Oběhová soustava Srdce
Srdce srdce asi 12 cm dlouhé a 8-9 cm široké hmotnost (M) 280-340 g, hmotnost (F) 230-280 g přední, vypouklá, obrácená ke sternu a k žebrům spodní ležící na bránici zadní,obrácená k páteři boční plochy přiléhají k plicím
Dutý svalový orgán, uložený v osrdečníku Osrdečník (perikard) vak, tvořen 2 listy vnitřní serózní (epikard) a vnější blánou (jednovrstevný plochý epitel); mezi oběma listy je nepatrná štěrbina - malé množství serózní tekutiny - zmírňuje tření při pohybech srdce Srdeční sval (myokard) je sval příčně pruhovaný Srdeční dutiny vystýlá nitroblána srdeční (endokard) vazivová blána, na dutinové straně endotel Srdce
Pravá síň a komora pravá předsíň v zadní části dvě duté žíly (2; 3,5 cm) trojcípá chlopeň pravá komora slabší stěna; vtoková část trabekuly, výtoková hladká. Vystupuje pulmonální tepna (truncus pulmonalis)
Levá síň a komora levá síň menší než pravá; do dutiny v zadní části 4 pulmonální žíly (1,4 cm) dvoucípá (mitrální) chlopeň levá komora vtoková část trabekuly, výtoková hladká až k aortální chlopni svalovina je 2x-3x silnější než u PK vystupuje aorta a z ní (vrůstají do ní) věnčité tepny
Funkční anatomie srdce Rytmické střídání relaxace (diastola) a kontrakce (systola) Diastola komory se plní krví Systola krev vypuzena do velkých tepen (plicnice, aorta) Do komor přitéká krev ze síní z velkých žil (duté, plicní ž.) Systola předsíní předchází systolu komor síně jako pomocná čerpadla
Minutový objem srdeční Klidový stav cca 5 l 70-80 x 70 ml Při námaze zvýšení až 5x Zdroj energie ATP Energie pro jeho resyntézu pouze aerobně Spotřeba živin srdcem vysoký podíl volných mastných kyselin Schopnost metabolizovat k. mléčnou, udržení ph krve
Srdeční skelet snopce tuhého fibrózního vaziva, na které je uchycen myokard spolu se všemi chlopněmi. Skelet elektricky odděluje myokard síní od myokardu komor (jedinou spojkou mezi myokardem síní a myokardem komor je tzv. Hisův svazek) Skládá z několika částí: čtyři vazivové prstence kolem srdečních chlopní: u pravého síňokomorového ústí s trojcípou chlopní; u levého síňokomorového ústí s mitrální chlopní; prstenec semilunární chlopně aorty; prstenec semilunární chlopně plicnice. tyto prstence jsou navzájem propojeny vazivovými destičkami trojúhelníkového tvaru trigona funkce stabilizuje uložení chlopní odstup a fixace síňového a komorového myokardu odděluje svalovinu předsíní a komor stabilizuje pohyb aorty a plicnice
Funkce převodního systému Buňky převodního systému mají za fyziologických podmínek schopnost se samy bez zevního podnětu podráždit na jejich membránách vzniká potenciál - vzruch. Pravidelný vznik potenciálu srdeční rytmus Hlavní zdroj vzruchů - sinoatriální uzel - ve stěně pravé síně blízko žilního splavu. Impulsy vznikající v SA uzlu frekvencí 70 80 tepů za minutu sinusový rytmus, jsou převáděny nejkratší cestou přes předsíně do atrioventrikulárního uzlu.
Funkce převodního systému V přepážce mezi síněmi a komorami je atrioventrikulární uzel. Za běžných okolností pouze převádí vzruch z SA uzlu, může ale generovat vzruch pro celé srdce. Junkční rytmus - pouze 40 50 tepů za minutu. Z AV uzlu vychází Hissův svazek, který se v mezikomorové přepážce rozdělí na dvě Tawarova raménka, pravé a levé. Každé raménko míří k pracovnímu myokardu komor, kde se větví na Purkyňova vlákna, která probíhají pod endokardem a šíří vzruch do stěny komor.
Funkce převodního systému Nepřevede-li se vzruch přes AV uzel a AV svazek na komory, vzniká porucha převodu, blok. Komory pak dostávají vzruchy z dolní části svazku nebo z ramének s tepovou frekvencí 20 30 tepů za minutu. Rešením je implantace kardiostimulátoru. U zdravého srdce je směr šíření vzruchů v určitém okamžiku vždy stejný. Výsledné vektory vzruchu můžeme snímat pomocí EKG.
