Český jazyk se specializací počítačová lingvistika

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav českého jazyka Český jazyk se specializací počítačová lingvistika Adriana Babincová Morfologické varianty jako problém strojové analýzy češtiny Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Klára Osolsobě, Dr. 2015

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatne s využitím uvedených pramenu a literatury.... Podpis autora práce

De kuji doc. PhDr. Kláře Osolsobe, Dr., za užitečné a odborné rady, ochotnou a vstřícnou komunikaci při vedení mé práce.

Anotace Cílem této bakalářské práce je popsat variantní tvary sloves všech slovesných tříd a využít popisu variant I. slovesné třídy ke zjištění jejich pokrytí automatickou morfologickou analýzou. Variantní tvary jsou cíleně vyhledávány v korpusech řady SYN v rámci projektu Českého národního korpusu. Klíčová slova slovesné varianty, korpus SYN, nerozpoznané tvary, kolísání sloves Annotation The target of this bachelor thesis is to describe variant forms of verbs of every verb classes and applicate this description to find out, which of them are covered by automatic morphological analysis. Variant forms are searched on purpose in the corpuses SYN in the project Czech national corpus. Key words variant verbs, corpus SYN, unrecognized forms, fluctuation verb

Obsah Úvod... 7 1 Variantní, či dubletní tvar... 8 2 Základní vymezení cílové skupiny sloves... 9 3 Slovesná stavba... 10 4 Současné slovesné třídy a vzory... 12 5 Morfologické varianty v českých mluvnicích... 12 5.1 Mluvnice současné češtiny (2013)... 12 5.1.1 Dublety v důsledku kolísání mezi vzory... 13 5.1.2 Jiné dublety... 14 5.2 Čeština řeč a jazyk (2011)... 15 5.2.1 Dublety v důsledku kolísání mezi vzory... 16 5.2.2 Jiné dublety... 18 5.3 Příruční mluvnice češtiny (1996)... 20 5.4 Mluvnice češtiny 2 (1986)... 21 5.4.1 Dublety v důsledku kolísání mezi vzory... 22 5.4.2 Jiné dublety... 26 5.5 Historická mluvnice češtiny (1986)... 28 6 Tvarosloví českého slovesa na rovině analyzátoru pro češtinu (pražský systém). 30 7 Práce s korpusy... 31 7.1 Pracovní náplň... 31 7.2 Nerozpoznané tvary v korpusech... 32 7.3 Zadávání dotazu... 32 7.4 Vyhodnocení dotazu... 34 8 Vyhodnocení nerozpoznaných tvarů sloves I. třídy... 35 8.1 Variantní tvary vzorů... 36 8.2 Jiné varianty... 41 8.3 Varianty v důsledku kolísání: I. třída (nese peče) II. třída (tiskne)... 46 8.4 Varianty v důsledku kolísání: I. třída (maže bere) V. třída (dělat)... 55 8.4.1 Slovesa s dubletami v současném jazyce... 55 8.4.2 Slovesa s původními dubletami... 70 8.5 Varianty v důsledku kolísání: I. třída V. třída, podvzor kopat... 74 8.5.1 Slovesa s dubletami v současném jazyce... 74

8.5.2 Slovesa s původními dubletami... 85 Závěr... 89 Seznam použité literatury... 91

Úvod Vzhledem k pozdějšímu zjištění obsáhlosti dané problematiky, bylo po vzájemných konzultacích s vedoucí práce dohodnuto, že praktická část, tj. aktivní vyhledávání nerozpoznaných variant, se bude orientovat pouze na získání nerozlišených tvarů I. slovesné třídy. Variantní tvary sloves představují pro běžné uživatele českého jazyka pravděpodobnost, že daný výraz vyřknou vždy v korektním tvaru, avšak pro korpusové lingvisty představuje slovesná variantnost nelehký úkol, při kterém je třeba zachytit všechny variantní tvary z morfologického hlediska. V obecné rovině rozumíme slovesnými variantami užití více možných podob pro týž slovesný tvar, přičemž zpravidla každá z těchto podob patří k jinému slovesnému vzoru. Tato bakalářská práce se soustřeďuje na zachycení nerozpoznaných variantních tvarů I. slovesné třídy v korpusech řady SYN, prioritně se zaměřuje na ty varianty, které vznikly v důsledku slovesného kolísání mezi vzory. Práce je členěna do osmi kapitol, z nichž prvních sedm slouží jako podklad pro poslední kapitolu, v níž dochází k naplnění cíle stanoveného pro tuto bakalářskou práci, tj. nalezení nerozpoznaných variant sloves. Tato kapitola je z důvodu celkového rozsahu práce koncipována zcela pojmově a bodově. Úvodní kapitola vymezuje rozdílnost mezi pojmy varianta a dubleta a určuje, který z pojmů se bude během celé práce užívat, další kapitola upravuje cílovou skupinu sloves z hlediska morfologického a následující kapitola podává popis slovesné stavby, který je nezbytný při sestavování dotazů. Ve čtvrté kapitole je stručně charakterizován současný konjugační systém českého jazyka. Pátá kapitola se věnuje popisům variantních tvarů sloves v českých mluvnicích. Smyslem této kapitoly je získat co nejúplnější seznam sloves, který poslouží jako výchozí podklad pro vyhledávání. Šestá kapitola upravuje princip strojového zpracování sloves na rovině morfologického analyzátoru užívaném v rámci projektu Českého národního korpusu. Sedmá kapitola uvádí veškerou práci s korpusy, tj. jakým způsobem sestavit či vyhodnotit dotaz, včetně toho, co značí nerozpoznané tvary v korpusech. Poslední kapitola je členěna do pěti podkapitol, z nichž každá podkapitola představuje určitou skupinu sloves s různými variantními tvary. Práce se souhlasem vedoucího práce značně přesahuje standardní rozsah bakalářské diplomové práce, proto věříme, že bude užitečná a poslouží pro optimalizaci dosavadních korpusových nástrojů. 7

1 Variantní, či dubletní tvar Vytyčení jednoznačné rozdílnosti mezi pojmy varianta, resp. rovnocenná varianta, a dubleta představuje obtížný problém, jenž je v českých mluvnicích chápan nejednoznačně. V Mluvnici češtiny (2) 1 se setkáváme s definicemi, jež chápou variantu a dubletu jako volně zaměnitelnou. Variantní (dubletní) tvary jsou chápány formálně morfologické (flektivní) varianty, jež vznikly jako důsledek tvarových přesahů některých flektivních typů spolu s vývojovými tendencemi v jazyce 2. Jejich formální různost tkví v připojení polymorfních tvarotvorných prostředků u téhož lexému. 3 Naopak Slovník spisovné češtiny chápe tyto pojmy různorodě dubleta je dvojice jazykových jednotek (dvojtvary), jež jsou tvarově, hláskově, pravopisně, významově, etymologicky a jinak podobné, příkladem je brambor/a, na papíru/na papíře, jazykove da/lingvistika, kdežto variantu chápe pouze jako obměněnou podobu; obměnu. 4 Ve Slovníku spisovného jazyka českého je dubleta chápána jako hlásková nebo tvarová (významově rozlišená nebo nerozlišená) dvojice téhož slova (např. me řiti mířiti, kolna ku lna, brambor brambora apod.) 5 a varianta je výslovnostní diferenciace fonému, která není významotvorná a vznikla okolím hlásky nebo může být podmíněna stylovou příslušností projevu. 6 Mimo základní definice z vybraných literatur je nutno podotknou, že v Mluvnici se mimo jiné též hovoří o rozlišení variant na varianty rovnocenné a diferencované. Oba typy variant náležejí z hlediska stratifikace národního jazyka ke spisovnému jazyku, ale rovnocenné varianty jsou významově, funkčně i stylově rovnocenné, tedy i volně zaměnitelné, kdežto varianty diferencované se liší stylovou charakteristikou a sémantickou platností. 7 V případě takového podrobného členění variant se již nesetkáváme s nahraditelností pojmu varianta za dubletu. Při dané problematice se budeme držet definic dle Mluvnice a užívat tak termínu dubletní a variantní jako volně zaměnitelných, pouze v případě, že má sloveso více než dvě možné varianty pro týž slovesný tvar, užijeme pouze pojmu variantní (případně tripletní). Užíváme pojmů varianta, dubleta či tripleta bez ohledu na spisovnost a významovou odlišnost (např. tisknut/tište n), zohledňujeme tedy pouze morfologickou povahu daných variant. 1 Komárek, Miroslav. Mluvnice češtiny (2), s. 268. 2 Tamtéž, s. 267. 3 Tamtéž, s. 267. 4 Filipec, Josef aj. Slovník spisovné češtiny, s. 72 a s. 483. 5 Havránek, Bohuslav aj. Slovník spisovného jazyka českého [online]. Dostupné z: http://ssjc.ujc.cas.cz 6 Tamtéž, dostupné z http://ssjc.ujc.cas.cz 7 Komárek, pozn. 1, s. 268 269. 8

