MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA GYMNASTIKY A ÚPOLŮ

MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA GYMNASTIKY A ÚPOLŮ Vývoj a konstrukce náboje 9mm Luger a jeho využití u Policie České republiky BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Lubomír Znojil Vypracoval: Petr Frinta, UČO 345372 Brno, 2011

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj a konstrukce náboje 9 mm Luger a jeho využití u Policie České republiky vypracoval sám. Všechny materiály a literární prameny uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Ve Velkém Oseku 30. dubna 2011...

Děkuji PhDr. Lubomíru Znojilovi za odborné vedení bakalářské práce a poskytnutí cenných rad. Dále bych chtěl poděkovat svému kolegovi npor. Bc. Liboru Janoudovi za poskytnutí materiálových podkladů a umožnění nafocení nábojů z jeho soukromé sbírky, Ing. Daliboru Součkovi z Odboru plánování a projekce Policejního prezídia za poskytnuté materiály a dalším.

Obsah ÚVOD 6 1.Teoretická část 8 1.1 Základní pojmy 8 1.2 Náboj 7,65 Parabellum jako výchozí náboj pro 9 mm Luger 9 1.3 Vznik a vývoj náboje 9 mm Luger 10 1.3.1 Období před 1. světovou válkou a během 1. světové války 14 1.3.2 Meziválečné období 15 1.3.3 Období 2. světové války 16 1.3.4 Období po 2. světové válce 20 1.3.5 Období 90. let 20. století 21 1.3.6 Současnost 21 2.Konstrukce náboje 9 mm Luger 23 2.1 Konstrukce náboje 23 2.1.1 Nábojnice 24 2.1.2 Střely 25 2.1.3 Prachové náplňě 25 2.1.4 Zápalky 26 2.2 Náboje vycházející z konstrukce 9mm Luger 27 2.2.1 Náboj 9 mm Luger +P 27 2.2.2 Náboj 9 mm Federal 28 2.2.3 Náboj 9 mm Glisenti 28 2.2.4 Náboj 9 x 21 30 3.Analýza střeliva užívaného u Policie ČR 31 3.1 Zavedení nábojů 9 mm Luger u Policie ČR 31 3.2 Požadavky na policejní náboj 9 mm Luger 31 3.3 Současný stav užívaného střeliva u Policie ČR 39 3.3.1 Náboje s komerční střelou 39 3.3.2 Náboje se speciální policejní střelou 42

3.3.3 Výcvikové střelivo Simunition 46 3.4 Hledání optimální policejní ráže 48 4.Diskuze 51 Závěr 53 Použitá literatura 54 Resumé 56

ÚVOD Jako téma bakalářské práce byla vybrána práce s názvem Vznik a konstrukce náboje 9 mm Luger a jeho využití u Policie České republiky. Tuto práci jsem si zvolil, protože je mi tato problematika blízká a věnuji se jí již několik let. Od roku 1997 pracuji u Policie České republiky, kde již devátým rokem vykonávám pod Školním policejním střediskem správy Středočeského kraje pozici lektora - instruktora střelecké, tělesné a taktické přípravy. K provádění služebních zákroků je policista oprávněn, v zákonem daných případech, použít přidělenou služební zbraň. Tímto policista ovlivňuje život a zdraví osob, zvířat, ale i život a zdraví své osoby. Proto je nutné, aby se vybavenost a připravenost policistů neustále zdokonalovala a zkvalitňovala. Náboj 9 mm Luger je nedílnou součástí nejen střelecké přípravy policistů, ale společně se služební zbraní nedílnou součástí při výkonu služby. Pro profesionální zvládnutí služebního zákroku, kde dochází k použití zbraně je zapotřebí nejen dokonalých znalostí z práva či střeleckých dovedností, ale i znalosti konstrukce a vlastností munice, která je policistou používána. Hlavním cílem této bakalářské práce je přispět k uspořádání nejdůležitějších historických a současných dat vzniku a vývoje jednoho z nejpoužívanějších nábojů. Analyzovat náboje 9 mm Luger, které v současnosti používá Policie České republiky, popsat jejich typové odlišnosti a vypsat klady a zápory. Shrnout a vyhodnotit tyto analýzy a odůvodnit využitelnost konkrétních nábojů u Policie České republiky na základě získaných informací. V první kapitole této bakalářské práce budou uspořádána nejdůležitější historická a současná data vzniku a vývoje jednoho z nejpoužívanějších nábojů nejen u Policie České republiky, ale i u bezpečnostních složek celého světa. Pokusíme se dohledat za jakých okolností a z jakého náboje byl odvozen náboj 9 mm Luger. Nebude snadné dohledat materiály, týkající se samotného vzniku 6

náboje, jelikož je jeho vznik datován k roku 1902. Bude nutné prostudovat nejen odbornou literaturu, odborné časopisy, ale i internetové zdroje muniček a sběratelských portálů. Ve druhé kapitole bude popsána konstrukce náboje 9 mm Luger a bude zde dohledáno, zdali byl on sám předlohou pro konstrukci nového náboje. Ve třetí kapitole provedeme analýzu nábojů 9 mm Luger, které v současnosti používá Policie České republiky. Pokusíme se popsat jejich typové odlišnosti a vypsat jejich největší klady a zápory a to z dostupných zdrojů od samotných výrobců či z testů provedených Policejním prezidiem ČR. V závěru této práce bude na základě získaných informací uvedeno shrnutí a vyhodnocení analýzy nábojů 9 mm Luger a odůvodněna využitelnost konkrétních nábojů u Policie České republiky. 7

1. Teoretická část V této části budou vysvětleny základní pojmy a uspořádána historie náboje 9 mm Luger od jeho vzniku až po současnost. Dále bude rozebrána základní konstrukce náboje. 1.1 Základní pojmy Balistika je věda zabývající se pohybem a účinkem střely (projektilu) v daném prostředí (Faktor, 1993). Balistiku rozdělujeme: vnitřní - zabývá se zrychlením a pohybem střely v hlavni přechodovou - zabývá se pohybem střely od opuštění hlavně do okamžiku, kdy na střelu působí plyny vytékající z hlavně (přibližně 10ti až 20ti násobek průměru hlavně) vnější - zabývá se pohybem střely ve vnějším prostředí (ve vzduchu) terminální - zabývá se pohybem střely v cíli Speciální střelivo používá střely s nestandardní konstrukcí. Ranivý účinek je účinek střely na živý cíl neboli schopnost střely co nejvíce poškodit tkáně živého organismu. Průbojnost střel je schopnost střely proniknout různým materiálem. Zastavující účinek střely na živý cíl spočívá v dosažení takových změn v organizmu cíle, které se projevují v časově omezené neschopnosti cíle pokračovat v jakékoliv činnosti. Zastavený živý cíl (pokud není usmrcen) může být paralyzován na dobu od několika sekund do několika dnů, výjimečně více (případně i trvale - doživotně). Zastavení (paralyzování) cíle není podmíněno jeho zraněním, střelné poranění je však obvykle jeho základní příčinou. Ranivý, případně smrtící a zastavující účinek střely je tedy třeba vzájemně odlišovat. Zvláštním stupněm zastavujícího účinku, typického pro speciální policejní složky, je tzv. okamžitá paralyzace pachatele. Pod tímto pojmem se rozumí okamžité 8

