Milan Sojka, Bronislav Konečný MALÁ ENCYKLOPEDIE MODERNÍ EKONOMIE

Milan Sojka, Bronislav Konečný MALÁ ENCYKLOPEDIE MODERNÍ EKONOMIE Nakladatelství Libri Praha 2004

prof. Milan Sojka, doc. Bronislav Konečný, dědicové, 1996, 1998, 1999, 2001, 2004 odborný recenzent: prof. ing. Miloš Mach Libri, 1996, 1998, 1999, 2001, 2004 ISBN 80-7277-258-9

OBSAH Úvod 13 ČÁST I. PŘEDMĚT, METODA A ZÁKLADNÍ OTÁZKY EKONOMIE 15 Kapitola 1 Předmět a metoda ekonomie 15 1.1 Pozitivní a normativní ekonomie 15 1.2 Předmět zkoumání ekonomie 16 1.3 Dvě základní složky moderní ekonomie 17 1.4 Metody zkoumání ekonomie 18 Kapitola 2 Ekonomie a ekonomika 19 2.1 Ekonomické myšlení a ekonomická praxe 19 2.2 Ekonomie a hospodářská politika 20 2.3 Ekonomické cíle 20 2.4 Subjekty hospodářské politiky 21 2.5 Nástroje hospodářské politiky 21 Kapitola 3 Dělba práce. Základní ekonomické otázky 22 3.1 Dělba práce, specializace a směna 22 3.2 Tři ekonomické problémy: co, jak a pro koho 23 Kapitola 4 Ekonomické systémy. Ekonomická koordinace 24 4.1 Ekonomické systémy 24 4.2 Dva způsoby ekonomické koordinace 25 4.2.1 Trh 25 4.2.2 Centrální koordinace ekonomických činností 27 Kapitola 5 Tržní mechanismus 29 5.1 Konkurence 29 5.2 Trhy prodávajících a kupujících 30 5.3 Trh spotřebních statků a trh kapitálových statků 30 5.4 Cenový systém 31 5.5 Omezení a problémy tržního mechanismu 32 5.5.1 Externality 32 5.5.2 Veřejné statky a další tržní selhání 33 ČÁST II. MAKROEKONOMIE 35 Kapitola 6 Základní pojmy a hlavní problémy makroekonomie 35 6.1 Co je makroekonomie? 35 6.2 Kde hledat dělící čáru mezi makroekonomií a mikroekonomií 35 5

6.3 Definice makroekonomie 36 6.4 Pluralita makroekonomických teorií 37 6.5 Alternativní přístupy k makroekonomii 38 6.5.1 Neoklasický či monetaristický přístup 40 6.5.2 Keynesovský přístup 40 6.5.3 Marxistický přístup 41 6.5.4 Alternativní přístupy a hodnotové soudy 42 Kapitola 7 Agregátní poptávka a agregátní nabídka 42 7.1 Zjednodušený makroekonomický koloběh 42 7.2 Agregátní nabídka 43 7.3 Agregátní poptávka 45 7.4 Makroekonomická rovnováha 45 Kapitola 8 Výkonnost národního hospodářství a její měření 46 8.1 Měření hrubého domácího produktu a národního důchodu 46 8.2 Metody zjišťování hrubého domácího produktu 47 8.3 Hrubý domácí produkt a národní důchod 50 8.4 Nominální a reálný hrubý domácí produkt 52 8.5 Potenciální a skutečný hrubý domácí produkt 52 8.6 Srovnání agregátních ukazatelů HDP a ND s agregátními ukazateli úhrnný společenský produkt a ND v marxistickém vyjádření 53 8.7 Mezinárodní srovnání výkonnosti ekonomik 55 8.8 Čistý ekonomický blahobyt 56 Kapitola 9 Peníze a bankovní soustava 58 9.1 Vývoj peněz a jejich funkce 58 9.2 Plnohodnotné peníze a peníze s nuceným oběhem 60 9.3 Poptávka po penězích 61 9.4 Nabídka peněz 62 9.4.1 Monetaristické pojetí nabídky peněz 63 9.4.2 Nabídka peněz v keynesovském pojetí 64 9.5 Rovnováha na trhu peněz 64 9.6 Bankovní soustava a centrální banka 65 9.7 Komerční banky 67 9.8 Bankovní kreace peněz 67 Kapitola 10 Hospodářský růst a hospodářský cyklus 69 10.1 Vymezení hospodářského růstu 69 10.2 Zdroje hospodářského růstu 70 10.3 Hlavní přístupy k hospodářskému růstu v soudobé makroekonomii 72 10.3.1 Keynesovský přístup k hospodářskému růstu 73 10.3.2 Neoklasický přístup k hospodářskému růstu 73 10.4 Hospodářský cyklus 74 10.5 Fáze hospodářského cyklu 75 10.6 Příčiny hospodářského cyklu 78 6

