Faktory určující diverzitu arbuskulárních mykorhizních hub v lučních ekosystémech Zuzana Sýkorová (Oddělení mykorhizních symbióz BÚAVČR)



Podobné dokumenty
Využití DNA markerů ve studiu fylogeneze rostlin

Testování účinnosti mykorhizního produktu Symbivit na třech druzích balkónových rostlin

Kameyama Y. et al. (2001): Patterns and levels of gene flow in Rhododendron metternichii var. hondoense revealed by microsatellite analysis.

Malcomber S.T. (2000): Phylogeny of Gaertnera Lam. (Rubiaceae) based on multiple DNA markers: evidence of a rapid radiation in a widespread,

Orchideoidní mykorhiza

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 12. Shrnutí,

Fisher M. & al. (2000): RAPD variation among and within small and large populations of the rare clonal plant Ranunculus reptans (Ranunculaceae).

Orchideoidní mykorhiza

Předmluva Hodnota biodiverzity 71 Ekologická ekonomie 74 Přímé ekonomické hodnoty 79

Využití mykorhizních symbióz v lesnictví

Historická variabilita režimu disturbancí v lesích střední Evropy. Doc. Ing. M. Svoboda, Ph.D.,ČZU v Praze,

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/

Genetický polymorfismus jako nástroj identifikace osob v kriminalistické a soudnělékařské. doc. RNDr. Ivan Mazura, CSc.

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 10. Další metody

6. Kde v DNA nalézáme rozdíly, zodpovědné za obrovskou diverzitu života?

3) Analýza mtdna mitochondriální Eva, kdy a kde žila. 8) Haploskupiny mtdna a chromozomu Y v ČR

Aplikace DNA markerů v mykologii a molekulárni taxonomii

Molecular Ecology J. Bryja, M. Macholán MU, P. Munclinger - UK

Ekologie základní pojmy. Michal Hejcman

Gymnázium Aloise Jiráska, Litomyšl, T. G. Masaryka 590

Metody studia historie populací. Metody studia historie populací

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika

Kvantitativní detekce houbových patogenů v rostlinných pletivech s využitím metod molekulární biologie

Srovnání biodiverzity sadů v různých režimech hospodaření. Martin Bagar

MOLEKULÁRNĚ BIOLOGICKÉ METODY V ENVIRONMENTÁLNÍ MIKROBIOLOGII. Martina Nováková, VŠCHT Praha

Populační genetika a fylogeneze jedle bělokoré analyzována pomocí izoenzymových genových markerů a variability mtdna

Univerzita Karlova v Praze

Mgr. et Mgr. Lenka Falková. Laboratoř agrogenomiky. Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Mendelova univerzita

- taxonomicky jeden z nejobtížnějších rodů v Evropě (ca druhů)

Vybrané metody používané při výzkumu jemných kořenů a ektomykorhiz

Příčiny krajinného uspořádání. abiotické faktory, biotické interakce, antropogenní změny (land use, land cover change)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Lesní hospodářství a ochrana biodiversity v ČR základní východiska v kontextu právních předpisů

Funkční přístup ke studiu vegetace (EKO/FV)

Primární produkce. Vazba sluneční energie v porostech Fotosyntéza Respirace

Bakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce

Biologie - Kvinta, 1. ročník

a) zkonzumují za život velké množství jedinců, avšak nespotřebují jedince celého, nezpůsobují jeho smrt, i když mu svou aktivitou škodí

Integrovaná ochrana rostlin. ano, jistě, ale jaká vlastně

Řád učebny přírodopisu je součástí vybavení učebny, dodržování pravidel je pro každého žáka závazné.

Propojení výuky oborů Molekulární a buněčné biologie a Ochrany a tvorby životního prostředí. Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Využití molekulárních markerů v systematice a populační biologii rostlin. 2. Přehled aplikací a otázek

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Genetická diverzita masného skotu v ČR

ŠVP ZŠ Luštěnice, okres Mladá Boleslav verze 2012/2013

L01KA Fytocenologický výzkum

RIGORÓZNÍ OTÁZKY - BIOLOGIE ČLOVĚKA

ZPRÁVA ZA DÍLČÍ VÝSLEDKY ŘEŠENÍ VÝZKUMNÉHO PROGRAMU 3.d ZA ROK 2014

1. Ekologie zabývající se studiem společenstev se nazývá a) autekologie b) demekologie c) synekologie

BIOLOGIE GYM PRŮŘEZOVÁ TÉMATA.

