Vychází k 50. v roãí zaloïení Fakulty jaderné a fyzikálnû inïen rské.

Vychází k 50. v roãí zaloïení Fakulty jaderné a fyzikálnû inïen rské.

PRAHA JEVI Tù VùDY Ivan toll Fakulta jaderná a fyzikálnû inïen rská âeského vysokého uãení technického Praha 2005

Ilustrace poskytli Magistrát hlavního mûsta Prahy Národní knihovna âr Knihovna Národního muzea Autor dûkuje Prof. Ing. Miloslav Havlíãek, DrSc. Ing. Leopold Vrána Jindra Niederlová PhDr. Alena Hadravová, CSc. RNDr. Petr Hadrava, DrSc. RNDr. Michael Heyrovsk, CSc. PhDr. Jifií Kroupa RNDr. Karel Horák PhDr. Jan Horsk, CSc. PhDr. Jan Hozák Mgr. Zita Drdová Ivan toll, 2005 FJFI âvut, 2005 Malá Skála, 2005 Cover and design Marná Sláva

PROLOG

V pfiírodních a kulturních kulisách Prahy se jako na pomyslném jevi ti odehrávalo mnohovrstevnaté drama historie a postupující staletí odmûfiovala jeho jednotlivá dûjství. Jednou z tûchto vrstev bylo vûdecké poznávání, pfiedávané a rozvíjené od pokolení k pokolení. Mûlo své zákruty a peripetie, období útlumû a návratû, ale jakmile byla vûdecká pravda jednou odhalena a vyfiãena, stala se v zvou pro budoucí myslitele, ktefií na ni v nûkterém z následujících dûjství navázali. K vûdecké scénû poãátku stfiedovûku v Praze nemáme k dispozici dostatek pramenû. To ale neznamená, Ïe by na ní nepûsobili vzdûlaní lidé, knû- Ïí, právníci, lékafii, kronikáfii, astronomové a stavitelé, ktefií ov em získávali své znalosti na zahraniãních kolách v Lutychu, Boloni, PafiíÏi, Oxfordu, i jinde. Mûsto se rozrûstalo, vznikaly nároãné stavby, kostely, hradby, ale i mosty pfies Vltavu, rozvíjelo se skláfiství, zpracovávání kovû, raïba mincí, a to v echno vyïadovalo pokroãilé technologické znalosti. Prvního kulturního vrcholu dosáhla Praha ve ãtrnáctém století za vlády Karla IV., zakladatele univerzity. Jedním z prvních uãitelû na univerzitû byl matematik a hvûzdáfi Havel ze Strahova, k jejím absolventûm patfiili Jan OndfiejÛv zvan indel, ideov tvûrce praïského orloje, kter provádûl v Praze první soustavná astronomická mûfiení, Albík z Uniãova, kter pfiispûl ke zv ení úrovnû lékafiské vûdy, ãi Kfii Èan z Prachatic, lékafi, matematik a autor knihy o astrolábu. Období pozdní renesance pfiineslo rozkvût ãeského písemnictví, ale také nov pohled na vesmír. Pod ochrannou rukou císafie Rudolfa II. se v Praze se li tfii v znamní hvûzdáfii, ktefií v intelektuálnû podnûtné atmosféfie náboïenské tolerance poloïili základ nebeské mechanice. Byli to Tadeá Hájek z Hájku, Tycho Brahe a Johannes Kepler. Jak zaznamenal kronikáfi Kosmas 7/

ve 12. století, bylo Praze dáno do vínku proroctví mytické knûïny Libu e, Ïe sláva mûsta se dotkne hvûzd. V Keplerovû díle se toto proroctví vrchovatû naplnilo. Se svou vizí nekoneãného vesmíru se v roce 1588 Prahou mihl i boufilivák Giordano Bruno. Ani v tûïkém období tfiicetileté války múzy v Praze nemlãely. NejenÏe vznikala skvostná pozdnû renesanãní a ranû barokní architektonická a umûlecká díla, ale i v oblasti fyziky zde pûsobil polyhistor Jan Marek Marci, kter obohatil nov mi podnûty mechaniku, optiku a lékafiství. V roce 1648, kdy se váleãné ílenství koneãnû uti ilo, vydal dílo o duze jako symbolu míru a vlastnostech svûtla, které pfiedcházelo dal ímu v voji evropské vûdy. Uplynulo dal í století a v nadcházejícím vûku osvícenství a poãínající prûmyslové revoluce do Prahy pronikly my lenky Newtonovy a nová, matematicky podloïená mechanika a fyzika. Na ly odezvu v díle Josefa Steplinga, Jana Tesánka a Franti ka Josefa Gerstnera. S rozpaky byl zpoãátku pfiijímán objev Dopplerova jevu, kter jeho pûvodce pfiedstavil v roce 1842 na zasedání Královské ãeské spoleãnosti nauk. Ukázalo se v ak, Ïe tímto objevem se i Christian Doppler za svého pûsobení v Praze dotkl hvûzd, a tento jev se stal rozhodujícím pro dal í v voj astrofyziky, ale na- el uplatnûní i v technice, navigaci, lékafiství a dal ích oborech. K Dopplerov m pfiíznivcûm a ochráncûm patfiil humanista a filozof Bernard Bolzano, kter sv mi hlubok mi my lenkami pfiedstihl budoucí svûtov v voj matematiky. Na Dopplerovy práce navázal Ernst Mach, dlouholet profesor praïské univerzity. Mach studoval pohyby tûles nadzvukov mi rychlostmi a pfiedznamenal tak éru tryskov ch letadel. Také v ak kriticky pfiezkoumal základy Newtonovy mechaniky a inspiroval Alberta Einsteina, tvûrce teorie relativity. Einstein za svého krátkého pobytu v Praze plnû vnímal její staletími posvûcenou atmosféru, s respektem procházel keplerovská místa a uvûdomoval si i v znam práce sv ch pfiedchûdcû, Dopplera a Macha, jako dûleïité opory své teorie. V Praze se Einstein zam lel i nad podstatou gravitace, hlavní hybné síly vesmíru, a také se pfiipravoval dotknout se hvûzd. 8/

Do dvacátého století vstoupila praïská fyzika ve znamení radioaktivity, kterou odhalil francouzsk vûdec Antoine Henri Becquerel v ãeském smolinci a prozkoumali manïelé Pierre a Marie Curieovi. Nadan ãesk fyzik Bohumil Kuãera studoval rozptyl ãástic alfa pfii jejich prûchodu tenk mi kovov mi fóliemi a dostal se aï na sam práh objevu atomového jádra. Na Kuãerovy práce se rtuèov mi elektrodami navázal Jaroslav Heyrovsk, kter nakonec pfiivezl do Prahy Nobelovu cenu za objev polarografie. To uï se charakter fyziky zaãal mûnit, místo jednoduch ch pokusû nastoupila doba velk ch laboratofií, nákladn ch a sloïit ch zafiízení a mezinárodní spolupráce. Co ale neztratilo svûj v znam, jsou my lenky. My lenky a objevy, které se rodily v tvofiivé atmosféfie Èastn ch období Prahy, vynofiovaly se z její historie a pfiipravovaly podnûty budoucím pokolením. Procházíme-li se dnes po ulicích a námûstích Prahy, po jejích nábfieïích a mostech, shlíïíme na mûsto z v in Hradãan nebo letensk ch strání, mûïeme si vybavit osudy a úvahy vûdcû, ktefií se v Praze zam leli nad tajemstvím pfiírody a vesmíru. Právû na takovou procházku bych chtûl pozvat i ãtenáfie. Ivan toll 9/

Vidím mûsto, jehoï sláva nebes se dotkne. Ve hvozdû leïí místo, které je vzdáleno od vsi této na tfiicet honû a mez mu urãují vltavské vlny... AÏ tam pfiijdete, naleznete ãlovûka an uprostfied lesa te e práh domu. A protoïe k nízkému prahu se i velcí pánové sklánûjí, podle této pfiíhody mûsto, jeï vystavíte, nazvete Prahou. KnûÏna Libu e podle Kosmovy kroniky

