Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje

Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje Číslo projektu: CZ0138 Podpořeno grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu Pohled na realizovaný prvek ÚSES č. 5 u Bohušova, 25. 6. 2010 (L. Bureš) 5.4 Monitoring funkcí ÚSES ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje Závěrečná zpráva Zpracovatel: Mgr. Radim Kočvara, Záříčí 92, 768 11 Chropyně Spolupráce: RNDr. Leo Bureš Termín: 24. 1. 2011

Monitoring MSK část 4 Faktory ovlivňující životní prostředí Obsah 1 Úvod...4 1.1 Název průzkumu...4 1.2 Cíle průzkumu...4 2 Metodika...5 2.1 NAvržení konkrétní metodiky...5 2.2 Zhodnocení aktuálního stavu prvků ÚSes...6 2.2.1 Přehled realizovaných ÚSES v MSK...6 2.2.2 Inventarizace vybraných ÚSES v MSK...6 3 Charakteristika vybraných prvků ÚSES...10 3.1 IP 24 Osoblaha...13 3.2 LBK Karlov...15 3.3 IP 67 Bohušov...16 3.4 IP 69 Bohušov...17 3.5 IP 70 BohušoV...18 3.6 IP Karlov příkop...19 3.7 IP 64 Nová Ves...20 3.8 LBK Kašnice...21 3.9 LBK Rusín...23 3.10 LBC Rusínský kopec...24 3.11 LBK Hrozová U Studny...24 3.12 LBK Hrozová jih...26 3.13 LBK 17 Lichnov...27 3.14 LBK 18 Lichnov dolní...28 3.15 LBK 18 Lichnov horní...29 4 Výsledky...30 4.1 Inventarizace ÚSES v Moravskoslezském kraji...30 4.2 Botanická charakteristika podrobně sledovaných USEs...30 4.2.1 IP 24 Osoblaha...30 4.2.2 LBK Karlov...33 4.2.3 IP 67 Bohušov...35 4.2.4 IP 69 Bohušov...37 4.2.5 IP 70 Bohušov...38 4.2.6 IP Karlov příkop...39 4.2.7 IP 64 Nová Ves...41 4.2.8 LBK Kašnice...43 4.2.9 LBK Rusín...46 4.2.10 LBC Rusínský kopec...47 4.2.11 LBK Hrozová U Studny...48 4.2.12 LBK Hrozová jih...51 4.2.13 LBK 17 Lichnov...52 4.2.14 LBK 18 Lichnov dolní...56 4.2.15 LBK 18 Lichnov horní...58 4.3 Zoologická charakteristika - bezobratlí...60 4.3.1 Prostorová analýza...61 4.4 Zoologická charakteristika - obratlovci...62 5 Závěr...65 6 Bibliografické údaje k zájmovému území...65 7 Seznam použitých informačních zdrojů...66 2

Seznam příloh Příloha č. A01 - Databáze ÚSES v Moravskoslezském kraji Příloha č. B01 - IP24 Osoblaha - tabulka druhů Příloha č. B02 - LBK Karlov - tabulka druhů Příloha č. B03 - IP67 Bohušov - tabulka druhů Příloha č. B04 - IP69 Bohušov - tabulka druhů Příloha č. B05 - IP70 Bohušov - tabulka druhů Příloha č. B06 - IP Karlov - příkop - tabulka druhů Příloha č. B07 - IP 64 Nov Ves - tabulka druhů Příloha č. B08 - LBK Kašnice - tabulka druhů Příloha č. B09 - LBK Rusín - tabulka druhů Příloha č. B10 - LBC Rusínský kopec - tabulka druhů Příloha č. B11 - LBK Hrozová - U studny - tabulka druhů Příloha č. B12 - LBK Hrozová jih - tabulka druhů Příloha č. B13 - LBK 17 Lichnov - tabulka druhů Příloha č. B14 - LBK 18 Lichnov dolní - tabulka druhů Příloha č. B15 - LBK 18 Lichnov horní - tabulka druhů Příloha č. C01 - Fytocenologické snímky lokalit 01-12 Osoblažsko Příloha č. C02 - Fytocenologické snímky lokalit 13-15 Horní Benešov Příloha č. D01 - Databáze Rostliny USES Příloha č. D02 - Databáze Bezobratlí USES Příloha č. D03 - Databáze obratlovci USES Příloha č. E01 Mapa USES č. 01 Příloha č. E02 Mapa USES č. 02 Příloha č. E03 Mapa USES č. 03 Příloha č. E04 Mapa USES č. 04 Příloha č. E05 Mapa USES č. 05 Příloha č. E06 Mapa USES č. 06 Příloha č. E07 Mapa USES č. 07 Příloha č. E08 Mapa USES č. 08 Příloha č. E09 Mapa USES č. 09 Příloha č. E10 Mapa USES č. 10 Příloha č. E11 Mapa USES č. 11 Příloha č. E12 Mapa USES č. 12 Příloha č. E13 Mapa USES č. 13 Příloha č. E14 Mapa USES č. 14 Příloha č. E15 Mapa USES č. 15 3

1 ÚVOD Územní systém ekologické stability (dále ÚSES) je podle 3 písm. a) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Hlavním smyslem ÚSES je posílit ekologickou stabilitu krajiny zachováním nebo obnovením stabilních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb. Cílem územních systémů ekologické stability je zejména vytvoření sítě relativně ekologicky stabilních území ovlivňujících příznivě okolní, ekologicky méně stabilní krajinu, zachování či znovuobnovení přirozeného genofondu krajiny a zachování či podpoření rozmanitosti původních biologických druhů a jejich společenstev (blíže viz Maděra & Zimová 2005). Metodika vymezování územních systému ekologické stability byla formulována v první polovině 90. let minulého století. Ve stejné době byly zahájeny i realizace dílčích chybějících segmentů této sítě. Do dnešní doby byly jen v regionu Moravskoslezského kraje do výsadeb investovány částky v řádu milionů korun. Prakticky ve všech případech se ale jedná o jednorázovou aktivitu, kdy nejčastěji po ukončení povinné tříleté péče přestává být další existence sledována. Jakékoliv informace o reálném fungování realizovaných prvků, které by ve výsledku potvrdili oprávněnost investic, případně byly podkladem pro optimalizaci výsadeb a jejich managementu v dalších letech, zcela chybí. Cílem této práce je tedy zhodnocení prvků ÚSES, které byly realizovány na území Moravskoslezského kraje. Protože monitoring prvků ÚSES dosud nebyl systematicky prováděn, v praxi ověřená metodika komplexnějšího sledování neexistuje. V první fázi je tak navržena metodika pro získání rámcového přehledu o rozsahu a aktuálním stavu účelově založených prvků ÚSES v Moravskoslezském kraji a pro zhodnocení přínosu budování systému pro ekologickou stabilitu krajiny na základě sledování modelových skupin organismů. V průběhu vegetačního období v roce 2010 pak byla pomocí této metodiky provedena inventarizace vybraných realizovaných prvků ÚSES v Moravskoslezském kraji včetně zprávy o aktuálním stavu porostů a následné vyhodnocení stavu těchto prvků a doporučení pro další monitoring a realizace ÚSES. 1.1 NÁZEV PRŮZKUMU Monitoring funkcí ÚSES ve vybraných lokalitách Moravskoslezského kraje. Vypracováno v rámci projektu Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje 1.2 CÍLE PRŮZKUMU Vytvoření metodiky pro zhodnocení aktuálního stavu a funkčnosti účelově založených prvků ÚSES v Moravskoslezském kraji. Zhodnocení aktuálního stavu a funkčnosti vybraných, účelově založených prvků ÚSES v Moravskoslezském kraji. 4

