FYZICKÁ GEOGRAFIE
Atmosféra vzdušný obal Země ve dne rozptyluje sluneční záření,, díky d tomu se zemský povrch nepřeh ehřívá v noci zabraňuje unikání tepla ze Země tepelná bilance Země směrem vzhůru hustota atmosféry klesá polovina atmosféry je soustřed eděna do 5 km nad Zemí (troposféra) ra)
Stratifikace atmosféry 1. podle nadmořsk ské výšky 1. TROPOSFÉRA 2. STRATOSFÉRA 3. MEZOSFÉRA 4. TERMOSFÉRA (IONOSFÉRA) 5. EXOSFÉRA 2. podle stálosti chemického ho složen ení 1. HOMOSFÉRA (do 100 km) 2. HETEROSFÉRA ionizace plynů
Stratifikace atmosféry
ATMOSFÉRA - Troposféra ra obsahuje 80 90% vzduchové atmosféry sahá průměrně do výšky 11 km nad povrch Země (nad póly 8 9 km, nad rovníkem do 17 18 km) probíhají tu všechny meteorologické děje pokles teploty průměrně o 0,65 C na 100m na horní hranici troposféry se nad zemskými póly pohybuje teplota mezi 45 až 65 C, nad rovníkem kolem 85 C vodní páry, oblaka a atmosférické srážky probíhá v ní svislý i vodorovný přenos vzduchových hmot, C a AC mezi ní a ostatními FGS probíhá neustálá výměna hmoty a energie, život organizmů
ATMOSFÉRA - Stratosféra vrstva sahající do výšky 50 až 60 km nad zemský povrch do 30 km je tu stálá teplota (od 45 do 75 C) v horní hranici stratosféry teplota stoupá až na +20 C vznikají tu tzv. perleťová oblaka (=lom paprsku světla = tzv. stříbrné hvězdičky) obsahuje vodní páry, pozemský prach vznikají tu tornáda a hurikány (k zemskému povrchu se dostává asi 1%) mezi 23 35 km se nachází ozonosféra
ATMOSFÉRA Mezosféra sahá do výšky 80 85 km pokles teploty s výškou (až na -90 C) a noční výskyt stříbrných mraků Termosféra ra sahá do výšky až 800 km (až do 200 či 300 km v ní teplota vzrůstá - asi na 1500 C) vzduch v ní je velmi řídký dochází tu k odrazu radiových vln - IONOSFÉRA Exosféra
Složen ení atmosféry hlavní plynné složky atmosféry dusík N2 78,084 % (objemový podíl) 75,51% (hmotnostní podíl) [inertní plyn, vulkanickáčinnost] kyslík O2 20,946 % - 23,01 % [dýchání, reaktivní plyn, pohlcování záření, ozon, fotosyntéza] argon Ar 0,934 % - 1,286 % [inertní plyn] stopové plyny: oxid uhličitý CO 2 0,035% pohlcování dlouhovlnného záření (oteplování atmosféry), spotřebováván při fotosyntéze další stopové plyny: ozon, methan, neon, krypton, xenon, vodík, oxid dusný, hélium
Složen ení atmosféry vodní pára max. do 4 % objemu, pohlcování dlouhovlnného záření atmosférické aerosoly pevné a tekuté příměsi ve vzduchu přirozené aerosoly - kosmický a vulkanický prach -částice z povrchu a půdy - aeroplankton (pyl, baktérie) antropogenní aerosoly - halogenované uhlovodíky - plynné příměsi SO 2
Ozon ozon zapáchající plyn vznikající při elektrických výbojích v atmosféře troposférický a stratosférický ozon Přirozená rovnováha ozonu v atmosféře stopový plyn, tvořený 3 atomárními kyslíky (O 3 ) 90 % ve stratosféře, asi 3/4 v 15-30 km ozonosféra měření spektrofotometrem (Dobsonovy jednotky) geografické rozložení: růst koncentrací od minim v oblasti rovníku (cca 250 DU) k maximům na 60º z.š. (cca 400 DU), odtud pokles k pólům, koncentrace v Arktidě vyšší než v Antarktidě roční chod: maximum na jaře, minimum na podzim