2 Základní vymezení cílové skupiny sloves Cílovou skupinu sloves představují slovesa, u nichž se vyskytuje více možných podob pro týž tvar, tzn., že mají variantní tvary, které jsou zpravidla vůči sobě ve shodné sémantické platnosti. Z hlediska morfologického zohledníme slovesné tvary finitní neboli určité, u nichž lze jednoznačně určit všechny mluvnické významy sloves, zejména morfologickou kategorii osoby a času a rovněž tvary infinitní neboli neurčité, u kterých slovesnou osobu určit nelze, ale některé z morfologických kategorií určit lze (např. slovesný rod a vid). 8 U tvarů neurčitých zohledníme infinitiv, oba typy participií a oba typy transgresivů, u tvarů určitých podoby indikativu a imperativu. Z pohledu formálního tvarosloví sloves uvažujeme pouze tvary syntetické 9 neboli jednoduché, neboť jsou primárním předmětem automatické morfologické analýzy 10 (AMA). U syntetických tvarů, tvořených jednou grafickou jednotkou, pozorujeme tvar indikativu prézentu: volám, imperativu: volej, obou typů přechodníků: volaje, volajíc (e), tvar příčestí činného i trpného: volal, volán a tvar infinitivu: volat. Slovesa disponující dubletou či tripletou, popřípadě dalšími tvary, je možné označit za kolísající. Kolísání je proces, při němž má sloveso z důvodu stratifikace národního jazyka či přechodu mezi různými slovesnými vzory více možných tvarů. Jedná se tedy o kolísání mezi spisovnou (včetně hovorové) a nespisovnou podobou: např. péct/píct a kolísání mezi jednotlivými vzory, např. v imperativu mezi vzorem nést a de lat: hrab/hrabej. Z hlediska slovní zásoby neboli lexika se zaměříme na popis variantních slovesných tvarů spisovného jazyka, vč. hovorových podob, a taktéž na slovesné dublety obecné češtiny 11, tedy i na podoby nekodifikované. Dále uvažujeme pouze ta slovesa, která lze přiřadit k příslušnému konjugačnímu typu, v případě kolísajících sloves k několika konjugačním typům a taktéž pouze těmi slovesnými vzory, jichž se kolísání bezprostředně týká. Zájmovou skupinu tedy nepředstavují slovesa nepravidelná, o kterých jazykové příručky pojednávají do jisté míry odlišně, v zásadě se k nim řadí slovesa být, chtít, jíst, jít, jet, mít, ve de t, vide t a lze. 8 Komárek, Miroslav. Mluvnice češtiny (2), s. 248. 9 U analytických neboli složených tvarů, tvořených zpravidla více grafickými jednotkami, uvažujeme pouze tu grafickou jednotku, která je utvářena tvarem jednoduchým, ostatní grafické jednotky zanedbáváme, tj. hrát (si), (byl bych býval) volal, (jsem) volán apod. 10 Viz kapitola 6 Tvarosloví českého slovesa na rovině analyzátoru pro češtinu (pražský systém). 11 Obecnou češtinou rozumíme nespisovnou podobu českého jazyka užívanou celonárodně, nikoli interdialekt. 9

3 Slovesná stavba Každé české syntetické sloveso disponuje syntagmatickou strukturou, jež je utvořena z tvarotvorného základu a tvarotvorného formantu. Tvarotvorný základ je ta část slovesa, jež nese lexikální význam a je společná pro všechny tvary daného slovesa. Tvarotvorný formant jsou všechny sufixy nacházející se za kořenem slova, které se uplatňují při tvoření konjugačního paradigmatu. Tvarotvorný kmen je část slovesa, jež vzniká oddělením osobní koncovky, u prefigovaných sloves i oddělením prefixu. V synchronním jazyce rozlišujeme kmen přítomný, minulý a infinitivní 12, které se vzájemně liší tématem neboli kmenotvornou příponou 13, viz níže. Pro verba je dichotomie tvarotvorného kmene a tvarotvorného základu velmi typická 14, naopak u ostatních slovních druhů, zejm. u substantiv, se tyto dva segmenty často překrývají. V českém jazyce se setkáváme se 3 typy afixů, což je souhrnné označení pro prefix neboli předponu, sufix neboli příponu (v případě sloves se jedná o koncovky) či postfix neboli záponu 15, kterou nebudeme v případě dané problematiky uvažovat. Prefix je ta část slovesa, jež se předpíná před slovesný kořen ve slovotvorném procesu zvaném prefixace. Prefixace nikterak neovlivňuje slovnědruhové zařazení slovesa, může však ovlivňovat některé morfologické kategorie, např. slovesný vid, srov., mluvím pro-mluvím. Předpony jsou zpravidla ve shodě s předložkami: do-, na-, nad-, o-, ob-, od-, po-, pod-, pro-, pře-, před-, při-, s-, u-, v-, z-, za-, některé se však v platnosti předložek nevyskytují: roz-, vy- a vz-. U předpon končících na konsonant se kvůli snadnější výslovnosti utvořily podoby vokalizované, např. ve-jít apod. 16 U sloves rozlišujeme dva typy přípon: kmenotvorné a tvarotvorné. Kmenotvorné přípony (prézentní, infinitivní a minulá) jsou přítomny ve všech slovesných tvarech a fungují jako spojení kořene slovesa s tvarotvornými příponami, které vyjadřují gramatické kategorie 17. Přípona prézentní reprezentuje soubor tvarů pro vyjádření přítomného času způsobu oznamovacího či rozkazovacího a rovněž tvary přechodníku přítomného 18. Kmenotvorná přípona minulá reprezentuje soubor tvarů pro vyjádření obou participií, tj. 12 Kmen minulý a infinitivní bývá u většiny sloves zcela shodný, u některých se kmeny vzájemné liší hláskovámi alternacemi, srov. brá-t/bra-l nebo vés-t/ved-l. 13 Cvrček, Václav. Mluvnice současné češtiny, s. 247. 14 Nikoli však pravidelná srov. nes-u, nes-me, nes-te apod. 15 Čechová, Marie. Čeština řeč a jazyk, s. 97. 16 Tamtéž, s. 102. 17 Internetová jazyková příručka. Morfematika. [online]. Dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778 18 Čechová, pozn. 15, s. 237. 10

