Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky. Překladatelství ruského jazyka

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky Překladatelství ruského jazyka Veronika Richterová Komentovaný překlad odborného textu z oblasti sociální ekologie Magisterská diplomová práce Vedoucí práce: PhDr. Taťána Juříčková, Ph.D. 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Podpis autora práce

Děkuji PhDr. Taťáně Juříčkové, Ph.D. za odborné vedení magisterské diplomové práce a poskytnutí cenných podnětů ke koncepci a směřování práce... Podpis autora práce

OBSAH ÚVOD... 6 1 ODBORNÝ TEXT V PROCESU PŘEKLADU... 8 1.1 Odborný styl... 8 1.1.1 Funkční vymezení odborné stylové sféry... 8 1.1.2 Jazykové prostředky odborného stylu... 9 1.1.2.1 Termíny... 9 1.1.2.2 Multiverbizace... 10 1.1.2.3 Pasivum... 11 1.1.2.4 Sevřenost a těsnost syntaktické stavby... 11 1.2 Specifika překladu odborného textu... 13 1.2.1 Překládání terminologie... 13 1.2.1.1 Způsoby překladu termínů... 14 1.2.2 Tvoření termínů v ruštině a češtině... 14 1.2.2.1 Morfologické tvoření termínů... 15 1.2.2.2 Syntaktické tvoření termínů... 16 1.2.2.3 Sémantické tvoření termínů... 16 1.2.2.4 Přejímaní slov z cizích jazyků... 17 1.2.3 Ekvivalence v odborném překladu... 17 1.2.3.1 Druhy překladových transformací... 19 1.2.4 Překladatelské kompetence... 20 2 PROBLEMATIKA EKOLOGIE... 22 2.1 Vymezení ekologie... 22 2.1.1 Druhy ekologie... 22 2.2 Sociální ekologie... 23 2.2.1 Vývoj sociální ekologie... 23 2.2.2 Bohuslav Blaţek sociální ekolog... 24 2.2.3 Globální problémy ţivotního prostředí... 24 2.2.3.1 Demografická situace... 25 2.2.3.2 Změna klimatu... 25 2.2.3.3 Narušení ozónové vrstvy... 26 2.2.3.4 Znečištění ovzduší... 27 2.2.3.5 Znečištění vody... 28 2.2.3.6 Degradace půdy... 28 2.2.3.7 Biodiverzita... 29 3 VLASTNÍ PŘEKLAD... 30 4 VYBRANÉ PŘEKLADOVÉ PROBLÉMY... 73

4.1 Analýza lexikálního materiálu z tematického hlediska... 73 4.1.1 Geografie... 73 4.1.2 Biologie... 75 4.1.3 Chemie... 76 4.1.4 Sociologie... 77 4.1.5 Ekonomie... 78 4.1.6 Geologie... 78 4.1.7 Demografie... 79 4.1.8 Fyzika... 79 4.2 Analýza lexikálního materiálu ze slovnědruhového hlediska... 80 4.2.1 Substantiva... 80 4.2.2 Adjektiva... 82 4.2.3 Verba... 83 4.3 Lexikální transformace... 84 4.3.1 Termíny utvořené morfologicky... 84 4.3.1.1 Derivace... 84 4.3.1.2 Kompozice... 86 4.3.2 Termíny utvořené syntakticky... 87 4.3.3 Slova přejatá z cizích jazyků... 89 4.3.3.1 Slova přejatá z řečtiny a latiny... 89 4.3.3.2 Slova přejatá z živých cizích jazyků... 90 4.3.4 Lexikálně-sémantické záměny... 91 4.3.4.1 Generalizace... 91 4.3.4.2 Konkretizace... 91 4.4 Gramatické transformace... 92 4.4.1 Syntaktická dekomprese... 92 4.4.1.1 Přechodníkové konstrukce... 93 4.4.1.2 Slovesná adjektiva... 93 4.4.2 Neslovesné věty... 94 4.4.3 Záměna větných členů... 95 4.4.4 Interpoziční slovosled... 95 4.4.5 Univerbizace a multiverbizace... 96 ZÁVĚR... 98 РЕЗЮМЕ... 101 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 107 PŘÍLOHA... 111

ÚVOD V dnešní moderní společnosti stoupá díky rozvoji mezinárodního obchodu a nutnosti šíření hospodářských a vědeckotechnických informací poptávka po kvalitních překladatelích odborného textu. Překladatel musí být odborníkem nejen v oblasti lingvistiky, ale i znalcem zúčastněných kultur v procesu překladu. Mimo to jsou na něj kladeny poţadavky týkající se znalosti určité odborné oblasti. V současné době patří mezi nejvíce překládané obory zejména informační technologie, telekomunikace, software, hardware, strojírenství, energetika, finance a bankovnictví, zemědělství, marketing, zdravotnictví a další. Tématem mé diplomové práce je komentovaný překlad odborného textu z oblasti sociální ekologie. Mým cílem je co nejadekvátněji přeloţit daný text a předat jej ve čtivé podobě. Dalším úkolem této práce je provést podrobnou jazykovou analýzu ruské ekologické terminologie z tematického a slovnědruhového hlediska. Dále se zabývám způsoby tvoření a přejímání odborných názvů. V neposlední řadě se věnuji gramatickým transformacím, v rámci kterých se snaţím na konkrétních příkladech poukázat na hlavní problémy při překladu odborného textu z ruského jazyka do jazyka českého. Dané téma jsme zvolila, jelikoţ povaţuji problematiku sociální ekologie za velmi aktuální a přínosnou. Ve své budoucí profesi bych se ráda specializovala na překlad odborné literatury, přičemţ ekologie by mohla být jedna z oblastí, na které bych se zaměřila. Cennými zdroji pro zpracování teoretické části práce, která se týká odborného textu v procesu překladu, mi byly odborné práce ruských lingvistů, jako například Teorija perevoda: status, problemy, aspekty A. D. Švejcera, Jazyk i perevod (Voprosy obščej i častnoj teorii perevoda) L. S. Barchudarova či Teorija perevoda (lingvističeskije aspekty) V. N. Komissarova. Dále jsem čerpala z publikace E. Gromové, M. Hrdličky a V. Vilímka Antologie teorie odborného překladu, S. Ţaţi Ruština a čeština v porovnávacím pohledu a dalších prací významných českých a slovenských odborníků zabývajících se danou problematikou. Jako podklad pro zpracování teorie k sociální ekologii mi slouţily zejména práce známé české socioloţky a kulturní ekoloţky J. Ortové. Jedná se konkrétně o knihy Kulturní a sociální ekologie a Základy ekologie člověka. Při samotném překladu jsem vyuţívala zejména výkladové slovníky, přičemţ většinu představovaly slovníky dostupné na internetu. Jako příklad 6