Počas así a podnebí vše probíhá v troposféře Počasí = krátkodobý stav atmosféry Podnebí = dlouhodobý stav atmosféry Počasí: vyjádřeno: teplotou, vlhkostí, tlakem, prouděním vzduchu,.. = meteorologické prvky METEOROLOGIE Podnebí: doba asi 50 let je určováno meteorologickými podmínkami za časový úsek ( = střídání pravidelných chodů) KLIMATOLOGIE
Meteorologické prvky 1. teplota vzduchu 2. tlak vzduchu teploměry, měření v 7, 14 a 21 hodin kolísání teploty (zem. šířka, oceanita, nadmořská výška) barometr, výškový a u hladiny moře, 1013 hpa 3. vlhkost vzduchu relativní (% nasycení vzduchu vodními parami) absolutní (hmotnost vodních par měřená v g/m 3 ) hygrometr 4. vítr tlakový gradient anemometr, Beaufortova stupnice větru 5. oblačnost 6. srážky - srážkoměr 7. sluneční svit - heliograf
Srážkov ková mapa
Teplotní mapa
Mapa větrv trů
Synoptická mapa
Bouřka
Beaufortova stupnice větruv 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12-17 bezvětří vánek větřík slabý vítr mírný vítr čerstvý vítr silný vítr mírný vichr čerstvý vichr silný vichr plný vichr vichřice orkán km/h < 1 1-5 6-11 12-19 20-28 29-39 40-49 50-61 62-74 75-88 89-102 103-114 > 117
PODNEBÍ klimatotvorníčinitelé: 1. astronomické faktory solární klima 2. cirkulační faktory 3. radiační faktory energetická bilance 4. geografické faktory a) zeměpisná šířka b) nadmořská výška c) rozložení pevnin a oceánů d) orografie e) mořské proudy f) rostlinná a sněhová pokrývky 5. antropogenní faktory (př. městské klima)
Všeobecná cirkulace atmosféry zonální rozložení tlaku na Zemi
Všeobecná cirkulace atmosféry stacionární a pohyblivé tlakové útvary Kanadská TV (zimní) Aleutská TN Polární TV Islandská TN Sibiřská TV Havajská TV Azorská TV Jihopacifická TV Jihoatlantská TV
Všeobecná cirkulace atmosféry
Všeobecná cirkulace atmosféry 1. Pásmo nízkého tlaku Hadleyova buňka zahřátý vzduch vystupuje na rovníku, odtéká k pólům a klesá asi na 30º z.š. - antipasáty (8000 m), srážky zenitální deště - tropická zóna konvergence pásmo nízkého tlaku vzduchu, kde se střetávají pasáty obou polokoulí 2. Subtropické pásmo vysokého tlaku vzduchu - sestupné pohyby, 2-4 velké a stabilní anticyklony, slabé větry - pasáty SV a JV 3. Pásmo nízkého tlaku mírného pásu pásmo 30-60º z.š. - vpády studeného a suchého vzduchu z vyšších šířek (polární fronta) - západní proudění 4. Pásmo vysokého tlaku polárních oblastí má vysoký tlak v důsledku stále studeného vzduchu převažuje východní proudění (v Arktidě toto prouděníčasto narušováno)
Všeobecná cirkulace atmosféry pravidelné vzdušné proudy 1. pasáty a antipasáty 2. monzunové proudění (letní a zimní) 3. západní větry 4. východní větry místní větry 1. fén (föhn), chinook (Skalnaté hory) 2. bóra, mistrál 3. bríza (tzv. monzuny v malém měřítku)