zneschopnění pachatele řádově ve zlomcích sekundy tak, aby nedokázal např. ani stisknout spoušť střelné zbraně či výbušného systému. Okamžité paralyzace člověka je dosaženo pouze za předpokladu rychlé eliminace funkce CNS - přerušením páteře nad druhým nebo třetím hrudním obratlem, těžkým zraněním určité části mozku nebo zasažením neuralgických motorických center po obou stranách mozku. Je tedy zřejmé, že tento nejvyšší stupeň zastavujícího účinku je podmíněn jen minimální šancí pachatele na přežití (http://balistika.wu.cz/nacloveka.html). Úsťová energie vyjadřuje energii, kterou má střela v okamžiku, kdy opouští hlaveň. Je to jeden z nejrozšířenějších pojmů, pomocí kterých se dá porovnávat výkon střeliva. Derivace je otáčivý pohyb střely kolem podélné osy, který ustaluje její polohu, a odpor vzduchu, který se ji snaží zvrátit přední částí dozadu, způsobují odklon osy střely ze směru letu na stranu otáčení. Střela se při otáčení tak setkává na jedné své straně s větším odporem vzduchu a odklání se tak na stranu otáčení od výstřelné roviny. Derivace se zvětšuje neúměrně se vzdáleností letu střely a vytváří tak křivku dráhy střely odchýlenou do strany od výstřelné roviny (http://www.strelci.com/modules.php?name=news&file=print&sid=517). Dum Dum - střela se zvýšenou ranivostí. 1.2 Náboj 7,65 Parabellum jako výchozí náboj pro 9 mm Luger Náboj 7,65 Parabellum (obr. 1) o délce nábojnice 21 mm byl vyvinut Georgem Lugerem, inženýrem firmy Deutschen Wafen und Munitionsfabriken AG, pro jeho nově zkonstruovanou samonabíjecí pistoli Luger v roce 1898, která byla zavedena v roce 1900. Vzhledem k tomu, že samonabíjecí pistole Luger byla v roce 1903 zavedena jako služební zbraň ve Švýcarské armádě a v Německu, byla hojně vyráběna pro komerční využití a tímto se výroba tohoto náboje rozšířila do renomovaných muniček nejen v Evropě ale i v USA. První náboje měly celoplášťovou střelu ve tvaru komolého kužele. Později byl vyráběn se střelami různých konstrukcí (např. olověnými nebo poloplášťovými) ogiválního 9

tvaru. Počáteční rychlosti střely se pohybuje okolo 370 m/s při hmotnostech okolo 6 g. Náboj byl v Německu také vyráběn pro karabiny, který se vyznačoval vyšším výkonem a k jeho rozlišení byla černěna nábojnice. Příklad dnového razidla firmy DWM obr. 2 (Hýkel, Malimánek, 1998). Synonyma:.30 Luger 7.65 mm Luger, Schweizer Model 1900 7,65 x 21 mm 7.65 mm Luger-Borchardt 7,65 x 21 mm Luger 7.65 mm Para 7,65 x 22 mm 7.65 mm Parabellum Pistole 7.65 mm Borchardt Auto 1910 DWM 471 7.65 mm Luger-Borchardt M.1900 7.65 mm Luger Obr. 1: Náboj 7,65 Parabellu Obr. 2: Dnové razidlo DWM 471 1.3 Vznik a vývoj náboje 9 mm Luger V polovině 90. let 19. století vznikaly první použitelné samonabíjecí pistole. První zbraň tohoto druhu byla konstrukce od Huga Borchardta. Výrobce Loewe, od roku 1897 firma Deutsche Waffen und Munitionsfabriken (DWM). Tato zbraň v ráži 7,65 x 25 mm Borchardt byla pro svoji velkou váhu a rozměry takřka nepoužitelná, snad jen jako samonabíjecí karabina. Od roku 1898 se Georg Luger intenzivně snažil přepracovat tuto konstrukci změnit v příručnější při 10

zachování funkčního principu. U nové pistole Borchardt-Luger došlo ke zmenšení zbraně a zároveň ke zkrácení nábojnice z původních 25 mm na 21 mm, ráže 7,65 mm zůstala. V této podobě byla pistole nabízena doma i v zahraničí pro armádní použití, přičemž na ni byly stále prováděny drobné úpravy a odlehčení. Pruská "Pušková zkušební komise" (založena roku 1879 při Pěchotní střelecké škole, od roku 1883 jako samostatné zařízení podléhající ministerstvu války) a Pěchotní - Konstrukční kancelář (zřízena roku 1894 při státní zbrojovce Spandau) posuzovali různé pistole, které měli nahradit revolver M 79 a M 83 ráže 10,6 mm. Pistolí Borchardt-Luger v rámci zkoušek byli vyzbrojeni i někteří důstojníci " mnohonárodnostního sbor " (USA, Velká Británie, Japonsko, Francie, Německo, Rusko, Rakouska-Uherska a Itálie) při povstání Boxerů 1900 a pří těchto nepokojích proběhly ostré zkoušky pistole. Přitom se ukázalo, že zastavující účinky ráže 7,65 mm se nedají srovnat se zastavujícími účinky olověné střely 10,6mm původních revolverů (Matyšek, 1983). Ze stran armád různých států byly vzneseny požadavky na zbraň větší ráže. Například požadavku komise britské armády na novou armádní zbraň, se v podmínkách uvádí, že ráže musí převyšovat.40 (cca 10 mm), hmotnost střely 200 gráinů (cca 12,8g) a úsťová rychlost střely 1200 stop za sekundu (365 m/s). Tyto požadavky převzala firma Wickers, která úzce spolupracovala s firmou Deutsche Waffen und Munitionsfabriken, která se pokoušela přestavět pistoli Borchardt- Luger na určené požadavky. Dne 7. března 1902 předal zkušební komisi generální ředitel výzbrojní služby dopis od firmy Vickers, Sons & Maxim. V dopise bylo uvedeno: " V nedávné době se uskutečnilo jednání s našimi přáteli (DWM). Vyšlo najevo, že při výrobě zbraně větší ráže, než pro kterou je původní pistole Borchardt (Luger) určena mohou nastat určité problémy. Naši přátelé v současnosti experimentují s novou zbraní, která, jak doufají, přinese uspokojivé výsledky." Zkušební komise toto zprávu pouze zaznamenala do svých análů (Luger, 1995). Osmnáctého prosince 1902 zaslal Vickers generálnímu řediteli výzbrojní služby dopis, z něhož citováno: "Dospěli jsme k názoru, že prakticky nelze předložit ke zkouškám pistoli Borchardt(Luger), která by splňovala Vámi stanovené podmínky. Poslední experimenty potvrdily nemožnost adaptace pistole Borchardt(-Luger) na střelivo 11

větší ráže než 9 mm s hmotností střely vyšší než 8 gramů. Pistoli stanovených parametrů jsme schopni předložit nejdříve ve třetím týdnu ledna příštího roku (1903). Zdvořile Vás žádáme o laskavé vyzkoušení této zbraně, neboť jsme přesvědčeni, že beze zbytku splní Vaše očekávání jak v oblasti přesnosti, tak v rychlosti střelby, a rovněž v oblasti zastavovacího účinku střely. Střela je sice menší než Vámi stanovené specifikace, ale na druhé straně vezměte v úvahu, že úsťová rychlost je vyšší. Z tohoto důvodu je úsťová energie stejně vysoká jako u střely větší ráže a hmotnosti, která nemůže tak vysoké rychlosti dosahovat..." (Luger, 1995, str. 62). Na těchto základech za firmu Deutsche Waffen und Munitionsfabriken konstruktér George Luger vyvíjí novou pistoli, známou pod označením P 08, pro nově zkonstruovaný náboj ráže 9 mm, který nejprve vznik roztažením krčku nábojnice 7,65x21 mm a zakrácením na délku 19 mm. Nejranější exempláře měly ještě znatelný nepatrný krček (tento exemplář lze spatřit v prvním díle knihy Hanse Erlmeiera a Jakoba Brandta Handbuch der Pistolen-und Revolver- Patronen z roku 1971). Náboji je připisován vznik v roce 1902 a byl označen jako náboj 9 mm Parabellum (obr. 3,4) s katalogovým číslem DWM no. 480, často označován 08 podle zbraně. Zpočátku se prováděly pokusy se střelou, která měla půlkulatou hlavu, na kterou navazovala kuželová hlavní část. Relativně nízká rychlost střely a výrobní potíže, přinutily firmu k zavedení střely tvaru komolého kužele o hmotnosti 8 gramů. Oficiálně do německé armády byla zavedena pistole P 08 až v srpnu 1908 a její přezbrojení bylo zahájeno v roce 1909. Je známo, že námořnictvo, které bylo přístupnější k technickým novinkám, jako armáda, používalo tuto zbraň již od roku 1904 (Matyšek, 1983; Luger, 1995). 12

Obr. 3: Náboj 9 mm Parabellum Obr. 4: Dno nábojnice: 1- označení firmy 2- označení výrobního závodu KARLSRUHE 3- rok výroby 4- měsíc výroby Technické parametry náboje 9 mm Parabellum úsťová rychlost VO 327 m/s (při délce hlavně 102 mm) úsťová energie Eo 43,6 kpm (kilopondmetr) = 427,5 J váha střely 8 g střední tlak plynů 2200 kp/cm 2 váha prachu 0,36 g druh prachu nitrocelulosový druh střely celoplášťová s tupou kuželovou hlavou plášť střely ocelový poniklovaný jádro střely tvrdé olovo nábojnice mosaz 72 zápalka mosazná, slož 88 označení černá spára okolo zápalky Dle tehdejších záznamů byl náboj schopný na krátkou vzdálenost probít 1,5 mm silný ocelový plech a na 800 m spolehlivě prostřelil koňskou hlavu nebo 3 cm jedlové prkno (Matyšek, 1983). 13

