Bohemistyka 2009, nr 2, ISSN 1642 9893 Mieczys³aw BALOWSKI Poznañ Slovanské paralely: Jiøí Orten a Krzysztof Kamil Baczyñski (2) * * Základem této studie je úplný text pøíspìvku pøipraveného pro konferenci v Ústí nad Labem, který nemohl být vytištìn v plné podobì z dùvodu rozsahu. Vyšla pouze jeho zkrácená verze, a to ve sborníku: Èesko-polské rozhovory, Ústí nad Labem 1994, s. 69 74. Paralely osudù obou básníkù, na nìû upozoròovali nìkteøí polští literární vìdci, zpracovala Irena Krasnická v diplomní práci Srovnání nìkterých rysù poezie K. K. Baczyñského a J. Ortena, reprezentantù mladé váleèné básnické generace, obhájené v roce 1982 na Filozofické fakultì Univerzity Karlovy v Praze. Ta se stala oporou pro naše další úvahy, pøedevším pro uvedenou studii. Pro tuto jubilejní pøíleûitost byl text pùvodní studie jazykovì revidován a byl doplnìn úvod a èást 3. Teï se ke starší studii vracím inspirován výroèím, a i proto, ûe se nad obìma autory nìjak zavøela voda. V tomto roce vzpomínáme 90. výroèí narození významného èeského básníka Jiøího Ortena, jen se narodil 30. srpna 1919 v Kutné Hoøe. Je to vítaná pøíle itost k tomu, abychom si ho pøipomnìli, proto e jak sám píše il jsem v èase velkého stmívání svìta, na to a nikdo z lidi nezapomene, a mne jednoho dne potkají! (Orten 1957, s. 233). Udìlejme to ve srovnání s polským básníkem K. K. Baczyñským, který il ve stejné dobì a za asi stejných podmínek v Polsku. Jak napsal Vilém Závada, Jiøí Orten je jedním z nejnadanìjších, a také nejpozoruhodnìjších básníkù, který vyšel ze školy [...] a z dru- iny, která se semkla okolo Františka Halase, ale jinak se vyvíjel zcela po svém a nezávisle na svém uctívaném vzoru (Závada 1982, s. 9). Na vazbu Ortena s ostatními èeskými básníky upozoròuje u døíve Robert Adam, který píše, e Orten šel cestou individuálního básnického vývoje, jeho hlavním stimulem (po stránce ladìní tvorby a èasto i po stránce formální) byla poezie Františka Halase. Obdobný a fyzicky bolestný pro itek èasu jej spojuje s velkým poèátkem èeské poezie, s Máchou, ze souèasných básníkù (generaènì starších) s Horou a Holanem (Adam 1967, s. 19). Umìlecký rùst básníka a jeho podíl na aktivitì celé generace je výraznì vidìt v jeho básních z období 1939 a 1941. V roce 1941 tento èeský básník napsal: [...] øíká se, ûe mladá generace je, nebo není pasivní. A co znamená, je-li, nebo není pasivita údìlem? Chci tím naznaèit, ze tvoøící èlovìk, nechce-li zahynout, musí se postavit údìlùm a nutnostem. Musí se postavit všemu, co jej láká a pøitahuje: utrpení, radosti, bolesti, lásce, víøe, vìcnosti, smrti. Teprve z toho boje se mùûe zrodit nìco skuteènì plodného, nìco, co nemùûe jiû být opuštìno ani zrazeno, protoûe prošlo ohnìm: ohnìm duše, tìla i slova (Orten 1941, s. 95; srov. také Kopecký 1941, s. 164). Je tøeba poznamenat, e ivotní osudy a tvorba jubilujícího èeského básníka je blízká polskému básníku Krzysztofu Kamilovi Baczyñskému, jen il za pøibli nì stejných podmínek jako Jiøí Orten, jeho vývoj probíhal v atmosféøe odcizeného svìta a v situaci bezprostøed- Stejná tvrzení najdeme i u polských bohemistù (srov. napø. vyjádøení prof. Jacka Balucha: Dalsze tomiki s¹ œwiadectwem szybkiego dojrzewania poety, na którego twórczoœæ oddzia³a³ przede wszystkim Halas; Orten interesowa³ siê ywo twórczoœci¹ Holana, Weinera i Klímy. [...] Jêzyk Ortena w wielu miejscach wskazuje bezpoœrednio na literaturê cytowanych mistrzów m³odego poety, jego wiersz oscyluje miêdzy klasycznymi rygorami wersyfikacyjnymi a»trudnym«wierszem Halasa, Baluch 1973, s. 90 91). Josef Kocián popisuje Ortenovu situaci takto: ûe nelze být vùèi dìjinám lhostejný, vyci uje Ortenova senzitivnost uû po dvou mìsících okupace jako dùsledek prvního uplatòování rasových zákonù. Zaèalo to tím, ûe Jiøí Orten našel jednoho dne ve schránce svého praûského podnájmu pøedvolání k registraci, charakterizované jako výslech. Na oznámení dole bylo razítko gestapa. [...] Touto události, v níû se osobnost básníka promìnila v èíslo v kartotéce gestapa (Orten tušil, ûe jde o evidenci pro koncentraèní tábor), vkroèilo do jeho ûivota právì zvenèí definitivnì nìco temného, jeho ûivot zaèal být urèován smyslem rasových zákonù (Kocián 1966, s. 32 33). A proto polští bohemisté mluví nìkdy o Ortenovi jako o èeském Baczyñském. K tomu mùûeme pøidat popis ûivotní situace K. K. Baczyñského vytvoøený Kazimierzem Wykou nebo Stanis³awem Stabrem. Srov. také výpovìï Marie Bobrownické (1964), a také popis této situace u Tadeáše Borowského v Byliœmy w Oœwiêcimiu (1946) a Po egnanie z Mari¹ (1967). 99 100