lze uvést Ponjatijno-terminologičeskij slovar Ekologija čeloveka či Slovar mikrobiologii a jiné slovníky, které uvádím v seznamu pouţité literatury. V teoretické části práce se věnuji odbornému stylu. Zmiňuji funkční vymezení odborné stylové sféry a zaměřuji se zejména na jazykové prostředky odborného stylu. Jedná se o termíny, multiverbizaci, uţití pasiva a sevřenost syntaktické vazby. Dále se věnuji specifikaci překladu odborného textu. Podrobněji se zabývám způsoby překladu odborné terminologie a tvořením termínů v ruském a českém jazyce. Zaměřuji se také na problematiku ekvivalence v odborném překladu a na konkrétní druhy překladových transformací. Ve stručné podobě zmiňuji také překladatelské kompetence. V další kapitole se zabývám problematikou ekologie. Vymezuji pojem ekologie a její druhy. Dále zmiňuji vývoj sociální ekologie a významného českého sociálního ekologa Bohuslava Blaţka. V poslední části této kapitoly se zaměřuji na globální problémy ţivotního prostředí, konkrétně na demografickou situaci, změnu klimatu, narušení ozónové vrstvy, znečištění ovzduší a vody, degradaci půdy a biodiverzitu. Praktická část mé diplomové práce se skládá z vlastního překladu a vybraných překladových problémů. Nejdříve se věnuji analýze jazykového materiálu z tematického a slovnědruhového hlediska. Dále se zabývám lexikálními transformacemi. Uvádím příklady termínů, které byly utvořeny morfologicky či syntakticky a příklady termínů přejatých z cizích jazyků. V další části se zaměřuji na gramatické transformace. Uvádím způsoby překladu ruských kondenzovaných útvarů, tedy přechodníkových konstrukcí a obratů s přídavnými jmény slovesnými. Dále se věnuji neslovesným větám, záměně větných členů, interpozičnímu slovosledu, multiverbizaci a univerbizaci. V závěru sumarizuji veškerý průběh diplomové práce a uvedu, zda byly splněny počáteční cíle. Součástí diplomové práce je také ruské resumé. Práce obsahuje jednu přílohu. Jedná se o slovníček odborných pojmů z oblasti ekologie. 7

1 ODBORNÝ TEXT V PROCESU PŘEKLADU 1.1 ODBORNÝ STYL V této podkapitole stručně charakterizuji odborný styl. Budu se věnovat poţadavkům, které jsou na něj kladeny, zmíním také druhy odborného stylu a zaměřím se zejména na jeho jazykové prostředky. 1.1.1 Funkční vymezení odborné stylové sféry Odborný styl, který bývá označován také jako vědecký či naučný, řadíme mezi základní styly spisovného jazyka. Odborné komunikáty mohou mít ráz vědecký, tj. ryze teoretický či populárně odborný (popularizační), popř. učební nebo praktický. 1 Minářová uvádí, ţe: Stylová oblast vědecká (resp. teoretická) představuje komunikáty, které zachycují teorii jednotlivých vědních oborů v míře nejvyšší odbornosti, přesnosti, výstiţnosti a jednoznačnosti. Do stylové oblasti populárně odborné neboli popularizační řadíme komunikáty, které souvisejí s popularizací odborných poznatků. Cílem je předat adresátům výsledky vědeckého bádání ve zpopularizované podobě. Další stylovou oblastí je odborná sféra praktická, která má blízko k textům administrativním. Příkladem mohou být např. návody na uţití výrobku. Dílčí odbornou sféru, která je poněkud specifičtější, představují učební texty. Jejich hlavním úkolem je vzdělávat a poučit. 2 Komunikáty stylové sféry odborné představují převáţně psané texty monologické, jen malá část jsou monologické projevy mluvené a projevy dialogické. Řadíme zde například odborné přednášky a referáty, které ovšem ve většině případů vycházejí z psaných textů. Mezi dialogické projevy řadíme vědecké diskuze a rozpravy. Pro jazykovou komunikaci odborné stylové sféry pouţíváme výhradně spisovný jazyk. Nicméně v oblasti popularizační se můţeme ojediněle setkat s profesionalismy, tedy slangovými prostředky. Jejich pouţití je ovšem nevhodné. 3 Odborný styl zahrnuje různá odvětví vědy (exaktní, přírodní, humanitní aj.), technické a výrobní oblasti. Ţánry odborných textů jsou zejména monografie, odborná stať, dizertace, referát, teze, odborná přednáška, recenze, anotace, diplomová práce atd. 1 Minářová, E. Stylistika češtiny. Brno, 2009, s. 49. 2 Tamtéţ, s. 49. 3 Tamtéţ, s. 49. 8

Nejdůleţitějším úkolem odborného textu je vysvětlit příčiny jevů, popsat podstatné znaky a vlastnosti předmětu vědeckého zkoumání. 4 1.1.2 Jazykové prostředky odborného stylu Bečka ve své monografii píše: Ve stylu odborném je forma přesným vyjádřením přesně koncipovaných myšlenek. Výraz je plně zaměřen na působení intelektuální, expresívnost je potlačena. Je vyuţito prostředků jazyka odborného, zvláště odborné terminologie. Uţití prostředků jiných vrstev jazyka je výjimečné. 5 Hrdlička uvádí, ţe se odborný styl vyznačuje logičností, přesností, jednoznačností a sevřeností jazykového výrazu. Je zdůrazňována neosobnost jazykového vyjádření, důleţitá je logika a srozumitelnost výkladu. Co se týče slovní zásoby, pro odborný text je typické časté pouţívání termínů a terminologických sousloví. 6 Zvláštní skupinu v systému lexikálních jednotek odborného stylu představují tzv. jazykové šablony. Hrdlička podotýká: Jazykové šablony jsou strukturně různé, ale na druhé straně mají i společné rysy. Vznikly kombinací jednotek odborné slovní zásoby (termínů, obecněvědných slov) a běţně uţívaných slov. Ale jako celek jsou spojeny společnou odbornou funkcí. Dále uvádí, ţe: Směřují ke zkratkovitosti, úspornosti výrazu a zároveň také k intelektuálnosti projevu. Přispívají k jeho přesnosti a hutnosti. 7 Nyní se budu zabývat konkrétními jazykovými prostředky a jevy, jimiţ je prezentována stylová vrstva odborná. 1.1.2.1 Termíny Hrdlička uvádí: Termíny se běţně definují jako slova nebo sousloví, která přesně označují předměty nebo jevy v určité odborné oblasti. V rámci určitého jazyka má kaţdý termín svůj lexikální a gramatický význam. Současně však vyjadřuje pojem, tedy logickou kategorii, jejíţ vyjádření není vázáno na určitý jazyk a v různých jazycích můţe být vyjádřena různě. Například pojem, který se v jednom jazyce vyjadřuje jedním 4 Особенности научного стиля. <http://doc-style.ru/ntt/?id=1.10> (vlastní překlad) [cit. 24. února 2012] 5 Bečka, J. V.; Vybrané kapitoly z české stylistiky. Praha, 1966, s. 18. 6 Hrdlička, M. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta 2007. Odborný text a jeho translace, s. 69. 7 Tamtéţ, s. 70. 9

