ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2002

ZPRÁVA O ČINNOSTI ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZA ROK 2002 BRNO květen 2003

OBSAH I. ÚVOD...3 II. LEGISLATIVNÍ ČINNOST ÚŘADU 1. NOVELY ZÁKONA O ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK...7 2. STAV PŘÍPRAVY NOVÉ PRÁVNÍ ÚPRAVY V OBLASTI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK...7 3. BLOKOVÁ VÝJIMKA PRO URČITÉ KATEGORIE VERTIKÁLNÍCH DOHOD O DISTRIBUCI A SERVISU MOTOROVÝCH VOZIDEL...8 4. NÁVRH NOVELY ZÁKONA Č. 159/1999 SB., O NĚKTERÝCH PODMÍNKÁCH PODNIKÁNÍ V OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU...9 5. PASIVNÍ LEGISLATIVA...9 6. MATERIÁLY VLÁDY, KTERÉ BYLY V RÁMCI PŘIPOMÍNKOVÉHO ŘÍZENÍ ZASLÁNY ÚŘADU OPOŽDĚNĚ NEBO AŽ PO TERMÍNU PRO ZASLÁNÍ STANOVISKA, PŘÍPADNĚ NEBYLY ZASLÁNY VŮBEC...13 III. VYHODNOCENÍ SPOLUPRÁCE ÚŘADU S REGULAČNÍMI ORGÁNY...16 1. ROLE SOUTĚŽNÍHO ÚŘADU V REGULOVANÝCH ODVĚTVÍCH...16 2. SPOLUPRÁCE S ČESKÝM TELEKOMUNIKAČNÍM ÚŘADEM...16 3. SPOLUPRÁCE S ENERGETICKÝM REGULAČNÍM ÚŘADEM...18 IV. APLIKACE ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE...19 A. DOHODY OMEZUJÍCÍ SOUTĚŽ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI...22 2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EK PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU...27 3. VYBRANÉ PŘÍPADY...31 B. ZNEUŽITÍ DOMINANTNÍHO POSTAVENÍ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI...38 2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EK PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU...38 3. VYBRANÉ PŘÍPADY...40 C. SPOJOVÁNÍ PODNIKŮ SOUTĚŽITELŮ 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI...43 2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EK PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU...45 3. VYBRANÉ PŘÍPADY...47 4. STATISTICKÉ ÚDAJE...50 D. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ...53 V. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY 1. ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU...57 2. VYUŽITÍ POZNATKŮ Z ROZHODOVACÍ PRAXE EVROPSKÉ UNIE PŘI ROZHODOVÁNÍ ÚŘADU...61 3. VYBRANÉ PŘÍPADY...62 4. STATISTICKÉ ÚDAJE...64 5. ROZKLADOVÉ ŘÍZENÍ...66 1

VI. VEŘEJNÁ PODPORA 1. ČINNOST V OBLASTI METODICKÉ...67 2. ČINNOST V OBLASTI ROZHODOVACÍ...68 3. ČINNOST V OBLASTI MONITORINGU...69 4. VYBRANÉ PŘÍPADY A STATISTICKÉ ÚDAJE...69 VII. ŽALOBY PODANÉ PROTI ROZHODNUTÍM ÚŘADU 1. HOSPODÁŘSKÁ SOUTĚŽ...72 2. VEŘEJNÉ ZAKÁZKY...73 VIII. MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE 1. EVROPSKÁ UNIE...74 2. WTO A OECD...76 3. SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČNÍMI SOUTĚŽNÍMI ÚŘADY...77 IX. INFORMAČNÍ ČINNOST ÚŘADU...79 X. ŠKOLENÍ PRACOVNÍKŮ...80 1. SPOLUPRÁCE SE ZAHRANIČÍM...80 2. PROVEDENÁ OPATŘENÍ KE ZKVALITNĚNÍ ODBORNOSTI ZAMĚSTNANCŮ ÚŘADU...81 3. PROVEDENÁ OPATŘENÍ KE STABILIZACI ZAMĚSTNANCŮ ÚŘADU...82 4. DOPLŇUJÍCÍ TABULKY A GRAFY...82 Přílohy PŘÍLOHA Č. 1 SLEDOVÁNÍ TRENDŮ ROZVOJE SOUTĚŽNÍHO PROSTŘEDÍ NA NĚKTERÝCH RELEVANTNÍCH TRZÍCH PŘÍLOHA Č.2 ANALÝZA ÚŘADU PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE SITUACE NA TRZÍCH S ČASTÝMI STÍŽNOSTMI, VČETNĚ NÁVRHŮ ŘEŠENÍ 2

I. ÚVOD Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále též Úřad) je ústředním orgánem státní správy, jemuž přísluší vytvářet podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže, vykonávat dohled při zadávání veřejných zakázek a kontrolu ve vztahu k poskytování veřejných podpor. Působnost Úřadu a postavení jeho předsedy jsou vymezeny zákonem č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů. Legislativní rámec činnosti Úřadu je v oblasti ochrany hospodářské soutěže dán zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, osmi prováděcími vyhláškami o povolení obecných (blokových) výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž podle 3 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., a prováděcí vyhláškou Úřadu č. 368/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o náležitostech o návrhu na povolení spojení soutěžitelů. V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek se Úřad řídí zákonem č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Oblast dohledu nad veřejnou podporu je upravena zákonem č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře. Úřad má i některé pravomoci související s aplikací zákona č. 152/1997 Sb., na ochranu před dovozem dumpingových výrobků. Ochrana hospodářské soutěže před jejím omezováním v podobě protisoutěžních praktik, jako jsou kartelové dohody nebo zneužívání dominantního postavení, nebo v důsledku spojování soutěžitelů, má za cíl zachování efektivního konkurenčního prostředí na všech trzích, kde jej lze dosáhnout. To vede nejen k výrazným výhodám pro konečné spotřebitele v podobě nižších cen, vyšší kvality a širšího výběru zboží, ale zvyšuje rovněž konkurenceschopnost tuzemského hospodářství v zahraničí. Při dohledu nad dodržováním zákonem stanovených procedur pro zadávání veřejných zakázek je konečným cílem hospodárné vynakládání veřejných prostředků při respektování pravidel soutěže, což vede k úsporám prostředků ve veřejných rozpočtech. Kontrola zákonných pravidel pro poskytování veřejných podpor má za cíl minimalizaci neodůvodněných zvýhodnění některých účastníků trhu v hospodářské soutěži na úkor ostatních subjektů. Činnost Úřadu v jednotlivých oblastech má za cíl pozitivně ovlivňovat ekonomiku České republiky, neboť vede k úsporám a vyšší efektivitě jak na úrovni mikroekonomické, tak na úrovni národního hospodářství. Význam v tomto směru má nejen samotná rozhodovací činnost Úřadu, ale též tzv. soutěžní advokacie, jakožto souhrn všech aktivit zaměřených na podporu vzniku a rozvoje konkurenčního prostředí jinými než rozhodovacími mechanismy, zejména prostřednictvím vztahu soutěžního úřadu k jiným státním úřadům a veřejným institucím a prostřednictvím zvyšování obecného povědomí veřejnosti o prospěšnosti hospodářské soutěže. Ochrana hospodářské soutěže v České republice je institucionálně zajištěna již od roku 1991. V souvislosti s předpokládaným vstupem České republiky do Evropské unie význam činnosti Úřadu ještě vzroste, neboť bude plnit povinnosti vyplývající pro něj z komunitárních nařízení v rámci nově utvářené Evropské soutěžní sítě, která sdružuje Evropskou komisi (dále též EK) a soutěžní úřady všech současných i budoucích členských států Evropské unie. Rok 2002 tak byl rokem aktivní přípravy Úřadu na členství České republiky v Evropské unii. Významný krok ke vstupu České republiky do Evropské unie byl učiněn 24. října 2002, kdy Česká republika úspěšně uzavřela jednu z nejsložitějších vyjednávacích kapitol, kapitolu Hospodářská soutěž. Tomuto aktu předcházela intenzivní jednání s Evropskou komisí za aktivní účasti pracovníků Úřadu. Úřad v roce 2002 věnoval velkou pozornost legislativní činnosti. Soustředil se přitom zejména na oblast dohledu nad zadáváním veřejných zakázek, kdy se aktivně podílel na 3