ního ohro ení rasismem (Slovník... 1964, s. 371). Zùstává bohu el smutným faktem, e oba dva v té e dobì vytváøeli vlastní básnické vize svìta a souèasnì bojovali o svùj ivot. Nakolik jsou jejich vize ovlivnìny poezií pøedchozích generací, necháme pro jinou studii. Formovaly se však v rámci urèitého literárního smìru (u Ortena je to existencialismus, u Baczyñského navíc romantismus), vìtšinou stojícího v opozici vùèi pøedchozím literárním epochám (a tím souèasnì v návaznosti na nì)!. V jejich tvorbì (nejen v básních, ale i v prózách) je vidìt dobré zapojení do vlastní, národní literatury. Je to patrné napø. v tom, e oba navazovali na pøedchozí literární tradici (umìleckou a lidovou, a dokonce i slovanskou; srov. Wyka 1961, s. 24 27; Stabro 1974, s. 170; Kwiatkowski s. 34 36) a na národní symboly v ní pou ívané. Na tomto pozadí se zrodila významná básnická tvorba Ortenova v Èechách a Baczyñského v Polsku; básníkù, kteøí nepøe ili temné období druhé svìtové války, léta, Których nam nikt nie wynagrodzi i których nic nam nie zast¹pi lata wy straszne, lata w¹skie, jak d³onie œmierci w dniu narodzin. (K. Baczyñski, Których nam nikt nie wynagrodzi) Pøipomeòme, e J. Orten (1919 1941) a K. K. Baczyñski (1921 1944) patøili k básníkùm, kteøí debutovali tìsnì pøed druhou svìtovou válkou. První váleèné události (nebo události roku 1938 v bývalém Èeskoslovensku a pak události roku 1939) dolehly na mladé básníky, kteøí chtìli tvoøit vlastní básnické vize skuteènosti, publikovat své básnì, stvoøit svùj vlastní svìt, co v této dobì nebylo snadné, pokud to bylo vùbec mo né. Avšak jejich víra v sílu poezie byla natolik veliká, e se to rozhodli zvládnout, ztoto òujíce básnictví s cílem vlastního ivota: J. Orten odmítá odjet do ciziny, proto e se jako! Srov. kapitolu Ocena i wybór tradycji literackiej, pro kterou úvodní myšlenkou je: Teoria nastêpstwa pokoleñ g³osi m.in., e pokolenie wchodz¹ce w ycie kszta³tuje sw¹ postawê na zasadzie przeciwstawienia, i to zw³aszcza wobec pokolenia, po którym nastêpuje (Jastrzêbski 1978, s. 86). básník mohl realizovat jen ve své vlasti " ; v té e dobì Baczyñski zaèíná ilegální studium na Varšavské univerzitì (podziemne komplety Uniwersytetu Warszawskiego), proto e chce získat chybìjící literární vzdìlání, èím se vystavuje nebezpeèí zatèení gestapem, a pak se úèastní ilegálního boje proti fašismu ve formacích Batalionu Zoœka a Batalionu Parasol. Nevyhýbali se riziku, nemìli strach ze smrti, byli naopak pøesvìdèeni, e pravý básník v sobì nese zárodek vlastní smrti, proto e jak tvrdí P. Dybel v souvislosti s edicí Baczyñského Básník je stvoøen smrtí (utrpením), jeví se mu jako jediná motivace jeho existence (Dybel 1975, s. 75) #. Vzhledem k tomu jsou jeho básnické výpravy do minulosti a budoucnosti spojeny vlastnì s hledáním osudové smrti, a spolubytí s ní $. Oba mladí básníci tak tvoøili svou vlastní dialektiku bytí a smrti, proto e absurdní a nehumánní váleèná skuteènost vyvolávala u mladých na jedné stranì pocit provizoria a osamocení, na druhé stranì touhu aktivnì bojovat proti bezpráví (šíøe viz: Krasnická 1982, s. 9). Jejich úèast v ilegálním " Srov. Jiøí Orten odmítl [emigrovat] [...] proto, ûe [...] nechtìl opustit svou vlast a ûe si umínil aû do konce proûít její osud a zùstat jí vìrný (Závada 1982, s. 11) a také: Orten odmítl emigrovat, protoûe byl pøesvìdèen, ûe jako básník mùûe tvoøit a ûít pouze ve své vlasti. Zcela po zákonu paradoxu se stal za protektorátu vyhnancem ze ûivota ve vlastní zemi, a tedy i ze ûivota vùbec; v létech padesátých pak i vyhnancem z èeské literatury (Køíûková 1970, s. 195). # Ve studii dávám pøednost plnì èeskému znìní, proto jsem citáty z polských autorù sekundární literatury pøeloûil do èeštiny, a pouze v poznámkách uvádím polskou verzi. Poeta jest stworzony przez œmieræ (trwogê), jawi mu siê ona jako jedyna motywacja jego istnienia. Srov. také další výklad P. Dybela: Nale y tutaj dodaæ, e œmieræ jako si³a napêdowa tego procesu jest przede wszystkim pojêta jako œmieræ w ogóle. Jej przeczuwana przedwczesnoœæ intensyfikuje tylko doznania, ze szczególn¹ dramatycznoœci¹ ka e stawiaæ pytanie o w³asne istnienie, mówi¹c jêzykiem filozofii egzystencjalnej podmiot liryczny jest tutaj»otwarty«wobec œmierci, rozwa a j¹ nie jako przypad³oœæ, jako coœ, co siê staje i staæ musi, ale co jest jawnie obecne teraz, czym nieustannie podminowane jest istnienie (Dybel 1975, s. 75). $ Srovnej Ortenùv dopis Halasovi (o tom podrobnìji in: Orten 1982) nebo projev Baczyñského na téma Czechowiczova katastrofismu. O tom podrobnìji píší K. Wyka 1961 a S. Stabro 1974. 101 102
hnutí [...] a v konspiraèních akcích se zbraní v ruce, a také v kulturních akcích je faktem všeobecnì známým, a také všeobecnì uznávaným (i kdy rùznì hodnoceným), pøípad nejen K. K. Baczyñského (Jastrzêbski 1969, s. 75) %. 1. Básníci temna a básníci Boha Jako u bylo øeèeno, J. Orten a K. Baczyñski ili v dobì druhé svìtové války. Podmínky ivota však nebyly stejné. Irena Krasnická k tomu uvádí, e základní generaèní zá itek byl [...] stejný, v konkrétních projevech se však reakce mladých básníkù v protektorátu a v GG lišily, co bylo zpùsobeno nejen objektivními historickými podmínkami tvorby, ale hlavnì rùznými kulturnì historickými tradicemi a politickou orientací obou státù (Krasnická 1982, s. 9). Je tøeba poznamenat, e tento postøeh platí pro léta 1938 1939, proto e období po 1. záøí roku 1939 èím dal tím víc ivotní podmínky obou básníkù sbli ovalo. V Èechách se (pøedevším od roku 1940) zaèala intenzivnìji provádìt exterminace idù (srov. Osud idù v Protektorátu... 