COR = srdce. (stavba a funkce) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

Transkript

1 COR = srdce (stavba a funkce) Markéta Vojtová VOŠZ a SZŠ Hradec Králové

2 Zevní tvar srdce (1) dutý, nepárový orgán, tvar trojboké pyramidy; g uložené v dutině hrudní mezi pravou a levou plící za sternem 2/3 leží vlevo, 1/3 leží vpravo od střední čáry BASIS CORDIS základna pyramidy; směřuje doprava, nahoru a dozadu APEX CORDIS vrchol pyramidy; směřuje doleva, dolů a dopředu

3 Zevní tvar srdce (2) sulcus interventricularis anterior a posterior mezikomorový žlábek odpovídá mezikomorovému septu uvnitř srdce rozdělení srdce na pravou a levou polovinu tr. brachiocephalicus a.carotis communis sin. basis cordis a.subclavia sin. aorta truncus pulmonalis auricula dextra auricula sinistra sulcus interventricularis anterior apex cordis

4

5 pohled zprava

6 Stavba srdeční stěny (1) 1. ENDOCARDIUM (nitroblána srdeční) vnitřní výstelka srdečních dutin pokrývá srdeční chlopně plynule přechází v endotel cév tunica intima cév 2. MYOCARDIUM (srdeční svalovina) střední vrstva stěny srdeční má síťovou strukturu nutné pro rychlé šíření elektrické aktivity a dokonalý převod vzruchů vlnovité kontrakce myokardu vlákna spojena četnými interkalárními disky

7 Stavba srdeční stěny (2) myokard levé komory je silnější než myokard pravé komory větší vypuzovací síla 3. EPICARDIUM (přísrdečník = lamina visceralis perikardu) tenká vazivová blanka, pevně přirostlá k srdci nad odstupem velkých cév přechází na zevní obal = lamina parietalis perikardu 4. PERICARDIUM (osrdečník)

8

9 Stavba srdeční stěny (3) Lamina parietalis lesklý tenký list, tvoří vnitřní stranu perikardu CAVITAS PERICARDIALIS (osrdečníková dutina) obsahuje cévy, tuk liquor pericardii serózní tekutina klouzání listů po sobě cca 20 ml Pericardium fibrosum vnější vrstva perikardiálního vaku husté vazivo množství kolagenních a elastických vláken spodinou přirostlý na centrum tendineum bránice

10 %201/CH18%20Pericardial%20Cavity%20and%20Pathology.htm

11

12 Dutiny srdeční (1) Pravé srdeční oddíly 1. ATRIUM DEXTRUM (pravá síň) přitéká do ní krev z horní a dolní duté žíly (vena cava superior et inferior) vybíhá v malé ouško auricula dextra VALVA TRICUSPIDALIS (trojcípá chlopeň) 2. VENTRICULUS DEXTER (pravá komora)

13 Dutiny srdeční (2) mezikomorová přepážka odděluje P a L komoru je vybočena proti pravé komoře odstupuje TRUNCUS PULMONALIS plicní kmen VALVA PULMONALIS (chlopeň pulmonální) ostium atrioventriculare poloměsíčitá chlopeň mezi pravou komorou a plicním kmenem široký síňokomorový otvor i v levém srdci M. papillaris dexter (pravý papilární sval) šlašinky (chordae tendineae) se upínají na okrajích chlopenních cípů

14 nodus atrioventricularis nodus sinuatrialis

15

16 Dutiny srdeční (3) Levé srdeční oddíly 1. ATRIUM SINISTRUM (levá síň) krev z malého plicního oběhu vv. pulmonales siniter et vv. pulmonales dexter (2x levá plicní žíla a 2x pravá plicní žíla) VALVA MITRALIS (bicupsidalis = dvojcípá chlopeň) 2. VENTRICULUS SINISTER (levá komora)

17 Dutiny srdeční (4) stěna se silnou svalovinou okrouhlého tvaru mezikomorové septum prohnuté proti levé komoře M. papillaris sinister (papilární sval levý) vyvstává ze svaloviny komory vybíhá v tenké chordae tendineae ty jdou k oběma cípům chlopně odstupuje AORTA VALVA AORTAE (aortální chlopeň) odděluje LK od aorty

18 g

19 Srdeční chlopně kryté endokardem Cípaté Valva tricuspidalis mezi pravou síní a komorou Valva mitralis (bicuspidalis) mezi levou síní a komorou Poloměsíčité Valva pulmonalis mezi pravou komorou a truncus pulmonalis Valva aortae mezi levou komorou a aortou

