6 STØECHY Zde bylo pøi zateplení støechy obnoveno veškeré la ování. 6.1 Šikmé støechy Šikmá støecha ve spojení s šupinovitou krytinou byla po staletí jedinou možností, jak chránit budovy pøed velkým množstvím srážek. A je stále vhodná i dnes. Pùdní prostory døíve èasto nebyly využívány k obytným úèelùm, nýbrž ke skladování a sušení. Tyto prostory proto byly dobøe vìtrané a nebyly izolované. V panských domech sloužily mansardy také jako ménì hodnotné obytné místnosti pro personál. Tyto komory sice poskytovaly ochranu pøed deštìm, tepelná izolace v tìchto vìtšinou nevytápìných místnostech však byla opomíjena. Až do padesátých let 20. století byl krov vìtšinou tvoøen jen tenkými, omítnutými deskami z døevité vlny nebo rákosovými deskami. Pozdìji se na pùdní prostory zaèalo pohlížet jako na plnohodnotné nebo dokonce zvláštì atraktivní obytné místnosti a podle toho byly také vybavovány. Kritéria analýzy stavu Na rozdíl od vnìjších stìn domu se v pøípadì støechy nabízí otázka, zda je smysluplnìjší starou støechu zachovat nebo ji nahradit novou. Pøi tomto rozhodování je kromì stavu existující konstrukce rozhodující také pozdìjší používání a stavebnì právní situace. Doporuèuje se provést ve fázi plánování srovnávací výpoèet nákladù/užitku. Zùstane-li krov zachován, mìl by se stav hodnotit podle následujících kritérií: l Nosná konstrukce Jedná se o krokvovou nebo vaznicovou støešní konstrukci? To má význam, jestliže se krokve pøemis ují nebo vymìòují (napøíklad u støešních oken v ploše støechy nebo vikýøù). Je tøeba zkontrolovat polohu a výšku vaznic nebo hambalkù, které je pøípadnì nutno pøemístit v zájmu zachování minimální výšky místnosti, stejnì jako stabilitu celého krovu vèetnì stropu nejvyššího podlaží. Ty musí být schopny zachytit vyšší zatížení budovaného podkroví. Je nutné peèlivì prohlédnout, zda krov není poškozen vlhkostí nebo napaden houbami èi škùdci, pøípadné škody je tøeba odstranit. Rozmìry stávajících krokví urèují nosnost a dodateèné potøebné výšky pro tepelnìizolaèní hodnoty, kterých se má dosáhnout. Ve vìtšinì pøípadù výška krokve nestaèí k umístìní potøebné izolace. Potøebný nárùst lze výbornì spojit s eventuální nutností zesílení krokví. 108

l Krytina Zbytková hodnota materiálu stávající krytiny se èasto pøeceòuje. Jsou-li støešní tašky starší než 30 let, pøedevším jsouli zatøené maltou, krytina se skládá z materiálu obsahujícího azbest, chybí druhá tìsnicí rovina (difuzní bezkontaktní støešní fólie, difuzní kontaktní støešní fólie, spodní støecha) nebo vnitøní konstrukce vykazuje poškození vlhkostí, je vhodná nová krytina. Èištìní, tøídìní a opìtovné použití starých tašek je vhodné jen v pøípadì svépomoci. l Napojení støechy U bodù napojení na vnìjší stìny (okapy, štíty, pøesahy støechy) je tøeba ujasnit, jaké konstrukèní a výtvarné dùsledky má zdvojení krokví. Jestliže se v téže stavební fázi obnovuje fasáda, vzniká nìkolik nestejných možností. l Konstrukce pùdní èásti Kvalita vnitøní konstrukce je ve vìtšinì pøípadù objektivnì spíše nízká, protože vnitøní povrchy vìtšinou neodpovídají dnešním požadavkùm na vzduchotìsnost, ani nelze oèekávat rozhodující pøíspìvek k energetické kvalitì støechy. Dùležitá funkce spoèívá v tom, že prostor pùdy zùstane bez neèistot a mùže probìhnout sanace z venku v obývaném stavu. Izolaèní rohože byly èasto vtlaèeny mezi krokve tak, že nad