ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta dopravní

ČESKÉ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V PRAZE Fakulta dopravní Analýza pojistného trhu povinného ručení v ČR BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Karel Medek Praha 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem předloženou práci vypracoval samostatně a že jsem uvedl veškeré použité informační zdroje v souladu s Metodickým pokynem o etické přípravě vysokoškolských závěrečných prací. Nemám závažný důvod proti užívání tohoto školního díla ve smyslu 60 zákona č. 121/2000Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). V Praze dne 8. 6. 2011... Karel Medek 4

Poděkování Tímto bych rád poděkoval Ing. Denise Mockové, Ph.D. za odborné vedení a cenné rady, kterými přispěla k vypracování této bakalářské práce. Dále děkuji Bc. Evě Levorové za odbornou pomoc při korekturách.textu. 5

Abstrakt Cílem práce je provést analýzu trhu povinného ručení v České republice z pohledu práv a povinností vlastníků vozidel a poškozených, analyzovat produkty na trhu s povinným ručením a určit vhodné produkty dle různých kritérií. Druhá kapitola je věnována podrobnému popisu produktů a právních předpisů vztahujících se k dané oblasti. K explicitnímu porovnání cenových nabídek jednotlivých pojišťoven je využito tří prototypických modelových vlastníků. Nabídka produktů na trhu je široká a existují značné rozdíly v sazbách pojistného. Jednotlivé typy pojištění vesměs dostatečně chrání pojištěného i poškozené. V případě nesjednání povinného ručení hrozí vlastníkovi vozidla pokuty a vyvstává povinnost plného hrazení škody způsobené vozidlem. Abstract The aim of this work is to analyse the market of the damage liability in the Czech Republic from the view of car owners and aggrieved party s rights and duties, to analyse the market of the damage liability products and to assess appropriate products according to various criteria. Second chapter is devoted to a proper description of products and legal enactments related to this domain. Three model prototypical car owners are used to do an explicit comparison of prise quotations of particular insurance companies. The offer of products in the market is wide and there are significant differences in them. Different types of insurance altogether sufficiently protect the insured as well as the aggrieved party. In case the owner of the vehicle doesn t have his insurance arranged, there is the risk of penalties and paying the whole amount for covering the damage caused by the vehicle. 6

Obsah Seznam zkratek... 9 Úvod... 10 1. Úvod do problematiky... 11 1.1 Obecné informace o povinném ručení... 11 1.2 Historický vývoj povinného ručení... 11 2. Charakteristika základních pojmů, subjektů v oblasti povinného ručení... 15 2.1 Pojmy a subjekty - základní význam... 15 2.2 Povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti... 16 2.2.1 Kdo musí uzavřít pojištění odpovědnosti... 16 2.2.2 Kdo nemusí uzavřít pojištění odpovědnosti... 16 2.3 Uzavření pojistné smlouvy a zelená karta... 17 2.4 Rozsah pojištění odpovědnosti... 17 2.4.1 Obecný rozsah pojištění odpovědnosti... 18 2.4.2 Náhrada škody na zdraví nebo usmrcení... 18 2.4.3 Náhrada ušlého zisku, výdělku a nákladů na léčení... 19 2.4.4 Účelně vynaložené náklady právního zastoupení... 19 2.4.5 Náhrada věcné škody... 19 2.4.6 Náklady na znalecký posudek... 22 2.5 Nehrazené nároky z pojištění odpovědnosti... 23 2.5.1 Náhrada škody přímo proti viníkovi... 23 2.5.2 Právo pojišťovny nárokovat to, co plnila... 23 2.6 Plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů... 24 2.6.1 Vozidlo bez povinného ručení... 24 2.6.2 Škoda způsobená nezjištěným vozidlem v ČR... 24 2.6.3 Škoda způsobená nezjištěným vozidlem v zahraničí... 25 2.6.4 Škoda způsobená vozidlem registrovaným v zahraničí... 25 2.6.5 Porušení povinností pojišťovny... 25 2.7 Zánik pojištění odpovědnosti... 25 2.8 Nepojištěné vozidlo a úhrada do garančního fondu... 26 2.9 Postup při dopravní nehodě a následné likvidaci pojistné události... 26 3. Analýza nabízených produktů... 30 3.1 Pojistný trh povinného ručení v České republice... 30 7