1991), a Orten jí je vzhledem ke svému idovskému pùvodu posti en. Katalyzátorem jeho názorového zrání se stává vìdomí, e nadìje na pøe ití je mizivá a e nezbývá mnoho èasu. Tvorba se mu stává nejen seberealizací, ale pøímo cestou sebezáchovy. Jeho zrání urychluje vìdomí, e mù e nedotvoøit, nedomyslet, nedopovìdìt (Krasnická 1982, s. 14), proto e neobvyklost váleèných a okupaèních zkušenosti, otøesení pocitu»normálnosti«a nejistota vzhledem k pøíštímu tvaru svìta, který se z tohoto kataklysmatu vyklaní (Lam 1978, s. 38) &, jej nutí, aby se obracel na básnickou tvorbu, v ní vidí % Osobiste zaanga owanie m³odych w pracy konspiracyjnej niezale nie od studiów i pracy zarobkowej w szkoleniu i akcjach wojskowych, w dzia³alnoœci kulturalnej jest faktem na ogó³ znanym, a tak e uznanym (choæ ró nie ocenianym). & Niezwyk³oœæ doœwiadczenia wojennego i okupacyjnego, zachwianie siê poczucia»normalnoœci«i niepewnoœci co do kszta³tów œwiata, który z tego kataklizmu siê wy³oni [ ]. obranu pøed morální destrukcí zpùsobenou podmínkami ivota. I kdy Orten mohl pomocí èeských pøátel pod rùznými pseudonymy své básnì publikovat, vìdìl, e pøijde den, kdy se bude muset dostavit na výzvu fašistù do transportu, a e je to nevyhnutelné '. Pøibli uje jej to osudu polského básníka (srov. výše citovanou výpovìï Josefa Kociána a také popis situaci v Polsku Marie Bobrownické Bobrownicka 1964), nebo o Polsku mù eme øíci, e po roce 1940 za ka dým datem ukonèené básnì byl koncentraèní tábor, zatýkání, muèení, smrt, Osvìtim (Wyka 1961, s. 32; srov. také Bartelski 1976, s. 234), toti lze-li tak øíct smrt èekala za ka dým rohem. Vra me se však k historické a literární tradici. V èeské mláde i byla [v dobì 1. republiky pozn. M.B.] pìstována úcta k bur oaznì demokratickým ideálùm, mezi nì patøila mj. i víra v neporušitelnost dohod, v moc diplomacie a mezinárodní politiky (Krasnická 1982, s. 9). Kdy se ukázalo, jak tyto ideály zklamaly, byla mláde dezorientována a jevila nechu ke všem ideologiím. Z toho se zrodila bezprogramovost, nejsilnìjší a nejvydatnìjší program mladých (Bednaø 1940, s. 24). Básníci popisovali skuteènost jako to smutné básnické pøedstavy, které plnily funkci zobrazení tragických události a které byly naplnìny existenciálním pøístupem ke smyslu ivota (stejnì je tomu u Baczyñského; srov. Dybel 1975, s. 76). Øešení se básníci pokoušeli nalézt v abstraktním humanismu, v jeho centru byl nahý èlovìk (termín Kamila Bednáøe), pomocí nìho se chtìli ponoøit do svého nitra (srov. také Jastrzêbski 1969). A proto k nej- ' V pøíkazu, jenû dostal Heydrich od Göringa 31. 7. 1941, bylo vyjádøení o koneèném cíli : exterminaci ûidù ve všech zemích okupovaných fašisty; srov. Göring Heydrichovi, PS 710. In: Osud idù v Protektorátu 1939 1945... 1991, s. 234. Srov. také poznámku 2. Obdobné øešení najdeme i v polské literatuøe toho období, i kdyû nebylo všemi básníky pøijato: K³adziono przy tym nacisk nie tyle na ideologiê, ile na postawê, wysuwano na czo³o wartoœci moralne i kulturalne. Uwa ano, e od moralnej postawy, nowej postawy zale y przysz³e oblicze spo³eczeñstwa dlatego te postulowano przede wszystkim koniecznoœæ ukszta³towania nowego typu cz³owieka (Jastrzêbski 1969, s. 69). 103 104
vyšším hodnotám patøil smysl lidského pùsobení (èin) a trvání existence obecnì (Dybel 1975, s. 78). Nas nauczono. Nie ma litoœci. [...] Nas nauczono Nie ma sumienia. [...] Nas nauczono. Nie ma mi³oœci. [...] Nas nauczono. Trzeba zapomnieæ. [...] I tak staniemy na wozach, czo³gach, na samolotach, na rumowisku. (K. Baczyñski, Nas nauczono) Do naczelnej wartoœci zostaje podniesiony sens ludzkiego dzia³ania (czyn) i trwania zaistnienia w ogóle. Srov. J. Ortena Sedmou elegii: Pád Boha! Jaký pád. Potom je chlapec sám... a Slovník... 1964, s. 372. K tomu srov. také Poemat o Bogu i cz³owieku a báseò Narodziny Boga K. K. Baczyñského.! [...] realizowa³a siê w kontekœcie nawi¹zañ do owej apokaliptycznej i czêœciowo sakralnej sfery œwiadomoœci i podœwiadomoœci odbiorcy [...] szeroko rozumiana tradycja apokaliptyczno-biblijna. 105 Romantickým únikem se mìl jedinec dopátrat své pravé podstaty a stanout pøed Bohem (Krasnická 1982, s. 9). Nepotrestané bezpráví však zpochybòovalo víru v jeho existenci a vedlo k pádu Boha (srov. Ortenovu Malou elegii: Bo e, ty zlý, který jsi tolik vzal). Místo dosavadního systému hodnot bylo zapotøebí si udìlat vlastní, i kdy spoleèensky iracionální neklamavý svìt, jen se realizoval ve zpùsobu navazování na tyto archetypické a èásteènì i sakrální sféry vìdomí a podvìdomí, co zpravidla plnila široce pojatá apokalyptická a biblická tradice (Stabro 1977, s. 49)!. Takto postupuje Orten. Ukazuje svùj ivot jako cestu pøes utrpení, je se stupòuje. Jak uvádí J. Kocián (1963, s. 507 508), v Ortenových denících mù eme najít podrobný popis jeho cesty k úzkosti : Od naivnì zdìšených rozpakù opuštìného dítìte (Noc s pøestávkami) pøes bázlivì revoltující dialog s bohem (Jeremiášùv pláè) a po atheismus, pád boha a hledání nové víry (Elegie) dochází Orten k existencialismu ve smyslu S. Kierkegaarda. Vyjadøuje myšlenku, e skuteèná podstata èlovìka je v jeho existenci, tj. v ivotì v celé nicotì a nutnosti. Kámen byl dán, kámen byl dán! Ó støecho nebe, jaký je to dùm, ûe dusíme se v nìm? Ó støecho nebe, ukaû jazykùm na patøe zbyteèném, kolik je dveøí, které zbyly nám v tomto zdánlivém jase. (J. Orten, Báseò