izolací nebyla žádná prùchozí vzduchová vrstva. Tuhé rohože mezi starými, zdeformovanými krokvemi èasto vykazují štìrbiny a tepelné mosty. Parozábrana na vnitøní stranì nebyla ani èistì položena, ani pøilepena. U rohoží z minerálních vláken laminovaných hliníkovými fóliemi byla hliníková fólie dokonce èasto umístìna na vnìjší stranì izolace. Je-li izolace v rámci sanace volnì pøístupná, mìla by se odstranit a kontrolovanì zlikvidovat. l Vedlejší aspekty Rozhodnutí o druhu konstrukce nové støechy závisí na tom, zda se sanace provádí v obývaném nebo neobývaném stavu a zda práce budou provádìny pøevážnì odbornou firmou nebo svépomocí. Je tøeba brát v úvahu také organizaci staveništì, napøíklad pøístupnost, skladování stavebních materiálù atd. Cíle a možnosti Energetické standardy U žádného konstrukèního dílu budovy nelze s pomìrnì nízkými náklady dosáhnout tak vysokých standardù izolace jako u støechy. Jelikož témìø všechny støechy je nutno dovnitø nebo ven zdvojit, nemìlo by se na této dodateèné vrstvì šetøit. Z hlediska nákladù sotva záleží na tom, jestli zdvojení èiní 8, 12 nebo 16 cm, pokud nejsou zapotøebí žádné dodateèné pracovní kroky. Tab. 6.1 ukazuje škálu tlouštìk izolace pøi rùzné tepelné vodivosti izolaèních materiálù. Tlouš ky izolace pro šikmé støechy (cm) Standard Skupina tepelné vodivosti (WLG) 040 035 030 025 Požadavky EnEV 18 cm 16 cm 14 cm 11 cm pro staré stavby EnEV 22 cm 19 cm 17 cm 14 cm pro novostavby Pasivní dùm 40 cm 35 cm 30 cm 25 cm Doporuèeno 28 40 24 32 21 28 18 25 cm cm cm cm Konstrukèní standardy Pøi pokrytí hlinìnými taškami, betonovými taškami nebo vlnitými deskami existují v závislosti na sklonu støechy a druhu krytiny rozdílné požadavky na druhou rovinu odvádìjící vodu. Pøi vìtším sklonu støechy se u novostaveb a pøi sanaci instalují difuznì otevøené podklady z rouna, fólie nebo asfaltované mìkké døevovláknité desky, vodotìsná spodní støecha je nutná jen u malých sklonù nebo plochých støech. Obì provedení zajistí, že vlhkost pronikající škvírami v krytinì (poletující sníh, déš ) je kontrolovanì odvádìna a nemùže kapat na konstrukci umístìnou pod ní. V minulosti se k tomu úèelu používala krytinová lepenka (asfaltová) s døevìným obednìním nebo bez nìho, fólie (hydroizolaèní fólie) a v nìkterých krajích olejem napuštìné døevovláknité desky. Støešní lepenka a staré hydroizolaèní fólie mají pomìrnì vysoký difuzní odpor. To vysvìtluje døíve Tab. 6.1 Orientaèní hodnoty pro tlouš ky izolace u šikmých støech (s podílem 15 % døeva pro krokve). Je-li izolace instalována nad krokvemi, vycházejí v konkrétních pøípadech menší tlouš ky izolace. 109

Tab. 6.2 Definice pojmù: definice pojmù podstøešní bezkontaktní fólie, podstøešní kontaktní fólie a spodní støecha Tab. 6.3 Definice pojmù: difuzní délky podle DIN 4108, èást 3 Definice pojmù: podstøešní bezkontaktní fólie, podstøešní kontaktní fólie a spodní støecha Podstøešní Odtoková vrstva odolná proti dešti bezkontaktní fólie Podstøešní kontaktní fólie Spodní støecha bez požadavkù na difuzi s vìtrací vrstvou ležící pod ní, dnes zøídkakdy používáno Odtoková vrstva odolná proti dešti, difuznì prostupná, která se pokládá pøímo na izolaci. Standardní øešení pro šikmé støechy. Nezbytná vodotìsná vrstva u velmi málo šikmých støech s taškovou krytinou. Je požadováno spodní odvìtrání nebo poèetní dùkaz vnitøní vrstvy bránící difuzi. budované zadní odvìtrání spodní støechy, popø. hydroizolaèní vrstvy. Je-li stará spodní støecha izolována zevnitø, existují podle DIN 7108 tøi možnosti provedení: 1. Mezi izolaci a spodní støechu se instaluje vìtrací vrstva; navíc musí být izolace chránìna parozábranou na stranì místnosti s hodnotou s d 2 m pøed difundující vodní párou. 