Práva a povinnosti člena statutárního orgánu v obchodních společnostech

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva Práva a povinnosti člena statutárního orgánu v obchodních společnostech Bakalářská práce Autor: Lucie Moulisová Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: Mgr. Kateřina Kuncová Praha Duben, 2010

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. V Praze dne

Poděkování: Ráda bych poděkoval své vedoucí bakalářské práce paní Mgr. Kateřině Kuncové za její odbornou pomoc, kritiku a za vedení celé bakalářské práce. Dále také za moţnost konzultace veškeré problematiky týkající se tématu bakalářské práce.

ANOTACE: Cílem práce autorky je seznámit Vás s právy a povinnostmi statutárních orgánů a s jejich jednáním za obchodní společnosti. Podat ucelený přehled však není moţné a dokonce ne-li nemoţné. Práva a povinnosti se odvíjejí od charakteru obchodních společností. Autorka práce měla také za cíl uvést moţné způsoby jednání statutárních orgánů za obchodní společnosti. Autorka si toto téma vybrala, neboť je zajímavé. Určitá moţná volnost a svoboda statutárních orgánů a obchodních společností spočívá především v moţnosti upravit jejich práva a povinnosti odchylně od obchodního zákoníku. Toto je důvod, proč si autorka zmíněné téma vybrala. The goal of the author's work is to introduce you the rights and obligations of the statutory authorities and their actions for the purpose of commercial companies. To hand a selfcontained overview is not easy, it is almost impossible. The thing is that the rights and obligations depend on the nature of the commercial companies. The author of this work has also aimed to state possible ways of actions of the statutory authorities for the purpose of commercial companies. This topic has been chosen by the author because it is very interesting. A certain possible freedom and liberty of statutory authorities and commercial companies is above all supported by the possibility to adjust their own rights and obligations differently from the commercial rigister. This is the reason why the author has chosen the previously mentioned topic.

OSNOVA Úvod......6 1. Statutární orgány.. 8 2. Obchodní společnosti..12 3. Komanditní společnost...15 3.1 práva statutárních orgánů...17 3.2 povinnosti statutárních orgánů... 19 4. Veřejná obchodní společnost... 21 4.1 práva statutárních orgánů.... 23 4.2 povinnosti statutárních orgánů....26 4.3 ručení společníků......... 27 5. Společnost s ručením omezeným...28 5.1 předpoklady pro výkon funkce jednatele....29 5.2vznik funkce jednatele.30 5.3 působnost jednatele.31 5.4 povinnosti jednatele 32 5.5 odpovědnost jednatele.36 5.6 přestupková trestně právní odpovědnost.36 5.7 ručení jednatele.......37 5.8 práva a povinnosti plynoucí ze vztahu mezi spol. a jed..38 5.9 práva jednatele... 39 5.10 dohoda o jednatelích.....40 5.11 způsob jednání jménem společnosti..40 5.12 zánik funkce jednatele...41 6. Akciová společnost.. 42 6.1 význam společnosti.42 6.2 vznik funkce statutárního orgánu 43 6.3 práva představenstva...44 6.4 povinnosti představenstva...46 6.5 náhrada škody.48 6.6 odpovědnost člena představenstva..49 6.7 zánik funkce představenstva...50 Závěr......51

ÚVOD Práce na téma,,práva a povinnosti člena statutárního orgánu v obchodní společnosti si autorka vybrala z důvodu svého zájmu o tuto problematiku. Autorka se zde snaţila o celkové pojetí práv a povinností statutárních orgánů v obchodních společnostech. Toto bylo jedním z hlavních cílů této práce. Uvedení veškerých práv a povinností však není moţné. Kaţdá obchodní společnost je jiná a kromě práv a povinností uvedených v obchodním zákoníku, která jsou obligatorní, si obchodní společnosti mohou ustanovit ještě jiná - vlastní práva a povinnosti statutárních orgánů. Tato práva a povinnosti musí statutární orgány a jiné orgány společností dodrţovat jako by byly stanoveny obligatorně. Bakalářská práce je především zaměřena na společnost s ručením omezeným a akciovou společnost. Tyto společnosti patří k nejčastějším formám obchodních společností v České republice. V České republice jsou podle českého práva uznávány kapitálové společnosti zastoupené akciovou společností a společností s ručením omezeným, a dále osobní společnosti tedy komanditní společnost a veřejná obchodní společnost. Komanditní společnost můţeme jako jedinou nazvat smíšenou obchodní společností. Kmenovým zdrojem této práce byl obchodní zákoník. Tento zdroj nebyl však jediný. Dostupná literatura, kterou autorka získala, však velmi často odkazuje na obchodní zákoník. Zmíněná literatura také nevyjmenovává a nedefinuje veškerá moţná práva a povinnosti. V průběhu vývoje obchodního práva došlo k velkým změnám práva a tedy i ke změnám v samotném obchodním zákoníku. Tento vývoj je moţný sledovat podle historického vývoje společností. Autorka rozdělila svoji bakalářskou práci do jednotlivých kapitol podle obchodních společností a podle jednání těchto společností. Za společnosti jednají její statutární orgány a toto jednání je přímo připisováno obchodním společnostem. První kapitola je určena přímo statutárním orgánům, jak působí a vykonávají svou činnost navenek vůči třetím osobám a jejich působení na vlastní obchodní společnost. V druhé kapitole měla autorka za cíl především charakterizovat obchodní společnosti, rozdělení těchto společností a jejich jednání. Další kapitoly jsou přímo věnovány jednotlivým obchodním společnostem. Třetí kapitola je svěřena uţ konkrétní obchodní společnosti a to společnosti komanditní. Čtvrtá kapitola byla určena veřejné obchodní společnosti.

Pátá kapitola je věnována společnosti s ručením omezením a jednání jejích statutárních orgánů za obchodní společnost. Jak jiţ bylo výše zmíněno, autorka tuto kapitolu rozpracovala podrobněji, neboť je jedním ze dvou hlavních pilířů její práce. Druhým hlavním pilířem práce jsou práva a povinnosti statutárních orgánů v akciové společnosti. Autorka jim věnovala šestou kapitolu. Autorka má osobní zájem na této tématice z důvodu určité volnosti ze strany obchodního zákoníku a tedy i volnosti ze strany obchodní společnosti. Proto si autorka toto téma také vybrala. Dalším důvodem pro volbu tohoto tématu byla individuální nejednotnost obchodních společností.

