ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.



Podobné dokumenty
ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

Sociologie a péče o životní prostředí

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

HLAVNÍ PROBLÉMY V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Ing. Petr Stloukal Ústav ochrany životního prostředí Fakulta technologická Univerzita Tomáše Bati Zlín

Životní prostředí - úvod do problematiky

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

V rámci gymnaziálního vzdělávání v předmětu Environmentální výchova vede učitel žáka k osvojení klíčových kompetencí těmito metodami:

Vzdělávací obsah vyučovacího předmětu

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

Zajištění požadavků životního prostředí z hlediska provozuschopnosti dráhy

ENVIRONMENTÁLNÍ BEZPEČNOST

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

Katedra práva životního prostředí Ak.rok 2013/2014 Zimní semestr. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Seznam přednášek

Situační zpráva ke Strategii udržitelného rozvoje České republiky

Ekologie Ing. Vladimír Hula, PhD.

EKOLOGICKÉ SMĚŘOVÁNÍ LIDSTVA Bedřich Moldan

Střední škola obchodu, řemesel a služeb Žamberk. Výukový materiál zpracovaný v rámci projektu EU Peníze SŠ

6.ročník 7.ročník 8.ročník 9.ročník

Témata k opravným zkouškám a zkouškám v náhradním termínu

6.ročník 7.ročník 8.ročník 9.ročník

Předmluva Hodnota biodiverzity 71 Ekologická ekonomie 74 Přímé ekonomické hodnoty 79

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA II.

Právnická fakulta UK v Praze Katedra práva životního prostředí Ak.rok 2014/2015 Zimní semestr. Environmentální politika a udržitelný rozvoj

1. Ekologie zabývající se studiem společenstev se nazývá a) autekologie b) demekologie c) synekologie

Obsah. Předmluva 9. Úvodem 11

ENVIRONMENTÁLNÍ BEZPEČNOST

Název předmětu: ENVIRONMENTÁLNÍ POLITIKA

CZ.1.07/1.5.00/

Vliv zemědělství na životní prostředí. doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc.

Právo životního prostředí pojem, systém, principy v mezinárodním a evropském kontextu. Jana Dudová

Operační program Životní prostředí 2014+

Česká politika. Alena Marková

Výukový materiál zpracovaný v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost

ENVIRONMENTALISTIKA GYM

Geografie zemědělství Postavení v kontextu geografických věd: typická mezní, hraniční, disciplína, souvisí s některými dalšími tak těsně, že mezi

Konference 10. výročí přijetí Evropské úmluvy o krajině

DŮSLEDKY ZHORŠOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

Sustainable Development Goals nová výzva k hodnocení místní udržitelnosti

Vyšší odborná škola a Střední škola Varnsdorf, příspěvková organizace. Šablona 11 VY 32 INOVACE

SSOS_ZE_3.17 Trvale udržitelný rozvoj

Očekávané výstupy podle RVP ZV Učivo předmětu Přesahy, poznámky. Poznáváme přírodu

Anotace: Materiál je určen k výuce přírodopisu v 9. ročníku ZŠ. Seznamuje žáky se základními pojmy z oblasti ekologie. Materiál je plně funkční pouze

Ekonomika životního prostředí. Jana Soukopová a kol.

Životní prostředí. ochrana životního prostředí Forma vzdělávání: Platnost: od do

ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Trvale Udržitelný Rozvoj

Střední škola strojní stavební a dopravní, Liberec II, Truhlářská 360/3, příspěvková organizace

Životní prostředí. Učební osnova předmětu. Pojetí vyučovacího předmětu. Studijní obor: Aplikovaná chemie. Zaměření:

ANOTACE vytvořených/inovovaných materiálů

SSOS_ZE_ Světové ekologické problémy

Společnost a příroda. VY_32_INOVACE_ZSV3r0118 Mgr. Jaroslav Knesl

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I.

