Raná péče a integrace zrakově postižených dětí

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Lékařská fakulta Raná péče a integrace zrakově postižených dětí bakalářská práce vedoucí práce: MUDr. Tomáš Jurečka vypracovala: Kateřina Vávrová Optika a optometrie Brno, květen 2006

2

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen literaturu uvedenou v seznamu literatury, který je v práci uveden. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Lékařské fakulty a byla zpřístupněna studijním účelům.... podpis 3

Děkuji MUDr. Tomáši Jurečkovi za cenné rady a připomínky v průběhu psaní mé bakalářské práce. Velké díky patří také Mgr. Martě Trčalové, ředitelce Speciálně pedagogického centra v Brně, která mi věnovala spoustu svého volného času, aby se se mnou mohla podělit o zkušenosti ze své dlouholeté praxe a zapůjčila mi odbornou literaturu. 4

OBSAH ÚVOD... 3 1. HISTORIE RANÉ PÉČE A SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÝCH CENTER... 4 2. RANÁ PÉČE... 5 2.1. Společnost pro ranou péči... 5 2.1.1. Struktura společnosti pro ranou péči... 6 2.1.1.1. Metodické centrum... 6 2.1.1.2. Střediska rané péče (SRP)... 7 2.1.2. Charakteristika rané péče... 7 2.2. Spolupráce Společnosti pro ranou péči s dalšími organizacemi... 9 2.2.1. Hmatové knihy... 9 2.2.2. Videotrénink interakcí v rodině (VIT)... 10 2.2.3. Zraková stimulace... 11 2.2.4. Vyšetřování zrakové ostrosti u miminek a malých dětí... 13 3. ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ DÍTĚ... 18 3.1. Vývoj vidění a psychomotoriky u zdravých dětí... 18 3.2. Odlišnosti vývoje dítěte se zrakovým postižením... 19 3.2.1. Vývoj motoriky... 20 3.2.2. Vývoj úrovně sebeobsluhy... 21 3.2.3. Charakteristické znaky psychického vývoje zrakově postižených dětí a vývoj poznávacích procesů... 23 3.3. Nejčastější poruchy zraku u dětí... 25 3.4. Testování očí hrou... 28 3.5. Přehled nejčastějších projevů postižení zraku... 28 4. INTEGRACE ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ... 30 4.1. Speciálně pedagogická centra... 31 4.2. Úloha rodiny a školy při integraci dítěte... 32 4.2.1. Rodiče... 32 4.2.2. Dítě... 33 4.2.3. Spolužáci... 34 4.2.4. Učitel... 35 5

4.3. Základní metodická doporučení... 35 4.3.1. Výchova zrakově postiženého dítěte v mateřské škole... 35 4.3.1.1.Rozvoj zrakového vnímání... 36 4.3.1.2. Rozvoj sluchového vnímání... 37 4.3.1.3. Rozvoj hmatového vnímání... 38 4.3.1.4. Rozvoj čichu a chuti... 40 4.3.1.5. Rozvoj řeči... 40 4.3.1.6. Rozvoj estetického vnímání... 40 4.3.1.7. Pohybová činnost... 41 4.3.1.8. Nácvik sebeobsluhy... 42 4.3.2. Výchova zrakově postiženého dítěte v základní škole... 43 4.3.2.1. Smyslová výchova... 44 4.3.2.2. Tělesná výchova... 44 4.3.2.3. Pracovní výchova... 45 4.3.2.4. Hudební výchova... 45 4.3.2.5. Čtení... 46 4.3.2.6. Psaní... 47 4.4 Základní materiálně-technické podmínky pro úspěšnou integraci... 49 4.4.1. Osvětlení... 49 4.4.2. Teplota... 50 4.4.3. Hluk... 50 4.4.4. Úpravy interiéru... 50 4.4.5. Pracovní prostředí... 50 4.4.6. Kompenzační pomůcky... 50 4.5. Vysokoškolské vzdělání pro zrakově postižené... 51 ZÁVĚR... 52 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 53 PŘÍLOHY... 55 6