činného i trpného a přechodníku minulého 19. Kmenotvorná přípona infinitivní se podílí na utváření tvarů infinitivních. Příponu prézentní a minulou lze vydělit ve tvaru 3. osoby jednotného čísla, neboť v tomto tvaru je osobní koncovka nulová a přípona je tak jasně zřetelná. Infinitivní příponu získáme odtržením koncového morfu 20 -t z infinitivu slovesa. Tvarotvorné přípony se člení se na dva základní typy: nekoncové a koncové. Nekoncové neboli nefinální tvarotvorné přípony se vyskytují u příčestí činného v podobě morfu -l (přiše-l), u příčestí trpného jako -n nebo -t (nadchnu-t, nadše-n), u přechodníku přítomného je to nulový morf -0 (ber-0-a), -ouc (ber-ouc) nebo -íc (mluv-íc), u přechodníku minulého morf -v a -vš u sloves, jejichž kmen končí na vokál (ude la-v, popros-i-vš-i) nebo nulový morf -0 a -š u sloves, jejichž kmen končí na konsonant (při-nes-0, při-nes-š-i), u imperativu morfy -i, -e, -e nebo -0 (tisk-n-i, začn-e -me, tř-e-te, kup-uj-0). Koncové neboli finální tvarotvorné přípony, tj. koncovky, jsou osobní, viz níže, infinitivní realizované morfem -t (péc-t), -ti 21 (mluvi-ti) nebo -i (péc-i) a rodové koncovky, které jsou pro příčestí činné i trpné shodné: -0, -a, -o, -i, -y (mluv-i-l-0, mluv-i-l-a, mluv-i-l-o, mluv-il-i, mluv-i-l-y; noš-e-n, noš-e-n-a, noš-e-n-o, noš-e-n-i, noš-e-n-y), pro přechodník přítomný: -a, -0, -e (ber-a, ber-ouc-0, ber-ouc-e) a pro přechodník minulý -0, -e (ude l-a-v- 0, ude l-a-vš-e). Osobní koncovka, též jen koncovka, je koncový morfém, jenž u finitních slovesných tvarů slouží primárně k vyjádření morfologické kategorie slovesné osoby a čísla. Z morfologického hlediska se jedná o druh finální tvarotvorné přípony, u které se nejčastěji setkáváme s dubletními tvary. Finální tvarotvorné přípony neboli koncovky jsou morf(ém)y, které se vyskytují na konci slova jako jeho poslední morf(ém). Po finální tvarotvorné příponě neboli koncovce se v rámci slova nebo slovního tvaru (na jeho tzv. absolutním konci) může vyskytnout už jedině postfix. 22 Osobní koncovky je možné zpravidla vyčlenit pouze u přítomného času oznamovacího způsobu rodu aktivního. Shodně pro všechny slovesné třídy užíváme v jednotném čísle morfu -š pro vyjádření 2. slovesné osoby, nulové koncovky pro 3. osobu, v množném čísle morfu -me pro 1. osobu, rovněž hovorové -m pro I. III. slovesnou třídu a -te pro osobu 2. Rozličné je zakončení u 1. osoby jednotného čísla a 3. osoby množného čísla, neboť morf kmenotvorné přípony je realizován nulovým morfem, tzn., že v těchto tvarech 19 Čechová, pozn. 15, s. 237. 20 Morf je nejmenší nedělitelná jazykové forma, která nese určitý lexikální nebo gramatický význam, podrobněji: Internetová jazyková příručka, pozn. 17, dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778 21 Již zastaralý tvar. 22 Internetová jazyková příručka, pozn. 17, dostupné z: http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=778 11

nenacházíme typický znak příslušné slovesné třídy, což je i častý důvod kolísání v těchto slovesných osobách. Osobní koncovka se připíná přímo k tvarotvornému základu, tj. pro 1. osobu jednotného čísla je to morf -u pro I. a II. třídu, -m pro třídu IV. a V. nebo dvojí možná podoba -u a -i pro I. třídu (pouze vzor mazat) a III. třídu. Pro vyjádření 3. osoby množného čísla se užívá -ou pro I. a II. třídu, -í pro IV. a V. třídu, či dubletních podob -ou i -í pro I. třídu (pouze vzor mazat, jedná se o knižní tvar), III. a V. třídu (pouze podvzor kopat). Vzhledem k tomu, že u 3. osoby singuláru se nesetkáváme s osobními koncovkami, respektive zakončení tohoto tvaru je samotná kmenotvorná přípona, slouží tento tvar pro klasifikaci sloves do slovesných tříd. 4 Současné slovesné třídy a vzory Při popisu slovesných tříd a jednotlivých vzorů se držíme tradiční klasifikace sloves do slovesných tříd dle kmenotvorné přípony prézentní, při které se užívá tvaru 3. osoby jednotného čísla indikativu prézentu, viz kapitola 2 Slovesná stavba, čímž vznikají charakteristické slovesné třídy: I. -e, II. -n-e, III. -j-e, IV. -í, V. -á. V rámci takto vydělených slovesných tříd přiřazujeme slovesa dle kmenotvorné přípony infinitivní a dalších aspektů 23 k příslušnému konjugačnímu typu. Po uplatnění obou klasifikačních kritérií získáváme slovesné třídy s příslušnými vzory: I. -0/-e-/-a- (nes-0-l, pek-0-l, tř-e-l, maz-a-l, br-a-l) II. -0/-nu-, nepravidelné -a- (tisk-0-l/tisk-nu-l, mi-nu-l, nepravidelné zač-al), III. -0/-ova- (kry-0-l, kup-ova-l), IV. -i-/-e-/-e - (pros-i-l, sáz-e-l, trp-e -l) a V. -a- (de l-al). 5 Morfologické varianty v českých mluvnicích 5.1 Mluvnice současné češtiny (2013) V Mluvnici současné češtiny nacházíme popis sloves v oddílu Morfologie, konkrétně v části Slovesa (verba) 24. Cvrček u sloves rozlišuje tři typy kmene: kmen prézentní pro tvary indikativu prézentu, imperativu a přechodníku přítomného, kmen infinitivní pro tvary infinitivu a kmen minulý pro tvary indikativu préterita, podmiňovacího způsobu a přechodníku minulého. Ve shodě s většinou jazykových příruček člení slovesa do 23 Uvedeno v jednotlivých slovesných třídách a vzorech. 24 Cvrček, Václav. Mluvnice současné češtiny, s. 235 265. 12