3.1.1 Počet pojišťoven na trhu... 30 3.1.2 Počet pojištěných vozidel a podíly jednotlivých pojišťoven... 30 3.1.3 Určení výše sazeb pojistného... 32 3.1.4 Segmentace... 32 3.1.5 Bonus, malus a další slevy... 34 3.2 Nabízené produkty... 35 3.2.1 Allianz pojišťovna, a.s.... 35 3.2.2 AXA pojišťovna, a.s.... 38 3.2.3 Česká podnikatelská pojišťovna, a.s... 39 3.2.4 Česká pojišťovna, a.s... 41 3.2.5 ČSOB pojišťovna, a.s... 43 3.2.6 DIRECT Pojišťovna, a.s.... 44 3.2.7 Generali pojišťovna, a.s.... 46 3.2.8 Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s... 47 3.2.9 CHARTIS EUROPE S.A., pobočka pro Českou republiku... 48 3.2.10 Kooperativa pojišťovna, a.s... 48 3.2.11 Slavia pojišťovna, a.s... 50 3.2.12 Triglav pojišťovna, a.s... 51 3.2.13 UNIQA pojišťovna, a.s.... 52 3.2.14 Wüstenrot pojišťovna, a.s.... 54 3.2.15 Flotilové pojištění... 55 4. Zhodnocení a výběr vhodné varianty... 58 4.1 Cena... 58 4.2 Volba pojišťovny... 61 4.3 Limity pojistného plnění... 62 4.4 Přímé plnění... 62 4.5 Asistenční služby... 63 4.6 Další služby a pojištění... 63 Závěr... 65 Seznam použité literatury... 66 8

Seznam zkratek ČAP Česká asociace pojišťoven ČKP Česká kancelář pojistitelů ČP Česká pojišťovna, a.s. ČPP Česká podnikatelská pojišťovna, a.s. ČR Česká republika HVP Hasičská vzájemná pojišťovna, a.s. 9

Úvod Tématem této bakalářské práce je analýza pojistného trhu povinného ručení v ČR. Platné právní předpisy v ČR ukládají vlastníkovi motorového vozidla uzavřít pojistnou smlouvu o povinném ručení, ale výběr pojistitele je na samotném vlastníkovi. Jelikož je trh s povinným ručením velmi konkurenčním prostředím, mají vlastníci na výběr z mnoha pojistných produktů, a proto není výběr vhodné varianty snadný. Práce je rozdělena do čtyř kapitol, které pojednávají o jednotlivých dílčích tématech vztahujících se k povinnému ručení v ČR. Obsahem první kapitoly je obecný úvod do problematiky povinného ručení a podrobně je objasněn historický vývoj tohoto pojištění na území současné ČR od jeho počátků do současnosti. Druhá kapitola obsahuje vysvětlení základních pojmů a charakteristiku subjektů, které se na trhu s povinným ručením vyskytují. Jsou zde popsána práva a povinnosti těchto subjektů a také rozsah tohoto pojištění. Podrobněji je rozebrána část o náhradě věcné škody a škody na zdraví, které bývají častým předmětem sporů a soudních procesů. Správné zaznamenání dopravní nehody je nezbytnou podmínkou k uplatnění náhrady škody, proto je z tohoto důvodu na závěr kapitoly zařazen i postup při řešení dopravních nehod a následných likvidací pojistných událostí. Kapitola třetí se věnuje analýze nabízených produktů na pojistném trhu v ČR. Ve své první části je zaměřena na současný stav tohoto trhu a na obecný výpočet sazeb pojistného. Dále následuje podrobné zpracování nabízených produktů, které je pro přehlednost doplněno výpočtem konkrétních sazeb u tří modelových klientů. Ti jsou vybráni tak, aby reprezentovali statisticky frekventované typy vlastníků vozidel v České republice s výrazně odlišnými klíčovými parametry pro výpočet sazeb pojistného. Takový výběr umožňuje alespoň rámcově zachytit, jak výraznou roli tyto parametry hrají. Popsány jsou nejen produkty, které jsou nabízeny přímo pojišťovnami, ale i produkty, které nabízejí někteří zprostředkovatelé v rámci flotilového pojištění. V závěrečné kapitole jsou zhodnoceny veškeré produkty dle několika nejdůležitějších parametrů a je v ní shrnut postup výběru vhodné varianty povinného ručení. 10