1.3.1 Období před 1. světovou válkou a během 1. světové války V červnu 1913 bylo letectvo a polního dělostřelectvo vyzbrojeno novou devítimilimetrovou pistolí P 08 s prodlouženou hlavní, která nahradila revolvery. Ty byly pro boj blízka nevyhovující. Dělostřelci byli nuceni odložit i své karabiny, které je omezovaly v obsluze děla a mimo jiné u vyšších důstojníků panoval názor, že dělostřelci by v boji zblízka moc brzy sáhli po karabině místo aby stříleli z děl. Jako vhodný kompromis byla zavedena pistole s nasazovací pažbou, s hlavní o délce 20 cm a hladím, které mělo umožnit střelbu na vzdálenost 800 m. Balistické možnosti pistole P 08 a jejího střeliva 9 mm Parabellum byly značně přeceněny. Střelivo vystřelené z pistole P 08 s hlavní o délce 20 cm mělo při úsťové energii Eo = 48,5 kpm = 475,6 J tyto hodnoty (Tabulka č. 1): Tabulka č. 1 Hodnoty střeliva vystřeleného z pistole P 08 s hlavní o délce 20 cm (Matyšek, 1983) Vzdálenost Výška dráhy střely Derivace 200m 0,5m 0,24m 300m 1,5m 0,60m 400m 2,7m 1,20m Uvedené hodnoty v tabulce ukazují, že vzdálenost účinného dostřelu náboje 9 mm Parabellum je asi 200 m, účinek střely je do 800 m, ale pravděpodobnost zásahu na tuto vzdálenost je nepatrná. V důsledku spojenecké propagandy za 1. světové války byl roku 1915 změněn tvar střely z komolého kuželu na ogivální, pro údajný Dum Dum účinek. U střel ve tvaru komolého kuželu nemohl tento účinek nastat vzhledem k nízké úsťové rychlosti a celoplášťové střele. Střela původního tvaru jen lépe předávala energii, ale i výkon ogivální střely se v zákopových bojích osvědčil. Původní střely se vyráběly ještě ve 30. letech pro domácí i zahraniční civilní trh. V důsledku námořní blokády a s tím souvisejícím nedostatkem surovin se přešlo z plátování střely niklem na plátování tombakem (tombak obsahuje více jak 72 % Cu, zbytek je zinek). Byl snížen i obsah i třeskavé rtuti v zápalkách. Nedostatek bavlny k výrobě střelného prachu se kompenzoval používáním celulózy ze dřeva. Obsah mědi v nábojnici poklesl ze 72 % na 67 %. Ocelové nábojnice plátované mědí nebyly na rozdíl od 14

puškového střeliva zavedeny, protože vzhledem k malé spotřebě pistolového střeliva, by se náklady na vývoj nevyplatily. Zkoušelo se i přebíjení vystřelených nábojnic, ale tato munice se neosvědčila, dále se zkoušelo sbírat vystřelené nábojnice a tyto použít jako surovinu, ale i zde byly potíže protože, bojiště není střelnice. Krátce před koncem 1. světové války byl do výzbroje zaveden samopal MP 18/I se stejným balistickým výkonem jako dlouhá pistole P 08. I zde se ukázala dobrá účinnost náboje 9 mm Parabellum umocněná střelbou v dávkách. Účinnost střelby byla omezena i systémem zbraně, kdy na vzdálenost 100 m byl při střelbě jednotlivými ranami rozptyl 30 cm (Matyšek, 1983; Luger, 1995). 1.3.2 Meziválečné období V poválečné době na základě Versailské smlouvy bylo v Německu zakázáno vyrábět střelivo o větší ráži než 8 mm. Výjimka byla udělena na přísně kontrolované dodávky pro Říšskou armádu. V roce 1922 je v USA na trh zavedeno střelivo utěsněné proti oleji. V Německu je zavedeno v roce 1933. Utěsnění bylo provedeno proužkem laku okolo zápalky (Obr. 5) a okolo střely v ústí nábojnice (Obr. 6). Tímto se mělo zabránit vniknutí oleje do náboje, který byl delší dobu v silně namazané zbrani. Tato munice nebyla všeobecně zavedena do armády, v případě použití ve zvláštních klimatických podmínkách byla označena dodatkem "trop". Používal se červený a během války i černý lak. V roce 1926 firma RWS vyrábí nekorozivní zápalkovou slož a ostatní výrobci ji brzy následují. Do armády byla zavedena pod označením "slož 30". Obr. 5: Utěsněné proti oleji Obr. 6: Utěsněné proti oleji Wermacht v ráži 9 mm Parabellum v roce 1938 zavádí pistoli P 38 nahrazující pistoli P 08, která nebyla vhodná pro masovou výrobu. Pistole P 38 při 15

délce hlavně 125 mm má vyšší úsťovou rychlost 340 m/s a úsťovou energii 461J. Dále se zavádí samopal MP 38, který je později balisticky shodný se samopalem MP 40. Zbraně, jejichž hlaveň o délce 250 mm má úsťovou rychlost 390 m/s a úsťovou energii 608 J (Matyšek, 1983). Praktické zkušenosti období 1. světové války ohledně nedostatku surovin byla ve výzbrojním oddělení Armádního zbrojního úřadu přijata opatření, která by v budoucím konfliktu omezila závislost na barevných kovech z dovozu. 1.3.3 Období 2. světové války Počátkem válečného konfliktu byly náboje německé konstrukce s mosaznou nábojnicí, celoplášťovou střelou s výplní olova a plášť střely byl plátován mosazí (Obr. 7). Postupem času docházelo k úbytku nerostných surovin pro výrobu zbraní a munice. Díky předvídavost Armádního zbrojního úřadu, byly plně zúročeny poznatky, při výrobě nábojů s omezeným množstvím barevných kovů. Při výrobě zápalek se začal používání oboustranně pozinkovaný železný plech, podobně jako u puškové zápalky 30/40. Prováděly se pokusy s ocelovými poměděnými a ocelovými lakovanými nábojnicemi. Při zkouškách u útvarů se lakované více osvědčily a byly proto zavedeny. Speciální olivově zbarvený kluzný lak (Gleitlack) umožňoval dobrou funkci nábojnice ve zbrani. Nábojnice byla vcelku propracovaná, problémy se spolehlivostí a funkčnosti téměř nevyskytovaly, ale toto střelivo nebylo vhodné pro použití v pistoli P 08, jelikož zde docházelo ke zvýšenému procentu závad (zadření v nábojové komoře). Na krabičkách této munice byl nejprve nápis jen pro samopaly u nábojnic nové výroby Pro pistole 08 vhodné omezeně jednotlivé zadření nábojnic. Ocelová nábojnice byla na dně označena zkratkou "St". Nábojnice vyrobené podle vylepšeného výrobního postupu, byly označeny "St+" (Obr. 8) a později pouze " +". 16

Obr. 7: Německý náboj z počátku Obr. 8: Příklad znační ocelové 2. světové války nábojnice Plátované pláště střel byly nahrazovány ocelovým pláštěm, povrchově upraveným např. fosfátováním. Pro úsporu olova, byl zaveden pistolový náboj 9 mm Parabellum "m.e." (mit Eisenkern). Olověné jádro střely je nahrazeno ocelovým (Obr. 9), pouze v zadní válcové části střely je mezi jádrem a pláštěm slabá olověná vrstva. Toto jádro bylo z obyčejné oceli bez jakýchkoliv úprav tvrdosti. Mělo za účel pouze spořit olovo, nikoliv zvýšit průbojnost střeliva. Aby se náboj dal poznat a zároveň se ušetřila měď je plášť střely černě lakován (Obr 10). Obr. 9: Střela s ocelovým jádrem Obr. 10: Černé lakování střely Průbojnost proti ocelovému plechu byla o něco vyšší než u předešlých střel, ale v důsledku nižšího příčného zatížení (hmotnost střely 6,4g), byla zase větší energetická ztráta při probíjení materiálu cíle. S ohledem nato byl náboj přejmenován na "m. K." (mit Kern). Koncem války byly i tyto střely nahrazovány střelami z práškového železa (Obr. 11) tzv. Seintereisen-Geschoss. 17