Trocha teorie ( snad nikoho nezabije)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Genetické markery. pro masnou produkci. Mgr. Jan Říha. Výzkumný ústav pro chov skotu, s.r.o.

Kořenový systém plodin jako adaptační opatření na sucho

Škola: Gymnázium, Brno, Slovanské náměstí 7 III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název projektu: Inovace výuky na GSN

Podrobný seznam vyšetření - LMD

Bakalářské práce. Magisterské práce. PhD práce

Tribsch A., Schönswetter P. & Stuessy T. (2002): Saponaria pumila (Caryophyllaceae) and the Ice Age in the European Alps. American Journal of Botany

Fotobionti aneb lišejník není jen houba, ale i řasa. Ondřej Peksa

Vymezení druhové rozmanitosti

Ekologie tropických lesů a jejich obyvatel

Crossing-over. over. synaptonemální komplex

Charakterizace hybridních trav pomocí cytogenetických a molekulárních metod

Amensalismus Komensalismus Mutualismus

6. Tzv. holocenní klimatické optimum s maximálním rozvojem lesa bylo typické pro a) preboreál b) atlantik c) subrecent

Výukové environmentální programy s mezipředmětovými vazbami

1. Ekologie zabývající se studiem jednotlivých druhů se nazývá: a) synekologie b) autekologie c) demekologie

PCR IN DETECTION OF FUNGAL CONTAMINATIONS IN POWDERED PEPPER

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

2 Inkompatibilita v systému Rhesus. Upraveno z A.D.A.M.'s health encyclopedia

Průřezová témata, souvislosti, metody Environmentální výchova Výchova ke zdraví. Výstupy Učivo téma Konkretizace

DRUHOVĚ NEJBOHATŠÍ LOKALITY NA ZEMI. David Zelený Masarykova univerzita Brno

GENETIKA 1. Úvod do světa dědičnosti. Historie

Bioinformatika a výpočetní biologie KFC/BIN. I. Přehled

Molekulární metody ve studiích kořenových systémů. Jiří Košnar, 2016

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Teorie neutrální evoluce a molekulární hodiny

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio CZ.1.07/2.2.00/

Makroskopická stavba dřeva

Biologie - Oktáva, 4. ročník (humanitní větev)

QH Výzkum nekrotrofních patogenů z r. Phytophthora na ekonomicky významných listnatých dřevinách

Oceněné rostlinné hnojivo!

Ekosystém. tok energie toky prvků biogeochemické cykly

Krajina a její dimenze. krajinná heterogenita, koncept měřítka (scale), hierarchická struktura krajinných komponent

1. Definice a historie oboru molekulární medicína. 3. Základní laboratorní techniky v molekulární medicíně

Formy ekologické stability: minimalizací změn (buk + podrost) resilience (pružnost) jako guma, zajištění stability optimalizací změn (bříza + plevele)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Důsledky ex-situ kultivace pro populace vzácných druhů

Každý ekosystém se skládá ze čtyř tzv. funkčních složek: biotopu, producentů, konzumentů a dekompozitorů:

Mykorhiza tajemný život hub s rostlinami aneb houbový internet v půdě

Modulární systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků JmK v přírodních vědách a informatice CZ.1.07/1.3.10/ Brožura dobré praxe

Sbírka houbových endofytických izolátů

Obsah LABORATOŘ MOLEKULÁRNÍ DIAGNOSTIKY

Vzdělávací obor Přírodopis - obsah 6.ročník

5.6.3 Přírodopis povinný předmět

Obecná charakteristika hub

Transkript:

Faktory určující diverzitu arbuskulárních mykorhizních hub v lučních ekosystémech Zuzana Sýkorová (Oddělení mykorhizních symbióz BÚAVČR)

Struktura přednášky 1.Arbuskulární mykorhizní houby jak a kde je najít a jejich význam pro rostliny 2. Metody studia diverzity AM hub: mikroskopicky nebo molekulárně 3. Faktory určující diverzitu AM hub v lučních ekosystémech

Struktura přednášky 1.Arbuskulární mykorhizní houby jak a kde je najít a jejich význam pro rostliny 2. Metody studia diverzity AM hub: mikroskopicky nebo molekulárně 3. Faktory určující diverzitu AM hub v lučních ekosystémech