10.6.1 Keynesovská teorie hospodářského cyklu 78 10.6.2 Monetaristický přístup k hospodářskému cyklu 81 Kapitola 11 Nezaměstnanost a inflace 81 11.1 Nezaměstnanost a typy nezaměstnanosti 81 11.2 Příčiny nezaměstnanosti v tržní ekonomice 83 11.3 Míra nezaměstnanosti neakcelerující inflaci 85 11.4 Deflační mezera a nezaměstnanost 85 11.5 Přirozená míra nezaměstnanosti 86 11.6 Inflace 87 11.7 Inflační mezera 88 11.8 Inflace tažená poptávkou 88 11.9 Inflace tlačená náklady 89 11.10 Inflace setrvačná a inflační očekávání 90 11.11 Inflace a nezaměstnanost 90 11.12 Stagflace 91 Kapitola 12 Makroekonomická stabilizační hospodářská politika 92 12.1 Základní přístupy k hospodářské politice 92 12.2 Státní rozpočet jako nástroj hospodářské politiky 94 12.3 Státní dluh a schodek státního rozpočtu 95 12.4 Peněžní a úvěrová politika 96 12.5 Důchodová politika 97 ČÁST III. MIKROEKONOMIE 99 Kapitola 13 Obecné pojmy: užitečnost, vzácnost, produkční možnosti, náklady příležitosti 99 13.1 Statky. Užitečnost, vzácnost a volba 99 13.2 Ekonomické zdroje 101 13.3 Křivka výrobních možností 102 13.4 Hospodářský růst a posun křivky výrobních možností 105 13.5 Náklady příležitosti 106 Kapitola 14 Poptávka a nabídka 107 14.1 Tabulka a křivka poptávky 108 14.2 Posun křivky poptávky 109 14.3 Cenová pružnost poptávky 111 14.4 Nabídka a nabídková křivka 113 14.5 Posun křivky nabídky 113 14.6 Cenová pružnost nabídky 115 14.7 Vzájemné působení nabídky, poptávky a ceny 116 Dodatek ke kapitole 14 118 Kapitola 15 Poptávka, užitek a chování spotřebitele 119 15.1 Předpoklady tvaru křivky poptávky 120 7

15.2 Mezní užitek 121 15.3 Paradox hodnoty 122 15.4 Přebytek spotřebitele 123 15.5 Teorie chování spotřebitele 123 Kapitola 16 Nabídka, náklady a chování firem 127 16.1 Nabídková křivka a ochota výrobců dodávat statky za určitou cenu 128 16.2 Explicitní a implicitní náklady 128 16.3 Účetní zisk a ekonomický zisk 129 16.4 Podnikání 129 16.5 Produkční funkce 130 16.6 Celkový, průměrný a mezní produkt 131 16.7 Náklady firmy v krátkém období 133 16.8 Náklady firmy v dlouhém období 135 Kapitola 17 Struktura trhů. Dokonale konkurenční trh. Efektivnost trhu dokonalé konkurence 137 17.1 Struktura trhu 137 17.2 Dokonale konkurenční trh 137 17.3 Ekonomická efektivnost trhu dokonalé konkurence 140 Kapitola 18 Monopol, oligopol a monopolistická konkurence 142 18.1 Monopol 143 18.1.1 Přirozený monopol 143 18.1.2 Určení ceny a nabízeného množství v podmínkách monopolu 144 18.2 Oligopol 146 18.3 Monopolistická konkurence 147 Kapitola 19 Trhy výrobních faktorů 149 19.1 Tvorba cen výrobních faktorů 149 19.2 Substituce výrobních faktorů 150 19.3 Trh práce a tvorba mezd 151 19.3.1 Trh práce v modelu dokonalé konkurence 151 19.3.2 Skutečné trhy práce 153 19.3.3 Úloha odborů 154 19.3.4 Lidský kapitál 154 Kapitola 20 Kapitál, trh kapitálových statků a pozemková renta 155 20.1 Kapitál, úrok a trh kapitálu 155 20.1.1 Úspory, úvěr a úrok 156 20.1.2 Trh cenných papírů 157 20.2 Rovnováha na kapitálovém trhu 158 20.3 Pozemková renta 159 8