kamene) Úzkost nás strhává do nicoty; je to cesta od bytí k smrti, kdy základní povinnost péèe o bytí se mìní tváøí v tváø nicotì v heroické odhodlání toto bytí pro ít. To je toti skuteèná existence èlovìka, kde to nepravá je chovat se jako stádo, zakrývat tuto tragiku ivota, jednat jako všichni ostatní (Rieger 1946, s. 335; srov. také Götze 1946). Stejnou promìnou prochází K. K. Baczyñski. Zvyklý na úctu k autoritám a ideálu vùdce (zejména J. Pi³sudského), na víru ve správné rozhodnutí starší generace pìstuje u sebe odvahu, vìrnost a vytrvalost, proto e kdo na tyto po adavky nedbá, ztrácí èest. Navíc polská národní tradice, její koøeny lze hledat v romantismu, pøesvìdèovala, e není nic vznešenìjšího ne polo it ivot za vlast, a literární tvorba byla chápána v urèitém smyslu jako zpùsob boje, èin (Jastrzêbski 1969, s. 72). Proto blízkost smrti, která s postupující válkou v Polsku zevšedòuje, pøispívá k rùstu morálních konfliktù, zvláštì u mláde e èinné v Zemské armii. Výsledkem toho je, e pro literární váleènou generaci okupace byla brutální zlo, pøed ním je tøeba se bránit. Je to také nìco, co básníka nutí k výbìru mezi heroismem a sebezáhubou 106
(Jastrzêbski 1969, s. 81) ". Navíc tradièní (ale i zesilované Józefem Conradem Korzeniowským; šíøe viz: Zabierowski 1979) pojetí cti a povinnosti jako morálního závazku vytrvat a do konce pøivádí Baczyñského k morálnímu konfliktu: èlovìk, aby il, musí zabíjet, a proto, e zabijí, se stává zloèincem; nezabíjet však znamená nebránit sebe a bli ního. Jak tedy bojovat ve jménu èlovìka? Na tuto otázku se sna í dát odpovìï v básni Modlitwa do Bogarodzicy: Któraœ wiod³a jak bór pomruków ducha ziemi tej skutego w zbroi szereg. ProwadŸ nocne drogi naszych wnuków, byœmy milcz¹c umieli umieraæ... daj nam usta jak ob³oki niebieskie... daj nam z ognia twego pas i ostrogi... [ale] nagnij pochmurn¹ broñ nasz¹, gdy zaczniemy walczyæ mi³oœci¹. (K. Baczyñski, Modlitwa do Bogarodzicy) To znamená boj bez smrtonosné zbranì. Ne však k tomu Baczyñski dospìl, musel døíve zmìnit (a také pøehodnotit) vlastní pøedstavu svìta. Pøichází tedy urychlené zrání. Na poèátku je tu mladík, jen konèí gymnázium, a není názorovì vyzrálý. Obrací se ke svìtu poklidu a k období jinošství, jeho konfrontace s dobovou skuteèností však vede k vnímání rozporu, a také ke zklamání. Výsledkem toho je negace dosavadní filozofie a ideologie a tvoøení nové (napø. v poemách-mýtech, jako Poemat o Chrystusie Dzieciêcym, Serce jak ob³ok, Kiedy ludzie bêd¹ braæmi nebo Ach, umieram, umieram a dalších), která je pro nìho spíše útìkem od skuteènosti ne novým svìtem, v nìm se autor mù e pokojnì pohybovat. Pokouší se nyní o jiný pohled na èlovìka a smysl jeho ivota (srov. S³awiñski 1966, s. 359 370). Tím se dostává, obdobnì jako Orten, k existenciální filozofii. J. Orten i K. K. Baczyñski vstupují do literatury v dobì, kdy se pod vlivem vývoje mezinárodní situace rozplynul meziváleèný optimismus. Postavení èlovìka ve vztahu k realitì (hlavnì v mezních situacích) se problematizuje. Poezie se zaèíná ptát po smyslu lidské existence. Autoøi promlouvají otevøenì o rozporech vlastního nitra a o sociálních a politických rozporech svìta. Zároveò se odvolávají k literární tradici s výrazným odporem k civilismu. Tak napø. Baczyñski, který je odpùrcem poezie vyluèující spontánní recepci, vytýká v jedné z kritik Topornickému: [...] zastaralá po avantgardu typická sevøenost výrazu, je zvýrazòuje jednu metaforu pomocí druhé; vede k okam ikùm ztráty smyslu (Baczyñski 1981, t. II, s. 411 # ; šíøe viz: Jastrzêbski 1969 a Krasnická 1982). To jej spojuje se skupinami nebo individualitami, které upozoròují na ohro ení civilizace a tuší svìtovou katastrofu. Nebo tato generace nechtìla èekat, a bude mít odstup od historických událostí [...]. Hledala jiný zpùsob øešení v tomto pøípadì vyu ila modelù, které znala z literatury posledních let pøed válkou (katastrofismus, avantgardní tendence k objektivizaci jevù, groteska, pohádkový ráz tvorby); tímto zpùsobem byla tvorba váleèné generace básníkù svým zpùsobem výslednicí setkání váleèné skuteènosti a literární tradice (Jastrzêbski 1969, s. 84) $. V Polsku se ji s tímto ivotním pocitem vyrovnávali po svém èlenové vilenské skupiny, èlenové Kwadrygy a Józef Czechowicz, jeho katastrofická poezie a poetika se stala mladé polské generaci tím, èím byla èeská poezie Halasova (Krasnická 1982). A proto, pokud jde o literární smìry, v souladu z hodnocením situace tehdejší kritikou, je nejvìtší zájem o katastrofismus; vedle agarystù (vilenské skupiny) se odvolávali na Czechowicze, kterého pova ovali za pøedního básníka mezi- # [...] przestarza³e awangardowe zagêszczenie, które podnosz¹c jedn¹ metaforê drug¹, tworzy momenty zupe³nego zagubienia. $ Pokolenie to nie chcia³o czekaæ na dystans czasowy. [...] Szuka³o innego " Literacka generacja wojenna w konsekwencji takiego nastawienia traktowa³a okupacjê nie tylko jako brutalne z³o, przed którym trzeba siê broniæ i które trzeba zwalczaæ, lecz równie jako czynnik, który zmusza do wyboru miêdzy heroizmem i unicestwieniem. dystansu i tu siêga³o do modeli literatury ostatnich lat przed wojn¹ (katastrofizm, tendencja Awangardy do obiektywizacji, groteska, baœniowoœæ); w ten sposób twórczoœæ generacji wojennej by³a swego rodzaju wypadkow¹ rzeczywistoœci okupacyjnej i tradycji literackiej. 107 108