Obr. 11: střela z práškového železa Při výrobě střely byl železný prach při teplotě blízké tavící, pod vysokým tlakem lisován do tvaru střely. Váha střely byla 5,8 g. Označení náboje "SE". Střela neměla plášť a lze ji poznat podle šedé barvy. Pro zvláštní účely se vyráběl tzv. náboj pro krátké vzdálenosti označen jako "S" (Schalldämpfer - tlumič). Tento náboj měl střelu o váze 10 g, redukovanou prachovou náplň a úsťová rychlost střely byla podzvuková. Používal se v samopalech a pistolích s tlumičem. Vzhledem k velké váze střely a poměrně nízké úsťové rychlost (pod 330m/s) byla dráha střely značně zakřivená a přesnost nižší. Náboj měl trávově zelenou nábojnici nebo šedou fosfátovanou nábojnici, která byla na dně značena pouze. Ve Velké Británii se vyráběl podobný náboj pro samopaly "STEM Mk II S" (Matyšek, 1983; Luger, 1995). RSHA otrávená střela (Obr. 12) (Milan Kovář, SR 5/2000) Během války byl vyvíjen tajný projekt otrávené střely. Otrávené střelivo bylo v důkladných německých spisech označováno jako K-munice, jejímž propagátorem byl proslulý Sturmbannführer SS Otto Skorzeny, který ve funkci vedoucího skupiny VI S (sabotáže) RSHA (Hlavní říšský bezpečností úřad, který vznikl 27. září 1939) a jako velitel zvláštní jednotky SONDERVERBAND SS FRIEDENTHAL požádal v rámci své pravomoci 25.března 1943 o poslání několika vzorků pistolových nábojů ze známého výzkumného střediska CHEM.G.27 (chemická skupina 27) působícího ve Spandau a spadajícího pod berlínský Kriminalisticko-technický ústav. Jednalo se o vzorky v rážích 6,35 mm, 7,65 mm a 9 mm Luger. SK-munici v ráži 9 mm Luger, podle poválečných svědků, Skorzeny nechal provádět výzkumné práce na vězních v koncentračním táboře, Sachsenhausenu (kde bylo umístěno i výzkumné oddělení SS pro výzbroj), 18

a to pod dohledem táborového šéflékaře Baumkörtera a pracovníků berlínského Kriminalisticko-technického ústavu (přesněji jeho referátu chemického a biologicko-přírodovědného výzkumu se zkratkou VD2). Po vstřelení do svalu, vězni v několika minutách umírali. Tyto popsané příznaky u zavražděných vězňů napovídají, že se mohlo jednat o alkaloid nikotinu Jediný známý exemplář náboje K se vyskytuje u sběratele nábojů v USA. Ing. Vladislav Badalík (Otrávené střelivo za II. světové války, SR č. 12/90, s. 4-5) se zmiňuje o německém náboji ráže 9 mm Luger s otrávenou střelou, který byl v závěru války nalezen v ruinách domu již dříve propagovaného šéfa německé policie von Helldorfa. Střela měla ocelovou hlavici. V její zadní (dnové) části byl hrot, který při nárazu na cíl rozbil skleněnou kapsli s jedem a ten pak pronikl podélně naříznutým pláštěm střely do okolního prostředí. Ani později provedenými expertízami se nepodařilo řádně určit typ jedu (pravděpodobně se jednalo o nikotin). Na pokusy v táborech si Skorzeny si později vůbec nevzpomínal. Popíral také, že by německé náboje s otrávenými střelami byly kdy použity (bojové použití se nikdy neprokázalo). Obr. 12: Otrávená střela (SR 5/2000) Finsko, Francie, Velká Británie požívají i střelivo se stopovkou v ráži 9 mm Parabellum. Střelivo se stopovkou v této ráži slouží častokrát k označení cíle v nočním boji, ale i za dne. Ve Švýcarsku během 2. větové války bylo pokusně používáno střelivo s hliníkovou nábojnicí. Jako materiál se používal tzv. Avoinal, který byl používán na výrobu pístů leteckým motorů. Od tohoto střeliva se ale upustilo. 19

Během válečného konfliktu došlo k rozšíření zbraní německé armády, komorovaných na náboj 9 mm Parabellum, takřka po celém světě. Díky kořistním zbraním došlo k rozšíření i uvedeného náboje, který byl vyvíjen a ověřen během dvou světových válek. Jedná se bezesporu o největší kompromis mezi výkonem a objemem (velikostí) a mezi zastavovacím účinkem a průbojností a již v tomto období je v nabídce mnoha muniček světa. Určitě měla vliv na rozšíření náboje i obliba pistole Parabellum (Matyšek, 1983). 1.3.4 Období po 2. světové válce Po 2. světové válce byla v Německu zakázána veškerá výroba zbraní a střeliva, zbrojní průmysl byl demontován. Později byla výroba částečně obnovena pro státní orgány. Po včlenění Buneswehru do NATO byla výroba přizpůsobena standardu NATO. Označení náboje 9 mm Parabellum se pomalu vytrácí, dochází k jeho zkrácení označení na 9 mm Para nebo 9 mm Luger. NATO užívá bojový náboj pod označením 9x19. USA, které se zarputile nechce vzdát své pistole.45 Colt. Náboj 9 mm Para používají pro samopaly zvláštních komand. V této době vyráběné střelivo pro jednotky NATO pro náboj 9x19 mělo tyto parametry: rychlost střely v 10 m 375 +- 15 m/s při délce hlavně 200 mm váha střely 8 +- 0,1 g střední tlak plynů 2600 kp/cm2 maximální tlak plynů 3000 kp/cm2 váha prachu 0,35 g druh prachu nitrocelulosový, lístkový střela celoplášťová ogivální plášť střely ocel oboustranně plátovaná tombakem jádro střely tvrdé olovo ( 2 až 3 % antimonu ) výtahová síla střely více jak 20 kp zápalka mosazná, nerezavějící slož váha náboje 12,3 g 20

Všechny náboje se dodávaly v olejotěsném provedení od jisté doby je u německých nábojů červené lakování ústí nábojnice nahrazeno černým lakováním střely uvnitř nábojnice tzn., že je patrné až po vystřelení střely z nábojnice. I použitý prach se liší svými vlastnostmi od prachu předválečného, jak je patrno z váhy prachu a tlaku plynů. Jeden z důvodů byl i úsťový plamen z pistolí. Nový prach je razantnější a krátké hlavně zabezpečuje vyšší výkon, výkon samopalu zůstal stejný (Matyšek, 1983). Bývalý východní blok byl ovlivněn Varšavskou smlouvou, která měla zaveden jako pistolový náboj 7,62x25 a proto v těchto zemích byl náboj 9 mm Luger nepříliš rozšířen. 1.3.5 Období 90. let 20. století Vzhledem k tomu, že oblíbenost ráže 9 mm Luger se stále rozšiřovala mezi uživatele a čím dál více proniká do ozbrojených sborů celého světa, začínají renomované muničky po celém světě počátkem 90. let experimentovat s uvedeným nábojem. Tyto změny se především týkají konstrukce střel, kdy vyvstávají požadavky především z řad ozbrojených složek po nábojích např. s vyšším zastavovacím účinkem, vyšší průbojností, nebo i po cvičných nábojích. Dochází k vývoji např. poloplášťových střel, dále střel s řízenou deformací a podobně Dále dochází k čím dál většímu využívání náboje při sportovní střelbě. V této době je náboj tak rozšířen, že snad nechybí v nabídce žádné z muniček a jeho další vývoj již nemožný obsáhnout. 1.3.6 Současnost Počátkem 21. století slučují známé muničky v koncerny a na základě požadavků bezpečnostních sborů začínají, krom běžné munice, vyvíjet specifickou munici, často označovanou jako policejní střelivo. Toto střelivo má střely vyrobeny převážně z homogenních materiálů slitin CuZn. Střely pro své vlastnosti jsou někdy označovány jako inteligentní střely jelikož se dokáží přizpůsobovat materiálům, kterými pronikají. V měkkém cíli zvětšují svůj průměr a tím dochází k velkému zastavovacímu účinku, u pevných cílů se sbalí a energii využívá k probití materiálu. 21

