RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007. Ročník IX. Vyšlo 21. 12. 2007 Cena 15 Kč. Zvláštní vydání. Čtrnáctideník regionu Rýmařovska

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Zvláštní vydání 23/2007 Čtrnáctideník regionu Rýmařovska Ročník IX. Vyšlo 21. 12. 2007 Cena 15 Kč

23/2007 RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Milí ãtenáfii, Dovolte mi, abych Vám s nadcházejícími vánoãními svátky popfiál jejich klidné a spokojené proïití v kruhu sv ch nejbliï ích, bohatou nadílku a do nového roku pevné zdraví, tûstí a spokojenost. Dny volna vyuïijte k odpoãinku a také k bilanci a zamy lení nad uplynul m rokem. Novû získané síly, pfiedsevzetí a elán vûnujte v novém roce k realizaci sv ch plánû a naplnûní svého Ïivota. K tomu vám pfieji hodnû tûstí. Starosta úvodem VáÏení ãtenáfii a ãtenáfiky, po tfiíleté pfiestávce se vám do rukou opût dostává celobarevn historick speciál R mafiovského horizontu, kter se tentokrát vûnuje historii jednoho z tradiãních fiemesln ch a pozdûji prûmyslov ch oborû chudého horského regionu - textilnictví. Odívání je jednou z charakteristick ch ãinností ãlovûka, která mu pomáhá lépe udrïovat tûlesnou teplotu a pfieïít i v extremních klimatick ch podmínkách. Není ov em pouhou fyziologickou nutností, ale i souãástí spoleãenského Ïivota, vïdyè styl oblékání spoluutváfií na i identitu a ovlivàuje sociální kontakt. Móda h be civilizovan m svûtem od sam ch poãátkû, dobové styly odívání jsou stejnû podstatn m rysem kulturních ér jako architektura, v tvarné umûní, hudba a literatura. Nebylo by v ak odûvû, kdyby nebylo základního materiálu - textilie. Dodnes se samozfiejmû vyuïívají i materiály netkané, obleãeni pouze v kûïích a koïe inách bychom v ak jiï asi neobstáli. SloÏitá v roba tkanin z vláken rostlinného i Ïivoãi ného pûvodu má své bohaté dûjiny, do kter ch zasáhlo i chudé R mafiovsko, pro jiné obory svou polohou tolik nevhodné, ale pro pûstování lnu a zpracování nejrûznûj ích vláken jako stvofiené. Textilnictví v rukou stovek domácích tkalcû i v podobû organizovanûj í manufaktury ãi rozvinuté prûmyslové v roby patfií k na emu kraji stejnû bytostnû jako zpracování dfieva. Je tudíï pfiinejmen ím tristní, Ïe z nûj po dne ní dny zbyly jen skomírající pozûstatky. Snad bude pro v echny ty, kdo v textilních provozech strávili velkou ãást svého Ïivota, pohled do historie tohoto oboru pfiíleïitostí k nostalgické vzpomínce a pro v echny ostatní dokladem skuteãnosti, Ïe R mafiovsko bylo bûhem zlaté éry textilnictví skuteãn m pojmem, znám m po celé Evropû i za jejími hranicemi. Redakce R mafiovského horizontu TfiebaÏe jsou nálezy Ïivoãi n ch ãi rostlinn ch materiálû velmi sporadické, neboè se obtíïnû uchovávají, pfiece jen o nich nûco víme. JiÏ hluboko ve star í dobû kamenné tu íme první stopy oblékání. Vedle ohnû a pfiístfie í, mnohdy na principu stanu, umûly lovecké kultury eliminovat chlad zim ãi pozdûji ledov ch dob vydûlan mi zvífiecími koïe inami, ãasto se ívan mi ãi upevàovan mi Ïivoãi - n mi lachami nebo úzk mi prouïky kûïe. Teplej í klima si v ak Ïádalo téï lehãí a prody nûj- í materiály. Pozdûji se tak objevuje textilní surovina poskytovaná vedle asijské bavlny, evropského lnu a konopí fiadou dal ích rostlin, mezi nimiï objevujeme i pevné a dobfie zpracovatelné vlákno kopfiivové. UÏívalo se téï Nejstar í stopy v roby textilu na R mafiovsku l ko, vzpomeàme na l ãené stfievíce Pfiemysla Oráãe ãi kabelu zemûdûlce, jeï b vala souãástí rituálu pfii vstupu ãeského kníïete na trûn. Seno poslouïilo jako teplá vyst lka bot Enziho, proslulého muïe z doby bronzové, jemuï se nezdafiilo pfiejít Alpy pfied tfiemi tisíci lety, a tak se stal na konci minulého století ve stavu dokonale zmraïeném pramenem tvrd ch sporû mezi rakousk mi a italsk mi archeology, neboè se nechtû uloïil vyãerpan k poslednímu spánku (poslední dobou se spí e zdá, Ïe byl zavraïdûn) ve sporném hraniãním pásmu mezi obûma státy. Koãovníci ãi pastevci Ïenoucí ovce pfiispûli teplou ovãí vlnou ãi kozími chlupy, ba vyskytla se i textilie utkaná z lidsk ch vlasû. Také plsè ze srsti králíkû, zajícû, bobrû ad. se pomûrnû dávno vyuïívala pfiedev ím k v robû bot a pokr vek hlavy. Obdobnû téï poslouïily fiádnû vy- Pfiesleny, konec 14. stol klepané choro e. Dosud se vyuïívá téï srst yakû ãi v jiïní a stfiední Americe vysoce kvalitní chlupy lam ãi velbloudí srst v Asii. 2

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 První prokázané dûkazy textilní, tfiebaïe znaãnû primitivní v roby pochází z maloasijsk ch nalezi È mezi 10-7 tis. lety pfi. Kr. Pro eneolitické zemûdûlce jiï byly len ãi pevnûj í a odolnûj ího konopí zcela bûïné, tfiebaïe dál uïívali na odûv ovãí vlnu i kûïi, jeï byla navíc nejvhodnûj ím materiálem na obuv. Odûv nadále poskytovala lovná zvûfi, nemluvû o koïkách drobnûj ích ÏivoãichÛ, jeï nejednou stály za jejich vyhubením. Tkaní jiï bylo naprosto bûïnou souãástí Ïivota starovûké Mezopotámie, Egypta, Indie a âíny kolem roku 4000 pfi. Kr. Zvlá tû od období kovû, jeï pfiirozenou cestou konzervovaly textilie, nejlépe stykem se Ïelezem. V chodní a stfiední Asie pfiispûly bavlnou (Indie 3000, Egypt 500 pfi. Kr.) a hedvábím (âína 3000 pfi. Kr.), ale to uï se ãlovûk nespokojil jen s praktick m odûvem, ale zaãal jej tkát na primitivních rámech sloïitûji, zprvu z rûznobarevného pfiediva a pozdûji zdobil tkaninu téï vy íváním ãi na íváním, ba dokonce se objevily materiály nadmíru drahé, zlato, stfiíbro, perly, drahokamy ãi polodrahokamy. ÚtrÏek textilie z 1. pol. 14. stol. Jen fiím tí senátofii a vládcové mûli právo zdobit své tuniky purpurov m barvivem, jeï poskytoval krásn mofisk plï, ostranka jaderská, která kupodivu pfieïila eleganci pfiedstavitelû nejmocnûj- í fií e. Samet ãi aksamit se poprvé vzpomíná roku 649 po Kr. Od raného stfiedovûku tónovali vybûlené látky krásnobarvífii barvami upraven mi pomocí mofiidel (kamenec, skalice modrá...), na kouzelnou tmav í ÏluÈ ãi zlatavou oranï afránem, Ïlutou v ak dodala i svûtlice barvífiská a krásnooãko barvífiské, nádhernou nazlátlou ãerveà dávala mofiena, znali i dal- í odstíny ãervené vãetnû dûstojného karmínu. âernobarvífii vûbec nebarvili jen na ãerno, ale na celou paletu dal ích odstínû. Nabízeli téï nûkolik druhû zelenû z kopfiivové nati nebo listû ãerného bezu, kter v ak mohl pfiispût i hezkou fialovou sv ch plodû, ãernou pfiipravovali z bukvic. Mochna s nátrïníkem umoïnily získat hnûì a ãervenohnûdou, rdesno barvífiské nebo borûvky modfi a co teprve po setkání s Indií, to se to barvilo indigem. Minulost vûbec nebyla jednobarevná, ale naopak h fiivû kolorovaná. Aãkoli R mafiovsko nav tûvovali uï parádiví Keltové a po nich praktiãtûj í a skromnûj í Germáni, mûïeme jen zprostfiedkovanû usuzovat z paralel na jejich odûvy z kûïe, plátna ãi vlny, stûïí ze vzácného orientálního hedvábí, v jimeãnû dostupného v nedalek ch fiímsk ch provinciích Noricum ãi Panonia (zhruba nynûj í Rakousko a Maìarsko). Nejednalo se totiï vût inou o bohatou kmenovou elitu, a vûbec, oba národy po sobû nechaly v Jeseníkách jen velice málo. Jinak tomu bylo o tisíciletí pozdûji. První domácí rolníci osídlovali R mafiovsko na sklonku románského období v první polovinû 13. století. Mezi pfiedmûty, jeï po sobû zanechali, najdeme zpoãátku neãetné pfiesleny, tj. setrvaãníky (závaïíãka) nasazené ve spodní tfietinû pfiadláckého kuïele (ruãního vfietena), jeï pomáhaly rychlé a pravidelné rotaci zhruba 15-50 cm dlouhé dfievûné, ãasto pûknû malované a tvarované kónické tyãky (prûm. 1-2,5 cm). Pfii spfiádání niti (pfiíze) z lnûného ãi vlnûného chuchvalce namotaného na vrcholu kolmé tyãky (trnu - pfieslice) pfiipevnila pfiadlena na horní ãást vfietene trochu vytaïen ch vláken z chuchvalce, roztoãila ku- Ïel a nechala jej volnû rotovat, ten pak tíhou vytahoval a splétal ãi zatáãel nit. UÏívaly se v ak i jiné techniky. V e se opakovalo aï do úplného spotfiebování materiálu. StûÏí nevzpomenout staré Tibe- Èanky sedící v poklidu jednoho z ãetn ch himalájsk ch vrcholkû, vysoko nad ve ker m kru n m lidsk m hemïením, jeï moudfie souká svou hrubou nit na filmovém snímku fotografa Píra na jedné z na ich v stav. Jak z jin ch dob. O vlnu se na R mafiovsku asi ãasto nejednalo, neboè mezi ãetn mi nálezy kostí chybí pfiesvûdãiv pozûstatek ovce ãi kozy (kromû kozího rohu z konce 15. století). Oba druhy pfieïv kavcû jsou navíc anatomicky natolik shodné, Ïe je prakticky nelze podle nedostateãn ch kostern ch nálezû odli it. Na rozdíl od ovcí nacházíme velké mnoïství kostí koàsk ch, hovûzích a vepfiov ch. Z toho mûïeme soudit, Ïe zde byl chov ovcí zanedbateln, coï potvrzují pozdûji písemné zprávy, aniï by pfiesnûji urãovaly dûvody neobvyklého jevu. Zb vá tedy len, pro nûjï jsou na R mafiovsku v borné podmínky, bohuïel dnes uï nevyuïívané. Plátno se zatím tkalo podomácku. Snad je tû zmínit nález z domu evce z druhé pûle 13. století. Zamûstnání majitele zahloubené chatrãe prozradila nádobka s vloïenou tûrkou a se zbytky ostfie ãerveného barviva. Na stopu evce nás pfiivedla tehdej í móda, jeï si Ïádala i na vsi ãervenou obuv. Pro bûïn odûv, pokud nemûl pfiírodní reïnou barvu, se pfiipou tûl na vsi na aty chodûcí nejv je tû ed, hnûd nebo ãern odstín. Pfiíli mnoho barev zvlá tû na Ïenském rouchu pr svádûlo k hfiíchu. Zbraslavsk kronikáfi dokonce chválí stfiídmého krále Václava II., Ïe uïíval jen hladk at setkan z obvyklé vlny, nikdy v ak zdoben pestrostí barev. 3