váleèného období (Jastrzêbski 1969, s. 105) %. Jastrzêbski zde zdùrazòuje také vliv Norwidùv, jen e navazování na nìj nevidíme u všech polských básníkù váleèné generace, i kdy v básních K. K. Baczyñského je zaznamenáme (srov. Jastrzêbski 1969, s. 109 & ). Existenciální otázky, které si Ortenova poezie kladla, vyplývaly z objektivních podmínek, v nich vyrùstala, a z postavení Ortena ve spoleènosti. Orten cítil, jak se i okolo jeho rodiny i okolo nìj samotného stahuje smrtící klièka (Závada 1982, s. 11), a po zákonu paradoxu se stal za protektorátu vyhnancem ze ivota ve vlastní zemi, a tedy i ze ivota vùbec (Køí ková 1970, s. 195). Osamìlý básník se postupnì stával vyhnancem ve vlastní zemi, musel proto tváøí v tváø blí ící se katastrofì hledat východisko sám v sobì a klást si otázky po smyslu lidského ivota, vztahu jedince a reality, která absurdnì a bezprávnì tohoto jedince drtí (Krasnická 1982) '. Obranou by bylo zbavit se obrazù (a také snù) chápaných jako svìdectví dne, uvolnìní se od povinnosti (Jedlicki 1977, s. 96). A proto se Orten obrací k filozofii M. de Unamuna a S. Kierkegaarda, jejich díla byla základem jeho nové filozofie opírající se navíc o Starý zákon (srov. také Zgorzelecka 1972). V Denících si Orten zapíše jména: Halas, Holan, Rilke, Pasternak, Dostojevský a Deml. K jejich inspiraci se v pozdìjší dobì obrací. Analogickou situaci je mo no vidìt i v Polsku. J. Jastrzêbski, který popisuje rysy generace temné doby (války a okupace), zdùrazòuje, % Jeœli chodzi o kierunki literackie, to zgodnie z wartoœciowaniem dokonanym przez krytykê, najwiêcej zainteresowania okazywano katastrofistom; obok agarystów wspominano Czechowicza, którego uwa ano za najwybitniejszego poetê dwudziestolecia. Srov. také: [ ] wp³ywom Skamandrytów ulega³ w pocz¹tkach twórczoœci Krzysztof Baczyñski (Jastrzêbski 1969, s. 89; te Wyka 1961, s. 15 16). & Srov. Norwid zdecydowanie wycisn¹³ piêtno na twórczoœci tego pokolenia zw³aszcza widoczne jest nawi¹zywanie doñ u Baczyñskiego (Jastrzêbski 1969, s. 109). ' Srov. Spoleèenská izolace, do níû je postupnì Orten vhánìn, se umocòuje pocitem izolace od lásky (Adam 1967, s. 16), Izolace a zbavení lidských práv urychlovaly vývoj osobnosti; omezení pochopitelnì Ortena drtila. [ ] Izolaci se stateènì snaûil pøekonat, ale dovršení této snahy mu nebylo dopøáno (Adam 1967, s. 22). e literární postava této generace [ ] je postava plnì zodpovìdná a anga ovaná, a také antydeterministická: èlovìk je povinen formovat skuteènost buï svou tvoøivostí, nebo svým konáním a mezi postavou v ivotì a v literatuøe nemù e být rozpor (Jastrzêbski 1969, s. 79). Ne v dy se to však v dílech realizuje, jak ukazuje tvorba T. Borowského, vìznì koncentraèního tábora v Osvìtimi (srov. jeho díla Po- egnanie z Mari¹ nebo Byliœmy w Oœwiêcimiu). 2. Hledání nového svìta Metafyzika, vlastní soukromý svìt s novým poøádkem a spravedlnost, bezpeèí, sebezáchrana, to jsou prvky nového básnického bytí obou sledovaných autorù, je se realizuje ve dvou podobách. První souvisí s návratem do dìtství, druhá se týká nábo enství. Vyu ívání nepøímých výrazových prostøedkù, struktura báje a snu má však v této tvorbì trochu jiný význam ne tomu bylo v katastrofické poezii meziváleèného období. [...] je formou sebeobrany, odmítnutí, nesouhlasu s faktem existence tak dìsivé katastrofy (Jastrzêbski 1969, s. 156). I zde mù eme øíci, e tomu je tak u obou sledovaných básníkù stejnì. Nedostatek ivotních zkušeností a názorová nevyzrálost vede k tomu, e absurdní skuteènost, v ní èasto jen náhoda èi jediný okam ik dìlí od sebe ivot a lásku od smrti ( dialog mi³oœci i œmierci ; Wyka 1961, s. 66), vyvolává u mladých básníkù touhu po stabilitì. Obracejí se do svìta nedospìlých, do toho jediného svìta spravedlivého a neroztøídìného, kde se poslouchá sníh a kde se rozumí øeèi ptákù, do kraje dìtství èi a do kraje V mamince (Štroblová 1969, s. 150). Na- Postawa artystyczna tego pokolenia, jakiej pragnê³o byæ rzecznikiem, to postawa pe³nej odpowiedzialnoœci i zaanga owania, a tak e antydeterminismu: cz³owiek winien kszta³towaæ rzeczywistoœæ czy to twórczoœci¹, czy to dzia³aniem i nie mo e byæ rozdÿwiêku miêdzy postaw¹ yciow¹ a artystyczn¹. Pos³ugiwanie siê poœrednimi œrodkami wyrazu, struktur¹ baœni i senna ma jednak w tej twórczoœci nieco inne znaczenie ni w poezji katastroficznej okresu miêdzywojennego. [ ] jest forma samoobrony, odrzucenia, niegodzenia siê z faktem istnienia tak straszliwego katastrofizmu. 109 110