slovesných tříd na základě podoby kmene prézentního do jedné z pěti slovesných tříd. Pro přiřazení slovesného vzoru užívá taktéž tvary kmene přítomného, konkrétně tvar 3. osoby singuláru indikativu prézentu, infinitivu a 2. osoby imperativu, pro všechna pravidelná slovesa. Pouze k odlišení vzorů I. třídy mazat a brát zohledňuje navíc hláskové alternace, jimiž se vzory vzájemně liší. Tímto způsobem vzniká pět slovesných tříd se 14 vzory a 5 podvzory: I. třída se zakončením ve 3. osobě singuláru zahrnuje vzory nese s podvzorem čte, bere, peče s podvzorem mu že, maže s podvzorem dokáže a vzor umře, II. třída se zakončením ve 3. osobě singuláru na -ne/-me obsahuje vzory tiskne, mine, začne a podvzorem zajmout, III. třída se zakončením v tomto tvaru na -je má vzory kryje a kupuje, IV. třída se vzorem trpí a jeho podvzorem myslí, prosí a sází má zakončení ve 3. osobě jednotného čísla na -í a v neposlední řadě V. třída se zakončením na -á má vzor jediný, a to de lat. 5.1.1 Dublety v důsledku kolísání mezi vzory U I. třídy slovesné, u vzoru nese, uvádí slovesa nalézt/naleznout a ukrást/ukradnout, která svými infinitivy kolísají mezi vzory nese tiskne, v ostatních tvarech však náleží vzoru tiskne. U vzoru bere zmiňuje slovesa, která mají paralelně tvary podle bere (I. třída) i podle vzoru de lá (V. třída): kope/kopá, dříme/dřímá, hýbe/hýbá, koupe (se)/koupá (se). Mezi vzorem bere a de lá částečně kolísají i slovesa sypat, hrabat, klamat a klepat všechna mají paralelní tvary podle obou vzorů ve tvarech imperativu, sypat a klepat i ve tvarech indikativu prézentu. Slovesa říct, svléct/obléct, původně se vzorem peče, přechází ke vzoru II. třídy tiskne (řek-ne, oblék-ne), v některých tvarech mají varianty podle obou vzorů: např. oblíkne/oblékne/obleče, oblékni/oblíkni/obleč apod. Vzor maže zahrnuje slovesa orat, kašlat a plakat, která mají dublety podle tohoto vzoru a také podle vzoru de lá (V. třída) ve tvarech rozkazovacího způsobu: plač/plakej, oř/orej a kašli/kašlej, slovesa orat a kašlat mají navíc i dublety v oznamovacím způsobu času přítomného: ořu/orám, odkašle/odkašlá. Mezi slovesa s kolísáním maže de lá se řadí také sloveso týkat se: týká/týče (pouze ve spojení co/pokud se týče/týká). Vzor II. slovesné třídy tiskne obsahuje, v důsledku vyrovnávání se vzorem mine, dublety v příčestí činném i trpném, tj. kmen minulý bez přípony, nebo s příponou: tisk-0- l/tisk-nu-l, tišt-e n/tisk-nu-t. Mezi slovesa vzoru minout s variantními podobami se řadí sloveso stát se s jeho předponovými tvary, které má přítomné tvary podle vzoru mine, avšak tvar příčestí činného podle vzoru začne, dále sem Cvrček řadí derivované tvary od 13

základového -pomenout (vyjma slovesného tvaru napomenout), která mají v minulém čase dubletní tvary: -pomne l/-pomenul a sloveso odpočinout, které má v minulém čase varianty podle minout a začít: odpočnul/odpočal. U vzoru IV. třídy trpí jsou uvedena kolísající slovesa stát, bát (se) a spát, jež mají prézentní tvary podle vzoru trpí, avšak tvary infinitivní a minulé mají podle vzoru V. třídy de lat (např. st-á-t, st-á-l apod.). Při popisu vzoru trpí je zmíněno kolísání trpí prosí zahrnující slovesa myslet/myslit, bydlet/bydlit, muset/musit. Ke vzoru sází uvádí sloveso házet, jež má dvojí soustavu tvarů podle vzoru sázet a taktéž podle vzoru I. třídy mazat, a to v přítomném čase a v imperativu: házím/hážu, házej/haž apod. Kolísání mezi vzorem bere a de lá zahrnuje slovesa kopat, dřímat, hýbat a koupat, která mají paralelní systém tvarů prézentních dle obou vzorů. Dále uvádí kolísání trpí de lá zahrnující slovesa stojí stál, bojí (se) bál (se), spí spal. 5.1.2 Jiné dublety U všech vzorů i podvzorů I. slovesné třídy uvádí Cvrček možné variantní zakončení v 1. osobě množného čísla: vedem(e), pečem(e), mažem(e), nesem(e), umřem(e). U každého slovesného vzoru jsou uvedeny výčty nejfrekventovanějších sloves daného vzoru, včetně spisovných (hovorových) či nespisovných variant těchto sloves. Vzor nese zahrnuje slovesa s variantním infinitivem: kvést/kvíst, lézt/lízt, mést/míst, nést/nýst, plést/plíst vést/víst, vézt/vízt a jejich prefigované tvary. Obdobná situace je i u několika sloves vzoru peče: téct/týct, péct/píct/pect, vléct/vlíct a rovněž jejich předponových odvozenin. Některá slovesa vzoru nese a peče disponují v nespisovné mluvě ve 3. osobě singuláru příčestí činného variantami v důsledku krácení koncového morfu -l: nes(l), pek(l). Při popisu sloves se vzorem peče je uvedeno též sloveso moct/moci a jeho prefigované deriváty, které mají variantní tvary: mohu/mu žu, mu žou/mohou a nespisovná (nářeční) varianta: možu. U sloves vzoru maže Cvrček popisuje variantní tvary v 1. osobě singuláru indikativu prézentu: dokáž-u/dokáž-i, taktéž ve 3. osobě plurálu: dokáž-ou/dokáž-í, současně však zmiňuje, že variantní zakončení se týká pouze několika sloves se zakončením prézentního kmene na -š/-ž/-č: např. skáč-u/skáč-i, napíš-u/napíš-i aj. Všechny vzory (podvzory) II. třídy, obdobně jako vzory I. třídy, mají v 1. osobě plurálu variantu -me/-m: tisknem(e), minem(e), začnem(e) a zajmem(e). Vzor II. třídy tiskne zahrnuje několik sloves s variantními podobami: (v)odmítnout, (v)odhadnout, (v)obsáhnout, prohlédnout/prohlídnout, ukrást/ukradnout a naleznout/nalézt. Ve tvaru 14

příčestí činného s nulovým morfem kmenotvorné přípony může docházet obdobně jako u některých vzorů I. třídy ke krácení koncového morfu -l: tisk(l). U vzoru mine je zmíněna možná podoba u sloves (v)odpočinout, tj. s protetickým v obdobně jako u několika sloves vzoru tiskne. Podvzor zajme má variantní tvar partictipia aktiva i pasiva: zajal/zajmul, zajat/zajmut. Ke vzoru začne Cvrček vyčleňuje sloveso vzít, jež má variantní tvary v indikativu prézentu a imperativu: vezmu/vemu (a rovněž i u ostatních slovesných osob), vezmi/vem, vezme te/vemte. Pro oba vzory III. slovesné třídy je charakteristickým znakem dvojí tvar v 1. osobě singuláru indikativu prézentu: kupuji/kupuju, kryji/kryju a taktéž ve 3. osobě plurálu indikativu prézentu: kupují/kupujou, kryjí/kryjou. Slovesný vzor kryje zahrnuje slovesa s variantními tvary: lít/lejt, krýt/krejt, mýt/mejt, sít/sejt, rýt/rejt, klít/klejt, obdobně u jejich prefigovaných derivátů. Tyto varianty se vyskytují mimo infinitiv také v dalších tvarech: leju/leji, leješ, leje, lej, lejme apod. Samostatně zde Cvrček uvádí sloveso zabít s variantním tvarem imperativu: vedle pravidelného zabij variantu zab, obdobně pak zabijme/zabme, zabijte/zabte. Vzor kupuje zahrnuje některá slovesa s variantním infinitivem: očisťovat/očišťovat, přibrzďovat/přibržďovat apod. Všechny vzory IV. slovesné třídy mají variantní tvar 1. osoby jednotného čísla: trpím/trpim, prosím/prosim, sázím/sázim a taktéž tvar 3. osoby plurálu indikativu prézentu: trpí/trpe j, prosí/prosej, sází/sázej(í). Ve 3. osobě plurálu má navíc vzor trpí ojedinělou variantu trpe jí (analogicky podle tvaru sázejí). Vzor prosí disponuje variantami nářečního charakteru: prosijó/prosijou, obdobně vzor sází sazijou. U vzoru prosit je uvedeno sloveso zjistit, které má variantní tvar příčestí trpného: zjište n/zjiste n. Vzor de lá, tj. V. třída, má variantní podobu 3. osoby plurálu přítomného času: de laj/de lají. 5.2 Čeština řeč a jazyk (2011) Popis variantnosti sloves, včetně charakteristiky slovesných tříd a sloves samých, nalezneme v dané mluvnici v kapitole Pojmenování a slovo, konkrétně v podkapitole Časování 25. Čechová přiděluje slovesa k příslušným slovesným třídám dle kmenotvorné přípony přítomné, vydělené ve tvaru 3. osoby singuláru. Tímto způsobem vzniká, v souladu s většinou českých mluvnic, pět slovesných tříd. Uvnitř takto vyčleněných slovesných tříd užívá členící kritérium dle kmenotvorné přípony minulé, event. dle dalších 25 Čechová, Marie. Čeština řeč a jazyk, s. 235 260. 15