2 METODIKA 2.1 NAVRŽENÍ KONKRÉTNÍ METODIKY Hlavním cílem projektu je hodnocení funkčnosti vybraných realizovaných prvků ÚSES na základě sledování stavu rostlinných společenstev a určených skupin živočichů. Zde je nezbytné specifikování dvou obecných funkcí ÚSES, a to podpoření (zajištění) konektivity biotopů z hlediska migrační funkce a obecný přínos zvýšením biodiverzity v krajině s výsledkem podpory druhů, jejichž biotopy jsou realizovány. V tomto ohledu je možné velmi široké pojetí možného přínosu USES, dané jeho typem (lesní, luční, vodní biotop), rozlohou, místem realizace (obnova biotopu, případně vytvoření nového biotopu, typicky v zemědělské krajině). Na druhé straně je možné zkoumání a srovnání limitováno skutečným stavem realizovaných prvků ÚSES, které mají být předmětem studia. Proto je další postup zaměřen na lesní ekosystémy, jejichž srovnání je jako jediné možné, a to z důvodu typického lesního biotopu, který je při realizaci interakčního prvku v krajině při realizaci cílem (případ MSK kraje), respektive ke kterému přirozenou cestou většina realizovaných prvků ÚSES směřuje. Cílem tak je A) inventarizace vybraných prvků ÚSES, které mají liniový charakter (viz dále), a které jsou směřovány ke vzniku lesního biotopu. Cílovými skupinami jsou vyšší rostliny, obratlovci s přednostním zaměřením na ptáky a vybrané skupiny bezobratlých (epigeon s důrazem na brouky Coleoptera). Kromě inventarizace samotných prvků ÚSES je pro srovnání a vyhodnocení provedena v případě vybraných skupin i inventarizace navazujících ekosystémů. Výsledkem je základní srovnání diverzity a denzity mezi přirozenými a realizovanými prvky ÚSES, případně jejich okolím. Inventarizace byla provedena dle základních metodik AOPK (Kolektiv 2009), upravených pro potřeby dané práce. Popis jednotlivých částí průzkumu (metodik) je podrobně uveden v další kapitole. Pro srovnání B) migrační funkce ÚSES jsou vybrány vhodné liniové prvky, aby mohla být tato funkce testována. Toto sledování nejvíce limituje možné postupy, a aby bylo možné, je navrženo následující schéma experimentu, který umožní srovnání migrační funkce ÚSES a následně i jeho biologické hodnoty. V rámci území Moravskoslezského kraje byly aktuálně vybrány takové lokality, které splňují nároky na možné založení experimentu a jeho případnou opakovatelnost. Cílem bylo hodnotit min. 12 dílčích lokalit (prvků ÚSES, případně IP). Proto bylo vybráno celkem 15 lokalit, které byly zkoumány, aby byla zachována rezerva v případě neočekávaných okolností. Výběr experimentálních ploch je následující, aby mohlo být v co největší míře odpovězeno na položené otázky: 1) Vybrané plochy (celkem 12) zastupují pouze nové realizované prvky ÚSES a IP na ploše zemědělské půdy, aby byl eliminován vliv nekontrolovatelných faktorů (další 3 jsou výjimkou pro kontrolu, jsou realizovány v jiných biotopech, tedy celkem 15 lokalit ÚSES). 2) Plochy mají charakter liniové výsadby s min. délkou 200 m. 3) Jsou sledovány plochy ÚSES v krajině s a) malým (min. 6 ploch) a b) velkým plošným zastoupením lesních celků v okolí (min. 6 ploch), tj. min. 12 vybraných ploch ÚSES. 4) Jsou sledovány tři typy liniových výsadeb a) linie spojující dva lesní biotopy (min. 4), b) linie nespojující, avšak napojená na lesní biotop (min. 4), c) linie bez kontaktu s lesním biotopem (min. 4). 5) Jsou sledovány dvě věkové struktury ÚSES, a) mladý porost (do několika let po výsadbě, min. 6 ploch), b) starší porost (více jak pět let po výsadbě, min. 6 ploch). 5

Výše zmíněné podmínky poskytují maximální možnost srovnání a následně nalezení odpovědí na položené otázky. Tento experiment umožní srovnání funkce a ekologické hodnoty ÚSES ve všech rovinách. Jedná se o obecné navržené schéma, ze kterého bylo vycházeno při výběru konkrétních prvků ÚSES ke sledování. Případné srovnání a analýzy pak budou závislé na konkrétní metodice průzkumu a konkrétní sledované skupině bioty (jsou uvedeny v následujících kapitolách). 2.2 ZHODNOCENÍ AKTUÁLNÍHO STAVU PRVKŮ ÚSES 2.2.1 Přehled realizovaných ÚSES v MSK Dle požadavku byl vypracován přehled (inventarizace) realizovaných prvků ÚSES v MSK včetně základního popisu jejich stavu (název a přesná lokalizace prvku ÚSES, rozloha, zápoj vysazených porostů, jejich zdravotní stav, zastoupení antropofytů, negativní antropogenní vlivy apod.). Byla uspořádána data získaná z databáze Agentury ochrany přírody a krajiny (AOPK) Ostrava, která zahrnuje 203 různých realizovaných prvků na území Moravskoslezského kraje, z toho 50 v rámci doplnění ÚSES. Jednotlivé prvky USES a další výsadby byly rovněž ověřeny na základě dostupné dokumentace deponované na AOPK. Obecně se jedná o akce žádané z dotačního titulu na výsadby. Mimo tyto lokality existují další realizované výsadby, jejich ucelený přehled však neexistuje a informace o nich jsou deponovány na jednotlivých pracovištích pozemkových úřadů (v rámci Moravskoslezského kraje se jedná o působnosti v okresech Bruntál, Opava, Nový Jičín, Karviná a Frýdek Místek). Tyto údaje byly postupně získávány a zpracovávány. Rovněž byly doplněny prvky ÚSES realizované z Programu péče o životní prostředí SFŽP. Zde se jedná o přípravu a realizaci prvků místního ÚSES krajiny v lokalitě Hlučín - Cihelna - I. etapa, obnova ÚSES na Rýmařovsku, realizace lokálního biocentra č.8a a lokálního biokoridoru č.12a v k. ú. Kněžpole a obnova ÚSES na Rýmařovsku II. fáze. Postupně tak byl vytvořen ucelený přehled s popisem a stavem lokalit, který je jedním z výstupů této práce (viz kap 3). 2.2.2 Inventarizace vybraných ÚSES v MSK Pro účely monitoringu byly založeny trvalé monitorovací plochy (celkem 15) a byl proveden podrobný vstupního monitoringu stavu bioty pro dlouhodobé sledování vývoje uměle založených prvků ÚSES. Monitorovací plochou je myšlen jednotlivý sledovaný prvek ÚSES (případně IP interakční prvek), případně jeho podrobněji vymezená část, podle toho, která skupina taxonů je řešena. Podrobná charakteristika vybraných prvků je uvedena v kapitole 3. Ačkoli se zde obecně hovoří pouze o prvcích ÚSES, v praxi byly z důvodu existence řady limitujících skutečností podrobně sledovány nejen prvky ÚSES, ale také tzv. interakční prvky (IP). Výsledně tak bylo hodnoceno celkem devět lokalit v rámci vymezeného ÚSES (1 x LBC a 8 x LBK) a šest lokalit interakčních prvků (blíže viz kap. 3). Lokalitou v rámci ÚSES a lesního prostředí je myšlena odpovídající plocha v dané kategorii. Pro cévnaté rostliny a obratlovce to je vždy polovina dané plochy (prvku ÚSES) a odpovídající plocha lesního celku (minimálně 0,2 ha). Pro bezobratlé to je dvojice zemních pastí umístěných v dané lokalitě. Pro vyhodnocení jsou použity standardních postupy zoologického a botanického monitoringu a statistických analýz, cílem bude srovnání denzity a diverzity ekologických skupin v rámci vymezení jednotlivých lokalit. 6