1. Úvod do problematiky 1.1 Obecné informace o povinném ručení Povinné ručení není pojem, který by byl ukotven v právních předpisech, ale je již tak rozšířený a zavedený, že jej budu používat i v rámci této práce. Povinné ručení je tedy dle zákona č. 168/1999 Sb. pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pro účely této práce budu v následujících kapitolách používat zkrácený název pojištění odpovědnosti, které vychází z výše zmíněného zákona. Pojištění odpovědnosti je pojištěním, které kryje škody, jež způsobil řidič vozidla jiné osobě či třetí straně. Toto pojištění tedy primárně chrání pojištěného před dopadem vysokých finančních nároků od poškozených. Pokud by tyto možné nároky měl hradit viník pouze z vlastních zdrojů, mohla by se mu výrazně snížit životní úroveň, a poškozený by i přesto nemusel získat odškodnění v plné výši. Hlavním účelem pojištění odpovědnosti je tedy plná úhrada oprávněných nároků poškozeného, který bez vlastního zavinění utrpěl škodu, ač není přímým účastníkem smluvního vztahu mezi pojistitelem a pojistníkem. Pro tyto důvody je v ČR a prakticky po celém světě zavedena povinnost uzavírat obdobu tuzemského pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, které chrání jak pojištěné, tak poškozené. Dle zákona o pojišťovnictví se řadí pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla do odvětví neživotního pojištění. U neživotních pojištění se vychází z principu, že pojistné plnění se uhradí na základě průměrného projevu rizika pojistnou události, a není zde jisté, zda k pojistné události za dobu trvání pojistné smlouvy vůbec dojde. Na rozdíl od životního pojištění, kde je jednoznačně určeno, že výplata dohodnuté pojistné sumy nastane, a to nejpozději k datu konce pojištění. [1] [7] [10] 1.2 Historický vývoj povinného ručení Do roku 1925 nebyla žádnému majiteli motorového vozidla ukládána povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V roce 1925 začala tato povinnost platit pro piloty letadel a od roku 1932, kdy vešel v platnost zákon č. 198/1932 Sb. o dopravě motorových vozidel, museli mít živnostníci poskytující přepravu osob nebo nákladu uzavřené pojištění odpovědnosti na zabezpečení závazků vyplývajících z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla v této činnosti, jinak jim nebyla ani vystavena listina pro vykonávání živnosti. 11

Plošná povinnost sjednat pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla začala platit na území Československé republiky dne 26. 4. 1935 zákonem č. 81/1935 Sb. o jízdě motorovými vozidly. Dle 56 měl držitel motorového vozidla povinnost pojistit sebe či osobu, která provozuje vozidlo s jeho vědomím. Tato povinnost platila pro všechna vozidla, která byla zapsána v rejstříku československých vozidel u některé ze schválených pojišťoven v Československé republice. Jako alternativu měl držitel vozidla možnost složit na příslušeném úřadě kauci, která by byla použita k hrazení škod z provozu motorového vozidla v případě potřeby. Pojišťovny nehradily škody do výše 400 Kč a z vyšších částek hradil pojištěný 10% spoluúčast (minimálně 400 Kč, maximálně 20 000 Kč). Tento zákon prošel mnohými úpravami, jelikož jeho znění nebylo úplně dokonalé a některým poškozeným nebyla vyplacena náhrada škody. Zároveň byl založen Fond na podporu při úrazech motorovým vozidlem, který byl financovaný pojišťovnami, některými státními organizacemi a také prostředky plynoucími z pokut zaplacených řidiči, kteří neměli sjednáno povinné ručení. Prostředky z tohoto fondu sloužily k vyplácení podpory za úraz způsobený motorovým vozidlem, ale také k prevenci a osvětě v dopravě. Další změnu v povinném pojištění přinesl zákon č. 56/1950 Sb., o provozu vozidel na veřejných komunikacích, který s částečnými úpravami platil až do roku 1989. Zásadní změnou byla hlavně transformace povinného pojištění na formu zákonného pojištění. Pojištění nebylo smluvní a vznikalo přímo ze zákona. Po několika změnách zákonů a státního uspořádání měla na území nynější ČR monopol současná Česká pojišťovna, a.s.. Režijní náklady na provoz systému zákonného pojištění byly velmi nízké z důvodu, že nebylo potřeba uzavírat smlouvy; jako doklad o pojištění stačila přidělená poznávací značka, nebylo třeba řešit vyrovnání s jinými pojišťovnami a neexistovala konkurence. Ovšem v roce 1955 vyhlásilo ministerstvo financí sazby za toto pojištění, které přetrvaly až do konce 80. let, i když škody hrazené ze zákonného pojištění rostly. Technické rezervy nebyly tvořeny a nebyl politický zájem zvyšovat sazby pojistného, proto začal vznikat v tomto systému deficit na úhradu škod způsobených provozem vozidel. Po významných společenských změnách v roce 1989 došlo také ke změnám v provozu na pozemních komunikacích. Zejména zvýšení cestovního ruchu, lepší dostupnost zahraničních vozidel, zvýšení intenzity provozu s následným zvýšením počtu dopravních nehod a také mnoho legislativních změn vedlo k nutnosti reformy celého systému zákonného pojištění. Ministerstvo financí v roce 1991 pouze upravilo (zvýšilo) sazby zákonného pojištění a tuto úpravu provedlo ještě několikrát do roku 1999, kdy byl 12

