály) Důraz na shodu se šaríou, obliba i vnějších kulturních znaků (př. vousy, izolace žen apod.) Striktní odmítání politiky, neutrální pozice (podpora pákistánské vlády výprava vlaků do Raiwindu) Konflikty s DžI