MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY Učební osnova předmětu OBČANSKÁ NAUKA pro tříleté učební obory SOU hodinová dotace: 3-4 hodiny v učebním plánu celkem Schválilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dne 29. 4. 2002, č.j. 18 396/2002-23, s platností od 1. září 2002, a to ve všech ročnících, v nichž se předmět vyučuje 1 Pojetí vyučovacího předmětu 1.1 Obecný cíl předmětu Vyučovací předmět občanská nauka směřuje především k pozitivnímu ovlivnění hodnotové orientace žáků tak, aby byli ve svém životě slušnými lidmi a informovanými aktivními občany svého demokratického státu, aby jednali uvážlivě a odpovědně vůči sobě i občanské komunitě. Občanská nauka také učí žáky kriticky myslet, nenechat se manipulovat a co nejvíce rozumět světu, v němž žijí. Výuka předmětu v učebních oborech navazuje na znalosti a dovednosti žáků, které získali v základním vzdělávání, někdy je upevňuje, ale především prohlubuje a doplňuje na vyšší středoškolské úrovni. Zároveň výuka občanské nauky úzce navazuje na výuku ekonomiky a dalších vyučovacích předmětů společenskovědního charakteru, pokud jsou součástí učebního plánu. 1.2 Charakteristika obsahu učiva Učivo předmětu obsahuje tyto tematické okruhy: - Člověk ve společnosti - Člověk jako občan v demokratickém státě - Člověk a právo - Člověk a hospodářství (učivo se doplňuje obsahem vyučovacího předmětu ekonomika) - Česká republika, Evropa a soudobý svět Očekávané kognitivní (poznatkové) vzdělávací cíle jsou uvedeny níže u tematických okruhů, k nimž se vztahují. Kromě nich výuka občanské nauky vytváří nebo rozvíjí tyto dovednosti žáků: - pracovat s učebnicemi, příručkami a další literaturou, orientovat se ve službách knihoven, pracovat s internetem; - získávat informace z různých zdrojů textových a ikonických (obrazových) nebo kombinovaných (film) a kriticky je hodnotit v mezích svých schopností a vzdělanostní úrovně (mediální gramotnost); 1
- komunikovat se sociálními partnery, úřady, institucemi případně médii na náležité formální úrovni a obsahové jasnosti a cílevědomosti, a to v ústním i písemném styku; - formulovat ústně nebo písemně vlastní, náležitě argumenty podložený názor na sociální, politickou nebo etickou otázku; - diskutovat o obecně lidské, politické, právní, hospodářské, sociální a praktické etické problematice (rozumí se pouze na úrovni svých vzdělanostních a poznatkových možností), v diskusi přijímat nebo vyvracet názory partnerů na základě ověřených faktů a z nich plynoucích argumentů s tím, že ve složitějších a nejednoznačných problémech nedojdeme v diskusi k jednomu jedinému nejlepšímu řešení nebo názoru (každé řešení nebo názor může mít svá pozitiva i negativa). Očekávané afektivní vzdělávací cíle (city, postoje, preference, hodnoty) žáků: - jednali s jinými lidmi slušně a odpovědně ve smyslu společensky uznávané etikety, žili čestně; - cítili potřebu aktivně se zapojit do občanského života a přijímat odpovědnost za svá rozhodnutí a jednání; - vážili si demokracie, usilovali o její zachování a zdokonalování; - preferovali demokratické hodnoty a přístupy před nedemokratickými, i když má demokracie své stinné stránky (kriminalita, korupce, extremismus ); jednali v souladu s demokratickými občanskými ctnostmi, respektovali lidská práva, chápali meze lidské svobody a tolerance, jednali solidárně a odpovědně; - nositele jiných názorů (z hlediska humanity a demokracie přijatelných!), než mají sami, nepovažovali za nepřítele, nýbrž za partnera k diskusi; - kriticky posuzovali