Struktury AM hub v půdě a kořenech 0,2 mm Arbuskuly Vesikuly 0,02 mm 0,05 mm Spóra 1. AMH jak a kde je najít a jejich funkce

Funkce arbuskulární mykorhizní symbiózy Rostlina Cukry AM houba Minerální živiny, ochrana před patogeny, suchem, 200µm 1. AMH jak a kde je najít a jejich funkce

Společné myceliální sítě důležité pro fungování lučních ekosystémů Jedna AM houba může kolonizovat více jedinců (téhož i různých druhů rostlin) Jedna rostlina může být kolonizována více AM houbami propojení rostlin mycéliem Pohyb živin v rámci této společné myceliální sítě Výhody pro uchycování semenáčků Obr. převzat z van der Heijden a Horton, 2009. 1. AMH jak a kde je najít a jejich funkce

Diverzita AMH důležitá pro udržování diverzity a produktivity lučních ekosystémů Výsledky nádobového pokusu: s rostoucí diverzitou AMH diverzita rostlinného společenstva růst a příjem živin 1. AMH jak a kde je najít a jejich funkce Obr. převzat z van der Heijden et al., 1998.

Vztah AMH a rostliny po celé škále mezi mutualismem až k parasitismu závisí na dostupnosti živin v půdě závisí na druhu rostliny i houby (rostliny více či méně závislé na mykorhize; různé druhy i izoláty hub) závisí na ontogenetickém stadiu dané rostliny (semenáček, dospělá rostlina, odumírající rostlina) důležité vzít v úvahu při aplikacích mykorhizních inokul např. v zemědělství nebo zahradnictví 1. AMH jak a kde je najít a jejich funkce Mykotrofní rostlina jetel rozdíl mezi mykorhizní a nemykorhizní variantou pokusu v substrátu chudém na živiny (Püschel et al. 2007)

Struktura přednášky 1.Arbuskulární mykorhizní houby jak a kde je najít a jejich význam pro rostliny 2. Metody studia diverzity AM hub: mikroskopicky nebo molekulárně 3. Faktory určující diverzitu AM hub v lučních ekosystémech

Jak vyhodnotit diverzitu AMH na určitém stanovišti? AMH jsou obligátní symbionti - rostou pouze společně s jejich hostitelskými Záchytné kultury rostlinami ve skleníku inertní substrát, univerzální hostitelské rostliny jako je např. kukuřice Půda, kořeny Zkoumaná lokalita např. druhově bohatá louka Pravidelná kontrola pod binokulární lupou a mikroskopem Čistá kultura AM houby 2. Metody studia diverzity AMH

Dnes již zastaralý systém Glomeromycot (http://invam.caf.wvu.edu/) Tvorba spór: - spóry jednotlivé nebo ve sporokarpech nebo klastrech - nálevkovité připojení hyfy nebo zaškrcená hyfa - pučením špičky hyfy nebo s pomocí sporogenních váčků 2. Metody studia diverzity AMH Klíčení spór: - klíční štítek - stěnou spóry - místem připojení hyfy rozlišení do čeledi, rodu

Mikroskopické preparáty spór Klíčové znaky: - velikost spóry - počet a vlastnosti stěn spór Rozlišení do druhu http://invam.caf.wvu.edu/ Diagnostické znaky spór: -často sporné - záleží na ontogenetickém stadiu spóry Problémy při určování http://invam.caf.wvu.edu/ 2. Metody studia diverzity AMH

Molekulárně biologické metody Jak určit druhovou diverzitu AM hub aktivně zapojených do symbiózy (v kořenech) na určitém stanovišti v přírodě? Jak určit druh AM houby, kde je to podle spór obtížné, nebo který nesporuluje? - PCR se specifickými primery pro jadernou rdna (ITS, LSU, SSU) AM hub - klonování, DGGE, RFLP, sekvenování - t-rflp 2. Metody studia diverzity AMH

Genetika AM hub Klonální (asexuální rozmnožování) spóry, fragmenty hyf Coenotytické (nepřehrádkované) mycélium, mnohojaderné spóry (až několik tisíc jader v 1 spóře) Glomus intraradices, mycélium se spórami. (Foto Radka Sudová) Gigaspora decipiens spóra, obarvená DAPI. (Foto Dirk Redecker) 2. Metody studia diverzity AMH