23/2007 V následujícím století se poãet nalezen ch pfieslenû enormnû zvy- uje a vrcholí ke konci 14. století, kde momentální nedostatek pfieslenû nahradily místy dokonce i ulomené a provrtané knoflíky keramick ch poklic ãi polorozpadlá bfiidlice kruhového tvaru s otvorem uprostfied. Lze tedy pfiedpokládat, Ïe v prûbûhu 14. a 15. století získalo tkalcovství na R mafiovsku fiemeslnou úroveà a s tím asi pfiibyla i cechovní organizace, pfiestoïe je nejstar í tkalcovsk cech v na ich konãinách doloïen aï roku 1442 v umperku a R mafiované asi vyuïívali cechû vzdálen ch center. V robu plátûn ch odûvû z let 1300-1350 navíc potvrdil nález RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Renesanãní pláteníci a jejich nástupci na R mafiovsku Stfiedovûká mûsta Evropy, ale i men í obce byly velmi dobfie organizovan mi celky. Zvlá tû mûsta se stala stfiedisky místního i dálkového obchodu a fiemesel. Poskytovala irokou kálu nezbytn ch v robkû ãasto úzce specializovan ch dílen. Mûsta, lechta i panovníci cechy chránili. Cechy pak povolovaly a kontrolovaly únosné mnoïství uãàû i tovary Û, pfiimûfiené ceny, kvalitu v robkû, a tak úãinnû bránily konkurenci i fu erûm. Mimo cechy se nesmûlo pod pfiísn mi tresty svobodnû podnikat kromû vymezen ch oborû, napfi. punãocháfiû. PÛvodnû sídlily cechy jen ve vût ích mûstech a mistfii z men ích sídli È byli rovnûï jejich ãleny. S rûstem moci mal ch mûst a poãtu obyvatel se v ak vytváfiely cechy místní i v nevelk ch sídli - tích a nejednou se do nich zvlá - tû v men ích obcích spojovalo nûkolik pfiíbuzn ch fiemesel (RyÏovi tû - spoleãn cech kováfiû, koláfiû a zámeãníkû). Mezi nejsilnûji zastoupená fiemeslnická spoleãenství na R mafiovsku nutno zapoãítat cechy tkalcovské, jejichï ãleny b vali i fiemeslníci z pfiíbuzn ch oborû, aãkoli ve vût ích mûstech mûli své samostatné cechy. Jednalo se o postfiíhaãe, ãernobarvífie, krásnobarvífie, krejãí, vadleny, jeï útrïku velmi hrubého, jednodu e tkaného plátna (v muzeu) a zbytkû obdobné lnûné látky pfiirezavûlé na obou sponách jezdeck ch tfimenû, tentokrát se asi jednalo o plátûnou ãabraku. Hrádek poskytl téï ocelovou jehlu s oãkem a zbytek nevelk ch nûïek velmi podobn ch dne ním. Lze tedy fiíci, Ïe pozdûji slavná éra r mafiovského textilnictví má plynulou kontinuitu od 13. století. Ze dna pfiíkopu mûstského hradu (hloubka aï 5 m, ífie v prûmûru 14 m) pochází ãetné zbytky hnûd ch nebo ãernû barven ch kûïí korní ze 13.-14. stol. âásti se ívan ch bot spojovaly nepochopitelnû iroké, aï tfiímilimetrové stehy. Jifií Karel tehdy ily v hradnû prádlo, kabátníky nebo kabátníky vete ní, ktefií odûvy jen opravovali a pfie- ívali, kalhotáfie, lojífinice, zlatopfiádky, jeï zdobily prûsvitné lojífie zlat mi nitkami, valcháfie, vochlífie ãi drhleny (ãesaãe pfiíze), ba i ãamrdáfie, tj. knoflíkáfie, atlasu tlaãitele, pozametáfie - pr mkafie, krumplífie - vy ívaãe, textilníky, tj. tovary e tkalcovské, pfiadláky, mezuláníky (barchetníky), cajkáfie (tkalce hrubého plátna - cajku), mandlífie, a to jsme neuvedli rûzné druhy soukeníkû vãetnû zpracovatelû vlny, plsti, kobercû. Cechovní organizace vznikaly nejspí e jiï v 13. stol. a jejich rozvoj ve 14. - 15. století je zcela evidentní. Ve sporadick ch r mafiovsk ch písemn ch pramenech jako by v ak neexistovaly. Víme ale, Ïe je tû na poãátku 16. století byli místní fiemeslníci jiï léta ãleny cechû velk ch mûst, víme o Olomouci, nelze v ak vylouãit téï umperk, Uniãov, ménû pravdûpodobná jsou mûsta ve Slezsku (Bruntál, Krnov, Opava). R mafiovsko tvofiila panství rab- tejnské (janovické) a sovinecké se správními centry Rab tejn (pozdûji jeho úlohu pfievzaly Janovice) a Sovinec, hospodáfisk mi stfiedisky byly R mafiov s RyÏovi tûm. Obû si tvrdû kon- Smotávání kokonû, 16. stol. Rýmařovská pekárna s.r.o. Národní 443/26, 795 01 Rýmařov Tel.: 554 211 459, Fax: 554 230 122 e-mail: rymarovska.pekarna@tiscali.cz Vedení firmy a zamûstnanci dûkují vûrn m zákazníkûm a odbûratelûm za projevenou dûvûru a pfiejí v em pfiíjemné proïití vánoãních svátkû, v e nejlep í, hodnû zdraví, pracovních i osobních úspûchû a zachování pfiíznû v novém roce 2008 4

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 kurovala aï do vzniku Ïeleznice 1878, jeï díky nesmyslnému strachu místních radních z parostroje do RyÏovi tû nedorazila. K nejstar ím doloïen m patfií v R mafiovû cechy kováfisk a tkalcovsk, kter byl zaloïen roku 1568 tfiinácti r mafiovsk mi tkalci, jejichï poãet se nezmûnil je tû v letech 1616/17. Stejn poãet tkalcû mûl téï cech brunzejfsk (ryïovi Èsk ). Tkalcov tí pfiíseïní cechmistfii olomouãtí poskytli své artikuly sv m dfiívûj ím r mafiovsk m kolegûm na pfiání Vavfiince Edera ze tiavnice, tehdej ího zástavního pána rab tejnského panství a majitele Sovince. Jen o málo pozdûji se téï RyÏovi È tí doãkali od Vavfiince obdobn ch práv, v nichï se navíc praví, Ïe je nutno pronásledovat kaïdého ru itele, kter by provozoval Ïivnost bez povolení cechu. V poddanském RyÏovi ti povoloval vstup do cechu rychtáfi. Zajímav je i první ryïovi Èsk artikul, kter fiíká, Ïe stanovy mají tkalci od sv ch olomouck ch rodiãû, moïno chápat jako star í olomouck cech. Jinak se r mafiovské a ryïovi Èské artikuly samozfiejmû nijak neli ily. Stanovy byly sice pfiísné, ale nevyboãovaly z rámce vcelku demokratické samosprávy mûsta, jeï vyrostla z antick ch kofienû. Od uchazeãû o ãlenství poïadoval tkalcovsk cech kromû v e uveden ch vûcí místní manïelsk pûvod a naprosté podfiízení cechovním star ím. Stanovila se v e tovary sk ch platû, pfi. 7 gro- Û dostal tovary za loket plátna (0,791 m), ba i pokuta 1 gr. za skákání do fieãi cechmistrûm, za vulgární slova zaplatil viník dokonce 3 gr. Z povinn ch pfiíspûvkû a pokut se tvofiil fond na v pomoc nemocn m tkalcûm nebo jejich vdovám a sirotkûm. Nejvy ím trestem bylo trvalé ãi doãasné vylouãení z cechu za patnou práci ãi spory s cechmistry. Podmínkou vstupu do cechu byl souhlas v ech stávajících ãlenû, zaplacení 2 zlat ch, pfiedání pfiedepsaného mistrovského kusu, uspofiádání nákladné hostiny apod. Do r mafiovského cechu patfiili téï dva tkalci z Hank tejna (Skal) a po jednom z Re ova, Najfunku (Stfiíbrn ch Hor), Janovic, Ondfiejova a Nové Vsi. O Sovinecku mnoho zpráv nemáme, víme v ak, Ïe zdej í tkalci patfiili k cechu v RyÏovi ti. Ani v dobû, kdy R mafiov poklesl do stavu mûst poddansk ch (1583), nezasahovala vrchnost ani mûstská samospráva do fungování cechû, jak chsi republik v republice, protoïe jen svobodné podnikání mohlo zajistit prosperitu Ïivností, jeï sv mi danûmi plnily mûstské i panské pokladny. âím byli fiemeslníci bohat í, byl bohat í i R mafiov ãi RyÏovi tû. R mafiov tí tkalci pfiispívali roku 1582 vrchnosti roãnû 2 zlat mi, postfiíhaã jen 20 gr. a barvífi platil 15 gr. roãnû. Tkalcování úzce souviselo s pfiadláky a pfiekupníky pfiíze, ktefií materiál skupovali a prodávali tkalcûm na panství i na umpersko a Uniãovsko. Poãet pfiekupníkû pfiíze na Janovicku dosáhl roku 1617 poãtu dvaceti ãtyfi (8 v R mafiovû, 4 Horním Mûstû, 3 v Re ovû, 2 ve Staré Vsi a po jednom v Jamarticích, Ondfiejovû, Nové Vsi, Janovicích, Tvrdkovû, Dobfieãovû a Najfunku). Z ãísel je patrné, Ïe centry plátenické v roby byly kromû R mafiova a RyÏovi tû je tû Horní Mûsto a Re ov a stejnû tomu bylo kromû Re ova aï do osmdesát ch let dvacátého století. PÛvodnû hrubá plátna se postupem ãasu zjemàovala. Dûlila se na plátna hladká, achovaná a ãinovatá, písaná mûla na rozdíl Janovická manufaktura Stfiediskem moravského lnáfiství byl olomouck kraj, ve kterém vynikalo pfiedev ím janovické panství. V olomouckém kraji byly ideální podmínky pro rozvinutí lnáfiství - pfiíhodná pûda a klimatické podmínky, dostatek pracovních sil i zaji tûn odbyt. Ve druhé polovinû 18. století se zde lnáfiství rychle rozvinulo, a tak se zde soustfiedila plátenická v roba i obchod s pfiízí. Pfiíze se mohla tkát surová (vznikalo hrubé plátno na svrchní odûvy, pytlovina, lûïkoviny apod., které se poté vybûlily), nebo se nejprve vybûlila a pak teprve pfiicházela na tkalcovské stavy (vznikaly tak kvalitnûj í v robky). Jedno z nejvût ích bûlidel lnûné pfiíze vzniklo na janovickém panství pfii tamní manufaktufie. Vût ina bûlidel mûla tehdy malou kapacitu, v Janovicích v ak ve druhé polovinû 18. století vyrostl velk podnik s nûkolika desítkami zamûstnancû (v roce 1789 zde pracovalo 79 lidí a roãnû se vybûlilo 3000 kop pfiíze). Na R mafiovsku byly ideální podmínky pro vznik bûlidel - dostatek lesû (podstatnou souãástí bûlícího roztoku byl dfievûn popel, nejlépe z dubu, buku, ol e ãi borovice), mûkká a ãistá voda a zku ení bûliãi. KaÏd bûliã mûl vlastní utajovan v robní postup, coï bylo pfiíãinou, Ïe se i na velk ch bûlidlech na konci 18. století udrïovaly konzervativní technologické postupy s pouïitím popela, aãkoli v té dobû byla jiï pouïívána pota Zámek Janovice od pfiedchozích vytkávan vzor a název potykovaná oznaãoval nejstar í druhy dama ku. Lnûná tkanina se pouïívala zprvu v hradnû na svrchní odûv a dlouho trvalo, neï se objevilo téï jemnûj í lnûné prádlo spodní, jeï napodobovalo prádlo aristokratû pfiivezené kfiiïáky z arabského svûta ve 12.-13. stol. Od 14. století se objevila turecká bavlna, která se uïívala na útek (osnova byla lnûná nebo vlnûná) u smí- en ch tkanin: barchentu (barchánu, parchánu, barchetu), ale téï pomezinu (bukasinu, pokoãinu) nebo nejjemnûj ího z nich, témûfi prûsvitného mu elínu. Jediní punãocháfii provozovali svou Ïivnost svobodnû a nikdy netvofiili cechy. Své v robky v podobû pásû ãasto vlnûné tkaniny, jeï se pak se ívala, tkali na speciálních men ích stavech, které se vyrábûly je tû na pfielomu 18. a 19. století také v R mafiovû. Propracovaná a kvalitní organizace cechû vydrïela staletí, ale stala se pfiítûïí, kdyï zaãaly vznikat vût í podniky soustfieìující pracovníky rûzn ch profesí. DluÏno téï vzpomenout, Ïe se u nás od 16. století objevuje poprvé v konn lapací kolovrat, kter skvûle nahradil ruãní pfiedení. Jifií Karel (draslo, uhliãitan draseln ). Majitelem janovického panství byl od roku 1745 hrabû Ferdi- 5