ÚVOD To, co vidomé dítko dovede a koná, tomu může se i nevidomé naučiti, je-li náležitě k tomu vedeno a máme-li dostatečné trpělivosti. (ŠPIČKA, A.: Výchova nevidomých dětí, 1904) Zrakově postižené dítě potřebuje lásku a péči svých rodičů stejně jako jeho zdraví sourozenci, má stejné potřeby jako ostatní děti, avšak v některých činnostech potřebuje více naší pomoci, nežli zdravé dítě. Pokud těmto dětem dáme šanci na rozvoj jejich osobnosti, schopností a dovedností, budeme jim pomáhat s cvičením zbytků zraku, rozvojem kompenzačních smyslů a učením vůbec, mohou se pak stát téměř samostatnými a nebudou odkázáni na pomoc druhých. Těmto dětem musíme věnovat mnohem více času a pozornosti, ale zároveň je musíme vést také k samostatnosti. Cílem této práce je nastínit problematiku péče o zrakově postižené dítě jak v raném věku, tak i během školní docházky. Práce je určena všem, kteří přichází do styku se zrakově postiženými dětmi, především pro rodiče těchto dětí, učitele běžných škol, kteří mají ve své třídě zrakově postižené dítě, ale i pro zdravotníky, kteří se o tyto děti starají.. 7

1. Historie rané péče a speciálně pedagogických center První, kdo přišel v 70. letech 20. století s myšlenkou péče o zrakově postižené děti již v raném věku byl PhDr. Josef Smýkal, tehdejší ředitel základní školy pro nevidomé a slabozraké v Brně, který začal pořádat tzv. poradenské dny pro rodiče těchto dětí. Tato poradenská činnost byla nezbytná, neboť do základní školy mnohdy nastupovaly děti ve věku deset a více let s opožděným vývojem jen kvůli tomu, že rodiče neměli možnost nikde získat informace, jak efektivně rozvíjet osobnost a dovednosti dítěte. V roce 1977 založil tyflopedickou poradnu pro nevidomé a slabozraké děti do tří let věku. V návaznosti na vznik této poradny byla v roce 1978 obnovena činnost mateřské školy pro nevidomé děti, která byla v roce 1950 zrušena. V roce 1981 uskutečnil PhDr. Josef Smýkal 1. seminář pro rodiče dětí, které měly nastoupit do mateřské školy. Tyflopedická poradna pracovala nejdříve v rámci činnosti školy a starala se o rodiny z celé Moravy a Slezska. V Čechách vznikla obdobná poradna asi o deset let později. Od roku 1990 byla tyflopedická poradna projektem organizace Česká unie nevidomých a slabozrakých, později Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých, a byla umístěna v prostorách mateřské školy v Brně Pisárkách. V roce 1998 došlo k osamostatnění tohoto speciálního poradenství a vznikla Raná péče, nynější Společnost pro ranou péči. Speciálně pedagogické centrum (SPC) při základní škole pro nevidomé a slabozraké v Brně vzniklo jako jedno z prvních již v roce 1990. V prvních letech SPC pečovalo asi o 60 dětí na Moravě a ve Slezsku. V pozdějších letech vznikala speciálně pedagogická centra na všech speciálních školách. Od 1. září 1994 bylo Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy zřízeno Speciálně pedagogické centrum jako součást Základní a zvláštní školy pro nevidomé a slabozraké s internátem v Brně. SPC postupně rozšiřovalo svoji činnost pro žáky od předškolního věku až po středoškolskou mládež. 8

2. Raná péče Raná péče je soustava služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem a dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám. Cílem rané péče je předcházet postižení, eliminovat nebo zmírnit jeho důsledky a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace. Služby rané péče mají být poskytovány od zjištění rizika nebo postižení do přijetí dítěte vzdělávací institucí tak, aby zvyšovaly vývojovou úroveň dítěte v oblastech, které jsou ohroženy faktory biologickými, sociálními a psychologickými. Od narození prodělávají mozkové buňky překotný rozvoj, v němž hrají zásadní roli zejména první tři roky života dítěte. Právě v období do tří let jsou kompenzační možnosti mozku tak obrovské, že umožňují nejlépe rozvinout náhradní mechanismy i u těch dětí, které mají v některé oblasti vývoje vážný handicap. Pokud se právě toto období zanedbá, možnosti vývoje dítěte v určitých oblastech se mohou zcela uzavřít nebo extrémně snížit. Přesto, že mozek je schopen vytvářet nová nervová spojení po celý život, člověk se nejrychleji rozvíjí a nejlépe přizpůsobuje změnám v raném dětství. 2.1. Společnost pro ranou péči Občanské sdružení Společnost pro ranou péči je nestátní organizací, která poskytuje odborné služby rané péče, podporu a pomoc rodinám, ve kterých se narodilo dítě se zrakovým nebo i kombinovaným postižením. Posláním společnosti je také hájit práva rodičů dětí s postižením a prosazovat zakotvení rané péče jako služby a oboru. Cílem činnosti sdružení je prosazovat a hájit ranou péči pro děti s postižením a jejich rodiny jako soustavu služeb a programů poskytovaných ohroženým dětem, dětem se zdravotním postižením a jejich rodinám s cílem eliminovat nebo zmírnit důsledky postižení a poskytnout rodině, dítěti i společnosti předpoklady sociální integrace, a to se zřetelem na včasnou diagnostiku a následnou péči. K dosažení svého cíle vykonává a zajišťuje sdružení zejména tyto činnosti: - poskytuje služby rané péče dětem se zrakovým a kombinovaným postižením a jejich rodinám prostřednictvím středisek rané péče, která za tímto účelem zřizuje 9