přípravě šesti novel stávajícího zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, a zejména ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj vypracoval na základě plánu legislativních prací vlády novou verzi návrhu nového zákona o zadávání veřejných zakázek, o výkonu dohledu nad jejich zadáváním a změně některých zákonů. Tento nový zákon, který vychází z dosavadních aplikačních zkušeností Úřadu, má mj. zkrátit a zlevnit zadávací řízení. Návrh zákona byl z hlediska slučitelnosti s právem Evropských společenství průběžně konzultován se zástupci Evropské komise a lze tedy předpokládat, že tento zákon již bude plně slučitelný s evropskými směrnicemi. Zkušenosti z rozhodovací činnosti v oblasti zajištění cestovních kanceláří proti úpadku vedly Úřad ke zpracování návrhu novely zákona č.159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, která by měla zavést do této oblasti soutěž při současném respektování prvotního zájmu jistoty konečných zákazníků. Aplikační činnost v oblasti hospodářské soutěže byla v roce 2002 významným způsobem ovlivněna skutečností, že tento rok byl prvým, ve kterém se plně aplikoval nový zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže. Soutěžitelé si postupně zvykali na nová pravidla stanovená tímto předpisem, což se odrazilo mj. i ve zvýšeném počtu žádostí o výklad jeho konkrétních ustanovení. V roce 2002 byla vydána svým významem přelomová rozhodnutí. V květnu byl Úřadem povolen vstup společnosti RWE Gas AG do českého plynárenského sektoru, což představovalo ve finančním vyjádření dosud největší fúzi, kterou Úřad ve své historii posuzoval. Tato operace znamenala dovršení privatizace plynárenského sektoru. Úřad stanovením podmínek vytvořil předpoklady pro účinnou soutěž do budoucna v souvislosti s předpokládanou liberalizací trhu, a to zejména ve smyslu zajištění nezávislosti jediného konkurenta spojujících se soutěžitelů; této vlastnické nezávislosti pak bylo plně dosaženo v okamžiku, kdy spojením vzniklý subjekt prodal svůj akciový podíl v této společnosti. V září 2002 bylo vydáno rozhodnutí, kterým Úřad uložil šesti distributorům pohonných hmot vysoké pokuty za jednání ve vzájemné shodě spočívající ve vzájemném slaďování cen pro konečné spotřebitele. Na sklonku roku bylo vydáno rozhodnutí, kterým Úřad povolil spojení společnosti ČEZ s regionálními distribučními společnostmi se strukturálními podmínkami, nutnými k zachování účinné soutěže v liberalizujícím se elektroenergetickém sektoru. V březnu 2003 předseda Úřadu vydal rozhodnutí o rozkladu, ve kterém potvrdil podstatu prvoinstančního výroku a toto rozhodnutí se stalo pravomocným. Zvýšená snaha Úřadu prokazovat a postihovat nejzávažnější porušení hospodářské soutěže se promítla mj. i ve změně organizačního uspořádání Úřadu v oblasti antitrustu. V roce 2002 byl zřízen Odbor kartelů, který se bude specializovat zejména na šetření horizontálních a vertikálních dohod. Výše uvedená snaha se projevila rovněž aktualizací Programu o podmínkách aplikace mírnějšího režimu při ukládání pokut ze zakázaných dohod narušujících hospodářskou soutěž tzv. leniency programu, avšak též postupným zvyšováním sankcí v případě nejzávažnějších narušení soutěže, tj. kartelových dohod a zneužití dominantního postavení tam, kde tyto praktiky mají dopad na široký okruh spotřebitelů či dokonce celé hospodářství. Pokračuje trend nárůstu počtu vydávaných správních rozhodnutí v oblasti hospodářské soutěže. V roce 2002 tak bylo Úřadem vydáno 321 rozhodnutí. Na tomto čísle se podílel zejména vysoký počet vydaných meritorních rozhodnutí v oblasti spojování soutěžitelů, kterých bylo 204. Uvedený počet vedených správních řízení v kombinaci se striktně stanovenými lhůtami pro vydání rozhodnutí v této oblasti klade enormní požadavky na pracovní nasazení jednotlivých pracovníků příslušného úseku. V hodnoceném období rovněž 4

pokračovalo ukládání strukturálních podmínek či závazků ve prospěch zachování účinné soutěže tam, kde tato opatření jsou alternativou nepovolení spojení, tj. tam, kde tato opatření jsou schopna odstranit identifikovaná nebezpečí pro hospodářskou soutěž. V oblasti dohledu nad zadáváním veřejných zakázek byla zvýšená pozornost zaměřena především na rychlost vyřizování podnětů, oznámení a návrhů na zahájení správního řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, při dodržení úrovně kvality správních rozhodnutí. Oproti minulým obdobím došlo k nárůstu počtu kontrol postupů zadavatelů veřejných zakázek v místě jejich sídla podle zákona o státní kontrole, přičemž Úřad vycházel mimo jiné i z podnětů Nejvyššího kontrolního úřadu. Významnou činností Úřadu bylo i průběžné seznamování zadavatelů i uchazečů o veřejné zakázky s výkladem zákona o zadávání veřejných zakázek, přičemž v průběhu roku 2002 bylo zodpovězeno více jak 850 písemných dotazů týkajících se výkladů tohoto zákona. I přes tuto aktivitu Úřadu nelze uvést, že by došlo u zadavatelů k výraznému zlepšení zadávací činnosti, o čemž svědčí narůstající počty šetření prováděných Úřadem na základě dožádání orgánů činných v trestním řízení, popř. na základě podnětů občanů. Oblast veřejné podpory byla klíčovou z hlediska výše zmíněného uzavírání vyjednávací kapitoly Hospodářská soutěž. Za účelem zvýšení transparentnosti činnosti Úřadu byly do českého jazyka přeloženy dílčí evropské předpisy a aktualizovány metodické pokyny pro jednotlivé oblasti. Došlo rovněž ke stanovení referenční úrokové sazby pro rok 2002, pokračovala jednání s Evropskou komisí o povolení výjimky ze zákazu podpory ocelářských společností, kdy ze strany Evropských společenství byla tato výjimka po dlouhém a obtížném vyjednávacím procesu odsouhlasena, a rovněž v oblasti bankovnictví proběhly četné konzultace se zástupci Evropské komise. V rámci vlastní rozhodovací činnosti v oblasti veřejné podpory se převážná část ukončených správních řízení týkala investičních pobídek. I přes významný nárůst podaných rozkladů v oblasti hospodářské soutěže byl rok 2002 ve znamení intenzivních snah Úřadu o zrychlení a zkvalitnění rozhodování o rozkladech proti rozhodnutím prvoinstančního orgánu, což se příznivě projevilo v délce trvání rozkladového řízení, a to zejména v případech fúzí, které jsou zvlášť citlivé na časové prodlení. Mezinárodní aktivity Úřadu byly ve znamení závěrečné fáze vstupních rozhovorů o přistoupení České republiky k Evropské unii. Prioritou Úřadu v tomto směru bylo splnění závazků vyplývajících z Evropské dohody a umožnění uzavření vyjednávací kapitoly Hospodářská soutěž. Vzhledem k blížícímu se vstupu České republiky do EU se Úřad již v roce 2002 aktivně podílel svými připomínkami na přípravě některých nových komunitárních předpisů. Pravidelná zpráva Evropské komise o pokroku České republiky při přípravě na členství v Evropské unii, která byla zveřejněna v říjnu 2002, pozitivně hodnotí přijetí vyhlášky Úřadu týkající se notifikace fúzí obsahující v příloze standardní formulář pro notifikace, novelizaci leniency programu z července 2001 v návaznosti na přijetí nového programu Evropské komise z února 2002 a důsledné prosazování zákona o ochraně hospodářské soutěže ze strany Úřadu. V oblasti zadávání veřejných zakázek zpráva uvítala přijetí novely zákona o zadávání veřejných zakázek z května 2002, která výrazně omezila možnost používání tzv. zrychleného postupu. Evropská komise konstatovala rovněž dostatečnou připravenost a dobrou schopnost pracovníků implementovat acquis v oblasti veřejné podpory. 5