23/2007 Ferdinand Bonaventura Harrach nand Bonaventura Harrach. Patfiilo mu také v znamné plátenické stfiedisko v severních âechách - luknovsko, a tam posílal znaãné mnoïství surové i bílé pfiíze. Po zaloïení janovické manufaktury v ak spotfieba pfiíze vzrostla natolik, Ïe úfiedníci skupovali pfiízi na celé severní Moravû i ve Slezsku. Koncem 18. století v voz pfiíze na luknovsko klesl, protoïe na Moravû i ve Slezsku zaãal b t pfiíze nedostatek, a plátenická manufaktura navíc potfiebovala rok od roku stále více pfiíze pro sv ch nûkolik set stavû. Nedostatek byl zpûsoben také tím, Ïe domácí surovinová základna se nestaãila rozvíjet tak rychle jako v roba lnûn ch tkanin. Janovická plátenická manufaktura byla nejv znamnûj ím podnikem svého druhu nejen na Moravû, ale i v celé rakouské monarchii. Pro plátenické podnikání zde byly ideální podmínky - nadbytek pfiíze a dostatek obyvatel hledajících obïivu v pfiedení. Aãkoli mûli zdej í pfiadláci prûmûrnou kvalifikaci a dokázali vyrábût pouze hrubou nebo stfiední pfiízi, po za kolení dokázali vyrobit jemnou pfiízi a vytvofiili základnu pro v robu lnûn ch tkanin. V R mafiovû a Horním Mûstû existovaly tkalcovské cechy a v kaïdé vesnici byli dva nebo tfii pláteníci, ti v ak zhotovovali jen hrubé tkaniny. Proto se hrabû Harrach rozhodl povolat na Janovicko poddané tkalce ze svého luknovského panství, kde byla v roba jemn ch lnûn ch tkanin znaãnû rozvinutá. V letech 1746 aï 1756 se nûkolik desítek rodin ze RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT luknovska pfiistûhovalo do novû zaloïen ch vesnic Harrachova a RÛÏové. KaÏdá rodina si na dlouhodob úvûr zakoupila domek, kter slouïil souãasnû jako dílna. Zafiízení dílen a tkalcovské stavy byly pofiízeny z vrchnostensk ch penûz, uïivatelé si museli koupit pracovní nástroje. Souãasnû byla také vybudována dvû bûlidla, kam pfiicházela pfiíze urãená pro manufakturní tkalce i pro v voz do luknova. Zpracovávalo se na nich také plátno, ubrusy a jiné hotové zboïí. Komerãní stránka bûlidel se v ak pfiíli nerozvinula, protoïe jejich kapacita stûïí staãila zvládnout veliké mnoïství pfiíze a lnûného zboïí pro potfieby manufaktury. Zdej í bûliã tí mistfii pocházeli pfiedev ím ze sousedního Rakouského Slezska a bûlidla buì mûli v nájmu (obstarávali si pomocné síly, vypláceli je a kupovali ve keré potfieby pro bûlení a za odvedené mnoïství pfiíze dostali smluvenou ãástku), nebo na nich pracovali jako námezdní pracovníci (bûliã byl povinen dohlíïet na v robní postup a dostával úkolovou mzdu). V prvních letech nebyl objem v roby velk, pracovalo jen nûkolik desítek stavû a pfiíze vykupovaná na panství staãila plnû pokr vat jejich spotfiebu - v okolí se kupovaly jen speciální druhy pfiíze. Hrabûti Harrachovi v ak záleïelo na zv ení kvalifikace pfiadlákû, protoïe si chtûl v echny druhy pfiíze zajistit z místních zdrojû, proto povolal nûkolik rodin odborníkû z jilemnického panství, aby zdej í obyvatelstvo vyuãili. Zavedením v roby lnûn ch tkanin v ak neopustil obchod s pfiízí. V voz, smûfiující v pfiede l ch desetiletích do Slezska (Zlat ch Hor, Prudniku), pokraãoval - zmûnilo se jen odbyti tû. Hrabû Harrach totiï vyuïil v hodné polohy luknovského panství - tamní patrimoniální úfiad zprostfiedkoval prodej zásilek janovické pfiíze mezi luknovsk mi tkalci a je tû ãastûji ji prodával v Sasku. V dobû, kdy byla v roba v janovické manufaktufie v poãátcích, pfiiná el obchod s pfiízí podstatnû vût í zisky neï prodej lnûného zboïí. S rozvojem plátenické manufaktury klesal v znam obchodu s pfiízí a na konci 18. století byl uï jen zlomkem lechtického podnikání. Po sedmileté válce se janovická manufaktura rychle rozvíjela - pfiibyly dal í stavy ve vrchnostenské reïii, byl dostatek pracovních sil (rodiny luknovsk ch pfiistûhovalcû se staly zásobárnou pracovních sil a manufaktura lákala také místní obyvatelstvo). Usedlí tkalci mûli jako tzv. tovární mistfii právo drïet uãnû a vydávat jim v uãní listy. Na Janovicko pfiicházeli také tkalci z rûzn ch míst Moravy, Rakouského Slezska a âech, v jimkou nebyli ani cizinci ze Saska a Pruského Slezska - byli to pfiedev ím umûleãtí tkalci, odborníci na v robu draï ích tkanin (ubrusû, dama ku). V roce 1770 bylo na janovické manufaktufie uï 220 stavû a dal- í zvût ování manufaktury pomûry nedovolovaly. Poptávka po zboïí nebyla dostateãná - mimo jiné proto, Ïe tehdej í fieditel Nadale de Soubreville v rozporu s pfiedchozím zamûfiením na jemnûj í sortiment kladl dûraz na v robu hrub ích tkanin. BûÏná plátna a jiné lacinûj í tkaniny vyrábûla nejvût í ãást ãesk ch tkalcû, a proto jimi byl trh pfieplnûn. Manufakturní správa stûïí prodávala kvanta v robkû, sklady byly pfieplnûné a bylo nutno omezovat v robu. Nûkdy bylo nutno na ãas vyfiadit ãást stavû z provozu, a kdyï se situace zlep ila, poãet stavû se zase zv il. Nadale de Soubreville pûsobil v Janovicích v letech 1771-1778 a provedl rozsáhlé reformy v organizaci v roby i ve správû manufaktury. Jeho ãinnost byla v mnohém úspû ná, ale byla radikální a ãasto neuváïená. Soubreville chtûl v manufaktufie zavést obdobné pomûry, jaké znal ze západní Evropy, coï naráïelo na potíïe ve zcela jiném 6

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 Práce na ruãním tkalcovském stavu hospodáfiském prostfiedí. Hrabû Ferdinand Bonaventura Harrach v ak Soubrevillovi dûvûfioval a schvaloval jeho poãiny. Reorganizace v manufaktufie se citelnû dot kala v ech zamûstnancû, jeho orientace na v robu bûïného zboïí nebyla Èastná, a manufaktura proto utrpûla znaãné kody. V roce 1778 ho nov majitel panství hrabû Arno t Harrach propustil a Nadale de Soubreville ode el do Polska. Následující dvû desetiletí byla dobou nového rozmachu. Po zboïí z Janovic byla poptávka na trzích v rakouské monarchii a v nemalé mífie také za hranicemi. Poãet stavû i zamûstnancû stoupal (v roce 1789 pracovalo v manufaktufie na 346 stavech 225 tkalcû se 104 tovary i a 57 uãni, v roce 1792 se poãet stavû zv il na 407). S rozvojem manufaktury se roz ifiovala také kapacita bûlidel a do konce století pfiibylo dal í bûlidlo. Díky odborníkûm dosahovala tato bûlidla znamenit ch v sledkû a ve 2. polovinû 19. století s nimi nemohlo soupefiit Ïádné jiné bûlidlo na Moravû ani v âechách. K manufaktufie patfiila barvírna, která se postupnû roz ifiovala, a dílna, kde lnûné tkaniny dostávaly apreturu. Na poãátku 19. století bylo zavedeno také potiskování pláten. Konec 18. a poãátek 19. století byl pro manufakturu obdobím stfiídav ch úspûchû. Janovické zboïí se prodávalo z velké ãásti v Itálii a kaïdé omezení tamních trhû se na prodeji odráïelo, kolem roku 1810 se v manufaktufie pracovalo aï na 800 stavech. Do poloviny 19. století poklesl poãet stavû na 600 a následoval rychl úpadek a zánik janovické manufaktury. Janovická manufaktura se, s v jimkou de Soubrevillova období, zamûfiovala na jemnûj í tkaniny - jemné plátno, kapesníky, átky. V men ím mnoïství se vyrábûl také cvilich a trilich z barevné pfiíze, grádl, cíchovina a nitûné punãochy. Ujalo se zde také umûlecké tkalcovství - v roba nároãn ch lnûn ch tkanin: dama ku, ubrusû, cel ch stolních garnitur a brokátu. Umûleãtí tkalci mûli spoleãnou dílnu - zpoãátku byla umístûna v jedné adaptované budovû, pozdûji pfiibyly dal í dílny. Na úãet manufaktury byly dílny pro v robu ubrusû a dama ku opatfieny speciálními úzk mi ãi irok mi stavy, mnohem nákladnûj ími neï stavy obyãejné, zakoupen mi prostfiednictvím luknovského patrimoniálního úfiadu aï v Sasku. V robky janovick ch tkalcû si získaly velkou oblibu doma i za hranicemi, svûdãí o tom objednávky pro vysoce postavené osobnosti. Zdej í stolní garnitury byly dávány jako dary pfii v znaãn ch pfiíleïitostech, napfi. pfii korunovacích. V poãáteãních fázích podnikání prodávala manufakturní správa lnûné tkaniny na moravsk ch trzích a ve Vídni. V hlavním mûstû monarchie byl sklad, kter se stal prodejním oddûlením nejen pro janovickou manufakturu, ale také pro lnûné zboïí z ãeského harrachovského panství jilemnického. VídeÀské skladi tû navazovalo spojení s domácími i zahraniãními zákazníky, manufakturní správa vyfiizovala objednávky z Vídnû a posílala tam poïadované zboïí. Druh sklad byl v Pe ti a jeho starostí bylo zaji Èovat prodej v oblasti Uher a Sedmihradska. Manufaktura obesílala do 80. let také nûkteré trhy v Brnû, Olomouci, Opavû, t rském Hradci, Linci, Bratislavû, Debrecínû a samozfiejmû v Pe ti. V souhlasu se sklady sem vysílala své zamûstnance, ktefií po dobu trhu prodávali plátna, dama ky a jiné zboïí (v podstatû lo o formu prûzkumu trhu). Pozdûji se této úlohy ujaly vídeàsk a pe Èsk sklad. Harrachové zaujímali pfiední postavení ve státní správû a díky svému vlivu získávali mnohé zákazníky doma i v cizinû, zejména v Itálii. Postupnû se proslulost janovického zboïí roz ífiila na italsk ch trzích natolik, Ïe na trhy v Milánû, Janovû, Benátkách i ímû putovalo kaïdoroãnû znaãné mnoïství plátna, ubrusû a kapesníkû. V voz sice znesnadnily boje francouzsk ch a rakousk ch vojsk na italském území, av ak po roce 1815 si ubrusy, dama ek ãi kapesníky s harrachovsk m erbem získaly snad je tû vût í oblibu. âetné zprávy dokazují, Ïe se janovické v robky prodávaly v desítkách vût ích i men ích mûst v Uhrách. Obchodní spojení bylo navázáno také v Polsku (v Krakovû, ve Lvovû a ve Var avû), koncem 18. století se ve kerá obchodní agenda vyfiizovala prostfiednictvím vídeàského skladu. Janovická manufaktura mûla v prvním desetiletí své existence, pfiibliïnû do roku 1756, ãistû poddansk charakter. Poté v ak nevolní tovární mistfii zamûstnávali tovary e, ktefií byli na majiteli manufaktury závislí pouze ekonomicky, a také novû pfiíchozí tkalci byli osobnû svobodní. V prûbûhu edesát ch let 18. století se uï situace zmûnila natolik, Ïe lechtick podnikatel uï nepotfieboval hájit své zájmy stál m uïíváním sv ch práv. KdyÏ si pak krátkodobû nepfiíznivá situace vynutila sniïování poãtu zamûstnancû, rozhodovala pfii v bûru tkalcû, ktefií mûli zûstat v práci, pfiedev ím jejich kvalifikace, a nikoli jejich spoleãenské postavení. V sedmdesát ch letech 18. století jiï naplno pfievládly ekonomické vztahy. Poslední poddanské svazky odstranilo zru ení nevolnictví. Leona Pleská 7