- spolupracuje s odbornými pracovišti - spolupracuje při přípravě právních norem a předpisů upravujících ranou péči a její poskytování - dbá o odbornost svých členů a jimi poskytovaných služeb - uchází se o členství a činnost v mezinárodních organizacích pro ranou péči - spolupracuje s rodiči dětí s postižením - provádí a zajišťuje rekvalifikační a rehabilitační činnosti - zajišťuje vzdělávací a osvětovou činnost - vydává odborné neperiodické publikace, periodický tisk a informační tiskoviny - poskytuje a zajišťuje odborné konzultační a informační služby Služby rané péče poskytuje dětem se zrakovým a kombinovaným postižením a jejich rodinám prostřednictvím Středisek rané péče. 2.1.1. Struktura společnosti pro ranou péči Společnost pro ranou péči zahrnuje Metodické centrum se sídlem v Praze a sedm Středisek rané péče. 2.1.1.1. Metodické centrum - řídí a koordinuje výkonnou a odbornou činnost Středisek rané péče a vytváří jim administrativní, odborné a informační zázemí, aby mohla poskytovat služby programu Provázení - věnuje se problematice oboru rané péče a jejího legislativního zakotvení - shromažďuje informace a literaturu, vydává publikace - Plní vzdělávací a školící funkce organizace, podporuje další vzdělávání zaměstnanců, pořádá kurzy a školení - pořádá semináře a kurzy pro odborníky v příbuzných oborech (lékaře, pedagogy, psychology) - podává celorepublikové projekty, zajišťuje finanční prostředky a zodpovídá za jejich účelné vynakládání - vede a kontroluje účetnictví 10

2.1.1.2. Střediska rané péče (SRP) V naší republice je celkem sedm Středisek rané péče Praha, Brno,České Budějovice, Liberec, Olomouc, Ostrava, Plzeň, jejichž poradci jezdí za rodinami do všech okresů ČR. Přehled o klientech Středisek rané péče podle výroční zprávy z roku 2004 Přehled služeb poskytovaných regionálními pracovišti SPRP: 2.1.2. Charakteristika rané péče - Raná péče má preventivní charakter, protože snižuje vliv prvotního postižení a brání vzniku postižení druhotného. To je projevem porušení vazeb dítěte s jeho okolím nebo nedostatečným rozvinutím funkcí postiženého orgánu. - Posiluje rodinu, využívá jejich přirozených zdrojů tak, že i dítě s postižením může vyrůstat a prospívat v jejím prostředí. - Ekonomický přínos postupně činí rodiče nezávislými na institucích, snižuje nutnost ústavního pobytu a šetří tím státní výdaje. 11

- Je předpokladem úspěšné sociální integrace. - Je poskytována převážně v přirozeném prostředí dítěte. Základním přirozeným prostředím je rodina. Toto platí zejména pro období od 0 do 3 let. Právě láskyplná a stimulující interakce mezi rodičem a dítětem s postižením je podle posledních výzkumů podstatným faktorem rozvoje nejen jeho psychických, ale i fyziologických funkcí. Proto je pro ranou péči typická forma terénní práce (návštěv poradenského pracovníka v domácím prostředí). - Poskytuje rodičům nezávislé informace. - Služby rané péče jsou sestavovány na základě analýz potřeb individuální rodiny. Služby středisek rané péče jsou určeny pro: - rodiny dětí s postižením zraku od narození nejvýše do 4 let - rodiny dětí s kombinovaným postižením (zrakové s mentálním, pohybovým a dalším) od narození nejvýše do 7 let Střediska nabízí: - aktivní naslouchání, provázení a podporu rodičů po narození a v prvních letech života dítěte s postižením - psychologické, pedagogické a sociální poradenství - pomoc při prosazování práv a zájmů dětí s postižením a jejich rodičů - podpora v oblasti výchovy dítěte interakce rodičů s dětmi - náměty na výběr vhodných hraček a pomůcek a na úpravy prostředí ke stimulaci vývoje dítěte - funkční vyšetření zraku - půjčování speciálních hraček, pomůcek, literatury, videa a CD - čtvrtletní zpravodaj pro rodiče Rolnička - pomoc při výběru předškolního zařízení - odborné instruktáže pro spolupracující zařízení Forma poskytování služeb: - terénní konzultační návštěvy v rodině (1x za 1-3 měsíce) min.75% všech služeb - ambulantní vyšetření, konzultace ve Středisku - týdenní kurzy pro celé rodiny 12