Kapitola 21 Firmy a jejich druhy 160 21.1 Firma jednoho vlastníka 160 21.2 Společnosti spoluvlastníků 160 21.3 Akciová společnost 161 21.4 Jiné druhy firem 161 ČÁST IV. MEZINÁRODNÍ EKONOMIE 163 Kapitola 22 Mezinárodní obchod a mezinárodní měnový systém 163 22.1 Mezinárodní obchod a jeho ekonomické výhody 163 22.2 Svobodný obchod, cla a kvóty 166 22.3 Obchodní a platební bilance 168 22.4 Mezinárodní měnový systém. Měnové kurzy 168 Kapitola 23 Světová ekonomika 170 23.1 Charakteristika světové ekonomiky 170 23.2 Rozvojové země 171 23.3 Mezinárodní ekonomická integrace 172 23.4 Česká ekonomika a světová ekonomika 177 ČÁST V. STRUČNÝ PŘEHLED DĚJIN EKONOMICKÝCH TEORIÍ 182 Kapitola 24 Vznik a vývoj ekonomické teorie 182 24.1 Od ekonomického myšlení k ekonomické vědě 182 24.2 Klasická politická ekonomie 183 24.3 Utopický socialismus a marxismus 186 24.4 Neoklasická ekonomie 187 24.5 Keynesovská makroekonomie 187 24.6 Monetarismus 190 24.7 Institucionalismus 190 Nobelova cena za ekonomii 193 Laureáti Nobelovy ceny za ekonomii 194 Galerie významných ekonomů 199 Slovníček ekonomických pojmů 246 Použitá literatura 266 Rejstřík 267 9

ČÁST I. PŘEDMĚT, METODA A ZÁKLADNÍ OTÁZKY EKONOMIE První část knihy se soustředí na vymezení předmětu zkoumání ekonomie, seznámení s metodami, které používá, a výklad základních ekonomických pojmů. První kapitola je věnována problematice předmětu a metod ekonomie, ve druhé se zabýváme vztahem mezi ekonomií a ekonomikou a ekonomií a hospodářskou politikou. Výklad dělby práce a základních ekonomických problémů ve třetí kapitole, ekonomických systémů a ekonomické koordinace ve čtvrté i úvodního pohledu na tržní mechanismus a jeho fungování v páté kapitole slouží jako základ následujícího výkladu makroekonomie a mikroekonomie. KAPITOLA 1 Předmět a metoda ekonomie Studium ekonomie je fascinující. Vydáváte se s námi na cestu, na níž naleznete na první pohled tolik známých věcí, a přece budete zjišťovat, že je to svět velkých tajemství. S prvým poznáním tajemných hlubin života jsou zpravidla spojeny ty nejkrásnější dojmy. Ekonomické problémy provázejí náš každodenní život natolik, že každý z nás má alespoň přibližnou představu o tom, jak ekonomika funguje. Zdá se, že k pochopení ekonomických problémů není třeba žádné složité teorie, že se každý člověk v těchto otázkách vyzná, že je schopen jim porozumět a uplatňovat své poznání v každodenní praxi. Jedna věc však je o ekonomických problémech diskutovat laicky, na základě všeobecných znalostí a zdravého rozumu, a jiná jim skutečně vědecky rozumět. Teprve trpělivé a soustavné studium ekonomické teorie, která je výsledkem usilovné tvůrčí práce generací ekonomů, nás přesvědčí o omylu. Přesvědčí nás o tom, že ekonomie patří k nejsložitějším teoretickým vědním disciplínám. V tom spočívá úskalí i krása ekonomie. 1.1 Pozitivní a normativní ekonomie Ekonomie má povahu interdisciplinární vědy, která používá metod a výsledků mnoha jiných vědních disciplín, jako je psychologie, sociologie, filozofie, historie, matematika či statistika. Ekonomie je abstraktní věda, která usiluje o objasnění principů, na jejichž základech funguje náš hospodářský život. Podle nás ekonomů je to nejdůležitější složka naší existence. Ostatně jen ekonomové vědí, zatímco ostatní lidé často intuitivně tuší, že i za takovými jevy v lidském životě, jako je válka, manželství či loupežné přepadení, se skrývají ekonomické motivy. V ekonomickém myšlení lze rozlišit dva základní přístupy: 1. pozitivní, 2. normativní. 13