1. STATUTÁRNÍ ORGÁNY Osoba či osoby, které jsou oprávněny činit právní úkony za právnické osoby ve věcech obchodních společností, a nazývají se statutární orgány. Jejich jednání se povaţuje za jednání společnosti (nejedná se o zastoupení). Rozsah jednatelského oprávnění není omezen. Statutární orgán můţe být jedna osoba nebo více osob. Do obchodního rejstříku se zapisují údaje o statutárních orgánech. Jméno, bydliště, způsob jakým jednají za právnickou osobou. Musí být stanoveno, zda jedná kaţdý ze statutárních orgánů sám, nebo je nutné společné jednání všech, nebo jen některých členů statutárních orgánů. Daný způsob nemůţe být brán jako omezení jednatelského oprávnění. Jednatelské oprávnění můţe být omezeno společenskou smlouvou či stanovami společnosti. Omezení spočívá například v zákazu určitých úkonů (uzavírání úvěrových smluv) nebo zabraňuje ve výkonu určité činnosti ve stanovených záleţitostech. Statutární orgány se povinně zapisují do obchodního rejstříku. Tento zápis má deklaratorní povahu. Pokud soud zamítne zapsat určenou osobu jako statutární orgán, povaţuje se volba nebo jmenování této osoby od počátku za neplatné. Zmíněná osoba se nemůţe stát statutárním orgánem společnosti. Statutární orgán nemůţe být ten, kdo vykonává srovnatelnou funkci v právnické osobě, na jejíţ majetek je prohlášen konkurz, nebo byl návrh na prohlášení konkurzu zamítnut pro nedostatek majetku. Statutárním orgánem se můţe stát osoba, která: 1) je oprávněna jednat jménem společnosti 2) neexistuje zde překáţka pro výkon jeho funkce 3) není prokuristou v dané společnosti Statutární orgán má základní oprávnění a to k vedení právnické osoby k obchodnímu vedení a dále činit právní úkony jménem společnosti navenek. Oprávnění jednat jménem společnosti vzniká okamţikem, kdy byl statutární orgán ustanoven. Tedy jmenován nebo zvolen. Osoba je oprávněna jednat před zápisem do obchodního rejstříku. Zápis obchodní společnosti není podmínkou vzniku jednatelského oprávnění od 1. července 1996. Překročí-li statutární orgán své pravomoci, je z tohoto jednání vázán sám, ledaţe ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně schválil. Nedojde-li ke schválení zmocnitelem, můţe osoba, za kterou bylo jednáno poţadovat na zmocněnci splnění závazku nebo náhradu škody. Statutární orgány jsou součástí právnické osoby a nejsou sloţeny ze zaměstnanců společnosti. Členové orgánů jsou společníci či třetí osoby, jejichţ účast vznikla na základě uzavřené smlouvy mezi společností a danou osobou.

Jednatelské oprávnění je činnost statutárního orgánu navenek za společnost, tedy právní úkony se třetími osobami. Oprávnění dovoluje konkrétní osobě, aby rozhodnutí učiněné jí samou nebo jinou osobou či orgánem společnosti, bylo transformováno do právního úkonu a vyjádřeno navenek, jako projev vůle právnické osoby. Jednání statutárního orgánu v době, kdy uţ statutárním orgánem nebyl, zavazuje obchodní společnost, jako jednání oprávněného statutárního orgánu. Existuje výjimka, kdy se prokáţe, ţe třetí osoba věděla o jednající osobě, ţe uţ není statutárním orgánem. Společnost je z takového jednání statutárního orgánu tedy vyvázána. 30 odst. 1 ObchZ -,,od okamžiku zveřejnění zápisu osoby, která je orgánem nebo členem orgánu právnické osoby, se nikdo nemůže vůči třetím osobám dovolávat porušení právních předpisů, společenské smlouvy nebo stanov při volbě nebo jmenování uvedených orgánů nebo jejich členů, ledaže zapsaná osoba prokáže, že třetí osoba o porušení věděla. 30 odst. 2 ObchZ -,,jestliže rejstříkový soud zamítne návrh na povolení zápisu osoby, která je orgánem nebo členem orgánu právnické osoby, považuje se její volba nebo jmenování od počátku za neplatnou. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Zamítavé rozhodnutí rejstříkový soud po nabytí právní moci zveřejní. Do zveřejnění nemůže právnická osoba namítat neplatnost volby nebo jmenování vůči třetím osobám, ledaže prokáže, že o neplatnosti tyto osoby věděly. Zákaz jednání nad schopnosti spočívá v tom, ţe statutární orgán nesmí činit úkony, které vybočují z předmětu činnosti stanovené společenskou smlouvou obchodní společnosti. Je-li jednání statutárního orgánu omezeno a dojde-li k překročení tohoto omezení, je daná obchodní společnost za právní úkon vázána. I jiné osoby mohou jednat za společnost. Například společníci, zaměstnanci. Tyto osoby mohou zastupovat společnost tak, jak je to uvedeno ve vnitřních předpisech společnosti, popřípadě v rozsahu obvyklém, vzhledem k jejich pracovnímu nebo funkčnímu zařazení. Zástupce tu zastupuje ostatní společníky, ale v míře ve které je společníkem, jedná také sám za sebe. Právní úkon je zde tedy přímé osobní jednání a jednání v zastoupení. Projev vůle je právní skutečnost, neboť jsou s ním spojeny právní následky. V jednotlivých společnostech jsou tyto obligatorní statutární orgány. Statutárním orgánem ve veřejné obchodní společnosti jsou všichni společníci. Ve společenské smlouvě však můţe být stanoveno, ţe statutárním orgánem jsou jen někteří společníci, nebo jen jeden společník.

Statutárním orgánem komanditní společnosti jsou všichni komplementáři nebo jen někteří, ale můţe jím být i jeden komplementář. Ve společenské smlouvě musí být ustanoveno, kdo je komplementářem. Jednatel či jednatelé jsou statutárními orgány ve společnosti s ručením omezeným. Jednatelem můţe být jak společník, tak i osoba, která není ve společnosti, tedy třetí osoba - nespolečník. Jednatelem můţe být pouze fyzická osoba. V případě, kdy je jednatel právnická osoba musí jmenovat fyzickou osobu, která za právnickou osobu bude jednat. Představenstvo je statutární orgán, který povinně vytváří akciová společnost. Tento orgán je kolektivní. Členem představenstva je pouze fyzická osoba a valná hromada volí člena z řad společníků i nespolečníků. Představenstvo musí mít minimálně tři členy. Má-li však akciová společnost jediného akcionáře, tak počet členů představenstva můţe klesnout pod tři. Tvoří-li statutární orgán kolektivní orgán, je usnášeníschopný za přítomnosti nadpoloviční většiny všech členů. Rozhoduje se usnesením, které je přijato souhlasným projevem většiny členů. Dojde-li k rovnosti hlasů je rozhodující hlas předsedy. 1 Orgány mohou jednat v rozsahu způsobilost k právním úkonům, které obchodní společnosti přísluší. Překročí-li statutární orgán rozsah svého oprávnění, je z tohoto úkonu společnost vázána, a statutární orgán je odpovědný za škodu, kterou svým jednáním způsobí. Osoba, která je jmenována či volena musí s tímto úkonem souhlasit. Funkce statutárního orgánu je zaloţena na dobrovolnosti. Tato zásada se uplatňuje také u odstoupení z funkce. Jednání statutárního orgánu směřuje vţdy navenek společnosti vůči třetím osobám a obchodní vedení směřuje dovnitř společnosti a z pravidla se týká důleţitých rozhodnutí. 38l ObchZ -,, statutárním orgánem, členem statutárního nebo jiného orgánu právnické osoby, která je podnikatelem, nemůže být ten, kdo vykonával kteroukoli ze srovnatelných funkcí v právnické osobě, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs. Totéž platí, byl-li insolvenční návrh podaný proti takové právnické osobě zamítnut pro nedostatek majetku. Ručení je omezeno rozsahem povinnosti statutárního orgánu k náhradě škody a zaniká okamţikem, kdy statutární orgán škodu uhradí. Statutární orgán můţe ze své funkce odstoupit. Toto je daná osoba povinna oznámit orgánu, kterého je členem nebo orgánu, který ji zvolil či jmenoval. Výkon funkce končí dnem, kdy odstoupení projednal nebo měl projednat zmíněný orgán. Orgán je povinen projednat odstoupení na nejbliţším zasedání poté, co se o něm dozvěděl. 1 Karel Eliáš Beckova edice právo a hospodářství Obchodní společnosti, 1994, ISBN 80-7049-090-X

2. OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI Obchodní společnosti jsou nejčastější formou právnické osoby zaloţenou za účelem podnikání. 56 ObchZ -,,obchodní společnost (dále jen společnost) je právnickou osobou založenou za účelem podnikání, nestanoví-li právo Evropských společenství či zákon jinak. Společnostmi jsou veřejná obchodní společnost, komanditní společnost, společnost s ručením omezeným, akciová společnost, evropská společnost a evropské hospodářské zájmové sdružení. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být založeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje. V obchodních společnostech dochází k sloučení kapitálu a podnikatelských schopností a tím se sniţuje podnikatelské riziko. Existují čtyři formy obchodních společností: a) komanditní společnost k. s., kom. spol. b) veřejná obchodní společnost v. o. s., veř. obch. spol. c) akciová společnost a. s., akc. spol. d) společnost s ručením omezeným s.r.o., spol. s. r. o. Obchodní společností však není jakákoli právnická osoba, nýbrţ jen ta právnická forma korporace, kterou za obchodní společnost určí zákon. Existuje uzavřený okruh právních společností, neboť jiné právnické osoby nelze za obchodní společnosti povaţovat. Obchodní společnosti můţeme rozdělit na osobní a kapitálové. Osobní společnosti jsou komanditní společnosti a veřejné obchodní společnosti. Zde ručí společníci za závazky společnosti solidárně, neomezeně a celým svým majetkem. Statutárním orgánem společnosti jsou všichni společníci. Výjimkou je komanditní společnost. V komanditní společnosti jsou statutárními orgány komplementáři a ti ručí za závazky společnosti celým svým majetkem. Komanditisté ručí do výše svých nesplacených vkladů a nejsou statutárními orgány společnosti. Není zde nutné, aby obchodní zákoník předepisoval povinnost vytvářet základní kapitál. Kapitálovými společnostmi jsou akciová společnost a společnost s ručením omezeným. V těchto společnostech společníci za závazky společnosti neručí za trvání vůbec, nebo je ručení značně omezeno do rozsahu i doby trvání. Společníci mají povinnost se podílet vkladem na základním kapitálu společnosti. Kapitálové společnosti musí vytvořit základní kapitál. Dále musí vytvořit zákonem stanovené orgány, a podle své vůle mohou vytvářit i další orgány, které budou společnosti prospěšné. Obchodní společnost se zakládá společenskou smlouvou nebo zakladatelskou listinou. V případě, kdy je společnost zaloţena jediným společníkem, je zaloţena na základě zakladatelské listiny. Ta musí mít písemnou formu.

Společenská smlouva musí mít téţ písemnou formu a musí být podepsaná všemi zakladateli. Společnost musí být zaloţena minimálně dvěma osobami. V případě akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným mohou být tyto společnosti zaloţeny jen jednou osobou. U akciové společnosti, která je zaloţena jedním zakladatelem můţe být tímto zakladatelem pouze právnická osoba. Společnost vzniká zápisem do obchodního rejstříku. Komanditní a veřejná obchodní společnost mohou být zaloţeny jen za účelem podnikání. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být zaloţeny za účelem podnikání, ale i za jiným účelem, který zákon dovoluje. Tedy činnost, která není zákonem zakázána nebo není vyhrazena jen určitým právnickým osobám. Ryzí osobní společnost je podle českého právního řádu veřejná obchodní společnost. Pro osobní společnosti je typická osobní forma účasti společníků ve společnosti. Není zde povinnost k majetkovým vkladům, ale přesto mohou společníci vloţit vklad do společnosti. Pro kapitálové společnosti je typická majetková účast společníků na společnosti. Společníci nejsou povinni k osobní účasti na společnosti. Kaţdý společník má povinnost vloţit vklad do společnosti ať peněţitý či nepeněţitý. Společníci neručí za závazky společnosti a podnikatelské riziko nesou do výše svých vkladů ve společnosti. Společníci se na podnikání podílejí účastí v orgánech společnosti. Jedinou ryzí kapitálovou společností je podle právního řádu akciová společnost. Vztahy společníka (společníků) a společnosti ke třetím osobám jsou upraveny kogentními normami. Orgány společnosti jsou osoby nebo skupiny osob, které činí úkony zadané společností. Orgány společnosti dělíme na obligatorní a fakultativní orgány. Obligatorní orgány jsou orgány, jejichţ vznik vyţaduje zákon. Fakultativní orgány jsou orgány, které si společnost vytváří dobrovolně. Fakultativní orgány však nemohou přebírat pravomoci obligatorních orgánů. Příkladem fakultativního orgánu můţe být dozorčí rada ve společnosti s ručením omezeným. Kaţdá společnost má stanovený obligatorní orgán a tím je statutární orgán společnosti. Kaţdá společnost má jiný statutární orgán. Daný orgán je závislý na právní formě společnosti. U kapitálových společností bývá statutárním orgánem společník nebo třetí osoba. U osobních společností můţe být statutárním orgánem pouze společník či společníci. Na činnost statutárních orgánů dohlíţí dozorčí orgány. Vztah, který je mezi společností a statutárním orgánem se řídí ustanovením mandátní smlouvy. Tento vztah je tedy obchodní závazkový vztah. Dále je moţné uzavřít smlouvu o výkonu funkce, kde lze upravit práva a povinnosti odchylně od zákona. Tato úprava je moţná, nejedná-li se o práva a povinnosti upravené

kogentními ustanoveními. Smlouvou není moţné upravit vznik a zánik právního vztahu. Smlouva zpravidla upřesňuje práva a povinnosti. Smlouva musí být písemná a musí být schválena valnou hromadou nebo schválena všemi společníky. Orgány společností se mohou usnášet, je-li přítomna nadpoloviční většina členů. Statutární orgán můţe ze své funkce odstoupit. Musí to však oznámit orgánu, kterého je členem, nebo orgánu který ji zvolil či jmenoval. Výkon funkce končí dnem, kdy toto projednal nebo měl projednat určený orgán