Vzdušné hmoty Země vznikají v důsledku nestejnorodého zahřívání zemského povrchu v troposféře a) arktická a antarktická b) polární c) tropická d) ekvatoriální - mořské & kontinentální 1. tropická fronta 2. polární fronta 3. arktická a antarktická fronta - teplá, studená a okluzní fronta
Frontáln lní mapa
Podnebné pásy Země 1. ekvatoriální - rovníkový 2. subekvatoriální - pás rovníkových monzunů 3. tropický - vlhké tropy a suché tropy 4. subtropický - Z pobřeží, V pobřeží, kontint. 5. mírný - záp. pobřeží, vých. pobřeží, kontinent. 6. subpolární 7. polární
1. Ekvatoriáln lní pás prům. t = 24-28 C nízká roční tep. amplituda teploty nepřesahují 35 C srážky 1000 3000 mm zenitální deště pevnina odpolední srážky oceán noční srážky srážkový efekt - 12 000 mm
2. Subekvatoriáln lní pás letní monzun více srážek minima teplot v zimě jaro je nejteplejší a nejsušší, tj. t = přes 35 C srážky kolísají s rostoucí vzdáleností od rovníku = 400 1500 mm orografické zesílení srážek, př. podhůří Himaláje 10 000 mm
3. Tropický pás p - vlhký malé roční teplotní amplitudy srážkové i teplotní poměry blízké rovníkovým oblastem
3. Tropický pás p - suchý absolutní teplotní maxima na Zemi suchý vzduch, prachovéčástice denní teplotní amplitudy až 40 C, v pouštích při vysoké insolaci až 80 C srážky: > 100 mm písečné bouře
4. Subtropický pásp západní pobřeží (středomořské) suchá, slunečná léta a teplá, deštivá (1000 mm) zima ovlivnění polohou polární fronty (posun V a N), částečný vliv i západního proudění etésiové větry východní pobřeží suché a chladné zimní měsíce, srážky v letním období vliv monzunů Čerápundží (Indie) až 25 000 mm srážek kontinentální podobný tropickému pásu, srážky 200 500 mm
4. Subtropický pásp
5. Mírný M pásp převládající cyklonálníčinnost meridionální výměna vzduchu (tropický, arktický)
6. Subpolárn rní pás arktická i polární vzduchová hmota nejvyšší roční teplotní amplitudy (65 C) srážky 200 mm a méně přítomnost oceánu zmenšuje rozdíly
7. Polárn rní pás záporná radiační bilance mrazivé zimy a studená léta nejnižší teploty na Zemi (stanice Vostok, Ojmjakon 90 C) srážky k okrajům kontinentů přibývají (až 600 mm)
KLIMATICKÉ EXTRÉMY TROPICKÉ CYKLONY moře teplejší než 26,5 C a hlubší než 50 m labilní zvrstvení atmosféry (rychlý pokles teploty s výškou) předchozí poruchy počasí nejčastěji tropické bouře zeměpisná šířka vyšší než 10 - pro tvorbu cyklóny je nutná Corolisova síla, která je ale na rovníku nulová ztráta energetického zdroje: - dosažení chladnějšíčásti oceánu - dosažení pevniny (energie se spotřebuje na tření)
Tropické cyklony
KLIMATICKÉ EXTRÉMY 180 z. d. Hurikán (hurricane) Prudká cyklonální bouře (severe cyclonic storm) Tajfun (typhoon) Hurikán (hurricane) Tropická cyklóna (tropical cyclone) Prudká tropická cyklóna (severe tropical cyclone) 90 v. d. 160 v. d.
KLIMATICKÉ EXTRÉMY Chubasco (Mexiko) Taino (Haiti) Cyklón Bagyo (Filipíny) Willy-Willies (Austrálie)
KLIMATICKÉ EXTRÉMY TROPICKÉ CYKLONY
KLIMATICKÉ EXTRÉMY TROPICKÉ CYKLONY TORNÁDO EL NIŇO GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ (Skleníkový efekt)