Střelivo, které nelze opomenout vyvinul český konstruktér a vynálezce v oblasti výbušnin a střeliva pan Vlastimil Libra, který vyvinul náboj nepředstavitelné průbojnosti pod označením 9 mm LUCER LIBRA SNAIL o hmotnosti střely 6,5g a 2,9g. Náboj je schopný prostřelit např. 46 vrstev materiálu Goldflex či 10mm silný ocelový plech. Dále je konstruktérem jednoho z nejpřesnějších nábojů pro sportovní střelbu na světě pod označením 9 mm Luger extra sport, při rozptylu pouhých 24 mm při střelbě na 25m. Synonyma pro náboj 9 mm Luger (Hýkel, Malimánek, 1998) 9 mm 9 mm Suomi 9 mm Luger Parabellum 9 mm Pistolenpatrone 08 9 mm NATO 9 mm Pistolenpatrone 400 (b) 9x19 mm 9 mm m/34 9x19 mm NATO 9 mm m/39 9mm Parabellum 9 mm vz. 48 9mm Para PM 9 9 x 19 Parabellum DWM 480C 9 mm Luger DWM 480D 9 mm M.38 DWM 487C 9 mm Beretta (1915) GR 927 SAA 495 22

2. Konstrukce náboje 9 mm Luger Jedná se o pistolový náboj se středovým zápalem, který je úspěšně používán jak v krátkých palných zbraních (pistole, revolver) tak i v samonabíjecích a opakovacích puškách nebo v samopalech. 2.1 Konstrukce náboje Náboj - je celek, který obsahuje všechny části střeliva, které jsou zapotřebí k výstřelu. Většinou je tvořen z nábojnice, střely, zápalky a prachové náplně (Obr. 13). Obr. 13: Popis náboje Funkce náboje - po úderu na zápalku dochází k iniciaci třeskavé slože zápalky, kdy dochází k zažehnutí prachové slože, přes otvor ve dně nábojnice (zátravka). V prostoru nábojnice dochází k chemické reakci- hoření. Tím dochází k nárůstu tlaku, uvolnění střely a vymetení střely z hlavně zbraně směrem k cíli. 23

2.1.1 Nábojnice Nábojnice spojuje všechny části náboje v celek a svou roztažností zabraňuje úniku plynů závěrem zbraně. Popis nábojnice (Obr. 14) 1. dno nábojnice 2. část pro prachovou náplň 3. hrdlo nábojnice 4. lůžko zápalky 5. zátravka - typu Boxer, Berdan (Obr. 15) Obr. 14: Popis nábojnice Obr. 15: Typy zátravek Materiály, ze kterých se vyráběly nábojnice: mosaz - je jedním z nepoužívanějších materiálů nábojnic. hliník - hliníkové nábojnice byly od roku 1941 (ve Švýcarsku) vyráběny, aby se ušetřilo mosazi. Používají se dodnes. Vyrábí hlavně firma CCI v USA s poznámkou "nevhodné k přebíjení". ocel - povrchově upravována proti korozi např. fosfátováním, lakováním. další materiály - např. plast, který se používá k výrobě slepých, cvičných či neletálních (nesmrtících) nábojů. 24

2.1.2 Střely Střela je objekt, který je vymeten za pomoci plynů ze zbraně směrem k cíli. Ke stabilizaci střely je použita rotace. Dnes používané střely jsou velmi různorodé, od základních materiálů a tvarů, až po konstrukčně složité střely vyvinuté pro specielní účely (Frenzl, 1993). Nejčastější typy a označení střel na českém trhu: FMJ (Full Metal Jacket)- celoplášťová střela SP (Soft Point) - poloplášťová střela HP (Hollow Point) - střely s řízenou deformací LR (Load Round) - olověná střela 2.1.3 Prachové náplňě (slože) V současnosti se používají různé typy bezdýmných prachů tzv. kordit (Obr. 16) a jejich navážka odpovídá hmotnosti a materiálu střely. Kordit je bezdýmná výbušnina, která se skládá ze dvou látek - nitroglycerinu a nitrocelulózy vynalezená A. Nobelem 1887, která se používá jako pohon do nábojů střelných zbraní či na trhací práce v lomech. Střelný prach (černý prach), jenž kdysi zastával obě tyto funkce, se dnes používá velmi zřídka v lomech, nejširší využití má v zábavné pyrotechnice. Do střelných zbraní se nehodil, protože plyny, které vznikají při jeho hoření, zejména oxid siřičitý, mají korozivní účinky (Faktor,2003). 25

Obr. 16: typy střelného prach (http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/1/1e/powder_samples.jpg/220px- Powder_Samples.jpg) 2.1.4 Zápalky Pyrotechnický iniciátor určený k zapálení prachové náplně náboje. Silný úder zápalníku na dno zápalky narazí zápalkovou slož na kovadlinku. Úderem iniciovaná slož prudce zahoří a vzniklý plamen prošlehne zátravkou a dojde k zápalu prachové slože. Čím intenzivnější je plamen ze zápalky, tím je silnější zápal a rychlejší průběh vzplanutí prachové náplně. V současnosti se preferují zápalky novodobých konstrukcí, např. typu NEROXIN, s nekorozivními a neerozivními vlastnostmi nebo s označením např. NONTOX, SINTOX, které se vyznačují tím, že povýstřelové zplodiny těchto nábojů neobsahují těžké kovy např. olovo, baryum, rtuť a antimon (Lexikon zbraně, 2003). 26

Typy zápalek (Obr. 17): zápalka bez vložené kovadlinky, funkci kovadlinky přebírá výstupek na dně lůžka nábojnice zápalka s vloženou kovadlinkou Obr. 17: Typy a popis zápalek Složení zápalky: kalíšek zápalky vyrábí se převážně z mosazi kovadlinka zápalky - vyrábí se převážně z mosazi krycí kalíšek vyrábí se z papíru nárazové slože dle typu zápalky 2.2 Náboje vycházející z konstrukce 9mm Luger Zde byly dohledány některé náboje, které vznikly z konstrukce náboje 9 mm Luger. Je zde popsáno, kdy náboj vznikl a jaké byly důvody jeho vzniku. 2.2.1 Náboj 9 mm Luger +P Náboj vznikl v 80. letech v USA na základě pokusů o zvýšení standardního výkonu náboje 9mm Luger, který by umožnil dosažení vyššího faktoru ve sportovní combat střelbě a pro obranou střelbu by dosáhl vyššího zastavovacího účinku. Tohoto cíle se podařilo dosáhnout jen za cenu překročení maximálního povoleného tlaku. Vzhledem k tomu, že náboj 9 mm Luger +P disponuje vyšším spotřebním i zkušebním tlakem je označován jako ráže náboje a 27

to i když má shodné rozměry jako náboj 9 mm Luger. Označení +P znamená "zvýšený tlak"(z anglického tlak =pressure). Tento náboj je možné používat jen ve zbraních přezkoušených a označených pro zvýšený tlak (Hýkel, Malimánek, 1998). 2.2.2 Náboj 9 mm Federal Náboj v roce 1986 uvedla na trh americká firma Federal Cartridge Co. Jedná se v podstatě o náboj 9 mm Luger, kdy je jeho nábojnice opatřena okrajem pro užívaní v revolverech, opatřených komorou 9 mm Luger, bez užití klipů. Náboj však není moc rozšířen (Hýkel, Malimánek, 1998). 2.2.3 Náboj 9 mm Glisenti (Obr. 18) Jedná se o italský služební náboj pro samonabíjecí pistoli Glisenti model 1910. Náboj je rozměrově shodný s nábojem 9 mm Luger, jeho výkon je však asi o jednu třetinu nižší. Byl vyráběn pouze se střelou ve tvaru komolého kuželu. Náboj 9mm Glisenti od náboje 9 mm Luger je rozeznatelný jen podle dnového razidla (Obr. 19). Náboj byl zaveden do roku 1938 jako služební náboj v italské armádě a byl vyráběn pouze státní muničkou v Itálii. Po 2. světové válce byl komerčně vyráběn italskou firmou G.Fiocchi, Lecco(Hýkel, Malimánek, 1998). Synonyma: 9 mm italský pistolový náboj, model 1910 PLAMO.910 LR1 28