23/2007 Textilní tradice na R mafiovsku byla pfiedev ím plátenická, soukeníky bychom na li nejblíïe v Huzové a ve ternberku. Zcela nov m odvûtvím, jeï zaãalo pfied nûkolika staletími pfiedev ím ve Francii úãinnû konkurovat asijské domovinû, bylo hedvábnictví. Na R mafiovsku jej Alexandr Schmidt jiï roku 1835 pov il na prûmyslov obor v hornomûstské továrnû. V R mafiovû vznikl první men í podnik Viléma Marburga aï roku 1862. Historie rodiny svûtoznám ch hedvábníkû FlemmichÛ zaãíná dávno. Roku 1681 zaznamenáváme krnovského mû Èana a soukeníka Martina Flemmicha, Antonínova pradûda. Stejnû jako otec se Ïivil i jeho syn Johann. Tradici rodiny se nezpronevûfiil ani Bernard se synem Antonínem (*1807 Krnov, +1853 VídeÀ). Ten el tehdy obvyklou cestou a zamífiil za nejlep ími mistry monarchie do Vídnû, kde se vyuãil. JiÏ roku 1836 zaloïil první nevelkou hedvábnickou tkalcovskou dílnu na jedné vídeàské ulici s pfiíznaãn m názvem Webgasse 43 (Tkalcovská ulice). Matefisk podnik se postupnû rozrostl o dal í a kromû jiného se ãasem zamûfiil téï na perlu podnikání FlemmichÛ, na tzv. umûlecké tkalcovství a paramenta, tj. církevní brokáty, jeï lze zcela jistû oznaãit za umûleckofiemeslné v robky. Kupodivu pouh rok po krvavé vídeàské Faktura firmy Flemmich a synové, r. 1915 RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Osudy FlemmichÛ revoluci (1848) otevfiel Antonín Flemmich se svou podnikavou chotí Juliánou textilní továrnu v pfiedmûstí Gumsdorf na Müllergasse 40. Nyní se soustfiedil na hedvábí, jeï získávalo stále vût í odbyt uï nejen v hlavním mûstû. Dodával látky na de tníky, sluneãníky a dámské odûvy. Tím v ak zdaleka jeho podnikání nekonãilo, neboè v Pot tátu otevfiel se svolením radních v robnu tkalcovsk ch stavû pfiímo na tamûj í radnici. Po továrníkovû smrti pokraãovala ve vedení podniku jeho Ïena se synem Karlem, kter získal náskok pfied ostatními rakousk mi hedvábníky studiem oboru ve Francii a dal ích zemích. Roku 1860 otevfiel mlad- í z bratrû Ferdinand poboãku textilního podniku také v Pot tátu a ujal se vedení celé firmy, zatímco se Karel zcela soustfiedil na odbyt. V roce 1862 upozornilo na kvality podniku vyznamenání získané v Lond nû, jeï zv ilo jeho prestiï v celé Evropû. Rozvoj podnikání nenaru ilo ani nepfiíjemné váleãné stfietnutí s Pruskem u Hradce Králové, jeï uvrhlo Rakousko do úlohy druhofiadé velmoci. Zájem Ferdinanda Flemmicha o podnikání v R mafiovû vyvolala zcela náhodná a v podstatû nev razná zpráva úfiedníka kraje olomouckého, Ïe pfiíznivé plochy pro továrny jsou v R mafiovû na Moravû. ZaloÏení podniku Flemmichova textilka, nedatováno zkomplikovali sami r mafiov tí malomû Èáci. Okresní hejtman Julius Boese, otec stejnojmenného lékafie, na nûjï jistû vzpomínají star í âe i a Slováci, které úspû nû léãil je tû dlouho po roce 1945, okamïitû pochopil pfiínos podniku pro R mafiov a nabídl Flemmichovi nevyuïit pozemek naproti dne nímu gymnáziu. Reakce lidí v ak byla neobyãejnû hysterická a vyloïenû nepfiátelská. Obdobnû nesmyslné protesty známe u nás i nyní, aãkoli v nich uï náboïensk podtext nahradil politick. Na místû budoucí továrny totiï stál starobyl kfiíï, na kter byli místní zvyklí a jehoï likvidaci povaïovali za zavrïeníhodn hfiích. Ba dokonce se rozhodli bránit jeho pfiemístûní vlastními tûly. Kupodivu v ak napomohla dal í nepfiedvídanost. Boufilivá noc se siln m západním vichrem dokázala to, naã byl rozum krátk - povalila kfiíï. Povûrãiví horalé to vzali jako pokyn BoÏí a Ferdinand dostal roku 1871 povolení ke stavbû prvních hal. I zde si nutno pov imnout, Ïe narozdíl od ostatních podnikatelû, ktefií se distancovali z pochopiteln ch dûvodû od hluku strojû a stavûli si vily mimo závod, Flemmich nechal svou rezidenci doslova nalepit na první z v robních hal a se sv m podnikem tak Ïil stále. Jen v obrovité zahradû mu zamûstnanci postavili romantickou ruinu vûïe, kde stojí doposud zarostlá kfiovím, zaplnûná odpadky a injekãními stfiíkaãkami, aãkoli se jedná o obdobn, tfiebaïe ne zcela srovnateln projev pozdního romantismu jako JanÛv hrad v liechten tejnské Lednici. Zde si obãas Ferdinand v klidu pfiem - lel a moïná dostával nápady, jak podnikat a co zajistit pro R mafiov i Moravu jako poslanec Moravského zemského snûmu, kde se stal, nastojte, ãlenem jeho levicového klubu. NedÛvûfiiví R mafiované zcela roztáli, kdyï zjistili, jak je Flemmich humánní ãlovûk, a jeho postoj k dûtem, kter m se nerozpakoval uspofiádat na vlastní úãet dosud nevídané akce, jichï se ochotnû i sám úãastnil, si je získal zcela. Nynûj í závod duchû, jenï by mohl b t díky fieditelství Hedvy Tfiebová zãásti pouïit na filmování thrillerû, zaplnil zpoãátku 420 stavy pohánûn mi parním strojem a dal práci zhruba esti stovkám lidí. OkamÏitû reagoval na nové technologie a patfiil k prvním, kdo zamûnili pûvodní pohon za elektrick. Vzorné podniky získaly jiï roku 1873 dal í uznání a neustále zvy ovaly zisky. Zestárlá paní Juliána se ke konci 80. let vzdala svého místa ve vedení a vídeàsk podnik pfievzal Karel. Ferdinand se usadil jiï natrvalo v R mafiovû. Roku 1906 k velkému smutku místních opustil Ferdinand Flemmich tento slzav svût a podniky pfievzal jeho syn Ludvík se star ím bratrem Karlem. 8

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 Spoleãníky podniku Flemmich s Söhne (Flemmicha synové, jak znûl kouzeln pfieklad) se staly téï Karlovy dûti Vilém, Otto a Ulrika. Ulrika a Karel záhy z podniku vystoupili, a tak od roku 1908 ulpûla zodpovûdnost za firmu na trojici Ludvík, Otto a Vilém. Pod jejich skvûl m vedením podnik jen kvetl, v habsburské fií i získal v jimeãné místo a prorazil do Nûmecka, Anglie, do zámofií, ba dokonce zcela neãekanû získal téï orientální trhy. Nadále se tkaly jemné hedvábné átky, dokonal církevní brokát, kravatovina i atovky vãetnû elastick ch tkanin. ada v robkû se v R mafiovû ila a dodávala jiï v hotové formû, tj. kravaty, církevní ornáty, pluviály (plá È se zádov m títem), dalmatiky (kasule s rukávy), ale i tóly (pás látky kolem krku), manipuly (návlek na ruku) ãi erpy pro orientální monarchy, v e mnohdy protkávané zlatem a stfiíbrem (specialisté podniku, nikoli Flemmichova, na hedvábnou nit-du i tûsnû navinuli drátek drahého kovu nebo volnûji v intervalech plochou jiskfiivou lamelu). Samozfiejmû se vïdy jednalo o kov nízkokarátov, tj. prakticky bezcenn, pfiesto se pfii jeho pouïití natahoval pod osnovu pás ãerného plátna, na nûmï se zachycovaly ãásteãky opadaného kovu a po soustfiedûní zbytkû se opût zlato a stfiíbro vracelo v robci nití k dal ímu zpracování. Na církevních paramentech jsme si mohli pfieãíst vinûtu s kouzeln m latinsk m názvem podniku: TEXTRINA ET MA- NUFACTURA RERUM ARTI- FICIOSARUM ET ECCLESI- ASTICARUM A. Flemmich s Söhne RÖMERTSADT. Ostatní vybavení církevních me ních rouch (napfi. rochety, alby, tj. bíl odûv pod ornát, cingula apod.) dodaly lnáfiské a bavlnáfiské podniky, alby téï s dolním háãkovan m pásem nebo s ruãními ãi strojov mi krajkami vyrábûli Spriger, Niessner a Krisch. Staré fotografie tkalcoven pfiesvûdãí, Ïe v e staré nebylo patné, ba spí e naopak. Na kaïdém stavu pracuje jedin tkadlec nebo tkadlena, nikoli jedna unavená Ïena na esti i více stavech jako pozdûji. Pfiíze se rozváïí ke kaïdému pracovi ti na vozíãku po kolejích, jeï protkaly v echny sály. Úfiedníci s bíl mi límeãky a mot lky, tíhlí pánové v tmav ch oblecích, prohlíïejí vzorky tkanin uloïené ve vysoké skfiíni s nekoneãn m poãtem zásuveãek. V echny provozy jsou aï sterilnû ãisté. Flemmich má svûj vlastní hasiãsk sbor (nejspí e dobrovoln, ale zafiízení bylo tovární) - tkaniny jsou pfiece hofilavé, a svou vlastní vodárenskou vûï s dokonale ãi tûnou vodou, jíï je tfieba jako základ nekoneãné kály barev. Zku en nûmeck Ing. Knorr váïí mnoïství barvy v prá ku na dlanû, nepouïívá Válcovací stroj, akvarel z broïury k 50. v roãí Flemmichovy textilky KLEMPÍ STVÍ s.r.o. Barvírna, akvarel z broïury k 50. v roãí Flemmichovy textilky pfiesné váhy, a pfiece barví dokonale na pfiesnû stanoven odstín i sytost. Rozeznává nejménû 140 odstínû ãerni. Dûlníci mají tovární nemocenské poji tûní, do nûhoï pfiispívají 2 % (!) z hrubé mzdy, a pokladnu si vedou sami. Zvlá tní pozici v Evropû zaujala i Flemmichova tkalcovská kola, kde se pfiipravovali pro své budoucí profese tkalci, pfiadláci, mistfii a návrháfii a kde studovali i dosud nekvalifikovaní dospûlí, jak svûdãí ãestné uznání, jeï Flemmich obdrïel od v znamn ch textilních pfiedstavitelû v ech evropsk ch státû roku 1904. Vznik âsr zmûnil situaci. Podniky dfiíve v jediném státû se nyní rozdûlily na rakouské a ãeskoslovenské se v emi rozpory. R mafiovsk podnik se osamostatnil, aby vy el vstfiíc poïadavku nové vlády. V jeho ãele nyní stál Vilém a 1932 jej vystfiídal bratr Ing. Otto Flemmich. Jejich firma patfiila i v nové republice k nejúspû nûj ím a poãet zamûstnancû se od roku 1929 zvedl na 1200, ve vídeàském obchodním oddûlení na 120. KdyÏ byly roku 1928 pfii úpravách krypty katedrály sv. Víta vyzdviïeny a zkoumány poprvé ostatky ãesk ch králû, královen a jejich dûtí (Rudolfa I. a II., Karla IV. s jeho Ïenami, Ladislava Pohrobka, Eleonory, dcery Maxmiliána II., ad.), pfiedala KfiesÈanská akademie znám m Zahradní 1087/4, 795 01 Rýmařov tel./fax: 554 211 865 textilním uãili tím fragmenty pohfiebních látek k oãi tûní, konzervaci ãi pfiípadnému vyrobení replik (Jilemnice, Brno, Ústí/n. Orl., Flemmichova tkalcovská kola R mafiov a Liberec), pouze r mafiov tí desinatéfii se inspirovali historick m vzorem a vyuïili mírnû upravené byzantské ornamentiky brokátového Eleonofiina plá tû (dvojice pávû v oválu) jako vzor na tehdy moderní církevní roucha. Roku 1935 zahájil Otto Flemmich téï v robu pruïn ch tkanin: bandáïí, obinadel, punãoch, a koupacích a sportovních potfieb z tzv. Lastexu. V roce 1930 dorazila do hor kru ná léta hospodáfiské krize, jeï postihla podstatnû více lehk prûmysl v nûmecky mluvícím pohraniãí. Pro podniky se stal pastí témûfi devadesátiprocentní export, kter rázem ustal, neboè krize a insolvence postihly cel svût. Katastrofální stav postihl pfiedev ím textilní závody, s jist m sebezapfiením pfieïívali pouze men í lnáfii a bavlnáfii, ale velké podniky zastavily v robu zcela nebo z valné ãásti. Zaãalo masivní propou tûní, s tím hluboká nouze, stávky a nepokoje. V celé zmatené a v bu né situaci se zachoval opût jen Flemmich netypicky. Zatímco se tisíce Schielov ch zamûstnancû ocitly na dlaïbû, u nûj se zpoãátku nepropou tûlo, ale situaci nebylo moïno udrïet a do roku 1938 zûstalo v podniku nakonec pou- Josef Pipa pfieje sv m zákazníkûm a také sv m zamûstnancûm Pavlovi, Frantovi, Jardovi, ZdeÀkovi, Honzovi, Petrovi, Láìovi a jejich rodinám r tûstí a lásku o svátcích vánoãních. Do nového roku r 2008 pfieje v em mnoho zdraví, osobních a pracovních úspûchû. 9