2. Vzdáte-li se vìtrací vrstvy, musí být hodnota s d 100 m. 3. U konstrukcí, které se liší od 1. nebo 2., je nezbytnì nutný poèetní dùkaz nepøítomnosti kondenzované vody. Definice pojmù podle DIN 4108, èást 3 Difuznì nepropustná vrstva Dosud: parozábrana vrstva, která neumožòuje žádnou difuzi. (s d > 1500 m) Difuznì brzdicí vrstva Dosud: parozábrana vrstva, která omezuje difuzi vodních par do (s d = 0,5 1500 m) tepelné izolace urèitého stavebního dílu. Skuteènì potøebnou brzdicí funkci pronikání par lze urèit jen se znalostí celé konstrukce vrstvy. Difuznì otevøená (prostupná) Kromì jiných funkcí (napø. odvádìní vlhkosti a zábrana proti vìtru) je vrstva (s d 0,5 m) tato vrstva co nejvíc difuzní a umožòuje tak vysychání izolaèní vrstvy. Vysvìtlení k hodnotì s d Norma DIN 4108 udává pro všechny plošné materiály hodnotu s d. Hodnota s d udává tlouš ku vzduchové vrstvy s ekvivalentní difuzí v m. Pøi všech sanaèních pracích je tøeba dosáhnout vzduchotìsnosti konstrukce. Hodí se k tomu pásy z armované stavební lepenky, PP rouna nebo PE fólie instalované na vnitøní stranì izolace a na všech stranách pøilepené. Dodržení požadavkù protipožární ochrany není u støech s tzv. tvrdou krytinou (keramické tašky, bøidlice, betonové tašky) zpravidla žádný problém. Mìkká hoølavá krytina jako døevo, rákos a asfaltové støešní pásy vyžadují v urèitých pøípadech dodržení dodateèné vzdálenosti od obklopující zástavby. Pøi dodateèné výstavbì nebo pøi pøestavbì støechy je tøeba dávat pozor na to, aby byly dodrženy minimální vzdálenosti vikýøù a støešních oken od sousední zástavby pøedepsané z protipožárních dùvodù místními stavebními pøedpisy. Pokud jsou požadované mezní vzdálenosti menší než stávající vikýøe a mìkká støešní krytina, mohou být stavebními úøady požadována kompenzaèní opatøení (tj. dodateèná ochranná opatøení). Pøi dodateèné výstavbì nebo pøestavbì je pro pùdní byty požadována druhá úniková cesta. Další požadavky protipožární ochrany se týkají stìn a stropù ke schodišti a oddìlovacích stìn a stropù mezi místnostmi (viz pøíslušné stavební pøedpisy). Støecha jako souèást pláštì budovy musí vyhovovat požadavkùm protihlukové ochrany na vnìjší stavební díly, které se øídí podle pøíslušné hladiny vnìjšího hluku. S dobrou tepelnou izolací je zpravidla splnìn i požadavek protihlukové ochrany. Jestliže se výstavbou zøídí nová pùdní bytová jednotka, musí být protihluková ochrana prokázána i pro oddìlovací stìny a stropy bytu. 110

8 OKNA Okna jsou nejen nejcitlivìjším prvkem energetické sanace budov, nýbrž také stavebním dílem s nejvìtšími možnostmi vlivu na komfort bydlení. Na jedné stranì okna rozhodujícím zpùsobem spoluurèují vnìjší i vnitøní vzhled budovy, na druhé stranì musí jako souèást vnìjší stìny nebo støechy zaruèovat splnìní požadavkù na zimní i letní tepelnou a protihlukovou ochranu a ochranu pøed povìtrností, a mimo to ještì zajiš ovat bezpeènost pøed vloupáním. Zvláštní význam oken spoèívá v osvìtlení a vìtrání obytných místností a ve vytvoøení vizuálního kontaktu