MÍSTO KnûÏna Libu e

Na poãátku bylo místo. Místo k Ïivotu, místo, kudy kráãí historie, místo, kde se odehrávají pfiírodní dûje. Místo, kde jsme se narodili, je v chozí bod, odkud se zaãal odvíjet ná Ïivot; místo, kam patfiíme. Odtud, z kolébky, jsme se zaãali po svûtû rozhlí- Ïet, roz ifiovat svûj obzor, nejprve za humna, pak za oceán a nakonec tfieba aï do vesmíru. Stafií uãenci ovlivnûni Aristotelem mûli za to, Ïe kaïdé tûleso, kaïdá vûc má své místo, které je vlastnû jeho hranicí, vymezením, své pfiirozené místo, kam tíhne: tûïk kámen padá dolû, ke stfiedu Zemû, koufi nebo lehké páry stoupají vzhûru. I lidé mají svá místa, kde se cítí doma, své pfiirozené postavení ve spoleãnosti. V echno patfií na své místo; pak nastane pofiádek, klid, fiád svûta. Vûdci si ale vïdy kladli otázku, zda mûïe existovat prázdné místo, místo bez vûcí. Zkusme si jen pfiedstavit takové místo, kde není nic! V voj lidského poznání ukazuje, Ïe pfiíroda v echna místa bohatû zaplàuje. Také ãlovûk svou ãinností dává místûm obsah, náplà, smysl, historickou atmosféru. Rozhodující v znam mûl i v bûr místa, kde se nyní rozkládá Praha, stfiedisko ãeské kotliny a pozdûji ãeského království. âechy, pfiipomínající sv m vûncem pohraniãních hor obrovsk meteorick kráter, protíná od jihu k severu vodní tepna. Je to Vltava, wilth ahwa, divoká voda star ch IndoevropanÛ, která se pak vlévá do Labe (i kdyï se spí e Labe, v místû soutoku ménû vodnaté, vlévá jako postranní pfiítok do Vltavy), a pokraãuje jako velk evropsk tok k severní hranici âech. Takov tok mohly dávné kupecké karavany pfiekonat jen v místû pfiíhodného brodu. 13/

Brod pfies Vltavu, iroko daleko ojedinûl, se odedávna nacházel v praïské kotlinû, tam, kde Vltava zaãíná vytváfiet velk meandr a obtéká fiadu ostrovû v hole ovické naplaveninû. eka se tehdy ov em rozlévala iroko do stran, zaplavovala povlovnû stoupající bfiehy, a mûlk brod, alespoà v urãité roãní dobû, umoïàoval prûjezd vozû i pfiechod jezdcû a stád. âasto se v ak stávalo, Ïe kupecké karavany musely na bfiezích fieky dlouho tábofiit a ãekat, aï jim niï í stav vody umoïní pokraãovat dál v cestû k dalek m cílûm na v chod do Krakova, Kyjeva nebo aï do Bagdádu, na západ do Mohuãe, Lyonu nebo Cordóby... Tato zvlá tnost místa pfiispûla k tomu, Ïe území dne ní Prahy bylo odedávna obydleno. Kdysi lovci mamutû, pak usedl mi zemûdûlci; vystfiídali se zde Keltové, ktefií si podmanili pfiedchozí obyvatelstvo, Markomané a nakonec Slované. Archeologové nacházejí stopy po souvislém osídlení praïské kotliny a okolních návr í rûzn mi etniky v ãetn ch osadách. Toto osídlení trvalo nûkolik tisíciletí. Neosídlen zûstával táhl ostroh o rozloze asi 5 hektarû na levém bfiehu Vltavy, nad druh m, hlub ím brodem v blízkosti dne ního Karlova mostu. Ostroh slouïil zfiejmû jiï v pohansk ch dobách jako kultovní místo, moïná obûti tû. A právû tento ostroh se stal místem, kde vzalo poãátek mûsto Praha; ostatnû ne náhodou v ãe tinû slovo místo a mûsto takfika spl vají. Nebylo to ov em místo prázdné, z hlubin tisíciletí si neslo svou mystickou atmosféru posvátného okrsku podobnû jako fiecké Delfy. Podle povûsti tu úlohu hadaãky P thie splnila bájná knûïna Libu e, která kázala dát místu nov smysl a vybudovat na nûm hrad. Libu e také povolala k vládû Pfiemysla Oráãe a zaloïila s ním první ãeskou vládnoucí dynastii. Ostroh byl vyprahl nebo moïná praïením zbaven lesního porostu, a odtud jedna z verzí pûvodu jména Praha. Je to verze o nûco pravdûpodobnûj í neï verze kronikáfie Kosmase spojená s kuriózní pfiedstavou, Ïe nûkdo v hlubokém hvozdu pfiitesává práh 14/

domu. Jiní spojují pûvod názvu Prahy s prahy ãi hatûmi, svázan mi proutûn mi rohoïemi, které mûly usnadnit pfiechod rozbahnûn mi bfiehy fieky, podle dal í domnûnky je jméno je tû pfiedslovanského pûvodu. Ve skuteãnosti vznik názvu Praha spolehlivû neznáme. Praha byla zpoãátku ztotoïnûna právû spraïsk m hradem. S nástupem PfiemyslovcÛ a pfiíchodem kfiesèanství zde také zaãínají ãeské dûjiny. První historick ãesk kníïe, Bofiivoj, sem v druhé polovinû 9. století pfiemístil sídlo ãesk ch kníïat z Levého Hradce, celé návr í ohradil a vybudoval kostel Panny Marie, první kamennou stavbu na PraÏském hradû. Bûhem staletí Praha vyrostla do krásy a stala se jedním z nejobdivovanûj ích mûst. Sv m spojením sproroctvím knûïny Libu e i sv m gramatick m rodem je vnímána jako Ïena, matka mûst, mater urbium. Jedna z prvních zpráv o Praze a âechách pochází od arabsko-ïidovského kupce a diplomata ze panûlské Cordóby, Ibrahíma ibn Jákúba, kter na své cestû do stfiední a v chodní Evropy nav tívil Prahu v létech 965 966. Jeho podrobné rukopisné záznamy pak pouïil a vydal v znamn arabsk geograf z 2. poloviny 11. století al Bekrí ve svém spise Kniha cest a krajin, kter se zachoval v nûkolika pozdûj ích opisech a pfiekladech. Dnes mûïeme povaïovat Ibrahímovo líãení v lecãem za zveliãené nebo nepfiesné. Rozhodnû v ak dosvûdãuje, Ïe Praha byla v dobû jeho náv tûvy kfiiïovatkou dálkov ch obchodních cest, mezinárodním trïi tûm, a Ïe dûleïitou úlohu pfiitom hrál právû zdej í pfiechod pfies Vltavu. Nefiíká bohuïel nic o tom, zda byl stále vyuïíván odvûk brod ãi zda uï pfies Vltavu vedl historiky pfiedpokládan dfievûn most. Mûsto Frága je vystavûno na fiece a je v nûm trh se v ím zboïím k cestování i usedlému Ïivotu. Nad ním je velká opevnûná tvrz a v ní pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje rovinatou ãástí jeho údolí... Mûsto je vybudováno z kamene a vápna a je nejvût ím co do obchodu. Pfiicházejí sem z mûsta Krákova Rusové a Slované se zboïím. A z krajin 15/