přijat nový zákon. V těchto letech probíhaly spíše korekce a snaha zvýšit výběr pojistného, ale žádné systémové řešení nebylo přijato. Probíhaly také úpravy z hlediska práv pojištěných i poškozených, ale jediný klad, a to nízké náklady na provoz, byly vykoupeny řadou nevýhod. Ta hlavní spočívala především v již zmíněné vyhlašované sazbě, která platila paušálně pro všechny, dále v absenci pojistné smlouvy, již nahrazoval zákon, a také v neexistenci konkurence a kontrolního orgánu. Se schválením zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) s účinností od 1. 1. 2000, jenž byl již v souladu s legislativou Evropské unie, nastala důležitá transformace pojistného trhu v oblasti povinného ručení. Mezi nejdůležitější prvky tohoto zákona patří zejména změna ze zákonného pojištění na pojištění smluvně povinné, které znamená, že je zákonem stanovena povinnost uzavřít toto pojištění formou pojistné smlouvy. Tuto pojistnou smlouvu na rozdíl od předchozích již bylo možné uzavřít u několika pojišťoven, které získaly licenci na poskytování pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla přidělovanou Ministerstvem financí. Tímto skončil monopol současné České pojišťovny, a.s., trh s tímto pojištěním se otevřel a mohlo se začít vytvářet konkurenční prostředí. Jelikož předchozí systém zákonného pojištění v České republice platil 50 let, nedovolil stát v prvních 3 letech platnosti zákona č. 168/1999 Sb. úplnou liberalizaci trhu a bylo zavedeno přechodné období, ve kterém byly sazby pojistného stanoveny v určitém rozpětí nově zřízenou institucí Českou kanceláří pojistitelů, která sdružovala instituce, jež získaly licenci na provozování pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Cenová regulace spočívala v tom, že byly vyhlašovány minimální i maximální sazby za toto pojistné v určitých kategoriích. Jejich výše byla každoročně upravována na základě statistických údajů jak o nehodovosti, tak i o růstu spotřebitelských cen. Toto opatření bylo zavedeno zejména z důvodu obav, že pojišťovny v rámci konkurenčního boje, ve kterém bylo přes 5 milionů pojištěnců, se budou snažit stlačit sazby povinného ručení tak nízko, že by v budoucnosti nedokázaly plnit náklady vzniklé v oblasti škod způsobených provozem vozidla a některé oběti dopravních nehod by nebyly odškodněny. Pojišťovny proto o zákazníky bojovaly spíše rozšiřováním svých služeb a poskytováním dalších výhod. Další výhodou pro pojištěnce bylo zvýšení minimálních limitů pojistného plnění při škodách na zdraví nebo usmrcení na 18 mil. Kč a zavedení bonusu pro řidiče, kteří měli po dobu jednoho roku bezškodní průběh ve výši 5 %. 13