Variabilita sekvencí některých genů (např. rdna) AM hub: - v rámci celého druhu - v rámci jednoho izolátu - v rámci jedné spóry AM houby Variabilita sekvencí jaderné rdna 1 izolátu Glomus intraradices = variabilita v rámci celého druhu (Jansa et al. 2002)!! 2. Metody studia diverzity AMH

Sekvenční typ (fylotyp) - konzistentně separovaná monofyletická skupina - podobnost sekvencí (98%) ARCH-2 Fylotyp nahrazuje pojem druhu v molekulárních studiích 2. Metody studia diverzity AMH NJ analýza jaderné rdna

Popis nových druhů: kombinace mikroskopických a molekulárních metod: Acaulospora alpina Oehl et al. (2006). Fylogenetický strom rodu Acaulospora spp. získaný pomocí maximum likelihood analýzy sekvencí 5.8S rdna a ITS2. 2. Metody studia diverzity AMH

Struktura přednášky 1.Arbuskulární mykorhizní houby jak a kde je najít a jejich význam pro rostliny 2. Metody studia diverzity AM hub: mikroskopicky nebo molekulárně 3. Faktory určující diverzitu AM hub v lučních ekosystémech druhy a diverzita hostitelských rostlin, sukcese

Diverzita AM hub v kořenech rostlin v různých ekosystémech na Zemi: Öpik et al. 2006: studie srovnávající výsledky 16 publikací zaměřených na molekulární analýzy AMH v kořenech celkem 52 druhů rostlin diverzita AMH: tropické pralesy (18 druhů AMH/1 druh rostliny) luční ekosystémy (8) temperátní lesy (6) obdělávaná pole a narušené ekosystémy (5) některé AMH jsou rozšířeny globálně (např. Glomus intraradices), kolem 50% druhů AMH bylo nalezeno pouze na jednom stanovišti složení společenstev AMH závisí na typu ekosystému 3. Faktory určující diverzitu AMH

Komplikace při studiu diverzity AMH: - různé výzkumné týmy používají primery pro různé úseky DNA nelze výsledky porovnat mezi sebou - nejednotnost ve vymezení druhu/fylotypu (variabilita sekvencí není stejná u všech druhů) - mnoho nových molekulárních fylotypů, kde není znám příslušný morfologický druh Dosud popsáno necelých 200 druhů AM hub (http://www.lrzmuenchen.de/~schuessler/amphylo/) kolonizují téměř všechny vyšší rostliny nízká hostitelská specifita? 3. Faktory určující diverzitu AMH

2 druhově bohaté vysokohorské louky v Engadinu (Švýcarsko) - 1820 a 2010 m n.m., cca 600 m daleko od sebe - AM houby charakterizovány v kořenech Gentiana verna, Gentiana acaulis a 8 taxonů jejich doprovodných rostlin (např. Trifolium spp.) hostitelská specificita/preference mezi AMH a rostlinami? Gentiana verna Gentiana acaulis 3. Faktory určující diverzitu AMH

Vyhodnocování diverzity AM hub v kořenech Kořeny Nested PCR s SSU rdna a ITS, klonování DNA sekvence Fylogenetický strom - definice fylotypů DNA extrakce Restrikční analýzy 3. Faktory určující diverzitu AMH

detekováno 17 fylotypů: 10x GLOM A; 2x ARCH; 3x GLOM B; 2x ACAU 77% fylotypů nemá morfologicky popsaný protějšek 2 fylotypy zcela nové Glomeromycota NJ analýza 18S regionu jaderné rdna 3. Faktory určující diverzitu AMH

Počet detekovaných fylotypů 14 12 10 8 6 4 2 Sampling effort křivky G. verna G. verna G. G. acaulis acaulis Trifolium spp. spp. Surrounding plants Okolní rostliny 0 0 2 4 6 8 10 12 14 Number of analyzed samples Počet analyzovaných vzorků kořenů pro G. verna, G. acaulis a Trifolium spp. křivky dosahují saturace společná křivka pro ostatní druhy rostlin strmě stoupá 3. Faktory určující diverzitu AMH

Různé druhy hostitelských rostlin měly v kořenech různé druhy AM hub Vliv hostitelské rostliny P=0.002 GLOM A-1 společný pro všechny 3 rostlinné taxony Kanonická korespondenční analýza (CCA) 3. Faktory určující diverzitu AMH