Aktivita Úřadu ve vztahu k zahraničí se však neomezila pouze na styky s Evropskou komisí. Úřad se podílel na činnosti všech významných mezinárodních organizací zabývajících se problematikou hospodářské soutěže. Zástupci Úřadu se pravidelně zúčastňovali zasedání Soutěžního výboru OECD a jeho pracovních skupin a pro tato jednání byly připravovány písemné příspěvky. V rámci červnového zasedání Soutěžního výboru předseda Úřadu osobně prezentoval zprávu o činnosti Úřadu za rok 2001. Úřad se rovněž podílí na činnosti Pracovní skupiny pro vztah mezi obchodní a soutěžní politikou v rámci Světové obchodní organizace a zapojil se do nově budovaných struktur Mezinárodní soutěžní sítě (ICN) a Evropské soutěžní sítě (ECN). Zejména poslední dvě organizace představují výjimečnou příležitost pro neformální, a v případě ECN každodenní spolupráci mezi soutěžními úřady, jež by v konečném důsledku měla přinést výhody nejen těmto úřadům, ale zejména podnikatelskému prostředí v globalizujícím se světě. Úřad kromě vlastní rozhodovací činnosti dlouhodobě sleduje situaci na jednotlivých trzích z hlediska kvality soutěžního prostředí. Hodnocení stavu konkurence na nejvýznamnějších trzích je přílohou této zprávy. Vzhledem k tomu, že v posledních dvou letech Úřad obdržel velký počet stížností, které se týkaly různých problémů převážně na osmi samostatných trzích, byla těmto trhům věnována zvláštní pozornost. K tomuto účelu byla Úřadem provedena analýza příčin obdržených stížností. Jako zkoumané období bylo zvoleno období od počátku roku 2001 do 31. srpna 2002. Tuto analýzu Úřad doplnil vlastními poznatky o situaci na těchto trzích, které má ze své činnosti. Vzhledem k zásadnímu významu poznatků obsažených v tomto materiálu, předkládá jej Úřad nyní vládě pro informaci jako přílohu výroční zprávy. V některých případech Úřad shledal, že určité praktiky a jevy, které jsou předmětem opakujících se stížností, mohou být způsobeny nevhodnou regulací, ať již jde o právní úpravu nebo její aplikaci ze strany regulačních institucí. Tam, kde z jeho zkušeností a znalostí vyplývá, že by nedostatky bylo možné zčásti nebo zcela vyřešit změnou právní úpravy či regulace, takovou změnu navrhuje. Velmi závažnou z tohoto hlediska je oblast vodárenství. V České republice dochází postupně ke koncentraci provozovatelů veřejných vodovodů a kanalizací na celostátní úrovni. Provozovatelé zároveň nejsou vystaveni žádné konkurenci. Pokud není vyvíjen tlak na snižování nákladů subjektů, kteří jsou v monopolním postavení, a oprávněnost vynakládání těchto nákladů není kontrolována, dochází k nekontrolovatelnému růstu cen. Úřad proto doporučuje zvážit ustavení nezávislého orgánu, který by mj. zpracovával příslušné analýzy nákladů, a na základě těchto analýz by dával svá doporučení ohledně stanovení cen, směřované orgánu, jenž by rozhodoval o ceně. 6

II. LEGISLATIVNÍ ČINNOST ÚŘADU Po legislativně velice plodném roce 2001, který byl ve znamení přijetí nového zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, osmi vyhlášek Úřadu o povolení obecných (blokových) výjimek ze zákazu dohod narušujících soutěž podle 3 odst. 1 zákona a vyhlášky Úřadu č. 368/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o náležitostech návrhu na povolení spojení soutěžitelů, tedy v podstatě celého nového systému právní regulace ochrany hospodářské soutěže v oblasti antitrustu a kontroly spojování soutěžitelů, se legislativní činnost Úřadu soustředila především na oblast zadávání veřejných zakázek. Bylo vydáno šest novel stávajícího zákona č. 199/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Ministerstvo pro místní rozvoj spolu s Úřadem zpracovalo novou verzi návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek. Aktuální problémy v oblasti zajištění cestovních kanceláří proti úpadku vedly Úřad k přípravě vlastního návrhu novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, a zákona č. 455/2001 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů. V souvislosti s růstem významu soutěžní advokacie rostla v uplynulém roce rovněž důležitost pasivní legislativy ze strany Úřadu. 1. Novely zákona o zadávání veřejných zakázek V průběhu roku 2002 došlo k několika novelizacím zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. První novelizace proběhla na základě zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu a vývoje), kterým byl nově vymezen okruh případů poskytování účelové podpory výzkumu a vývoji, na něž se zákon o zadávání veřejných zakázek nevztahuje. V pořadí druhá novela, jež byla provedena zákonem č. 211/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů, dále rozšířila negativní vymezení působnosti zákona o zadávání veřejných zakázek o případy, kdy jsou uzavírány smlouvy na poskytování finančních služeb spojených s vydáváním, prodejem, koupí nebo jiným převodem cenných papírů a jiných finančních nástrojů České republiky a služby ústřední banky. Zákonem č. 278/2002 Sb. došlo k významné novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek, neboť s účinností od 28.6.2002 bylo vypuštěno z ustanovení 50 odst. 1 písm. a) zákona o zadávání veřejných zakázek znění, dle kterého mohla vláda ČR rozhodnout o přímém zadání veřejné zakázky na základě výzvy jednomu zájemci. Zákonem č. 320/2002 Sb. došlo k další novelizaci zákona o zadávání veřejných zakázek, a to v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Reakcí na povodně a záplavy na území České republiky bylo přijetí zákona č. 424/2002 Sb., kterým zákonodárce upravil do budoucna postup zadavatelů při odstraňování následků živelních nebo jiných pohrom a s tím bezprostředně navazující obnovu zničeného majetku. V pořadí šestá a poslední novela ve sledovaném období roku 2002 byla provedena zákonem č. 517/2002 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy a mění některé zákony, a to v souvislosti se zřízením Ministerstva informatiky. 2. Stav přípravy nové právní úpravy v oblasti zadávání veřejných zakázek Na základě plánu legislativních prací vlády na rok 2002-03 Úřad zpracoval v roce 2002 spolu s Ministerstvem pro místní rozvoj novou verzi návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek, o výkonu dohledu nad jejich zadáváním a o změně některých zákonů, který byl průběžně konzultován v rámci Twinningového projektu se zahraničními experty a byl též ve dnech 12.-13. listopadu 2002 konzultován z hlediska slučitelnosti s právem Evropského společenství 7