3. KOMANDITNÍ SPOLEČNOST Komanditní společnost je společností osobní, ale ne ryze osobní, neboť má znaky kapitálové společnosti. 93 odst. 1 ObchZ -,,společnost, kde jeden či více společníků ručí za závazky společnosti do výše svých nesplacených vkladů zapsaných v obchodním rejstříku, tedy komanditisté, a dále jeden nebo více členů ručící celým svým majetkem tedy komplementáři. Komanditní společnost bývá také označována jako veřejná obchodní společnost s prvky společnosti s ručením omezeným. Společnost musí být zaloţena minimálně dvěma zakladateli. Počet společníků nesmí klesnout po dobu trvání společnosti pod dva. Jeden ze společníků musí být komplementář a druhý komanditista. Komplementářem můţe být fyzická i právnická osoba. Statutárním orgánem můţe být jen fyzická osoba, která je občanem České republiky a má plnou způsobilost k právním úkonům. Je -li statutárním orgánem příslušník jiného státu je nutné, aby tato osoba měla povolení k pobytu na území České republiky. V případě, ţe je statutárním orgánem právnická osoba, jedná za tuto právnickou osobu její statutární orgán. Statutární orgán komanditní společnosti je ten, kdo reálně vykonává podnikatelskou činnost a obvykle se nepodílí na společnosti kapitálově. Ve společenské smlouvě musí být uvedeno, kdo je komplementář a kdo je komanditista. Práva a povinnosti společníků se v komanditní společnosti řídí společenskou smlouvou. Nemá-li společenská smlouva v tomto ohledu ţádnou úpravu nebo jde-li o práva a povinnosti stanovené kogentními ustanoveními, řídi se zákonem. Práva a povinnosti společníků jsou v zákoně stanovena rozdílně pro komanditisty a pro komplementáře. Další práva a povinnosti mohou být stanovena ve společenské smlouvě. Je-li zapotřebí změna společenské smlouvy je nutný souhlas všech společníků, jak komanditistů tak i komplementářů. 97 ObchZ -,, ve společenské smlouvě může být stanoveno, že k její změně postačí souhlas většiny komplementářů spolu se souhlasem většiny komanditistů. V komanditní společnosti můţe být statutárním orgánem pouze komplementář či komplementáři. Tyto osoby jsou výslovně uvedeny ve společenské smlouvě a povinně se zapisují do obchodního rejstříku.

101 ods.1 ObchZ,,statutárním orgánem společnosti jsou komplementáři. Pokud ze společenské smlouvy nevyplývá něco jiného, je každý komplementář oprávněn jednat jménem společnosti samostatně. 93 ods.2 ObchZ -,, komplementářem může být jen osoba, která splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti podle zvláštního právního předpisu a u níž není dána překážka provozování živnosti, stanovena zvláštním právním předpisem bez ohledu na předmět podnikání společnosti.

3.1 PRÁVA KOMPLEMENTÁŘŮ Právo být statutárním orgánem náleţí pouze komplementáři nebo komplementářům. Kaţdý komplementář, který vykonává činnost statutárního orgánu, je moţné povaţovat za samostatný statutární orgán. 97 ObchZ -,,komplementář je oprávněn k obchodnímu vedení. Do tohoto práva spadá také právo rozhodovat ve věcech spadajících do obchodního vedení. Jde-li o jiná rozhodnutí je zapotřebí souhlasu komplementářů i komanditistů. Každý ze společníků má při hlasování jeden hlas. Komplementář můţe do společnosti vloţit vklad, zaváţe-li se tak ve společenské smlouvě, ale není k tomu ze zákona povinen. Kaţdý komplementář je oprávněn jednat za společnost samostatně, jestliţe nestanoví společenská smlouva něco jiného. K jednání za společnost můţe být pověřen jen některý z komplementářů či všichni komplementáři. Je-li některý z komplementářů pověřen obchodním vedením společnosti, tak ostatní komplementáři toto oprávnění pozbývají. Pověřený komplementář je povinen řídit se rozhodnutím komplementářů učiněným většinou hlasů. Komplementář je oprávněn činit veškeré právní úkony, jeţ se týkají činnosti komanditní společnosti. Existuje-li omezení statutárního orgánu, které je stanoveno ve společenské smlouvě, není toto omezení účinné vůči třetím osobám. Vznik kolektivního statutárního orgánu se nepovaţuje za omezení jednatelského oprávnění. Komplementář má nárok na odměnu za svou funkci. Komplementář má právo ze společnosti vystoupit a to díky změně společenské smlouvy. Mohou i do společnosti přistoupit. Musí však dojít ke změně společenské smlouvy, kde je zapotřebí souhlasu všech společníků, není-li ve společenské smlouvě něco jiného. Komplementář má právo vypovědět společenskou smlouvu, i poţádat soud o zrušení společnosti. Jedná-li komanditista za společnost bez zmocnění, je z tohoto jednání společnost právně zavázána. Toto jednání má stejné právní účinky jako jednání statutárního orgánu. Za takto vzniklé závazky ručí společnost neomezeně celým svým majetkem. Ručení společníků slouţí k zajištění závazků společnosti tehdy, jestliţe věřitel nemůţe uspokojit své pohledávky od společnosti. Společníci však neručí za závazky společnosti osobně. 2 Kaţdý společník má právo na podíl ze zisku. Společenská smlouva musí určit, jakou část zisku dostanou komanditisté a jakou komplementáři. Není-li to však ve společenské smlouvě stanoveno rozdělí se zisk na polovinu mezi komplementáře a komanditisty. Komplementáři si rozdělí zisk rovným dílem. 2 Miloš Klang - Obchodní společnosti průvodce právní úpravou v ČR, 2004

104 ObchZ,,při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Každý ze společníků má nárok na vrácení částky ve výši splaceného vkladu. Pokud likvidační zůstatek nestačí k tomuto vrácení, mají přednostní právo na vrácení komanditisté. Zbytek likvidačního zůstatku, který zůstal po vrácení částky ve výši vkladů, se rozdělí mezi společníky podle stanovených zásad jako zisk.