cházejí ji ve svìtì bájí a pohádek, jen se jim jeví jako evokace svìta dìtí. Udìlej zajíce umíš to dvìma prsty pìst jako hrášek sevøená tajemství stínové tajemství zahledìní malinovými ústy pak na dobrou noc mamince líbati poprvé tma na nás klesá s bílé stìny a ještì není skonèena (J. Orten, Udìlej èernou myš) Jelene jelínku, kde jsi nechal laò jelene jelínku kdepak jsi nechal maminku? (J. Orten, Jelene jelínku) Orten dokonce vìnuje tomuto okruhu motivù celou sbírku básní Cesta k mrazu. V ní se motiv cesty malé holèièky mimo domov a její smrti na mrazu prolíná s Andersenovou pohádkou Snìhová královna, i kdy, jak píše M. Køí ková, Cesta k mrazu mìla být skuteènì Ortenovou cestou k smrti, sebevra dì (1970, s. 195). Podobnì zaznívá dìtství ještì v nìkolika básních zaøazených do dalších sbírek, napø. v Zasnìní, O malých dìtech, Zavøené oèi atd. Metafora dìtství se opírá o svìt nì ných, malých vìcí, o svìt èistoty. Najdeme v nich slova jako zvìdavý støípek, vìjíøky kolem úst, pata Karkulèina, bohaté øady deminutiv jako sklíèko, vteøinka, chvilièka, bratøíèek, sestøièka, králíèek, královnièka, slùvko atd. Také jinde mù eme ve formì textu najít odkazy na vzpomínky na dìtství, napø. v prostøedcích jako opakování refrénu (Pod ka dým slovem), epifora (Dívka v ohni) nebo epizeuxis (Zavøené oèi). Z kohoutkù, kocourkù, králíèkù, kanárkù, dívenek buduje si víûku jakési takési jistoty. I jeho smyslovost, chatrná i hladová má znaky dìtského pøítulení (Halas 1958, s. 117). 111 Podobné situace ukazuje i tvorba Baczyñského, u nìho lze mluvit pøímo o atmosféøe pohádek a bájí (napø. ve skladbách Olbrzym w lesie, Maelibe, Bajka o smutku, Szklany pták. Poemat-baœñ, Œpiew o rycerzu purpurowej chmury, Miserere a další; šíøe viz: Bartelski 1976, s. 321, a Jastrzêbski 1969). A proto i tady najdeme slovní spojení jako: kasztanowy zápach, rzuci³em wyspê szczêœcia, zielenista góra, modry pták atd. (srov. také i povídky K. Baczyñského) nebo slovíèka: dzbanuszki, ptaszek, figurki, gwiazdka, ob³oki, s³oneczko, domek, které pøímo navazují na dìtské básníèky, dìtské øíkanky nebo vùbec na dìtskou literaturu. Do ní jsou zahaleny autorovy reflexe pøi øešení etických problémù týkajících se souèasnosti. Tato poetika slou ila pro hledání odstupu pøi umìleckém zvládnutí pro itkù, zkušeností a událostí; poslou ila také k odmítnutí skuteènosti pomoci bájí, snù, perifráze! atd. (Jastrzêbski 1969, s. 163; srov. také báseò Œwiat snu: A ja siê obudzê, a ja siê obudzê). V takových pøípadech se Baczyñski odvolává ke známým pohádkám (napø. Andersenovým; srov. báseò Jeno wyjmij mi...: Jeno wyjmij mi z tych oczu szk³o bolesne obraz dni...; u Ortena podobnì napø. v básni V mamince: a ty, královno zimo, jejími jsme milenci jako chlapec z Andersenovy pohádky...). Avšak výraznìjší souvislosti a vazby na poetiku pøedzáøijového katastrofismu je vidìt ve spojování prvkù jemných a brutálních, drobných a kosmických, jasných a ponurých [...], které se dìje pøi jejich transponování do umìlecké polohy (Jastrzêbski 1969, s. 154 155) ". Pohádkové alegorie, je se vyskytují v mnoha Ortenových a Baczyñského básních, se obracejí na národní kolektiv. Tímto zpùsobem chtìjí autoøi zvýraznit neš astnou situaci, na ni si ji lidé pomalu zvykali, a upozornit na její nenormálnost. V této funkci se uplatòují u Baczyñského odkazy na mýty, a také na báje a lidovou slovesnost! [ ] poetyka ta pos³u y³a do szukania dystansu, artystycznego panowania nad materia³em prze yæ i zdarzeñ; pos³u y³a do odgradzania siê od rzeczywistoœci przy pomocy baœni, snu, peryfrazy. " WyraŸniejsze zwi¹zki i zale noœci od poetyki katastrofizmu przedwrzeœniowego widoczne s¹ w zestawieniu elementów delikatnych i brutalnych, maleñkich i kosmicznych, jasnych i ponurych [...], do transponowania ich w wymiary baœniowe. 112
(srov. Mi³un, Lela, Tytan, Œwiat³o³una, Aboon, Archibal). [ ] Z tého zdroje pramení u Baczyñského také prvky palingenetické, které jsou patrny napø. v cyklu mytických poem s aluzemi na slovanský folklór Olbrzym w lesie (Stabro 1974, s. 170) #. [...] Czeka³y dziewczêta odnajduj¹c w zwierciad³ach zastyg³ych rycerzy, bo wojom nie pamiêtaæ, kobietom pamiêtaæ, bo têtni³ drog¹ cz³owiek który wierzy³. O, twarze œwiatowidów, odynów, proroków, o, twarze ciemiê onych, którzy szli w takt serc, o, twarze tych bez bogów i twarze tych bogów, tr¹caj¹ce o gwiazdy, o radoœæ i œmieræ. (K. Baczyñski, Olbrzym w lesie) Druhým zpùsobem tvoøení vlastního básnického svìta je u obou autorù nábo enská inspirace (srov. Caillois 1973, s. 170 171). Ta se støídá s evokací dìtského svìta podle zásady, e hrdinové jsou dìtmi Boha, a proto se chovají jako dìti: slušnì, logicky a srdeènì. Biblická poetika také zvyšuje nadèasovost a naléhavost básníkovy výpovìdi a má monumentalizaèní úèinek (srov. napø. Jeremiášùv pláè J. Ortena nebo Poemat o Chrystusie Dzieciêcym K. K. Baczyñského). Napø. Orten objektivní Jeremiášùv monolog z Bible subjektivizuje, dìlá z nìj výpovìï o muèivém hledání východiska víry a vnitøní síly. Biblické motivy se pøitom pøeskupují (srov. Já jsem ta zemì, Tma...). Básník se stává mluvèím své tì ce zkoušené zemì, personifikuje ji a splývá s ní, a tím depersonifikuje sebe, ev. lyrický subjekt (srov. napø. Já jsem ten mu, který okouší trápení od metly a rozhnìvání Bo ího). Já jsem však zemì Tma, jsem nahý høbet své metly, jsem matka svìtelných a vìøím v svìtlo své a ty jsi mi je vzal, vzal jsi je pro rozkvetlý sad. Ano, ano, sad. Rozkvetlý høbitove! (J. Orten, Jeremiášùv pláè) # [...] odwo³ania do mitów [ ], a tak e do baœni i folkloru (por. Mi³un, Lela, Tytan, Œwiat³o³una, Aboon, Archibal). [ ] Z tego równie Ÿród³a pochodz¹ palingenetyczne tendencje Baczyñskiego poœwiadczone cyklem