Ekologie a environmentalistika

Prioritní výzkumné cíle

EKONOMIKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Výuková prezentace je vhodná pro studenty vyššího stupně gymnázií

SSOS_ZE_1.13 Základy ekologie, prezentace

ZÁKLADNÍ ŠKOLA A MATEŘSKÁ ŠKOLA ŽALANY

Přírodopis. 8. ročník. Obecná biologie a genetika

Operační programy na revitalizace brownfields období ARR Agentura regionálního rozvoje, spol. s r.o. Ing. Jana Davidová

Přírodopis. 6. ročník. Obecná biologie a genetika

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Doc. RNDr. Petr Anděl, CSc. EKOLOGIE PRO UČITELE

2. TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Ekologie. organismus. abiotické prostředí. vztahy a procesy. organismus. Faktory - klimatické - edafické - hydrické

Představení OPŽP: Nový Program

ŠKOLNÍ PROGRAM ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY (EVVO)

Školní výstupy Konkretizované učivo Průřezová témata, přesahy a vazby, projekty

CZ.1.07/1.5.00/ Digitální učební materiály III/ 2- Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

POLITIKA OCHRANY KLIMATU V ČESKÉ REPUBLICE

Právo životního prostředí pojem, vývoj, prameny, postavení v systému práva, principy. Ivana Průchová

ENVIRONMENTÁLNÍ BEZPEČNOST

Přírodopis. Obsahové, časové a organizační vymezení předmětu (specifické informace o předmětu důležité pro jeho realizaci)

Kritérium relevance v hodnocení udržitelného rozvoje. Doc. PaedDr. Tomáš Hák, PhD. Doc. RNDr. Svatava Janoušková, PhD.

Globální problémy, vlivy antropogenních aktivit na biosféru a antroposféru

Úvod do Ekologie lesa. Obsah. Obsah a cíle predmetu

Řád učebny přírodopisu je součástí vybavení učebny, dodržování pravidel je pro každého žáka závazné.

Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Vyučovací předmět: Ekologická výchova Ročník: 6.

Specifikum zemědělství a jeho postavení v národním hospodářství. doc. RNDr. Antonín Věžník, CSc.

Učební osnovy vyučovacího předmětu přírodopis se doplňují: 2. stupeň Ročník: devátý. Tematické okruhy průřezového tématu

Ekologická politika ČR a EU

ACADEMIA MERCURII soukromá střední škola, s.r.o., ŠVP Ekonomické lyceum Učební osnovy: Geografie

PROSTŘEDÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, ČLOVĚK JAKO SOUČÁST A TVŮRCE PROSTŘEDÍ

Struktura krajiny. NOK, přednáška

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V RÁMCOVÝCH VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMECH & ŠKOLNÍCH VZDĚLÁVACÍCH PROGRAMECH

1 Teoretická expozice

kohezní politiky s ohledem na Operační ředitel sekce fondů EU, výzkumu a vývoje

Přednáška č. 10. Mgr. Kamila Klemešová

Zásady trvale udržitelného rozvoje

Cíle Národních priorit orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací 4. veřejné soutěže programu EPSILON

Biocenóza Společenstvo

CO JE TO GLOBÁLNÍ OTEPLOVÁNÍ

Průřezové téma Environmentální výchova

ZEMĚ -vznik a vývoj -stavba -vnitřní uspořádání. NEROSTY A HORNINY Mineralogie-nerost -hornina -krystal

VY_32_INOVACE_008. VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám

Transkript:

ENVIRONMENTÁLNÍ EKONOMIKA I. Úvod do studia environmentální ekonomiky Ing. Alena Bumbová, Ph.D. Univerzita obrany Fakulta ekonomiky a managementu Katedra ochrany obyvatelstva Kounicova 65 662 10 Brno telefon: 973 44 31 55 e-mail: alena.bumbova@unob.cz Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Projekt: Vzdělávání pro bezpečnostní systém státu (reg. č.: CZ.1.01/2.2.00/15.0070)

PŘÍRODA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Příroda = svět, ve kterém žijeme, který nás obklopuje a jehož jsme součástí. Dělení: prvotní; druhotná. Hodnocení přístupu člověka k přírodě: antropocentrický přístup; eko-centrický přístup (existenční hodnota).