2.2.2.1 Botanický průzkum Vzhledem ke skutečnosti, že se v případě prvků ÚSES jedná o realizované výsadby, byly v první fázi shromážděny údaje o realizovaných prvcích. Botanická inventarizace probíhala při opakovaných exkursích během vegetační sezóny 2010. V odlišených segmentech každého prvku byly zaznamenány všechny druhy cévnatých rostlin. Inventarizace plevelové vegetace byla soustředěna do pozdně letního období, kdy se již sklízelo obilí a plevely byly dobře vyvinuté a determinovatelné. Při každé botanické exkursi byla pořizována podrobnější fotodokumentace celkového stavu výsadeb. Prováděná botanická inventarizace probíhala podle metodiky AOPK (Kolektiv 2005, 2009), fytocenologické (vegetační) snímky byly zaznamenávány tradiční geobotanickou metodou (Moravec 1994), pro kvantitativní zastoupení jednotlivých druhů byla použita kombinovaná Braun- Blanquetova sedmičlenná stupnice. Vysazené dřeviny byly v těchto snímcích řazeny do keřového E 2 nebo stromového E 3 patra. Determinace rostlin byla prováděna na místě nebo dodatečně po exkursi ze sebraných vzorků podle běžných určovacích pomůcek, podle nichž je (až na několik výjimek) uváděna i botanická nomenklatura Kubát et al. (2002). Botanický průzkum byl proveden RNDr. L. Burešem. Výstupem je podrobný popis lokalit při jejich realizaci (výsadba dřevin) a aktuální stav lokalit zahrnující složení bylinného patra. Ve výsledcích je tak uveden aktuální stav území (kap. č. 3), přehled zjištěných druhů rostlin (příloha č. B1 B15) a fytocenologické snímky rozdělené pro oblast Osoblahy a Horního Benešova (příloha č. C01 C02). 2.2.2.2 Průzkum bezobratlých Pro posouzení funkčnosti ÚSES byly jako indikačně významné vzorkovány modelové skupiny hmyzu, konkrétně se jedná o řád brouků (Coleoptera, zejména na příkladu čel. Carabidae). V případě brouků jsou vzorkovány epigeicky žijící druhy, které vykazují menší dispersalitu a větší fidelitu k danému biotopu. Použito bylo zemních pastí se stříškou. Konkrétní postup instalace a provozování zemních padacích pastí je proveden dle tradičně užívané metodiky sběru epigeonu do zemních padacích pastí, fixace materiálu probíhala v etylenglykolu (viz např. Novák 1969). V průběhu vegetační sezóny byly tyto pasti opakovaně vybírány a to cca v 4týdenních intervalech. Monitoring pomocí zemních padacích pastí byl zahájen 24. července a probíhal do konce října. Umístěno bylo celkem 120 pastí (zavařovací sklenice 0,8L) po dvojicích dle následujícího schématu. Blíže viz mapy č. E1 E15 v příloze. Epigeičtí brouci byli vzorkováni v jednotlivých okrajových částech ÚSES a to tak, že je vždy umístěn pár zemních do okraje daného prvku USES (jedna past na hranici, ke středu oplocení kratší hrany, jedna past cca 5 m od hranice směrem do středu USES) a do okraje navazujícího biotopu stejným způsobem. V případě lesa k jeho okraji a cca 5 m od okraje směrem do lesa apod. Umístění pastí viz mapy v příloze (E1 E15). Celkem tak byly umístěny dvě dvojice pastí v USES a dvě dvojice pastí v navazujících biotopech v okolí. Cílem bylo srovnání denzity a diverzity jednotlivých prvků a pro kontrolu také variability v rámci dvojic pastí pro kontrolu lokálních odlišností. Determinace bezobratlých byla provedena Filipem Trnkou a Radimem Gabrišem z UP Olomouc. 2.2.2.3 Průzkum obratlovců Vzhledem k omezením v případě řady metod zjišťování výskytu obratlovců (mortalita v případě průzkumu drobných obratlovců apod.) byl průzkum zaměřen na srovnání denzity a diverzity ptáků v jednotlivých prvcích ÚSES a v jejich okolí. Výskyt ostatních skupin byl 7