tvarů (líšících se hláskovými alternacemi apod.) pro přiřazení slovesa k příslušnému slovesnému vzoru. Po zohlednění obou klasifikačních kritérií vzniká: I. třída se vzory nese, bere, maže a tře, II. třída zahrnující vzory tiskne, mine a začne s podvzorem zajme, III. třída obsahující vzor kryje a kupuje, IV. třída se vzory prosí, trpí, sází a V. slovesná třída s jediným vzorem de lá. 5.2.1 Dublety v důsledku kolísání mezi vzory Při popisu vzoru peče, tj. I. třída, uvádí Čechová sloveso říci a jeho prefigované podoby, které maji tvary přechodníku a obou typů participií podle vzoru peče, zbylé tvary mají již podle vzoru II. třídy tiskne. V infinitivu se vyskytují variantní tvary podle obou vzorů: říci/říct/řeknout, obdobně prefigované tvary zříci zřeknout, zaříci (se) zařeknout, vyřknout, podřeknout se apod. V imperativu je uvedena zcela knižní variantu rci, rcete vedle současného řekni, řekne te. Vzor maže zahrnuje některá slovesa, která mají v prézentu variantní podoby i podle vzoru V. třídy de lá: češu/češi/česám (ve 3. os. plurálu tripletní tvar: češí 26 /česají/češou), koušu/kousám, ořu/orám, pláču/plakám, řežu/řezám, skáču/skákám a stu ňu/stonám. U vzoru bere je v důsledku shodných minulých tvarů zmiňováno vyrovnávání se slovesy V. třídy, jedná se o slovesa s retnicí na konci tvarotvorného základu, která tak mají v přípomném čase tvary podle obou vzorů: dříme/dřímá, hýbe/hýbá, koupe se/koupá se, loupe/loupá a zobe/zobá. Společným rysem všech tří vzorů II. slovesné třídy je vyrovnávání ke vzoru mine v minulých tvarech, které je provázeno vznikem dubletních tvarů. U některých sloves vzoru tiskne se takové dublety významově odlišují, jedná se o tvar participia pasiva: tažen/táhnut, tište n/tisknut, vyvržen/vyvrhnnut, zejména pak slovesa se základovým -mknout, -tknout, -knout a -dchnout: odemčen/odemknut, zamčen/zamknut, dotčen/dotknut (v záporu pouze netknut), nadšen/nadchnut. U některých sloves k významovému odlišení dublet nedochází: (při-/vy-/na-)řčen/(při-/vy-/na-)řknut. Tvar uřknut jako jediný dubletu nemá. V participiu aktiva jsou u některých sloves varianty bez přípony minulé, nebo naopak s příponou minulou -nu- preferovány z důvodu snazší artikulace: např. schnul (namísto schl), rovněž tknul (namísto tkl) apod. U většiny sloves se užívá libovolně tvarů obou: např. čmárl/čmárnul, tiskl/tisknul apod. Kmenotvorná přípona minulá -nu- proniká i do tvarů přechodníku minulého: upadnuv vedle tvaru upad apod. Vzor mine zahrnuje slovesa utvořená ze základového -pomenout předponami o-/při-/roz-/u-/vz-/za-, která mají 26 Knižní tvar. 16

vedle tvarů podle tohoto vzoru, taktéž varianty podle konjugačního typu I. třídy trpe t sázet: připomenul/připomne l, připomenuv/připomne v aj. Dále se zde uvádí sloveso odpočinout vzoru mine, které má v některých tvarech varianty i podle vzoru IV. třídy začít: odpočinul/odpočal, odpočinut/odpočat, odpočiň (se)/odpočni (si). U vzoru III. třídy kryje uvádí slovesa s částečným kolísáním kryje de lá: dít (se) de lo (se)/dálo (se), hrát hraj/hrej, hraje/hrá, zrát zraje/zrá, plát plá/plaje, vlát vlaje/vlá, tvary 3. osoby singuláru podle vzoru de lá, tj. vlá, zrá, hrá a plá se vyskytují zřídka. Paralelní soustava tvarů podle kryje a podle vzoru V. třídy de lá si utvořila slovesa kout, plout, snout původní paradigma s prézentním tvarem kuje a infinitivním tvarem kovat se rozdvojilo a k původním tvarům se přiřadil tvar nový, čímž vznikla dvě samostatná slovesa: kout se vzorem kryje kuje, kovat s tvary podle bere nebo kopá kove/ková, obdobně plout pluje, plovat plove (dnešní plavat plave), snout snuje, snovat snove/snová (ale osnovat osnuji, osnoval). U IV. slovesné třídy je vyčleněna samostatná podkapitola věnující se kolísání prosí trpí. Důvodem kolísání mezi těmito vzory je uvedena shodná podoba všech tvarů prézentních. Mezi slovesa s daným kolísáním se řadí: chrapte t/chraptit, chropte t/chroptit, šuste t/šustit a vřešte t/vřeštit. Dále Čechová popisuje kolísání sází trpí a prosí a uvádí, že dublety a značné kolísání se vyskytují ve tvarech, kterými se vzor sází liší od vzorů trpí a prosí. Přechod sloves vzoru sází ke vzoru trpí se týká slovesa bolet, bubřet, bujet, duřet, mizet, slušet, vone t, tkve t, tlet/tlít, skvít (se) a znít, opačný přechod sloves, tj. od vzoru trpí ke vzoru sází, se týká sloves: náležet, záležet, příslušet, souviset, záviset a několika dalších. Některá slovesa vzoru prosí si vlivem vyrovnání se vzorem sází utvořila dvě paralelní úplné soustavy tvarů: muset/musit, myslet/myslit, bydlet/bydlit, hane t/hanit, kvílet/kvílit a šílet/šílit. Čechová dále vyčleňuje jednotlivá slovesa: uve domit s variantním imperativem množného čísla: uve domme/uve dome me apod. a sloveso sme t s variantním tvarem 3. osoby množného čísla indikativu prézentu: sme jí/smí. V rámci V. slovesné třídy je uveden podvzor kope/kopá s dubletami podle vzoru de lá a podle vzoru I. třídy bere, nebo maže v celém prézentním paradigmatu: kopám/kopu atd. Podvzor zahrnuje slovesa se zakončením tvarotvorného základu na retnici: rubat, škubat, zobat, dupat, houpat, koupat, loupat, rýpat, štípat, tápat, tepat, kovat a klovat. Čechová zde uvádí také slovesa sypat a (vy)škrábat, která mají mimo indikativ prézentu variantní taktéž imperativ: syp/sypej, (vy)škrab/(vy)škrábej/(vy)škrabej. Rovněž je zde vyčleněn popis věnující se přechodu sloves vzoru maže ke vzoru V. třídy de lá. Jedná se o slovesa se zakončením tvarotvorného základu na -s/-z/-k/-ch/-r: kousat, klusat, klouzat, 17