23/2007 h ch 220 lidí. To v ak jiï po mnichovské krádeïi pohraniãí pfiicházela válka, jeï pfiinesla zmûny v roby, nûmeck Wehrmacht potfieboval padákové hedvábí i pruïné bandáïe pro sanitu a podniky se opût rozjely. Od roku 1943 po kozoval podnik zesilující úbytek pracovníkû odvádûn ch do armády. JiÏ v dubnu 1945, kdy vût ina nacistick ch funkcionáfiû, ale i bohat ch továrníkû, bankéfiû ãi obchodníkû vzala do zajeãích pfied blíïící se frontou a strachem z RusÛ, Otto Flemmich zûstal a na varování podfiízen ch mûl jedinou odpovûì, Ïe své lidi ve zlé situaci rozhodnû neopustí. Obnovená republika starému nemocnému RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Expanze drav ch SchielÛ Zpoãátku nevelk, ale záhy nejvût í hedvábnick podnik, aãkoli ménû v jimeãn neï FlemmichÛv, zaloïili bratfii Adolf a Emil Schielové roku 1890, kdyï získali v R mafiovû nejen pozemek nad Císafiskou silnicí (Opavskou), ale i finanãní kredit. Sourozenci pocházeli z Moravské Tfiebové z rodiny v robcû stuh, tkalounkáfii se jim fiíkalo. Jejich Ïivotní pouè nemohla vynechat hlavní mûsto monarchie, kde se nakonec usídlila správa jejich moravsk ch i rakousk ch podnikû. V ichni získali zku enosti i v dal ích zemích Evropy. Nejstar í Adolf, vyuãen textilní pracovník, vedl obchodní oddûlení a vûnoval se módním trendûm a nov m technologiím. Prostfiední Emil, vysoce kvalifikovan ekonom, fiídil nákup materiálu a roku 1896 se k nim pfiipojil je tû nemlad í Franti ek, technik, kter osobnû vedl r mafiovsk podnik. V jejich pfiípadû nejsou bez zajímavosti ani jejich sàatky, jeï pfiivedly Emilovi a Franti kovi nevûsty s velmi bohat m vûnem, ale téï podnikavé spoleãnice. Od poãátku vyrábûli Schielové saténové kravatoviny (satén - hedvábná látka s atlasovou vazbou lesklou po jedné stranû - viz pod ívkovinu), plastrony na gumiãkách ( iroké do uzlu nevázané kravaty nebo náprsenky) i Ïádané dámské atovky z pravého, ale i umûlého hedvábí z viskózy (vlákno na bázi celulózy) i dal ích druhû umûlé pfiíze, tkaly se i krojové ãi selské brokáty. Svûtov m hitem firmy SchielÛ byl taft (tuhá hustá hedvábná látka s pfiíãn m rypsov m Ïebrováním) z umûlého hedvábí. Pravé hedvábí se nakupovalo v âínû, Japonsku a Itálii. Na kalandrech, bubnov ch strojích, se zvy oval lesk tkaniny. V R mafiovû zaãínali s pouh mi edesáti stavy, av ak od roku 1896 zaãal podnik mohutnût a roku 1908 fúzoval se svitavskou firmou Maxmiliana Friedmana, kter k bratfiím v názvu podniku pfiipojil své jméno. Do první svûtové války se stal závod s barvírnou podnikateli v roce 1945 závod zabavila. Krátce nato byl stafiiãk továrník s dal ími nahnán na nádraïí pfiekládat tûïké dfievûné klády. Na tûstí jej tam zahlédl vlivn MUDr. Boese, jeho pfiítel, a vyreklamoval jej. Otto Flemmich nebyl patrnû zafiazen jako pfiestárl do odsunu a roku 1946 zemfiel na diabetické kóma a úpravnou zcela nezávisl m a s pfiístavbami ve dvacát ch letech zaujal zhruba stejnou rozlohu jako jeho upadající následník dnes s tím rozdílem, Ïe jej zaplnilo témûfi 1300 zamûstnancû. Postupnû vznikly poboãky v umperku, Uniãovû a ternberku, dosud mûstû soukeníkû. Roku 1922 se stala firma akciovou spoleãností ve spolupráci s bohatou PraÏskou zemskou bankou a sídlem podniku se tak stala Praha. ikovní podnikatelé vyuïili vlny pováleãné v místní nemocnici. Dokonale vedené úãetní knihy pfievzali jiï v létû stejnû zdatní ãe tí pfiedváleãní úfiedníci a v roba mohla pokraãovat dál. Odsun byl ãásti nûmeck ch tkalcû a mistrû doãasnû odloïen, aby zauãili nové ãeské pfiíchozí, ale po zmûnách roku 1948 nakonec zûstali mnohdy proti své vûli. Jifií Karel konjunktury a 1925 pfiipojili dal í rakouské podniky v dolnorakouském Alt Dietmans ãi továrnu na stuhy a pr mky v Ober Waltersdorfu, jeï patfií firmû dodnes. SloÏení podniku se tím ov em zcela zmûnilo. Cel ohromn prûmyslov konglomerát tvofien pûti základními podniky pfiiznal za prvé republiky 3000 stavû se stejn m poãtem zamûstnancû. Pfies prosperující v robu vyvolávaly platové podmínky, ale téï pfiítomnost silného levicového Schielova textilka, r. 1929 Interiér továrny Schiel v R mafiovû Všem našim hostům děkujeme za projevenou přízeň a do nového roku 2008 se s přáním pevného zdraví, štěstí a úspěchů těšíme na shledanou. Penzion a bar Mary Palackého 27 795 01 R mafiov Tel./fax: 554 211 279 www.mary.penzion.cz 10

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 Dílna tkalcovny Schiel U Potoka - krejãovství a kulturní zafiízení Men í textilky v regionu nemûly o nic men í v znam neï r mafiovské. Celou éru hedvábnictví zahájil v Horním Mûstû Alexandr Schmidt roku 1835 s pouh mi dvaceti stavy, na nichï zaãal vyrábût tkaninu z pfiírodního hedvábí na módní kravaty. Roku 1897 jej nahradil VídeÀan Vilém Bachrach, kter postavil novou továrnu a vybavil ji tehdy nej- vlivu mezi dûlníky v závodû ãasté stávky od roku 1927, které vyvrcholily jiï zcela pochopitelnou dvoumûsíãní stávkou na poãátku roku 1930. Je tû za války, kdyï bylo sídlo firmy pfieneseno do Vídnû, pfiikoupilo její pfiedstavenstvo továrnu A. Rudolpha a spol. v Bílãicích. Na rozdíl od FlemmichÛ SchielÛm pfiedváleãná krize pfies boufilivou odezvu masového propou tûní v dobû krize nijak zvlá È neu kodila, ale nutno pfiiznat, Ïe dal ímu rozvoji pomohla nenasytná válka a potfieby nûmecké armády, jeï pfiivedly do v robního programu téï padákové hedvábí. Je tû roku 1944 vyprodukoval podnik 2 839 944 metrû tkanin a 187 292 kg barvené pfiíze, tfiebaïe jej oslabovala od roku 1943 totální válka, pohlcující mnoho muïû na fronty. Podnik vlastnil 16 obytn ch domû a hotel Thiel na Hitlerovû námûstí (nyní Nábytek Polách na nám. Míru). Podobnû jako Flemmichové mûl závod svou kvalitní studnu s vodojemem o objemu 500 m 3 apo- Ïární jednotku. Jifií Karel RyÏovi tû - vlevo Tauberova textilka, vpravo Beyerova textilka Hedvábníci v jin ch ãástech R mafiovska modernûj í technikou. Do roku 1914 se závod dále roz ífiil a majitel vybudoval domky pro své zamûstnance. Po manïelovû smrti pokraãovala dál v roz ifiování podniku jeho energická manïelka Ella. Roku 1921 se stala souãástí firmy dal í továrna v Hostinném i s poboãn m závodem ve Vídni. V roce 1925 se jiï tkalo na dvou stovkách stavû a upravovaly se dal í zamûstnanecké byty v b valém hornomûstském pivovafie. Roku 1929 se Továrna na hedvábné zboïí Wilhelm Bachrach-Bachrachová, Lövi v Praze stala akciovou spoleãností se sídlem tamtéï. V roce 1938 si vyïádala práce na 450 stavech v Horním Mûstû potfiebu 550 zamûstnancû. Schopná a lidská Horní Mûsto - textilka a pivovar, odesláno 1918 11

23/2007 Faktura firmy Gustav Springer, r. 1932 podnikatelka Ella Bachrachová v ak neunikla nacistickému ohroïení a po okupaci âsr byla z rasov ch dûvodû odvleãena do Terezína, kde podlehla roku 1944 tûïkému fyzickému i psychickému utrpení koncentraãního tábora. Ve válce nastal první úpadek, za nímï stála neschopnost nacisty dosazen ch treuhendrû (správcû) Lütgera, Ulricha a Bensche a posléze prominentních vlastníkû Lütgera a Lettnera. Roku 1943 klesl poãet zamûstnancû na 350. Velk v znam mûl téï ryïovi Èsk hedvábnick podnik LöriÛ zaloïen roku 1899 Vilémem Beyerem a roz ífien v carskou akciovou spoleãností Glarus. Na rozdíl od ostatních továren na R mafiovsku, jeï zmûnily majitele nejv e jednou, neustále pfiecházela do rûzn ch rukou. Roku 1905 ji vlastnil Gustav Schuster z Vídnû, kter pfiijal 1906 za spolumajitele Alexandra Garaye a 1908 tichého spoleãníka RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Lnáfii a bavlnáfii Schöllera. V první svûtové válce se závod pfieorientoval na armádu, pfie el na v robu lnûn ch tkanin a vyrábûl plátûné obaly na stfieln prach. Roku 1922 se stali Schöllerov mi spolumajiteli Alois Rist s Eduardem Ellmannem a 1925 otevfiela firma dvefie propu tûn m dûlníkûm ze star í hedvábnické Tauberovy továrny z roku 1886, jeï zanikla. Od roku 1923 se firma opût vrátila v carûm, tj. podniku Glarus, ten jej v ak roku 1932 znovu prodal Faktura firmy Eduard Niessner, r. 1922 závodu fiízenému z Vídnû s úãastí Jindfiicha Löriho star ího a jeho stejnojmenného syna od roku 1936. Zamûstnanci zadluïeného podniku s nevaln mi vyhlídkami snadno podlehli nacistické propagandû a jako jediná z textilek R mafiovska zamûstnávala ve vedení i v robû pfievahu henleinovcû - 4 âe i a 22 nûmeck ch odpûrcû Hitlera bylo z podniku vyho tûno, neboè i místní politika mívá dlouhé prsty. Jifií Karel Hedvábnictví se stalo od konce 19. století nespornû v kladní skfiíní R mafiovska, ale stejn podíl na zamûstnanosti obyvatel a kvalitních v robcích nebylo moïno upfiít ani lnáfiûm a bavlnáfiûm. Soukenictví se ujalo jen na okraji historického R mafiovska v Huzové a pod vlivem ternberka. Lnáfii a bavlnáfii vyrábûli loïní prádlo, ubrusy, barchet (silnou bavlnûnou látku s podílem lnu), grádl (hustou lnûnou nebo bavlnûnou látku s vazbou tvofiící podélné pruhy, viz grádlové povlaky), zefír (jemnou bavlnûnou nebo smí- enou látku s plátnovou vazbou), dama ek (lnûnou látku s vetkan m leskl m vzorem), metrové zboïí z ãistého lnu, kapesníky i átky. Je to pochopitelné, vïdyè prastaré tradice plátenictví, jeï se vytváfiely od 13. století, znásobila v 18. stol. janovická manufaktura, jeï zazáfiila v ohromné podunajské monarchii, ale neodolala konkurenci strojového prûmyslu v edesát ch letech století následujícího. Nûkteré z podnikû, tfiebaïe poãtem zamûstnancû nemohly konkurovat hedvábníkûm, mûly dlouhou historii. Vût inou je zakládali r mafiov tí mû Èané a lidé z regionu. Bratfii Rückerové podnikali od roku 1821 a 1910 u nich pracovalo 100 zamûstnancû. Vyrábûli bavlnûné, lnûné, cvilichové (plátûná látka tkaná z hrubé dvojité pfiíze) a dama kové zboïí. Podnik Josefa Rückera v ak nepfieïil rok 1939. Gustav Springer ze staré mû Èanské rodiny se pustil do textilního podnikání dokonce jiï roku 1817 a 1928 zamûstnával 128 lidí, ale nevelk závod zanikl následkem hospodáfiské krize roku 1935. Továrna Inocence Krische pracovala od roku 1820, 1928 v ní pracovalo 50 zamûstnancû, ale zkrachovala hned v první vlnû krize roku 1930. Johann Rotter, kter jiï dfiíve podnikal v Janovicích, se pfiesunul se sv mi aktivitami do mûsta roku 1854, jeho podnik s pouh mi 80 zamûstnanci dokázal pfieïít i druhou svûtovou válku a zanikl aï roku 1948 uï jako ãesk národní podnik Panar. Ke star í tkalcovnû Ottokara Montaga (30 zamûstnancû, zánik 1946) z roku 1886 pfiibyla 1927 dal í se 150 pracovníky, ale ani ta se nedoãkala konce války, jeï udusila její aktivity roku 1944. Evald Montag otevfiel je tû dal í provozovnu 1935. V znamnou bavlnáfiskou firmou (barchet, lnûné a dama kové zboïí) byl téï závod Eduarda Niessnera z roku 1894, dnes uïívá ãást objektu pan Dûdoch k prodeji automobilû na Hornomûstské ulici. Ani NiessnerÛv podnik nepfieïil válku a zanikl roku 1944, stejnû jako mlad í Habermannova v robna zaloïená 1910 ãi Mückova z roku 1920. Kromû nich od první svûtové války klesal také poãet nejmen ích podnikatelû, jichï bylo moïno napoãítat je tû roku 1910 osm, ale 1935 zbyli poslední tfii. Len s bavlnou zpracovával téï podnik Schmiedera a spol. v Horním Mûstû v letech 1900-1930. Stfiednû velká Hofmannova tkalcovna lnu v Janovicích konkurovala sv mi stroji harrachovské manufaktufie od roku 1837. PfiestoÏe zamûstnávala aï 140 pracovníkû, zanikla uï v tfiicát ch letech. Pfiádelna lnu, obchodní spoleãnost, vyrábûla své zboïí ve Fr dlantu nad Moravicí (Bfiidliãné) od roku 1853. Velk podnik s 650 zamûstnanci v roce 1865 a 500 lidmi v roce 1928, kter vyrábûl lnûnou pfiízi a koudel, zniãil první poryv krize 1930. Lnûné a bavlnûné zboïí vyrábûl Josef Fischer v letech 1881-1920 také v RyÏovi ti. Mezi 12