- doprovod klientů na vyšetření, jednání na úřadech, vyjádření k různým žádostem (průkazky ZTP a ZTP/P) Služby rané péče jsou poskytovány zdarma, rodiče přispívají pouze na časopis a na týdenní kurzy. Služby jsou poskytovány převážně v domácím prostředí, které je pro malé děti nejpřirozenější. Zde se cítí nejjistěji, snáze přijímají nové věci i osoby, lépe se učí novým dovednostem a upevňuje se vazba mezi rodiči a dítětem. Střediska rané péče pracují na multidisciplinárním principu, tzn. že mezi poradci rané péče jsou vysokoškolsky kvalifikovaní speciální pedagogové, sociální pracovnice, instruktorky zrakové stimulace, psychologové a další odborníci. Depistáž i péče je prováděna v úzké spolupráci s lékaři. Společnost pro ranou péči realizuje program PROVÁZENÍ, který je zaměřen na pomoc celé rodině a staví na silách a schopnostech každého jejího člena a na účinné podpoře cílů klienta. Poskytuje rodičům (nebo zákonným zástupcům) zázemí informací, služeb a terapií, které jim pomáhají být kompetentními, nezávislými a zodpovědnými při výchově a stimulaci jejich dětí v raném věku. Dále společnost prosazuje terénní mobilní služby, které nevytrhují dítě ani rodinu z jejich přirozeného prostředí a komunity, jako efektivní službu a prevenci ústavní a institucionalizované péče. 2.2. Spolupráce Společnosti pro ranou péči s dalšími organizacemi 2.2.1. Hmatové knihy V roce 2003 začala Společnost pro ranou péči spolupracovat s mezinárodním sdružením Tactus. Toto sdružení se zabývá podporou tvorby a zpřístupňováním hmatových knížek pro děti do cca 12 let. Sdružení každoročně vyhlašuje soutěž pro tvůrce hmatových knih, která se vyhodnocuje vždy koncem roku ve Francii. Projekt Tactus je propojen s chráněnou dílnou Les Doifts qui revent (Zasněné prsty) v Dijonu, kde se vyrábějí všechny oceněné publikace. 13

Ukázka hmatových knih 2.2.2. Videotrénink interakcí v rodině (VTI) Tato nová metoda může velmi pomoci při výchově dítěte, když rodiče mají pocit zmaru a že se jim nic nedaří. Videotrenéři jsou odborníci z oblasti psychologie, sociální práce a speciální pedagogiky. Videotrenér pořídí krátké videozáznamy běžných situací v rodině, jako je např. společné jídlo, hra s dítětem, příprava do školy. Společný rozhovor nad nahraným záznamem umožní rodičům najít jejich případné chyby nebo naopak si uvědomit své nedostatky, co by se dalo ještě vylepšit. Zřizovatelem Národního centra pro videotrénink interakcí je občanské sdružení SPIN. 14