vrzat, párat, kdákat, kvákat, páchat s variantntními tvary indikativu prézentu, dále o slovesa křesat, orat (u prefigovaných podob pouze vyorej, naorej apod.) s variantním tvarem imperativu a dále o slovesa řezat, česat, kysat, tesat, hryzat a lízat se všemi uvedenými variantními tvary. 5.2.2 Jiné dublety Při popisu I. slovesné třídy Čechová zmiňuje u všech vzorů variantní zakončení 1. osoby plurálu indikativu prézentu -me/-m. U sloves se zakončením tvarotvorného základu na -p či -v uvádí dubletní podobu imperativu množného čísla: řve me/řveme, řve te/řvete, (po)zve me/(po)zveme, (po)zve te/(po)zvete, (ne)cpe me (se)/(ne)cpeme (se), (ne)cpe te (se)/(ne)cpete (se). Druhá z variant je shodná s tvary přítomného času. U vzoru I. slovesné třídy peče uvádí u sloves moci a pomoci variantní tvary (po)mohu/(po)mu žu, (po)mohou/(po)mu žou, přičemž varianty (po)mohu a (po)mohou hodnotí jako knižní. Dále je zde uvedeno sloveso říct/říci, které disponuje knižními variantami v imperativu: rci/rcete vedle současných podob řekni/řekne te. U sloves psát, kázat a tázat se vzorem maže Čechová uvádí variantní osobní koncovky v 1. osobě singuláru a 3. osobě plurálu: píšu/píši, píšou/píší apod. a taktéž u jejich prefigovaných derivátů: přepíšu/přepíši apod. Varianty s morfy -i/-í jsou chápány knižně, vyjma slovesa psát a prefigovaných tvarů slovesa kázat (dokázat, přikázat aj.). U vzoru tře Čechová popisuje již zastaralé prézentní tvary tru vedle současného třu, trou vedle dnešního třou, obdobně umru/umřu, umrou/umřou a taktéž ve tvarech přechodníku přítomného: tra vedle současného tře, taktéž trouc/tříc, trouce/tříce, u tvarů přechodníků zmiňuje, že se jedná o již plně zastaralé a nahrazené tvary. Vzor bere zahrnuje zcela zastaralé varianty: béřeš vedle dnešního bereš, béře/bere a taktéž v množném čísle tvar béřeme vedle bereme, béřete/berete a béřou/berou. Na konci popisu I. slovesné třídy jsou uvedena jednotlivá slovesa s variantními tvary: číst, jež má v participiu aktiva čtla/četla, čtlo/četlo a sloveso kvést s variantou kvíst. U vzoru II. třídy mine je zmíněn prefigovaný tvar přistane od základového stát, které kolísá v kvantitě kořenového vokálu -a-/-á-: přistat/přistát, přistal/přistál, přistav/přistáv (a další tvary přechodníku). V souladu s podvzorem II. třídy zajme mají některá slovesa dvojí tvar v příčestí činném i trpném a v přechodníku minulém: např. sloveso napnout, tnout/tít, žnout/žít (na)pjal/(na)pnul, (na)pjat/(na)pnut, (na)pjav/(na)pnuv apod. Základové sloveso jmout má tvary pouze po vzoru začne, avšak 18

jeho prefigované deriváty disponují dvojtvary ve shodě s podvzorem zajme: najal/najmul, najat/najmut, ujal (se)/ujmul (se) apod. Čechová uvádí některé skupiny sloves, u nichž variantu s příponou -nu- ve tvarech minulých pokládá za nespisovný: začnul, načnul vedle spisovné varianty začal a načal. Opačně je tomu např. u slovesa zapnout a začít, u nichž je za nespisovnou variantu pokládán tvar bez přípony -nu-: zapla namísto zapnula, začla namísto začala. Oba vzory, tj. kryje i kupuje, III. třídy mají variantní zakončení v 1. osobě jednotného čísla a ve 3. osobě množného čísla: kryji/kryju, kupuji/kupuju; kryjí/kryjou, kupují/kupujou. Varianty s koncovými morfy -u/-ou považuje Čechová za hovorové. Dvojí tvar uvádí také u některých sloves vzoru kryje: lít lije/leje, lij/lej, sít sil/sel (ale jen seji, sej). U vzoru IV. slovesné třídy prosí je zmiňována nespisovná varianta v imperativu: proš vedle spisovného pros, taktéž tvar noš, hlaš aj., včetně plurálových podob: prošme/prosme apod. Některá slovesa vzoru prosí se zakončením tvarotvorného základu na souhláskovou skupinu mají dubletní tvary imperativu: čisť/čisti, hosť/hosti, (za)husť/(za)husti, (po)jisť/pojisti, (za)masť/(za)masti, (vy)pe sť/(vy)pe sti, oprosť/oprosti, (vy)lušť/(vy)lušti, svrašť/svrašti, jitř/jitři, opatř/opatři, (u)šetř/(u)šetři, brzď/brzdi, hyzď/hyzdi, zve tš/zve tši, sve dč/sve dči, shromažď/shromaždi (shromažďme/shromažde me), přemisť/přemisti a taktéž i v imperativu množného čísla. Variantní imperativ se vyskytuje i u některých sloves se zakončením tvarotvorného základu na konsonant jednoduchý: šálit šal/šáli, obdobně u sloves přivábit, přitížit, schoulit (se), (ne)bloudit, (ne)bouřit, hloubit, (z)hroutit, pohroužit (se), vyloučit, (ne)soužit (se), (za)toužit aj. Při popisu hláskových alternací, jimž slovesa vzoru prosí podléhají, jsou zmíněny dubletní tvary příčestí trpného u sloves s hláskovou obměnou s/š: mísit mísen/míšen, u sloves s alternací z/ž: zmrazit zmrazen/zmražen, u sloves s alternací t/c: ochutit ochucen/ochute n, stejným způsobem u sloves hatit, rozpoltit, (z)tekutit, (na)žlutit, u verb s alternací ď/z: řadit řade n/řazen, obdobně i u sloves čadit, (z)ostudit, u sloves s obměnou sť/šť: čistit čiste n/čište n, (vy)klestit (vy)kleste n/(vy)klešte n a u verb s konsonantickým střídání zď/žď: jezdit (roz)jezde n/(roz)ježde n, zohyzdit zohyzde n/zohyžde n. Pod tyto výčty sloves Čechová v poznámce uvádí možné nespisovné varianty u sloves vzoru prosí: např. u slovesa vyhradit nekodifikovanou variantu vyhrade n namísto vyhrazen, podobně u slovesa ohradit apod. Vzor trpí zahrnuje sloveso s dubletní podobou infinitivu hřmít/hřme t. Vzor sází disponuje variantní podobou 3. osoby plurálu přítomného času: sází/sázejí. 19