slovem, v jiném jazyce se vyjádří souslovím. Termíny většinou přejímáme ze spisovného jazyka, nicméně v odborném textu dochází k zúţení a diferenciaci slovního významu. 8 Přítomnost termínů vnáší do jazykového projevu významovou jednoznačnost a přesnost. Minářová podotýká, ţe: Termíny mají charakter ustálenosti a často se v textu tytéţ termíny stereotypně opakují. 9 Termín by měl být čistě objektivním pojmenováním bez jakýchkoliv vedlejších významů, které by odpoutávaly pozornost odborníka a přinášely do textu prvek subjektivity. V odborných termínech by se tedy neměla objevit emocionálnost či metaforičnost. 10 Navrátilová uvádí, ţe: Odborný jazyk je ve své podstatě jazyk mezinárodní. Řada odborných termínů má v různých jazycích obdobný slovní základ, v rámci morfologie jsou uţívány mezinárodní předpony/přípony. Tyto mezinárodní terminologické jazykové prostředky mají většinou svůj základ v latině nebo v jazyce, který je v dané odborné oblasti dominantní (angličtina, francouzština ). Odborný styl se tedy na rozdíl od jiných funkčních stylů nebrání přejímání cizích výrazů nebo jazykových prostředků. 11 V souvislosti s uţitím terminologie je třeba zmínit probíhající proces determinologizace odborné slovní zásoby. Dochází k popularizaci termínů a v souvislosti s tím i k jejich zobecňování. Termíny přecházejí z jedné stylové sféry do druhé a jsou uţívány v jiných, nových souvislostech. 12 1.1.2.2 Multiverbizace V odborných textech se poměrně často vyskytují multiverbizovaná vyjádření. Jedná se o ustálené konstrukce typu provést rozbor/rozebrat, projevit souhlas/souhlasit či mít platnost/platit. Dochází tedy ke spojení slovesa obecnějšího významu či významově oslabeného se závislým podstatným jménem. S multiverbizací se v českých 8 Hrdlička, M. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta 2007. Odborný text a jeho translace, s. 69-70. 9 Minářová, E. Stylistika češtiny. Brno, 2009, s. 50. 10 Комиссаров, В.Н; Теория перевода. (лингвистические аспекты), 1990, s. 111 (vlastní překlad). 11 Odborná ruština. <http://www.mvso.cz/files/web/apsys/81rusky_jazyk.pdf> [cit. 28. února 2012] 12 Minářová, E. Stylistika češtiny. Brno, 2009, s. 50. 10

odborných textech setkáváme stále častěji, jelikoţ uţíváním rozloţených slovesně jmenných vazeb je posilován jmenný ráz odborného vyjádření. 13 V českém i ruském jazyce jsou tedy hojně rozšířena ustálená verbonominální spojení. Avšak větší výskyt těchto spojení pozorujeme v ruštině. Ţaţa se ve své publikaci Ruština a čeština v porovnávacím pohledu věnuje analytickým pojmenováním slovesného typu. Zdůrazňuje, ţe sklon k analytičnosti je v ruštině zřejmý mimo jiné proto, ţe v ní nalézáme mnoho spojení sloves se substantivy, tvořících významovou jednotku. Jako příklad uvádí spojení typu давать обещание/обещать, подвергать критике/критиковать či оказывать влияние/влиять. 14 1.1.2.3 Pasivum V odborných textech se velmi často objevuje trpný rod, a to zejména v případech, kdy není nutné konkretizovat skutečného původce činnosti, popř. kdy není znám či uveden. V českém jazyce převládají zvláště tvary pasiva opisného (sloţeného) s příznakem kniţnosti. Např. bylo dosaženo stanovené úrovně a zaznamenáno v dokumentaci, výzkum byl směřován atd. 15 V ruském jazyce stejně jako v českém je pro odborný text typické pouţívání trpného rodu. Trpný rod tvoří pouze slovesa přechodná, tedy slovesa, která se pojí s bezpředloţkovým 4. pádem. Přičemţ nedokonavá slovesa tvoří tzv. zvratné pasivum. Např. проект обсуждается. Dokonavá slovesa tvoří tzv. opisné pasivum. Např. проект обсужден. 16 1.1.2.4 Sevřenost a těsnost syntaktické stavby V syntaxi odborných textů převládají u vět a souvětí těsná a sevřená spojení. Syntaktická zhuštěnost neboli kondenzovanost představuje jednu z charakteristických vlastností odborného stylu, hovoříme o tzv. kompaktní syntaktické stavbě. 17 V odborném stylu se tedy velmi často setkáváme s tendencí k uţití jazykových prostředků, které napomáhají maximální věcnosti podání a logičnosti vztahů mezi větami a větnými členy. Tuto tendenci označujeme jako syntaktickou kompresi či kondenzaci. Hrdlička zdůrazňuje, ţe: Jde v podstatě o to, ţe při stručnějším a kratším 13 Minářová, E. Stylistika češtiny. Brno, 2009, s. 50-51. 14 Ţaţa, S. Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno, 1999, s. 18. 15 Tamtéţ, s. 51. 16 Odborná ruština. <http://www.mvso.cz/files/web/apsys/81rusky_jazyk.pdf>[cit. 24. února 2012] 17 Minářová, E. Stylistika češtiny. Brno, 2009, s. 51. 11

vyjádřením myšlenky obsahuje jazyková jednotka více informací, neţ je tomu v textu, v němţ se syntaktická komprese neuplatňuje. 18 Sevřenost vyjadřování je zajištěna především polovětnými konstrukcemi přechodníkovými, přívlastkovými a přístavkovými. Přechodníkové vazby se v českém jazyce udrţují právě ve stylu odborném, v jiných funkčních stylech spisovného jazyka se pouţívají jen ve velmi malé míře. V českých odborných textech se vyskytují zejména přechodníky přítomné, vazby s přechodníkem minulým jsou povaţovány za archaismy. Více neţ konstrukce přechodníkové jsou uţívány polovětné konstrukce přívlastkové. Jedná se o vazby se slovesnými přídavnými jmény. Představují nejběţnější způsob kondenzace syntaktické stavby a v oblasti vědecké je jim v porovnání s moţným vyjádřením vedlejší větou dávána přednost. Polovětné vazby přístavkové představují konstrukce s volně připojeným přívlastkem, který je vyjádřen substantivem. Tyto vazby mohou například podávat bliţší vysvětlení či upřesnění sdělovaného. 19 V ruském jazyce se tzv. slovesné kondenzátory, tedy obraty s přechodníky a obraty se slovesnými adjektivy (participii) uţívají v mnohem větší míře neţ v jazyce českém. Představují zároveň jeden z typických znaků ruského odborného stylu. Ruština dává těmto obratům často přednost před vedlejší větou. Příklad uţití přechodníkové konstrukce můţe být např. Увеличив инвестиции в научно-исследовательские проекты, предприятие повысило число патентов на 10 %. Tím, že podnik zvýšil investice do vědeckovýzkumných projektů, vzrostl počet jeho patentů o 10 %. Ţaţa uvádí následující příklad uţití slovesného participia. Современная языкоая норма допускает ряд норм, раньше считавшихся нелитературными. Současná jazyková norma připouští řadu tvarů, které byly dříve považovány za nespisovné. 20 18 Hrdlička, M. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta 2007. Odborný text a jeho translace, s. 70. 19 Minářová, E. Stylistika češtiny. Brno, 2009, s. 51. 20 Ţaţa, S. Ruština a čeština v porovnacím pohledu. Brno, 1999, s. 81-82. 12