TurkÛ muslimové, Îidé a Turci, rovnûï se zboïím a obchodními mincemi. Ti vyváïejí od nich otroky, cín a rûzné koïe iny. Jejich zemû je nejlep í zemí na severu a nejzásobenûj í v potravinách. Prodává se tam za jeden kírát tolik p enice, Ïe vystaãí ãlovûku na mûsíc, a za tutéï cenu tolik jeãmene, kolik vystaãí jezdci na 40 dní, a dále za tento kírát deset slepic. V mûstû Frága vyrábûjí se sedla, uzdy a tlusté títy, kter ch se uïívá v tûchto zemích. Za Bofiivojov ch nástupcû se Praha vfiazuje jako dûleïité místo do prostoru stfiedovûké ranû románské Evropy. K roku 920 vyrûstá na Hradû bazilika sv. Jifií postavená z opuky tûïené na nedaleké Bílé hofie. I kdyï byl kostel pozdûji upravován v duchu rûzn ch stavebních slohû, je stále nápadn sv m bûlostn m zdivem a zûstává vlastnû nejstar ím bodem PraÏského hradu jiï více neï tisíc let. Jen o nûkolik let pozdûji postavil kníïe Václav v místû dne ního tfietího nádvofií PraÏského hradu rotundu sv. Víta, a pfiál si v ní b t i pohfiben. Kult svatého Víta, svûtce z nám vzdálené Sicílie, pfiinesl Václav do Prahy ze Saska spolu se svûtcovou relikvií. Jméno sv. Víta pfiipomíná kult boha Svantovíta (i se staroslovanskou nosovkou) pûstovan polabsk mi a pobaltsk mi Slovany, ktefií ov em pfiicházeli se Sasy do styku. MoÏná souvislost tûchto dvou kultû zûstává dráïdivou historickou záhadou. UÏ na úsvitû sv ch dûjin se Praha stala pûsobi tûm uznávaného evropského vzdûlance, druhého praïského biskupa Vojtûcha Slavníkovce, známého za hranicemi pod jménem Adalbert. Vojtûch se sice nezab val pfiírodními vûdami, ale mûl blízko k odkazu antické vzdûlanosti a podporoval snahy o obnovení fiímské fií e na kfiesèanském základû. Pro fyzika mûïe v ak b t zajímav jeho blízk, pfiátelsk vztah k jiné evropské osobnosti doby, Gerbertovi z Aurillacu, pozdûj ímu papeïi Silvestru II. Gerbert ovládal nejen latinskou kulturu, ale za pobytu ve panûlsku se seznámil i s vûdeck m pfiínosem ArabÛ a stal se znám m matematikem a mechanikem. Jako jeden z prvních pfiinesl do Evropy arabsk zpûsob 16/

poãítání v desítkové soustavû, sepsal pojednání o matematice a geometrii, zab val se konstrukcí mechanick ch hraãek a je povaïován za tvûrce koleãkov ch hodin se závaïím, jaké se pozdûji uplatnily i na praïské radnici. Pfiedstavuje jak si pfiedobraz doktora Fausta; koneckoncû i faustovská legenda má v Praze své neodmyslitelné místo. Svatovítská rotunda, z níï dnes zbyly pouze základy, byla pozdûji roz ífiena a v druhé polovinû 11. století pfiestavûna na prostornou trojlodní a dvouchórovou baziliku oznaãovanou podle stavebníka kníïete Spytihnûva II. To uï byla Praha plnû rozvinut m románsk m mûstem a po celé zemi byly rozesety kamenné farní kostelíky a dal í stavby. V Praze se stavûlo v podhradí na dne ní Malé Stranû, ale i na pravém, niï ím bfiehu Vltavy, kter byl vystaven ãast m záplavám. Koncem 13. století, zejména po velké povodni r. 1273, zaãali PraÏané naváïet novou pûdu na v echna volná místa Starého Mûsta (pfiitom zároveà hloubili ochrann pfiíkop kolem mûstsk ch hradeb) a postupem let zv ili terén na plo e asi 140 hektarû zhruba o 3 metry. Dovedeme si pfiedstavit obtíïe a nákladnost takové akce bez dne ních stavebních strojû. Staré Mûsto uniklo vodû do v ky a staré románské a ranû gotické domy se rázem propadly hluboko do zemû. Praha byla tehdy obehnána hradbami (hrozilo zejména tatarské, tedy mongolské nebezpeãí) a tvofiila dvojmûstí, dva urbanistické celky. Pfiedev ím to bylo Staré Mûsto na pravém bfiehu Vltavy, které rozlohou patfiilo k nejvût ím mûstûm tehdej í Evropy. Budování dvojité hradební zdi se dvûma pfiíkopy o celkové délce 1 700 metrû s13 branami a vûïemi zahájil král Václav I. nûkdy kolem roku 1230. Na levém bfiehu Vltavy, v podhradí, se rozrûstalo Nové Mûsto, pozdûji pfiejmenované na Men í Mûsto a dnes známé jako Malá Strana. Král Pfiemysl Otakar II. sem v roce 1257 povolal nûmecké kolonisty a nechal tuto ãást mûsta rovnûï obehnat hradbami. 17/

Hranice, hradby, vodní toky a dokonce i mofie jsou tím, co zároveà rozdûluje i spojuje. Také Praha rozdûlená fiekou tvofiila jeden mûstsk celek. PoblíÏ pûvodního brodu byl velmi záhy vybudován dfievûn most pfies Vltavu. Legendy se zmiàují o tom, Ïe uï v 10. století bylo tûlo zavraïdûného sv. Václava pfieváïeno na PraÏsk hrad po mostû; o po kození mostu za povodnû pí e i kronikáfi Kosmas zaãátkem 12. století: V mûsíci záfií 1118 byla taková povodeà, jaké tu ím nebylo od potopy svûta. NeboÈ na e fieka Vltava náhle prudce vyraziv i ze svého fieãi tû, ach kolik v na em podhradí domû, chalup a kostelû sv m pfiívalem pobrala. NeboÈ kdeïto jindy, aã se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodnû vystoupila voda pfies deset loket nad most. Most musel b t ãasto opravován a obnovován a v létech 1157 59 byl zfiejmû zniãen úplnû. AÏ koneãnû roku 1172 byl dobudován nov, pevn kamenn most pojmenovan podle královny Judity, manïelky krále Vladislava I. Judita, dcera duryàského lankrabûte, podle slov kronikáfie paní znamenité krásy, ducha neobyãejného, mysli smûlé a podnikavé, milovnice uãení a rozliãn ch nauk, zbûhlá i v fieãi latinské a vûcech politick ch, se zfiejmû o stavbu mostu zaslouïila a dohlíïela na ni. Juditin most, stojící pfiibliïnû v místû dne ního mostu Karlova, byl 500 metrû dlouh, 7 metrû irok, stál na dvaceti pilífiích, mûl kamenné zábradlí, byl dláïdûn a opatfien strouhami k odvádûní svrchní vody. Jako svorník praïsk ch mûst a vlastnû celého království slouïil po 170 let, do roku 1342. Tehdy zaãátkem února povolil mráz, a nápor vody, valících se ledov ch ker, klád a vyvrácen ch stromû most na nûkolika místech protrhl. Jaké ne tûstí to znamenalo pro mûsto, líãí kronikáfi Franti ek PraÏsk : Léta Pánû 1342 v pfiedveãer 1. února, po pfiedchozím teplém jiïním vûtru, po nûmï pfii el dé È jakoby jarní, po velmi kruté a tuhé zimû, za níï siln m mrazem zahynulo mnoïství lidí v âechách i v ostatních zemích, nastala pfiívalem snûhové a de Èové vody veliká povodeà a obrovskou spoustou a tlou Èkou ledu byl na nûkolika místech strïen praïsk most, takïe z nûho zûstala sotva tfie- 18/

tina, leã i ta byla pfiívalem vod po kozena... Tu lidé ponejprv pochopili, jak nebetyãnû veliké dobro ztratili, neboè kdyï se ztratí nezbytná vûc, tu se teprve pozná její cena. NeboÈ jako by spadla koruna království, kdyï se zfiítil onen proslul most, a nastala veliká potíï a nebezpeãí lidí pfii pfieváïení a zármutek chudákû nemajících na pfievoz. Most sice spojoval Staré Mûsto a dne ní Malou Stranu v jeden celek, ale pfiesto mezi obyvateli obou mûst docházelo ke vzájemné fievnivosti a konkurenci, podbarvené i národnostnû. I dnes se najdou staromûst tí patrioti, ktefií ze zásady nenav tûvují pivnice na Malé Stranû a naopak. Pfiesto obû ãásti mûsta spolu s Hradem nutnû tvofiily jeden celek, politick, hospodáfisk a kulturní, pod dohledem panovníka, kter shlíïel na mûsto z v in Hradu. Praha uï dávno pfiestala b t pouh m místem, poznamenan m tím, ãemu fiíkáme genius loci, a stala se nov m prostorem, mûstem, v nûmï po celou historii pûsobí nenapodobiteln genius urbis. Prostor mûsta, obehnan hradbami, byl tak postupnû zaplàován, jeho jednotlivá místa vstupovala do vzájemn ch vztahû, dostávala smysl. 19/

Nepfiikládejte srdcí sv ch k bohatství, ale shromaïìujte si poklady moudrosti, neboè v jejich vlastnictví je mnoho panování. Karel IV.