Obr. 18: Náboj 9 mm Glisenti Obr. 19: Dnové značení Glisenti 1 iniciály přejímacího inspektora Bernardo Pilóni 2 rok výroby 1918 3 označení muničky PIROTECNICO BOLOGNA 29

2.2.4 Náboj 9 x 21 (Obr. 20) V některých státech (např. Itálii) je zakázáno držení zbraní komorovaných na služební náboj, jsou tedy zde zakázány civilní pistole ráže 9 mm Luger. Vzhledem k tomu, že je to jedna z nejrozšířenějších ráží užívaných pro sportovní střelbu vznikla v těchto státech v 80. letech poptávka po pistolích s podobným výkonem pro sportovní střelbu. Řešení tohoto problému se ujal Armando Pisceta od firmy Armi Jäger, který zkrátil nábojnici 9 mm Steyr na 21,00 mm a zkonstruoval nová náboj. Protože v Itálii výrobci munice neprojevili zájem o výrobu nového náboje, byl pro jeho výrobu získán izraelský podnik Izrael Military Industry. Náboj dnes vyrábí několik výrobců a od roku 1992 začala tento náboj dodávat firma Sellier & Bellot. Náboj je laborován i na vyšší výkon pro střelbu podle pravidel IPSC pro dosažení vyššího faktoru (Hýkel, Malimánek, 1998). Obr. 20: Porovnání náboje 9 mm Luger (nahoře) a náboje 9 x 21 (dole) 30

3. Analýza střeliva užívaného u Policie ČR V této části bude analyzováno střelivo používané u Policie ČR, popsány technické požadavky na policejní střelivo. Dále popsáno typové označení těchto nábojů a jejich výhody a nevýhody. 3.1 Zavedení nábojů 9 mm Luger u Policie ČR Náboj 9 mm Luger se k Policii ČR začal zavádět koncem 20. století, kdy postupně docházelo k nahrazování tehdejších nábojů 9 mm Makarov a 7,65 Browning. V současnosti Policie ČR používá šest druhů nábojů 9 mm Luger a to od několika výrobců. Tyto náboje jsou různé konstrukce, ale jejich společná vlastnost je, že spolehlivě musí zabezpečovat funkčnost zbraně., které Policie ČR používá. To jsou: Pistole CZ 75 D Compact Glock 19, 17, 26 Beretta 92 Walther P 99 Samopaly Steyr AUG Carbine HK MP 5 A, K, SD 3.2 Požadavky na policejní náboj 9 mm Luger Na policejní střelivo jsou kladené značné požadavky, které vyplývají z "Technické směrnice pro náboj 9 x 19 určený pro použití v policejních zbraních." (Musil, 2003) tato směrnice čerpá z dostupných materiálů používaných v tendrových podmínkách pro dodávky nábojů policii v Evropských zemích. 31

Technické požadavky: Náboj 9 x 19 se sníženým obsahem škodlivých látek musí bezporuchově střílet z policejních zbraní také při extrémních teplotách a po působení vlhkosti (klimatické zatížení). Musí být přitom zaručena funkční spolehlivost a přesnost střelby. Musí být zaručeno, aby při střelbě, nedocházelo k ohrožení zdraví zúčastněných i nezúčastněných osob nebo k jeho poškození, například v důsledku uvolňování škodlivých látek nebo odletování kousků kovů. Dodržení rozměrů, vnější vzhled a označení Každý náboj musí mít na dně následující identifikační označení: Označení ráže 9 x 19 Označení výrobce Rok výroby Materiály a komponenty Použité materiály, přípravky a výrobky budou výrobcem nebo dodavatelem analyticky vyhodnoceny na snášenlivost s životním prostředím. Z tohoto důvodu musí být vystaveny listy s bezpečnostními údaji o chemickém složení materiálů. Zážehová slož a výmetná náplň Budou uznány údaje o zážehové složi a výmetné náplni, které jsou uloženy ve Vojenském technickém ústavu výzbroje a munice Slavičím. Posuzování provádí Kriminalistický ústav Praha. Policejní střela musí splňovat následující požadavky: Malé ohrožení nezúčastněných osob Malé nebezpečí odrazu Velké předání energie na měkké cíle pro zajištění neschopnosti pokračování v útoku a útěku Nevytváření střepin Dostatečná účinnost při zasažení tvrdých cílů a vozidel 32

Mohou být použity střely celoplášťové (střela, u níž je celá vodící část a špička obalena pláštěm) s měkkým jádrem a dno opatřené krytkou, celoplášťové a polopášťové (plášť pokrývá vodící část střely, špička střely však není uzavřena pláštěm)s jádrem prostým olova, nebo homogenní střely (střela vyrobená z homogenního materiálu - kromě olova a olověných slitin) Střela musí zajišťovat bezporuchové navedení náboje ze zásobníku do komory zbraně. Při střelbě se nesmějí odštěpovat žádné části střely, které by mohly způsobit zranění. Pro správnou funkci třely potřebné díly, jako jsou např. krytky, se mezi to nepočítají. Dále musí splňovat šest požadavků z termální balistiky při testování na pěti cílových médiích. Účinnost na nekryté měkké cíle Provádí se na želatině a vyhodnocuje se délka trhliny. Zkušební podmínky: Délka hlavně 100 mm Vzdálenost střelby 5 m Počet výstřelů 10 Dopadový úhel 0 o NATO, dráha střely kolmo k čelní straně Želatina o rozměru 15x15x35 cm (1 výstřel na blok) Místo zásahu uvnitř kruhu o průměru 5 cm od středu Měření rychlosti 3 m Musí být splněno: Hloubka průniku musí být minimálně 20 cm a maximálně 30 cm, ani jedna hodnota se nesmí vyskytnout mimo meze. Předání energie musí být maximálně 60 J/cm 2 a nesmí být překročena, po dráze minimálně 5 cm se dosáhne 30 J/cm 2 a během testu nesmí dojít k rozpadu střely (hmotnost střely po zásahu musí být větší než 98% původní váhy). 33

Účinnost na zakryté měkké cíle Provádí se na želatině, která je překryta třívrstvou polyesterovou tkaninou vrstvenou s PVC. Zkušební podmínky jsou shodné jako na nekryté měkké cíle. Musí být splněno: Hloubka průniku musí být minimálně 20 cm a maximálně 35 cm, střela nesmí opustit blok želatiny. Předání energie musí být maximálně 60 J/cm 2 a nesmí být překročena, po dráze minimálně 5 cm se dosáhne 20 J/cm 2 a během testu nesmí dojít k rozpadu střely (hmotnost střely po zásahu musí být větší než 98% původní váhy) Účinnost na tvrdé cíle Tento test účinnosti se provádí na registru ocelových plechů. Plechy jsou k sobě v rozích připevněny závitovou tyčí a mezi nimi jsou ponechány 20 mm mezery. Zkušební podmínky: Délka hlavně 100 mm Vzdálenost střelby 5 m Počet výstřelů 10 Dopadový úhel 0 o NATO, dráha střely kolmo k čelní straně Ocelový plech plech válcovaný za studena Rozměry plechu 250x250x1mm Musí být proraženy minimálně 4 plechy. Účinnost po průstřelu skla Provádí se na tabuli z vrstveného bezpečnostního skla (Škoda Octávia Planilux 2,5 mm, 0,76 mm automobilová fólie MV, Planilux 2,5 mm) o rozměrech 800x800mm. Toto sklo se postaví 30 cm před želatinový blok pod úhlem 45 se nastřelí. 34

Musí být splněno: Hloubka průniku minimálně 10 cm a maximálně 30cm. Směr výstupu z tabule uvnitř kuželu o vrcholovém úhlu 25, vztaženo na původní směr natřelení. Účinnost na pneumatiky Střela musí být schopna proseknout do pneumatiky otvor (Obr. 21). Tímto otvorem musí být možné protáhnout kovový kolík o průměru 4 mm s rámusem na špičce 2 mm, silou maximálně 50N, což odpovídá síle ruky. Obr. 21: Proseknutí pneumatiky 1 speciální policejní střelou 2 komerční střelou FMJ Kriminálně technické požadavky Policejní střela musí po vystřelení nést na svém povrchu stopy vhodné k individuální identifikaci zbraně. Cvičná střela Policejní cvičná střela je určena především pro střelecký výcvik a pro udržování střeleckého výcviku. Musí splňovat požadavky na policejní střelu. 35