i se zástupci Evropské komise. Připomínky Evropské komise byly poté zapracovány do stávajícího návrhu s tím, že počátkem ledna 2003 proběhlo mezirezortní připomínkové řízení. Po vypořádání připomínek a opětovném posouzení návrhu zákona zástupci EK byl návrh předložen vládě. Proces schvalování byl přerušen, zákon je v současnosti projednáván v rámci Ředitelství vnitřního obchodu Evropské komise. Nutnost přijetí nového zákona vyplývá z potřeby zajištění transpozice příslušných Evropských směrnic a praktických zkušeností Úřadu. Dosavadní právní úprava ani po novelizacích neodstranila některé nejasnosti při výkladu pojmů, což vedlo při aplikaci zákona k právní nejistotě, a tím k nadměrnému počtu žádostí o přezkum. Celý zadávací proces se tak prodlužoval a prodražoval. Nový zákon má tyto nedostatky eliminovat. Řada změn se týká struktury zákona, zejména ustanovení o veřejných zakázkách zadávaných zadavateli v oblasti vodního hospodářství, energetiky a dopravy byla zpracována jako zvláštní ustanovení spolu s ustanovením o podlimitních veřejných zakázkách. Byly prosazeny změny v ustanoveních o hodnotící komisi, o posuzování a hodnocení nabídek, které byly podrobněji rozpracovány ve vazbě na prováděcí právní předpis. 3. Bloková výjimka pro určité kategorie vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel V souvislosti s přijetím nového Nařízení Evropské komise č. 1400/2002 o aplikaci čl. 81 odst. 3 Smlouvy o ES na určité skupiny vertikálních dohod a na jednání ve vzájemné shodě v sektoru motorových vozidel, které nabylo účinnosti 1. října 2002, vypracoval Úřad v souladu s 26 odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže v průběhu roku 2002 novou vyhlášku o povolení obecné (blokové) výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle 3 odst. 1 zákona, pro určité druhy vertikálních dohod o distribuci a servisu motorových vozidel. Vyhláška zavádí přísnější pravidla proti omezování hospodářské soutěže a vytváří vhodnější podmínky pro efektivní soutěž mezi jednotlivými výrobci, prodejci i poskytovateli služeb při prodeji nových motorových vozidel, náhradních dílů na motorová vozidla a poskytování opravárenských a údržbářských služeb. Prodejci budou podle nové právní úpravy moci prodávat motorová vozidla více než jedné značky, a zároveň nebudou mít povinnost provádět jejich opravy a údržbu. Vyhláška mj. vytváří prostor pro další konkurenci na trhu oprav a údržby motorových vozidel ze strany nezávislých opravárenských společností. Nová vyhláška je plně v souladu se závazkem České republiky převzít celý systém blokových výjimek aplikovaných v rámci komunitárního práva. Vytvoření shodného právního prostředí s právem ES umožní tuzemským soutěžitelům adaptaci na podmínky hospodářské soutěže jednotného vnitřního trhu Evropské unie ještě před vstupem České republiky do Evropské unie. Vyhláška byla vydána dne 23. ledna 2003, ve Sbírce zákonů byla zveřejněna dne 3. února 2003 pod číslem 31/2003 Sb. Vyhláška nabude účinnosti dne 1. července 2003. 8

4. Návrh novely zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů Úřad se v rámci své rozhodovací činnosti zabýval řešením otázek souvisejících s problematikou povinného smluvního pojištění cestovních kanceláří. Ze zjištění Úřadu vyplynula nutnost legislativního zásahu, neboť současný stav nepřispívá k rozvoji efektivní hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele. Současná právní úprava podmínek podnikání podle zákona č. 159/1999 Sb. vytváří překážky pro fungování volné soutěže v oblasti cestovního ruchu, které přináší značně negativní dopady zejména na spotřebitele. Jde především o to, že jedinou přípustnou formou zajištění cestovních kanceláří proti úpadku je institut tzv. povinného smluvního pojištění a zákon nepřipouští jiné alternativní řešení. Tato skutečnost spolu s faktem, že pojišťovny ve své většině tento typ pojištění buď neposkytují, nebo jen v případě sdružení se s jinými pojišťovnami v rámci tzv. poolu, má za následek, že na tomto trhu prakticky neexistuje konkurence. Tím vzniká asymetrie mezi nabídkou a poptávkou, která je dána skutečností, že zatímco cestovní kanceláře mají ze zákona povinnost pojištění uzavřít, pojišťovny žádnou tomu odpovídající povinnost cestovní kanceláře pojistit nemají. Úřad tedy z vlastní iniciativy vypracoval návrh možné novelizace zákona č.159/1999 Sb., která by uvedený soutěžní problém řešila. Při přípravě tohoto návrhu se Úřad zaměřil na zabezpečení souladu právní úpravy s principy ochrany hospodářské soutěže a ochrany spotřebitele. Navrhovaná změna zákona č. 159/1999 Sb. předkládá jeden z možných způsobů řešení problému neexistence jiných alternativ zajištění záruk cestovních kanceláří pro případ úpadku, než je povinné smluvní pojištění. Základním rozdílem oproti stávající právní úpravě je zavedení nového institutu povinných záruk pro případ úpadku cestovní kanceláře. Institut povinných záruk se pak dále dělí do dvou skupin. První skupinu představuje smluvní pojištění, které však oproti současnému právnímu stavu ztrácí svoji výlučnost. Právní úprava smluvního pojištění zůstává v zákoně jinak zachována beze změn. Druhou skupinu povinných záruk tvoří tzv. jiné záruky cestovních kanceláří pro případ úpadku. Jinými zárukami mohou být zejména záruky poskytnuté bankou nebo jiným peněžním ústavem. Základní požadavky na jiné záruky cestovní kanceláře pro případ úpadku byly převzaty z úpravy smluvního pojištění, což dostatečným způsobem zabezpečuje jednotu v rozsahu a podmínkách obou skupin záruk. 5. Pasivní legislativa Návrh zákona o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě) Návrh citovaného zákona obsahuje mimo jiné institut tzv. soupojištění, který podle názoru Úřadu kodifikuje pravidla, která mohou být v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a s vyhláškou Úřadu č. 202/2001 Sb., o povolení obecné výjimky ze zákazu dohod narušujících soutěž podle 3 odst. 1 zákona pro určité druhy dohod v oblasti pojišťovnictví. Návrh totiž uvádí, že pojistné podmínky a výši pojistného stanoví vedoucí pojistitel a předpokládá rovněž, že více pojistitelů může uzavřít vzájemnou dohodu o společném postupu při pojištění určitých pojistných rizik, aniž by stanovil jakákoliv omezení při sjednávání těchto dohod. 9