Regulace cen skončila 30. července 2002 a od té doby mohou pojišťovny nastavovat ceny dle svých výpočtů a pojistných podmínek. V prvních letech byla hlavním prvkem ve výpočtu sazeb kubatura motoru pojištěného vozidla, jelikož chyběly relevantní statistiky nehodovosti dle různých kategorií, ale čím dál více se pojišťovny začaly zaměřovat na segmentaci dle mnoha jiných kategorií. Se vstupem České republiky do Evropské unie byl navýšen limit pojistného plnění ze škod na zdraví a usmrcení na 35 mil. Kč a ze škod na majetku a ušlém zisku na 18 mil. Kč. Poslední důležité změny nastaly s novelizacemi v letech 2008 a 2009. Do garančního fondu začaly přispívat i osoby provozující vozidlo bez sjednaného povinného ručení. Tyto osoby jsou povinny zaplatit do garančního fondu finanční částku za dobu, po kterou bylo jejich vozidlo provozováno v rozporu se zákonem. Z těchto novel také plyne, že univerzálním dokladem, který prokazuje sjednané povinné ručení je pouze zelená karta. Limity pojistného plnění se zvýšily na 35 mil. Kč v obou kategoriích, tzn. u škod na zdraví a usmrcení i u majetku a ušlého zisku. [5] [6] [7] [8] [14] [15] [17] 14

2. Charakteristika základních pojmů, subjektů v oblasti povinného ručení V této kapitole se věnuji teoretickému rozboru základních pojmů a také práv a povinností subjektů, se kterými je možné se setkat v oblasti povinného ručení. Jedná se zejména o aplikaci zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník a dalších právních předpisů, které souvisejí s pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. 2.1 Pojmy a subjekty - základní význam Nejprve je nutné vymezit základní pojmy, které jsou důležité pro správnou orientaci v rámci pojištění odpovědnosti. Mezi nejdůležitější patří zejména: pojistitel - pojišťovna, která má oprávnění provozovat pojištění odpovědnosti na území ČR pojistník - ten, kdo uzavřel s pojistitelem pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti pojištěný - ten, na jehož odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje poškozený - ten, komu byla provozem vozidla způsobena škoda a má právo na náhradu škody škodná událost - způsobení škody provozem vozidla limit pojistného plnění - nejvyšší hranice plnění pojistitele při jedné škodné události pojistná smlouva - smlouva uzavřená mezi pojistitelem a pojistníkem za podmínek stanovených zákonem a podmínek dohodnutých ve smlouvě zelená karta - mezinárodní doklad prokazující, že k vozidlu byla uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti vozidla uvedeného v tomto osvědčení dopravní nehoda - událost v provozu na pozemních komunikacích, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž došlo k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu Česká kancelář pojistitelů - profesní organizace, která sdružuje pojišťovny, které mají oprávnění provozovat pojištění odpovědnosti, je financována z povinných příspěvků členských pojišťoven, spravuje garanční fond, provozuje informační středisko, spolupracuje se státními orgány v oblasti pojištění odpovědnosti, 15

shromažďuje statistiky a vede evidenci pro účely pojištění odpovědnosti a také vstupuje do procesu odškodění pokud škodu zaviní nepojištěný řidič Garanční fond - fond spravovaný Českou kanceláří pojistitelů, do kterého přispívají členské pojišťovny a provozovatelé, kteří nemají řádně sjednané povinné ručení, fond hradí škody, které vzniknou poškozeným ve vybraných případech [2] [7] [9] 2.2 Povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti 2.2.1 Kdo musí uzavřít pojištění odpovědnosti Povinnost uzavřít pojištění odpovědnosti vyplývá z 1 odst. 2 a 3 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., který říká: 1 odst. 2.: Nestanoví-li tento zákon jinak, může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož odpovědnost za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona. Povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci. [7] 3 odst. 2: Uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. [7] Díky těmto dvěma ustanovením musí tedy vlastník vozidla (mimo výjimek - viz 2.2.2 Kdo nemusí uzavřít pojištění odpovědnosti) uzavřít pojištění odpovědnosti na své vozidlo, a pokud tak neučiní, není možné toto vozidlo provozovat na pozemních komunikacích ani na nich vozidlo ponechat. [7] 2.2.2 Kdo nemusí uzavřít pojištění odpovědnosti Uzavřít pojistnou smlouvu nemají povinnost: řidiči cizozemského vozidla, kteří jsou již držiteli platné zelené karty vydané pojišťovnou v cizím státě nebo vozidla, jehož pojištění odpovědnosti na území České republiky je zaručeno kanceláří pojistitelů cizího státu. složky integrovaného záchranného systému pro všechna vozidla neužívaná k podnikání 16