s vnìjším svìtem. Kvalitní, pøirozené osvìtlení vnitøního prostoru podstatnì pøispívá nejen k dobrému zdraví, ale souèasnì vede k úspoøe spotøeby elektrické energie na osvìtlení: zkrátí-li se doba umìlého osvìtlení v prùmìru o dvì hodiny dennì, mùže spotøeba v rodinném domku znaènì klesnout (napø. 700 h/a krát 5 svìtel po 60 W = 210 kwh/a). Struènì øeèeno: okna mají vizuálnì spojovat vnitøní a venkovní prostor, ale klimaticky je oddìlovat. Pøání mít prùhledné plochy vnìjších stìn a velkoryse prosklené budovy kráèí ruku v ruce s rostoucími požadavky na okna a zasklení: do budovy by mìlo pronikat co nejvíce denního svìtla, aniž by bylo nutné vzdát se kvalit izolovaných vnìjších stìn. Razantní vývoj technologie skla (snížení tepelných ztrát z U = 3,0 W/m 2 K u bìžného dvojitého zasklení izolaèním sklem na U = 0,5 W/m 2 K u trojitého zasklení tepelnìochranným sklem) a možnost pøesnì øídit zisky energie a denního svìtla vedly Obr. 8.1 I když ne všude je možný neomezený výhled do dáli, u každé sanace staré stavby existuje šance optimalizovat pohledy ven i dovnitø. k tomu, že okna již nejsou slabým místem na vnìjší stìnì, nýbrž jsou pokládána za nejvšestrannìjší a z výtvarného hlediska nejdùležitìjší stavební díl pláštì budovy. I když nemáte v úmyslu provést zvìtšení nebo zmìnu, dochází k energetickému zlepšení již pøi výmìnì starých oken za nová. Okna s hodnotou U > 1,5 W/m 2 K se dnes již nevyrábìjí. Takovou výmìnu lze v pøíznivém pøípadì provést za jediný den. Pracovní náklady na dùm jsou u všech rùzných standardù pro sklo a rámy stejnì vysoké a také vnitøní a vnìjší pøipojovací body se neliší. U sanace starých domù jsou na rozdíl od novostaveb vnìjší podmínky, jako sousední zástavba, ztvárnìní vnìjšího prostoru, pøíjezdové cesty atd., definovány a tìžko zmìnitelné. Naproti tomu vestavba nových oken a otvorù nabízí øadu možností ztvárnìní, protože kritéria pro vybavení, tvar a velikost oken se v posledních desetiletích zmìnila. 135

Obr. 8.2 Výøez pro svìtlo nad kuchyòským døezem: cílené denní svìtlo nad pracovní deskou, výtvarné sladìní s vnitøním zaøízením a prùhlednost ze severu na jih. Obr. 8.3 Otázka, zda se mají okenní køídla otvírat dovnitø nebo ven, je od zavedení trvale elastických tìsnìní energeticky zcela bezvýznamná. Je zde možno uplatnit osobní oblibu nebo aspekty využívání (kvìtiny, èištìní). Mìlo by se vzít v úvahu, že: l okna otvírající se ven vyžadují zajištìní proti náhlým zmìnám poèasí, tzv. vìtrné háky; K vìtrání místností si okna právì u starých staveb nadále zachovají velkou váhu. V Nìmecku se všechny díly okna tradiènì stavìjí jako pohyblivá køídla, naproti tomu l nemohou být vybavena sklápìcími závìsy (pro trvalé letní vìtrání); l venkovní stranu jednokøídlých oken nelze èistit (problém v horním podlaží); l otevøená okenní køídla jsou bez ochrany vystavena dešti. Okna otevøená ven ovšem pùsobí pøívìtivìji a nepøekážejí v místnosti. v Holandsku dávají pøednost oknùm s malým vìtracím køídlem ve spojení s velkoplošným pevným zasklením, což je cenovì znaènì pøíznivìjší øešení. Tab. 8.1 Projektované cíle a možnosti ztvárnìní pøi výmìnì oken. Pøání/cíle Energetické aspekty Zlepšení energetické bilance a pøirozeného osvìtlení. Zvýšení tepelného a vizuálního komfortu bydlení. Osvìtlení místností Cílené zdùraznìní jednotlivých svìtových stran (ranní/veèerní slunce). Prostorové vztahy Optimalizace vizuálního kontaktu mezi vnitøním a vnìjším prostorem. Pøizpùsobení pohledùm ze sousedství Možnosti ztvárnìní Svìtové strany oken. Velikosti a proporce oken. Druh skla a tlouš ka rámu, popø. podíl rámu. Simulace prùbìhu slunce a vyznaèení hran stínu. Zmìna uspoøádání oken ve stìnì. Velikost, výška a šíøka Opatøení k vizuálnímu zaclonìní ve venkovním prostoru. 136