S ohledem na dikci ustanovení 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže upozornil Úřad na nebezpečí, že citované ustanovení by mohlo být pokládáno za speciální úpravu ve vztahu k zákonu o ochraně hospodářské soutěže. Navrhované ustanovení by tak mohlo zakládat kartelovou dohodu ex lege a mohlo by tak dojít k faktické legalizaci jakýchkoliv dohod uzavíraných mezi pojistiteli, ačkoliv by tyto dohody byly jinak kvalifikovány jako dohody zakázané. Úřad rovněž upozornil, že navrhovaná úprava nemůže být v rozporu se zákonem o ochraně hospodářské soutěže a nejvýše může korespondovat s podmínkami vynětí ze zákonného zákazu dohod mezi soutěžiteli uvedenými ve vyhlášce č. 202/2001 Sb. Úřad proto požadoval doplnění návrhu tak, aby z něho jasně vyplývalo, že postup pojistitelů nemůže být v rozporu s pravidly ochrany hospodářské soutěže. Přestože stejná připomínka k věcně odpovídajícímu návrhu zákona, kterým se měnil zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a některé další zákony, který upravoval institut soupojištění, akceptována nebyla, v rámci meziresortního připomínkového řízení k návrhu zákona o pojistné smlouvě již akceptována byla a do vládního návrhu zákona o pojistné smlouvě bylo zapracováno ustanovení, že postup pojistitelů nemůže být v rozporu s pravidly ochrany hospodářské soutěže. Návrh věcného záměru novely zákona č. 151//2000 Sb., o telekomunikacích, a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů K tomuto návrhu uplatnil Úřad zásadní připomínky, v nichž zejména požadoval, aby věcný záměr zákona o telekomunikacích byl rozšířen o oblast poskytování služeb kabelové televize, a aby tato oblast byla regulována obdobným způsobem, jak je to navrhováno při poskytování služeb prostřednictvím pevné telefonní sítě. Úřad přitom vycházel ze skutečnosti, že odvětvový regulátor v dané oblasti regulaci nevykonává, neboť zastává názor, že služby kabelové televize nejsou telekomunikačními službami ve smyslu 2 odst. 5 zákona o telekomunikacích. V letech 2001 a 2002 se přitom cca 24% všech stížností, které byly Úřadu v oblasti ochrany hospodářské soutěže doručeny, týkalo právě problematiky kabelových televizí (viz příloha č. 2 Zprávy). Z uvedeného je zřejmé, že jde o problém výrazně přesahující obvyklý rámec stížností. Ze získaných poznatků Úřadu plyne, že v oblasti poskytování služeb prostřednictvím kabelové televize jde o principiální nedostatek v nastavení regulačních mechanismů, který má nepříznivý dopad na značný počet občanů konečných spotřebitelů, nikoliv tedy pouze o jednotlivé protisoutěžní delikty provozovatelů těchto služeb. Vzhledem k nejednotnému výkladu pojmu telekomunikační služby bylo požadováno formulovat dostatečně transparentně právní úpravu tohoto pojmu a vyhnout se tak v budoucnu možným negativním důsledkům jeho nesprávného výkladu. Tyto připomínky nebyly ze strany předkladatele návrhu akceptovány. Ze stanoviska Ministerstva dopravy a spojů k těmto zásadním připomínkám Úřadu je zřejmé, že pojem telekomunikační služby pokrývá rovněž služby šíření televizního signálu prostřednictvím zemských vysílačů, kabelových sítí i družicového spojení a tyto telekomunikační činnosti podléhají regulaci Českým telekomunikačním úřadem. Vymezení základního pojmu telekomunikační služby obsaženého v telekomunikačním zákoně je tedy předkladatelem provedeno v souladu se stanoviskem Úřadu a předkladatel je považuje za adekvátní. Provádění regulační kompetence je tedy dle předkladatele záležitostí správné aplikace zákona odvětvovým regulátorem. Navzdory tomu ČTÚ jako odvětvový regulátor v dané oblasti regulaci nevykonává s odkazem na své výše uvedené stanovisko. Protože spor o výklad 10

zákona přetrvává, regulace není fakticky vykonávána a neuspokojivý stav není řešen. Úřad proto opakovaně navrhuje zavedení regulace, a to po určitou dobu i cenové. Návrh zákona o povinném zdravotním pojištění dětí cizinců, které dlouhodobě pobývají na území ČR, a o doplnění některých souvisejících zákonů Povinné zdravotní pojištění dětí cizinců mělo být podle návrhu předloženého do připomínkového řízení poskytováno výlučně jednou zdravotní pojišťovnou, a to Všeobecnou zdravotní pojišťovnou ČR na základě smlouvy uzavřené mezi touto pojišťovnou a rodičem nebo jiným zákonným zástupcem dítěte. Na rozdíl od věcného záměru zákona, který tento druh pojištění upravoval jako pojištění komerční, nebyla tedy pojištěncům umožněna volba příslušné zdravotní pojišťovny. S uvedeným řešením tohoto druhu pojištění Úřad nesouhlasil, neboť v důsledku poskytování pojištění pouze jednou zdravotní pojišťovnou by ze zákona došlo k posílení portfolia pojištěnců Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a objemu vybraného pojistného, což by vedlo k neodůvodněnému zvýhodnění postavení této pojišťovny na pojistném trhu na úkor ostatních zdravotních pojišťoven. Úřad vyjádřil názor, že zvýhodnění Všeobecné zdravotní pojišťovny není odpovídajícím způsobem odůvodněno a nelze je tedy připustit. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Úřad požadoval, aby tento typ zdravotního pojištění mohly provádět všechny zdravotní pojišťovny bez legislativního omezení a na základě stejných podmínek. Tato zásadní připomínka Úřadu byla akceptována a předkladatel vypracoval nové znění zákona o zdravotním pojištění dětí cizinců dlouhodobě pobývajících na území České republiky. Zmíněné zvýhodnění Všeobecné zdravotní pojišťovny je tedy z návrhu odstraněno. Návrh zákona o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) na staveništích a o změně některých zákonů K uvedenému návrhu uplatnil Úřad zásadní připomínku, která se týkala způsobu osvědčování odborné způsobilosti koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Bylo stanoveno, že příslušné osvědčení bude koordinátorovi vydáno vzdělávacím subjektem na základě úspěšného vykonání zkoušky. V návrhu však nebyly blíže konkretizovány podmínky, za kterých bude zkouška prováděna. Protože složení zkoušky bude mít rozhodující význam pro přístup k praktickému výkonu této náročné a odpovědné funkce, tedy fakticky pro přístup na trh, na němž pak budou jednotliví koordinátoři ve vzájemném konkurenčním vztahu, požadoval Úřad, aby podmínky výkonu zkoušky byly stanoveny transparentně v předloženém návrhu zákona, případně v prováděcím předpise. Jedině tak bude možno zajistit, že přístup k výkonu povolání koordinátora bude realizován na základě rovných podmínek pro všechny uchazeče. Tato připomínka Úřadu byla akceptována. Podmínkou platnosti předpisu, kterým budou náležitosti výkonu zkoušky stanoveny, bude jeho schválení Ministerstvem práce a sociálních věcí. Tento postup umožní rovněž pružně reagovat na případnou změnu právních předpisů, které závazně vymezují činnost koordinátora. Uchazečům o výkon funkce koordinátora BOZP pak bude zajištěn potřebný stupeň právní jistoty a spravedlivý přístup k výkonu profese. 11

Návrh zastupitelstva Královéhradeckého kraje na vydání zákona o kompetencích státní správy a samosprávy ve zdravotnictví a o změně některých zákonů V rámci mezirezortního připomínkového řízení uplatnil Úřad zásadní připomínku k problematice zabezpečení dostupnosti zdravotní péče. V návrhu zákona je mimo jiné zakotveno, že o zajištění dostupnosti zdravotní péče bude uzavírána dohoda kraje, obce, zdravotní pojišťovny a příslušné Komory (Česká lékařská komora, Česká stomatologická komora nebo Česká lékárnická komora). Návrh však neuvádí, na základě splnění jakých kritérií by mohla být poskytovaná zdravotní péče považována za dostupnou. Absence alespoň obecných kritérií pro stanovení dostupnosti této péče je pro Úřad nepřijatelná, neboť by vedla k tomu, že o dostupnosti by bylo rozhodováno na základě subjektivních představ uvedených smluvních stran, které však mohou být rozdílné a dohody tedy nemusí být dosaženo. Takový postup by dával prostor pro arbitrárnost a mohl by znamenat potenciál pro diskriminační chování ze strany silnějších stran dohody. Úřad proto požadoval, aby do návrhu zákona byla doplněna kritéria, na základě nichž bude zdravotní dostupnost posuzována. Úřad dále požadoval, aby o dostupnosti zdravotní péče rozhodoval kraj, který nese odpovědnost za dostupnost této péče. Tento postup by podle názoru Úřadu nesporně vedl k vyšší objektivitě při rozhodování o zajištění zdravotní dostupnosti a výběru příslušného zdravotnického zařízení, což bude mít pozitivní dopad na úroveň hospodářské soutěže na trhu poskytování zdravotní péče. Zásadní připomínky Úřadu byly akceptovány vládou, která návrh projednala. Vláda předpokládá, že bude vypracována komplexní právní úprava této oblasti, která se bude dotýkat nejen poskytování zdravotní péče, ale i provozování zdravotnických zařízení a působnosti orgánů na tomto úseku. Budoucí právní úprava bude tedy respektovat uplatněné připomínky Úřadu. Návrh novely vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě K předloženému návrhu vyhlášky byly uplatněny zásadní připomínky k ustanovením, která upravovala způsob udělování pověření k výkonu činností souvisejících s prováděním Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (Dohoda ADR). Při použití ve vyhlášce uvedeného udělování pověřování by mohlo dojít k situaci, kdy osoba stanovené požadavky splní, avšak přesto nebude moci předmětnou činnost vykonávat, neboť jí pověření uděleno nebude. Takový způsob udělování pověření nemohl být Úřadem akceptován, neboť by tím byl zamezen některým subjektům přístup k výkonu konkrétní činnosti. Navíc v návrhu nebyla obsažena ani kritéria, podle nichž by ministerstvo dopravy o udělení pověření rozhodovalo. Úřad proto v zásadní připomínce požadoval, aby návrh byl o tato kritéria, nebo způsob jejich stanovení doplněn, a aby při jejich splnění vznikl osobě právní nárok na vydání pověření. Bylo rovněž požadováno, aby o pověření k výkonu činností bylo rozhodováno ve správním řízení. Tyto připomínky byly předkladatelem akceptovány a zapracovány do vyhlášky č. 55/2003 a přístup k výkonu stanovených činností bude tedy uskutečněn na základě rovných podmínek pro všechny uchazeče. 12