3.2 POVINNOSTI KOMPLEMENTÁŘŮ Komplementář je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře. 98 ObchZ -,,komplementář je povinen na požádání informovat ostatní společníky (komanditisty i komplementáře) o všech záležitostech společnosti. Každý společník je oprávněn nahlížet do účetních dokladů a účetních knih a kontrolovat tam obsažené údaje nebo k tomu zmocnit auditora. Rovněž má právo na vydání stejnopisu roční účetní závěrky. Povinnost nést ztrátu společnosti mají komplementáři, kteří jí nesou rovným dílem. Komanditisté nejsou povinni část ztráty uhradit v plném rozsahu, ale pouze přispět k úhradě této ztrátě. Jejich příplatková povinnost je omezena do výše poloviny hodnoty jejich vkladu a jen tehdy, je-li to stanoveno ve společenské smlouvě. Dojde-li ke změně osoby komplementáře má to zpravidla za následek zrušení společnosti. Změna v osobě komplementáře znamená zánik účasti dané osoby, a zároveň je to důvodem ke zrušení společnosti. V komanditní společnosti se rozhoduje dohodou všech společníků. Společenská smlouva stanoví, kdy není zapotřebí souhlasu všech společníků, nebo kdy není souhlas nutný vůbec. Komplementáři a komanditisté rozhodují společně o záleţitostech, které se netýkají obchodního vedení společnosti a to většinou hlasů, jestliţe společenská smlouva nestanoví něco jiného. Kaţdý společník má jeden hlas. Aby došlo ke změně společenské smlouvě je nutný souhlas všech společníků. Jde o kogentní ustanovení. Právní úkony týkající se změny společenské smlouvy, musí mít písemnou formu s úředně ověřeným podpisy společníků. Povinnost vloţit vklad do společnosti mají pouze komanditisté. Komplementář není ze zákona povinen vloţit do společnosti vklad - tedy ke vkladové povinnosti. Tato povinnost můţe vzniknout jen dohodu uzavřenou mezi společníky. Vloţí-li komplementář do společnosti vklad, je povinen jej splatit ve lhůtě a způsobem uvedeným ve společenské smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po vzniku společnosti. Základní povinností komplementáře je zákaz konkurence. Komplementář nesmí podnikat bez souhlasu ostatních v předmětu podnikání společnosti, ani ve prospěch někoho jiného. Tento zákaz má osobní charakter, kde se předpokládá osobní účast. Zákaz je moţný aplikovat i na komanditistu, je-li to uvedeno ve společenské smlouvě. Společník, který do společnosti nově přistoupil, ručí také za závazky před vznikem jeho přistoupení.

Komanditista nikdy nemůţe být statutárním orgánem společnosti. Uzavře-li komanditista smlouvu aniţ by k tomu byl oprávněn společností, je z této smlouvy společnost vázána a komanditista, který takovou smlouvu uzavřel, ručí za závazky stejně jako komplementář. Společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Na statutární orgán v komanditní společnosti se vztahuje ručení stejně jako u společníků ve veřejné obchodní společnosti a na komanditisty ve stejném rozsahu jako ve společnosti s rušením omezeným. Komplementáři ručí za závazky společnosti solidárně, a neomezeně veškerým svým majetkem. V případě, kdy komplementář vloţil do společnosti vklad, nemá to ţádný vliv na rozsah jeho ručení. Komplementáři ručí za závazky společnosti během trvání, ale i po zániku společnosti. V případě, kdy společnost ve svém názvu obsahuje jméno komanditisty, ručí za závazky společnosti stejně jako komplementář.

4. VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST Veřejná obchodní společnost je společností osobního typu. Jedná se o sdruţení minimálně dvou osob. Společnost je právnická osoba. Mezi společníky a společností vzniká vztah, který můţeme nazvat společnickým poměrem. Tento poměr stanoví určitá práva a povinnosti, které má společník vůči společnosti, ale také vůči ostatním společníkům. 76 ObchZ,,veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společnou firmou a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně celým svým majetkem. Tyto osoby mohou být právnické i fyzické. Aţ v případě, kdy společnost nesplnila svou povinnost, můţe věřitel poţadovat toto plnění po společníkovi. Jednatelské oprávnění je činnost statutárního orgánu navenek, tedy úkony mezi společností a třetí osobou. K jednání je oprávněn kaţdý ze společníků, není-li ve společenské smlouvě něco jiného. Dojde-li k omezení jednatelského oprávnění, nemá to ţádné účinky vůči třetím osobám. Omezení se týká vnitřní úpravy vztahů mezi statutárním orgánem a společností. 3 V případě, kdy osoba jedná jménem společnosti před jejím vznikem, je tímto jednáním vázána tato osoba. Jestliţe za společnost jednají dvě a více osob jsou z tohoto jednání zavázané všechny osoby společně a nerozdílně. Společnost musí dát souhlas s tímto jednáním a to ve lhůtě 3 měsíců od vzniku společnosti. Schválí-li společnost toto jednání je daným jednáním vázána. V případě, ţe společnost zmíněné jednání neschválí je z jednání vázána osoba, které před vznikem společnosti tak jednala. Po uplynutí 3 měsíční lhůty nemůţe společnost souhlas dodatečně udělit. Statutární orgán je povinen oznámit schválení či neschválení jednání. Pohledávky společnosti je moţné uspokojit z majetku společnosti, ale i z majetku společníků. Ti jsou zákonnými ručiteli za závazky společnosti. Nebude-li věřitel uspokojen z majetku společnosti, můţe ţádat náhradu této pohledávky na jakémkoli společníkovi. Práva a povinnosti společníků se řídí zákonem, jde-li o kogentní ustanovení, v ostatních případech se práva a povinnosti řídí společenskou smlouvou. Ke změně společenské smlouvy je nutný souhlas všech společníků. Souhlas není nutný v případě, kdy to stanovuje přímo zákon, nebo kdy společenská smlouva stanoví jiný poměr hlasů. Smlouva také můţe určit, kdy souhlas není zapotřebí vůbec. Právní úkony ohledně změny společenské smlouvy musí mít písemnou formu s úředně ověřenými podpisy. Ve společenské smlouvě mohou společníci pověřit jednoho či více společníků k obchodnímu vedení a zároveň je tento společník nebo společníci povinni řídit se zásadami 3 JUDr.Tomáš Dvořák Veřejná obchodní společnost, 2003, ISBN 80-86395-61-8

dohodnutými s ostatními společníky. Kaţdý ze společníků má jeden hlas, společenská smlouva můţe stanovit jiný poměr hlasů. ( 81 ObchZ) Práva a povinnosti společníků není moţné od sebe oddělit. Společník je vţdy povinen plnit své povinnosti, které jsou uloţeny zákonem, ale i společenskou smlouvou. Společník nemusí vykonávat svá práva tehdy, pokud to nepoškozuje ostatní společníky.