zjišťován také, avšak pouze jako druhový seznam bez bližších údajů o početnosti (případně se zjištěním relativní početnosti). Jedná se o vizuální a akustické pozorování v případě obojživelníků, respektive plazů a také drobných savců. U těch byly registrovány jednotlivé nálezy v porostech (uhynulí jedinci, uloveni predátory), případně jednotlivá zjištění pochází z náhodných odlovů do zemních pastí, čemuž se nelze vyhnout. Vzhledem k vysoké mobilitě obratlovců a velmi malých geografických rozměrů lokalit ani nemá smysl řešit případnou konektivitu u těchto skupin v daném měřítku právě z důvodu vysoké mobility. Naopak má význam zjištění přítomnosti konkrétních druhů v prvcích ÚSES s cílem zjištění jejich vazby na tyto prvky (hnízdění, rozmnožování) ve vztahu k analyzovanému prostředí. V případě ptáků bylo použito standardní metody mapování hnízdních okrsků (Janda & Řepa 1986). Průzkum byl zahájen 16. 5. 2010, provedeny byly tři kontroly každého prvku USES v květnu, červnu a začátkem července. Průzkumy probíhaly typicky od ranních hodin (zahájení nejčastěji před východem slunce) během dopoledne do 10:00, každý lesní fragment byl prozkoumán také jednou v průběhu nočních hodin. Obvykle byly fragmenty zkoumány i v odpoledních a večerních hodinách v souvislosti s dalšími aktivitami (botanický průzkum, entomologický). Důraz je kladen zejména na teritoriálně se projevující samce, jejichž zpěv vymezuje hranice teritoria, přičemž je nutno dbát na nezaznamenávání stejných jedinců. Principem mapovací metody je provedení většího počtu kontrol na zkoumané ploše. Při každé kontrole jsou značeny do mapy pozice všech jedinců daných druhů ptáků, přičemž se klade největší důraz na zpívající samce a především ptáky s teritoriálním chováním. Při vyhodnocování se standardně překreslí pozice jednoho druhu ze všech kontrol do společné mapky, čímž získáme určité shluky bodů, představující zpívající samce, kde každý shluk těchto bodů představuje teritorium daného druhu. Při vyhodnocování jsou za teritoria považovány minimálně dvě registrace jedince s teritoriálním chováním v odstupu minimálně jednoho týdne. V případě pozorování právě vylétlých mláďat, pozorování ptáků při stavbě hnízda, krmení mláďat, nálezu hnízda s vejci nebo mláďaty apod., není zapotřebí žádné registrace. U všech hnízdících druhů, u kterých je zjišťována početnost, jsou vypočítány jednotlivé hnízdní charakteristiky (Janda & Řepa 1986), zde zejména denzita a dominance. Vzhledem k tomu, že jsou kvantitativně sledovány všechny druhy ptáků, kde pro některé z nich není mapovací metoda použitelná (používá se pro teritoriální a nekoloniální druhy), je nutné věnovat zvláštní pozornost některým skupinám. Za hnízdící jsou v tomto případě považovány pouze ty druhy, které svým chováním odpovídají kritériím ve stupni D mezinárodních kódů, použitých Šťastným et al. (2006): A (předpokládané hnízdění). A0 - druh pozorovaný v době hnízdění (za hnízdní období považujeme dobu od 1. 4. do 31. 7). Není ale nutné omezovat se ve všech případech na toto období, např. sovy hnízdí často už dříve a mnozí pěvci, vodní ptáci, holubi mohou, ať normálně nebo při náhradních snůškách, klást vejce a vyvádět mláďata i v srpnu. Křivka obecná může ostatně hnízdit i uprostřed zimy. B (možné hnízdění). B1 - druh pozorovaný v době hnízdění ve vhodném hnízdním prostředí (mnozí bahňáci, někteří kráčiví a rackovití se u nás často zdržují po celé hnízdní období, aniž zahnízdí, u nich je proto nutné použít jiného důkazu o hnízdění). B2 - pozorování zpívajícího samce či samců anebo zaslechnutí hlasů souvisejících s hnízděním v hnízdním období. C (pravděpodobné hnízdění). C3 - pár pozorovaný ve vhodném hnízdním prostředí v době hnízdění. C4 - stálý okrsek předpokládaný na základě pozorovaného teritoriálního chování (např. zahánění soků, zpěv apod.) na stejném stanovišti nejméně dvakrát v odstupu jednoho týdne. C5 - pozorování toku a imponování nebo páření. C6 - hledání pravděpodobných hnízdišť. C7 - vzrušené chování a varování starých ptáků nejspíše v blízkosti hnízda či 8

mláďat. C8 - přítomnost hnízdních nažin u chycených starých ptáků. C9 - staří ptáci pozorováni při stavbě hnízda nebo dutiny. D (prokázané hnízdění). D10 - odpoutávání pozornosti od hnízda nebo mláďat a předstírání zranění. D11 - nález použitého hnízda (obydleného či opuštěného během pozorování) či zbytků vaječných skořápek. D12 - nález čerstvě vylétlých mláďat (u krmivých) nebo mláďat v prachovém peří (u nekrmivých). D13 - pozorování starých ptáků přilétajících na hnízdiště či opouštějících jej za okolností, které nasvědčují přítomnosti obsazeného hnízda (včetně vysoko umístěných hnízd nebo hnízdních dutin, do nichž není vidět) či pozorování starých ptáků vysezujících snůšky. D14 - pozorování starých ptáků při odnášení trusu od hnízda nebo přinášení potravy mláďatům. D15 - nález hnízda s vejci. D16 - nález hnízda s mláďaty (viděnými nebo slyšenými). U vrubozobých (Anseriformes) jsou za hnízdící považováni pouze jedinci v případě nálezu hnízda nebo pozorování mláďat v prachovém šatě. U dravců (Accipitriformes), hrabavých (Galliformes), krátkokřídlých (Gruiformes) je vycházeno z přímého pozorování hnízdního chování, jsou rovněž vyhledávána hnízda. U bažanta obecného (Phasianus colchicus) je za jeden pár považováno pozorování jednoho samce s teritoriálním chováním bez ohledu na počet samic. U dlouhokřídlých (Charadriiformes) je za hnízdící považován pouze varující jedince v okolí pravděpodobného hnízdiště nebo při pozorování mláďat v prachovém šatě. U špačka obecného (Sturnus vulgaris) je za hnízdící považován pouze jedince v případě nálezu obsazené dutiny. Denzita (d) je uváděna v párech na 10 ha zájmového území. Dominance (D) je počítána jako procentický podíl početnosti jednotlivých druhů na početnosti celého společenstva. Druhy pak dělíme na dominantní (více jak 5 % společenstva), influentní (2 5 %) a akcesorické (méně než 2 %). 2.2.2.4 Prostorová analýza Cílem je provedení základní prostorové analýzy okolních částí krajiny (jednotlivých prvků USES a navazujícího lesního prostředí) z hlediska potenciálu pro zachování a podporu biodiverzity v prvcích ÚSES. S ohledem na možnosti analýzy a geograficky malou oblast je možné (a zároveň vhodné) provedení této analýzy u skupin bioty s omezenou možností disperze. Jak dokazuje řada studií, představují bezobratlí vhodnou skupinu pro indikaci změn v životním prostředí (Vessby et al. 2002). Je prokázáno, že bezobratlí (zejména pak hmyz) reagují na změny citlivěji, než když tytéž jevy sledujeme například na úrovni vegetace (Samways 2005). Změny v prostředí se odráží jak na druhovém složení společenstev, tak na proporčním zastoupení druhů (na jejich abundancích). Z hmyzu stojí za pozornost především brouci (Coleoptera), s ohledem na malou zkoumanou plochu území a blízkost lokalit. Využití indikace epigeických druhů bezobratlých je s úspěchem užíváno pro posuzování kvality, resp. míry narušení přírodního prostředí. Jistou tradici má v dané souvislosti především sběratelsky atraktivní čeleď střevlíkovitých (Carabidae; Hůrka et al. 1996) Metodicky popracovaná je též determinačně náročná čeleď drabčíkovitých (Staphylinidae; Boháč 1999). Střevlíkovití a drabčíkovití brouci patří k nejpočetnějším čeledím brouků - celkem je známo více než 100 000 druhů z celého světa. Z našeho území je známo asi 600 druhů střevlíků a 1600 druhů drabčíků. Střevlíci a drabčíci se vyskytují prakticky ve všech typech terestrických ekosystémů. Asi polovina druhů žije v opadu a tvoří důležitou součást půdní fauny. Počet druhů střevlíků a drabčíků náročných na vlastnosti prostředí daleko převažuje nad ubikvistními druhy žijícími i v člověkem silně ovlivněném prostředí. Náročnější druhy specializované k prostředí biotopů, které osidlují, citlivě reagují na jejich změny. 9