bezpečnostní informační služba, Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra (pro vozidla Úřadu pro zahraniční styky a informace a Policie ČR) a také obec pro vozidla provozovaná jednotkami sborů dobrovolných hasičů obce. K těmto vozidlům vydává zelenou kartu Ministerstvo financí. Škodu způsobenou vozidlem s výjimkou z pojištění odpovědnosti, hradí ministerstvo, jehož vozidlo nehodu způsobilo, tudíž je hrazena z veřejných prostředků. [2] [7] 2.3 Uzavření pojistné smlouvy a zelená karta Jak bylo uvedeno výše, povinnost uzavřít pojistnou smlouvu má vlastník vozidla, jenž je v této smlouvě v pozici pojistníka. Pojistná smlouva je tedy uzavřená mezi pojistitelem a pojistníkem za podmínek stanovených v zákoně č. 168/1999 Sb. a dalších podmínek dohodnutých ve smlouvě, které jsou na dohodě obou smluvních stran. Pojistitel se zavazuje poskytnout pojistné plnění při pojistné události, která je ve smlouvě specifikována. Pojistník je povinen hradit pojistné. Pojistná smlouva musí vždy obsahovat: určení pojistitele, pojistníka a údaje o vozidle dobu trvání pojištění limit pojistného plnění výši pojistného, jeho splatnost a způsob jeho placení formu a místo oznámení škodné události Pojistitel vydá po uzavření smlouvy pojistníkovi zelenou kartu. Zelené karty, které byly vydány po 1. 1. 2009 již nemusí být podepsány, aby byly platné. [7] 2.4 Rozsah pojištění odpovědnosti Nejdůležitější částí z oblasti pojištění odpovědnosti je jeho rozsah, který je důležitý pro všechny zúčastněné strany. Například poškozený musí vědět v jakém rozsahu a do jaké výše ho pojišťovna odškodní, pojištěné zajímá zda-li pojišťovna vyplatí celou náhradu škody či budou muset část hradit, pojišťovna musí posoudit oprávněnost nároku poškozeného a mnoho dalších otázek. Odpovědnost za škodu způsobenou provozem vozidla je odpovědnost objektivní a není zde tedy vyžadováno zavinění. To znamená, že pokud není řidiči prokázáno zavinění (například poškození skla od kamínku), odpovědnost za škodu platí stále. [3] 17

2.4.1 Obecný rozsah pojištění odpovědnosti Pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Mimo výjimky má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil (v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku) poškozenému: škody na zdraví nebo usmrcení věcnou škodu, tedy škodu vzniklou zničením, poškozením nebo ztrátou věci a také škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li osoba schopnost ji opatrovat škodu, která má povahu ušlého zisku účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků v zákonem stanovených případech [7] [11] 2.4.2 Náhrada škody na zdraví nebo usmrcení Pokud dojde při dopravní nehodě k poškození zdraví, má poškozený právo uplatnit nároky na náhradu škody na zdraví v podobě: odškodnění bolestného odškodnění trvalých následků (ztížení společenského uplatnění) uhrazení ztráty na výdělku účelně vynaložených nákladů spojených s léčením Výše odškodnění závisí na míře poškození zdraví a její horní hranice je určena v právních předpisech. V případech velmi závažného porušení zdraví je možné tuto výši až několikanásobně překročit, ale pro přiznání tohoto nároku je nutné soudní rozhodnutí. Pokud dojde k usmrcení osoby, mají pozůstalí právo na náhrady: jednorázové odškodění náklady spojené s pohřbem peněžitý důchod těm, kteří byli na zemřelého odkázáni výživou Jednorázové odškodnění nahrazuje dřívější ustanovení o náhradě nemajetkové újmy, která byla nárokována žalobou na ochranu osobnosti. Jeho výše je 240 000 Kč manželovi/manželce, každému dítěti, každému rodiči a osobám blízkým, žijícím ve společné domácnosti, dále 85 000 Kč každému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného dítěte a také 175 000 Kč každému sourozenci. Tyto částky byly zavedeny zejména z důvodu ochrany viníka, jelikož uplatňování nároků z titulu ochrany osobnosti hradí viník sám a toto jednorázové odškodění hradí pojišťovna. [3] [7] 18