5.3 Příruční mluvnice češtiny (1996) Jednotlivé slovesné třídy a vzory se v Příruční mluvnici češtiny nachází v oddílu Morfologie 27. S popisem dubletních tvarů, spolu s několika konkrétními příklady, se setkáváme vždy pod příslušnými slovesnými vzory. V Příruční mluvnici jsou slovesa, na rozdíl od většiny jazykových příruček, rozdělena do slovesných tříd na základě kmene infinitivního. Tímto členěním vzniká šest slovesných tříd: I. třída zahrnující vzory nést, péct, krýt a třít, II. třída se vzory tisknout, minout a tnout, III. třída obsahující vzory trpe t a sázet, IV. třída se vzorem prosit, V. třída se vzory volat, mazat a brát a VI. třída obsahující vzor kupovat. U I. slovesné třídy u konjugačního typu nést se uvádí, že podobou infinitivu sem patří i některá slovesa, která mají další tvar shodné s konjugačním typem II. třídy tisknout (nalézt, ukrást). Obdobně u vzoru péct je uvedeno sloveso říct a prefigované tvary slovesa vléct, které částečně přešly ke II. slovesné třídě, např. tvary řeknu, řekneš a v dalších slovesných osobách, taktéž tvary svléknu, svlékneš/svlečeš, oblečeš apod. U vzoru krýt jsou uvedena slovesa vlát a zrát, která mají vedle současné podoby 3. osoby singuláru vlaje a zraje rovněž i starší tvar vlá a zrá. V úvodním odstavci o II. slovesné třídě je uváděn dvojí možný tvar participia aktiva vzoru tnout ťal/tnul. Vzor minout s imperativem miň zahrnuje rovněž podvzor hnout, jež má imperativ hni. Při popisu vzoru tisknout se setkáváme ve shodě se samotným vzorem s dvojími podobami v participiu aktiva: tiskl/tisknul. U sloves odvozených od interjekcí 28 : např. brnkl/brnknul, kýchl/kýchnul, šťouchl/šťouchnul, je varianta s příponou -nu- frekventovanější, současně je však chápána jako hovorová. Naopak u některých sloves se varianta s příponou -nu- chápe v opozici s variantou bez dané přípony jako spisovná: schnul (vedle uschl). Vzor tisknout má dublety taktéž i v participiu pasiva: tište ň/tisknut. Slovesný vzor tnout (starší podoba tít) zahrnuje slovesa, jež mají obdobně jako slovesa vzoru tisknout v obou participiích dubletní podoby: ťal/tnul, ťat/tnut. Dle výčtu uvedených sloves u jednotlivých vzorů lze usoudit, že základová slovesa se vzorem tnout jsou zpravidla jednoslabičná (dmout, jmout, pnout, vzít, žnout), na rozdíl od sloves vzoru tisknout (blednout, kleknout apod.). 27 Karlík, Petr aj. Příruční mluvnice češtiny, s. 326 337. 28 Český ekvivalent citoslovce. 20

Slovesný vzor trpe t III. slovesné třídy zahrnuje mimo pravidelná slovesa se zakončením -et/-e t (klečet, ležet, bydlet/bydlit apod.) rovněž i slovesa jednoslabičná se zakončením -it/-ět (čnět/čnít, skvět/skvít (se)). Vzor prosit IV. slovesné třídy má ve tvarech imperativu vedle podoby pros i podobu proš. Jedná se o analogicky utvořený tvar jako u participia pasiva (prošen) a u adjektiva a substantiva deverbálního (prošen, prošení), obdobně tvary vraž/vraz, vož/voz, nepokaž/nepokaz, pove š/pove s, prohlaš/prohlas, vyraž/vyraz apod. V rámci V. slovesné třídy je popsán plynulý přechod sloves se vzorem mazat ke vzoru volat, a to díky podobnosti tvarů minulých a imperativu, které pronikají i do tvarů prézentních: např. kvákat, kulhat. Naopak některá slovesa, např. orat, klepat, dřímat a kolébat, plynule nepřešla a tato podobnost se u nich projevila kolísáním mezi oběma vzory: ořu/orám apod. Některá z daných sloves mají dubletni tvary v imperativu a přechodníku přítomném: klepej/klep, klepajíjce/klepouce. Starší dubletní tvary podle typu mazat (mažu/maži, mažou/maží) pozorujeme u sloves: táži/tážu, kážu/káži, káže/kázaje, píši/píšu apod. U VI. třídy s jediným vzorem kupovat jsou uváděny dublety již v samotném paradidmatu, a to v 1. osobě singuláru a 3. osobě plurálu: kupuji/kupuju, kupují/kupujou. 5.4 Mluvnice češtiny 2 (1986) Problematika kolísajících sloves je v Mluvnici češtiny 2 popsána v oddílu Třídění sloves. Popis konjugačních typů 29. U příslušných slovesných tříd a jejich konjugačních typů se nachází popisy zahrnující kompletní výčty kolísajících sloves. Mimo takové popisy jsou zde vyděleny i samostatné kapitoly věnující se kolísání sloves, včetně částečných přechodů sloves k jiným vzorům a současných vývojových tendencí sloves. Komárek vyděluje variantní tvary u sloves, která kolísájí mezi spisovnou (hovorovou) a nespisovnou podobou nebo u sloves, která kolísají mezi slovesnými vzory. U sloves, která kolísají mezi více slovesnými vzory, však častěji hovoří o přecházení či interferování konkrétního slovesa k příslušnému vzoru. Na rozdíl od většiny mluvnic Komárek vyděluje pouze kmen infinitivní pro tvary infinitivní i minulé a kmen prézentní pro tvary přítomné. Mluvnice užívá tradiční klasifikaci dle kmenotvorné přípony prézentní pro zařazení sloves do slovesných tříd a kmenotvorné přípony infinitivní pro vyčlenění 29 Komárek, Miroslav. Mluvnice češtiny (2), s. 408 495. 21

jednotlivých konjugačních typů. Ve shodě s tímto členěním vzniká pět slovesných tříd: I. třída zahrnující tři konjugační typy vzor nést s podvzorem péct, vzor brát s podvzorem mazat a vzor třít, II. třída zahrnuje vzor tisknout, vzor minout a vzor začít, do III. třídy náležejí dva konjugační typy reprezentované vzorem krýt a vzorem kupovat, IV. slovesná třída je utvářena dvěma konjugačními typy konjugačním typem se vzorem prosit a druhým konjugačním typem zahrnujícím dva podtypy: vzor trpe t a vzor sázet a poslední V. třída zahrnuje konjugační typ jediný, a to vzor de lat s podvzorem kopat. 5.4.1 Dublety v důsledku kolísání mezi vzory Komárek vyčleňuje v rámci I. slovesné třídy slovesa, jež kolísají mezi vzorem brát s podvzorem mazat a V. třídou, dále slovesa kolísající mezi vzorem nést s podvzorem péct/péci a vzorem II. třídy tisknout. Dané přecházení sloves chápe jako živý proces, při němž zastaralé slovesné tvary přechází k produktivnějšímu a pravidelnějšímu vzoru. Přechod je umožněn díky shodným rysům infinitivního kmene, které u některých sloves pronikají i do tvarů prézentních, zčásti i do tvarů infinitivu. Přechod sloves konjugačního typu nést péci ke vzoru II. třídy tisknout popisuje jako třístupňový proces zahrnující slovesa, u nichž vedle sebe dubletní tvary fungují jako rovnocenné varianty: početná skupina sloves předponových sloves od základového vléct/vléci/vléknout, obdobně obléct/obléci/obléknout, dále slovesa, jejichž původní tvary jsou chápány jako knižní 30 : bříst, stříci 31 (vy)břede/(vy)bředne, (vy)bříst/(vy)břednout; střehu/(po)střehnu, stříci/(po)střehnout, střez 32 /(po)střehni a rovněž slovesa, u kterých se z původních tvarů zachoval již jen tvar infinitivu: (vy)nalézt vedle (vy)naleznout, ukrást vedle ukradnout, říct/říci vedle řeknout, prefigované podoby (pro)hrýzt, vedle (pro)hryznout, dosáhnout vedle dosíci. Ke slovesům kolísajícím mezi vzorem brát a vzorem V. třídy de lat řadí skupinu dvojslabičných sloves: chápat, chrápat, hrabat, klamat, lámat, plavat (plovat) a kašlat. Daná skupina sloves přešla ke vzoru de lat pouze ve tvarech přechodníku přítomného, sloveso chápat a chrápat i ve tvarech imperativu. Zbylá slovesa mají v imperativu dvojí možný tvar, tj. podle vzoru brát, i podle vzoru de lat: hrab/hrabej, hrabte/hrabejte; klam/klamej, klamte/klamejte; lam/lámej, lamte/lámejte a sloveso plav/plavej, plavte/plavejte (plov/plovej), (plovte/plovejte). Dále zde Komárek uvádí novotvary sloves kovat a plavat, zmiňované již při popisu III. slovesné třídy, jež mají 30 U daných sloves se do současného jazyka zachovaly pouze jejich prefigované tvary. 31 Sloveso stříci nahrazováno prefigovanými tvary střehnout po vzoru tisknout (II. třída), nebo tvarem střežit po vzoru prosit (IV. třída). 32 Pouze tvar imperativu střez není chápán knižně. 22