20 Srdeční skelet vazivová tkáň odděluje od sebe svalovinu síní a komor 4 vazivové prstence anuli fibrosi vzájemně spojené na prstence se upínají chlopně

21 Cévní zásobení srdce (1) A. coronaria dextra a arteria coronaria sinistra vystupují ze sinus aortae A. coronaria sinistra z levého aortálního sinu, jde mezi levým ouškem a a.pulmonalis ramus interventricularis anterior (RIA) ramus circumflexus (RC) ramus marginalis sinister (RMS) větev z předchozí větve se dále bohatě větví na malé až nejmenší

22

23 Cévní zásobení srdce A. coronaria dextra z pravého aortálního sinu ramus marginalis dexter (RMD) ramus interventricularis posterior (RIP) ramus posterolateralis dexter (RPLD) (2)

24

25 Srdeční žíly Sinus coronarius (věnčitý splav) široký žilní splav ústí do pravé síně ústí opatřeno chlopní (valva sinus coronarii) Vv. ventriculi dextri anteriores ústí do pravé síně Vv. cordis minimae ústí do všech dutin, převážně do pravé síně

26

27 Inervace autonomní vegetativní systém parasympatikus X. hlavový nerv - nervus vagus sympatikus nn. cardiaci

28 Převodní systém srdeční (1) = excitomotorický srdeční aparát NODUS SINUATRIALIS (sinusový uzel) uložený ve stěně pravé síně odsud se vzruch šíří na NODUS ATRIOVENTRICULARIS (A-V uzel) síňokomorový uzlík, uložený na hranici pravé síně a pravé komory odtud vede FASCICULUS ATRIOVENTRICULARIS (Hisův svazek)

29 Převodní systém srdeční (2) uložený na hranici pravé síně a komory v horní části mezikomorové přepážky se dělí na TAWAROVO RAMÉNKO pravé a levé PURKYŇOVA vlákna %C3%A9m_srde%C4%8Dn%C3%AD

30 1 nodus sinuatrialis, 2 nodus atrioventricularis 3 fasciculus atrioventricularis (Hisův svazek) 4 levé Tawarovo raménko 5 levý zadní svazek, 6 levý přední svazek 7 levá komora, 8 mezikomorové septum 9 pravá komora, 10 pravé Tawarovo raménko

31 Činnost srdce

32 Autonomie a automacie (1) Fce srdce se uskutečňuje pravidelným střídáním relaxace (diastola) a kontrakce (systola) Srdeční tkáň dělíme na: 1. vodivou soustavou srdeční a) NODÁLNÍ tkáň sinuatriální (SA) a A-V uzel zde se autonomně tvoří vzruch; vedení vzruchu je pomalé a nevyvine stah SA primární pace-maker udavatel rytmu za fyziologických podmínek b) VODIVÁ tkáň Hisův svazek, Tawarova raménka a Purkyňova vlákna

33 Autonomie a automacie (2) 2. pracovní myokard hlavní funkcí je vyvinout stah; schopnost tvořit vzruch je minimální vlastnosti pracovního myokardu: a) AUTONOMIE vzruch vzniká na základě změn membránového napětí buněk SA uzlu jednotlivé vzruchy vznikají nezávisle na CNS a humorálních podnětech pouze ovlivňují frekvenci sympatikus nn.cardiales zrychluje parasympatikus n.vagus - zpomaluje

34 Autonomie a automacie (3) b) AUTOMACIE (samočinnost) schopnost myokardu vytvářet pravidelně se opakující podněty k vlastní kontrakci pokud by bylo vyňato z organismu, za vhodných okolností by se samo smršťovalo c) RYTMICITA schopnost tvořit vzruchy v pravidelném rytmu d) VODIVOST schopnost rozvést vzruchy po celém myokardu

35 Autonomie a automacie (4) e) DRÁŽDIVOST (excitabilita) schopnost reagovat na podnět elektrický impuls kontrakcí podráždění ale vyvolají jen podněty prahové a nadprahové viz. dále f) STAŽLIVOST (kontraktilita) schopnost na podnět reagovat kontrakcí schopnost tvořit vzruchy v pravidelném rytmu

36 Vznik vzruchu v SA uzlu (1) mezi povrchem a vnitřkem buňky je potenciálový rozdíl uvnitř je záporný polarizace klidový membránový potenciál = buňky pracovního myokardu -90mV; buňky SA -50mV zdrojem potenciálu jsou rozdíly v koncentraci iontů po obou stranách membrány membrána je specificky propustná zejména pro K+ potenciál je zde nestabilní má tendenci k pomalému spontánnímu poklesu k méně záporným hodnotám spontánní diastolická depolarizace (SDD) = prepotenciál