2.4.3 Náhrada ušlého zisku, výdělku a nákladů na léčení Ušlý výdělek je rozdílem mezi vyplacenými dávkami nemocenského pojištění zaměstnance a jeho průměrným příjmem za dobu, kdy tyto dávky čerpal. Ušlý zisk je škoda, která vzniká podnikajícímu subjektu v souvislostí se škodní událostí. Vyčíslení tohoto nároku je velmi obtížné, jelikož není v ČR paušalizován a je pouze na poškozeném aby tento nárok určil. Zejména zde je doporučeno vypracování znaleckého posudku (viz 2.4.6 Náklady na znalecký posudek), který usnadní jednání mezi pojišťovnou a poškozeným. Náhrada nákladů na léčení spočívá v úhradě nehrazených zákroků a léčebných přípravků zdravotní pojišťovnou, které poškozený v rámci odčinění škody na zdraví užil. [2] [3] 2.4.4 Účelně vynaložené náklady právního zastoupení Pokud bude poškozený chtít využít právního zastoupení hrazeného z pojištění odpovědnosti, může tak učinit pouze v některých případech. Neomezeně může uplatňovat náklady právního zastoupení ve vztahu k nárokům na náhradu škody na zdraví. Náklady týkající se právního zastoupení u ostatních nároků může uplatnit pouze pokud šetření škodní události nebylo ukončeno ve tříměsíční lhůtě nebo došlo ke krácení pojistného plnění nebo jeho odmítnutí. Rozsah těchto nákladů je také omezen do výše tří úkonů z advokátního tarifu, kterými jsou převzetí právního zastoupení, porada s klientem a uplatnění nároku. [3] 2.4.5 Náhrada věcné škody Oblastí, ve které při plnění z pojištění odpovědnosti vzniká nejvíce sporů mezi pojišťovnami a poškozenými, je náhrada věcné škody. Poškozený si například po dopravní nehodě nechá odtáhnout vozidlo do svého oblíbeného autoservisu na opačném konci ČR a nechá si vozidlo opravit originálními náhradními díly. Pojišťovna ovšem uhradí pouze 50% z nárokované částky, a přitom se při plnění řídila platnými právními předpisy. Popsaná situace se stává velmi často a je předmětem mnoha sporů. Pokud má řidič, jehož vozidlem byla škoda způsobena, uzavřené pojištění odpovědnosti, nemá povinnost hradit přímo poškozenému jakoukoliv náhradu věcné škody. Poškozený může tedy své nároky na věcnou škodu uplatňovat pouze u pojišťovny nebo u České kanceláře pojistitelů (viz 2.6 Plnění z garančního fondu České kanceláře pojistitelů). 19