Návrh věcného záměru zákona o veřejných výzkumných institucích a o změně některých souvisejících zákonů Z uvedeného návrhu vyplývá, že veřejné výzkumné instituce budou vzhledem k vymezení svého právního postavení a výkonu svých činností zadavateli veřejných zakázek podle 2 písm. b) bod 1 zákona č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Úřad proto požadoval, aby předložený návrh byl v části Pozměňovací ustanovení doplněn o změnu uvedeného zákona, v níž by bylo uvedeno, že ustanovení 2 písm. b) bod 1 zákona o zadávání veřejných zakázek bude doplněno o veřejné výzkumné instituce. Tato připomínka byla akceptována. Veřejné výzkumné instituce jsou novým typem právnické osoby, dosud neupraveným právním řádem České republiky, a v uvedeném ustanovení tedy dosud nemohly být uvedeny. Vzhledem k této skutečnosti je třeba ihned při jejich vzniku a zakotvení do právního řádu jasně stanovit, že tyto instituce jsou zadavateli veřejných zakázek a při realizaci výsledků své výzkumné činnosti budou tedy povinny při výdeji veřejných finančních prostředků postupovat podle zákona o zadávání veřejných zakázek. 6. Materiály vlády, které byly v rámci připomínkového řízení zaslány Úřadu opožděně nebo až po termínu pro zaslání stanoviska, případně nebyly zaslány vůbec. Obdobně jako v roce 2001 se i v uplynulém roce Úřad potýkal se skutečností, že mu v rámci připomínkového řízení dle Legislativních pravidel vlády a Jednacího řadu vlády nebyly příslušné materiály zaslány vůbec nebo až po termínu pro zaslání stanoviska, případně byla stanoviska vyžadována ve velmi krátké lhůtě. Celkový počet případů, kdy v důsledku nedodržení Legislativních pravidel vlády nebo Jednacího řádu vlády se Úřad nemohl vůbec vyjádřit nebo vznikly Úřadu značné časové problémy, činí 39. Z toho v oblasti hospodářské soutěže jde o 31 případů (17 legislativních a 14 nelegislativních úkolů vlády) a v oblasti veřejné podpory o 8 případů (vše nelegislativní úkoly vlády). Úřadu nebylo vůbec zasláno v rámci připomínkového řízení 6 materiálů, všechny související především s oblastí veřejné podpory. Jde o následujících 6 materiálů: Výběr zprostředkovatelské organizace pro realizaci dodávek techniky a materiálu ve prospěch resortu obrany v rámci úhrady pohledávek ČR vůči Ruské federaci, Návrh na vstup strategického investora do společnosti Zetor, a.s., Návrh Doprovodného sociálního programu pro ocelářský průmysl, Řešení ovlivňování životního prostředí starými důlními zátěžemi v Kutné Hoře a okolí, Změna příloh č.1 a č.3 usnesení vlády č. 685 ze dne 9. července 2001 k vyhodnocení postupu útlumu a likvidace dolů uhelného, rudného a uranového hornictví v letech 2000 a 2001 a návrh dalšího postupu útlumu od roku 2002, Vyvedení ZVI, a.s. z ekonomicky spjaté skupiny Trustfin a prodej majetkových podílů. K opožděnému zaslání materiálů (tj. případy, kdy materiály byly doručeny až po termínu, kdy měly být zaslány připomínky) došlo v loňském roce celkem v 5 případech, a to ve 3 případech v oblasti hospodářské soutěže, ve 2 případech v oblasti veřejné podpory. V oblasti hospodářské soutěže se jednalo o Společné posouzení návrhů rozhodnutí o privatizaci, resp. privatizačních projektů, uvedených v Programu dohodovacího řízení ze 13

seznamu č. 333, 338, a 339, Zpráva o sbližování právních předpisů ČR s právem Evropských společenství za IV. čtvrtletí 2001 a Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví seznam citlivých činností, který zaslal k připomínkám Národní bezpečnostní úřad 3 dny po termínu pro uplatnění připomínek a Úřadem byla k tomuto návrhu doporučující připomínka uplatněna. V oblasti veřejné podpory šlo o materiály Postup Programu restrukturalizace ocelářského průmyslu v České republice a Návrh na čerpání finančních prostředků k řešení ekologických škod, které vznikly před privatizací hnědouhelných těžebních společností. Úřad v roce 2002 evidoval celkem 28 nejvýznamnějších případů, kdy byla stanoviska Úřadu vyžadována ve velmi krátké lhůtě. Všechny případy se týkaly oblasti hospodářské soutěže, přičemž v 16 případech šlo o materiály legislativní povahy, u kterých nebyla dodržena lhůta pro uplatnění připomínek podle legislativních pravidel vlády, a ve 12 případech se jednalo o materiály z oblasti nelegislativních úkolů vlády. Oblast legislativní (16 případů): - Návrh vyhlášky MF o omezení aktivního zušlechťovacího styku v podmíněném systému u vybraných druhů zboží - Návrh nařízení vlády o hmotné podpoře při vytváření nových pracovních míst a rekvalifikaci zaměstnanců v rámci investičních pobídek - Návrh zákona o koordinátorovi BOZP na staveništích - Návrh vyhlášky MPSV, kterou se stanoví bližší podmínky pro poskytování příspěvku zaměstnavatelům zaměstnávajícím více jak 50% občanů se změněnou pracovní schopností - Návrh poslanců na vydání zákona o poskytnutí státní podpory ČR na zajištění úvěru určeného pro financování projektu Mezinárodní multimediální park komunikace a informačních technologií - Návrh novely zákona o ochraně ovzduší a zákona o integrované prevenci - Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 287/1999 Sb., o veterinárních požadavcích na živočišné produkty, ve znění pozdějších předpisů - Návrh vyhlášky Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou se mění vyhláška č. 166/2001 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o činnostech Ústředního plynárenského dispečinku - Návrh nařízení vlády, kterým se stanoví sledování dovozu hutních výrobků do České republiky - Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhlášky o volbách do zastupitelstev krajů, o volbách do Parlamentu ČR a o volbách do zastupitelstev obcí - Návrh věcného záměru zákona o standardizaci veřejných služeb ve veřejné osobní dopravě - Návrh novely zákona o azylu - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění pozdějších předpisů - Návrh novely vyhlášky č. 114/2002 Sb., o fondu kulturních a sociálních potřeb - Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - Návrh zákona o kolektivním investování Oblast nelegislativní (12 případů): - Zpráva o sbližování právních předpisů České republiky s právem Evropských společenství za III. čtvrtletí 2002 14