4.1 PRÁVA SPOLEČNÍKŮ V případě, kdy jsou všichni společníci zároveň i statutárními orgány obchodní společnosti mají tato práva a povinnosti. Práva společníků můţeme rozdělit na práva základní a doplňková. Mezi základní práva řadíme právo hlasovací, kontrolní, právo na podíl na zisku, právo na vypořádací podíl a právo na podíl na likvidačním zůstatku. Doplňkové právo je např: právo podat jménem společnosti ţalobu na náhradu škody. Práva také rozdělujeme na práva majetková např: právo na podíl na zisku, a práva nemajetková např: právo hlasovací. K obchodnímu vedení společnosti je oprávněn kaţdý ze společníků. Ve společenské smlouvě však můţe být stanoveno, ţe jen někteří společníci jsou oprávněni k obchodnímu vedení společnosti. Společníci, kteří jsou oprávněni k obchodnímu vedení se musí řídit pokyny ostatních společníků a určovat budoucí cíle společnosti. Společník je oprávněn rozhodovat o významných záleţitostech společnosti. Toto právo platí i pro ostatní rozhodnutí, která je nutno učinit za trvání společnosti. K tomu je zapotřebí souhlasu společníků. Společník má právo podat jménem společnosti ţalobu a právo zastupovat společnost v řízení před soudem. Společníci mají oprávnění podat jménem společnosti dva typy ţalob. A to ţalobu pro náhradu škody proti společníkovi, který za škodu odpovídá a ţalobu o splacení vkladu proti společníkovi. Kaţdý společník má právo na informace. Společník, který je statutárním orgánem má povinnost informovat ostatní společníky o všech záleţitostech společnosti. K realizaci tohoto práva dochází tím, ţe se společníci podílejí na obchodním vedení společnosti. Statutární orgán má právo nahlíţet do všech dokladů společnosti a kontrolovat údaje. Ke kontrole můţe zmocnit auditora či daňového poradce. Statutární orgán má právo na odměnu ze své funkce. Při zrušení společnosti likvidací mají společníci, kteří vloţili do společnosti vklad přednostní právo na vrácení jejich splaceného vkladu. Kaţdý společník můţe být statutárním orgánem a má tedy oprávnění jednat jménem společnosti. Společenská smlouva však můţe obsahovat ustanovení, která hovoří o tom, ţe společníci musí jednat společně, nebo ţe za společnost smí jednat jen někteří společníci či jen jeden z nich. Základním právem společníka i statutárního orgánu je právo podílu na zisku. Toto právo však není absolutní. Společnost nejprve musí nějakého zisku dosáhnout. Způsob dělení zisku je určen společenskou smlouvou. Neexistuje-li takové ustanovení, dělí se zisk rovným dílem mezi společníky. Podíl je splatný uplynutím tří měsíců od schválené roční účetní závěrky.

Zmíněné ustanovení je dispozitivní. Společnost je povinna vyplatit zisk v místě bydliště nebo sídle společníků nebo u banky společníků, není-li uvedeno ve společenské smlouvě něco jiného. U společnosti se zisk nevykazuje a ani nezdaňuje. Společníci si svůj podíl ze zisku zahrnou jako příjem a vykáţou ho ve svém daňovém přiznání. Společníci se podílejí i na ztrátě společnosti. Ztráta se dělí rovným dílem, není-li ve společenské smlouvě uvedeno jinak. Společník má nárok na majetkové vypořádání v případě, ţe jeho účast zanikla ve společnosti za trvání této společnosti, ale i při jejím zániku. Majetková práva jsou: Právo na podíl na zisku Právo na vypořádací podíl Právo na podíl na likvidačním zůstatku 92 ObchZ odst. 1,,při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok na podíl na likvidačním zůstatku. Likvidační zůstatek se rozdělí mezi společníky nejprve do výše hodnoty jejich splacených vkladů. Zbytek likvidačního zůstatku se rozdělí mezi společníky rovným dílem. Odst. 2 nestačí-li likvidační zůstatek na vrácení splacených vkladů, podílejí se na něm společníci v poměru k jejich výši. Odst. 3 společenská smlouva může upravit rozdělení likvidačního zůstatku jinak. Právo na vypořádací podíl vzniká ukončením účasti společníka ve společnosti za dobu jejího trvání. Vzniknout můţe i bývalému společníkovi, dědici či právnímu nástupci. Podmínkou je, ţe účast společníka zanikla za trvání společnosti, ale společnost trvá nadále. Právo na podíl na likvidačním zůstatku vznikne, je-li společnost zrušena s likvidací a společník je ve společnosti do jejího zániku. Tohoto práva se společník nemůţe vzdát. Společník má právo na úrok z hodnoty svého splaceného vkladu. Toto mu náleţí, bez ohledu na výsledek hospodaření společnosti. Zákon se nezabývá otázkou splatnosti úroku. Výše úroku můţe být dohodnuta ve společenské smlouvě, nebo je moţné pouţít obvyklou úrokovou sazbu poskytovanou bankami. Nemajetkové právo je právo podílet se na řízení společnosti. Společnost řídí sami společníci, podle pravidel, která si dohodli ve společenské smlouvě. Rozhodují o: otázkách, které se týkají statutárních orgánů společnosti, o právech a povinnostech společníků otázkách, týkající se provozu společnosti, otázky strategického významu vnějších vztazích společnosti se třetími osobami

Postavení společníků při rozhodování je rovnocenné. Rozhodují se na základě své vůle a kaţdý společník má jeden hlas.

4.2 POVINNOSTI SPOLEČNÍKŮ Téţ povinnosti lze dělit na základní a doplňkové. Základní povinností je podrobit se rozhodnutí společníků nebo ručení za závazky společnosti. Doplňková povinnost je např: vkladová povinnost. Povinnosti dělíme na majetkové a nemajetkové. Společníci nemají vkladovou povinnost. Poskytnutí vkladu není obligatorním znakem společnosti. Tato povinnost, však můţe být uloţena společenskou smlouvou. Dále můţe být ve společenské smlouvě upraveno oceňování nepeněţitých vkladů a doba, kdy jsou společníci povinni vklad splatit. Myslím si, ţe toto právo by mělo být obligatorní, neboť obchodní společnost, která nemá ţádné vklady nebo majetek nemůţe řádně vykonávat svoji činnost. V případě nesplacení peněţního vkladu je zákonem stanoven úrok ve výši 20% z dluţné částky za rok. Důsledkem porušení vkladové povinnosti můţe být ţaloba některých společníků na společníka, který je se splacením v prodlení. Společnost zde zastupují společníci, kteří ţalobu podali. Společnost můţe poţadovat i náhradu škody, která ji vznikla z prodlení. Práva, jiné majetkové hodnoty a věci, které společníci vloţí do společnosti, jako vklad, se stávají majetkem společnosti a původní vlastníci k nim postrádají veškerá práva. Společnost není povinna vytvořit základní kapitál. Je-li ale vytvořen, tvoří ho vklady společníků. Výše základního kapitálu se do obchodního rejstříku nezapisuje. Společník není povinen zvýšit či doplnit svůj vklad nad hodnotu uvedenou ve společenské smlouvě. Statutární orgán je povinen podat bez zbytečného odkladu návrh na zápis právní skutečnosti, která se povinně zapisuje do obchodního rejstříku. Takovou skutečností můţe být např: změna v osobě statutárního orgánu obchodní společnosti. 86 ObchZ -,, veřejná obchodní společnost odpovídá za své závazky celým svým majetkem. Společníci ručí za závazky společnosti veškerým svým majetkem společně a nerozdílně. Ručení společníků trvá po celou existenci společnosti a nelze je omezit nebo vyloučit. V případě, kdy se na některého ze společníků obrátí věřitel z titulu plnění, musí mu společník plnit. Jestliţe se na stejného společníka obrátí jiný věřitel ze stejného titulu, musí začít plnit i druhému věřiteli. Společník informuje společnost o nároku věřitele a zjistí stanovisko společnosti. Zánikem společnosti ručení nezaniká, ale trvá nadále. Vystoupit ze společnosti je moţné jen změnou společenské smlouvy. Nejedná se zde tedy přímo o vystoupení, ale o dohodu společníků o ukončení účasti na společnosti. Na společníky se vztahuje zákaz konkurence - 84 ObchZ,,bez svolení ostatních společníků, nesmí společník podnikat v předmětu podnikání společnosti, a to ani ve prospěch jiných osob, ani zprostředkovávat obchody společnosti pro jiného. Nemůže být ani statutárním nebo jiným orgánem nebo členem orgánu společnosti s obdobným předmětem podnikání. Společenská smlouva může upravit zákaz konkurence jinak.