Oproti původní představě byla data analyzována pouze jednoduchými metodami, a to z důvodu malé početnosti nalezených lesních druhů a limitů území, spočívajících v malé ploše realizovaných prvků. Vícerozměrné analýzy bude vhodné provést dodatečně při dalších získaných datech, případně při srovnání s dalšími lokalitami. 3 CHARAKTERISTIKA VYBRANÝCH PRVKŮ ÚSES Celkem je monitorováno pět nenavazujících území s realizovanými prvky, a to okolí Bohušova (1 7), okolí Kašnice (8), okolí Rusína (9 10), okolí Hrozové (11 12) na Osoblaze a okolí Lichnova (13 15) u Horního Benešova. Cílem je hodnotit území v zalesněné krajině a v převažující zemědělské oblasti, sledovat plochy ÚSES s mladými výsadbami a staršími porosty. Další rozlišení je provedeno dle propojení ÚSES s okolními lesními celky (jedna propojená, jedna napojená a jedna oddělená), v rámci kterých je modelově vymezeno celkem šest lokalit (vždy daný okraj plochy ÚSES, tj. dvě lokality na jednu plochu ÚSES) a šest lokalit přirozených lesních celků (z toho tří napojených na ÚSES). Blíže viz obr. č. 1 s lokalitou č. 13 15 u Lichnova. Níže vybrané lokality mají charakter liniové výsadby s min. délkou 200 m (délka činí 250 až 800 m). Jsou sledovány plochy ÚSES a IP v krajině s a) malým (celkem 8 ploch) a b) velkým plošným zastoupením lesních celků v okolí (celkem 7 ploch), tj. 15 vybraných ploch. Jsou sledovány tři typy liniových výsadeb a) linie spojující dva lesní biotopy, b) linie nespojující, avšak napojené na lesní biotop, c) linie bez kontaktu s lesním biotopem. Výsledkem je 17 částí nenapojených na lesní porost a 13 částí napojených na lesní porost. Jsou sledovány různé věkové struktury ÚSES od nejmladších po starší porosty (stáří jednotlivých prvků je 1 13 let). 10

Obr. č. 1 Jedno z vybraných území (Lichnov, okres Bruntál) se třemi vymezenými plochami ÚSES v požadovaných kategoriích. 11

3.1 IP 24 OSOBLAHA Nachází se v k. ú. Osoblaha (p. č. 920/06), Nová Ves u Bohušova (p. č. 86/2 a 86/5), Karlov u Bohušova (p. č. 476/3), celková plocha činí 0,5655 ha + 0,4650 + 0,6150 = 1,6455 ha. IP byl realizován z Programu péče o krajinu (AOPK Ostrava). Tab. č. 1A: IP 24 A - skladba a počty dřevin (podle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 2.450 dub letní Quercus robur 55 1.348 9,00 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 368 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 122 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 122 12,50 Q 51-80 hrušeň obecná Pyrus communis 2 49 35,00 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 122 10,00 Q 51-70 jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 2 49 35,00 Q 51-80 jabloň lesní Malus sylvestris 2 49 35,00 Q 51-80 topol osika Populus tremula 2 49 9,50 PK 51-80 javor mléč Acer platanoides 2 50 10,50 Q 51-70 třešeň ptačí Cerasus avium 5 122 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 810 hloh obecný Crataegus monogyna 30 243 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 5 41 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 81 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 243 25,00 KO 1,5 javor babyka Acer campestre 5 40 40,00 Q 51-80 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 80 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 81 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 3.260 Tab. č. 1B: IP 24 B - skladba a počty dřevin (podle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 2.020 dub letní Quercus robur 55 1.111 9,00 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 303 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 101 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 101 12,50 Q 51-80 hrušeň obecná Pyrus communis 2 40 35,00 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 101 10,00 Q 51-70 jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 2 40 35,00 Q 51-80 jabloň lesní Malus sylvestris 2 40 35,00 Q 51-80 topol osika Populus tremula 2 41 9,50 PK 51-80 javor mléč Acer platanoides 2 41 10,50 Q 51-70 třešeň ptačí Cerasus avium 5 101 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 650 hloh obecný Crataegus monogyna 30 195 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 5 38 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 65 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 195 25,00 KO 1,5 javor babyka Acer campestre 5 37 40,00 Q 51-80 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 65 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 65 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 2.670 13

Celkové náklady 250.000 + 210.000 + 247.011 = 707.011,- Kč. Realizace (oplocení a výsadba) podzim 2007. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. Následná péče a dosadby žádné. IP (interakční prvek) byl realizován ve třech částech. Tab. č. 1C: IP 24 C - skladba a počty dřevin (podle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 2.670 dub letní Quercus robur 55 1.468 9,00 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 401 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 134 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 134 12,50 Q 51-80 hrušeň obecná Pyrus communis 2 53 35,00 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 134 10,00 Q 51-70 jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 2 53 35,00 Q 51-80 jabloň lesní Malus sylvestris 2 53 35,00 Q 51-80 topol osika Populus tremula 2 53 9,50 PK 51-80 javor mléč Acer platanoides 2 53 10,50 Q 51-70 třešeň ptačí Cerasus avium 5 134 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 850 hloh obecný Crataegus monogyna 30 255 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 5 42 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 85 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 255 25,00 KO 1,5 javor babyka Acer campestre 5 43 40,00 Q 51-80 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 85 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 85 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 3.520 Interakční prvek IP 24 Osoblaha je dlouhý 1.130 m a široký 15 m. Byl založen v roce 2007 uprostřed rozlehlých polí podél polní cesty. Sestával ze tří nestejně dlouhých částí (24A = 377 m, 24B = 310 m a 24C = 410 m), pro které byla navržena stejná skladba dřevin a stejný spon. Výsadba byla provedena na orné půdě, která byla před vlastní výsadbou dřevin oseta travní směsí s dominantní kostřavou červenou. Žádná následná péče prováděna nebyla, ani vylepšování porostů. Ačkoliv byly výsadby prováděny na podzim 2007 ve všech částech tohoto dlouhého IP současně, po třech letech je stav v jednotlivých částech (oplocenkách) částečně odlišný, nikoliv však v ujímavosti a stavu dřevin, ale především v celkovém stavu vegetace. Situaci lze vysvětlit odlišnými podmínkami polí, resp. plodinami, které na těchto částech byly před výsadbou dřevin v roce 2007 a v letech předchozích. Tomu odpovídala v půdě odpočívající zásoba semen plevelů. Na ploše IP 24A bylo v roce 2007 obilí, na ploše IP24B a 24C byla řepa. Celý IP24 je situován podél polní cesty, přičemž větší část IP 24A je na SV od cesty a cesta je v tomto úseku travnatá, celá část IP24B a IP 24C jsou JZ od polní cesty, která byla v tomto úseku v období prováděného botanického průzkumu v létě 2010 prakticky bez vegetace. Proto jsme SZ úsek travnaté cesty zahrnuli v druhovém přehledu jako samostatnou lokalitu. Pro podrobný botanický průzkum byla celá plocha IP24 a její navazující okolí rozčleněna na pět segmentů, které jsou dále charakterizovány. V každém z nich byl opakovaně prováděn floristický průzkum a v každém z nich byl zapsán reprezentativní fytocenologický snímek (1/1 a 2/1). 14