Klasifikace složek přírody v širším smyslu: A. hledisko biologického vývoje; B. hledisko cílevědomé lidské činnosti. A. Hledisko biologického vývoje: složky neživé přírody; složky živé přírody. B. Hledisko cílevědomé lidské činnosti: procesů a struktur, které vznikly a reprodukují se bez lidského přičinění; procesů a struktur, které jsou výsledkem cílevědomé lidské činnosti a jsou do různé míry přetvořeny člověkem.

Funkce přírody: pro lidskou společnost a její ekonomiku je zdrojem (přírodních) látek a energií, poskytuje prostor pro lidské aktivity včetně prostoru pro ukládání odpadů; (poskytování) prostoru, zdroje a prostředků pro samotný život.

Životní prostředí Užší vymezení = jde o určení podmínek, které potřebuje určitý druh živého organismu k svému plnému životu. Širší vymezení = jde o označení celého souboru poznatků z mnoha vědních oborů, jež jsou nutné k ochraně a k tvorbě těchto životních podmínek.

Statická definice Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb. = Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. Dynamická definice (prof. Wik) = Ta část světa, se kterou je živý organismus ve stále interakci to znamená, kterou používá, mění a které se musí přizpůsobovat. Tbiliská definice = Systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou, anebo mohou být s uvažovaným organismem ve stálé interakci.

Životní prostředí jednoho organismu = mikroprostředí. Životní prostředí větší skupiny jedinců = mezzoprostředí. Zkoumané problémy bývají v obou případech označovány jako problémy lokální, tj. problémy místního charakteru. Životní prostředí větších skupiny jedinců (např. stát, kontinent) = makroprostředí a zkoumané problémy jsou označovány jako problémy regionální. Celá biosféra = globální životní prostředí a globální problémy. Životní prostředí vědní obor

Životní prostředí a přírodní zdroje životním prostředí člověka se rozlišuje podle druhu aktivity, kterou zde člověk vykonává, např.: pracovní prostředí, obytné prostředí, rekreační prostředí, léčebné prostředí apod. složky životního prostředí: ovzduší, voda, půda včetně horninového prostředí, živá příroda (rostlinstvo a živočišstvo), elektromagnetické pole, toky energií, předměty uměle vytvořené člověkem, člověk.

Faktory životního prostředí = vlastnosti prvků (či celých složek) životního prostředí, které jsou výsledkem působení člověka a které mohou působit negativně hodnocené dopady na jiné prvky životního prostředí. Změněný prvek v důsledku (dřívějšího) působení jiného prvku se potom může stát dalším faktorem v řetězci příčin a následků a působit na další prvky. S technickým rozvojem produkujícím nové předměty, látky a technologie se mohou objevovat stále nové faktory životního prostředí vyžadující pozornost.

Do přírodních zdrojů v širším smyslu lze zahrnout: přírodní zdroje v užším smyslu; přírodní procesy; ostatní přírodní podmínky, kam patří například klimatické, tepelné, srážkové poměry, vegetace a jiné. Významným hlediskem klasifikace přírodních zdrojů je hledisko reprodukovatelnosti. Dělení: a. zdroje vyčerpatelné; b. zdroje obnovitelné.

Ekologie je přírodovědný obor, který se zabývá studiem vztahů existujících mezi živými organismy a prostředím, ve kterém se nachází (stanovištěm). Prostředím rozumí všechny neživé (abiotické) prvky a živé (biotické) prvky. Ekologie může zkoumat: vztahy jednoho organismu a jeho prostředí (autekologie), vztahy mezi populací a jejím prostředím (demekologie) vztahy mezi biocenózou a jejím pro středím (synekologie). Populací se rozumí soubor jedinců téhož druhu (např. populace pstruhů potočních). Biocenóza je pojem pro více rostlinných i živočišných společenství žijících spolu v určitých vzájemných vztazích, nezahrnuje abiotické faktory. Významným ekologickým pojmem je ekosystém.

Biologický subsystém každého ekosystému obsahuje z funkčního hlediska vždy tři typy živých organismů: Producenty; Konzumenty; Reducenty. Příroda tak má určité asimilační schopnosti (= označuje skutečnost, že příroda je schopna vyrovnat se pomocí svých autoregulačních mechanismů s určitými vnějšími vlivy, jako například se znečištěním přicházejícím do vody, ovzduší, půdy).