2.2.3. Zraková stimulace u dětí raného věku Střediska rané péče jako první u nás začala používat metodu zrakové stimulace. V roce 1999 začala společnost pro ranou péči spolupracovat s nizozemskou organizací Theofan na projektu Zraková stimulace u dětí raného věku. Vyškolení poradci rané péče navštěvují děti s těžkým zrakovým postižením v rodinách, diagnostikují zrakové funkce dítěte a provádí instruktáž rodičů o metodách stimulace zraku v běžném denním režimu dítěte. Děti, které v perinatálním období prodělaly onemocnění způsobující těžké poškození zraku, mají díky plasticitě nervové soustavy šanci na rozvoj a využití i omezené funkce svého zraku. Zrak je třeba cíleně a systematicky stimulovat podněty, které jsou přizpůsobené typu a stupni postižení zraku. Vzhledem k tomu, že k největšímu rozvoji funkce zraku dochází v prvních třech letech života a v prvním roce zejména, je třeba se stimulací dítěte začít co nejdříve, pokud možno již v průběhu léčby základního onemocnění a nebo ihned po ukončení základní léčby. Princip zrakové stimulace je založen na vytváření kontrastů mezi předmětem a pozadím, vytváření kontrastů pomocí světelných efektů, vytváření barevných kontrastů apod. Největším stimulačním podnětem pro vývoj zrakové dráhy je pohybující se kontrastní předmět v zorném poli dítěte. I novorozenec, u kterého je vnímání barev v prvních 2-3 týdnech života dosud nedokonale vyvinuté, reaguje na černo-bílé, případně černo-bílo-červené kontrastní hračky zdobené např. pruhy, šachovnicí, spirálou nebo schématickým obličejem. Později je možno využít celé škály barev, působení různých povrchů materiálů v kombinaci se světelnými efekty. Tyto charakteristické rysy by neměly postrádat ani hračky pro zcela zdravé děti. Pro tyto děti jsou vhodné hračky výrazných barev, pestrobarevná chrastítka, panenky s výrazným oblečením a černou konturou kolem celého těla a obličeje apod. Vhodná jsou leporela s geometrickými obrazci v kombinaci kontrastních barev, jako je černá a bílá, žlutá a černá, zelená a černá, červená a černá, zelená a bílá apod. Nevhodné kombinace jsou světle modrá a bílá, oranžová a žlutá, červená a oranžová apod. Když budeme dítě učit poznávat obrázky, měly by být zpočátku monotematické v jasných barvách, např. žlutá kačenka, červená jahoda, hnědý medvídek. V pozdějším věku používáme již polytematické obrázky v základních barevných odstínech, vhodné je aby jednotlivé postavy a zvířátka měly výrazný černý obrys. 15

Ukázka obrázků vhodných jako námět na různé hračky, leporela apod. Pro těžce zrakově postižené děti, obzvláště pokud je poškození centrálního původu, bývá často těžké naučit se poznávat obrázky. Pro tyto děti je vhodná nová pomůcka, kterou si mohou rodiče vytvořit i sami doma. Jedná se o sadu předmětů, které děti dobře znají ze svého okolí (autíčko, rohlík, zubní kartáček, lžička, různé druhy ovoce a zeleniny apod.) a jejich fotografie. Dítě se tak snadněji naučí rozpoznávat souvislosti mezi trojrozměrným předmětem a dvojrozměrným obrázkem. Další pomůcka pro zrakovou stimulaci, kterou si každý může vyrobit doma sám jsou již vyřazené CD. Lesklá strana odráží pro děti zajímavé odlesky a druhou stranu můžeme polepit různými geometrickými obrazci v kontrastních barvách, které jsou pro děti také velmi zajímavé. 16

2.2.4. Vyšetřování zrakové ostrosti u miminek a malých dětí Abychom mohli správně provádět zrakovou stimulaci, je nutné nejdříve zjistit zrakovou ostrost miminka. Ve spolupráci s nizozemskou organizací Theofan převzali pracovnice SRP jejich vyšetřovací test Lea GRATINGS, který navrhla nizozemská doktorka Lea Hyvärien. U miminek nemůžeme používat klasické optotypy, protože miminko obrázky nezná a hlavně je neumí pojmenovat, proto tento test využívá pouze černo-bílých pruhů o různé šíři. Miminku budeme nabízet pruhovaný vzor současně se šedou plochou stejné velikosti a jasu. Pokud miminko pruhy rozezná, bude se dívat na ně, protože je na nich více k vidění, než jen na šedivé ploše. Test má tvar pádla s rukojetí pro pohodlné držení. Pruhová mřížka je definována frekvencí, to znamená počtem dvojic černo-bílých pruhů nebo cyklů (ucelené řady) uvnitř jednoho stupně zorného úhlu. Frekvence může být definována také jako počet dvojic pruhů na centimetr. Budeme-li mřížku držet ve vzdálenost 57 cm od obličeje miminka odpovídá jeden centimetr jednomu stupni zorného úhlu. Tato testovací vzdálenost je výhodná, protože počet cyklů na centimetr (cpcm) odpovídá v této vzdálenosti počtu cyklů na stupeň zorného úhlu (cpd). Pokud miminko není ještě schopno zaostřit na vzdálenost 57 cm použijeme vzdálenost menší. Pokud vzdálenost měníme, je vhodné používat části nebo násobky 57 cm, např. 28cm, 43cm, 85cm, 114cm nebo i 228cm. Když budeme mřížku držet v poloviční vzdálenosti, bude počet cyklů na stupeň také poloviční, naopak budeme-li držet mřížku ve 114 cm, bude počet cyklů na stupeň dvojnásobný. 17