PROSTOR Karel IV.

Soubor vzájemnû propojen ch míst vytváfií prostor a trvalo dlouho, neï si ãlovûk a vûda dokázali prostor uvûdomit. Dokonce stále pfietrvávají otázky existuje prostor ve skuteãnosti, nebo je to jen ná zpûsob, jak uspofiádat jednotlivá místa? V kaïdém pfiípadû je prostor velmi obtíïné postihnout. Je to geometrick pojem, ale také jeden ze základních projevû pfiírody. Prostor je pro nás také Ïivotní pocit; pro malífie, sochafie a architekta je to umûleck prostfiedek. Chráníme si svûj osobní prostor, cítíme se stísnûni nedostatkem prostoru nebo naopak nejistí a ohroïeni v pfiíli velkém prostoru. Se zatajen m dechem hledíme v noci na hvûzdnou oblohu a jímá nás úzkost a závraè nad nekoneãn m prostorem vesmíru. Prostor má mnoho rozmûrû a vlastností, stejnû tak jako to, ãím je zaplnûn. V bûïném Ïivotû si uvûdomujeme a vyuïíváme jeho tfii rozmûry, ale moderní fyzika pfii la smy lenkou, Ïe v nepfiedstavitelnû mal ch oblastech svûta ãástic má prostor rozmûrû hned deset a jeho dal ím rozmûrem je ãas. Skládá-li se prostor z jednotliv ch míst, bodû, je vlastnû jakoby zrnit, ale protoïe spojuje tato místa v jednotu, vnímáme ho jako spojit, nepfietrïit. Kouzlo prostoru se nás zmocní, vstoupíme-li do gotické katedrály. Její zdánlivû prázdné nitro zapûsobí na v echny na e smysly. Vnímáme její chlad a vûni, její vertikály nás ihned donutí pozvednout pohled do v e. Prostor je tam zaplnûn svûtlem a odlesky barevn ch vitráïí, a zazní-li zvuky varhan, zapûsobí na nás jeho dal í prostoroãasov rozmûr. Kdosi fiekl, Ïe hudba je vlastnû zvukem obarven ãas. Katedrála je ale ãasem jakoby nedotãena, minulost 23/

a pfiítomnost v ní spl vá v jedno. Cítíme v ní atmosféru dávné historie, slavnostní náladu královsk ch korunovací a pak zase majestát smrti královsk ch hrobek. Myslíme na zakladatele katedrály Karla, kter obohatil své mûsto Prahu o dal í hmotné i duchovní rozmûry a uãinil z ní prostor kultury a vzdûlanosti. Císafi Karel IV., syn Jana Lucemburského a Eli ky Pfiemyslovny, kfitûn jménem Václav, patfiil k nejvzdûlanûj ím evropsk m panovníkûm své doby a nejobratnûj ím politikûm, a zajistil svému království mír po celou dobu své vlády. Narodil se v Praze roku 1316 dne 14. kvûtna v 5 hodin ráno, a ke svému rodnému mûstu mûl vïdy mimofiádnû vfiel vztah. KdyÏ se po dlouh ch létech v cizinû, stráven ch vzdûláváním na francouzském královském dvofie a ãetn mi vojensk mi dobrodruïstvími pfii potyãkách mezi znesváfien mi severoitalsk mi mûsty, vrátil do âech, vedla jeho první cesta do zbraslavského klá tera, aby se tu poklonil památce své zesnulé matky. A tak pfii ed e do âech jsme nenalezli ani otce ani matky, ani bratra, ani sester, ani nikoho známého. Také fieã ãeskou jsme úplnû zapomnûli, jíï v ak jsme se znovu nauãili, takïe jsme jí mluvili i rozumûli jako kaïd jin âech. Z boïí milosti pak jsme znali psáti i mluvit nejen ãesky, ale i francouzsky, italsky i nûmecky a latinsky, a to tak, Ïe jedním jazykem jako druh m jsme dovedli ãísti, psáti i mluviti. (Vita Caroli) Karel pfiedev ím obnovil královsk palác na PraÏském hradû a na místû románské baziliky zahájil v stavbu monumentální gotické katedrály svatého Víta, zprvu pod vedením francouzského architekta Matyá e z Arrasu. Ten v ak zemfiel v roce 1352 a stavba pokraãovala nûkolik let bez vûdãí osobnosti. KdyÏ potom Karel na sv ch cestách poznal schopnosti mladého tfiiadvacetiletého umûlce Petra Parléfie ze vábského Gmündu, neváhal ho v roce 1356 povolat do Prahy a svûfiit mu odpovûdnost za celou stavbu. Mûl Èastnou ruku anebo spí e v born odhad pfii v bûru spolupracovníkû. Petr Parléfi v sobû spojoval nadání a odvahu mládí, organizaãní schopnosti a na svûj vûk uï bohaté zku enosti a znalosti. 24/

I jeho jméno je symbolické Parléfi pochází z francouzského parler, mluviti, a znamenalo vlastnû mluvãího zedníkû (odtud i dne - ní oznaãení polír ). Spojením s kfiestním Petr, z latinského petra skála, kámen, mûïeme Parléfiovo jméno poeticky vykládat jako ten, kdo nechal promluvit kámen. Mlad polír Parléfi se ujal dal í stavby katedrály ve svém vlastním pojetí, obohatil ji nov mi prvky a umûleck mi detaily. V duchu vrcholné gotiky dokázal kámen odlehãit, vyslat stavbu do v e a pfiimût náv tûvníka v ze efielém prostoru, aby povznesl zrak vzhûru k nebi do tfietího rozmûru a k rozmûrûm dal ím a uvûdomil si svou nepatrnost. Ve v ce 33 metrû sklenul Parléfi velkolepou hvûzdovou a kfiíïovou klenbu z jemného kamenného Ïebroví, rozãlenil okna kamennou kruïbou vytváfiející paprsky a plaménky, vnûj í opûrn systém katedrály ozdobil hroty hvûzdiãek, fiálami, pitvorn mi chrliãi a chimérami, umûleck úãinek dokonale propojil s nutn mi poïadavky na statiku stavby a samonosn mi vlastnostmi kamene. Petr Parléfi pfiitom sám pracoval na umûleckém ztvár- Àování nûkter ch ãástí v zdoby a bust v triforiu chrámu. Stfiedovûk ãlovûk Ïil bohatou symbolikou a spiritualitou, která zahrnovala celou kálu pocitû od náboïenského vytrïení pfies mystiku a fantastiãno aï po mesianistické a apokalyptické vidiny podporované kaïd ch nûkolik let morov mi epidemiemi a dal ími Ïivotními pohromami. Katedrála se stala monumentální v slednicí geometrie a stavební mechaniky, umûlecké inspirace a intuice tvûrce a mnohovrstevnat m vyjádfiením du e stfiedovûkého ãlovûka. Jako kamenná symfonie pfietrvává staletí a tisíciletí. Dal ím nesmrteln m dílem Petra Parléfie a jeho stavební huti byl ov em most. Brzy po pohromû, která stihla most Juditin, kdy se lidé museli pfiepravovat pfies Vltavu na ãlunech a pfiecházet po provizorních lávkách, pfiistoupil Karel IV. ke stavbû kamenného mostu, kter dnes nese jeho jméno. Dne 3. ãervence 1357 v 5 hodin 31 minut ráno (jak udává vzestupná a sestupná posloupnost 25/