37 Vznik vzruchu v SA uzlu (2) prahová hodnota = -35mV pak přejde v depolarizaci vzruchovou repolarizace návrat ke klidovému napětí iontový mechanismus: stěžejní je pohyb a množství iontů K+, Na+ a Ca2+ náhle se otevírají kanály pro Na+ během depolarizace postupně dosáhne potenciál kladných hodnot, po dosažení maximální hodnoty se kanály uzavřou Na+ a otevřou se kanály pro K+

38 Vznik vzruchu v SA uzlu (3) fáze plató nedojde ihned k repolarizaci otevřou se kanály pro Ca2+ dovnitř, K+ proudí vně nastává uzavřením kanálů pro Ca2+ nastává fáze repolarizace ( vodivosti membrány pro K+) absolutní refrakterní fáze doba od počátku depolarizace do 2/3 repolarizace buňka je absolutně nedráždivá ochrana před nadměrně rychlým opakováním vzruchů relativní refrakterní fáze lze podráždit jen nadprahovým podnětem Na+ a Ca2+ se pomocí Na+K+ATP přečerpají zpět návrat ke klidovému stavu ten je opět nestabilní a celý cyklus se opakuje

39 (Trojan, 1994: )

40 Vznik vzruchu v SA uzlu (4) na rychlosti SDD závisí výsledná tepová frekvence o tom rozhoduje rychlost poklesu na prahovou hodnotu (-35mV) tato rychlost je ovlivněna vegetativními nervy CHRONOTROPNÍ účinek sympatikus zrychluje SDD TF, vodivost membrány pro K+ parasympatikus zpomaluje SDD TF, vodivost membrány pro Na+ u člověka převládá vliv parasympatiku = je-li farmakologicky vyřazen, TF= cca

41 Hierarchie srdeční automacie (1) primární pace-maker sinuatriální uzel sinusový rytmus na EKG vlna P před QRS komplexem ten je štíhlý sekundární centrum A-V uzel nodální (junkční) rytmus = pomalejší (cca ) udává rytmus při vyřazení SA uzlu QRS jsou široké, vlna P je deformovaná nebo skrytá v QRS terciální centrum Purkyňova vlákna idioventrikulární rytmus = 30-40

42 Hierarchie srdeční automacie při patologii se uplatní jiné části převodního systému heterotropní centra uplatní se nahodile mezi aktivacemi z SA předčasné stahy extrasystoly (2)

43 Šíření vzruchu (1) pro šíření a uplatnění vzruchu je nutná spolupráce iontového mechanismu s aktivitou myofibril srdeční svaloviny za kontrakci jsou odpovědné stejně jako u kosterního svalstva aktin a myozin při stahu se mezi sebe zasouvají a zkracují tak sarkomery až celý sval. aktivaci myofibril vyvolá rozvod vzruchů a následná aktivace Ca2+ sarkoplazmatického retikula a jejich reakce s troponinem a tropomyozinem viz. myologie

44 Šíření vzruchu (2) buňky myokardu jsou k tomu morfologicky uspořádané viz. tkáně interkalární disky obsahují ještě nexy rovnoběžné s myofibrily umožňují přechod iontů při vzruchové depolarizaci vznikne místní el.proudy vzruch jedné buňky se šíří lavinovitě na další po celém srdci šíří se bez dekrementu beze zbytku vzruch se šíří z SA na síně, pak přes A-V uzel na komory

45 Šíření vzruchu (3) před průchodem přes A-V uzel musí být zajištěno: 1) systola komory musí začít až po systole síní dáno pomalým vedením přes A-V 2) různé oblasti myokardu se musejí stahovat současně zajištěno velmi rychlým vedením vzruchu Hisovým svazkem a Purkyňovými vlákny

46 Srdeční revoluce (1) = soubor dějů, které se opakují při každém srdečním úderu cílem je přečerpání krve z žilního do tepenného řečitě podmínkou jsou správně fungující chlopně jednosměrné proudění SYSTOLA komory 1) fáze isovolumické kontrakce začíná v okamžiku, kdy přestane do komor téci krev ze síně, uzavřou se cípaté chlopně, poloměsíčité jsou stále zavřené, zvyšuje se tlak

47 Srdeční revoluce (2) komora je naplněna nestlačitelnou tekutinou až tlak přesáhne diastolický tlak ve velkých cévách nastane 2.fáze 2) fáze ejekční (vypuzovací) otevřou se poloměsíčité chlopně a krev je vypuzena do velkých cév narůstá tlak v cévách nárůst nad hodnotu systolického tlaku na okamžik se proud krve obrátí a uzavře poloměsíčité chlopně končí systola