V následující tabulce jsou vypočítány hodnoty cpd pro některé všeobecné vyšetřovací vzdálenosti. Pokud budeme používat jinou vyšetřovací vzdálenost, můžeme výsledky přepočítat na cpd podle tohoto vzorce: Použitá vzdálenost 57.2 cm x cpcm = cpd Vyšetřovací vzdálenost 57 cm byla vypočítána takto: Kruh, v němž jeden stupeň odpovídá 1 cm má obvod kruhu 360 cm. Poloměr tohoto kruhu je 2πr. Z toho: r = 360 cm 2 = 57.2 cm Proč potřebujeme cykly na stupeň, proč nestačí hodnoty zrakové ostrosti? Když měříme zrakovou ostrost na pruzích měříme funkci sítnice v různých oblastech, narozdíl od optotypu, kde měříme pouze centrální krajinu sítnice. Poznání jednoho optotypu, mimo Plügerovy háky a Landoltovy kruhy, představuje mnohem vyšší a náročnější zrakovou činnost, než rozlišení pruhů. Proto není správný postup přepočítávat a srovnávat zrakovou ostrost zjištěnou na pruzích se zrakovou ostrostí na optotypech. Mimo 18

to do periferie klesá zraková ostrost zjištěná na pruzích mnohem pomaleji, než zraková ostrost na optotypech. Také když dítě má centrální skotom nebo nepravidelný foveolární obraz, může vidět mříž relativně dobře a jeho reakce na pohyb pruhovaného pádla je normální. Následující obrázek nakreslila dospělá osoba, která měla jedno oko amblyopické, a to tak, že amblyopickým okem se dívala na mříž a pomocí zdravého oka malovala. U zrakově postižených je poměr mezi zrakovou ostrostí na pruzích a optotypech různý, mnohdy je na pruzích i 20x lepší než na optotypech. Když se nám podaří rozpoznat druh poškození zraku, můžeme odhadnout zrakovou ostrost na optotypech, ale je to velmi nepřesné. Proto není rozumné přepočítávat zrakovou ostrost na pruzích na zrakovou ostrost na optotypech. Následující graf ukazuje, co je považováno za normu v daném věku, ale ani tento graf nemůžeme považovat za 100%, proto, i když zraková ostrost dítěte leží v šedé oblasti normy, rodičům neříkáme, že zraková ostrost jejich dítěte je normální. Raději říkáme, že zraková ostrost leží v oblasti normálních hodnot, avšak je nutné další pozorování a měření, abychom si mohly vytvořit ucelený obraz o zrakových funkcích dítěte. I přesto je však toto vyšetření nezbytné pro zvolení správné metody zrakové stimulace, abychom docílili co nejlepšího výsledku v dalším vývoji zraku. 19

Samotné vyšetřování Nejprve musíme zajistit aby pozadí, včetně oblečení vyšetřujícího, mělo nevýraznou nebo tmavou barvu, abychom neodváděli pozornost miminka na jiné objekty. Pokud je zraková schopnost dítěte velmi omezená neovlivňuje okolí zrakovou informaci dítěte, ale dítě může být rušeno šumem nebo nepohodlným držením těla. Vyšetření začínáme se širokými pruhy. Miminku ukazujeme pruhované pádlo současně se šedivým pádlem. Když dítě reaguje na silné pruhy, předkládáme postupně užší. Takto snadno najdeme práh vidění dříve, než se dítě unaví. Když se nám zdá, že miminko nebo dítě ztrácí zájem, ukážeme mu pádlo s obličejem nebo barevnou hračku, abychom dítě motivovali znovu reagovat na pruhy. Při předkládání pruhovaných pádel sledujeme pohyby očí dítěte. V praxi se používají tyto dvě metody. Pruhovanou mřížku schováme za šedivou plochu a pádly budeme pohybovat v opačných směrech (obr. A-C). Zpozorování pohybu je dostatečným podnětem k vnímání mříže. Druhá možnost, kdy držíme před dítětem nehybně zaráz šedivou a pruhovanou plochu, je pro dítě mnohem náročnější, protože chybí pohyb pádla (obr. D). 20