lich ch ãísel 135797531), v okamïiku konjunkce Slunce a Saturnu, kdy se Slunce zároveà nacházelo ve znamení Lva, symbolu ãeského království, poloïil Karel základní kámen ke stavbû mostu. Most byl oproti Juditinu o nûkolik metrû zv en, pootoãen tak, aby smûfioval pfiesnû k v chodu, poãet pilífiû sníïen z dvaceti na estnáct. Na most se vstupuje z obou stran branou ve vûïi na malostranské stranû je to vûï dvojitá, z pozdûj ího období, na staromûstské stranû vûï bohatû zdobená kamenn mi reliéfy prozrazujícími parléfiovsk rukopis a pfiedstavující skvost gotického kamenictví. Západní prûãelí vûïe smûrem k mostu bylo bohuïel poniãeno pfii védském vpádu za tfiicetileté války, ale zato v chodní prûãelí poskytuje historikûm, heraldikûm i astrologûm svou bohatou ezoterickou symbolikou pravou hostinu. Karlova velkorysost a smûlost se nejv raznûji projevila zaloïením Nového Mûsta praïského 3. bfiezna 1348. K jeho budování poloïil král vlastní rukou první kámen. Prostor Prahy se rázem roz ífiil o plochu 360 hektarû obehnanou hradbami, která zahrnula i Vy ehrad. Na novém prostranství vzniklo nûkolik klá terû, kostelû a tfii námûstí, z nichï dne ní Karlovo zûstává se sv mi 8 hektary nejvût ím námûstím v Evropû. KaÏd, kdo si chtûl na Novém Mûstû postavit dûm, byl na dvanáct let osvobozen od v ech daní a poplatkû, ale musel stavbu ukonãit do osmnácti mûsícû. TûÏko si dnes umíme pfiedstavit tak obrovské staveni tû. Poãet obyvatel Prahy vzrostl bûhem nûkolika let z 20 000 na dvojnásobek. K populaãní explozi v Praze pfiispûlo ov em nejen hospodáfiské oïivení a stavební ruch, ale pfiedev ím nejv znamnûj í KarlÛv zakladatelsk poãin, jímï se Praha stala evropskou metropolí zaloïení univerzity. Tím Praha dostala dal í, kulturní rozmûr, a v tomto okamïiku mûïeme spatfiovat i poãátek vûdy v Praze. Karel, aã Lucemburk, se povaïoval i za pokraãovatele pfiemyslovské, pfiedev ím svatováclavské tradice, a pfii zakládání univerzity chtûl po padesáti letech navázat na úsilí svého dûda z matãiny stra- 26/

ny, Václava II. O nûm se zmiàuje autor zbraslavské kroniky Petr Îitavsk : ProtoÏe soudil, Ïe stav pravé víry nemûïe trvati bez studia moudrosti, rozhodl se zfiíditi v mûstû PraÏském vysoké uãení v ech fakult, aby jeho pûsobením dûkladná horlivost studujících zahánûla ze srdcí lidsk ch mlhu nevûdomosti a objasnûná pravda vûdecká jejich sluïbou slouïila prospûchu obecné církve. Zámûr Karlova dûdeãka zaloïit v Praze univerzitu se neuskuteãnil pro odpor ãeské lechty, která si vzala za záminku tvrzení, Ïe v zemi není bezpeãno. Karel IV. byl ov em uï v jiné situaci, zajistil si papeïskou podporu a v tûsné souãinnosti s prvním praïsk m arcibiskupem Arno tem z Pardubic, pozdûj ím kancléfiem univerzity, vydal 7. dubna 1348 její zakládací listinu: Mezi tuïbami na eho srdce a mezi naléhavostmi, kteréï zamûstnávají neustále na e královské úvahy, nutí nás k péãi hlavnû Ïádostivost na eho ducha, (...) jak by na e ãeské království, (...) jeï obzvlá tní náklonností srdce milujeme, (...) jako se boïím fiízením raduje z pfiirozeného nadbytku Ïivotních potfieb, tak po pfiíkazu na í prozíravosti bylo umûle za na ich ãasû ozdobeno mnoïstvím moudr ch muïû. To má b ti proto, aby se nemusili na i vûrní obyvatelé království, jiï bez pfiestání laãnûjí po plodech vûd, dopro ovati v cizích zemích almuïny, ale aby nalézali v království stûl k poho tûní pfiipraven (...). Aby sobû mûli za slávu, Ïe mohou jiné z ciziny zváti k lahodnosti vûnû a k úãasti na takovém vdûku. Univerzita byla koncipována podle pafiíïského a boloàského vzoru sobvykl mi ãtyfimi fakultami, filozofickou, právnickou, lékafiskou a teologickou, která stála nejv e. Filozofická fakulta byla ov em naz vána artistickou, podle sedmi svobodn ch umûní (artes), která tvofiila první stupeà, trojcestí neboli trivium (gramatika, rétorika, logika), a druh, ãtyficestí neboli kvadrivium (aritmetika, geometrie, astronomie a musika). V ichni studenti procházeli artistickou fakultou jako pfiípravou pro dal í studium, zdokonalovali se na ní v jazyce latinském, v umûní fieãnit, argumentovat a diskutovat. V aritmetice se seznamovali 27/

se základními poãetními úkony vãetnû umocàování a odmocàování a uãili se pouïívat poziãní desítkovou soustavu ãíselnou, která pozvolna vytlaãovala stále pfieïívající zápisy pomocí fiímsk ch ãíslic. V geometrii byly pfiedmûtem studia Eukleidovy Základy, z nichï studenti museli zvládnout obsah prvních esti knih. V astronomii se seznamovali s geocentrickou teorií pohybu planet podle rûzn ch latinsk ch pfiíruãek vykládajících obsah klasického díla Klaudia Ptolemaia Almagest a nesoucích obvykle název De sphaera, tj. o sféfie nebeské. Je zajímavé, Ïe v Praze se narozdíl od pafiíïské univerzity jiï v bakaláfiském studiu poïadovala znalost Aristotelovy Fyziky. K povinné literatufie patfiila vût ina dal ích Aristotelov ch dûl, vãetnû jeho tzv. mal ch pfiírodovûdn ch spisû, jako jsou Meteorologika, O nebi, O vzniku a zániku a dal í. Prvním uãitelem matematiky a astronomie na praïské univerzitû byl Mistr Havel (Gallus) ze Strahova, kter pûsobil kolem roku 1365. Pfiedná el o polohách hvûzd a planet a byl téï osobním lékafiem Karla IV. Sepsal pro nûj latinsko-ãesk návod ke správné Ïivotosprávû Regimen Magistri Galli de Strahov ad Carolum Imperatorem, a také herbáfi s ãesk mi glosami. PraÏská univerzita umoïnila získat vzdûlání i chlapcûm z neurozen ch, chud ích vrstev ãeského venkova a dala moïnost vyrûst generaci Husovû a jeho spoluïákû. DÛleÏit m pfiedpokladem ov em bylo, aby zaãínající studenti znali aspoà základy latinského jazyka. Je pfiíznaãné, Ïe i v této otázce zasáhl iniciativnû sám Karel IV., kter mûl o ãesk jazyk skuteãn zájem (poïadoval dokonce, aby se synové nûmeck ch kurfifitû uãili ãesky!). Povûfiil své rádce, aby vytvofiili rozsáhlé ãesko-latinské slovníky a sám se na jejich tvorbû nûkter mi hesly podílel. Úkolu se ujal Bartolomûj z Chlumce, zvan latinsky Klaretus, vysvûtlovatel. Byl to v estrannû vzdûlan muï, lékafi a znalec pfiírody, pravdûpodobnû pfiíslu ník opatovického klá tera, kanovník a kolmistr pfii kapitule sv. Víta v Praze. Klaretus sestavil devût en- 28/

cyklopedick ch slovníkû. Vokabuláfi gramatick, jak byl pozdûji nazván, pfiedstavuje ver ovan latinsko-ãesk slovník odborn ch v razû, Bohemáfi podává ãeské a latinské názvy zvífiat, rostlin, ÏivlÛ, ale i fiemesel. Nejrozsáhlej í je Glosáfi, kter má 7 000 hesel a obsahuje pfieklady latinsk ch termínû mj. z astronomie, lékafiství a pfiírodovûdy. Klaretus vytvofiil mnoho ãesk ch odborn ch názvû, z nichï mnohé pouïíváme dodnes, a provedl tak vlastnû první kodifikaci ãeského vûdeckého názvosloví. Univerzita, byè vycházela ze skromn ch poãátkû (pûvodnû mûla jen 24 studentû a 6 mistrû), postupnû nab vala na vûhlasu, rostl její mezinárodní v znam v duchu stfiedovûkého církevního univerzalismu a stala se magnetem pro vûdychtivou mládeï na sever od Alp a na v chod od R na. Pfiíliv studentû a mistrû, ktefií mûli zaji tûn voln prûchod pfies hranice zemí kfiesèanské Evropy a mohli volnû komunikovat v jazyce latinském, mûnil i tváfi a duchovní atmosféru mûsta. S nov mi lidmi pfiicházely do Prahy i nové my lenky. 29/