10 VÝMÌNA TOPENÍ Podobnì jako u tepelné ochrany existují i pøi výrobì tepla a teplé vody velké kvalitativní rozdíly, které je tøeba nejpozdìji od zavedení vyhlášky EnEV 2002 posuzovat diferencovanì. Systém bonusù a malusù vyhodnocuje energetickou úèinnost topného zaøízení a jeho ekologiènost a klasifikuje pomocí ní potøebu primární energie pro zásobování budovy teplem. Tato bilance primární energie bere v úvahu i ztráty pøi transportu a pøevodech energie, než se v topném zaøízení pøevede na teplo. Topné zaøízení se tak stává vedle tepelnìizolaèního standardu pláštì budovy rozhodujícím faktorem pro dosažitelný standard potøeby energie. (viz také kap. 3). V rámci posouzení existujícího stavu je tøeba zjistit, zda stávající topný systém ještì bude staèit budoucím požadavkùm. Nové topení lze koncipovat a optimalizovat na základì analýzy existujícího stavu a stanovení cíle uživatele. Váš kotel je mnohem starší, než si myslíte. I kdyby vydržel ještì 10 let, jeho úèinnost pøemìny energie je na pováženou. Struèný kontrolní seznam (tab. 10.2) umožòuje získat první dojem o kvalitì kotle. Platí-li uvedená kritéria ve více než jednom bodì, vyplatí se uvažovat o novém budoucím zásobování domu teplem. Jakmile je provedena tepelná izolace pláštì budovy moderními prostøedky (kap. 4 až kap. 8), jsou topný kotel i topná tìlesa v dùsledku snížené potøeby tepla pøedimenzovány, což ovšem u topných tìles není nevýhodou. Je-li podíl výkonu kotle a obytné plochy nad orientaèní hodnotou 0,15 kw/m 2, Tab. 10.1 Závislost potøeby primární energie na zvoleném systému topení u sanované starší stavby s danou potøebou topného tepla podle EnEV. V závislosti na volbì topného systému lze požadovanou potøebu primární energie snížit až na jednu tøetinu normální hodnoty. Solární zaøízení Komín/odvod spalin Radiátory Kotel Zásobník teplé vody Solární okruh Obr. 10.1 Nejdùležitìjší souèásti systému topení a pøípravy teplé vody s podporou solární energie. 10.1 Zjištìní existujícího stavu Pøevažující èást starších staveb je již vybavena ústøedním topením. Podíl budov s lokálními topidly je dnes velmi malý. V rámci sanace je pøechod na ústøední vytápìní témìø nevyhnutelný. Data a fakta, která je tøeba zjistit v rámci dùkladného zjištìní existujícího stavu, jsou shrnuta v tab. 10.3. Zjištìní existujícího stavu: kotel Potøeba primární energie u rùzných kombinací topného systému podle pøedpisu EnEV Pokrytí potøeby energie Bez Se solárním Se solárním S ventilaèním k topení pomocí tìchto dodateèných zaøízením zaøízením zaøízením topných zaøízení opatøení pro teplou pro pøípravu s rekuperací užitkovou teplé vody tepla vodu a podporou topení Nízkoteplotní plynový kotel 100 % 88 % 81 % 85 % Nízkoteplotní olejový kotel 100 % 88 % 81 % 85 % Plynový kondenzaèní kotel 92 % 80 % 73 % 79 % mimo tepelný plášt Plynový kondenzaèní kotel 89 % 78 % 72 % 77 % uvnitø tepelného pláštì Peletový kotel 33 % 30 % 28 % 34 % Tepelné èerpadlo zemì-voda 63 % 56 % 52 % 57 % Elektrický pøímotop 158 % 146 % 133 % 125 % 173