- Návrh na sjednání Dohody o přístupu Chorvatské republiky ke Středoevropské dohodě o volném obchodu - Návrh na schválení úvěrových smluv mezi Českou republikou a Evropskou investiční bankou - Informace o plnění úkolů uvedených v Souboru zbývajících úkolů ČR pro vstup do EU a návrh na jeho další aktualizaci. - Návrh postupu při převodu budov, souvisejících pozemků a movitého majetku, určených pro potřeby krajů, z majetku státu do vlastnictví krajů - Návrh na přestavbu železničního uzlu Brno v souladu s územním plánem města Brna - Národní program zavedení systému řízení podniku a auditu z hlediska ochrany životního prostředí (Aktualizovaný program EMAS) - Návrh na změnu usnesení vlády ČR ze dne 12. června 1996 č. 332, týkající se úhrady nákladů vynaložených na vypořádání ekologických závazků vzniklých před privatizací u ALIACHEM, a.s. (dříve a.s. SYNTHESIA) - Problematika finančního krytí potřeb souvisejících s majetkoprávním vypořádáním pozemků pod dálnicemi a silnicemi I., II. a III. třídy, jejichž vznik je datován před rokem 1993 - Návrh usnesení vlády ČR o změně a zrušení usnesení vlády a směrnic, institucí a metodických pokynů ministerstev pro okresní úřady - Zpráva o řešení problematiky překážek volného poskytování služeb a usazování za účelem podnikání - Vydávání dokladů pro EIB, kterými ČR uznává, že na financování konkrétních projektů soukromého sektoru z půjček EIB v ČR se vztahuje Rámcová dohoda Nejčastěji došlo v loňském roce k pozdnímu předložení materiálů (případně předložení k vyjádření ve velmi krátké lhůtě) nebo jejich nepředložení u následujících předkladatelů: Ministerstvo financí 8 případů, z toho 7 případů v oblasti hospodářské soutěže a 1 případ v oblasti veřejné podpory, Ministerstvo průmyslu a obchodu 5 případů, z toho 4 případy v oblasti hospodářské soutěže a 1 případ v oblasti veřejné podpory a Úřad vlády rovněž 5 případů, z toho 3 případy v oblasti hospodářské soutěže a 2 případy v oblasti veřejné podpory. Průměrná doba, kterou měl Úřad k dispozici pro vyřízení jednotlivých uvedených případů, kdy byla stanoviska ze strany Úřadu vyžadována ve velmi krátké lhůtě, v oblasti hospodářské soutěže, činí 2 pracovní dny. Lze říci, že případů nedodržení lhůty ubylo, jak u případů legislativní povahy, tak i v nelegislativních případech. Ke zlepšení došlo zejména v případech, týkajících se svou povahou působnosti Úřadu. Přesto i nadále jsou některé materiály pro jednání vlády zasílány opožděně, po termínu nebo nejsou zaslány vůbec. Tato situace komplikuje odborné posouzení a připomínkování předkládaných materiálů. Připomínkové řízení přitom lze považovat za důležitou součást soutěžní advokacie, která je jednou z priorit činnosti Úřadu. Vzhledem k tomu Úřad požaduje, aby mu byly veškeré materiály zasílány k připomínkám ve stanovených lhůtách. 15

III. VYHODNOCENÍ SPOLUPRÁCE ÚŘADU S REGULAČNÍMI ORGÁNY 1. ROLE SOUTĚŽNÍHO ÚŘADU V REGULOVANÝCH ODVĚTVÍCH Zákon o ochraně hospodářské soutěže vymezuje okruh subjektů, jejichž chování v rámci hospodářské soutěže upravuje. Zákon se vztahuje na všechny subjekty, které lze podřadit pod legislativní zkratku soutěžitel ve smyslu 2 zákona a na všechny sektory hospodářství bez výjimky, stejně jako na veřejné a soukromé podniky. Úřad je jediným správním orgánem, který je oprávněn posuzovat případné porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Regulační úřady jako Český telekomunikační úřad (ČTÚ) nebo Energetický regulační úřad (ERÚ) činí opatření vedoucí k nahrazení konkurenčního prostředí v oblasti, kde efektivní hospodářská soutěž neexistuje, nebo téměř neexistuje, zatímco Úřad pro ochranu hospodářské soutěže konkrétními zásahy ve správních řízeních může postihnout chování soutěžitele, které jde nad rámec zvláštního regulačního zákona. Úřad je tedy orgánem s plnou a nedělitelnou pravomocí a odpovědností ve všech oblastech hospodářské soutěže z hlediska veřejnoprávního, a to i v sektorech regulovaných, kdy jediné omezení jeho působnosti vyplývá ze speciálních zákonů v tom smyslu, že soutěžitele, který dodržuje příslušná ustanovení zvláštních právních předpisů (jedná v souladu s nimi), není za takové jednání možné postihnout podle zákona o ochraně hospodářské soutěže. Nedodržuje-li takový soutěžitel zvláštní právní předpis, není působnost Úřadu vyloučena. Regulační orgány jsou orgány s částečnou pravomocí a odpovědností pouze v oblastech jejich působnosti (telekomunikace, energetika), kde působí jako regulátoři techničtí (ukládání povinností co do kvality) a částečně cenoví (ceny za plnění směřující od subjektu, který působí na trhu, kde je vyloučena konkurence). Lze tedy říci, že v oblasti přirozených monopolů v oblasti telekomunikací a energetiky lze uskutečňovat zásahy kumulativně oběma orgány (Úřadem i regulátorem) a že dochází k postupnému vytváření prvků nahrazujících soutěžní prostředí tím, že regulační úřady vykonávají působnost v oblasti technické a cenové. Je možné konstatovat, že vzájemné vztahy mezi Úřadem na jedné straně a regulačními orgány na straně druhé jsou transparentní a podložené podrobnou právní úpravou, která vylučuje nebezpečí konfliktu kompetencí. 2. SPOLUPRÁCE S ČESKÝM TELEKOMUNIKAČNÍM ÚŘADEM V roce 2002 pokračovala spolupráce s ČTÚ na základě Memoranda o spolupráci mezi Úřadem a ČTÚ, jehož přijetí bylo iniciováno předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Mezi hlavní oblasti, ve kterých došlo ke konkrétnímu plnění Memoranda, patří následující: Regulace cen za příjem televizního signálu šířeného v kabelových sítích Během posledních let Úřad obdržel desítky stížností občanů užívajících služby provozovatelů kabelových televizí, které se týkaly především výrazného zvyšování měsíčních poplatků za poskytování těchto služeb. Na základě dlouhodobého sledování tohoto trhu vypracoval Úřad 16