poematów mitycznych z odwo³aniami do folkloru s³owiañskiego Olbrzym w lesie. Na starém høbitovì, kde se uû nepohøbívá, mùj první ûal, takový krásný, hluboko se vrývá kamením, travou, tichem, nechápáním, ó Pane Boûe, nech mne bìûet za ním! (J. Orten, Modlitba) Básnické nábo enské vize nejsou u obou básníkù stejné, stylizace lyrického subjektu je u Ortena jiná ne u Baczyñského. Orten báseò v dy stylizuje jako monolog, pøièem lyrický subjekt vstupuje do textu, mnohdy splývá s adresátem, který je všeobecný (srov. napø. Jeremiášùv pláè), proto e toto pova oval za jediný zpùsob èistého vyjádøení myšlenky (srov. Mluv v dycky v monolozích! Je to jediný zpùsob, jak zabrániti tomu, aby se nevloudilo do tvých úst jídlo, kdy bys se chtìl vyznat z nìèeho nejhladovìjšího ; cit. dle Štroblová 1969, s. 150). Baczyñského monologické básnì jsou naproti tomu zpravidla adresovány enì nebo matce a lyrický subjekt je skuteèným autorovým já (srov. výše citovanou báseò Modlitwa do Bogarodzicy). Èasto však Baczyñski navazuje na romantickou lyricko-epickou tradici a promlouvá jen obrazy a dìjem, jako je tomu napø. v jeho mytických poemách nebo v nábo enských verších (srov. Wigilia, Do Matki Boskiej, Ballada o Trzech Królach, Modlitwa I, II, III, Noc a jiné). Ju opada³. Mg³a nisko. Ob³ok œniegu w dole. Od œwiat³¹ oderwany, w czarnoksiêskim kole, w kole g³osu wirowa³, a us³ysza³ z bliska, jak go nazwa³a po imieniu. Œliska ulica w œniegu nik³a. Grajek zgina³ pi³ê i cienki g³os przeszywa³ i oddala³ czas jak w tamten wieczór œmierci. Ju by³ u tych okien. Stó³ bia³y, wigilijny, posypany mrokiem i ona tam samotna. (K. Baczyñski, Wigilia) ivotní pocit romantikù je blízký mládí, které neakceptuje obklopující skuteènost. Navíc jedno ze základních hesel tohoto období (nic 113 114
z toho, co bylo, u není, a všechno to, co bude, ještì není) zesilovalo existenciální otázku. 3. Je dílo Ortena a Baczyñského dávno uzavøené, nebo je i dnes inspirující? Jak ji bylo øeèeno, váleèná generace se musela nejen konfrontovat s estetickými proudy a smìry meziváleèného období, ale i na nì navázat. Stejnì je tomu i dnes, básníci se musejí vyrovnávat s tvorbou minulých generací jako s literární tradicí, ze které vyrùstají nové smìry a proudy. Tato návaznost se týká nejenom posledních desetiletí, ale i váleèného období. I kdy tehdejší tvorba vznikala za krajních podmínek, týkala se ivotních otázek ka dého èlovìka: ivot a smrt je prastará dichotomie, která se velmi dobøe projevuje v ka dém poetickém smìru. Tím je problematika tvorby Ortena a Baczyñského i dnes aktuální. Navíc mù eme øíci, e otevøení hranic a státù a tím i jejich kultur v posledním dvacetiletí ještì více zvýraznilo aktuálnost hledání paralelních jevù v evropských jazycích a literaturách, proto e to na jedné stranì odhaluje toto nost lidského vývoje, a na druhé stranì ukazuje svébytnost, typické rysy jednotlivých národù a jejich kultur. Tím umo òuje lépe pochopit odlišnost toho kterého národa, jeho vlastní vývoj. Mnohé ideovì umìlecké hodnoty, které jsou typické pro literaturu ka dé epochy, vycházejí toti z hodnot spoleèných pro všechny národy, ani by šlo o pøejímání myšlenek a forem. Pøíkladem toho jsou v posledním století právì J. Orten a K. Baczyñski. I kdy ji uplynulo mnoho let od uzavøení jejich díla a i kdy se zmìnily mnohé okolnosti lidské existence, je poezie Ortena a Baczyñského nadále aktuální, nebo se dotýká dvou dùle itých prvkù lidského ivota, existenciálních a nemìnných: ivota a smrti, ale také lásky a souèasnì vyøazení ze spoleènosti (neakceptace, nelásky). Dnes jistì nepro ívá jednotlivec tak extrémní situace jako za druhé svìtové války, ivot však stále zùstává nejvyšší hodnotou pro èlovìka a otázka hledání východiska z tì ké situace se musí objevit i v literatuøe. * * * Na závìr lze øíci, e ani Orten, ani Baczyñski nezavírali oèi pøed tragickým osudem své generace. Vyjadøují jej nezkreslenì, nezploš ují napìtí mezi touhou a práva mládí na štìstí a lásku a nutností bojovat se zlem, které je obklopovalo. Ortenovo hledání nového svìta šlo smìrem k dìtství a lásce. Po hledání úkrytu v nìze a dìtství Orten pøestává unikat pøed skuteèností. Tì kou dobu, v ní ije, vidí z historické perspektivy a umís uje ji v osudu Bohem vyvoleného národa (napø. Jeremiášùv pláè). Na rozdíl od nìho hlavním dramatem Baczyñského [...] je kontrast mezi krásou lásky a svìta a skuteèností (Krasnická 1982). Básník však ponechává stranou svìt pohádek a bájí a zaèíná mluvit bez alegorií o osudu jeho generace. Tam, kde literatura chce plnit funkci svìdectví svìdectví osobitì pro itého osudu národa tam není snadno øíct, v kterém okam iku se svìdectví stává literaturou (Jedlicki 1977, s. 97) $. A pøece jeho vrstevníci v sobì nesli stejné pøíznaky: lásku i smrt, odvahu i strach, víru a beznadìj. Porovnáme-li datum smrti obou básníkù, najdeme odpovìï na otázku, proè o nìkterých problémech Orten ve svých básních neuva oval. Chtìl jen najít øešení, jak odolat útoku a zu ujícího se kruhu vyøazení kolem nìj, jak zachovat lidskou dùstojnost. Takto pojímaná tvorba se však stává výzvou osudu. Baczyñski naproti tomu prochází slo itìjším vývojem; byl ovlivnìn vlasteneckou povinností