Pozitivní ekonomie se snaží analyzovat fakta ekonomického života, jaká jsou. Odpovídá na otázku, jak se lidé v ekonomice chovají, proč reagují určitým způsobem, nebo proč dochází k cyklickému vývoji ekonomiky, z jakých příčin vzniká nezaměstnanost, inflace i jiné problémy. Pozitivní ekonomie nepoužívá etická hodnocení ani netřídí ekonomické jevy na dobré či špatné. Na základě předpokladů vyvozených z empirického zkoumání hospodářských jevů a procesů buduje ekonomie abstraktně deduktivní teorie, které slouží k vysvětlení ekonomických jevů a procesů a k predikci chování ekonomických subjektů. Normativní ekonomie se snaží odpovědět na otázku, jaký by ekonomický život měl být. Normativní ekonomie vychází explicitně z hodnotových soudů. Středem její pozornosti jsou vedle efektivního fungování ekonomiky rovněž otázky sociální, etické a všeobecně lidské. Vychází z toho, že i ekonomická činnost musí být založena na uskutečňování vyšších humanistických principů svobody a rovnosti lidí umožňujících realizaci lidských práv. Nejvýraznějším příkladem normativní ekonomie se v průběhu 20. století stala ekonomie blahobytu, která se snaží nalézt základní kritéria maximalizace blahobytu na úrovni celé společnosti. 1.2 Předmět zkoumání ekonomie Ekonomie je věda o nejobecnějších souvislostech v ekonomickém životě společnosti, viděných v jejich celku. Předmětem jejího zkoumání jsou instituce tvořící rámec, v němž se ekonomika pohybuje, makroekonomické aspekty vývoje národního hospodářství a racionální alokace vzácných ekonomických zdrojů. Tradiční pojetí předmětu ekonomické teorie, jak ho vymezil ve své dnes již klasické definici významný britský ekonom L. Robbins, zúžilo předmět ekonomie na zkoumání optimální alokace vzácných ekonomických zdrojů, na otázku, jak lidé tyto omezené zdroje, které mohou mít alternativní použití, alokují, aby vyrobili různé druhy statků a služeb, a jak se tyto statky a služby rozdělují mezi spotřebitele (současné či budoucí) usilující o maximalizaci svého užitku. I když jsou otázky, na něž se tento přístup soustřeďuje, dodnes pro ekonomickou teorii podstatné, rozvíjejí se dnes velice dynamicky určité složky ekonomické teorie, které nelze pod tuto definici zahrnout. Za příklad může sloužit nová institucionální ekonomie, za jejíž rozpracování byly v průběhu devadesátých let uděleny dvě Nobelovy ceny za ekonomii (R. Coaseovi v roce 1991 a D. Northovi v roce 1993). Na rozdíl od úzce specializovaných ekonomických disciplín, jako je účetnictví, ekonomická statistika, měnová teorie apod., se ekonomie nezabývá detaily ekonomického života v určité zemi nebo oblasti. Překonává úzký pohled těchto disciplín na danou výseč ekonomické problematiky a poskytuje celkový obraz ekonomického života, ukazuje, jak v ekonomii vše navzájem souvisí. Tím se ekonomie stává důležitým doplňkem i pro odborníka v oblasti účetnictví nebo právníka v oblasti obchodního práva, neboť mu umožňuje orientovat se i v širších souvislostech, kde není specialistou. Ekonomie předpokládá racionalitu v chování ekonomických subjektů. Zkoumá a sleduje pouze ekonomické cíle, zatímco mimoekonomické cíle nejsou předmětem jejího zkoumání. Za ekonomicky racionální chování považuje ekonomie takové chování, které vede nejefektivněji a nejkratší cestou k dosažení příslušného ekonomického cíle. 14