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 RyÏovi tûm a KnûÏpolí se rozkládalo velké bûlidlo. V Malé táhli vyrábûl Hermann Buhl lnûnou a bavlnûnou pfiízi. Od roku 1903 pfii ní fungovalo i bûlidlo lnu a bavlny aï do dvacát ch let. Pozdûji, roku 1935, jej nahradila firma Emericha Macholda z Bruntálu, kter roz ífiil v robu o mercerizaci pfiíze a tkanin (zu lechtûní bavlnûné pfiíze nebo tkaniny louhem), a zamûstnávala asi sto lidí. Od roku 1948 se zamûfiila na zpracování lnu jako provoz podniku âeskomoravsk len (âemolen), n. p. Továrna tak pfieïila aï do devadesát ch let dvacátého století, tfiebaïe uï se zmûnûn m programem. I v nevelké a pomûrnû vysoko poloïené Nové Vsi fungovala v letech 1935-1946 tírna lnu, podobnû jako v Dolní Moravici, kde v ak ukonãila v robu krátce po roce 1930. V robou stuh se zab vala od roku 1911 tkalcovna v Lomnici. Pochopitelnû kromû uveden ch by bylo moïno nalézt dal í mnoïství drobnûj ích dílen a lnáfisk ch Ïivností v oboru. Jen v R mafiovû roku 1909 pracovalo mnoho drobn ch podnikû, spí e dílen: A. Berga (pozdûji Rud. Knoll, skonãil 1935), Roberta Drexlera, Johanna Hönigschmieda, Edmunda Kimmela, Trudy Karusové ãi Josefa Ludwiga, kter ukonãil ãinnost 1935. Jifií Karel Faktura firmy Montag, r. 1924 Koberce a jutové tkaniny vyrábûla na speciálních strojích od roku 1896 stovka zamûstnancû u Viléma Marburga v R mafiovû. Závod v ak nepfieïil první svûtovou válku a zanikl na jejím konci 1918. Pokus majitele pfiejít na hedvábnictví roku 1935 se sice vydafiil, ale ani on nemûl dlouhého trvání. Franz Schwan vyrábûl pletené ãi stávkové zbo- Ïí, obdobné zboïí vãetnû punãoch nabízel Franz Krisch v Bedfiichovû do roku 1932. Zajímav m artiklem R mafiovska byla i strojní v roba krajek. Úãet firmy Wilhelm Marburg V roba kobercû a jiné textilní podniky Myslet si v ak, Ïe drobné podniky ve svém sortimentu zaostávaly za velik mi, by byl velk omyl. Podívejme se, co nabízel 1933 pomûrnû mal lnáfisk podnik Maxe Springera, obdafien fiadou v znamn ch cen z Vídnû, kter sídlil jednak v modernûj í ãásti muzea, kdysi domu jeho v znamn ch patricijsk ch pfiedkû, a v místech nynûj- í reklamní agentury pana Baslara. Vyrábûl, jak uvádí na letáãku, bohatû vy ívané pol táfie a loïní soupravy, ozdobné kapesníãky lnûné, z umûlého i pravého hedvábí i jemné opálové (bavlnûná látka na prádlo a Ïenské aty), vy ívané i nevy ívané, Broderie Anglaise (pestfie vy- ívaná látka s kvûtinov m vzorem), barevné látky Madeira (látka napodobující prolamovanou v ivku), v carsk opál na prádlo, v carské etamíny (prûsvitná bavlnûná látka plátnové vazby), plátno, ruãníky, cíchy, vy ívané dámské ko ile (kus za 4,90-18,- Kã), pánské ko ile i kapesníky, francouzské pánské hedvábné átky z lnûného batistu, vy ívané pásy, tj. krajky na prádlo milieux (?), ba i povlaky na postele a strojové krajky. V druhé polovinû tfiicát ch let se podle pamûtníkû dostavil krach v carské banky, u níï mûl ulo- Ïen ve ker kapitál, a tak musel rodov dûm prodat mûstu. Kupodivu se rychle vzpamatoval a jiï v ãervenci 1937 znovu pfiihlásil otevfiení podniku, kter byl v provozu je tû následujícího roku. Zatím se nemûïeme dopátrat, kdy podnik opût zanikl nebo byl Springerovi z neznám ch dûvodû zabaven. Po záboru pohraniãí v letech 1938-45 dûm i v robní trakt (nynûj í muzeum) totiï uïívalo Gestapo, jeï suterén a sklep vybavilo mfiíïemi a tfiemi vlhk mi vûzeàsk mi celami spolu s kamny vestavûn mi ve stûnách a vytápûn mi z chodby. Nastûhovala se Schutzpolizei (pofiádková policie), okresní vedení Hitlerjugendu a BDM (Bund das deutsche Mädel, dívãí varianta téhoï) a NSDAP. Nejv znamnûj í firmou na v robu strojní krajky byl patrnû DamböckÛv podnik v Jamarticích, kter vznikl jiï roku 1829, 1928 mûl 150 zamûstnancû a zanikl v dûsledku hospodáfiské krize roku 1932. V ivkami se zab vala v letech 1900-1930 továrna Herolda a Rotha v Dolní Moravici a zamûstnávala kolem stovky lidí. V regionu, nepoãítáme-li pováleãnou epizodu firmy Panar v R mafiovû, téï pûsobily závody na ití prádla, napfi. v Janovicích (1837-1944). Textil si téï vynutil vznik nûkolika dal- ích dodavatelsk ch firem, jako byla Zuppingerova cívkárna v Janovicích (50 zamûstnancû, 1880-1948), Edmund Brosig zas vyrábûl pomûcky pro tkalce: rûzné hfiebeny a pomûcky na len, hedvábí, jutu i bavlnu, Ing. Karel Olszewski nabízel od roku 1929 tkalcovské vzory a pomûcky, Karel Bander otevfiel roku 1935 strojní vy ívkárnu v Janu ovû a nemûli bychom opominout ani dílnu na modrotisk pana Ducháãe (Duchacze) na Pfiíkopech a jiné. Jifií Karel 13

23/2007 Tkadlena, asi 50. léta 20. stol. RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Pováleãné hedvábnictví u nás Tkalcovské ãlunky, 20. stol. V druhé polovinû 19. století, zvlá tû od zahájení dopravy po Ïeleznici v roce 1878, se vytvofiila dokonalá hospodáfiská struktura R mafiovska, jeï zajistila obyvatelûm zamûstnání, pfieru ila vylidàování oblasti a zastavila emigraci do USA i JiÏní Ameriky. K zanikání fiady podnikû v ak do lo uï za prvé svûtové války v letech 1916-18. Velká hospodáfiská krize od roku 1930, z níï se lehk prûmysl v pohraniãí nevymanil ani na poãátku dal í svûtové války, zpûsobila úpadek dal ím firmám. Je tû znaãné torzo podnikû z poãátku 20. století nepfieïilo pfies snahu nov ch ãesk ch osídlencû s nûkolika v jimkami poãátek padesát ch let. V letech 1945-47 do- lo na R mafiovsku k takfika úplné v mûnû obyvatel a k pfieru ení v vojové kontinuity. S nûmeck mi obyvateli ode ly mnohdy dûleïité znalosti, návyky a fiemeslné schopnosti a témûfi v ude se zaãínalo od píky. AniÏ bychom rozebírali nebo posuzovali politické, spoleãenské ãi hospodáfiské okolnosti pováleãného období, nelze z dne ního pohledu nevidût téï nevyãíslitelné ekonomické ztráty zpûsobené odchodem kvalifikovan ch a zku en ch lidí v produktivním vûku a postupn odliv lidí z vesnic a men ích mûstsk ch aglomerací, kter se nepodafiilo i z dal ích dûvodû zastavit dodnes. I po dvou svûtov ch válkách, jeï se podílely na redukci poãtu podnikû jiï dfiíve, následoval u nás i v míru znaãn ãi úpln rozpad Ïelezáfiství, olováfiství, cínafiství, koïafiství, nábytkáfiství, potravináfiství (likérny, pivovary, konzervárny, ml ny), vyspûlého dobytkáfiství a jin ch oborû a tûïce dopadl téï na textilní závody. Zaniklo témûfi úplnû prûmyslové lnáfiství, aãkoli se kvalitní len pûstoval dál, pfieïil pouze jedin podnik v Malé táhli (âemolen). Beze zbytku zmizelo bavlnáfiství, tkalcování juty, v roba kobercû, prádla a krajek vãetnû lidového paliãkování. Nepfieru ila se jedinû pomûrnû mladá tradice hedvábnictví, jeï postupnû zaïilo modernizaci a v voj, ale i pád, kter jiï byl nezávisl na politick ch událostech ãi ideologick ch premisách. Evropsk trh obsadili kvalitním a levnûj ím zboïím asij tí v robci. Mluvit proto obecnû, jak se objevilo v nûkter ch star ích publikacích, o boufilivém pováleãném rozvoji textilnictví na R mafiovsku, by bylo tedy pfiinejmen ím opováïlivé. Hedvábnické podniky, jakési rodinné stfiíbro R mafiovska, zûstaly po roce 1945 zachovány a postupnû je zaplnili mnohdy zku ení tkalci z rûzn ch konãin zemû, pfiedev ím z v chodních âech a Jiãínska, a dal í generace pracovníkû pak pfiipravilo solidní uãàovské i niï í stfiední textilní kolství, jeï navázalo na skvûlé tradice Flemmichova uãili tû. Pfies své nesporné znalosti v jin ch oborech hedvábnictví ãi aspoà tkalcovství museli b t pfiíchozí zacviãeni ve specifick ch podmínkách závodû v regionu. O zachování v robní kontinuity se zaslouïili pûvodní nûmeãtí zamûstnanci v poãtu nûkolika desítek lidí, tkalcû, pfiadlen, vytloukaãek, barvífiû ãi v robních mistrû vyreklamovan ch podniky z odsunu s tím, Ïe bude jejich transfer zatím odloïen. Ukázkou, jak se mûnily poãty jednotliv ch národností v textilních závodech, jsou dochovaná ãísla od SchielÛ. Do 31. 12. 1945 zde pracovalo 52 âechû a 554 NûmcÛ, v kvûtnu 1946 uï 193 âechû a 420 NûmcÛ, 1. 7. 1947, kdy jiï odsun konãil, pracovalo v závodû 150 NûmcÛ a 490 âechû. Pouze u FlemmichÛ tomu bylo jinak - 1946 zde pracovalo 110 NûmcÛ a 180 âechû. Pro mnohé z nûmeck ch pracovníkû to nebylo lehké, vïdyè byli odtr- Ïeni od sv ch blízk ch a pfiátel, jak se pozdûji ukázalo, i na desítky let. Po vzniku studené války skonãila nadûje na odchod zcela, ba dokonce mnohé z nich, v domnûní, Ïe jiï nejsou tfieba, podniky propustily na práci v zemûdûlství, jeï pro nû byla neobyãejnû tûïká a vzdálená. Pfiehmat se v ak musel urychlenû vyfie it, neboè se ukázalo, Ïe jejich pfiítomnost v textilkách je nadále nezbytná. Vrátili se. Proãítat dnes jejich pûl století staré karty, vypisované nepfiíli du evnû potentními kádrováky, by se mohlo zdát komické jen tomu, kdo nezaïil dusnou atmosféru doby vykonstruovan ch procesû a zapomnûl na existenãní dûsledky obdobn ch vyjádfiení. Doãtete se tfieba, Ïe tkadlena souhlasí s politikou strany (KSâ), poctivû plní své normy vysoko nad 100 %, ale je Nûmka ãi sice není politicky vyspûlá, ale s reïimem souhlasí a pracuje velice dobfie, ale..., to je potom ãlovûku smutno. Ani léta poctivé práce pro republiku se nestaly precedentem k navrácení jejich chudobného majetku. Jakpak to fiíká Shakespeare v Hamletovi o Dánsku? Samozfiejmû ani novû pfiíchozí to nemûli vûbec lehké, tfiebaïe vût- Firma Stanislav Juřena - STANSPED Přeje všem zákazníkům a spolupracovníkům i jejich rodinám vše nejlepší do nového roku, pevné zdraví a pohodu v osobním životě. 14