Požadavky pøedpisu EnEV 2002/2007 Vyhláška pro úspory energie EnEV 2002/2007 pøedepisuje náhradu starých kotlù (> 4 kw a < 400 kw), které byly uvedeny do provozu pøed 1. 10. 1978, kondenzaèními nebo nízkoteplotními kotly. Pøístupná neizolovaná vedení v nevytápìných prostorech musela být do 31. 12. 2006 dodateènì izolována. Výjimky: pokud byl hoøák nainstalován po 1. 1. 1996, prodlužuje se lhùta pro výmìnu do 31. 12. 2008. tedy nad hodnotou 15 kw výkonu kotle na 100 m 2 obytné plochy, lze v každém pøípadì doporuèit výmìnu kotle, i když roèní mìøení zplodin kominíkem potvrzuje ještì pøijatelné ztráty. Všechny pøedimenzované kotle vykazují podstatnì menší topenáøskou úèinnost a vyšší ztráty z prostojù a pohotovostní ztráty než moderní kondenzaèní kotle. V dùsledku pøedimenzování pracují staré kotle daleko pod jmenovitým výkonem, a tudíž se silnì sníženým koeficientem využití (obr. 10.8). Výmìnu kotle opravòuje také silná koroze, nefungující regulace nebo jiné bezpeènostní nedostatky. Kontrolní seznam pro topný kotel Kritérium Existující Doporuèení stav Palivo (zemní plyn, tekutý plyn, Olej topný olej, pevná paliva) Výkon kotle 50 kw Když je podíl výkonu kotle v kw a obytné plochy vìtší než 0,15 (150 W/m 2 ), je kotel v každém pøípadì pøedimenzován. U dobøe sanovaných budov èiní podíl 0,03 až 0,07 kw/m 2 (30 až 70 W/m 2 ). Rok výroby kotle 1977 Kotle starší než 20 let musí být vymìnìny. Teplota vody kotle konstantní? Ano Je-li teplota vody kotle konstantní (napø. pro pøípravu teplé vody), pak doporuèujeme výmìnu. Jestliže kotel v létì èasto naskakuje, aby udržel teplotu, jsou pohotovostní ztráty pøíliš vysoké. Optický stav kotle: Koroze Když jsou koroze a vzhledové nedostatky Stav údržby, péèe, viditelná viditelné, je rozhodnutí pro sanaci snazší. povrchové teploty Teplota místnosti v místì 25 C Pøi teplotách kotelny nad 22 C je tøeba výmìnu instalace kotle zvažovat, pokud jsou trubky a armatury (pøi nevyhøátém sklepì) dostateènì tepelnì izolované. Teplota zplodin 210 C Pokud je teplota nad 200 C, topíte pánubohu do oken! Nìco na zaøízení nesedí: prohlídka je nutná, popøípadì doporuèujeme výmìnu. Ztráta zplodinami podle 12 % Když jsou vyšší než 11 %, mìla být údržba/ protokolu kominíka výmìna již provedena. Kromì stavu kotle je tøeba zaznamenat druh a velikost komínu a revizní otvory u paty a ústí komínu. V této souvislosti se doporuèuje provìøit a zdokumentovat i jiné komíny v budovì. Mohou být pøípadnì využity pro další topeništì nebo jako vìtrací šachty. Pøíslušný zodpovìdný kominík by mìl být zavèas zapojen do sanaèních úvah, což pozdìji usnadní nezbytnou kolaudaci. Je do topení zahrnuta i pøíprava teplé vody? Odpovídá velikost a tepelná izolace zásobníku teplé vody ještì souèasným požadavkùm? Je zásobník vhodný pro zahrnutí rekuperace energie (objem zásobníku, výmìník tepla)? Pøímo vytápìné plynové zásobníky teplé vody zejména zásobníky bez odtahového hradítka byly instalovány do osmdesátých let a mìly by se na základì systémovì podmínìných extrémnì špatných úèinností bezpodmíneènì vymìnit. Zjištìní existujícího stavu: regulace Topný výkon, který je do budovy pøivádìn, je øízen teplotou kotle nebo teplé vody (výstupní vìtev). Mnohá topná zaøízení i ta s nízkoteplotními kotly byla do 90. let vybavena tøí až ètyøcestnými smìšovaèi a odpovídající