Lidé v ekonomickém životě vystupují buď jako jednotlivci (fyzické osoby), nebo jako skupinové subjekty (právnické osoby). Všechny subjekty lze zařadit do několika skupin, podle toho, jaké aktivity vykonávají a do jakých vztahů v ekonomice vstupují. Rozhodující jsou tři skupiny subjektů: domácnosti, firmy a vláda. 1. Domácnosti jsou rodiny nebo jednotlivci. Mají příjmy (např. mzda, plat, stipendium, starobní důchod) a tyto příjmy vydávají na nákupy spotřebních statků. Jak se dále dozvíme, domácnosti mohou rovněž část příjmů spořit a z úspor vytvářet kapitál, který mohou nejrůznějšími způsoby investovat. 2. Firmy jsou ekonomické subjekty, které organizují podnikání. Firmu může představovat její majitel (jde-li o živnost) nebo ředitel (jde-li např. o akciovou společnost). Podnikání může zahrnovat výrobu, ale také poskytování služeb či obchodování. Firmy jsou chápány jako subjekty, které usilují o takové podnikání, při kterém dosahují pokud možno maximálního zisku. 3. Vláda je subjekt, který zasahuje svou činností velmi výrazně do ekonomiky. V ekonomii chápeme pod pojmem vláda i další orgány státní správy: parlament, který zákony schvaluje, ministerstva a jiné vládní orgány, které zasahují do ekonomiky svými rozhodnutími, ale také územní orgány státní správy až po městské úřady apod. Vláda a její orgány většinou stanovují obecná pravidla ekonomické činnosti (zákony, předpisy), obecné podmínky hospodaření (daně, cla), ale vládní orgány také na trhu nakupují od firem značné množství statků (pro státní správu, státní školy a nemocnice, armádu, policii aj.), investují do stavby dálnic a železnic apod. a rovněž přerozdělují finanční prostředky např. formou programů sociální pomoci. Ekonomické subjekty se setkávají převážně na trhu. Trh je abstraktní pojem, který zahrnuje všechny možné formy vztahů mezi subjekty, v nichž jde o koupi a prodej. Patří sem tržnice i telefonní linka, na níž právě probíhá obchodní jednání. Laické veřejnosti je dobře znám trh statků a služeb, protože každý z nás nakupuje potraviny, jízdenky na vlak, autobus či městskou dopravu, a trh práce, kde lidé nabízejí firmám práci rozmanitých kvalifikací. Finanční trh se týká poskytování úvěru a jeho splácení, včetně úroku. Zvláštní součástí finančního trhu je trh cenných papírů, který je u nás rovněž velmi populární v souvislosti s kupónovou privatizací. Ekonomie vytváří ideální, modelovou představu o firmě, která obsahuje hlavní typické rysy skutečných firem, ale v čisté, zjednodušené podobě. Stejně tak si ekonomie vytváří obraz ideálního spotřebitele, ideální domácnosti, ideálního trhu atd. 1.3 Dvě základní složky moderní ekonomie Ekonomická teorie se dělí na dvě části, které od sebe nelze oddělit ani pochopit zvlášť, nebo se dokonce seznámit pouze s jednou z nich a s druhou nikoli. Jde o mikroekonomii a makroekonomii. Chování jednotlivých ekonomických subjektů a trhů se věnuje část ekonomie, které říkáme mikroekonomie (mikros = malý). Zabývá se tvorbou cen jednotlivých druhů statků a služeb, fungováním trhů v podmínkách dokonalé i nedokonalé konkurence. Analyzuje celou řadu dalších otázek, z nichž nejdůležitější je problematika rozmísťování a užití vzácných ekonomických zdrojů. Mikroekonomický pohled bychom mohli přirovnat k mikroskopu, kterým zkoumáme chování ekonomických subjektů a jeho 15