skutečnost kolem sebe, byli ochotni o ní přemýšlet, tvořit si vlastní úsudek a nenechali sebou manipulovat; - uznávali, že základní hodnotou je život, a proto je třeba si života vážit a chránit jej; - jednali tak, aby chránili své zdraví, a uvědomovali si rizika, kterým je vystaveno; - na základě uvědomělé vlastní a národní identity ctili identitu jiných lidí; považovali jiné lidi za stejně hodnotné jako jsou oni sami oprostili se tedy ve vztahu k nim od předsudků a předsudečného jednání, xenofobie, intolerance, rasismu, nacionální, etnické, náboženské a jiné nesnášenlivosti (multikulturní výchova); - soucítili s přírodou, chránili ji a cílevědomě zlepšovali ve svém okolí životní prostředí, jednali ekologicky (environmentální výchova); - vážili si hodnot lidské práce, neničili majetek, snažili se zanechat po sobě ve své rodině i širší komunitě něco pozitivního; - chtěli si klást v životě praktické otázky etického charakteru (např.: Co je dobré co je špatné? Jaké bude mít moje jednání důsledky? Je moje počínání morální? Mám v tomto případě pravdu? Kde jsou meze mé svobody? Co je smyslem lidského života? ) a hledat na ně v diskusi se sebou samými i s jinými lidmi odpovědi. 1.3 Postupy a charakteristika výuky Výuka občanské nauky má být pro žáky zajímavá a stimulující. Má je učit řešit praktické otázky osobního a občanského života, má je aktivizovat a vybavit pro život v demokratické společnosti. Proto by neměla být v učebních oborech zatěžována zbytečnou teorií. K demokratickému občanství vychovává nejen učivo, ale i demokratické klima školy a třídy, a tak by je měla výuka předmětu cíleně posilovat, stejně tak jako mimotřídní a mimoškolní činnosti žáků navazující na občanskou nauku a doplňující její výuku. 2
Metody a formy práce jsou plně v kompetenci učitele, vyplývají z jeho vlastního pojetí výuky, z různých vzdělávacích potřeb a schopností jeho žáků, z jejich věku a dosud malých životních zkušeností, ze specifické situace v regionu školy a z aktuálních výchovných úkolů, které by měla škola plnit. Doporučuje se co nejčastější využívání aktivizujících vyučovacích metod a vhodného projektového vyučování ve spolupráci s jinými všeobecně vzdělávacími předměty a případně i s odbornou složkou vzdělávání. Před započetím výuky je třeba, aby se učitel občanské výchovy dobře seznámil s celým vzdělávacím plánem učebního oboru, aby srovnal učivo občanské nauky s jinými všeobecně vzdělávacími nebo odbornými předměty společenskovědního, právního, psychologického a ekonomického charakteru. Po dohodě s vyučujícími těchto předmětů pak učitel občanské výchovy redukuje všechno učivo, s nímž se žáci seznámí ve shora uvedených vyučovacích předmětech. Tak vznikne ve výuce občanské nauky větší prostor pro použití aktivizujících vyučovacích metod, které jsou časově náročnější. Učivo se po dohodě v předmětové komisi, existuje-li tato komise ve škole, rozdělí do jednotlivých ročníků a vytvoří jeho časový plán s případným zapracováním projektové metody nebo jiných časově a organizačně náročnějších forem (exkurzní vyučování ) a metod práce. Doporučená hodinová dotace jednotlivých tematických okruhů: Doporučený počet vyučovacích hodin Tematický okruh při hodinové dotaci 3 hodiny v učebním plánu Člověk ve společnosti přibližně 22 Člověk jako občan v demokratickém státě nejméně 25 Člověk a právo přibližně 12 Člověk a hospodářství 7 (je-li v uč. plánu předmět ekonomika) Česká republika, Evropa a soudobý svět nejméně 20 Příklady rozšiřujícího učiva jsou uvedeny v rámcovém rozpisu. Při volbě vhodných témat přihlíží škola především k potřebám odborného vzdělávání, případně může část dotace pro rozšiřující učivo využít pro tematické okruhy závazného učiva 3