Shrnutí výsledků a závěry Identita hostitelské rostliny měla signifikantní vliv na složení AM houbového společenstva v kořenech, zatímco stanoviště vliv nemělo Společenstva AM hub G. verna, G. acaulis a Trifolium spp. se od sebe signifikantně lišila Lokální hostitelské preference rostlin pro určité druhy AM hub (na relativně malém území s podobnými klimatickými podmínkami) Sýkorová et al. (2007) Applied and Environmental Microbiology 73 (17): 5426 3. Faktory určující diverzitu AMH

Jak ovlivní způsob studia diverzity AMH výsledek? Ekologie a sukcese AMH 4 druhy rostlin: - z terénu druhově bohatá vápenitá louka nedaleko Basileje (490 m n.m.) - z kompartmentových systémů ve skleníku - záchytné rostliny vysazené do terénu Bromus erectus Origanum vulgare Medicago sativa 3. Faktory určující diverzitu AMH Inula salicina

Kompartmentové systémy střední kompartment: půda z terénu a rostlina B. erectus přesazená z terénu jako inokulum boční kompartmenty: sterilní půda, semenáčky cílových rostlin nylonová síť mezi středním a bočními kompartmenty 2 sklizně 3. Faktory určující diverzitu AMH

Záchytné rostliny vysazené do terénu nylonová síť ve dnu plastové lahve rostliny předpěstovány 2 měsíce ve skleníku, pak přesazeny do terénu 2 sklizně: po 3 a 10 měsících 3. Faktory určující diverzitu AMH

Detekováno 16 fylotypů: 9x GLOM A; 1x ARCH; 6x GLOM B 69% fylotypů nemá morfologicky popsaný protějšek 5 fylotypů zcela nových pouze 4 fylotypy společné s loukami v Alpách Glomeromycota NJ analýzačásti 18S rdna

14 Sampling effort křivky 12 Počet detekovaných fylotypů 10 8 6 4 2 0 0 5 10 15 20 25 30 35 Kompartmenty Compartments Field Terén Bait plants Záchytné rostliny Number of analyzed root samples Počet analyzovaných vzorků kořenů pro kompartmentové systémy křivka dosáhla saturace křivky vzorků z terénu a záchytných rostlin nejsou saturovány 3. Faktory určující diverzitu AMH

Společenstva AM hub se signifikantně lišila mezi rostlinami z terénu, kompartmentů a záchytných kultur GLOM A-1 byl jediný fylotyp běžný ve všech třech typech vzorků Kanonická korespondenční analýza (CCA)

AM houby mohou mít různé ekologické strategie Morphologically described species Sequence type Relative abundance in the compartment systems (% of samples) 1 st 2 nd Relative abundance in the bait plants (% of samples) 1 st 2 nd harvest Relative abundance in the field (% of samples) harvest harvest harvest Glomus intraradices GLOM A-1 85 100 30 100 95 Glomus mosseae GLOM A-3 50 0 30 20 0 - GLOM A-7b 0 0 0 10 0 - GLOM A-29 0 0 0 0 5 - GLOM A-31 0 0 0 10 0 - GLOM A-30 0 0 0 0 11 Glomus constrictum GLOM A-15 0 9 10 0 0 - GLOM A-16 0 27 20 20 26 Glomus badium GLOM A-17 0 0 20 10 37 Sister to G. luteum GLOM B-1 50 9 10 10 11 Sister to G. etunicatum GLOM B-2 10 0 40 40 5 - GLOM B-4 35 73 30 70 11 - GLOM B-5 15 45 0 40 11 - GLOM B-6 0 0 0 0 5 - GLOM B-7 0 0 0 0 5 Archaeospora trappei ARCH-2 0 0 10 0 11 generalista r stratég K stratég K stratég r stratég r stratég? r stratég? r stratég? r stratégové - houby typické také pro obdělávaná pole a záchytné kultury (pravidelná disturbance) 3. Faktory určující diverzitu AMH

Shrnutí výsledků Složení společenstva AM hub v kořenech bylo signifikantně ovlivněno způsobem kultivace Různé druhy AM hub mohou mít různé ekologické strategie (K stratégové, r stratégové, generalisté) AM houby s různými ekologickými strategiemi mají různé role při sukcesi společenstva AM hub V nepřirozených systémech jako jsou skleníkové kultury anebo krátkodobé experimenty je nutné zohlednit sukcesi AM hub Kultivace záchytných rostlin může být dobrou metodou, jak získat AM houby přítomné v terénu a vyhodnotit vliv různých ekologických faktorů na společenstvo AM hub přímo v terénu 3. Faktory určující diverzitu AMH Sýkorová et al. (2007) Mycorrhiza 18 (1): 1