Pfievzaté továrny nepatfiily za války pfies váleãnû dûleïitou v robu padákového hedvábí mezi podniky podporované, ocitly se zcela na okraji, strojov park, kter stagnoval jiï od velké hospodáfiské krize v tfiicát ch letech, byl vût inou beznadûjnû zastaral, pokud vyjmeme dokonalé Ïakárské stavy (podle fr. vynálezce Jacquarda) nûkdy aï z devadesát ch let 19. století, které i pfii svém stáfií vyrábûly dokonalé tkaniny s nádhern mi vzory. inou h fiili elánem, ideály a vût- inou se jednalo o lidi mladé, ktefií si dokáïou zvyknout na ledaco. Drsné klima, mnohdy nevalné ubytování, nedostatek v eho, na co si dokáïete vzpomenout, daleko od rodiny, pomûry ponûkud divoké. Pro nûkteré to bylo v chodisko z bytové nouze ve vnitrozemí, ale i dûvod najít si zajímavou a v mnohém v jimeãnou práci, aãkoli v i platû v lehkém prûmyslu radûji nevzpomínat. PfiestoÏe se R mafiovsko stalo pro mnohé jen pfiestupní stanicí, neplatí to o vût inû hedvábníkû, v razná vût ina se usadila a zûstala vûrná sv m podnikûm aï do svého odchodu do penze, ba i do pádu závodû. Se spoustou z nich jsem se osobnû st kal a vím, Ïe mûli vyhranûnou stavovskou ãest, dovedli o své práci hovofiit se sympatickou p chou, obrovsk m zaujetím a láskou i odborn m pfiehledem, jaké by jinde pohledal. T kalo se to v ech, od mizernû placen ch tkadlen, jeï nyní pracovaly do úmoru aï na esti stavech, pfiadlen, vytloukaãek, pfies barvífie, údrïbáfie, v robní mistry, pot kající se s materiálem ãi neustálou migrací, aï po neodmyslitelné návrháfie, ktefií pfii trpasliãích odmûnách ve skuteãnosti prodávali v robky podnikû po celém svûtû. Materiál v izolaci Ïelezné opony b val totiï mnohdy málo kvalitní, takïe zákazníka uchvacoval jen krásn a zcela neobvykl vzor, kter vítûzil na svûtov ch trzích nad ménû pfiitaïlivou kvalitou pfiíze. Ba tvrdívalo se dokonce, Ïe základem úspûchu podniku bylo i v zahraniãí známé jméno krále návrháfiû Raimunda abaty. V robky se opût rozbûhly za ostnaté dráty hranic do Austrálie, RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 Od Henapu k Brokátu obou Amerik, Belgie, Holandska, v carska, Rakouska, Francie, Dánska, celé Skandinávie, Afriky vãetnû Egypta a Palestiny. Do Sovûtského svazu si kupodivu na ly tkaniny cestu aï od roku 1953. Stavy v dobû rozkvûtu Hedvy dunûly témûfi po cel den ve dvou i tfiech smûnách. Jifií Karel 5. v roãí zaloïení Závodního poïárního sboru Brokát I, 1946-1951 Schielova textilka, 30. léta 20. stol. Flemmichova textilka, nedatováno Nedostatek lidí nedovolil zpoãátku víc neï jednosmûnn provoz a stroje zbytek dne zbyteãnû stály. Jednotlivé podniky mûly nejen znaãnû rûznorodé stavy a dal í zafiízení, ale téï zcela odli n v robní program i tradice. Provozy zpoãátku trpûly i nezku eností pfiíchozích a v sledkem byla nízká kvalita, nevyuïitá kapacita, ale téï fluktuace, tfieba niï í neï jinde, a povûstné absence ãi pfiímo útûky do nemoci. Majetek SchielÛ na Opavské ulici se ocitl jiï 29. kvûtna 1945 pod národní správou se sv m dosavadním názvem Bfii Schielové - obchodní a prodejní spoleãnost, s. r. o., Praha, Václavské nám. 3. Národním správcem se stal Milostín Burian, po nûm Jaroslav Drtil a prof. Rudolf Stejskal, fieditelem byl od 11. ãervna Karel Schleis ( lais), odvolali jej v ak na popud okresního akãního v boru NF (v bor zástupcû povolen ch stran KSâ, âssd, âsl a âsns pod tvrd m dohledem a pfievahou komunistû) jiï 15. 11. 1948. Stejnû tomu bylo i u firmy Flemmich. Národním správcem se stal BrÀák Radim Král, po nûm Jaroslav Drtil a prof. Rudolf Stejskal, od roku 1948 podnik vedl Ladislav Procházka. V Horním Mûstû spravoval firmu Bachrach po Aloisi âerném Arno t Ho ek, ten v ak roku 1948 emigroval a fieditelem se stal Franti ek iel. 15

23/2007 Podnik Löri v RyÏovi ti vedl po osvobození Jan Trnka a po nûm Alois âern z Horního Mûsta. Kosmetická úprava názvu v listopadu zmûnila dosavadní podniky na Spojené továrny pro v robu hedvábí bratfií SchielÛ, a. s., a v únoru následujícího roku podnik koneãnû získal svûj první nov název Henap, nejspí e Hedvábí národní podnik, a byl zaãlenûn do âs. textilních závodû pod správou Ústfiedního fieditelství ãsl. znárodnûného prûmyslu. Doba si potrpûla na dlouhé názvy a zkratky, ale jejich zmûny dokumentují téï hledání tvaru textilního prûmyslu, jenï b val dfiíve pfiedev ím v pohraniãí nûmeck. Îidovské majitele nacisté obrali o majetek a pfiipravili i o Ïivot, vzpomeàme oblíbenou Ellu Bachrachovou z Horního Mûsta. RovnûÏ úãinkovala i snaha vyrovnat se s podmínkami Bene ova dekretu o znárodnûní majetku vût ích podnikatelû nad 150 zamûstnancû z r. 1945. Vznikaly téï závodní rady. Centrální fiízení typické pro Henap se ukázalo jako v fiadû jin ch pfiípadû nevhodné ãi svazující a negativnû ovlivàovalo zvlá tû úzce specializované podniky. Vedení hedvábnick ch závodû R mafiovska si dobfie uvûdomovalo, Ïe spojení s textilními podniky umperska je omyl a poprvé, moïná i naposled, se úspû nû postavilo snahám vrchního fieditelství. Dosáhlo osamostatnûní závodû R mafiovska Hedva 04 - provozovna 3 Horní Mûsto a Vítkova pod hlaviãkou Brokát - R mafiov 1. 10. 1949. StûÏí si pfiedstavit, co to v dobû obrovské centralizace tehdej í vedení podniku stálo sil a vyjednávání. Podnikov m fieditelem se stal Josef HoncÛ, ale v letech 1950-60 jej nahradil dûlnick fieditel Miroslav Kuba. Oblastním fieditelem byl v roce 1948 Jindfiich Mahovsk. Roku 1960 nahradil podnikového fieditele Jaroslav Paliga, ale toho krátce potom vystfiídal Ladislav Procházka. Podnik nyní s vãelkou na logu se stal pod vedením Josefa HoncÛ opût produktivním a zajímav m. Hedva 04 - RyÏovi tû RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Hedva 04 - provozovna 3 Horní Mûsto Závod 01 zaãínal pod vedením fieditelû Karla Tû ínského a od 1949 Ladislava Procházky. Roku 1950 je následoval Svatopluk Novák, Jaroslav Sekanina a roku 1983 nastoupil Zdenûk Hubík. Závod na Opavské ulici se zamûfiil na kravatové tkaniny, africké átky, jeï s nádhern mi vzory a v elegantních kombinacích barev slouïily k oblékání ãerno sk ch Ïen, samozfiejmû i na jemné Ïenské atovky pro domácí trh. Vyrábûly se téï krásné a pestré krojové látky, jeï dál zpracovávali na jiïní Moravû v dobû státem podporované expanze folkloru. Dal í r mafiovsk podnik, závod 02, znám jako dvojka, na Sokolovské ulici, dûdic skvûl ch tradic FlemmichÛ, se zamûfiil za fieditele Josefa HoncÛ a jeho nástupcû J. Paligy, Karla Prouzy a od roku 1983 Josefa Rozsívala na dámské atovky i na nûrovaãkovinu, pokraãoval dál ve v robû parament. Zlaté a stfiíbrné protkávání se v ak jiï nevrátilo a ãasem nahradil lesklé kovy mnohabarevn Lurex, tj. syntetické kovové vlákno zaplétané do textilií jako dekorativní prvek. Vyrábûly se téï plukovní standarty, dekoraãní látky pro hrady a zámky, Národní divadlo i prezidentské apartmá na Hradû, pro potfieby filmu, divadel apod. Zvlá tû uveden podnik produkoval neobyãejnû precizní zboïí s dokonal m ornamentem. Ke sdruïen m podnikûm pfiibyl i závod 03 v Horním Mûstû. Po sobû zde následovali fieditelé Ladislav Procházka a po nûm Karel Prouza, Vlad. Polidar, J. Paliga, A. Jemelka, Milan Vavrou ek, 1983 K. Prouza, 1984 Ing. Pavel Koláfi a nakonec EvÏen Kordula. Podnik vyrobil stovky kilometrû hedvábí na pro ívané deky. Dal í závod 04 v RyÏovi ti vedli po sobû Robert Novák, Karel Zelenda a Josef Krhovsk. S ohromnou paletou kravatov ch textilií a mimo tehdej í okres R mafiov k nim pfiipadl vítkovsk závod 05 fiízen Josefem Bergerem, Antonínem 16

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 Harapátem a naposledy Ing. Antonínem paãkem. Vyrábûly se zde africké átky, dámské atovky z pfiírodního i umûlého hedvábí a anïány, tj. textilie mûnlivého lesku. KaÏd ze závodû byl znaãnû samostatn, nûkteré mûly vlastní kreslírnu. NeÏ stát umanut na svazující a ne vïdy rozumné plánování, jemuï se mnohdy podafiilo naplnit sklady neprodejn m zboïím, se tvrdohlavû vracel ke spojování podnikû a znovu zaãal tlak na opûtné podfiízení skupiny na ich podnikû vy ímu celku. Nespornû úspû né skupinû podnikû, coï v padesát ch letech nebylo pravidlem, se snaïilo ministerstvo proti zdravému rozumu nasadit opût ohlávku uï roku 1958 bez ohledu na tradice a nespornû dobr odbyt na svûtov ch trzích. Brokát krátce pfiedtím zmûnil své logo ve velmi invenãní podobu dívky s tehdy moderním ohonem a sukní tvofienou zemûkoulí, jeï bylo patrnû nejsympatiãtûj í podobou podnikového znaku. Jsem pfiesvûdãen, Ïe je dodnes uloïeno v pamûti lidí jako nejhezãí ze v ech emblémû hedvábnick ch podnikû. JiÏ v roce 1960, nejspí v souvislosti s krvav mi pohraniãními stfiety a vznikem nepfiátelství mezi Sovûtsk m svazem a âínou, do lo k viditelnému omezení dovozu pfiírodního hedvábí na pouh ch 41 % pûvodního mnoïství. Jifií Karel Brokát H. Mûsto - v stavní místnost r. 1956 Textilní kolství Textilní uãili tû a internát Hedvy R mafiov, 80. léta 20. stol. Flemmichova tkalcovská kola, dne ní gymnázium Velmi v znamn m prvkem kvality pracovníkû bylo podnikové uãili tû, které ãásteãnû a s dvoulet m opoïdûním navázalo formou základní odborné koly na tradici proslulé Flemmichovy koly tkalcovské, jeï zaujímala prostory star í ãásti dne ního gymnázia. NiÏ í gymnázium uïívalo zprvu budovu b valé Jednoty a po roz ífiení na sedmileté od roku 1902 hlavní budovu nynûj í základní koly. V letech 1951-3 nav tûvovalo odbornou kolu aï 300 ÏákÛ a ÏákyÀ, a proto se stal b val FlemmichÛv závod naproti rovnûï kolním zafiízením (viz níïe). Îáky byli budoucí tkalci a pfiadleny a fiada mistrû absolvovala pozdûji je tû dvouletou textilní kolu obdobnou textilní prûmyslovce. Vysoce kvalitní budovu mistrovské koly v místech domu pana Mezihoráka na Husovû ulici postihla plan rovací mánie b valého reïimu jako poslední v R mafiovû do roku 1989. Teì sice spí e stavíme, leã nedostavujeme, ale obãas si téï je tû zabouráme, a rádi. Roku 1953 kola v neprospûch vûci zanikla, ale jiï 1959 zahájilo ãinnost uãàovské stfiedisko a 1961 bylo zásahem ministerstva prûmyslu pfietvofieno na samostatné odborné uãili tû n. p. Brokát R mafiov. Stfiedo kolské vzdûlání zaãaly poskytovat stfiední prûmyslové koly textilní a budoucí hedvábníci s návrháfii z R mafiovska zamífiili pro vy í vzdûlání do Brna. Roku 1979 se prodlouïila v uka tkadlen na 3 roky a 1981 pfiibylo navíc je tû 40 t dnû provozní praxe. ÚroveÀ v uky se tak znaãnû pozvedla, ale jak to b vá, nûktefií se pozastavovali nad finanãními náklady. S úpadkem hedvábnického prûmyslu se stala kola pozdûji souãástí vût ího uãàovského celku v Bruntále a nakonec byla r mafiovská poboãka umístûná i s internátem v b valé církevní dívãí kole uzavfiena. Jako internáty poslouïily v prûbûhu let kromû budovy na Sokolovské téï dal í na Jelínkovû, Hornomûstské a Pivovarské ulici, ba i hotel Mír. Ov em byl zde i v znamn pfiínos - Stfiední odborné uãili tû v Bruntále nabídlo vedle oboru tkadlena i sefiizovaãe textilních strojû, nezbytné pro moderní provoz, textilní chemiãku-úpraváfiku (barvífiku) a elektromechanika. Značkové oblečení a obuv Relaxační studio tř. Hrdinů 1, Rýmařov V em sv m zákazníkûm pfiejeme radostné proïití Vánoc a do roku 2008 mnoho lásky, zdraví a osobní pohody. 17