v některých tvarech dublety podle podvzoru kopat, tj. V. třída a vzoru brát, tj. I. třída. U podvzoru mazat uvádí sloveso plakat, které si ve tvarech imperativu a přechodníku přítomném zachovalo tvary podle mazat i de lat. V hovorové mluvě dochází u několika sloves vzoru mazat, včetně samotného vzoru, ve 3. osobě singuláru i plurálu indikativu prézentu k pronikání prézentních analogických novotvarů s kmenotvornými -á/-aj-/-ej-: maže/mazá, mažou/mazají, maž/mazej, obdobně slovesa kázat, tázat, vázat, plakat, skákat, stonat, psát, lhát, slát a rovněž i u jejich prefigovaných tvarů. Nicméně o něco početnější skupinu sloves s kolísáním mazat de lat Komárek uvádí při popisu V. slovesné třídy, kde vyčleňuje podvzor V. třídy kopat, jenž má celé prézentní paradigma podle vzoru mazat (brát) i podle de lat. Při popisu II. slovesné třídy u vzoru tisknout jsou uvedena slovesa říci a žhnout 33, která mají některé tvary i podle konjugačního typu nést péct, tj. tvar přechodníku přítomného: žhna/žha, žhnouc(e)/žhouc(e) a tvar příčeští činného: žhnul/žehl, řekl/řeknul apod. Prefigované podoby slovesa říci jsou navíc členěny do podskupin dle povahy při kolísání, tj. podoby s předponami od-/pod-/pře-/u-/z-/za-, které mají variantní pouze infinitiv (např. odříct/odříci/odřeknout apod.), tvary s předponami do-/na-/při-/vy- mají variantní infinitiv: doříct/doříci/dořeknout a příčestí trpné: doř(e)čen/dořeknut apod. U vzoru minout se setkáváme s prolínáním konjugačního typu trpe t sázet u sloves utvořených ze základového -pomenout, taktéž u sloves opominout a odpočinout. Slovesa utvořená ze základového -pomenout předponami o-/při-/roz-/u-/vz-/(po)za- mají dublety ve tvarech příčestí činného: opomenul/opomne l, v příčestí trpném: připomenut/připomne n a ve tvarech přechodníku minulého: připomenuv/připomne v, připomenuvši/připomne vši, připomenuvše/připomne vše apod. Prefigované sloveso opominout od základového minout kolísá v celém paradigmatu podle minout a zapomenout, včetně infinitivu: opominout/opomenout, opominu/opomenu apod. U vzoru začít Komárek vyčleňuje slovesa s kořenovým konsonantem -n-/-m-: tnout, žnout, pnout a slovesa odvozená ze základového -jmout pomocí přípon obe-/na-/(roz)pro-/při-/na-/vy-/u-/se-, u nichž dochází v některých infinitivních tvarech 34 k prolínání vzoru tisknout a minout. Sloveso tnout a jeho prefigované podoby mají dvojí podobu infinitivu: tnout/tít, příčestí činného i trpného: ťal/tnul, ťat/tnut a přechodníku minulého: ťav/tnuv, ťavši/tnuvši, ťavše/tnuvše. Sloveso žnout a jeho prefigované podoby mají dublety v infitivu: žnout/žít a v participiu aktiva 36 Prefigovaná podoba rozžehnout kolísá v některých tvarech mezi vzorem tisknout a začít: rozžehl/rozžal, rozžehnut/rozžat, rozžehnuv/rozžav. 34 V Mluvnici se vyčleňuje pouze kmen infinitivní a přítomný. 23

i pasiva: žal/žhnul, žat/žnut. Základové sloveso pnout kolísá v participiu aktiva i pasiva: pjal (se)/pnul (se), pjat/pnut, jeho prefigované podoby navíc kolísají i v přechodníku minulém, tj. v celém infinitivním paradigmatu: vypjal/vypnul, vypjat/vypnut, vypjav/vypnuv apod. U výše zmíněných sloves odvozených ze základového -jmout předponami obe-/na-/ (roz)pro-/při-/na-/vy-/u-/se- se dublety nacházejí v celém infinitivním paradigmatu, tj. v participiu aktiva: sejmul/sňal, participiu pasiva: sejmut/sňat a ve tvarech přechodníku minulého: sejmuv(ši/še)/sňav(ši/še). U většiny sloves se vzorem začít v obecné češtině dochází k prolínání vzoru tiskout, a tak převládá podoba s příponou -nu-/-nou-: načnout, načnul namísto tvarů bez přípony: načít, načala apod. Komárek u III. slovesné třídy zmiňuje meziparadigmatické kolísání mezi vzorem krýt a vzorem V. třídy de lat. Řadí sem slovesa vlát, zrát, hrát, plát, sát, klít a sloveso s variantním infinitivem nadát (se)/nadít (se), která kolísají v prézentních tvarech mezi oběma vzory. U sloves vlát, zrát a hrát se jedná o již zastaralý (zaniklý) tvar 3. osoby singuláru vlá vedle současného vlaje, obdobně zrá/zraje a taktéž hrá vedle hraje. Sloveso hrát má v synchronním jazyce zachovalou dubletní podobu podle krýt i podle de lat pouze ve tvaru imperativu: hraj/hrej. Verbum plát má v celém přítomném čase oznamovacího způsobu tvary podle vzoru krýt i podle vzoru de lat: plaji/plaju/plám, plaješ/pláš apod. Sloveso sát má dvojí tvar ve tvaru participia pasiva: sát/sán. Sloveso klít a jeho prefigované podoby měly původně dubletu v příčestí trpném: klet/klat, proklet/proklat, nyní pouze tvar klet a proklet. Nadát (se) má variantní podoby ve všech tvarech indikativu prézentu a rovněž i v infinitivu: nadát (se)/nadít (se), nade ji (se)/nade ju (se)/nadám (se) apod. V rámci I. slovesné třídy Komárek dále zmiňuje slovesa plout, kout a snout, u nichž došlo ke vzniku dvou samostatných sloves s vlastními paradigmaty kout, plout časovaných podle vzoru krýt a kovat, plovat (dnešní plavat), jež v některých tvarech kolísají mezi vzorem I. třídy brát a podvzorem V. třídy kopat, výjimkou je sloveso snout/snovat, u kterého došlo ke sjednocení těchto dvou paradigmat, tj. má tvary jednak podle vzoru krýt, ale rovněž podle vzoru brát a podvzoru kopat. Obdobně je zde zmiňována skupina slovesa, jejichž dubletní podoba zastarala, či zanikla: žvát žvýkat, trout otrávit, dále skupinu sloves, jejichž dubletní podoba se stala výrazně příznakovou: rout rvát, klout (se) klubat (se), nýt tesknit, pe t zpívat, plát planout, blít zvracet a skupina sloves, jejichž dubletní podoba se sémanticky odlišila: plout plavat, čít čichat/cítit, psout/lát (zle) nadávat/hubovat, dout/vát (prudce) foukat/vanout. Ke kolísání mezi vzorem krýt a konjugačním typem trpe t sázet jsou zařazena slovesa skvít 24