2 Tematické okruhy kognitivní vzdělávací cíle a učivo 1 Člověk ve společnosti - dovedli v různých životních situacích jednat s lidmi podle zásad slušného chování a adekvátně k dané situaci, - postupně poznávali, jak mají postupovat při studiu, aby bylo efektivní, - vysvětlili význam celoživotního vzdělávání a pozitivního využívání volného času, - vysvětlili specifika důležitých sociálních útvarů a jejich význam pro člověka, - dovedli doložit příklady význam dobrých mezilidských vztahů a solidarity mezi lidmi (včetně vztahu k migrantům, azylantům apod.), - znali zásady ochrany zdraví; charakterizovali nejčastější formy závislostí, jejich působení na lidský organismus a dovedli vysvětlit, čím jsou nebezpečné jednotlivci i společnosti, - objasnili, co rozumíme tím, že lidé jsou věřící nebo ateisté a charakterizovali nejvýznamnější světová náboženství; vysvětlili, čím jsou nebezpečné náboženské sekty a náboženský fundamentalismus, - vysvětlili, jaký má pro lidi význam vědecké poznání a umění, - dovedli zdůvodnit, proč máme žít odpovědně a přemýšlet o své hodnotové orientaci (jaké hodnoty preferujeme). Úvod do výuky předmětu: smysl a význam výchovy k občanství. Vzdělání pro život a celoživotní vzdělávání. Učení a volný čas. (Toto osnovné heslo bude vždy ve výuce občanské nauky zařazeno jako první, bude tedy uvádět její výuku, ať už jsou tematické okruhy uspořádány a zařazeny do ročníků jakkoliv.) 1. Tělesná a duševní stránka osobnosti. Etapy lidského života a jejich charakteristické znaky, mezigenerační vztahy. 2. Pravidla slušného chování, kvalita mezilidských vztahů, komunikace a zvládání konfliktů. 3. Životní styl. Sociálně patologické jevy, nejčastější formy závislostí. Alternativní život squaty. Alternativní hnutí PUNKS, vlajkaři, chuligáni, skejťáci, motorkáři atp. Grafiti. 4. Důležité sociální útvary, rodina a její význam, komunita, sousedství, dav, veřejnost. Solidarita. Migranti, azylanti, emigranti apod. skupiny lidí (výchova proti extremismu a xenofobii). 5. Vrstevnické a jiné skupiny, vztahy v nich. Šikana. 6. Význam vědeckého poznávání. Význam umění pro člověka. 7. Víra a ateismus, náboženství a církve, náboženské sekty, nová náboženská hnutí; náboženský extremismus a terorismus. 8. Hodnoty, které různí lidé v životě preferují. Otázka smyslu lidského života. Odpovědnost člověka za sebe i za svět pro budoucí generace. Život jako nejvyšší hodnota. 4
2 Člověk jako občan v demokratickém státě - znali zákonný postup vedoucí k získání českého státního občanství, věděli, jaká práva a povinnosti z občanství vyplývají, - charakterizovali demokratický stát (uvedli základní principy a hodnoty demokracie), - znali české státní symboly a věděli, kdy se užívají, - popsali, jak funguje demokracie v České republice a na konkrétních příkladech uvedli problémy, s nimiž se potýká (korupce, extremismus, kriminalita, rozevírání sociálních nůžek ), - vysvětlili na praktických příkladech základní lidská práva zakotvená v naší ústavě a věděli, kam se může člověk obrátit, jsou-li jeho práva ohrožena, - znali národnostní složení obyvatelstva našeho státu, sociální skladbu společnosti, - uvedli významné současné české politické strany, popsali úlohu politických stran, objasnili význam svobodných voleb, úlohu opozice a občanské angažovanosti, - na praktických příkladech dokumentovali, co lze považovat za politický radikalismus, extremismus a terorismus, - dovedli zdůvodnit, proč je nepřijatelné užívat extremistickou symboliku, - kriticky přistupovali k médiím (televize, rozhlas, tisk) zvažovali, jak mohou být manipulováni zpravodajstvím, komentáři, reklamou atp. 1. Občan, občanství, nabývání státního občanství ČR; stát, Ústava ČR, politický systém ČR. Struktura veřejné správy. Obecní a krajská samospráva. 