S ohledem na existující střelnice musejí být zohledněny tyto požadavky: Malé nebezpečí odrazu a zpětného odrazu Malé zatěžování záchytných systémů střel v dopadišti Jednoduchá možnost jejich likvidace a oddělování od materiálů sloužících k záchytu střel Nábojnice Používá se těsnění schopný nábojnicový materiál, který musí být schopen zajistit funkci v hladkých nábojových komorách a v komorách opatřených tlak vyrovnávajícími drážkami, popřípadě odlehčujícími drážkami. Nabíjecí schopnost Náboj musí být nabíjení schopný, což je pokládán, když je možné jej zasunout do měrky nabíjecí schopnosti maximálně silou 40N. Zkouška je prováděna s 315 náboji a není povolena žádná chyba. Vodotěsnost (hermetičnost) Náboj musí být vodotěsný (Obr. 21). 32 nábojů se ponoří na plocho do vody minimálně 50 mm pod hladinu. Tlak nad vodní hladinou se s ohledem na okolní tlak vzduch se sníží o 500 hpa a takto se udržuje minimálně 30 sekund. V případě, že se během zkoušky (30 sekund) uvolní z jednoho náboje 5 bublinek je náboj označen jako netěsný. Obr. 22: Známky po hermetičnosti 36

Výtahová síla a schopnost opakovaného nabití Výtahová síla (F A ) střely se měří pomocí kalibrovaného zařízení a provádí se s 32 nově vyrobenými náboji = 2,198. 300N při vytahovací rychlosti přibližně 100 mm/min. Stálost vůči tvorbě napěťových trhlin Tato zkouška se provádí s 32 náboji tak, že se na 30 sekund noří do 4% kyseliny dusičné a následně se opláchnou pod proudící vodou. Následně se náboje při pokojové teplotě uloží na 15 minut do 1% roztoku dusičnanu rtuťnatého. Na náboji nesmí být žádné trhliny. Zápalky Zkouška se provádí se 125 kusy zápalek při pádové výšce 76 mm a 305 mm, hmotnost pádové kuličky je 55gramů. Z pádové výšky 76 mm nesmí dojít k žádné iniciaci zápalky a z pádové výšky 305 mm nesmí dojít k žádnému selhání iniciace zápalky. Tlak plynů 310,5 Mpa. Náboje musí splňovat průměrný tlak 270 Mpa a horní toleranční mez je Doba vývinu rány Doba vývinu rány se měří společně s měřením tlaku při teplotě + 21 C a musí mít hodnotu 3 ms. Energie střely Energie policejní střely se zkouší ze zkušební hlavně o délce 100 mm ± 1mm a musí poskytnout v průměru nejméně 500J. Z 30 zkušebních nábojů nesmí žádná hodnota klesnout pod 480 J. Zkoušené náboje se uloží nejméně na 6 hodin při teplotě + 21 C poté jsou stříleny při okolní teplotě. 37

Přesnost Střední hodnota rozptylu 2R100 pro 30 výstřelů ze vzdálenosti 25 metrů musí být: 2R100 8 cm Zkouška je volitelně provedena: Zkouška je prováděna ze zkušební hlavně o délce 100 mm ± 1mm při okolní teplotě. Pro zahřátí hlavně se střílí 3 náboje, které se do zkoušky nezapočítávají. Akusticko-elektrickém nebo opticko- elektrickém terči Papírovém terči Vyhodnocení nástřelek se provádí od středu střelného otvoru ke středu střelného otvoru. 38

3.3 Současný stav užívaného střeliva u Policie ČR Polici ČR v současné době používá šest druhů náboje 9 mm Luger. Dva z nich jsou s komerční střelou a zbývající s moderními speciálními policejními střelami. 3.3.1 Náboje s komerční střelou Náboj 9mm Luger (9x19) se střelou FMJ o hmotnosti 7,5gramu (Obr. 23). Obr. 23: Náboj 9mm Luger (9x19) Obr. 24: Dnové značení se střelou FMJ Jedná se o nejpoužívanější náboj u Policii ČR. Dodává jej firma Sellier & Bellot, a.s. Vlašim a byl uzpůsoben požadavkům Policie ČR. Je určen pro střelbu ze zbraní komorovaných na náboj 9 mm Luger. Dnové značení náboje je 9 x 19 (Obr. 24) (Sellier&Bellot, 2006). Součásti náboje a jejich složení Nábojnice je vyrobená ze slitiny CuZn30 Výmetná náplň - jednosložkový nebo dvousložkový prach Střela - jedná se o celoplášťovou střelu FMJ, která se skládá z pláště střely (ocelový plášť plátovaný CuZn10) a jádra střely (slitina olova a antimonu) (Obr. 25). Zápalka typu NEROXIN s nekorozivními a neerozivními vlastnostmi. Náboj se označuje ražením na dně nábojnice a zalakováním spáry, včetně zápalky zeleným lakem. 39

Obr. 25: Celoplášťová střela FMJ Hodnoty náboje Rychlost střely se považuje za vyhovující, je-li splněna rychlost 370 ±15 m/s. Přesnost nábojů se považuje za vyhovující, je-li při střelbě ze standardní rozptyloměrné hlavně na vzdálenost 25 m splněno že 2R100 50 mm. Výhody a nevýhody pro policejní využití náboje: Výhody: dobrá schopnost průniku různými materiály (průbojnost) příznivá cena Nevýhody: vysoké riziko odrazu střel a střepin velmi malý zastavovací účinek proti živé síle nežádoucí vysoká energie střely po průniku měkkých tkání špatný výsledek při střelbě na pneumatiky vozidla (pomalý únik tlaku vzduchu) Výše uvedený náboj používají všichni policisté pořádkové policie, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR.. Používá se pro nácvik střelecké přípravy i pro výkon služby (každý policista má ke své osobní služební zbrani přidělen určitý počet nábojů, který nazýváme palebný průměr. Liší se dle typu zbraně). 40

Náboj 9 mm Luger NONTOX (9x19) se střelou TFMJ o hmotnosti 8 gramu (Obr. 26). Obr. 26: Náboj 9 mm Luger NONTOX Obr. 27: Dnové značení (9x19) se střelou TFMJ Tento náboj Policii ČR opět dodává firma Sellier & Bellot, a.s. Vlašim a plně odpovídá jejím požadavkům. Je určen pro střelbu ze zbraní komorovaných na náboj 9 mm Luger. Jedná se o náboje s kompletně novým typem zápalky s označením NONTOX a vyznačují se tím, že povýstřelové zplodiny těchto nábojů neobsahují těžké kovy (olovo, baryum, rtuť a antimon). Dnové značení náboje je 9 x 19 NONTOX (Obr. 27) (Sellier&Bellot, 2006). Součásti náboje a jejich složení Nábojnice je vyrobená ze slitiny CuZn30 Výmetná náplň - jednosložkový nebo dvousložkový prach Střela - jedná se o celoplášťovou střelu TFMJ, která se skládá z pláště střely (ocelový plášť plátovaný CuZn10) a jádra střely (slitina olova a antimonu), zadní část střely je zakryta fólií, která je vyráběna slitiny CuZn10 (Obr. 28). Zápalka - typu NONTOX s nekorozivními a neerozivními vlastnostmi, která neobsahuje Pb, Ba, Hg, Sb. Obr. 28: Složení střely TFMJ 1 plášť střely; 2 jádro střely; 3 krycí fólie 41

Náboj se označuje ražením na dně nábojnice a zalakováním spáry, včetně zápalky červeným lakem. Hodnoty náboje Rychlost střely se považuje za vyhovující, je-li splněna rychlost 355 ±15 m/s. Přesnost nábojů se považuje za vyhovující, je-li při střelbě ze standardní rozptyloměrné hlavně na vzdálenost 25 m splněno že 2R100 50 mm. Policejní využití náboje je na krytých střelnicích pro výcvik policistů. Výhody: bez povýstřelových škodlivých zplodin 3.3.2 Náboje se speciální policejní střelou Jedná se o náboje se speciální konstrukcí střel, mnohdy jsou tyto střely označovány jako inteligentní střely vzhledem ke svým vlastnostem přizpůsobovat deformaci střely materiálu, do kterého vniká. Výše uvedené náboje používají pouze policisté zařazeni u speciálních útvarů Policie ČR. Náboje ACTION 4 a ACTION 5 Jedná se o náboje společnosti RUAG Ammotec, která obdržela v červenci 2003 od zkušebny zbraní a střeliva v Ulmu jako první výrobce střeliva certifikát, podle něhož policejní náboj 9 x 19 mm SINTOX, ACTON 4 zcela splňuje požadavky stanovené Technickou směrnicí náboje 9 x 19 mm se sníženým obsahem škodlivin (RAUG Ammotec, 2007). Náboj 9x19 Sintox ACTION 4 se střelou o hmotnosti 6,1 gramů (Obr. 29). Obr. 29: Náboj 9x19 Sintox ACTION 4 42