analýzy, které prokázaly, že poskytovatelé služeb kabelových televizí dosud nejsou vystaveni konkurenci, která by zajistila objektivní nastavení cen. Problematika cen v oblasti kabelové televize však nemůže být řešena prostřednictvím soutěžního práva, proto bylo v minulosti iniciováno jednání mezi Úřadem a ČTÚ o možnosti zavedení cenové regulace této oblasti. Své připomínky Úřad prosazoval v rámci připomínkového řízení k novele zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, když navrhoval, aby tento zákon obsahoval rovněž úpravu uvedených služeb, přičemž by ČTÚ vykonával rovněž dohled v odvětví kabelové televize, což by nesporně přispělo k dosažení a udržení konkurenčního prostředí ve smyslu 19 telekomunikačního zákona. Připomínky Úřadu však nebyly akceptovány, neboť dle vyjádření ministra dopravy a spojů i předsedy legislativní rady vlády ČR dle současného znění telekomunikačního zákona již jsou tyto kompetence dány ČTÚ. Dle sdělení předsedy Legislativní rady vlády ČR nespočívá tedy problém, na který poukazoval Úřad v rámci připomínkového řízení, v telekomunikačním zákoně, ale ve způsobu aplikace tohoto zákona ze strany ČTÚ. Stížnosti na cenu služeb jsou postupovány ČTÚ, který však v souladu se svým stanoviskem, že nemá k regulaci zákonné pravomoci, tuto problematiku neřeší. Neuspokojivý stav tak zůstává bez nápravy. Úřad proto navrhuje zavedení dočasné cenové regulace. Cena za univerzální službu Na základě stížností zákazníků na nové cenové programy stanovující maximální ceny za univerzální službu společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s. vyvolal Úřad jednání s ČTÚ. Předmětem jednání byl cenový program HOME MINI, který neumožňuje použít funkci volby operátora, a dále pak ostatní cenové programy, obsahující volné kredity vázané na paušál. Dle Úřadu se použitím volných kreditů vázaných na paušál snižuje motivace zákazníků využívat služeb jiných operátorů, což zpomaluje rozvoj konkurenčního prostředí. Vyvolaná jednání Úřadu, ČTÚ a operátorů vyústila v zavedení nového cenového programu HOME ZERO a BUSINESS ZERO, u kterých je možno použít volbu operátora a již neobsahují volný kredit. Ve srovnání např. s cenovými programy STANDARD jsou cenové programy ZERO pro koncové zákazníky neatraktivní v ZERO programech není cena za měsíční paušál snížená o částku shodnou s kreditem. Úřad proto vyzývá ČTÚ, aby vydal nové cenové rozhodnutí, ve kterém by přetrvávající protisoutěžní aspekty byly odstraněny. Problematika propojovacích poplatků V rámci obecných stížností alternativních operátorů na pomalý postup liberalizace byla jednou z námitek i skutečnost, že propojovací poplatky nejsou stanoveny dle metody LRIC (long run incremental costs). Neadekvátně vysoké propojovací poplatky mají negativní dopad na rozvoj konkurenčního prostředí. Po tomto zjištění se Úřad formálně dotázal ČTÚ, kdy podnikne kroky nezbytné k rozvoji konkurence, mezi které patří také vydání cenového rozhodnutí dle metodiky LRIC. ČTÚ o přijetí této metody rozhodlo v září 2002. Změna doporučovaná Úřadem vedla k poklesu propojovacích poplatků cca o třetinu, což mělo pozitivní dopad na rozvoj konkurenčního prostředí. Připojení k internetu pomocí technologie ADSL Úřad v roce 2002 řešil spor alternativních operátorů se společností ČESKÝ TELECOM, a.s. ve věci přístupu k internetu pomocí technologie ADSL (Asymetric Digital Subscriber Line). Jádrem sporu byla zejména skutečnost, že ČESKÝ TELECOM, a.s. spustil službu IOL Platinum, která je založena na technologii ADSL, aniž umožnil alternativním operátorům nabízet podobnou službu. Po spuštění služby IOL Platinum vznesli alternativní operátoři řadu 17

technických požadavků, které ČESKÝ TELECOM, a.s. nebyl schopen dle svého vyjádření zrealizovat. Poněvadž k posouzení oprávněnosti těchto požadavků má dány kompetence ČTÚ, který v dané věci zahájil s ČESKÝM TELECOMEM, a.s. správní řízení, Úřad své šetření přerušil a obnovil ho po ukončení správního řízení vedeného na ČTÚ, které oprávněnost těchto požadavků posuzovalo a ve kterém ČESKÝ TELECOM, a.s. své námitky na technickou nerealizovatelnost neprokázal. Úřad poskytl před zahájením správního řízení na ČTÚ informace ze svého předběžného šetření, ve svém řízení pak vycházel ze stanoviska ČTÚ k technické realizovatelnosti požadavků alternativních operátorů. V únoru 2003 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí o zneužití dominantního postavení společností ČESKÝ TELECOM, a.s. Byla uložena pokuta 23 mil. Kč. Rozhodnutí není dosud pravomocné... V jednotlivých praktických případech docházelo k naplňování Memoranda o spolupráci. S ohledem na velký počet stížností na provozovatele kabelové televize a vzhledem k přetrvávajícím nejasnostem ohledně kompetence a způsobu regulace této oblasti ze strany ČTÚ Úřad konstatuje, že provozovatelé kabelové televize nejsou vystaveni konkurenci a je v zájmu ochrany spotřebitelů zavedení časově omezené cenové regulace služeb. Některá vyžádaná stanoviska ČTÚ byla Úřadu zaslána až po urgencích, některá doporučení Úřadu nebyla ze strany ČTÚ zohledněna. 3. SPOLUPRÁCE S ENERGETICKÝM REGULAČNÍM ÚŘADEM Úřad spolupracuje s ERÚ v oblasti elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství, včetně konzultací při vedení správních řízení. Úřad spolupracoval s ERÚ na tvorbě některých vyhlášek, v průběhu jejichž přípravy Úřad prosazoval soutěžní principy. V rámci posuzování dopadů při šetření spojení RWE/Transgas/distribuční společnosti Úřad oslovil zástupce třetích stran se žádostí o jejich stanovisko k předmětnému spojení. Při hodnocení těchto stanovisek a námitek Úřad požádal o stanovisko ERÚ. Jednalo se především o problematiku upravenou energetickým zákonem, jako např. sjednání přístupu k přepravní soustavě, regulovaný přístup k distribučním soustavám atd. V rámci posuzování dopadů při šetření spojení ČEZ/pět distribučních společností Úřad konzultoval s ERÚ odbornou problematiku, která se týkala možných dopadů spojení na regulaci odvětví, přístupu do sítě, problematiky vývozů a dovozů atd. Stanovisko regulátora přispělo k objektivizaci situace na trhu a k posouzení možných dopadů spojení na trh... V řadě případů byla Úřadu zaslána znění připravovaných předpisů dříve, než byla odeslána do připomínkového řízení. Stanoviska ERÚ byla zohledněna ve vedených správních řízeních a přispěla k řádnému posouzení případů. Týkala se odborné problematiky a aplikace zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), a vlivu této aplikace na soutěžněprávní posouzení jednotlivých případů. 18

IV. APLIKACE ZÁKONA O OCHRANĚ HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE ZHODNOCENÍ ČINNOSTI ÚŘADU V OBLASTI HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE V roce 2002 došlo ke změně organizace činnosti Úřadu v oblasti antitrustu. Namísto dvou dřívějších výkonných odborů se sektorovou specializací byly k 1. prosinci 2002 zřízeny Odbor kartelů a Odbor restriktivních praktik. Toto opatření má vést k účinnějšímu odhalování a sankcionování nejzávažnějších porušení pravidel hospodářské soutěže, tj. zejména kartelových dohod. Ze stejného důvodu Úřad novelizoval svůj leniency program. Aktualizovaný leniency program má dále posílit motivaci účastníků kartelu využít programu a informovat Úřad o existenci kartelové dohody. Pravidlem zůstává, že soutěžitel, který má rozhodující podíl na zahájení řízení nebo na dokázání prohřešku, může za splnění ostatních podmínek stanovených v programu počítat s osvobozením (neuložením) od pokuty. V jiných případech může spolupráce jednoho nebo více soutěžitelů s Úřadem znamenat snížení pokuty, a to v závislosti na míře, v jaké poskytnuté důkazy posilují možnost Úřadu prokázat rozhodné skutečnosti. V roce 2002 pokračoval významný nárůst počtu spojení soutěžitelů, které byly předmětem řízení o povolení ze strany Úřadu (ze 140 na 204). Oproti minulému roku vzrostl objem uložených pokut. V roce 2002 byly uloženy pokuty v celkové výši přesahující 455 milionů Kč, zatímco v roce 2001 byly uloženy pokuty v souhrnné výši přesahující 67 milionů Kč. 19