Chlopně Srdeční chlopně jsou ventily zajišťující jednostranný tok krve v srdci. Nejsou inervované a jsou bezcévné; otevírají a zavírají se na základě tlakového gradientu. Jsou deriváty endokardu, do kterých vrůstají vazivové buňky. Mají tvar vazivových plotének pokrytých endokardem. Ploténky se připojují na prstence srdečního skeletu. Chlopně jsou cípaté a poloměsíčité
Srdeční skelet a chlopně Mezi síněmi a komorami a komorami a velkými tepnami jsou chlopně propouští krev pouze jedním směrem Do pravé komory - trojcípá chlopeň Z pravé komory do plicnice poloměsíčitá chlopeň Do levé komory dvojcípá (mitrální) chlopeň Z levé komory do aorty aortální chlopeň
Možnosti léčby chlopenních vad plastika chlopně - chirurgická oprava poškozené chlopně bez nutnosti náhrady náhrada umělé chlopně protézou mechanická protéza - uhlíkové a kovové slitiny dlouhodobá funkce (mladší pacienti), tvorba krevních sraženin (trombů) nutnost doživotní Warfarinizace chlopně biologické - tzv. bioprotézy vyrobeny ze speciálně upravené vepřové chlopně nebo z hovězího perikardu; postupně podléhá degenerativním změnám a k ukládání solí vápníku homograft - transplantace chlopně z lidského dárce; nedostatek vhodných dárců, velikost! Degenerativní změny pomaleji
Srdeční sval (myokard) je vyživován příslušnými tzv. věnčitými neboli koronárními tepnami. Běžně jsou přítomny dvě koronární tepny levá a pravá, které se dále větví a jejichž velikost je individuální. Zajišťují přívod okysličené krve a živin srdeční svalovině, což je nezbytně nutné pro její správnou činnost.
Ischemická choroba srdeční nejčastější a z hlediska populace nejzvýznamnější srdeční onemocnění na podkladě kornatění neboli aterosklerózy věnčitých tepen postupné zužování případně až uzávěr jejich vniřního průsvitu přívod krve těmito tepnami k myokardu omezen - bolest na hrudi - angina pectoris Infarkt myokardu - náhlý uzávěr odumření srdeční svaloviny http://www.ikem.cz
Léčba onemocnění věnčitých tepen katetrizační cestou perkutánní koronární intervencí neboli koronární angioplastikou chirurgickou cestou provedením operace tj. překlenutí nebo obejití bypass zúženého místa žílou nebo tepnou http://www.ikem.cz
Perkutánní koronární intervence roztažení nebo zprůchodnění postiženého místa věnčité tepny balónkovým katétrem 30-40% koronárních artérií se začne opakovaně uzavírat u většiny procedur je do postiženého místa implantován intrakoronární stent výztužka tepny, která má strukturu složitého pletiva poslední generace tzv. lékem potažených stentů -mají na svém povrchu speciální technologií navázaný lék, který se postupně uvolňuje a brání prorůstání výstelky tepen do stentu (DES - Drug Eluting Stent)
Stenty Obnovení onemocnění věnčitých tepen reakce organizmu na cizí materiál - růst hladkých svalových buněk (analogie jizvy) vede opět k zúžení tepny Kromě mechanického přístupu se hledal i přístup farmaceutický Typ stentu Způsob, jakým se účinná látka uvolňuje Účinná látka Testování různých látek, které omezují tvorbu restenózy
Stenty uvolňující léky redukce restenozy z 20-25% na jednotky % Ideální je, aby se v cévě povrch stentu pokryl endotelovými buňkami (omezení trombotizace) vhodná úprava povrchu stentu - adheze a růst endotelových buněk v krátkém čase kombinace stent polymer účinná látka vytvořit biodegradabilní stent
Stent stent přímo potažený aktivní látkou potažení stentu polymerovou matrix, na které je lék navázán imunosupresivum sirolimus a cytostatikum paclitaxel účinnost těchto stentů byla ověřena v randomizovaných klinických studiích M.Aschermann et al. Remedia, březen 2004
Bypass přivést krev do těch částí srdečního svalu, která jsou nedostatečně zásobena krví v důsledku stenózy snížení rizika vzniku infarktu a zlepšením kvality života tepenné a žilní štěpy žilní - odběr žíly z nohou levá prsní tepna event. tepna vřetenní
Bypass Štěpy se nejprve našijí jedním koncem na koronární tepny, za postižené místo, a posléze druhým koncem na aortu velkou tepnu vystupující ze srdce. Prsní tepna se pouze přišívá na srdce. Tímto se obejdou zúžené úseky cév a do srdce opět proudí dostatek okysličené krve.
Kmenové buňky Využití pacientových vlastních kmenových buněk k regeneraci poškozeného srdečního svalu po infarktu myokardu Obnova růstu zničených srdečních svalů Nyní v Americe studie 25 pacientů; během roku zmenšení na 50%