Pokud děti mají poškozenou centrální korovou oblast, mohou mít problém s vnímáním jak pohyblivých podnětů (při pohybu pádla se děti dívají zmateně, ale když se zastaví tak na ně dokážou zaostřit) tak stacionárních podnětů (velmi dobře sledují pohyb pádla, ale když zastavíme tak jejich oči začnou bloudit). Také je důležité vědět, jakou fixaci miminko má, zda centrální nebo excentrickou. U miminka, které používá jen parafoveolární oblast sítnice se pak zdá, že se na stimul vůbec nedívá, ačkoliv se na stimul skutečně dívá. Před měřením bychom měli také orientačně zjistit, jaký rozsah zorného pole dítě má, abychom mu nepředkládali stimuly do oblasti, kterou nevidí. Také u příliš malých a opožděně se vyvíjejících miminek musíme napřed zjistit, zda již mají schopnost rychlých sledovacích pohybů sakád. To můžeme napřed otestovat se zajímavými hračkami stejné velikosti a stejné míry zajímavosti, se kterými budeme pohybovat na obě strany od středové linie očí. Miminko budeme lákat nejprve na stimul přímo před ním (obličej, hračka) a postupně mu předkládáme pruhované pádlo nejprve na jednu, pak na druhou stranu. Přitom si všímáme latence, rychlosti a přesnosti sakádových pohybů. Pokud jsou reakce nesouměrné, měly by být dále vyšetřeny motorické funkce dítěte. 21

3. Zrakově postižené dítě Zrakově postižené děti, jak prokázala praxe, jsou stejné jako zdravé děti. Mají základní fyzické, intelektuální a citové potřeby jako ostatní děti, navíc však mají speciální potřeby, které vyplývají z jejich zrakového postižení. Aby rodiče mohli včas odhalit zrakové postižení dítěte je nutné znát normální vývoj zrakových funkcí. 3.1. Vývoj vidění a psychomotoriky zdravých dětí Od narození do jednoho měsíce dítě sleduje okna a světlé stíny, mrká při prudkém osvětlení. Lze vyvolat pozitivní zornicový reflex. Dítě se krátce dívá na předměty v jeho zorném poli. Oči otáčí na opačnou stranu než hlavu - tzv. reflex mrkací panenky. Tento reflex mizí po několika týdnech, kdy dítě začíná fixovat předměty vzdálené přibližně 20 cm. V jednom až třech měsících dítě sleduje více tváře lidí. V jednom měsíci se dívá na okrajové části obličeje - vlasy, uši, brada. Ve dvou měsících se dívá na vnitřní části obličeje, jako jsou oči, nos, ústa, obočí. Pohyby obou očí jsou ještě špatně koordinované, jedno oko může zašilhávat. Dítě sleduje kontrastní obrazce, jako jsou šachovnice, pruhy, geometrické vzory a trojrozměrné předměty jasných barev. Pomalu se začíná vyvíjet akomodace a konvergence, zaostřuje i na blízké předměty cca 8-12 cm. Otáčí se za oblíbeným předmětem, očima hledá zdroj zvuku, sleduje pomalu se pohybující předměty. Ve třetím až pátém měsíci již dítě hledí přímo vpřed, dívá se na ruce a hraje si s nimi. Natahuje se po předmětech z dosahu rukou, sleduje kutálející se míč, snadno mění směr pohledu, sleduje rychle se pohybující předmět v oblouku v rozsahu 180 stupňů. Ve skupině hraček vyhledá svoji oblíbenou hračku a začíná vnímat detaily předmětů. V pěti až sedmi měsících má dítě již relativně dobře vyvinutou koordinaci očních pohybů, oči se pohybují společně a souměrně. Prohlíží si realistické obrázky, dívá se do zrcadla. Začíná rozlišovat obličeje známých osob a cizích lidí. V sedmi měsících až roce zvedá dítě hlavu při pohledu vzhůru. Pohybující se předměty sleduje pouze očima, sleduje výrazy v obličeji a napodobuje je. V tomto období se ukončuje vývoj většiny zrakových funkcí - fixace, sledování, přenesení pohledu, 22