âas, rovnûï jako prostor, náleïí k onûm pojmûm, o jejichï v mûr se lidsk dûmysl darmo pokou í. RiegrÛv slovník nauãn

âas Jan OndfiejÛv zvan indel

T laãiloè se v echno k vûïi radnice, kdeï byl ten div divoucí, nov orloj, o nûmï ly takové fieãi. PovídaloÈ se o nûm po v ech PraÏsk ch mûstech, ve dvofie královû, v pansk ch domech i v sousedsk ch jizbách, v krãmách i na ulici, v ude, Ïe ten staromûstsk orloj jest ne jako jin orloj, ale Ïe je tak divn a znamenit, Ïe jistû je nad jiné v ecky orloje na svûtû. Mû Èané, fiemeslníci, Ïeny staré, mladé, studenti v plá tích, v ichni se pfied radní vûïí tlaãili, na piãky vystupovali, hrdla natahovali, oãi vyvalovali na velik ciferník ãtyfii a dvacíti hodin, pln zlat ch kruhû a ãar, ãísel a divn ch znamení, na kulatou tabuli pod ním s malovan mi obrazy dvanácti nebesk ch znamení, na so ky vpravo, vlevo v tesaném lupení, a nejvíce na smrt a divného Turka, na lakomce s mû cem penûz. Kol radnice umûla, hluãela smûsice hlasû, neúnavná, ustaviãná jako huãiv proud. Tak popisuje spisovatel Alois Jirásek dojem, jak m zapûsobil na praïskou vefiejnost staromûstsk orloj, kdyï se zaskvûl v celé své kráse a tajuplnosti; orloj je ostatnû dodnes pfiední praïskou atrakcí. Obdiv k orloji patfiil ov em jeho tvûrci, kter dokázal spojit vûdecké astronomické poznatky s umûleck m ztvárnûním a dokonalou fiemeslnou prací. Podle povûsti mûl b t tvûrcem praïského orloje hodináfisk mistr Hanu, kter orloj sestrojil na pfiání staromûstsk ch kon elû nûkdy kolem r. 1490. Figurka Turka ve v zdobû orloje ostatnû pfiipomínala obávanou hrozbu tureck ch válek. S praïsk m orlojem je spojena legenda o tom, Ïe jeho tvûrce byl po ukonãení svého díla oslepen, aby nemohl podobn orloj sestrojit také v jiném mûstû. Zrazen mistr Hanu veden sv m Ïákem Jakubem vloïil pak ruku do sloïitého mechanismu stroje, zastavil ho, a dlouho se nena el takov mistr, kter by dokázal orloj uvést znovu do chodu. 33/

Orloj odmûfioval Praze ãas po dlouhá staletí. Co je to ale ãas? To je otázka pro filozofy, básníky a fyziky. Víme jen, Ïe ãas plyne, utíká, nemûïeme ho zastavit ani vrátit zpátky, pfiivlastnit si ho, uschovat si ho na hor í ãasy. MÛÏeme ho jen vyuïívat, naplàovat ho; ãas je pfiíleïitost, je to vlastnû na e nejvût í bohatství. Chronos, fieck bûh ãasu, byl neúprosn m vládcem nad osudy lidí. ekové mûli v ak je tû jednoho boha, kter jim byl více naklonûn byl to Kairos, bûh vhodného okamïiku. Proto nejvût í tajemství na eho úspûchu je vûdût pfiesnû kde a kdy, nepromarnit vhodn okamïik. Jedin okamïik, kter skuteãnû existuje, je okamïik pfiítomn minul ãas, kter pfiedchází, uï není, nadcházející, neproniknuteln ãas budoucí je tû není. A pfiece, jak minulost, tak budoucnost jsou vzájemnû spjaty, spojeny pfiítomností jako ozdobnou pfiezkou. Minulost zûstává Ïivá v pamûti jednotlivcû a národû, zanechává po sobû stopy a v tvory, a dokonce vyvolává v pfiítomnosti vá nû a emoce. Minulost nám odkazuje i my lenky a tvûrãí ãiny, které pfietrvávají a vytváfiejí kontinuitu Ïivota, umûní a vûdy. Lidé odpradávna ãas mûfiili, nejprve podle délky sluneãního stínu vrhaného sloupem zvan m gnómón (v pfiekladu ten, kter ví ), pak sluneãními hodinami, odkapáváním vodních kapek v klepsydrách nebo také podle doby hofiení olejové lampy nebo svíãky. Nûkdy koncem 13. století se v Evropû roz ífiily mechanické koleãkové hodiny pohánûné závaïím. Ke zpomalení pohybu závaïí mûly hodiny takzvan krok. Zprvu to bylo vfieteno, svislá tyã se dvûma západkami (paletami), která se otáãela na jednu a druhou stranu a zachycovala stfiídavû horní a dolní zub krokového ozubeného kola. Aby mûl pohyb urãitou setrvaãnost, bylo vfieteno spojeno s vodorovn m bfievnem zvan m lih fi, kter tak vykonával kmitav pohyb. Jeho moment setrvaãnosti bylo moïno upravovat zavû ováním závaïí v rûzn ch vzdálenostech od osy. Je ov em tfieba podotknout, Ïe lih fi nebyl kyvadlem a nemohl chod hodin sdo- 34/

stateãnou pfiesností synchronizovat. Takové hodiny byly umístûny jiï ve 14. století i na vûïi staromûstské radnice v Praze. Pfiesn ãas potfiebovali ov em znát astronomové, jimï slouïila jako hodiny celá otáãející se nebeská obloha s nesãetn mi hvûzdami. Dnes si mûïeme stav hvûzdné oblohy namodelovat v planetáriu; stfiedovûk mûl k tomu úãelu dûmysln pfiístroj zvan astroláb, vynalezen je tû antick m astronomem Hipparchem. Astroláb je tvofien spodní kruhovou deskou z mûdi ãi bronzu, na níï je vyryta síè soufiadnic, rovníková, obratníková, obzorníková a soumraková kruïnice. Ve stfiedu desky je otáãivû upevnûna tzv. alhidáda, jakási prûsvitka s otvory, vlastnû síè s jemn mi hroty, které naznaãují polohu v znamn ch hvûzd na obloze. Astroláb se drïí ve svislé poloze a jeho otoãná ãást se nastavuje tak, aby souhlasila se skuteãnou v kou hvûzdy nad obzorem v daném okamïiku. Podle postavení hvûzd na obloze mûïeme pro danou zemûpisnou ífiku urãit ãas, a naopak, známe-li ãas, mûïeme urãit postavení hvûzd. Bude-li sítí velkého astrolábu otáãet hodinov stroj, dostaneme hodiny, které budou ukazovat nejen ãas, ale zároveà i v echny astronomické údaje vztahující se k dané chvíli v daném zemûpisném místû, vãetnû poloh Slunce na zvífietníkové kruïnici a mûsíãních fází. Bude-li navíc takov pfiístroj doplnûn umûleckou v zdobou, pohybujícími se figurami a dal ími mechanick mi kouzly, vznikne orloj, umûlecké dílo, které musí zanechat v divákovi nezapomenuteln dojem. Pfiitom vûbec nevadí, Ïe nezasvûcen divák z údajû orloje mnoho nevyãte, naopak to pfiispívá k tajuplnosti záïitku. Aby si lidé mohli sefiizovat své hodiny a hodinky, byla mnohem pozdûji, v 19. století, v Praze zavedena ãasová sluïba. Jejím stfiediskem byla Astronomická vûï Klementina, první praïská hvûzdárna. Sluneãní svûtlo bylo vpou tûno do zatemnûné místnosti mal m otvorem, takïe se místnost vlastnû stala dírkovou komorou neboli camerou obscurou. Sluneãní kotouã se pak zobrazoval na malou plochu, kterou protínala tenká struna ve smûru poledníku. 35/