Společník je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře. Statutární orgán musí plnit své povinnosti na přijatelné úrovni. Jedná se o výkon činnosti na základě informací, které má statutární orgán k dispozici. Společník musí tuto povinnost vykonávat v takové míře, kterou lze od něho objektivně očekávat. Statutární orgán je povinen zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a o skutečnostech, které povaţuje společnost za tajné a jsou nebo mohou být předmětem obchodního tajemství. Společník jako statutární orgán vykonává svou funkci osobně. Můţe však jmenovat svého zástupce, ale nesmí na něho převést veškerá svá práva a povinnosti. Statutární orgán má povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu a to je-li společnost ve stavu úpadku. Nesplní-li statutární orgán svou povinnost, odpovídá za škodu, která tím mohla věřitelům vzniknout. Poruší-li společník povinnost uhradit určenou část ztráty v dané době, je povinen zaplatit úrok z prodlení podle společenské smlouvy, jinak o 1% vyšší, neţ jsou úroky z prodlení. 4.3 RUČENÍ Společníci ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně. Ve společenské smlouvě nemohou mít společníci ustanovení o vyloučení nebo omezení rozsahu ručení. Takové ustanovení by bylo neplatné.

5. SPOLEČNOST S RUČENÍM OMEZENÝM Společnost s ručením omezeným je jednou z nejmladších forem společností, která patří do kapitálových společností, ale má také rysy osobní společnosti. Z uvedené definice vyplývá, ţe společnost s ručením omezeným má smíšený charakter. Patří mezi nejběţnější a velmi vyuţívanou formu obchodní společnosti. Tato forma je vhodná zejména pro malé a střední podniky. Pro společnost je typická majetková účast společníků na společnosti. Společníci nejsou povinni k osobní účasti na podnikání, ale musí vloţit do společnosti vklad. Společní v této společnosti neručí za závazky společnosti a nesou podnikatelské riziko pouze do výše svého vkladu vloţeného do společnosti. Věřitelé se zde nemohou domáhat splnění závazků společnosti po společnících. Podle názoru autorky jsou toto důvody, proč společnost s ručením omezeným patří k nejrozšířenějšímu typu obchodní společnosti. 133 ObchZ -,,statutárním orgánem ve společnosti s ručením omezeným je jednatel nebo více jednatelů Je-li jednatelů více, je oprávněn jednat jménem společnosti každý z nich samostatně, nestanoví-li společenská smlouva nebo stanovy jinak. Jednatel může být jen fyzická osoba. Není moţné, aby společenská smlouva určila, ţe společnost má např. jednoho aţ čtyři jednatele. Počet jednatelů musí být vţdy přesně určen ve společenské smlouvě. Jednatel nikdy není členem statutárního orgánu, ale přímo statutárním orgánem. Informace o jednatelích se povinně zapisují do obchodního rejstříku. Jednatel je oprávněn činit veškeré právní úkony společnosti ve všech záleţitostech. Úkony, které statutární orgán činí, jsou přičítány společnosti jako její osobní jednání. Účastníci prvozápisu společnosti do obchodního rejstříku jsou kaţdý z jednatelů, společníci, popřípadě vedoucí odštěpného závodu, členové dozorčí rady, prokuristé. Prvozápis společnosti má za následek povinnost jednatelů ujmout se své funkce v plném rozsahu. Neţ dojde k vzniku společnosti, jednatelé nemohou jednat jménem společnosti, protoţe společnost ještě neexistuje. Je nutné, aby bylo v zakladatelském dokumentu určeno, kdo je první jednatel, tedy jeho jméno a bydliště, popřípadě rodné číslo a jakým způsobem jedná za společnost. První jednatel můţe být společník i třetí osoba. První jednatel nepředstavuje ţádné významné postavení v porovnání s později jmenovanými jednateli. Všichni jednatelé mají stejné povinnosti, práva a odpovědnost. Způsob jednání statutární orgán, musí být uveden ve společenské smlouvě. Jednatel jedná jménem společnosti a jeho jednání se povaţuje za jednání společnosti samotné. Jednatel by měl splňovat odborná kritéria, realizovat vůli společnosti, být schopný řádného jednání jménem společnosti. Podmínky pro výkon funkce: a) Dosaţením 18 roku věku

b) Bezúhonnost c) Způsobilost k právním úkonům d) Ţádné překáţky provozování ţivnosti podle ţivnostenského zákona Bezúhonná osoba není osoba pravomocně odsouzena za trestný čin. Jedná se o trestné činy, jejichţ skutková podstata souvisí s předmětem podnikání, úmyslné trestné činy za které byl uloţen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pokud se na ně nehledí jako by nebyl odsouzen. Bezúhonnost se dokládá výpisem z trestního rejstříku. Je-li jednatel zahraniční osoba s bydlištěm mimo území ČR, musí být k dokladům na návrh zápisu obchodní společnosti přiloţeno povolení k pobytu. Zahraniční osoba je osoba, která nemá na našem území trvalé bydliště. Tyto osoby mohou působit v českých společnostech s ručením omezeným. Jednatel nesmí být členem dozorčí rady či jiného orgánu. 5.1 PŘEDPOKLADY VÝKONU FUNKCE Jednatelem můţe být pouze fyzická osoba. Toto ustanovení však jiţ neplatí v případě, kdy jednatele jmenuje soud. Soud můţe určit jednatelem i právnickou osobu. Tato osoba jmenuje fyzickou osobu, která bude vykonávat funkci jednatele za právnickou osobu a která se zapíše do obchodního rejstříku. 4 V případě, kdy společnost uzavřela pracovní smlouvu na jiný druh práce neţ na funkci jednatele, můţe být jednatelem i zaměstnanec společnosti. 4 Doc. Bartošíková a JUDr. Miroslava Štenglová CSc. Společnost s ručením omezeným, 2003, ISBN 80-7179-734-0