1.2 SPECIFIKA PŘEKLADU ODBORNÉHO TEXTU V této podkapitole se budu věnovat odbornému překladu. Zaměřím se zejména na problematiku překládání terminologie, tvoření termínů v ruštině a češtině, problém ekvivalence v odborném překladu a na překladatelské kompetence. Odborným překladem rozumíme zejména překlad textů z oblasti přírodovědy, techniky a z některých oblastí společenských věd jako je ekonomie, sociologie, psychologie, pedagogika apod. 21 Při odborném překladu soustřeďujeme naši pozornost především na otázky přesného významu a jeho adekvátního vyjádření. Úkolem překladatele je tedy přesné jazykové zprostředkování informace. V překladu odborných textů se setkáváme s přímými (neobraznými) významy a do značné míry je vyloučen subjektivní prvek ve výraze. Problém převodu komunikace v odborném překladu dostáváme v jeho čisté, základní podobě. Ilek podotýká, ţe: Kategorie významového invariantu zde vystupuje v čiré podstatě, přesnost překladu má značnou míru průkaznosti. Moţnosti i meze překladové přesnosti se rýsují velmi naléhavě. 22 Přesnost odborného překladu je určována tím, do jaké míry ovládá překladatel jazyk originálu a daný obor. Překlad odborného textu musí být vţdy jasný a srozumitelný. 23 1.2.1 Překládání terminologie Horecký ve svém příspěvku O prekladaní terminológie podotýká, ţe termíny se zásadně nemají překládat, nýbrţ substituovat. Kaţdý vědní obor má svůj pojmový systém a soustavu termínů (které chápeme jako pojmenování pojmů). 24 Hanáková ovšem uvádí, ţe: Pojmový systém odraţený v terminologii určitého oboru si v různých jazycích nemusí vţdy zrcadlově odpovídat. Překladatel by se tedy neměl odbornému 21 Ilek, B. Místo teorie odborného překladu v soustavě věd o překladu. In Popovič, A., ed. Preklad odborného textu. Bratislava, 1977, s. 13. 22 Tamtéţ, 23-24. 23 О переводе научно-технического текста. <http://www.practica.ru/articles/scientific.htm> [cit. 1. března 2012] 24 Horecký, J. O prekladaní terminológie. In Gromová, E.; Hrdlička, M.; Vilímek, V. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava, 2007, s. 55. 13

termínu učit jen jako jazykovému pojmenování, ale měl by získávat také určitou představu o tom, co daný termín představuje. 25 1.2.1.1 Způsoby překladu termínů Jestliţe terminologickému pojmenování výchozího jazyka jednoznačně odpovídá určité pojmenování jazyka cílového, pak lze hovořit o jejich pouhém překódování, tj. mechanickém převedení do jiného jazykového systému. V tomto případě je tedy postačující, kdyţ se naučíme daným ekvivalentům a poté je podle potřeby dosazujeme do příslušných textových pasáţí. 26 Jestliţe je struktura překládané lexikální jednotky v obou jazycích shodná jedná se o sémantické kalky. Jazyk originálu a překladu má společnou jen sémantiku termínů, proto je tento proces označován jako sémantické kalkování. Je-li struktura lexikální jednotky při překladu přejímána společně s touto jednotkou, jedná se o strukturální kalk. Jde o kalkování komplexní lexikální jednotky, při němţ je kaţdý prvek jazyka originálu nahrazen prvky jazyka překladu. Dochází tedy k záměně morfémů za jejich ekvivalenty. 27 Dalším způsobem převodu termínu je tzv. přejímání slov. V procesu překladu je přejímána sémantika, struktura i podoba (zvuková a způsob psaní) termínu. Je ovšem nutné rozlišovat přejímání slov, ke kterému došlo přímým kontaktem dvou jazyků, a internacionalismy, tj. slova utvořená většinou na řecko-latinském základě. 28 V některých případech termín překládáme opisnou vazbou. Tento způsob překladu se pouţívá zejména u bezekvivalentních termínů, které odráţejí reálie dané země. Termíny lze překládat i pomocí lexikálních transformací, a to rozšiřováním významu (generalizací) či zúţením významu (konkretizací). 29 1.2.2 Tvoření termínů v ruštině a češtině Poštolková uvádí, ţe odborné termíny lze tvořit morfologicky, tedy derivací (odvozováním pomocí předpon, přípon, popř. koncovek), kompozicí (skládáním) a 25 Hanáková, M. Termín z hlediska překladu odborného textu. In Gromová, E.; Hrdlička, M.; Vilímek, V. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava, 2007, s. 41. 26 Tamtéţ, s. 41. 27 Особенности научного превода. <http://www.sciencefiles.ru/section/35/> (vlastní překlad) [cit. 1. března 2012] 28 Tamtéţ. 29 Tamtéţ. 14

abreviací (zkracováním). Dále se mohou tvořit syntakticky (vytvářením terminologických sousloví) či sémanticky, tedy zpřesňováním významu slov z běţně sdělovacího jazyka nebo metaforickým a metonymickým přenášením významů. Dalším způsobem tvoření termínů je přejímání slov z cizích jazyků. 30 1.2.2.1 Morfologické tvoření termínů V českém jazyce převládají mezi jednoslovnými odbornými termíny slova odvozená, tvořená afixací, tedy pomocí sufixů, popř. jen koncovek, prefixů nebo sufixů i prefixů zároveň (sufixálně prefixální způsob). Poštolková uvádí, ţe: Čeština má k dispozici velké mnoţství afixů, hlavně přípon, ať uţ domácího původu, nebo přejatých a morfologicky přizpůsobených. 31 Odvozování je běţné i v ruském jazyce, nicméně vyskytuje se v menší míře neţ v jazyce českém. Ţaţa podotýká, ţe: Při porovnání různých významově příbuzných skupin ruských a českých často zjistíme, ţe je v ruštině počet jejich členů menší a ţe jsou některé z nich nahrazeny pojmenováním nemotivovaným, odvozeným od jiného základu nebo prostě utvořeným jinak. 32 V českém i ruském jazyce se můţeme setkat s kompozity, tedy sloţenými slovy, které obsahují dva a více slovních základů. Tento způsob tvoření termínů je v současné době intenzivního rozvoje vědy a techniky velmi produktivní, jelikoţ nabízí moţnost rychle, úsporně a relativně přesně odráţet sloţité vztahy mezi předměty, jevy a jejich vlastnostmi. V ruštině se tento slovotvorný prostředek vyskytuje častěji neţ v češtině. Setkáváme se zejména se skládáním substantiv a tvořením sloţených adjektiv. 33 Poštolková zmiňuje výskyt tzv. hybridních sloţenin, které vznikly spojením sloţky přejaté se sloţkou domácí. Jedná se zejména o sloţeniny s první částí auto-, elektro-, foto-, hydro-, makro-, mini-, moto-, radio-, termo- atd. 34 Konkrétní příklady termínů utvořených derivací a kompozicí uvádím v podkapitole 3.2. Důleţitou úlohu v odborném vyjadřování mají i zkratková slova a zkratky. V ruštině se projevuje větší tendence k úspoře, ekonomičnosti slovního vyjádření a v souvislosti s tím i k vytváření zkratkových pojmenování. Tato pojmenování jsou 30 Poštolková, B; Roudný, M; Tejnor, A; O české terminologii. Praha, 1983, s. 34. 31 Tamtéţ, s. 36. 32 Ţaţa, S. Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno, 1999, s. 13. 33 Tamtéţ, s. 22-25. 34 Poštolková, B; Roudný, M; Tejnor, A; O české terminologii. Praha, 1983, s. 44. 15