vnitřně nestabilní tržní ekonomiku státními zásahy. Jeho dílo vychází z představy, že kapitalistická tržní ekonomika prodělala ve svém vývoji takové změny, že ve 20. století již nemůže úspěšně fungovat pouze na základě samoregulačních tržních sil. V jeho teoretickém vývoji je možné odlišit dvě etapy. Etapu do vytvoření teorie efektivní poptávky, v níž ještě Keynes rozvíjí teoretické koncepce A. Marshalla a jeho pokračovatelů v tradici cembridgeské verze kvantitativní teorie peněz, i když zde narůstá váha prvků, které jsou s touto původní koncepcí v rozporu. V této fázi spatřuje Keynes hlavní příčiny vykyvů v nestálé kupní síle peněz. Vrcholným dílem tohoto období je Traktát o peněžní reformě z roku 1923. Mezníkem uzavírajícím tuto etapu a v mnoha ohledech zahajujícím druhou se stala práce Pojednání o penězích z roku 1930, v níž se již objevuje mnoho prvků, které sehrávají zásadní úlohu v Obecné teorii zaměstnanosti, úroku a peněz z roku 1936, která je vrcholným dílem druhé etapy v rozvoji Keynesovy teorie a jeho hlavím dílem. Druhá etapa v Keynesově díle je spojena s teorií efektivní poptávky, která je jeho hlavním přínosem rozvoji ekonomické teorie. Keynes zdůvodňuje recesi a nedobrovolnou nezaměstnanost nedostatečnou efektivní poptávkou a hlubinné příčiny tohoto stavu vyvozuje z nejistoty, která provází investiční rozhodnutí v tržní ekonomice, a z úsilí podnikatelů bránit se nejistotě preferencí likvidity. Keynes vytvořil koncepci principiálně peněžní ekonomiky, kde peníze plní důležité funkce v souvislosti se snahou bránit se negativním důsledkům nejistoty. Odmítl kvantitativní teorii peněz a nahradil ji teorií preference likvidity. Do makroekonomické analýzy zavedl množství nových pojmů: sklon ke spotřebě, sklon k úsporám, mezní efektivnost kapitálu aj. Pod pojmem Keynesova teorie dnes máme na mysli teoretické koncepce této druhé etapy ve vývoji jeho teoretických názorů. Vzhledem k tomu, že Keynes neformuloval vždy své teoretické koncepce zcela jednoznačně a nevytvořil vlastní teorii rozdělování a ceny, vzniklo po jeho smrti množství diskusí a interpretací jeho díla, které jsou často téměř protichůdné. Známé jsou názorové spory mezi příslušníky neokeynesovského a postkeynesovského směru. Hlavní práce: Economic Consequences of Peace (1919); Economic Consequences of Mr. Churchill (1925); Tract on Monetary Reform (1923); Treatise on Money (1930); General Theory of Employment, Interest and Money (1936, česky Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Praha, Academia 1963); How to pay for the War (1940); Collected Writings of J. M. Keynes (1971 73). Klaus Václav * 1941, významný český ekonom a politik. V roce 1995 byl jmenován profesorem Vysoké školy ekonomické v Praze. Po absolvování Vysoké školy ekonomické v Praze pracoval až do roku 1970 v Ekonomickém ústavu ČSAV jako vědecký pracovník. Studoval rovněž v Itálii (1966) a v USA (1969). V letech 1971 86 pracoval v různých funkcích ve Státní bance Československé a v roce 1988 se stal vedoucím vědeckým pracovníkem Prognostického ústavu ČSAV. Ve své vědecké práci se věnoval zejména makroekonomické problematice, inflaci a peněžní teorii a problematice ekonomických reforem. Původně vycházel z keynesovské teorie, postupně však měl na jeho názorovou orientaci rozhodující vliv friedmanovský monetarismus, učení F. A. Hayeka a další liberální teoretické koncepce. Dnes je předním českým liberálním ekonomem a věnuje se zejména problematice transformace české ekonomiky. Po rozpadu Občanského fóra se stal v roce 1991 předsedou nově zformované Občanské demokratické strany. Již v prosinci 1989 se stal ministrem financí, stejnou funkci zastával i v nové 220