3.2 LBK KARLOV Pro dané území byly v roce 1995 zpracovány jednoduché pozemkové úpravy, které lokální biokoridor - přesně v intencích generelu ÚSES - vymezily. V roce 1996 byla tato plocha zaměřena geometrickým plánem. Parcela tímto projektem řešené části lokálního biokoridoru má tedy číslo 476/23 k. ú. 606626 Karlov u Bohušova a má výměru 10.373 m 2. Na realizaci LBK Karlov bylo Pozemkovým úřadem Bruntál zadáno zpracování prováděcího projektu a v roce 2001 byl tento projekt z prostředků PÚ Bruntál také realizován. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. Výsadba dřevin byla prováděna do předem travou oseté plochy, jako osivo byl použit kulturní jílek. Vymezená plocha LBK byla po osetí travní směsí oplocena 160 cm vysokým ocelovým lesním pletivem Bulvark, uchyceným na dřevěných kůlech. Aby dlouhá oplocená plocha nebyla nepřekonatelnou bariérou pro zvěř, bylo uprostřed vymezeného pruhu oplocení na 10 m přerušeno a v tomto neoploceném prostoru byly vysazené dřeviny chráněny proti zvěři individuálními plastovými obaly 120 cm vysokými. V roce 2008 bylo oplocení odstraněno. Vysazováno bylo do předem trávou oseté a 160 cm pletivem oplocené plochy. Následující roky po výsadbě probíhalo ožínání a na podzim vždy proběhla dosadba 10% sazenic. Vysazené dřeviny: dub, lípa, jasan, třešeň, jeřáb, habr, bříza, svída, trnka, hloh, růže, líska, ptačí zob. Ujímavost byla velmi dobrá, první roky hynuly vinou letních přísušků především duby, také proto, že zde byly sázeny vysoké odrostky (80+ a 120+). Tab. č. 2: Tabulka vysazovaných dřevin (podle projektu) český název latinský název % zastoupení počet poznámka sazenic sazenice stromů 70+ celkem 4.148 ks dub letní Quercus robur 60 2489 70+ lípa srdčitá Tilia cordata 10 415 70+ jasan ztepilý Fraxinus excelsior 10 415 80+ třešeň ptáčnice Cerasus avium 10 415 60+ jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 5 207 70+ habr obecný Carpinus betulus 5 207 70+ sazenice keřů 3/1 celkem 1.015 ks svída krvavá Swida sanguinea 20 203 3/1 trnka obecná Prunus spinosa 20 203 2/1 hloh obecný Crataegus monogyna 20 203 3/1 růže šípková Rosa canina 20 203 2/1 líska obecná Corylus avellana 20 203 2/1 celkem sazenic dřevin 5.163 ks V následujících třech letech po realizaci byla prováděna následná péče spočívající v ožínání a vylepšování. V roce 2002 bylo provedeno 1x ožínání a na podzim výsadba 250 dubů místo uhynulých. V roce 2003 byla v létě výsadba ožínána dvakrát a na podzim bylo dosazeno 200 dubů. V roce 2004 byla v létě výsadba ožínána dvakrát a na podzim bylo dosazeno 100 dubů a 100 lip. V současnosti je celá výsadba velmi zdařilá, dobře odrůstající, s vysokými přírůstky, se zapojeným dřevinným patrem a velmi dobře vyvinutým pláštěm z vysazených keřů. Porost je vyhledávaným úkrytem lovné zvěře a slouží jako větrolam, v zimě se na jeho obou stranách tvoří velké sněhové závěje. Pro botanický průzkum, který zde byl prováděn během vegetační sezóny 2010, jsme na této lokalitě vyčlenili čtyři segmenty. Celkem byly na této lokalitě zapsány fytocenologické snímky č. 3/2, 4/2 a 5/2. 15

3.3 IP 67 BOHUŠOV V roce 2004 byla pro AOPK zpracována podrobná studie Obnova ekologické stability krajiny na Osoblažsku (Bureš et a. 2004). V této studii byla navržena k realizaci celá řada prvků ÚSES, a to jak biokoridorů, tak i interakčních prvků. Většina navrhovaných interakčních prvků měla významné protierozní funkce, a pokud byla navržena s liniovým charakterem (o šířce 15 m), plnila současně funkci biokoridoru spojovacího prvku v propojené síti ÚSES. Od roku 2005 byly každoročně některé nově navrhované interakční prvky vysazovány. Tab. č. 3: Počty vysazených dřevin (dle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 4.200 dub letní Quercus robur 55 2.310 9,00 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 630 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 210 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 210 12,50 Q 51-80 hrušeň obecná Pyrus communis 2 84 35,00 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 210 10,00 Q 51-70 jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 2 84 35,00 Q 51-80 jabloň lesní Malus sylvestris 2 84 35,00 Q 51-80 topol osika Populus tremula 2 84 9,50 PK 51-80 javor mléč Acer platanoides 2 84 10,50 Q 51-70 třešeň ptačí Cerasus avium 5 210 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 1.380 hloh obecný Crataegus monogyna 30 414 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 5 69 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 138 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 414 25,00 KO 1,5 javor babyka Acer campestre 5 69 40,00 Q 51-80 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 138 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 138 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 5.580 Porosty dřevin byly zakládány většinou na stávající orné půdě. Vymezená (geodeticky zaměřená) plocha byla připravena kultivátorováním a vláčením a následně oseta nízkou a hustou travní směsí. Po zasetí trávy byla plocha uválcována a prostor byl celý oplocen lesnickým uzlíkovým pletivem Bulvark 160 cm vysokým, uchyceným na 220 cm dřevěných kůlech zatlučených 4 m od sebe. Do oseté a oplocené plochy byly po vzejití trávy vysazovány dřeviny ve sponu 130 x 130 cm, nepravidelně, ne v řádcích, v daném druhovém poměru (směsi). Po obvodu oplocené plochy 100 cm od oplocení a v řádku 1 m od sebe byly vysazovány keře, aby vytvořily souvislý plášť. Krajní sazenice stromů byly sázeny od keřů 1 m daleko. Všechny dřeviny byly okamžitě po výsadbě dostatečně zality. Ke všem vysazeným dřevinám byly bezprostředně po vysázení zatlučeny vyznačovací kolíky 50 90 cm vysoké. Interakční prvek č. 67 tvoří významnou spojnici procházející prostředkem vrcholové plošiny severozápadně od Bohušova, daleko od biokoridorů. S lokálními biokoridory na severu je spojen přes IP 69, na jih na něj navazuje IP 68 a IP 70. Interakční prvek 67 má významnou ekologickou a protierozní funkci. Interakční prvek č. 67 je dlouhý celkem 665 m; většina jeho plochy je na parcele 1000/1 v k. ú. Bohušov, malý 75 dlouhý úsek, kterým navazuje na les u Bohušova, leží na parcele 761/1 k. ú. Bohušov. Celková plocha tohoto prvku je 0,9975 ha. Realizace IP 64 proběhla na 16