tvořena z úryvků slov (филфак/ филологический факультет) nebo z úryvku slova a posledního slova celého (запчасти/ запасные части). Ţaţa uvádí, ţe: V současné době se v ruštině šíří zkratkové výrazy sloţené z cizích prvků pojmenovávajících nedávno vzniklé nebo nově se rodící objekty a jevy ve společnosti, např. прессцентр/tiskové středisko, ноу-хау/know how, прайс-лист/ceník aj. 35 1.2.2.2 Syntaktické tvoření termínů Odborné názvy tvoříme také syntakticky, tedy vytvářením terminologických sousloví. Jedná se o syntakticky usouvztaţněné spojení slov, která tvoří gramatický a lexikální celek. Termíny mohou být jednoslovné a víceslovné. V odborných textech se nejčastěji setkáváme s termíny dvouslovnými. Vyskytuje se zejména spojení shodného adjektivního přívlastku s určovacím substantivem, dále spojení substantiva s neshodným substantivním přívlastkem v genitivu. Zejména v ruském jazyce se setkáváme také s přístavkovým spojením dvou substantiv (врач педиатр, инженер технолог, продавец флорист atd.). 36 1.2.2.3 Sémantické tvoření termínů Poštolková zmiňuje, ţe: V mnoha případech se pro pojmenování odborných pojmů pouţívá slov z neterminologické vrstvy, z běţně sdělovacího jazyka. Na rozdíl od názvů uţitých v přeneseném významu se význam terminologizovaných slov v podstatě nemění, pouze se významově zuţuje, zpřesňuje. Termínem se tedy můţe stát kterékoli pojmenování, jakmile jej začneme uţívat v odborné sdělovací oblasti s vymezeným významem. 37 Dalším způsobem tvoření termínů je metaforické a metonymické přenášení slov (významů). Metafory v terminologii jsou zcela automatizované, lexikální. Vztah k původnímu pojmenovávanému předmětu si při uţití jiţ nevybavujeme a nepůsobí jako neţádoucí asociace. V terminologii technických oborů se například setkáváme s metaforicky uţitými názvy částí lidského těla (hlava, čelo, rameno, týl atd.), s názvy částí oblečení (plášť, kapsa, knoflík). Často se také metaforicky přenášejí termíny 35 Ţaţa, S. Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno, 1999, s. 26. 36 Poštolková, B; Roudný, M; Tejnor, A; O české terminologii. Praha, 1983, s. 49-51. 37 Tamtéţ, s. 53-54. 16

z jiných vědních oborů, například termín z biologie buňka se začal pouţívat v elektrotechnickém názvosloví jako fotoelektrická buňka. 38 Poštolková dále uvádí, ţe: Mnoho termínů v různých oborech má charakter lexikální metonymie. Často se tvoří pouţitím dějového podstatného jména na pojmenování pojmu, který s tímto dějem nějak souvisí. Například slovo sběr neoznačuje jen činnost, ale je to i výsledek sbírání. Názvy mnoha výrobků vznikly metonymickým uţitím vlastního jména místa, ve kterém se dané předměty vyrábějí (ementál, damašek, tokaj aj.) 39 1.2.2.4 Přejímaní slov z cizích jazyků Podmínky pro přejímání slov z cizích jazyků byly v ruštině a češtině různé. Na český jazyk měla vliv zejména latina a němčina. Nicméně některé výpůjčky z němčiny jsou dnes povaţovány za nespisovné. Ruský jazyk vyuţívá při tvoření nových pojmenování zejména internacionálních (řeckých a latinských) elementů. Ţaţa podotýká, ţe: Intenzivní rozvoj technických, kulturních, politických, sportovních i jiných kontaktů přináší s sebou příliv dalších nových pojmů, pro něţ se domácí pojmenování nevytváří buď vůbec, nebo aţ po jisté době. Do ruštiny pronikají slova zejména z angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny a dalších jazyků. Ruština je k těmto výpůjčkám tolerantnější neţ čeština. Čeština obvykle tvoří od jednoho slovotvorného (domácího) základu více pojmenování, kdeţto ruština sahá častěji po výpůjčce. 40 Na konkrétní příklady přejímek z cizích jazyků, se kterými jsem se setkala při samotném překladu, poukazuji v podkapitole 3.2. 1.2.3 Ekvivalence v odborném překladu Základem kaţdého překladu je funkčně adekvátní ekvivalent. Jedná se o takový ekvivalent, jeţ vyjadřuje obecný smysl (invariant), informace originálu, situaci, během níţ informace probíhá, a funkce, které originál splňuje. Při výběru daného ekvivalentu je nutné počítat s rozdíly mezi gramatickými a sémantickými strukturami obou jazyků. 38 Poštolková, B; Roudný, M; Tejnor, A; O české terminologii. Praha, 1983, s. 54-55. 39 Tamtéţ, s. 56-57. 40 Ţaţa, S. Ruština a čeština v porovnávacím pohledu. Brno, 1999, s. 30. 17

Nicméně tyto rozdíly je moţné překlenout pomocí překladových transformací, kterým se budu věnovat dále v textu. 41 Švejcer chápe ekvivalenci jako vztah mezi textem výchozím a cílovým (nebo jejich částmi). Ideálním případem je úplná ekvivalence, při níţ cílový jazyk obsahuje lexikální jednotku, která je shodná s lexikální jednotkou ve výchozím jazyce na sémantické i pragmatické úrovni. 42 Podíl přesných ekvivalentů je vysoký zejména v oborech, ve kterých bylo dosaţeno konvence a provedena normalizace (chemie, lékařství a některé technické obory). 43 Vinogradov podotýká, ţe stupeň ekvivalence odborných textů se odvíjí od jejich typu a druhu. Čím formálnější je odborný text, tím vyšší je míra ekvivalence překladu vzhledem k originálu. 44 Dalším typem je ekvivalence částečná. Knittlová uvádí, ţe v tomto případě můţe dojít k transpozici, nicméně protějšek musí mít stejnou výpovědní funkci a vyjadřovat vztah k téţe situaci. Částečná ekvivalence se můţe týkat rozdílů formálních, významových denotačních, významových konotačních a pragmatických. Tyto rozdíly se často vyskytují kombinovaně, málokdy jde o čistý typ. 45 Jestliţe ekvivalent v jednom z jazyků neexistuje, je nutné řešit případy tzv. nulové ekvivalence či bezekvivalentního lexika. Knittlová ovšem upozorňuje: Jelikoţ neexistující protějšek je však v překladu většinou nahrazován převzetím cizího slova nebo jeho počeštěním, analogickým slovotvorným postupem, zobecněním, perifrasticky nebo tzv. funkční analogií, vytváří se vlastně opět částečný ekvivalent. V případě nulové ekvivalence, je nutné nahradit prázdnou pozici transkripcí či transliterací, opisem, kalkem, přejatým slovem či vytvořením neologismů. 46 Barchudarov uvádí, ţe pro dosaţení překladové ekvivalence přes rozdíly ve formálních a sémantických systémech dvou jazyků je nutné, aby překladatel uměl provést kvalitativně různé mezijazykové přeměny tzv. překladové transformace, a to 41 Man, O. Otázky ekvivalence v odborném překladu. In Gromová, E.; Hrdlička, M.; Vilímek, V. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava, 2007, s. 129. 42 Швейцер, А. Д. Теория перевода: статус, проблемы, аспекты. Москва, 1988, s. 95 (vlastní překlad). 43 Ilek, B. Místo teorie odborného překladu v soustavě věd o překladu. In Popovič, A., ed. Preklad odborného textu. Bratislava, 1977, s. 19-38. 44 Виноградов, В. С. Введение в переводоведение (общие и лексические вопросы), Москва, 2001, s. 24 (vlastní překlad). 45 Knittlová, D. K teorii i praxi překladu. Olomouc, 2000, s. 19, 35. 46 Tamtéţ, s. 84-85. 18