23/2007 Dnes obsadila budovu textilní koly na Sokolovské Soukromá stfiední kola Prima. Komplex pfiedan fiádem franti kánek podniku na 99 let bohuïel poznamenalo zbourání krásného neogotického klá terního kostela RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Hedva - v sledek centralizace Hedva vedle Brokátu R mafiov téï Atlas umperk, Silka Liberec, podobnû jako u Brokátu se vïdy jednalo o celá sdruïení podnikû, a pfiipojen byl nakonec téï závod 1. máj z Liptovského Mikulá e. editelem byl pfiedem jmenován Jindfiich Jefiábek. VHJ byla tûïkopádná, pfiíli pomalu reagovala na zmûny trhu, a tak zaãala znovu jednání, jeï mûla vysokou koncentraci hedvábnického prûmyslu ponûkud zfiedit. R mafiov tí se nevzdávali a navrhli men í celek, jenï by zahrnoval jen hedvábnick prûmysl ãi kaple sv. Panny Marie Lurdské, jiï nahradila absolutnû neinvenãní obytná katule. Neogotika je dnes velice cenûna, a R mafiov tím byl ochuzen o jednu ze sv ch dominant. Dokonce se nezachoval ani snímek ustupujícího prûãelí stavby, jeï slouïila jako sklad vyfiazen ch stavû a jiného harampádí. Ostudná vûc byla ukázkou arogance moci. Stejnû jako my s Romanem Ichou usilovali ve stejné dobû téï pánové Podhorn a Jifií Vystrãil o vyuïití nádherného akustického prostoru jako divadla hudby a stálou expozici lidové kultury - pochopitelnû marnû. Kdepak tehdy kostel. V ãesk ch zemích má dodnes pfiednost spí e postel. Jifií Karel Náv tûva minystrynû spotfiebního prûmyslu BoÏeny Machaãové, 1965 R mafiovska, umperska a Zábfiehu, tj. závody uvnitfi Severomoravského kraje. Nejednalo se pfiitom o celek mal a bezv znamn, ale pfiece jen lo o rozumnûj í kompromis v situaci, jeï mnoho samostatnosti neposkytovala. Jako uï mnohokrát nezvítûzil rozum, ale moc - návrh se nedoãkal uznání, naopak 1. dubna 1964 uspûl názor VHJ Hedva Moravská Tfiebová. Název VHJ Hedva nahradilo nové spojení Národní podnik Hedva Moravská Tfiebová, zru eny byly dosud samostatné podniky Brokát, Atlas a Silka, jeï se staly jeho souãástí. Z ne zcela jasn ch dûvodû byl vítkovsk závod vy- Àat ze spoleãenství podnikû R mafiovska a podfiízen M. Tfiebové pfiímo. Souãástí Hedvy pfiestaly b t jen závody v Liptovském Mikulá i. Spoleãenství Brokátu R mafiov uï bez Vítkova dostalo nov název Hedva 04 a podniky star ího spoleãenství se staly provozy s pfiesn m vymezením: provoz 01 (tzv. jedniãka nad Opavskou) pfiedstavoval tkalcovnu a jeho známá barevna byla oddûlena jako provoz 05. Provozy 02 ( dvojka - b val FlemmichÛv podnik), 03 (Horní Mûsto) a 04 (RyÏovi tû) nadále pracovaly rovnûï jako tkalcovny. Konfekce kravat na Bartákovû ulici, umístûná v b valém koïafiském závodû, po nûmï se je tû dlouho uïíval název KoÏnak, se stala provozem 06. V jeho vedení se vystfiídali od roku 1964 Bedfiich Coufal a Jindfiich KlvaÀa. Pod- Îehlení kravat na lisu, paní Bulková a Válková Roku 1958 se zaãala v âsr prosazovat politika centralizace silnûji. Ve sv ch dûsledcích vedla do pekel a s jejími následky se pot káme dodnes. Na nás dopadla obzvlá È tûïce, protoïe evropské hedvábnictví po uvolnûní trhû ztratilo jiï zcela anci konkurovat levnému asijskému zbo- Ïí. DÛvody asijské láce jsou notoricky známé: snadn pfiístup ke kvalitním zdrojûm domácí suroviny za pohádkovû nízkou cenu a pfiedev ím neobyãejnû levná pracovní síla. Podniky se sice bránily, ale totalitní moc nakonec prosadila svou, aãkoli to trvalo pfiekvapivû dlouho, neï byl odpor zlomen. Návrh poãítal se sdruïením v ech hedvábnick ch podnikû, pfiestoïe se proklamovalo jeho oddûlení od pfiímé podfiízenosti Ministerstvu spotfiebního zboïí, coï se mohlo zdát jako jist prvek demokratizace, skuteãnost v ak byla jiná. Cesta vedla k podfiízení hedvábnick ch podnikû tzv. VHJ (vy í hospodáfiské jednotce), tj. hlavnímu fieditelství Hedvy v Moravské Tfiebové. VH jednotku mûl tvofiit pod jedinou hlaviãkou Ruãní stfiíhání velk ch dílû Sklenáfiství Novák ZdeÀka Zbofiilová Horní 1, R mafiov, tel.: 554 212 579 zasklívání - polykarbonáty - rámování brou ení, fiezání, vrtání lepení skel Stfiepy - tûstí a rozbité okno vám zasklíme my. Hodnû tûstí a zdraví v novém roce. 18

RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT 23/2007 nikov m fieditelem Hedvy 01 jmenován r. 1963 Oldfiich Doha, jehoï si mnozí pamatují jako elegantního a reprezentativního muïe a moïná také jako souãást proslulého a ponûkud pozmûnûného slovenského klení Doha jeho. Nelze nevzpomenout téï fiadu velmi schopn ch vedoucích provozû (viz v e). Roku 1966 se stal podnikov m fieditelem zku en Jaroslav Sekanina a po jeho odchodu do dûchodu (1983) expert z Moravské Tfiebové Ing. Miroslav Krejãí, 1. 10. 1986 nastoupil Ing. Jifií Moravec. V robní program zûstával pfies fiadu inovací v podstatû nezmûnûn, docházelo v ak k jist m epizodám, mezi nimiï mûïeme uvést v robu úpletov ch pro ívan ch pfiikr vek s molitanovou moïnost vyhovût pfiání zákazníka. V období závûru osmdesát ch let zaãal v podniku téï experiment v oblasti hospodafiení a podnik se 1. 7. 1988 zmûnil na státní. NeÏ to se jiï pfiiblíïil listopad 1989 a s ním zmûny, jeï urychlily proces nastoupen jiï dfiíve od uzavfiení ryïovi Èského provozu Hedvy (1987), kter se Modelka v konfekci Hedvy, 60. - 70. léta 20. stol. Tkadlena, nedatováno Pneumatick obraceã kravat - Oema vloïkou (1969-70). Nová nedotaïená technologie zklamala a program byl zru en. Velk m pfiínosem pro závod se stalo zavedení speciální poãítaãové techniky ke konci osmdesát ch let. Poãítaã pomáhal kresliãûm ve vytváfiení vzorû, ty se pak pfiená ely pomocí CD a dále zpracovávaly v novû vybudovaném stfiedisku Elatex na provoze 02. Stfiedisko nahradilo nároãnou práci vytloukaãek karet pro Ïakárské stavy. SloÏit proces pûvodnû zaãínal návrhem vzoru desinatéra, pokraãoval jeho namáhav m pfiekreslením na tzv. patronu, podle níï byl ruãnû na pfiístroji podobném jednoduchému psacímu stroji vytluãen systém otvorû, tj. rozmûrn dûrn títek v podobû nekoneãného pásu, kter pak fiídil stav pfii tkaní v robku. Opût lo o práci tûïkou, velmi dûleïitou, vïdyè dvojice karet, vlastnû dûrn ch títkû, fiídily tkaní bezchybného vzoru, a patnû placenou. Nové zafiízení znaãnû zjednodu ilo sloïit star- í postup i práci návrháfiû a zrychlilo cel proces. Usnadnilo a pfiedev ím zásadnû uspí ilo stal souãástí obuvnického podniku Svit Gottwaldov (nyní opût Zlín). Pak jiï následovalo zru ení závodu v Horním Mûstû, známá dvojka se dostala postupnû na pokraj stavu ruiny a vytrval jen podnik na Opavské, kter v ak sníïil poãet zamûstnancû na zlomek dfiívûj ího stavu. TûÏko plakat nad rozlit m mlékem, ale v ãlovûku hlodá my - lenka, zda nebylo b valo lep í oddûlit se po roce 1989 rychle od Moravské Tfiebové. R mafiovsk závod mûl vynikající návrhárnu, skvûlou barevnu a znaãnou oporu v zahraniãních trzích. Koketovalo se s my lenkou navázat vztahy s potomky b val ch majitelû podnikû v Rakousku, ti v ak mají také své starosti a zdá se, Ïe obdobné jako my. Jisté v ak je, Ïe jsme nedûlitelnou souãástí Evropy a hedvábníci celého kontinentu uï léta ztrácí pozice v tvrdé konkurenci s Asií. MoÏná by bylo lépe reagovat rychleji na propady trhu a hledat, ãím nahradit dosavadní v robu, ale to neleïí na r mafiovském fieditelství, ale na Moravské Tfiebové. Jifií Karel Hodně zdraví, štěstí a spokojenosti v roce 2008 přeje svým zákazníkům firma REELZA, Jan Bršťák, Bartákova 10, 795 01 Rýmařov, tel./fax: 554 211 493, mobil: 608 883 258 19

23/2007 Tradiãnû nejvût í textilní továrnou R mafiovska byl hedvábnick podnik bratfií SchielÛ, pozdûji se stal provozem oznaãen m jako 04/1 (04 - nové oznaãení v ech provozû Hedvy na R mafiovsku). Nejvût í prostor zaujaly fiady hluãn ch stavû, jeï nejednou pûsobily poruchy sluchu, pozdûj í u ní ucpávky nebyly pfiíli úãinné a pfiedev ím byly nepfiíjemné. Základním produktem byly africké átky, které dodnes, pokud se zachovaly, udivují elegancí, nápaditostí a krásou exotick ch motivû. Men í prostor obsadila barevna plná páry a vlhka a barvífii v gumácích na nohou nemûli po celou smûnu jednoduchou práci. TûÏká pfiíze nebo barvené reïné látky braly mnoho sil a zafiízení, pokud jsem je znal, nebylo nijak moderní, a to zde pracovaly také Ïeny. Pamatuji na ruce pfiítele Romana Ichy, jeï se ob den vyznaãovaly jinou tûïko smytelnou barvou, neï se stal uãitelem. Navíc cel proces vyïadoval neobyãejnou pfiesnost v dávkování barev a jejich pfiedepsan ch kombinací oznaãovan ch trojmístn mi ãísly. Práce v lehkém prûmyslu vûbec nebyla lehká. Kamarád z kapely Jindra Mahovsk, mistr v barevnû, se ãasto rozpovídal o jedineãné technologii zatûïování pfiírodního hedvábí, jeï se stala svûtov m hitem v celé Evropû i na RÝMAŘOVSKÝ HORIZONT Více o provozech n. p. Hedva americkém kontinentu a pfiinesla republice zlatou medaili na proslulé svûtové v stavû EXPO 1958 v Bruselu. Poprvé po ztracen ch deseti letech zde na sebe opût upozornil prûmysl âeskoslovenska. âtenáfi si v stavu nejspí e vybaví podle typického Atomia. Roku 1962 zaãala modernizace tkalcovny a star í stroje nahradilo 70 stavû domácí provenience od firmy Vítek, které dokázaly utkat dvojnásobnou ífii látky oproti dosavadním, 1964-6 pfii- ly dal í modernûj í a stejné pfiibyly i v letech 1967-9. Celkem 431 stavû od téïe firmy. ZároveÀ se objevily Ïakárské stavy typu VaraÏdín, lichtovací stroj od firmy Zell spolu s úpravou snovárny a soukárky útku. Objevily se dal í kvalitní stavy (typ SACM) Hedva 01, 1985 na v robu kravatoviny a pomalu konãí zaná ení útku ãlunkem. icí linka - pracovnice Dohnalová, Îourková, âechová, Tome ková Pfiichází iroké snovací stroje Textima a pûtibubnové stroje Sucker. V letech 1987-88 a naposledy roku 1990 se instalovalo 60 nejmodernûj ích italsk ch strojû (Somet), jeï dokáïí utkat 210 cm irok pás tkaniny. Tkadlena byla nucena pracovat jiï na 10 stavech zároveà a ke dvûma tkadlenám pfiipadl jeden sefiizovaã. Znaãnou promûnu doznalo dosud téï málo vyhovující pracovní prostfiedí: dokonalé osvûtlení doplnila klimatizace. V robní program provozu zahrnul pfiedev ím atovky, dekoraãní tkaniny, pro ívané deky, matracoviny a samozfiejmû i Ïádané kravatoviny. Tkaly se téï napodobeniny módních koïen ch vázanek z polyesterové tkaniny Rnfx. BohuÏel se zaãaly nadmûrnû plnit sklady. Nejexkluzivnûj í zboïí (kravatoviny, církevní brokát, átky a elastické tkaniny) tradiãnû vyrábûla firma Flemmich a synové, z níï se ãasem vytvofiil provoz 04/2. JiÏ roku 1945 podnik získal do národní správy Radim Král z Brna a odpovûdn m vedoucím byl Pavel Furman. Od poãátku závod patfiil k nejlep ím hedvábnick m podnikûm a v roba bûïela bez pfiekáïek. 1. 8. 1950 se stal kolním závodem a jeho fieditelem znám Jaroslav Paliga. Od 1. 7. 1953 se zmûnil ve kolící stfiedisko pro dívky z v chovného domova v Kostomlatech a k jejich ubytování slouïil hotel Thiel (Mír). Vût ina z nich v ak po zru ení stfiediska z R mafiova ode la. Podnik se opût vrátil k v robnímu zamûfiení a fieditelem jmenovali Karla Prouzu, dlouholetého a velmi zdatného pracovníka, vûrného závodu po celá desetiletí. I zde nastala rekonstrukce strojového parku od roku 1960. Na nov ch strojích Arachne a Araknit se zaãalo vyrábût hedvábí na pro ívané deky a s návratem pleten ch kravat pfii el téï kruhov pletací stroj. Ov em trh se do roku 1970 pro ívan mi dekami zahltil a pletené kravaty vy ly z módy, takïe obojí zvoli- Mráz namaloval al na okna bílou krajinu, vánoční čas zase přišel k nám, svět na sebe vzal po roce r bílou peřinu, každý ý znovu začal věřit pohádkám. Ať se Vám splní, po čem srdce touží, donese to na Váš práh, přejeme také, ať zdravíč víčko o slouží a žijete jako o v pohádkách. h. Za advokátní kancelář JUDr. Zakopala Mgr. Petr Wolff Jesenická 12 795 01 Rýmařov Tel.: +420 737 368 991 +420 724 107 390 20