podzim 2008, následná péče nebyla prováděna. Prvek byl realizován z programu MŽP Péče o krajinu. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. Realizace IP 67 proběhla na podzim 2008, následná péče (ožínání, dosadby) prováděny nebyly. Prvním rokem byl úhyn sazenic odhadován do 10%, druhým rokem méně. Ačkoliv byla celá plocha před výsadbou dřevin oseta travní směsí (s převahou kostřavy červené), patrně vlivem časného nástupu zimy nebo špatného osiva jen velmi málo trávy vzešlo a plocha mezi sazenicemi zarůstala plevely. Vzhledem k tomu, že jsou všechny výsadby oploceny a oplocení je často (i v zimě) kontrolováno, nebylo zjištěno žádné poškození výsadeb zvěří. Pro botanický průzkum, který zde byl prováděn během vegetační sezóny 2010, jsme na této lokalitě vyčlenili pět segmentů. Celkem byly na této lokalitě zapsány fytocenologické snímky č. 6/3 a 7/3. 3.4 IP 69 BOHUŠOV V roce 2004 byla pro AOPK zpracována podrobná studie Obnova ekologické stability krajiny na Osoblažsku (Bureš et a. 2004). V této studii byla navržena k realizaci celá řada prvků ÚSES, a to jak biokoridorů, tak i interakčních prvků. Většina navrhovaných interakčních prvků měla významné protierozní funkce, a pokud byla navržena s liniovým charakterem (o šířce 15 m), plnila současně funkci biokoridoru spojovacího prvku v propojené síti ÚSES. Od roku 2005 byly každoročně některé nově navrhované interakční prvky vysazovány. Tab. č. 4: Počty vysazených dřevin (dle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 2.090 dub letní Quercus robur 55 1.150 9,00 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 313 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 104 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 104 12,50 Q 51-80 hrušeň obecná Pyrus communis 2 42 35,00 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 104 10,00 Q 51-70 jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 2 42 35,00 Q 51-80 jabloň lesní Malus sylvestris 2 42 35,00 Q 51-80 topol osika Populus tremula 2 42 9,50 PK 51-80 javor mléč Acer platanoides 2 43 10,50 Q 51-70 třešeň ptačí Cerasus avium 5 104 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 670 hloh obecný Crataegus monogyna 30 200 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 5 34 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 67 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 200 25,00 KO 1,5 javor babyka Acer campestre 5 34 40,00 Q 51-80 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 67 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 68 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 2.760 Porosty dřevin byly zakládány většinou na stávající orné půdě. Vymezená (geodeticky zaměřená) plocha byla připravena kultivátorováním a vláčením a následně oseta nízkou a hustou travní směsí. Po zasetí trávy byla plocha uválcována a prostor byl celý oplocen lesnickým uzlíkovým pletivem Bulvark 160 cm vysokým uchyceným na 220 cm dřevěných kůlech zatlučených 4 m od sebe. Do oseté a oplocené plochy byly po vzejití trávy vysazovány 17

dřeviny ve sponu 130 x 130 cm, nepravidelně, ne v řádcích, v daném druhovém poměru (směsi). Po obvodu oplocené plochy 100 cm od oplocení a v řádku 1 m od sebe byly vysazovány keře, aby vytvořily souvislý plášť. Krajní sazenice stromů byly sázeny od keřů 1 m daleko. Všechny dřeviny byly okamžitě po výsadbě dostatečně zality. Ke všem vysazeným dřevinám byly bezprostředně po vysázení zatlučeny vyznačovací kolíky 50 90 cm vysoké. Interakční prvek č. 69 je dlouhý 322 m a leží na parcele 761/1 v k. ú. Bohušov. Celková plocha vymezená na parcele 761/1 pro tento prvek je 4830 m 2. Realizace proběhla na podzim 2007 a na jaře 2008, následná péče prováděna nebyla. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. Osetí vymezené plochy a její oplocení bylo provedeno na podzim 2007, výsadba dřevin na jaře 2008. Patrně právě z těchto důvodů se stačila vysetá kostřava dostatečně rozrůst a v současnosti vytváří mezi dřevinami téměř souvislý porost. Přesto se v něm uchytily plevely (včetně osetu). Úhyn vysazených sazenic byl v prvním roce cca 5%, k poškození výsadeb zvěří nedošlo, dřeviny zdárně odrůstají. Pro botanický průzkum, který zde byl prováděn během vegetační sezóny 2010, jsme na této lokalitě vyčlenili tři segmenty. Celkem byl na této lokalitě zapsán fytocenologický snímek č. 8/4. 3.5 IP 70 BOHUŠOV V roce 2004 byla pro AOPK zpracována podrobná studie Obnova ekologické stability krajiny na Osoblažsku (Bureš et a. 2004). Tab. č. 5: Tabulka vysazených dřevin (podle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 1.627 dub letní Quercus robur 55 895 9,00 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 244 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 81 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 81 12,50 Q 51-80 hrušeň obecná Pyrus communis 2 33 35,00 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 81 10,00 Q 51-70 jeřáb ptačí Sorbus aucuparia 2 33 35,00 Q 51-80 jabloň lesní Malus sylvestris 2 33 35,00 Q 51-80 topol osika Populus tremula 2 33 9,50 PK 51-80 javor mléč Acer platanoides 2 33 10,50 Q 51-70 třešeň ptačí Cerasus avium 5 80 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 520 hloh obecný Crataegus monogyna 30 156 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 5 26 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 52 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 156 25,00 KO 1,5 javor babyka Acer campestre 5 26 40,00 Q 51-80 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 52 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 52 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 2.147 V této studii byla navržena k realizaci celá řada prvků ÚSES, a to jak biokoridorů, tak i interakčních prvků. Většina navrhovaných interakčních prvků měla významné protierozní funkce, a pokud byla navržena s liniovým charakterem (o šířce 15 m), plnila současně funkci biokoridoru spojovacího prvku v propojené síti ÚSES. Od roku 2005 byly každoročně některé nově navrhované interakční prvky vysazovány. Pro interakční prvek č. 70 je 18