takovým způsobem, aby text překladu co nejúplněji předával informace obsaţené v textu originálu při přesném dodrţení norem jazyka překladu. 47 Nyní se zaměřím na jednotlivé druhy překladových transformací. 1.2.3.1 Druhy překladových transformací Man rozlišuje překladové transformace dvojího druhu. Prvním typem jsou tzv. gramatické transformace, které se týkají formální struktury jazyka. Za druhý typ povaţuje tzv. lexikální transformace týkající se lexikálně sémantické struktury. 48 Man dále podotýká, ţe: Gramatické transformace jsou v odborném překladu důleţitým překladatelským postupem, protoţe souvisejí s rozdíly v jazykovém systému i s rozdíly v organizaci odborného stylu v obou jazycích. Jestliţe překládáme z ruského jazyka do jazyka českého, je nutné počítat s transformacemi (záměnou) ruských kondenzovaných útvarů méně sevřenými útvary. Jedná se např. o náhradu přechodníkových vazeb vedlejšími větami či konstrukcí s přídavným jménem slovesným větami vztaţnými. Dále dochází k záměně slovních druhů, slovosledným transformacím atd. 49 Odborný text musí být vţdy přesný a jednoznačný, v překladu lexikálních jednotek tedy nejsou vhodné příliš volné motivační přenosy. Man uvádí, ţe lexikální transformace patří rovněţ k překladatelským postupům v odborných překladech, nicméně mají zde menší váhu neţ v textu uměleckém. Záleţí to ovšem na typologii textů, např. u textů filosofických, esejistických, historických či ekonomických jsou lexikální transformace častější. 50 Barchudarov rozlišuje čtyři základní typy překladových transformací. Jedná se o změny v uspořádání jazykových prvků ve větě, transpozice (záměny), rozšíření a výpustky (elipsy). Barchudarov podotýká, ţe se v procesu překladu setkáváme se změnou pořádku slov nebo slovních spojení ve větě. Jde o hojně uţívaný překladatelský postup, nicméně obvykle jsou tyto změny kombinovány s různými typy lexikálních a gramatických 47 Бархударов, Л. С. Язык и перевод (Вопросы общей и частной теории перевода). Москва, 1975, s. 190. (vlastní překlad) 48 Man, O. Otázky ekvivalence v odborném překladu. In Gromová, E.; Hrdlička, M.; Vilímek, V. Antologie teorie odborného překladu. Ostrava, 2007, s. 129. 49 Tamtéţ, s. 130. 50 Tamtéţ, s. 131. 19

záměn. Záměny povaţuje Barchudarov za nejčastěji uţívaný a velmi rozmanitý druh překladových transformací. Řadí k nim záměny slovních tvarů (např. času a vidu u sloves či rodu, čísla a pádu u podstatných jmen). Dále slovnědruhové záměny, ke kterým patří např. pronominalizace (záměna podstatného jména zájmenem) či nominalizace (opačný proces). Dalším typem jsou záměny větných členů (např. záměna neshodného přívlastku shodným). 51 Dále Barchudarov rozlišuje syntaktické záměny v souvětí, ke kterým řadí např. nahrazení věty jednoduché souvětím nebo souvětí větou jednoduchou či nahrazení věty hlavní větou vedlejší a naopak. Dalším typem jsou záměny lexikální, tedy konkretizace (zúţení významu), generalizace (zobecnění) a modulace (záměna slova nebo slovního spojení, jehoţ význam lze logicky vyvodit z významu ve výchozím jazyce - vztah příčiny a následku). Dále zmiňuje antonymický překlad a kompenzaci (způsob překladu, při kterém se určité obsahové prvky v textu převádějí jinými prostředky, nemusí k tomu ovšem docházet na témţe místě textu jako v originále). Jako další typ překladového postupu uvádí tzv. výpusty (elipsy) či proces opačný, tedy rozšíření informačního základu v procesu překladu. 52 1.2.4 Překladatelské kompetence Za základní kompetence překladatele povaţuje Fišer jeho jazykovou kompetenci ve výchozím i cílovém jazyce, dále analyticko-interpretační kompetenci a zejména kompetenci textotvornou. Autor zjednodušeně řečeno podotýká, ţe: Překladatel je schopen porozumět sémantickému sdělení výchozího textu tak, aby jej mohl bez sémantických chyb a nedostatků tlumočit jako funkčně adekvátní sdělení v textu cílovém. 53 Fišer uvádí, ţe: Překladatel jako zprostředkovatel informací mezi příslušníky různých kultur vytváří produkt, který by měl být pro všechny zúčastněné uţitečný, prospěšný, pro vysílající kulturu přiměřeně akceptovatelný a pro přijímající kulturu komunikačně funkční. Překladatel musí být tedy reflektujícím znalcem zúčastněných 51 Бархударов, Л. С. Язык и перевод (Вопросы общей и частной теории перевода). Москва, 1975, s. 191-202. (vlastní překlad) 52 Tamtéţ, s. 203-228. 53 Fišer, Z. Překlad jako kreativní proces. Brno, 2009, s. 30. 20

kultur v nejširším slova smyslu. Zde hovoříme o integrující kompetenci kulturní nebo interkulturní. 54 Barchudarov ve své monografii Jazyk i perevod zdůrazňuje důleţitost extralingvistických znalostí pro překladatele. Tyto znalosti mají vliv na všechny sloţky jazykového systému, tedy jak na slovní zásobu, tak i na gramatiku. Podotýká, ţe překladatel odborných textů se musí velmi dobře orientovat v daném oboru (biologii, fyzice, astronomii a jiných vědeckých odvětvích). 55 54 Fišer, Z. Překlad jako kreativní proces. Brno, 2009, s. 30. 55 Бархударов, Л. С. Язык и перевод (Вопросы общей и частной теории перевода). Москва, 1975, s. 36-37. (vlastní překlad) 21

2 PROBLEMATIKA EKOLOGIE V diplomové práci se zabývám překladem odborného textu z oblasti sociální ekologie. Ráda bych tedy alespoň ve stručné formě definovala některé základní pojmy z této oblasti. Budu se zabývat ekologií jako takovou, jejími druhy, ekologií sociální a globálními problémy ţivotního prostředí. 2.1 VYMEZENÍ EKOLOGIE Pojem ekologie bývá chápán dvěma způsoby. V roce 1866 německý biolog Ernst Haeckel definoval ekologii jako vědu zabývající se vztahem organismů k vnějšímu prostředí, coţ je neţivé okolí a ostatní organismy stejného nebo jiného druhu. Druhý význam slova ekologie je poněkud širší, vyjadřuje celkový přístup k přírodě. Jedná se vlastně o ochranu ţivotního či přírodního prostředí. 56 Předmětem zkoumání ekologie jsou ekosystémy a procesy probíhající v přírodě. Ekosystém představuje komplex neţivého prostředí (půdy, vody, podnebí) a ţivočišných, mikrobiálních a rostlinných společenstev, která v něm ţijí. 57 Ekologie je povaţována za multidisciplinární vědu, která čerpá z mnoha dalších vědních oborů, jako jsou zoologie, botanika, mikrobiologie, fyziologie, chemie, fyzika, geologie aj. Z ekologie naopak získává poznatky moderní ochrana přírody, krajinné plánování a management, myslivost a další obory lidské činnosti. 58 2.1.1 Druhy ekologie Vymezme si nyní základní dělení ekologie. Ekologie je tradičně dělena na autekologii, demekologii a synekologii. Šálek a Růţička uvádějí, ţe: Autekolický pohled zkoumá variabilitu přírody prostřednictvím tvarů, zbarvení, tělesných rozměrů, způsobů rozmnoţování a projevů chování jednotlivých druhů organismů a hledá obecné zákonitosti projevů ţivé hmoty. Demekologie hodnotí stav a strukturu druhových populací. Praktickým cílem je pátrat po příčinách změn početnosti populací v čase a prostoru. Synekologie je nauka o společenstvech organismů. Popisuje druhové sloţení a pestrost skupin ţivočichů a rostlin obývajících určitá stanoviště a pokouší se objasnit 56 Slovníček. <http://www.nazeleno.cz/ekologie.dic> [cit. 8. února 2012] 57 Tamtéţ. 58 Vymezení ekologie a úrovně ekologického přístupu. <http://etext.czu.cz/img/skripta/92/p_1_09-1.pdf> [cit. 8. února 2012] 22