Společenstvo AM hub v kořenech může být ovlivněno: Geografickou polohou různé podmínky prostředí a rostlinná společenstva na různých stanovištích vedou k odlišným společenstvům AM hub Hostitelskými preferencemi v rámci malého území se stejnými podmínkami prostředí Dynamikou společenstva AM hub především v nepřirozených prostředích 3. Faktory určující diverzitu AMH

Nové molekulární markery v systematice a populační biologii AM hub Izolát AM houby= linie AM houby pěstovaná v květináči nebo ROC a získaná z 1 nebo více spór z určitého stanoviště v terénu 1) Mikrosatelity - specifické primery, pouze pro G. intraradices, testovány na spórách z ROCs nebo květináčů, na kořenech z květináčů (čisté kultury G. intraradices) 2) AFLP pouze pro DNA z ROCs 3) Mitochondriální LSU rdna - DNA z: ROCs, spór z květináčů, kořenů z terénu Tyto markery jsou homogenní v rámci izolátu = umí izoláty odlišit využití při studiu ekologie a populační biologie AM hub využití při komerčních aplikacích AM hub - např. pro důkaz efektivity vnášení určitých izolátů do terénu

mtlsu rdna (Raab et al. 2005, Börstler et al. 2008) - homogenita v rámci izolátu - funguje i pro vzorky z terénu - odliší izoláty na základě délky PCR produktu, sekvence nebo RFLP profilu - testování 16 izolátů odhalilo 12 haplotypů (z Börstler et al. 2008)

mtlsu rdna (Raab et al. 2005, Börstler et al. 2008) DNA z: in vitro kultur, spór z květináčů, kořenů z terénu design primerů pro nested PCR specifických pro G. intraradices PCR produkty o délce 1070 až 3280 bp, variabilita díky přítomnosti nebo absenci 3 intronů a díky rozdílům v exonech (z Raab et al. 2005)

Konfokální mikroskopie spóry AM houby Glomus diaphanum: Zelené tečky: jádra obarvená SytoGreen, Červené tečky: mitochondrie obarvené MitoTracker, (+ autofluorescence stěn spóry v zelené a červené). (Převzato z Lang and Hijri, 2009. Scale bar 10um)

Genetika AM hub Vysoká variabilita jaderné rdna v rámci jedné spóry: Heterokaryotická hypotéza - geneticky různá jádra uvnitř jedné spóry (Hijri and Sanders 2005) Homokaryotická hypotéza -vnitrojaderný polymorfismus rdna (Pawlowska and Taylor 2004) Udržování genetické variability anastomózy hyf téhož izolátu?

Kontakty hyf AM hub: (a) Perfektní fúze umožňuje proudění cytoplazmy; (b) Žádná interakce; (c) Předfúzová inkompatibilita zatažení cytoplasmy; (d) Nekompatibilní fůze zatažení cytoplasmy, tvorba septa. Barvení pro sukcinát dehydrogenázu (a) a Trypanovou modří (b d). Převzato z Croll et al. (2008). Fůze hyf geneticky stejných i různých izolátů AM hub výměna cytoplasmy výměna genetické informace, rekombinace? (Croll et al. 2009)

Root organ cultures AM hub AM houby jsou obligátní symbionti = rostou pouze společně se svými hostitelskými rostlinami In-vitro kultivace některých druhů AM hub (např. Glomus intraradices) na transformovaných kořenech mrkve, čekanky, apod. Root organ cultures (ROCs) umožňují získat čistou biomasu AM spór a hyf vývoj nových molekulárních markerů

Převzato z Parniske (2008, modif. z Schuessler et al. 2002) Rozvoj molekulárních markerů neustálé popisy nových taxonů, rušení starých

Posun v porozumění genetice AM hub? Homokaryotická (a) a heterokaryotická (b) hypotéza (z Young 2008) Metapopulační koncept AM hub: - jádro je individuem pohybujícícm se myceliální sítí - dochází k anastomózám, a tak i k výměně jader - mitochondriální DNA - uniformní v rámci téhož izolátu (z Young 2009)