V okamïiku, kdy struna obraz Slunce právû rozpûlila, nastal okamïik poledne. Tak byly nastavovány klementinské hodiny a podle nich i ostatní hodiny ve mûstû. OkamÏik poledne, kter ukazují sluneãní hodiny, udává ov em prav sluneãní ãas, a ten v dûsledku nerovnomûrnosti obûhu Zemû kolem Slunce neplyne stále stejnû délka pravé sluneãní sekundy bûhem roku kolísá. Proto byl zaveden stfiední sluneãní ãas, kter je nutno zjistit pomocí ãasové rovnice; stfiední ãas se mûïe li it od pravého aï o 16 minut (zaãátkem listopadu). Stfiední praïsk ãas slouïil v západní ãásti Rakouska-Uherska i jako ãas Ïelezniãní a teprve od roku 1912 zaãal b t v Klementinu udáván ãas stfiedoevropsk (li í se od praïského o 2 minuty a 20 sekund). Od 20. ãervence 1842 bylo z nafiízení nejvy ího purkrabí hrabûte Chotka dáváno z ochozu Klementinské vûïe kaïdé poledne viditelné ãasové znamení. Zprvu to bylo mávnutí dvûma praporky, vût ím jako návûstí a pak men ím v okamïiku poledne; pak se pfie lo na mávání jedním praporkem pfiesnû jednu sekundu pfied polednem. Praporek mûl vlastenecké zemské barvy, ãervenou a bílou, které byly pozdûji nahrazeny ãernoïlut mi barvami rakousk mi. Od roku 1891 bylo mávnutí praporkem doprovázeno v stfielem z dûla na ba tû Máfií Magdaleny nad Klárovem, pozdûji na Opy i. Dûlostfieleck dûstojník sledoval dalekohledem ochoz Klementina, a kdyï zahlédl praporek, dal znamení k v stfielu. Stfiílelo se aï do roku 1926 a praporkem se mávalo do roku 1928. To uï Státní hvûzdárna v Klementinu dodávala ãasov signál RadioÏurnálu praïského rozhlasu, kter zaãal vysílat jako jeden z prvních v Evropû 18. 5. 1923. Moderní v zkum, zejména zásluhou historika astronomie ZdeÀka Horského, prokázal, Ïe praïsk orloj vznikl mnohem dfiíve, neï se pfiedpokládalo, je tû v dobû pfiedhusitské, nûkdy kolem roku 1410. Svûdãí o tom jak písemné záznamy, tak i kamenická v zdoba orloje. Ozdobné listy, které Jirásek naz vá tesané lupení, 36/

jsou sice ve slohu tzv. vladislavské gotiky z konce 15. století, ale na orloji mûïeme najít i sochafiské detaily a kamenné podoby pitvorn ch zvífiátek, které neklamnû patfií je tû mezi v tvory parléfiovské stavební huti. Jak nyní víme, pûvodní orloj zhotovil horologista krále Václava IV. Mikulá z Kadanû. Za svou práci dostal odmûnu 50 kop gro Û a dûm u mûstské brány, kterou se vycházelo ze Starého Mûsta na KoÀsk trh, nynûj í Václavské námûstí. Mikulá z Kadanû musel b t jistû vynikající hodináfi a kováfi, zejména uváïíme-li, Ïe nûkteré jím vytvofiené mechanické souãásti a ozubená kola, která vykoval, se pfies v echny pozdûj í pohnuté osudy a rekonstrukce orloje pohybují v jeho soustrojí dodnes. Sebezruãnûj í hodináfi bez hlubok ch astronomick ch a matematick ch znalostí by v ak orloj sestrojit nedokázal. Musel tu b t je tû my lenkov tvûrce orloje, odborník, kter cel sloïit systém promyslel a propoãítal a s hodináfiem spolupracoval. A tak se dostáváme ke Karlovû univerzitû, kde jiï pûsobila první generace jí odchovan ch vzdûlancû a kde teorie astrolábu patfiila k dûleïit m pfiedmûtûm v uky. V znamnou vûdeckou osobností v Praze té doby, prvním ãesk m astronomem, kter provádûl vlastní pozorování a zab val se teorií i konstrukcí astronomick ch pfiístrojû, byl Jan OndfiejÛv zvan indel (snad pro svou vyhublou postavu?). O jeho astronomickém díle se je tû po 200 letech pochvalnû vyjádfiil Tycho Brahe. indel se narodil kolem roku 1370, studoval na praïské univerzitû, kde dosáhl v roce 1395 stupnû bakaláfie a v roce 1399 titulu Mistra svobodn ch umûní. Jak bylo v té dobû obvyklé, pûsobil téï jako lékafi a byl i osobním lékafiem krále Václava IV. V roce 1410 neuposlechl nafiízení arcibiskupské komise spálit spisy anglického reformátora Viklefa a pfievzal po Janu Husovi funkci rektora univerzity. Ta mu vdûãí i za cenn dar 200 rukopisû, kter vûnoval Karlovû koleji. Za vzru en ch husitsk ch dob, kdy byla ãinnost 37/

univerzity do znaãné míry ochromena, ode el indel, kter nesouhlasil s v stfielky husitsk ch radikálû, do Vídnû na tamní gymnázium a pak do Norimberka, kde se stal mûstsk m lékafiem. Na sklonku Ïivota se vrátil do Prahy, kde pûsobil pfii vy ehradské kapitule. Zemfiel kolem r. 1458. Napsal mnoho spisû lékafisk ch, botanick ch, astrologick ch, a také dvanáct traktátû, z nichï fiada pojednává právû o konstrukci astronomick ch pfiístrojû. I kdyï praïsk orloj tedy pochází z pfiedhusitské doby, má na nûm mistr Hanu, znám z povûstí, nemalou zásluhu. Podle historikû skuteãnû Ïil, nûkdy kolem roku 1480, jmenoval se Jan z RÛÏe (Hanu je jen jiná podoba jména Jan) a byl orlojníkem, kter cel pfiístroj zrestauroval, zdokonalil a opatfiil kalendáfiním ciferníkem, takïe se orloj zaskvûl v nové kráse a zapûsobil tak znovu na souãasníky. Mistr Hanu dostal za svou práci dûm U prstenu, kter najdeme v dne ní Jilské ulici. Orloj pak Ïil po staletí sv m Ïivotem, nûkdy stál porouchán a pak se opût vzchopil k novému Ïivotu. Starali se o nûj vynikající hodináfii a astronomové. Po mistru Hanu ovi to byl jeho Ïák (moïná syn) Jakub âech, kter u nás jako první konstruoval pfienosné hodiny s pérov m pohonem, pak Jan Táborsk z Klokotské Hory, kter nám zanechal barvit popis orloje z roku 1570, a dal- í. V 17. století pfiibyly po stranách orloje mechanické figurky Marnivce, Lakomce, Filozofa, Andûla, Rozko e, Hvûzdáfie, Kronikáfie a symbolické Smrtky, která kaïdou hodinu zahajuje loutkohru. V 19. století pak vznikl soubor 12 apo tolû a nakonec, v roce 1882, pfiibyl v horním okénku kohout, kter sv m kokrháním loutkohru ukonãuje. Také pfiesnost chodu orloje byla pfii jeho pfiestavbû v 60. létech 19. století zaji tûna moderním zpûsobem. Starodávn lih fi a vfietenov krok byly odstranûny a orloj byl synchronizován velk m chronometrem, kter zkonstruoval Romuald BoÏek a kter je fiízen kompenzaãním rtuèov m kyvadlem, jehoï chod nezávisí na vnûj í teplotû. 38/

Pfii této rekonstrukci byl také poïádán tehdy nejv znamnûj í ãesk malífi Josef Mánes, aby vytvofiil novou kalendáfiní desku a zv - il tak i umûleck úãinek orloje. Po obvodu kalendáfiní desky jsou vynesena data, tzv. nedûlní písmena, svátky a na úplném okraji pak 365 slabik, které tvofií starobylou mnemotechnickou pomûcku, ãesk cisioján. Je to vlastnû dlouhá fiíkanka, do níï jsou vpletena jména hlavních svat ch, a to tak, aby poãáteãní slabika jejich jména odpovídala datu jejich svátku v mûsíci. Tak tfieba v prosinci: Po snûhu Bára smikulá em la, v noci Lucka len pfiedla; povûdûl Tomá trestán: Narodil se Kristus pán. Vidíme, Ïe svátek sv. Barbory pfiipadá na ãtvrtou slabiku, a tedy 4. 12. V dfiívûj ích dobách se lidé orientovali v kalendáfii spí e podle svátkû svat ch neï podle dat. Stfiedovûk ãlovûk vnímal ãas jinak neï dnes my v na í uspûchané a pfieorganizované dobû. Ne lo mu ani tak o pfiesn ãasov údaj pro potfieby denního Ïivota, ale spí o cel kolobûh pfiírodních dûjû a roãních dob rozãlenûn náboïensk mi svátky a obfiady. Astrologové se zajímali o v chody a západy Slunce a jeho polohu ve znamení zvífietníku, fáze Mûsíce a vzájemné polohy planet. Za skuteãné hodiny povaïovali lidé celou hvûzdnou oblohu, která jim, nezneãi tûna tehdy smogem, poskytovala úchvatnou podívanou. 39/