zákonitosti souţití různých druhů rozborem vzájemných mezidruhových vztahů (interakcí) mezi jejich populacemi. 59 Kvasničková a Ševčík vyčleňují ve své publikaci ekologii rostlin, ţivočichů, moře, lesa, dále vymezují ekologii obecnou, globální a krajinnou a v neposlední řadě ekologii člověka, které se budu věnovat podrobněji. 60 2.2 SOCIÁLNÍ EKOLOGIE Sociální ekologie se zabývá komplexním studiem utváření prostředí a společnosti a jeho jednotlivými aspekty. Vyuţívá poznatků ze sociologie, biologie, psychologie a jiných vědních disciplín. 61 2.2.1 Vývoj sociální ekologie Se sociální ekologií se poprvé setkáváme v roce 1921 u představitelů tzv. Chicagské školy R. Parka a E. Burgesse v jejich studii o lidském chování ve městě. V té době pracovali spíše s názvem Human ecology (humanní ekologie či ekologie člověka). Nicméně obsahově byly jejich práce skutečně zaměřeny na studium specifických projevů sociálních vztahů v konkrétních typech prostředí. 62 Sociální ekologie se začíná rozvíjet především v 60. letech 20. století, zároveň dochází k jejímu oddělení od bioekologie. V roce 1970 byl zaloţen Výzkumný výbor světové sociologické asociace pro otázky sociální ekologie. Sociální ekologie se stává samostatným vědním oborem. 63 Jedním z prvních stoupenců tohoto vědního oboru byl Murray Bookchin. Ve své eseji Co je sociální ekologie? definuje její význam následovně: Sociální ekologie je zaloţená na přesvědčení, ţe téměř všechny naše současné ekologické problémy pocházejí ze zakořeněných sociálních problémů. Z takového pohledu vyplývá, ţe tyto ekologické problémy nemohou být pochopeny, natoţ vyřešeny, bez důkladného chápání naší existující společnosti a iracionality, které to způsobují. Konkrétněji: ekonomický, etnický, kulturní, a genderový konflikt, s mnoha dalšími, je jádrem nejváţnějších 59 Vymezení ekologie a úrovně ekologického přístupu. < http://etext.czu.cz/img/skripta/92/p_1_09-1.pdf> [cit. 8. února 2012] 60 Kvasničková, D.; Ševčík, J. Základy ekologie. Praha, 2004, s. 23. 61 Význam slova sociální ekologie. <http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=617> [cit. 8. února 2012] 62 Ortová, J. Kulturní a sociální ekologie. Praha, 1996, s. 14. 63 Ситаров, В. А.; Пустовойтов, В. В. Социальная экодогия. Москва, 2000, s. 12. (vlastní překlad) 23

ekologických narušení, před kterými dnes stojíme kromě těch, které jsou způsobovány přírodními pohromami. 64 2.2.2 Bohuslav Blaţek sociální ekolog V českém prostředí se sociální ekologii věnoval zejména Bohuslav Blaţek. Snaţil se o prosazování ekologického myšlení u veřejnosti a ekologického řešení praktických problémů. Illner uvádí, ţe: V posledních letech se Blaţkova pozornost stále více zaměřovala na problematiku českého venkova, který chápal jako prostředí tvořené navzájem propojenými a mezi sebou interagujícími prvky krajinnými, sociálními a kulturními. Prostředí, kde komunitním způsobem ţijí venkované vytvářející si specifický vztah k přírodě i k sobě samým. 65 Blaţek napsal řadu publikací, ve kterých se zabýval problematikou sociální ekologie. Jako příklad lze uvést knihu Venkov-města-média, ve které se mimo jiné zabývá vývojem popularity ekologie. Sociální ekologii zde primárně chápe jako: Způsob jednání, který se soustavnou reflexí tohoto jednání snaţí přispět k rozvoji vědního oboru, o nějţ se opírá a k němuţ chce přispívat. 66 Blaţek vyučoval sociální ekologii i na vysokých školách, konkrétně na fakultě architektury ČVUT a na katedře divadelní antropologie DAMU. 2.2.3 Globální problémy ţivotního prostředí Ortová uvádí, ţe se v současné době potýkáme s globálními problémy, které se týkají tří oblastí: Váţného poškození systémů zabezpečujících existenci ţivota v planetárním měřítku. Jedná se o změny hydrologického cyklu, narušení stratosférické ozónové vrstvy a o změny klimatického systému. Dále rychlosti a způsobů čerpání neobnovitelných a z části i obnovitelných zdrojů, které můţe vést ke ztrátám, jeţ není moţné v měřítku několika generací ničím nahradit. Obnovitelnými zdroji jsou především ţivé organismy, voda a půda, zdrojem neobnovitelným jsou nerostné suroviny. Poslední oblastí je redukce biologického bohatství planety. To znamená vymírání rostlinných a ţivočišných druhů, které ve vzájemné propojenosti utvářejí síť 64 Kdo byl Murray Bookchin? <http://greenaction.cz/teorie/kdo-byl-murray-bookchin.html> [cit. 8. února 2012] 65 Illner, M. Odešel sociální ekolog Bohuslav Blažek. In Sociologický časopis. Praha, 2005, s. 141-143. 66 Blaţek, B. Venkov města média. Praha, 1998, s. 26. 24