PŘÍSTUP ČLOVĚKA K ŽIVOTNÍMU PROSTŘEDÍ - Příčinou vedoucí ke znehodnocování životního prostředí je narušování rovnováhy přírodních ekosystémů. - Antropogenní narušování ekosystému: nepřiměřený odběr látek a energií z přírodních ekosystémů, nepřiměřené vnášení látek a energií do přírodních ekosystémů čili znečišťování životního prostředí, složité kombinace obou těchto způsobů, jež vedou ke změnám přírodních ekosystémů.

První etapa nejdelší, od počátku historie lidstva až po počátek rozvoje manufakturní výroby. Charakteristika: nízký počet obyvatel, který se zvyšuje poměrně pomalu; vliv civilizace na životní prostředí je neznatelný, nízká spotřeba přírodních zdrojů a produkce odpadů. Zlom ve využívání přírodních zdrojů - neolitická revoluce ve 4. tisíciletí př. n. l. Negativní vliv lidských činností na přírodu malý (zejména lokální až regionální charakter), většinu negativních dopadů je příroda schopna vyrovnat svými autoregulačními mechanismy.

Druhá etapa Rozvoj manufakturní výroby a nástup průmyslové revoluce. Charakteristika: růst počtu obyvatelstva (2,5 miliardy), vysoký populační růst, rozvoj strojové výroby, růst spotřeby přírodních zdrojů, roste množství odpadů. Negativní vliv na životní prostředí se rychle zvětšuje a v průmyslových oblastech začíná nabývat regionálního charakter. Nemoci z povolání. Rozpoznání negativního vlivu znečištěného životního prostředí na zdravotní stav člověka.

Třetí etapa vědecko-technická revoluce až 90. léta 20. století (nástup proaktivních a prevenčních přístupů). Charakteristika: automatizace výroby, roste kvantita i kvalita odpadů (zejména nebezpečných odpadů), převýšena samočisticí schopnosti přírody, narušena rovnováha přírody a dochází k trvalým nežádoucím změnám. Vazba mezi kvalitou životního prostředí a zdravotním stavem člověka byla již přesvědčivě prokázána. Stanovení norem omezujících koncentrace, popřípadě množství vypouštěných látek ve výstupních tocích. Vznik vládních či nevládních iniciativ zaměřených na snižování zátěže životního prostředí.

1968 - založen Římský klub 1972 - Hranice růstu 1972 pod záštitou OSN byla uspořádána první konference o životním prostředí ve Stockholmu. 1974 - uplatňování zásady znečišťovatel platí 1983 Zvláštní komisi OSN pro životní prostředí a rozvoj, předsedkyně komise - Gro Harlem Brudtlandová, premiérka norské vlády. 1987 Naše společná budoucnost definice pojmu trvale udržitelný rozvoj. 1991 formulována Podnikatelská charta pro trvale udržitelný rozvoj.

1992 Konference o ŽP Rio de Janeiro, Agenda 21, 2002 Konference o ŽP Johannesburké - vzestupná spirála chudoby a znehodnoceného prostředí 2009 Summit v Kodani o emisích 2010 Cancun climate change conference 2011 United Nations Climate Change Conference 2012 Rio 20+

ZÁKLADNÍ ETAPY PŘÍSTUPU KE VZNIKAJÍCÍMU ZNEČIŠTĚNÍ KOTOVICOVÁ, J. a kol. Čistší produkce. 1. vyd. Brno:MZLU. 2003,129 s. ISBN 80-7157-675-1.

ZPŮSOBY PŘÍSTUPU PODNIKŮ K OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A BEZPEČNOSTI - Pasivní chování - Reaktivní chování - Proaktivní chování

ÚKOL Na první cvičení (tj. 3 vyučovací hodina v semestru) si každý student připraví jeden konkrétní příklad znehodnocování životního prostředí ke každé dílčí etapě vývoje vztahu člověka k životnímu prostředí. Příklad bude popsán kde problém vznikl, jak vznikl, jaké způsobil následky, zda bylo následně provedeno protiopatření.

DĚKUJI ZA POZORNOST DOTAZY?