Pohnut láskou k mlad m pfiiãinil jsem se o sepsání základ poãetního umûní struãn m zpûsobem. A protoïe podstata v eho poãítání se vykonává prostfiednictvím ãísla, je tedy tfieba od ãísla zaãít. Kfii Èan z Prachatic

âíslo Kfii Èan z Prachatic

Jedním z nejvût ích objevû lidstva je ãíslo. Dnes uï tûïko zjistíme, kdy a proã pocítil pravûk ãlovûk poprvé potfiebu poãítat. Za nejstar í ãíseln záznam, a tedy vlastnû matematickou literaturu, mûïeme povaïovat vlãí kost asi 18 centimetrû dlouhou, která byla nalezena v roce 1937 v Dolních Vûstonicích na Moravû. Její stáfií bylo odhadnuto aï na 30 000 let a je na ní provedeno 55 záfiezû, vrubû, uspofiádan ch do skupin po pûti, pfiesnû tak, jako kdyï si dnes dûláme ãárky nebo kdyï hostinsk zapisuje podnapilému hostu poãet vypit ch sklenic piva. Co ale poãítal paleolitick lovec ve Vûstonicích? Pod ãísly se zpoãátku rozumûla vïdy jen ãísla pfiirozená, tedy celá a kladná, která mohou udávat poãet nûjak ch pfiedmûtû. Kdysi dávno v ak uãinil lidsk mozek krok k úïasné abstrakci a dal tak poãátek matematice. V pfiírodû mûïe existovat pût lidí, pût stromû nebo pût dní. Ale mûïe existovat pouze pût, bez udání jak chkoli pfiedmûtû? Nebo je to jen pfiedstava na eho mozku? âísla vyjadfiují kvantitativní vztahy mezi vûcmi, které se mohou uskuteãàovat mnoha zpûsoby. UmoÏÀují ãlovûku tyto vztahy a souvislosti poznat a pfiírodu tak lépe pochopit. Stafií ekové, ktefií jako první vytvofiili filozofii a pocítili pfiímo dûtinskou radost z my lení, byli také fascinováni pfiedev ím mal mi cel mi ãísly. Pythagoras a jeho následovníci dokonce vyzvedli ãíslo jako základ svûta, v pomûrech mezi pfiirozen mi ãísly vidûli v raz geometrické symetrie a hudební harmonie, estetického vnímání svûta, a toto pfiesvûdãení pak ovlivnilo i vûdce od úsvitu novovûku aï po na e ãasy. Fyzikové, ktefií dnes zkoumají vlastnosti 43/

elementárních ãástic metodami kvantové fyziky a teorie grup, kráãejí v Pythagorov ch stopách a pohrávají si s mal mi cel mi, nûkdy i polocel mi ãísly. Abychom mohli ãísla zapisovat a naz vat, musíme zvolit nûjakou ãíselnou soustavu. ekové pouïívali pro zápis ãísel písmena alfabety a nejvût í ãíslo, které mûlo vlastní název, byla myriada, 10 000. Zápis pomocí fiímsk ch ãíslic známe dodnes z monumentálních nápisû a tûïko si dovedeme pfiedstavit, jak bychom s jejich pouïitím dokázali násobit, dûlit nebo dokonce odmocàovat. Velk m vynálezem byl proto ná dne ní poziãní zápis doplnûn o znak pro nulu, kdy ãíslice na urãitém místû udává pfiíslu n násobek deseti. Poziãní systém se dostal do Evropy z Indie prostfiednictvím ArabÛ; v 11. století se s ním seznámili kfiesèan tí uãenci, ktefií studovali na islámsk ch kolách ve panûlsku. S ním pfii el název cifra, z arabského sifr, kter oznaãoval nulu (dne ní anglické zero) a z nûhoï pochází téï slovo ifra. Trvalo ov em dlouho, neï se nov zpûsob psaní pomocí arabsk ch ãíslic v Evropû ujal; u nás spadá toto období do poãátkû Karlovy univerzity. Na evropsk ch univerzitách se tento zpûsob poãítání vyuãoval podle traktátu Johannese de Sacrobosco (Johna z Holywoodu), kdysi studenta v Oxfordu, pak uãitele matematiky a astronomie na pafiíïské univerzitû. Kolem roku 1230 vydal Sacrobosco uãebnici nového poãítání na arabsk zpûsob pod názvem Algorismus vulgaris. Název algorismus je vlastnû zkomoleninou jména arabského uãence z Chórézmu, al Chwárízmího. Podle Sacroboscova spisu se uãilo i na Karlovû univerzitû v druhé polovinû 14. století. KdyÏ se v ak uãitelem matematiky na univerzitû stal Mistr Kfii Èan z Prachatic, sepsal pro lep í pochopení a potfiebu domácích studentû vlastní uãebnici pod názvem Algorismus prosaycus; dnes to pfiekládáme jako Základy aritmetiky. Je to první matematick spis ãeského autora. Kfii ÈanÛv traktát zaãíná slovy: âlovûk se rodí nedokonal, ale mûïe se stát dokonalej ím prostfiednictvím ctností 44/

a znalostí. K získání vûdomostí jsou potfiebné pfiedev ím dvû vûci, totiï láska ãili náklonnost a píle ãili vytrvalost. Dále Kfii Èan definuje ãíslo ( ãíslo není nic jiného neï shromáïdûné jednotky ), seznamuje s pouïíváním fiímsk ch ãíslic a pak pfiechází k arabskému vynálezu poziãní soustavy. V Kfii Èanovû dobû se arabské ãíslice zapisovaly ponûkud jinak neï dnes (místo 4 se pouïíval symbol X uzavfien nahofie vodorovnou ãárkou, místo 5 symbol 7 a místo 7 symbol ), a tak je také najdeme v podobû gotické fraktury na desce praïského orloje. Dále Kfii Èan vysvûtluje, proã vlastnû zapisujeme ãísla od jednotek k vy ím fiádûm smûrem zprava doleva. Je to zvyk ArabÛ, ktefií tímto smûrem pí í. Pak uï následuje v klad o aritmetick ch operacích v obvyklém pofiadí sãítání, odãítání, pûlení, zdvojování, násobení, dûlení, ãásteãné souãty aritmetick ch posloupností, odmocàování a v klad o zlomcích. Nacházení druhé a tfietí odmocniny je operací nejnároãnûj í ( nalézání kofiene je namáhavé, neboè ten, kdo jde za objevy, b vá udolán lopotou, fiíká Kfii Èan). V sledkem je ov em pouze celá ãást odmocniny, protoïe Kfii Èan nepouïívá je - tû desetinné zlomky. Desetinná ãísla zavedl jako v znamn pokrok aï Holanìan Simon Stevin v roce 1585. Kfii Èan z Prachatic patfiil k nejv znamnûj ím vzdûlancûm pfiedhusitského a husitského období spjat m s praïskou univerzitou. Narodil se pfied rokem 1370, byl uãitelem, blízk m pfiítelem, vlastnû i krajanem Jana Husa. Na univerzitû studoval od roku 1386, bakaláfiem se stal roku 1388 a mistrem roku 1390. Nûkolikrát byl zvolen dûkanem artistické fakulty, v letech 1405, 1412 13, 1434 a 1437 zastával úfiad rektora. Kfii ÈanÛv Ïivot byl spojen s univerzitou po celé nelehké období husitsk ch válek aï do jeho smrti v roce 1439. V roce 1411, po vyhlá ení Dekretu kutnohorského, jímï z rozhodnutí krále Václava IV. pfiíslu níci ãeského národa získali na univerzitû rozhodující tfii hlasy ze ãtyfi, kdyï vût ina zahraniãních V 45/