ţivota i stabilitu jednotlivých ekosystémů. Zároveň představují genetickou základnu veškerého ţivota. 67 2.2.3.1 Demografická situace V současné době se povaţuje za reálné, ţe na Zemi bude moci v budoucnu ţít 10-12 miliard lidí. 68 Nicméně někteří odborníci tvrdí, ţe věda a technika bude úsporněji a efektivněji zajišťovat potřeby a tudíţ bude Země schopna uţivit aţ 50 miliard lidí. 69 Ve 20. století rostl počet obyvatel tempem, který bývá označován jako populační exploze. Ortová podotýká, ţe: Na přelomu 18. a 19. století ţila na Zemi miliarda obyvatel. Za posledních 200 let došlo k nárůstu na 5 miliard a v období let 1987 1999 přibyla další miliarda. Na počátku 21. století se tempo růstu poněkud sníţilo. Nelze ovšem říci, zda bude tento trend pokračovat. 70 Závaţnějším problémem neţ velikost populace je obrovský rozdíl v ţivotní úrovni různých zemí. V Základech ekologie člověka Ortová píše: V roce 1999 ţilo v rozvojových zemích 4, 7 miliard lidí, v zemích hospodářsky vyspělých 1, 3 miliardy. Přičemţ země s rozvinutou ekonomikou spotřebovávají 80 % světových zdrojů, ale tvoří jen 20 % z celkového počtu obyvatel na Zemi. Vyspělé státy tedy získávají velkou část zdrojů v rozvojových zemích. Dále se zmiňuje o tom, ţe: Například nejchudších 20 % světové populace spotřebovává pouze 5 % z celkové produkce masa a ryb a 4 % z veškerých energií. Z tropických pralesů je polovina vytěţeného dřeva a 3/4 papíru vyuţíváno ve vyspělých zemích. Pětina z celkové lidské populace má k dispozici méně neţ 1 dolar na den. 71 2.2.3.2 Změna klimatu Globální oteplování je povaţováno za jeden z nejzávaţnějších a nejdiskutovanějších problémů současnosti. Ochránci ţivotního prostředí tvrdí, ţe jednou z hlavních příčin globálního oteplování je zesílený skleníkový efekt vznikající v důsledku činnosti člověka. 67 Základy ekologie člověka. <http://www.akademieavs.cz/underwood/download/files/zaklady_ekologie_cloveka.pdf> [cit. 10. února 2012] 68 Tamtéţ, s. 87. 69 Braniš, M., Pivnička, K., Úvod do studia životního prostředí. Praha, 1994. 70 Základy ekologie člověka. <http://www.akademieavs.cz/underwood/download/files/zaklady_ekologie_cloveka.pdf> [cit. 10. února 2012] 71 Tamtéţ, s. 89. 25

V atmosféře se zvyšují koncentrace vodních par, oxidu uhličitého, metanu, vzdušného dusíku aj. Nejvíce atmosféru ovlivňují emise oxidu uhlíku. Ortová podotýká: K nárůstu koncentrací skleníkových plynů dochází při spalování fosilních paliv v tepelných elektrárnách a v průmyslových výrobách, výrazně se na něm podílí automobilová doprava (spalování nafty, benzinu). 72 K oteplování naší planety dochází i důsledkem zmenšování přírodních ploch a rozšiřování umělého prostředí měst a dopravních cest. Další příčinou je odlesňování rozsáhlých území, zemědělská výroba nebo například pouţívání chladniček, klimatizací a jiných předmětů, které nám umoţňují pohodlnější ţivot. 73 V roce 1997 byl v Japonsku přijat Kjótský protokol, který obsahuje konkrétní úkoly pro průmyslově vyspělé země. Zavázaly se v něm, ţe přijmou taková opatření, aby do let 2008 2012 dosáhly sníţení emisí skleníkových plynů v průměru o 5, 2 % ve srovnání s rokem 1990. Evropská unie, včetně České republiky, se zavázala ke sníţení o 8 %. Protokol vstupuje v platnost aţ 16. února 2005, tedy poté, co jej podepsala politická reprezentace Ruska. Spojené státy Americké jej odmítly. Protokol ratifikovalo celkem 55 % vyspělých zemí, ze závazku jsou vyňaty země rozvojové (mimo jiné i Čína, která patří k největším znečišťovatelům). Nicméně OSN v té době uvádí, ţe se do roku 2010 podaří zemím EU sníţit emise ve srovnání s rokem 1990 jen o 0, 6 %, coţ není ani desetina původního cíle. 74 2.2.3.3 Narušení ozónové vrstvy Ozónová vrstva zabraňuje pronikání škodlivých sloţek slunečního záření do niţších vrstev atmosféry a k zemskému povrchu, je tedy nezbytná pro naši existenci na Zemi. Ozónovou vrstvu poškozují zejména freony. Dříve se pouţívaly v chladicích zařízeních a klimatizacích, dnes jsou i součástí různých rozprašovačů. V současné době je patrné takové narušení ozónové vrstvy, ţe jiţ v úplnosti neplní svou ochrannou funkci. Ortová upozorňuje na fakt, ţe: Na některých místech planety je zeslabení ochranné ozónové vrstvy takové, ţe se hovoří o ozónové díře. Redukce ozónové vrstvy ale není lokalizována jen na některá území, jde o jev globálního charakteru. 75 72 Základy ekologie člověka. <http://www.akademieavs.cz/underwood/download/files/zaklady_ekologie_cloveka.pdf> [cit. 17. února 2012] 73 Tamtéţ, s. 93. 74 Tamtéţ, s. 93-94. 75 Tamtéţ, s. 95. 26

2.2.3.4 Znečištění ovzduší Ortová v Základech ekologie člověka podotýká, ţe: Ovzduší obsahuje mnoţství znečišťujících, zdraví škodlivých látek. K těm nejznámějším patří sloučeniny síry, dusíku a uhlíku včetně karcinogenních uhlovodíků, dále rovněţ karcinogenní těţké kovy, přízemní ozón, radioaktivní látky, aerosoly, prach, saze a popílek. 76 Stupeň znečištění ovzduší se často charakterizuje jako smog. Tento pojem se zrodil jiţ v roce 1905 v souvislosti s kouřovou clonou, která vznikla nad Londýnem. Od té doby se setkáváme s označením londýnský smog. Jedná se o dým, který vzniká v souvislosti se spalováním uhlí a v určité chvíli se mísí s mlhou a prachem. Smog je produktem městské civilizace. Jako první jej pojmenoval Henry Antoine de Vaux ve své studii. 77 V 50. letech minulého století byl zaveden pojem fotochemický smog, který vzniká smícháním produktů vytvořených civilizací, jako jsou oxidy dusíku, peroxidy dusitanů, ozón a různé organické těkavé látky. Patří sem také výpary benzinu, pesticidů, nátěrových hmot atd. Fotochemický smog představuje velmi závaţný problém pro lidstvo, jelikoţ obsahuje vysoce toxické látky, které lidem způsobují onemocnění nebo dokonce smrt. 78 Nejčastěji vzniká smog za slunného počasí, kdy látky reagují se slunečním zářením. Za teplého počasí jsou vrchní vrstvy vzduchu méně pohyblivé, nedochází tak k vertikální cirkulaci a v souvislosti s tím i k přirozenému čištění vzduchu. V tomto období se značně navyšuje počet hospitalizací, recidiv nebo zhoršení chronických respiračních onemocnění. Nejnebezpečnější je smog pro děti a starší osoby, dále pro ty, kteří trpí chronickým onemocněním dýchacích cest. Smog můţe způsobit silné bolesti hlavy, dušnost či úplné zastavení dýchání, onemocnění a otoky sliznice očí a nosu. 79 Nicméně na znečištění ovzduší se podílí mnoho faktorů. Kromě chemických látek a jejich zplodin je to rovněţ znečištění tepelné, hlukové a optické. Stav tepelného znečištění se zhoršuje s rozšiřováním umělého městského prostředí a také v souvislosti s neustálým ubýváním přírodního prostředí na úkor rozmanitých dopravních, obchodních a průmyslových zón. Se zdroji hluku se setkáváme téměř všude, tedy 76 Základy ekologie člověka. <http://www.akademieavs.cz/underwood/download/files/zaklady_ekologie_cloveka.pdf>, s. 96 [cit. 17. února 2012]. 77 Проблема смога. <http://www.ekoproblem.ru/chad2.php> (vlastní překlad) [cit. 17. února 2012] 78 Tamtéţ. (vlastní překlad) 79 Tamtéţ. (vlastní překlad) 27