Typ Action 4 je v Německu certifikován podle zvláštní policejní technické normy. Konstrukce střely zohledňuje širokou paletu požadavků. Deformace při zásahu biologického cíle je laděna tak, aby vyhověla přísné policejní normě. Předání kinetické energie střely zkušebnímu cíli želatinovému bloku nesmí být vyšší než 60 J na centimetr délky střelného kanálu a nižší než 20 J/cm. Délka střeného kanálu musí být v intervalu 20 až 35 cm (RAUG Ammotec, 2007). Náboj 9x19 Sintox ACTION 5 se střelou o hmotnosti 6,1 gramů (Obr. 30). Obr. 30: Náboj 9x19 Sintox ACTION 5 Typ Action 5 je deklarován výrobcem jako střela pro zvláštní jednotky, optimalizovaná pro měkké cíle. Krom střely jsou v sestavě náboje použity stejné komponenty, jako u certifikovaného náboje Action 4. Předání kinetické energie střely zkušebnímu cíli želatinovému bloku v některých úsecích převyšuje hodnotu 70 J na centimetr délky střelného kanálu (výrobce uvádí průměrnou hodnotu 73 J/cm). Délka střeného kanálu je dle materiálů výrobce vždy kratší než 19 cm (RAUG Ammotec, 2007). Součásti náboje a jejich složení Nábojnice je vyrobená z mosazi Výmetná náplň - T3X Střela - jedná se o speciální policejní střelu, vyrobenou z homogenního materiálu slitiny CuZn (tvrdost slitiny je dána typem střely) ve tvaru ogiválu s neprůchozí čelní dutinou zakrytou balistickou kuklou, která je nedílnou součástí střely. Střela je hmotnosti 6,1gramů. Zápalka - typu SINTOX 4066 s nekorozivními a neerozivními vlastnostmi, která neobsahuje Pb, Ba, Hg, Sb s přídavkem identifikačního prvku. 43

Tabulka č. 2 - Základní hodnoty nábojů 9x19 Action 4 a 9x19 Action 5 Action 4 Action 5 Hmotnost střely 6,1g 6,1g Úsťová rychlost 420m/s 430m/s Úsťová energie Eo 538J 564J (RAUG Ammotec, 2007) Náboj 9 x19 MEN QD1 se střelou o hmotnosti 5,8 gramů (Obr. 31). Obr. 31: Náboj 9 x19 MEN QD1 Firma MEN (Metallwerk Elisenhütte v Nassau) se sídlem ve městě Nassau se řadí mezi nejvýznamnější výrobce munice a roce 2000 dosáhla certifikace policejního náboje PEP (Polizei-Einsatz-Patrone) se střelou označenou QD (Quick Defense). Součásti náboje a jejich složení Nábojnice je vyrobená z mosazi Výmetná náplň - jednosložkový nebo dvousložkový prach Střela - jedná se o speciální policejní střelu, vyrobenou z homogenního materiálu slitiny CuZn ve tvaru ogiválu s neprůchozí čelní dutinou zakrytou kuličkou, která je nedílnou součástí střely. Střela je hmotnosti 5,9 gramů. Tato střela se výrazně deformuje a tím předá rychleji energii cíli a tím se výrazně zkrátí i střelný kanál. Zápalka - typu SINTOX s nekorozivními a neerozivními vlastnostmi, která neobsahuje Pb, Ba, Hg, Sb. Tabulka č. 3 - Základní hodnoty náboje 9 x19 MEN QD1 Hmotnost střely 5,9g Úsťová rychlost 490m/s Úsťová energie Eo 520J (MEN, 2004) 44

Náboj 9 x19 Hirtenberg se střelou HMB o hmotnosti 5 gramů (Obr. 32). Obr. 32: Náboj 9 x19 Hirtenberg se střelou HMB Součásti náboje a jejich složení Nábojnice je vyrobená z mosazi Výmetná náplň - jednosložkový nebo dvousložkový prach Střela - jedná se o speciální policejní střelu s označením EMB (Expansive Mono Block), vyrobenou z homogenního materiálu slitiny CuZn, která má uprostřed střely válcovou stopku zakrytou plášťovou košilkou do tvaru tupého ogiválu. Čelní hrana košilky je narušena pro lepší řízení deformace. Střele je z jednoho kusu o hmotnosti 5 gramů. Zápalka - typu SINTOX s nekorozivními a neerozivními vlastnostmi, která neobsahuje Pb, Ba, Hg, Sb. Tabulka č. 4 - Základní hodnoty náboje 9 x19 Hirtenberg se střelou HMB Hmotnost střely 5g Úsťová rychlost 470m/s Úsťová energie Eo 640J Výhody a nevýhody nábojů s policejní střelou: Výhody: Střelivo se vyznačuje vysokým zastavujícím účinkem Velmi snižuje riziko zranění nezúčastněných osob Optimalizovaný účinek na další předpokládané cíle policejního zákroku (pneumatiky, osoby kryté karoserií vozidla nebo lehkými stavebními konstrukcemi). Nevýhody: Závažnější následky pro zasaženou osobu Střelivo je výrobně složitější a tedy i dražší 45

Tabulka č. 5 Technické parametry nábojů se speciální policejní střelou Max. Hloubka Typ předaná Výrobce Hmotnost Rychlost Energie průniku střely Energie Želatina [g] [m/s] [J] [J/c] [cm] A 4 Dynamit 6,1 420 538 55 27 A 5 Dynamit 6,1 430 564 73 < 20 QD- P.E.P. MEN 5,9 420 520 54 28 EMB Hirtenberger 5,0 506 640 68 22 Vzdálenost želatinového bloku 10 m, želatina nekrytá (Musil, 2004) Graf 1- hodnoty nábojů s policejní střelou po vstřelu do želatinového bloku: (Musil, 2004) 3.3.3 Výcvikové střelivo Simunition Jedním ze základních předpokladů pro zdařilý policejní zákrok je bezesporu výcvik zakročujících policistů. Dokonalé zvládnutí bezpečné manipulace se služební zbraní a nácvik střeleckých cvičení na střelnicích dokáží 46

policistu na služební zákrok připravit jen částečně, jelikož s ostrou municí lze provádět cvičnou střelbu pouze na terč. Pro zajištění bezpečnosti účastníků při výcviku a dokonalé navození reálné situace vyrobila kanadská společnost Simunition výcvikové střelivo, adaptéry pro střelbu touto municí ze standardních zbraní a ochranné pomůcky (Tůma, Valenta, 2006). Jedná se o střelivo FX, které je netoxické a neletální (nesmrtící). Střelivem lze navodit jakákoliv reálná situace bez nebezpečí úrazu či smrti. S municí lze provádět nácvik boje muže proti muži, střelbu na krátkou vzdálenost, provádět vstupy do objektů a modelové situace policejních hlídek s použitím zbraně. Chování a reakce policistů při těchto modelových situacích jsou velmi cenné. Nejen pro samotného policistu, který si prověří své reakce, střelecké schopnosti, využití právních aspektů v praxi, ale i pro instruktory, kteří tyto informace vyhodnocují a využívají je pro další výcvik policistů. Ráže 9x19 FX (Obr. 33) Toto označení není shodné se standardním nábojem 9 mm Luger a jeho záměna není možná. Dno nábojnice je sice shodné, ale nábojnice FX je pouze 13 mm dlouhá. Do délky 19 mm ji doplňuje plastový kontejner, který je svou zadní částí zasunut do nábojnice. V přední části kontejneru je zasunuta plastová střela se značkovací barvou o průměru 7,6 mm. Pro střelbu touto municí se musí na služební rám zbraně použít adaptér (závět, hlaveň, vratné pružina) pro střelivo FX. Obr. 33: Náboje 9x19 FX 47