vystoupit na obranu vlasti se zbraní v ruce %, proto v prvním období (do roku $ Tam, gdzie literatura chce pe³niæ funkcjê œwiadectwa œwiadectwa osobiœcie prze ytego losu zbiorowego tam nie ³atwo powiedzieæ, w jakim momencie œwiadectwo staje siê literatur¹. % Srov. toto Wykovo stvrzení: W ci¹gu zaœ owej walki o wybór [...] œciera³y siê u niego pewne okreœlone dyspozycje wyobraÿni artystycznej [...] miêdzy wolnoœci¹ poezji a nakazem zaanga owania (Wyka 1961, s. 56), a proto Baczyñski w [swoich] tekstach poetyckich ze œwiadomoœci¹ dokona³ decyzji na rzecz obowi¹z- ku patriotycznego, konspiracyjnego (Wyka 1961, s. 65). Twórczoœæ zosta³a wiêc pojêta w jakimœ sensie jako forma walki, czynu (Jastrzêbski 1969, s. 72). Srov. také výše citovanou výpovìï Jastrzêbského (1969, s. 75) a další. 115 116
1941) utíkal od popisu neblahé skuteènosti a války a sna il se získat básnickou nezávislost; pozdìji uva oval o postavení èlovìka v soudobém svìtì, a nakonec dospìl k pochybnostem o smyslu veškerého ozbrojeného boje. Je to také tragika lásky k ivotu pøi stále hrozící smrti; tragika volby slu by vojáka, která byla zlem (zabíjení), i kdy nebylo mo né se jí vyhnout; tragika volby mezi povinností k vlasti a k rodinì; tragika velkého obìtování a nejistoty smyslu a podstaty takového èinu; koneènì tragika naprosté nemo nosti jakékoli volby (Jastrzêbski 1969, s. 167) &. Citovaná literatura A d a m J., 1967, Jako bych pitaval hvìzdu, která mi záøi odnímá [in:] J. Orten, Èemu se báseò øíká, Praha. B a c z y ñ s k i K. K., 1981, Utwory zebrane, t. 1 2, Warszawa. B a l u c h J., 1973, Literatura czeska 1918 1968 r., Kraków (2. vydání 1978). B a r t e l s k i L., 1976, Genealogia ocalonych, Warszawa. B o b r o w n i c k a M., 1964, Nasza okupacyjna m³odoœæ, [w:] Alma Mater w podziemiu, Kraków. B e d n á ø K., 1940, Slovo k mladým, Praha. C a i l l o i s R., 1973, Wojna i sacrum, [in:] ywio³ i ³ad, sest. A. Osêka, Warszawa. D y b e l P., 1975, Ujarzmienie œmierci, [w:] K. Baczyñski, Poezje, Warszawa, s. 70 78. G a k G., 1947, Módní smìr v bur oasní filosofii, Nová mysl I, è. 1. G ö t z e F., 1946, Na pøedìlu, Praha. H a l a s F., 1958, Magická moc poezie, doslov J. Brabec, Praha. H o r á k o v á A., 1964, Rozbor poetiky J. Ortena [diplomová práce], Praha. J e d l i c k i J., 1977, Dzieje doœwiadczone i dzieje zaœwiadczone, Twórczoœæ, nr 7, s. 94 107. J a s t r z ê b s k i Z., 1969, Literatura pokolenia wojennego wobec dwudziestolecia, Warszawa. K o c i á n J., 1966, Jiøí Orten, Praha. & Jest to równie tragizm ukochania ycia wobec wci¹ zagra aj¹cej œmierci; tragizm wyboru s³u by o³nierskiej, która jest z³a (zabijanie), a zarazem nieunikniona; tragizm wyboru miêdzy obowi¹zkiem wobec ojczyzny i wobec rodziny; tragizm olbrzymiego poœwiêcenia i niepewnoœci sensu i skutecznoœci dzia³ania; wreszcie tragizm zupe³nej niemo noœci wyboru. K o c i á n J., 1963, Básník Orten jako problém filosofický, Èeská literatura, s. 507 510. K o p e c k ý J., 1941, O pasivitì v poezii, Kritický mìsíèník IV. K r a s n i c k á I., 1982, Srovnání nìkterých rysù poezie K. K. Baczyñského a J. Ortena, reprezentantù mladé váleèné básnické generace [diplomová práce], Praha. L a m A., 1978, Literatura klêski i spe³nienia, Miesiêcznik Literacki, nr 5, s. 37 42. K ø í û k o v á M., 1970, Doslov, [in:] J. Orten, Verše, Praha, s. 195 198. K w i a t k o w s k i J., 1973, Klucze do wyobraÿni, Warszawa. N a w r o c k i W., 1988, Szkice czeskie i s³owackie, Kraków. O r t e n J., 1957, Deníky, Praha. O r t e n J., 1941, Poznámka o jedné myšlence, Kriticky mìsíèník IV. O r t e n J., 1 9 8 2, Sám u stmívání, Praha. Osud idù v Protektorátu 1939 1945, 1991, Trizonia, Praha. R i e g e r L., 1946, O významu filosofie existenciální, Listy II. Slovník èeských spisovatelù, 1964, Praha (heslo Jiøí Orten). S ³ a w i ñ s k i J., K. K. Baczyñski»Historia«, [w:] Liryka polska, Kraków 1966, s. 359 370. S t a b r o S., 1974, Fenomenologia zag³ady K. K. Baczyñskiego, Roczniki Komisji Historycznoliterackiej XIII, s. 141 176. Š t r o b l o v á J., 1969, Doslov, [in:] J. Orten, Hrob nezavøel se, Praha. W y k a K., 1961, Krzysztof Kamil Baczyñski (1921 1944), Kraków. Z a b i e r o w s k i S., 1990, Krzysztof Kamil Baczyñski. Biografia i legenda, Wroc³aw Kraków. Z a b i e r o w s k i S., 1979, Conrad w perspektywie odbioru, Gdañsk. Z á v a d a V., 1982, Klíè k poezii Jiøího Ortena, [in:] J. Orten, Sám u stmívání, Praha, s. 9 11. Z g o r z e l e c k a K., 1972, Gdy zawodzi wyobraÿnia, przemawia filozofia, Odra, nr 9, s. 31. Summary Author presents life and creativity of two prominent Slavic poets: Czech poet Jiøi Orten (1919 1941) and Polish poet Krzysztof Kamil Baczyñski (1921 1944). M. Balowski exerts similarities of their biographies, vital philosophies and topics of works. Both poets made debut just before The World War II and after its explosion they lived and created in situation of threat to life. War and occupation have caused, that both poets tried to find in their creativity answer on existential questions. Personal poetic vision of world was an antidote on grimness of reality: on the one hand fabulous, and on the other metaphysical. 117 118