2. Rasy, etnika, národy, národnosti; sociální rozvrstvení společnosti. Postavení mužů a žen. 3. Majorita a minority, klady vzájemného obohacování a problémy soužití. 4. Základní hodnoty a principy demokracie. Lidská práva jejich obhajování i možné zneužívání na konkrétních příkladech ze současnosti. Práva dětí. 5. Politické strany, jejich význam. Posuzování politických programů a politického chování. Úloha opozice. Volby. 6. Politický radikalismus, extremismus a terorismus. Především rasismus, nacismus neonacismus, anarchismus (a další druhy extremismu podle potřeby, tj. např. podle výskytu mezi žáky školy, případně v regionu). Nebezpečnost extremismu a terorismu pro demokratickou společnost. Česká extremistická scéna a její symbolika. 7. Občanské ctnosti potřebné pro demokracii, multikulturní soužití. Občanská společnost. 8. Svobodný přístup k informacím. Média (hlavně tisk, televize, rozhlas). Kritický přístup k médiím. 3 Člověk a právo - dovedli uvést na praktických příkladech uplatňování právní ochrany a existenci právních vztahů, 5
- popsali soustavu soudů v ČR a činnost policie, soudů, státního zastupitelství, advokacie a notářství, - objasnili na konkrétních příkladech rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou; způsobilost k právním úkonům, trestní odpovědnost, - vysvětlili, jaké závazky vyplývají ze základních typů pojmenovaných smluv (např. přepravní smlouva atd.), - dovedli hájit své spotřebitelské zájmy, např. podáním reklamace na vadné zboží, - znali práva a povinnosti mezi dětmi a rodiči, mezi manželi, mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; věděli, kde mají hledat zdroje informací v dané oblasti, - rozlišovali na konkrétních příkladech trestný čin a přestupek, - dovedli objasnit, k čemu slouží tresty a jaké alternativní tresty mohou být uloženy, - věděli, jak se mají chovat, kdyby se stali obětí teroristického činu (přepadení, vydíraní, unesení nebo rukojmí). 1. Právo, právní stát, spravedlnost. 2. Právní řád a právní ochrana občanů. Právní vztahy. 3. Soustava soudů ČR. 4. Občanské soudní řízení. Správní řízení. 5. Trestní řízení, tresty, orgány činné v trestním řízení (policie, státní zastupitelství, vyšetřovatel, soud). Specifika trestné činnosti a trestání mladistvých. 6. Právnická povolání (ve smyslu, co kdo dělá na koho se v řešení svého problému obrátit). 4 Člověk a ekonomika Následující rozpis učiva předpokládá, že do učebního plánu učebního oboru je zařazen vyučovací předmět ekonomika, z jehož obsahu využívá občanská nauka následující učivo: Základní ekonomické pojmy: potřeby, statky, služby; spotřeba, životní úroveň; výroba, výrobní faktory, hospodářský proces; trh, tržní subjekty, nabídka, poptávka, zboží, cena. Peníze. Hotovostní a bezhotovostní platební styk. Pracovněprávní vztahy a související činnosti: zaměstnání, hledání zaměstnání, služby úřadů práce; nezaměstnanost, rekvalifikace; vznik pracovního poměru, povinnosti a práva zaměstnance a zaměstnavatele, změny a ukončení pracovního poměru. Mzdy, daně, pojistné. Pokud v učebním plánu není vyučovací předmět ekonomika zařazen, je třeba shora uvedené učivo do tohoto tematického okruhu doplnit a také tematický okruh dotovat potřebným vyšším počtem vyučovacích hodin, než je uvedeno v tabulce s doporučenou hodinovou dotací. - se orientovali na aktuálním trhu práce a dokázali plánovat svou profesní kariéru, - chápali význam mezilidských vztahů na pracovišti, - uměli sestavit fiktivní rodinný rozpočet, - věděli, kam se obrátit o pomoc při ztrátě zaměstnání, 6