48 Srdeční revoluce (3) DIASTOLA komory 1) fáze isovolumické relaxace analogická s první fází systoly. Oboje chlopně jsou uzavřené a tlak v komoře klesá, snižuje se napětí hodnota tlaku v komoře klesne pod tlak v síních otevírají se cípaté chlopně a krev proudí ze síně do komory 2) fáze plnící komora se naplní krví tlak v komoře klesá až na 0, protahují se svalová vlákna a za klidového stavu se komora plní samospádem

49 Srdeční revoluce (4) SYSTOLA síní v klidovém stavu nemá velký význam významu nabývá při TF, kdy se komory nestačí plnit samospádem systola síní pak přispívá k rychlejší náplni komor Důležité parametry při posuzování srdeční činnosti: a) tepový (systolický) objem (TO) objem krve přečerpaný komorou do aorty nebo plicnice za jednu systolu cca 70 ml v klidu

50 Srdeční revoluce (5) b) konečný diastolický objem (KDO) objem krve v komoře na konci diastoly cca 120ml c) konečný systolický objem objem krve v komoře po vypuzení tepového objemu v klidu cca 50ml = funkční rezerva Ejekční frakce poměr TO ku KDO. Důležitý parametr u zdravého cca 60% srdeční onemocnění snižují menší než 20% neplní funkci

51 Srdeční revoluce (6) d) minutový srdeční objem (= srdeční výdej SV) množství krve přečerpané komorami za 1 minutu

52 Změny činnosti za fyziologických podmínek (1) parasympatikus působí v negativním smyslu a u člověka má převahu 1) Chronotropní srdeční frekvence 2) Inotropní síla srdečního stahu a) přímý vliv parasympatikus zvyšuje prostupnost membrány pro K+, tím zkracuje akční potenciál, snižuje množství Ca2+ vniklého do buňky menší síla stahu

53 Změny činnosti za fyziologických podmínek (2) sympatikus opačný účinek než parasympatikus b) nepřímý vliv prostřednictvím zvýšení TF = množství Ca2+ do buňky síly stahu 3) Dromotropní rychlost vedení A-V uzlem parasympatikus zpomaluje až zastavuje, sympatikus naopak 4) Bathmotropní dráždivost

54 Změny činnosti za fyziologických podmínek (3) parasympatikus snižuje ovlivněním aktivity membránové Na+K+ATP Vliv zátěže na srdeční činnost: fyzická zátěž, stavy zvyšující metabolismus (febrilní stavy, gravidita), stavy zvyšující tonus sympatiku (emoce) obě komory mají stejnou tepovou frekvenci změny SV se dějí změnou TO, protože TF levé i pravé komory jsou stejné SV = TF*TO 72*70= 5 litrů

55 Změny činnosti za fyziologických podmínek (4) trénované srdce = při zátěži zvýší TO netrénované srdce = při zátěži zvýší TF

56 Zevní projevy činnosti (1) Mechanické úder apex cordis sledování srdečních pohybů - ECHO Akustické srdeční ozvy systolická (I.ozva) zavření cípatých chlopní, náraz toku krve. 2 složky (trikuspidální a mitrální) diastolická (II.ozva) uzavření poloměsíčitých chlopní. Komponenta pulmonální a aortální

57 Zevní projevy činnosti (2) III. ozva vibrace myokardu ve fázi rychlého plnění. Význam u lidí se selháváním komory IV. ozva vzniká nekonstantně při systole síní srdeční šelesty někdy u zdravých lidí, např. u sportovců s vyvinutým srdcem, jinak u nemocných (stenózy chlopní) Elektické akční potenciál myokardu Oběhové viz. cévní soustava

58 EKG (1) vlny T, P, U kmity QRS intervaly P-Q úseky - S-T

59 P vlna-počátek Počátek QRS P vlna-konec QRS <120 ms P-R= ms

60 EKG (2) 12 svodové EKG Bipolární končetinové (Einthovenovy) I, II, III Unipolární končetinové (Goldbergovy) avr, avl, avf Unipolární hrudní (Wilsonovy) V1-V6

61 Einthovenův trojúhelník

62 Zdroje Borovanský, L. et al. Soustavná anatomie člověka II. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství, s. Dylevský, I., Trojan, S. Somatologie I. Praha: Avicenum, s. Holibková, A., Laichman, S. Přehled anatomie člověka. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého v Olomouci, s. ISBN Klementa, J. et al Somatologie a antropologie. Praha : SPN, s. Trojan, S. et al Lékařská fyziologie. Praha: Grada, s. ISBN