federální vládě od června 1990, po volbách v roce 1992 stanul v čele české vlády a 1993 až 1997 byl předsedou vlády samostatné České republiky. 1998 2002 působil jako předseda Parlamentu ČR a v březnu 2003 byl zvolen prezidentem ČR. Hlavní práce: Cesta k tržní ekonomice (1991); O tvář zítřka (1991); Ekonomická teorie a ekonomická reforma (1991); Nemám rád katastrofické scénáře (1991); Demontáž socialismu: Cesta k tržní ekonomice II (1992); Proč jsem konzervativcem (1992); Rok málo či mnoho v dějinách země? (1993); Česká cesta (1994); Rebirth of a Country (1994); Ekonomická teorie a realita transformačních procesů (1995); Mezi minulostí a budoucností (1996); Obhajoba zapomenutých myšlenek (1997); Proč nejsem sociálním demokratem (1998); Od opoziční smlouvy k tolerančnímu patentu (2000). Klein Lawrence Robert, * 1920, americký ekonom, profesor ekonomie na Pennsylvánské univerzitě. V roce 1980 se stal nositelem Nobelovy ceny za ekonomii za přínos k rozvoji ekonometrických prognostických modelů na bázi keynesovské makroekonomie. Z mnoha modelů, které jsou s jeho jménem spojeny, je nejznámější whartonský model, který je prognostickým ekonometrickým modelem pro ekonomiku USA. Klein se více zasloužil o aplikaci teoretických ekonometrických poznatků než o jejich teoretické rozpracování. Jeho práce však měla velký ohlas a ovlivnila budování ekonometrických modelů po celém světě. Hlavní práce: The Keynesian Revolution (1947, 1966); A Textbook of Econometrics (1953, 1974); An Introduction to Econometrics (1962, česky Úvod do ekonometrie. Praha, NPL 1966). Knies Karl, 1821 1898, německý národohospodář, příslušník starší německé historické školy, profesor na univerzitách v Heidelbergu, Marburgu a Freiburgu. Spolu s W. Roscherem a B. Hildebrandem prosazoval historický přístup k ekonomickým jevům a procesům. Jeho odpor k metodě abstrakce vyústil až v odmítání existence obecných vývojových tendencí ve společnosti, připouštěl nanejvýš historické analogie. Známý se stal pracemi o penězích a úvěru. Hlavní práce: Nationalökonomie vom geschichtlichen Standpunkte (1853). Knight Frank, 1885 1972, americký ekonom, od roku 1928 byl profesorem ekonomie na Chicagské univerzitě. Zabýval se zejména problematikou fungování tržního mechanismu, jeho hlavní přínos spočívá v zavedení časové dimenze do tržní ekonomiky a v analýze nejistoty. Přispěl rovněž k řešení problematiky etiky a metodologie ekonomické vědy. Byl stoupencem extrémního liberalismu. Hlavní práce: Risk, Uncertainty and Profit (1921); The Ethics of Competition (1935); Essays on the History and Method of Economics (1956). Kondratěv Nikolai Dmitrijevič, 1892 1938, ruský ekonom a statistik, zabýval se především ekonomikou zemědělství a rozvojem plánování v zemědělství v SSSR. Na základě statistické analýzy vyslovil domněnku o existenci dlouhých vln ve vývoji tržní ekonomiky, nevytvořil však žádnou teorii dlouhých vln, pouze poukázal na určité faktory. Dlouhé vlny byly po něm nazvány Kondratěvovými cykly. Svým úsilím o objektivní ekonomickou analýzu, kterou považoval za nezbytně nutný základ plánování, se postupně dostával do konfliktu se sovětskou mocí, v roce 1930 byl zatčen a zemřel v koncentračním táboře. Hlavní práce: Bolšije cikly konjunktury (1925). 221