konvergence a divergence. Dítě hledá předměty uložené pod jinými předměty. Rozvíjí se prostorové vidění. V roce až roce a půl se dítě učí rozpoznávat podobnosti a rozdíly. Začíná kreslit tužkou čáry na papír. Na požádání ukazuje známé osoby a hračky, ukazuje a říká si o předmět, který chce. Rodičům podává hračky přesně do ruky. Prohlíží si obrázkové knížky a otáčí listy. V období roku a půl až tří let má dítě představu o prostoru, ale odhad vzdálenosti není ještě přesný, může občas vrážet do předmětů, přestože je vidí. Rozpoznává a pojmenovává známé předměty, napodobuje různé jednoduché činnosti. Kreslí podle vzoru čáry a kruhy, přiřazuje k sobě předměty stejné barvy nebo tvaru, ve třech letech se učí pojmenovávat barvy. Začíná se učit poznávat stejné reálné předměty a předměty na fotografii (vztah dvojrozměrného obrázku a trojrozměrného předmětu). Ve věku tří až čtyř let dítě obkresluje geometrické vzory, třídí do skupin předměty podle barvy, nebo je seřazuje podle velikosti. Ve čtyřech až pěti letech rozpoznává dítě barvy včetně jejich odstínů, vývoj prostorového vidění je již ukončen a pouze se upevňuje. Dítě rozeznává abstraktní symboly, přiřazuje slova k obrázkům. 3.2. Odlišnosti vývoje dítěte se zrakovým postižením Zrakově postižené dítě je sice limitováno v mnoha dovednostech, ale mělo by se učit stejným dovednostem jako zdravé dítě v daném věku, například učit se chodit, mluvit a samostatně jíst během prvního a druhého roku života. Ve čtyřech až pěti letech se zrakově postižené dítě začíná více zajímat o okolí a ostatní osoby a nedostatek zrakových funkcí se snaží kompenzovat zbývajícími smysly. Hlavním úkolem speciálně pedagogického působení je výcvik smyslů u zrakově postiženého dítěte, případně reedukace, pokud je vnímání alespoň částečně zachováno. Dalším úkolem je příprava dítěte na školní povinnosti, především pomocí stimulace zraku a rozvíjení sluchového vnímání. Dále se posiluje čich a chuť, nacvičuje se hmat, prostorová orientace a samostatný pohyb. 23

3.2.1. Vývoj motoriky Motorika je celková pohyblivost dítěte a její úroveň souvisí s rozvojem řeči, myšlení a laterality. Zejména u dětí s vrozenou slepotou jsou odchylky a opožděný vývoj v oblasti hrubé motoriky pohyby celého těla, pohyby velkých svalových skupin, schopnost dítěte koordinovaně používat tělo jako celek. Úroveň motoriky se stanovuje podle vývojových norem v jednotlivých věkových kategoriích. Hrubá motorika úzce souvisí s lokomocí, tzn. aktivní pohyb z místa na místo. Výcvik hrubé motoriky začíná již v kojeneckém věku. Mnohé těžce zrakově postižené děti nerady leží na bříšku a nerady zvedají v této poloze hlavu, avšak tato poloha je důležitá pro další vývoj, neboť posiluje zádové a krční svaly. Rodiče mohou dítě přimět ležet na bříšku vhodnou hrou. Dítě musí být také povzbuzováno k lezení a převracení. Lezení je dobré povzbuzovat hrami v prostředí, kde dítě nemůže na nic narazit. Zrakově postižené dítě zvládne samostatné posazení ve stejném věku jako zdravé, ale potřebuje ze začátku více pomoci, postaví se ve stejném věku jako dítě zdravé, ale trvá mu déle než se naučí chodit. Pro zrakově postižené dítě je nezbytné správné zvládnutí chůze. Nejdříve chodí po patách s rukama roztaženýma kolem sebe, aby ho chránily, později začíná přenášet váhu těla na špičky, vyvíjí se nožní klenba a správné držení těla. K získání jistoty při pohybu je nutné, aby mělo dítě rozmanité příležitosti k pohybu, mohlo při hrách skákat a běhat a tím se naučilo pohybovat rychleji a s větší jistotou. Důležitá je i vhodná obuv pro zrakově postižené dítě - správná obuv je pevná, podrážky nesmí být silné, aby dítě mohlo rozeznávat různé povrchy, a zároveň by neměly tlumit zvuk kroků, který se pak nemůže odrážet od okolních předmětů a dítě se hůře orientuje. Zrakově postižené dítě se velmi rychle naučí vnímat části svého těla a až později se učí vztahy mezi tělem a prostředím, jako např. rozpoznat levou a pravou stranu a různé označení směrů dolů, nahoru, naproti. Pro zrakově postižené dítě je velmi důležité aby se cítilo sebejistě ve známém prostředí domova a tak mohlo rozvíjet další dovednosti a nebylo ve zbytečném stresu z neznámého prostředí. Pro bezpečné zvládnutí mnoha dalších tělesných úkolů a jemné motoriky je důležité zvládnout rovnováhu. Tu se musí dítě naučit udržovat jemnými, plynulými pohyby a ne rychlými, trhavými. Rovnováhu lze zlepšovat formou hry krátkým stojem na jedné či druhé noze, napřed s a později bez opory, případně chůzí po provaze položeném na zemi. 24