- byli seznámeni se způsoby ochrany majetku a ukládáním peněz, - pochopili význam daňového systému a mzdové politiky, uměli vyplnit daňové přiznání. 1. Trh práce. Profesní kariéra. 2. Majetek a jeho nabývání, racionální ekonomické rozhodování. Zodpovědné hospodaření s majetkem, ukládání peněz. Pojištění. 3. Hospodářský život rodiny, rodinný rozpočet. Sociální zabezpečení, státní sociální podpora, sociální pomoc. Řešení krizových finančních situací. 4. Sociální politika státu. Daně. 5. Národní hospodářství: struktura národního hospodářství, ukazatele vývoje národního hospodářství; ekonomický růst, inflace, platební bilance; monopol a konkurence; hospodářská politika státu. 6. Mezinárodní ekonomika. 5 Česká republika, Evropa a svět Učivo tohoto tematického okruhu lze zčásti přeřadit do dějepisu, je-li tento vyučovací předmět zařazen do učebního plánu, a to v náležité hodinové dotaci nejméně čtyři hodiny v učebním plánu celkem a vyučuje se tak, že níže uvedené učivo tvoří součást jeho obsahu. - věděli o historické zakotvenosti české státnosti a jejích ohroženích v moderních dějinách, - znali české národní symboly a jejich použití (např. při státních svátcích), - popsali postavení České republiky v Evropě a ve světě, - popsali cíle a význam OSN, EU a NATO, - dovedli objasnit výhody zapojení ČR do evropských a euroatlantických struktur a povinnosti z toho vyplývající, - rozuměli významu státní suverenity, - na konkrétních příkladech objasnili globální problémy soudobého světa, - uměli na konkrétních příkladech popsat základní rysy globalizace, objasnit, jaké má globalizace důsledky. 1. Stát a jeho funkce. Národy a státy. Československá a česká státnost v průběhu dějin do 20. století (velmi stručné připomenutí některých částí učiva dějepisu ze základního vzdělávání, které se týká české středověké a novověké státnosti). Významné mezníky československé a české státnosti v minulém století: první odboj a vznik Československa 1918; 1938 Mnichov a likvidace první republiky; okupace Německem 1939-1945, druhá světová válka a druhý odboj, holocaust; osvobození 1945 a poválečný vývoj; 1948 nastolení komunistické diktatury a charakteristika režimu v 50. letech, pokus o reformu socialismu 1968; okupace a tzv. normalizace, boj proti komunistickému režimu; listopad 1989, rozdělení Československa 1993, budování demokracie. 2. Současná Česká republika a její postavení v soudobém světě. Evropská integrace. Zapojování ČR do EU. Důsledky vstupu ČR do evropských struktur. 3. NATO. Armáda ČR, obranná politika České republiky. 7
4. Světové velmoci, vyspělé státy, rozvojové země. Ohniska napětí a bojů v soudobém světě. Úloha OSN. Mezinárodní solidarita a pomoc. 5. Globální problémy soudobého světa (populační exploze, nedostatek pitné vody a potravin, vyčerpání přírodních zdrojů, znečištění a degradace prostředí, bezpečnost lidí terorismus, kriminalita, násilí, jaderné a ekologické katastrofy, války, nekontrolovaný rozvoj techniky, morální slepota, tj. neschopnost odlišit dobré od zlého). 6. Globalizace a její důsledky. 8