regulací, která zajiš ovala, aby teplota vody v kotli neklesla pod 50 C (ochrana proti korozi pro kotle starší výroby). Tento zpùsob provozu pøináší energetické ztráty a dnes již není v souladu se souèasným stavem techniky. Ve vìtších domech bylo døíve instalováno více topných okruhù, rozdìlených napø. podle orientace ke svìtovým stranám, se smìšovaèem a èerpadlem pro každý okruh. V takových pøípadech je tøeba zjistit poèet okruhù a pøi sanaci jej zmìnit. U dobøe izolovaných budov s fungujícími termostatickými ventily a hydraulickým vyrovnává- 174

11 VÌTRÁNÍ 11.1 Nezbytnost vìtrání Vzduch v domì musí být pravidelnì vymìòován, aby se z vnitøních prostorù odvádìla vlhkost a škodlivé složky vzduchu a pøivádìl se èerstvý nespotøebovaný vzduch k dýchání. Výmìna vzduchu by na jedné stranì mìla udržovat energetické ztráty na minimu, na druhé stranì by však mìla zajistit optimální kvalitu vzduchu. Vytvoøení vzduchotìsného pláštì budovy je nyní dùležitým cílem energetické sanace, aby se omezily ztráty tepla a zabránilo se škodám zpùsobeným vlhkostí z kondenzované vody v konstrukci. Protože tak zvaná nekontrolovaná výmìna vzduchu škvírami u oken a netìsnostmi v sanované budovì odpadá, musí se v nízkoenergetických domech a dobøe zateplených starých stavbách zajistit jiný druh regulované výmìny vzduchu. Mechanické ventilaèní zaøízení nás tak mùže zbavit nutnosti k tomuto úèelu v pravidelných intervalech otvírat a zavírat okna. Kolik vzduchu potøebujeme? Vìtráme proto, abychom se cítili pøíjemnì a vyhnuli se zdravotním zátìžím zpùsobeným škodlivinami ve vzduchu obsaženém v místnosti. Velikost potøebné výmìny vzduchu urèují následující vlivy: l Je tøeba odvádìt vlhkost uvolnìnou dýcháním a pocením, ale také vaøením, sprchováním sušením prádla a pokojovými rostlinami. l Koncentrace CO 2 v místnostech, zpùsobená spotøebou kyslíku pøi dýchání spo- lu s množstvím CO 2, který již byl ve vzduchu pøítomen, by v obytných místnostech nemìla pøekroèit mezní hodnotu 0,1 obj. % CO 2 (podle Pottenkofera). l Pøi mimoøádném použití (kouøení, slavnosti atd.) je nutno výmìnu vzduchu zvýšit. l Škodliviny, pøedávané do vzduchu stavebními materiály a nábytkem, napøíklad oxidy dusíku, aldehyd, øedidla, jemný prach, plynný radon ze stavebních materiálù a ze zemì, by se mìly pøívodem èerstvého vzduchu øedit na neškodné koncentrace. U prvních 3 bodù se jedná o zpùsob a rozsah využívání, které urèují potøebnou Urèení potøebného pøísunu èerstvého vzduchu Potøeba èerstvého vzduchu Objemový prùtok 1. Pøívod èerstvého vzduchu 120 m 3 /h vztažený na 4 osoby po 30 m 3 /h 2. Objemový prùtok odpadního vzduchu podle místností 1 koupelna 40 m 3 /h 40 m 3 /h 1 kuchynì 60 m 3 /h 60 m 3 /h 1 WC 20 m 3 /h 20 m 3 /h Objemový prùtok 120 m 3 /h odpadního vzduchu celkem 3. Minimální objemový 120 m 3 /h prùtok podle normy DIN 1946 T6, tabulka 1 Zvolený jmenovitý objemový prùtok 160 m 3 /h Vìtraný objem 294 m 3 Vìtraná plocha 109 m 2 Jmenovitá výmìna vzduchu 0,41 /h Jmenovitý objemový prùtok na m 2 1,1 m 3 /hm 2 výmìnu vzduchu. Dodateènému zatížení emisemi škodlivin ze stavebních materiálù, nábytku, kobercù a dalšího vybavení lze zabránit pøi výstavbì interiéru (povrchy a barvy), Stupnice koncentrace CO 2 Obj. % Pùsobení 0,038 Pøirozená koncentrace ve vzduchu (volná krajina). 0,07 Koncentrace ve vzduchu v centru mìsta. 