Věcnou škodu můžeme rozdělit na čtyři druhy nároků nákladů za: opravu vozidla odtah vozidla půjčovné znehodnocení vozidla nehodou Náklady na opravu vozidla Poškozený má dvě možnosti jak získat náhradu škody za náklady na opravu vozidla. První možností je oprava vozidla v servisu a následné předložení faktur pojišťovně k proplacení. Druhou možností je likvidace tzv. rozpočtem, kdy je pojišťovnou dle vlastních tabulek cen náhradních dílů a práce vyčíslena škoda, která je následně vyplacena. Vozidlo nemusí být v tomto případě ani opraveno, je pouze na poškozeném, jak vyplacenou částku využije, a pojišťovna nemůže poškozeného nutit do výběru jedné nebo druhé možnosti této náhrady. 443 občanského zákoníku říká: Při určení výše škody na věci se vychází z ceny v době poškození. [11] Tato skutečnost má velmi výrazný dopad na úhradu nákladů na opravu, jelikož se nevychází z ceny opravy, ale ze skutečné škody, která vznikla poškozenému. Pokud se vrátím k příkladu z úvodu této části, poškozený mohl mít například vozidlo staré 10 let a je zcela zřejmé, že cena vozidla a potažmo i jeho jednotlivých dílů značně klesla jejich opotřebováním. Proto mu pojišťovna nevyplatila celou částku za opravu, ale uplatnila tzv. amortizaci, tedy odpis znehodnocení z důvodu užívání. Poškození se starším vozidlem, pokud nechtějí část opravy hradit, by neměli svěřit opravu autorizovanému servisu, ale měli by využít jiných opraven, kde lze počítat s nižší cenou práce a využitím neznačkových či použitých náhradních dílů. Je bohužel na poškozeném, aby se o tuto věc staral, a v těchto případech lze doporučit řešit náhradu nákladů škody výše zmíněným rozpočtem. U tohoto řešení vychází pojišťovna z cen originálních náhradních dílů, na které uplatní amortizaci, a vyplacená částka může být vyšší než cena opravy v neznačkovém servisu neoriginálními díly. U nových vozidel není amortizace tak vysoká a oprava v autorizovaném servisu by měla být uhrazena v plné výši. Pokud poškozený nesouhlasí s krácením pojistného plnění z důvodu amortizace, je nejlepším řešením znalecký posudek. Znalec určí výši skutečné škody a v případě, že bude vyšší než ta, která byla vypočtena 20

pojišťovnou, lze nárok na rozdíl uplatnit u pojišťovny včetně nákladů na posudek. Pokud se vyšší škoda neprokáže, znalecký posudek hradí poškozený a nelze ho nárokovat u pojišťovny. Může nastat také situace, že náklady na opravu vozidla budou stejné nebo vyšší než je obecná cena vozidla v době nehody. Obecnou cenou se rozumí cena, která odpovídá reálné ceně na trhu, tedy částka za kterou lze vozidlo prodat. V tomto případě dojde k uplatnění totální škody, jež tedy není míra fyzického poškození vozidla, ale škoda ekonomická. Pojišťovna určí obecnou cenu vozidla, odečte od ní cenu vraku a tuto částku vyplatí poškozenému. V praxi probíhá ocenění vraku takovým způsobem, že se vozidlo nabídne ve speciální aukci a nejvyšší příhoz pojišťovna akceptuje jako cenu vraku. I když je vrak stále majetkem poškozeného a je jeho zpeněžení pouze jeho záležitostí, pojišťovna většinou nabídne odkup tohoto vraku přes zmíněnou aukci. Pokud poškozený nesouhlasí s vyměřenou výší plnění od pojišťovny, musí opět využít znaleckého posudku jak na obecnou cenu vozidla, tak na cenu vraku. V žádném případě nemůže poškozený počítat s tím, že by mu cokoliv nad výši skutečné škody vyplatila pojišťovna či viník nehody. [2] [3] [4] [11] Náklady na odtah vozidla Ač nejsou náklady na odtah vozidla přímo uvedeny v zákoně č. 168/1999 Sb., považují se za účelně vynaložené náklady související se škodní událostí. Pokud není vozidlo po nehodě způsobilé pokračovat v jízdě, hradí pojišťovny odtah pouze do nejbližšího autorizovaného servisu. Pokud by poškozený chtěl odtáhnout vozidlo do vzdálenějšího místa, bude muset doložit účelnost těchto nákladů, jinak hrozí, že pojišťovna jeho nárok neuzná v plné výši. Náklady na půjčovné Půjčovné také není přímo upraveno zákonem č. 168/1999 Sb. jako druh nároku na náhradu škody a jeho uplatnění provázejí často spory. Jádrem problému je zejména fakt, že zatím nebylo pravomocně rozhodnuto, zda-li se jedná skutečně o škodu, která vznikla poškozenému v souvislosti s nemožností používat své vozidlo. Praxe je v současné době taková, že pojišťovny hradí půjčovné tam, kde je vozidlo součástí majetku podnikatele. Je to zejména z důvodu, že je výhodnější hradit půjčovné než ušlý zisk za dobu, kdy nemůže vozidlo používat. U fyzických nepodnikajících osob je situace nejasnější a pojišťovny se platit zdráhají. Zejména argumentují tím, že u fyzických osob žijících 21