významná okolnost, že spojuje doplňovaný interakční prvek 68 s lesním komplexem v údolí Karlovského potoka, v němž je vytyčen lesní biokoridor, který je funkční. Pokud se podaří realizovat prvky 67, 68, 69 a 70, budou spojeny stávající funkční součásti ÚSES přes rozlehlá pole od severu k jihu. Porosty dřevin byly zakládány většinou na stávající orné půdě. Vymezená (geodeticky zaměřená) plocha byla připravena kultivátorováním a vláčením a následně oseta nízkou a hustou travní směsí. Po zasetí trávy byla plocha uválcována a prostor byl celý oplocen lesnickým uzlíkovým pletivem Bulvark 160 cm vysokým uchyceným na 220 cm dřevěných kůlech zatlučených 4 m od sebe. Do oseté a oplocené plochy byly po vzejití trávy vysazovány dřeviny ve sponu 130 x 130 cm, nepravidelně, ne v řádcích, v daném druhovém poměru (směsi). Po obvodu oplocené plochy 100 cm od oplocení a v řádku 1 m od sebe byly vysazovány keře, aby vytvořily souvislý plášť. Krajní sazenice stromů byly sázeny od keřů 1 m daleko. Všechny dřeviny byly okamžitě po výsadbě dostatečně zality. Ke všem vysazeným dřevinám byly bezprostředně po vysázení zatlučeny vyznačovací kolíky 50 90 cm vysoké. Interakční prvek č. 70 je dlouhý 250 m a leží na parcele 1255 v k. ú. Bohušov. Celková plocha vymezená na parcele 1255 pro tento prvek je 3750 m 2. Prvek byl realizován na podzim 2007 a na jaře 2008 z programu MŽP Péče o krajinu. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. Osetí vymezené plochy a její oplocení bylo provedeno na podzim 2007, výsadba dřevin na jaře 2008. Patrně právě z těchto důvodů se stačila vysetá kostřava dostatečně rozrůst a v současnosti vytváří mezi dřevinami téměř souvislý porost. Přesto se v něm uchytily plevely (včetně osetu). Úhyn vysazených sazenic v prvním roce nedosáhl ani 3%, k poškození výsadeb zvěří nedošlo, dřeviny zdárně odrůstají. Mezi vysazenými dřevinami se již v roce 2009 objevila z přirozeného náletu jíva. Pro botanický průzkum, který zde byl prováděn během vegetační sezóny 2010, jsme na této lokalitě vyčlenili čtyři segmenty. Vypracován byl fytocenologický snímek č. 9/5. 3.6 IP KARLOV PŘÍKOP V roce 2004 byla pro AOPK zpracována podrobná studie Obnova ekologické stability krajiny na Osoblažsku (Bureš et a. 2004). V této studii byla navržena k realizaci celá řada prvků ÚSES, a to jak biokoridorů, tak i interakčních prvků. Většina navrhovaných interakčních prvků měla významné protierozní funkce, a pokud byla navržena s liniovým charakterem (o šířce 15 m), plnila současně funkci biokoridoru spojovacího prvku v propojené síti ÚSES. Od roku 2005 byly každoročně některé nově navrhované interakční prvky vysazovány. Porosty dřevin byly zakládány většinou na stávající orné půdě. Vymezená (geodeticky zaměřená) plocha byla připravena kultivátorováním a vláčením a následně oseta nízkou a hustou travní směsí. Po zasetí trávy byla plocha uválcována a prostor byl celý oplocen lesnickým uzlíkovým pletivem Bulvark 160 cm vysokým uchyceným na 220 cm dřevěných kůlech zatlučených 4 m od sebe. Do oseté a oplocené plochy byly po vzejití trávy vysazovány dřeviny ve sponu 130 x 130 cm, nepravidelně, ne v řádcích, v daném druhovém poměru (směsi). Po obvodu oplocené plochy 100 cm od oplocení a v řádku 1 m od sebe byly vysazovány keře, aby vytvořily souvislý plášť. Krajní sazenice stromů byly sázeny od keřů 1 m daleko. Všechny dřeviny byly okamžitě po výsadbě dostatečně zality. Ke všem vysazeným dřevinám byly bezprostředně po vysázení zatlučeny vyznačovací kolíky 50 90 cm vysoké. Celý nově vysázený interakční prvek je dlouhý celkem 367 m a široký 15 m. Celková připravovaná, osévaná a oplocovaná plocha podle projektu byla 5.505 m 2, celková délka oplocení bude 764 m. Plocha interakčního prvku byla vytyčena po geodetickém zaměření. Dotýká se několika parcel na k. ú. Karlov u Bohušova: 168/3, 174/1, 174/9 a 174/11. 19

Tab. č. 6: IP Karlov příkop, skladba a počty dřevin (podle projektu) % počet český název latinský název cena poznámka zastoupení sazenic sazenice stromů celkem 2.363 dub letní Quercus robur 60 1.418 13,80 PK 51-80 lípa srdčitá Tilia cordata 15 354 10,00 Q 51-80 bříza bradavičnatá Betula verrucosa 5 119 11,00 Q 51-70 habr obecný Carpinus betulus 5 118 14,40 Q 51-80 jasan ztepilý Fraxinus excelsior 5 118 7,20 Q 51-70 olše lepkavá Alnus glutinosa 5 118 7,70 PK 51-80 třešeň ptačí Cerasus avium 5 118 12,00 Q 51-80 sazenice keřů celkem 764 hloh obecný Crataegus monogyna 30 230 35,00 PK 3,1 svída krvavá Swida sanguinea 10 76 35,00 PK 3/1 růže šípková Rosa canina 10 76 25,00 KO 1,5 trnka obecná Prunus spinosa 30 230 25,00 KO 1,5 ptačí zob obecný Ligustrum vulgare 10 76 25,00 ROOT 51-80 líska obecná Corylus avellana 10 76 35,00 K5 51-80 celkem sazenic dřevin 3.127 Realizace tohoto interakčního prvku proběhla na podzim 2009, následná péče (ožínání, dosadby) prováděny nebyly. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. Prvním rokem po realizaci byl úhyn sazenic odhadován do 10%. Mezi sazenicemi je rok po výsadbě zapojený porost vysetého jílku, plevelů zatím minimum. Poškození zvěří pozorováno nebylo. Prvek byl realizován z programu MŽP Péče o krajinu. Pro botanický průzkum, který zde byl prováděn během vegetační sezóny 2010, jsme na této lokalitě vyčlenili čtyři segmenty. 3.7 IP 64 NOVÁ VES V roce 2004 byla pro AOPK zpracována podrobná studie Obnova ekologické stability krajiny na Osoblažsku (Bureš et a. 2004). V této studii byla navržena k realizaci celá řada prvků ÚSES, a to jak biokoridorů, tak i interakčních prvků. Většina navrhovaných interakčních prvků měla významné protierozní funkce, a pokud byla navržena s liniovým charakterem (o šířce 15 m), plnila současně funkci biokoridoru spojovacího prvku v propojené síti ÚSES. Od roku 2005 byly každoročně některé nově navrhované interakční prvky vysazovány. Porosty dřevin byly zakládány většinou na stávající orné půdě. Vymezená (geodeticky zaměřená) plocha byla připravena kultivátorováním a vláčením a následně oseta nízkou a hustou travní směsí. Po zasetí trávy byla plocha uválcována a prostor byl celý oplocen lesnickým uzlíkovým pletivem Bulvark 160 cm vysokým uchyceným na 220 cm dřevěných kůlech zatlučených 4 m od sebe. Do oseté a oplocené plochy byly po vzejití trávy vysazovány dřeviny ve sponu 130 x 130 cm, nepravidelně, ne v řádcích, v daném druhovém poměru (směsi). Po obvodu oplocené plochy 100 cm od oplocení a v řádku 1 m od sebe byly vysazovány keře, aby vytvořily souvislý plášť. Krajní sazenice stromů byly sázeny od keřů 1 m daleko. Všechny dřeviny byly okamžitě po výsadbě dostatečně zality. Ke všem vysazeným dřevinám byly bezprostředně po vysázení zatlučeny vyznačovací kolíky 50 90 cm vysoké. Celý IP 64 byl geodeticky zaměřen podél stávající polní cesty v k. ú. Nová Ves u Bohušova. Zasahuje na parcely: 22/13, 22214, 222/66, 222101, 222/132 a 260/2. Realizace proběhla na podzim 2006 z prostředků programu MŽP Péče o krajinu. Následná péče prováděna nebyla. Autorem prováděcího projektu i vlastní realizace byl RNDr. Leo Bureš. 20