5.2 VZNIK FUNKCE Funkce jednatele vzniká jmenováním valnou hromadou. Zde je nutný souhlas jmenované osoby s převzetím této funkce, a s tím spojené převzetím práv a povinností. Nikoho nelze nutit, aby přijal funkci proti své vůli. I zde však existuje výjimka jmenování jednatele soudem. Soud zpravidla vybírá z řad společníků či statutárních orgánů a můţe tak učinit i bez souhlasu této osoby. Tento jednatel nemá nárok na odměnu a nemůţe odstoupit ze své funkce. Můţe poţádat soud, aby ho odvolal, nelze-li po něm spravedlivě poţadovat, aby tuto funkci vykovával. Není-li moţné takto jmenovat jednatele, jmenuje ho soud z osob zapsaných v seznamu správců konkurzní podstaty. Pak jednateli vzniká nárok na odměnu. Určí-li soud, ţe jednatelem bude právnická osoba, tak v takovém případě právnická osoba jmenuje fyzickou osobu, která bude jejím jménem jednat, tato fyzická osoba se musí zapsat do obchodního rejstříku. Soud by měl ještě před jmenováním jednatele tuto osobu vyzvat, aby mu sdělila okolnosti bránící výkonu funkce. V případě, ţe jednatel nebude plnit své funkce, jmenuje jednatele soud na návrh osoby, která osvědčí právní zájem. Není-li takový návrh podán, můţe soud společnost zrušit a nařídit likvidaci. Určí-li jednatele valná hromada a existuje zde překáţka pro výkon funkce, tak se daná osoba jednatelem nestane. Usnesení je neplatné a nemá ţádné právní účinky V případě, kdy jednatel zemře, vzdá se funkce, valná hromada ho odvolá či jinak skončí jeho funkční období, musí valná hromada do tří měsíců zvolit nového jednatele. Vznik a zánik jednatelského oprávnění se kryje se vznikem a zánikem funkce, nikoli se zápisem či výmazem v obchodním rejstříku. Jednatelské oprávnění můţe omezit společenská smlouva, usnesení valné hromady nebo stanovy. Takové omezení je vůči třetím osobám neúčinné a má interní povahu. Překročí-li jednatel své oprávnění, i přesto toto jednání zavazuje společnost. Jednatel je z tohoto jednání odpovědný společnosti.

5.3 PŮSOBNOST JEDNATELŮ Vznik a zánik této funkce je spojen s vznikem a zánikem jednatelského oprávnění, nikoli se zápisem či výmazem společnosti v obchodním rejstříku. Zápis společnosti v obchodním rejstříku má deklaratorní povahu. 134 ObchZ -,,jednateli náleží obchodní vedení společnosti. K rozhodnutí o obchodním vedení společnosti, má-li společnost více jednatelů, se vyžaduje souhlas většiny jednatelů, nestanoví-li společenská smlouva něco jiného. Obchodní vedení je vnitřní funkce ve společnosti. Jde o činnost, která zahrnuje průběţnou správu společnosti. Dále také rozhodování o provozních záleţitostech a to po stránce technické, výrobní, organizační, obchodní, personalistické, ekonomické atd. Je nutné rozlišovat vnitřní a vnější působnost jednatelů. Vnitřní působnost je působnost jednatelů ke společnosti. Vnější působnost se zaměřuje vůči třetím osobám, příkladem můţe být uzavírání smluv a jednání o jejich obsahu, jednání před soudy, finančními úřady atd. Jde tedy o jednání jménem společnosti navenek. V případě, kdy jednatel uzavřel smlouvu o předmětu, pro který by byl nutný předchozí souhlas valné hromady například prodej nemovitostí, je tento úkon platný a jednatel můţe být společnosti odpovědný za náhradu škody. Zde nejde o omezení jednatelského oprávnění, ale pouze o úpravu zastupování, kterou je moţné sjednat. Jednatel nemůţe činit ty úkony, které mohou činit pouze fyzické osoby (osvojení, výkon volebního práva, uzavření sňatku).

5.4 POVINNOSTI JEDNATELŮ Pramenem práv a povinností je obchodní zákoník. Tento zdroj je kmenový. Dalšími zdroji je například občanský zákoník, občanský soudní řád, zákon o konkurzu a vyrovnání, trestní zákoník a další. Povinností jednatele je postupovat s péčí řádného hospodáře. Osoba, která je jednatelem, musí splňovat osobní i profesionální předpoklady, které jsou očekávány. S touto povinností je spojena rozhodovací činnost na základě informací v dobré víře ve prospěch společnosti, bez soukromých zájmů, vykonávaná odborně a profesionálně. V případě moţného sporu zda jednatel jednal s péčí řádného hospodáře, musí jednatel sám prokázat, ţe tak jednal. 5 Jednou z dalších povinností jednatele je jednat v souladu se zájmy společnosti, dodrţovat usnesení valné hromady a respektovat meze svých kompetencí. Valná hromada má ze zákona zakázáno udílet pokyny jednateli ve věcech obchodního vedení společnosti. Je moţné určit zásady obecná pravidla, nejedná se o konkrétní pokyny, kterými se má jednatel řídit. Povinností jednatele je informovat společníky o záleţitostech společnosti. Jednatel je povinen informovat společníky na valné hromadě. 6 Dále musí umoţnit společníkům nahlédnout do dokladů společnosti a do účetnictví. Nesplnění této povinnosti můţe vést k odpovědnosti za škodu. 7 Jednou z dalších povinností jednatele je podat insolventní návrh. Jakmile se jednatel dozvěděl o úpadku společnosti, tak je povinen podat návrh na insolvenci. Navrhovatel je povinen vyhotovit seznam majetku a závazků. Tento seznam musí jednatel podepsat a prohlásit, ţe je úplný a správný. Tato povinnost náleţí i bývalému členu statutárního orgánu. Nesplnění této povinnosti znamená dopuštění se trestného činu porušení povinnosti v insolventním řízení. Významnou povinností je podání návrhu na konkurz, vyrovnání. Jakmile je podán návrh na konkurz, musí jednatel sestavit seznam majetku a závazků společnosti s uvedením dluţníků a věřitelů společnosti jejich adresy a tento seznam odevzdat správci konkurzní podstaty. Neučiní-li tak jednatel, nařídí mu soud, aby tuto povinnost splnil, a poučí ho o následcích nesplnění. Soud můţe jednatele povolat k výslechu. Jednatel je povinen zajistit vedení předepsané evidence a účetnictví. Jednatel vypracovává a ukládá výroční zprávy, účetní závěrky, účetní záznamy a zakládá dokumenty do sbírky 5 Daniel Ševčík Společnost s.r.o. vzory podání a listin právní úprava po novele, 2001, ISBN 80-7175-099-9 6 Miloš Klang Obchodní společnosti průvodce právní úpravou v ČR, 2004 7 Miloš Klang Obchodní společnosti průvodce právní úpravou v ČR, 2004