0,1 Smìrná hodnota pro èerstvý vzduch v interiéru (podle Pettenkofera). 0,15 Hygienická smìrná hodnota èerstvého vzduchu v interiéru (podle normy DIN 1946-2). 0,3 Hodnota MIK, pøi které nedochází pøi dlouhodobém pùsobení k zdravotním rizikùm. 0,5 Mezní hodnota MAK pøi denním pùsobení po dobu 8 hodin za den. 1,5 Nárùst dechového objemu v èase o více než 40 %. 4,0 Vydechovaný vzduch. 5,0 Nástup bolestí hlavy, nevolnosti a bezvìdomí. 8,0 Bezvìdomí, smrt po 30 až 60 minutách. Tab. 11.1 Rùzné koncentrace CO 2 a jejich pùsobení. Tab. 11.2 Zjištìní potøeby èerstvého vzduchu (tj. jmenovitého objemového prùtoku) pro rodinný domek. 215

kwh/m 2 Podíl ztrát tepla vìtráním na celkové potøebì tepla 180 kwh/m 2 Vìtrání okny Obr. 11.1 Podíl ztrát tepla vìtráním na celkové potøebì tepla budovy narùstá se stupnìm tepelné izolace, takže mechanickým vìtráním lze ve srovnání s vìtráním okny dosáhnout energetických úspor. Pøi vìtrání okny se intenzita výmìny vzduchu pohybovala (LWR) od 0,6 do 0,8/h. U nízkoenergetických domù s konvenèním vìtráním je podíl ztrát tepla vìtráním vyšší než 50 %, takže jednoduché zaøízení pro odvod odpadního vzduchu, které omezí intenzitu výmìny vzduchu na hygienicky nezbytnou míru (0,55/h podle pøedpisu EnEV) pøinese citelné úspory. Vìtrací zaøízení s rekuperací tepla WRG (øízený pøívod a odvod vzduchu) mùže podíl ztrát tepla snížit asi na 30 %. Mechanické vìtrání Celková potøeba tepla 108 kwh/m 2 92 kwh/m 2 96 kwh/m 2 62 kwh/m 2 Vìtrání okny LWR 0,7 až 0,8 Zaøízení pro obvodvzduchu LWR 0,5 WGR, 70 % LWR 0,5 54 kwh/m 2 WGR, 80 % LWR 0,5 Tab. 11.3 (vlevo dole) Generování vodních par v bytech. Pramen [4]. Tab. 11.4 (vpravo dole) Výmìna vzduchu pøi rùzných zpùsobech vìtrání uživatelem. Pramen [1]. Generování vodních par v bytech Lidé lehká aktivita 30 až 60 g/h støednì tìžká práce 120 až 200 g/h tìžká práce 200 až 300 g/h Koupelna vana cca 700 g/h sprcha cca 2600 g/h Kuchynì vaøení a práce 600 až 1500 g/h støed dne 100 g/h Pokojové kvìtiny a rostliny napø. fialka 5 až 10 g/h kapradina 7 až 15 g/h støednì velký gumovník 10 až 20 g/h Schnoucí prádlo, náplò 4,5 kg odstøedìné 50 až 200 g/h odkapávající 100 až 500 g/h popøípadì vhodnou volbou materiálu pøi nákupu zaøízení. Tam, kde se takovým zátìžím nelze vyhnout nebo je nelze odstranit, je tøeba zásadnì zvýšit objemy výmìny vzduchu. Celkovì musí být výmìna vzduchu taková, aby byly splnìny následující požadavky: l Na každého obyvatele je zapotøebí výmìna vzduchu 30 m 3 /h. Pøi prùmìrné tìlesné èinnosti toto množství vzduchu staèí k udržování koncentrace CO 2 pod 0,1 obj. % a vlhkosti vzduchu asi na hodnotì 50 %. l V koupelnách, kuchyních a WC musí být odsáváno dostateèné množství vzduchu, aby byly odvádìny zápachy a škodliviny. l Další mezní hodnotu stanovuje norma DIN 1946, èást 6, Vzduchotechnika: Vìtrání bytù, požadavky, provedení, pøejímka. Tab. 11.2 ukazuje na pøíkladu, jak se z tìchto požadavkù zjistí jmenovitý objemový prùtok pro pøimìøené vìtrání. Výmìna vzduchu za rùzných podmínek Vìtrací opatøení Výmìna Doba vzduchu otevøení pro 1 výmìnu vzduchu Utìsnìná okna 0,1 až 0,3/h a dveøe Netìsné domy až 2,0/h (prùmìr) Regulovatelná 0,2 až 0,8/h 75 až 300 min. vìtrací štìrbina (dávkovací ventilátor) Okno vyklopeno bez prùtahu 0,8 až 0,25/h 24 až 75 min. s prùtahem 2 až 4/h 15 až 30 min. Okno zcela otevøeno bez prùtahu 9 až 15/h 4 až 7 min. s prùtahem >20/h až 3 min. 216