25. září 2014, Brno Připravil: Pavel Mach Životní prostředí a jeho složky Základní terminologie, principy a cíl ochrany životního prostředí Nástroje ochrany životního prostředí
Základní pojmy strana 2 Životní prostředí Životním prostředím je vše, co co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 2)
Základní pojmy strana 3 Ekosystém Ekosystém je funkční soustava živých a neživých složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 3)
Základní pojmy strana 4 Ekologická stabilita Ekologická stabilita je schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 4)
Základní pojmy strana 5 Únosné zatížení území Únosné zatížení území je takové zatížení území lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 5)
Základní pojmy strana 6 Trvale udržitelný rozvoj Trvale udržitelný rozvoj je takový rozvoj společnosti, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 6)
Základní pojmy strana 7 Přírodní zdroje Přírodní zdroje jsou ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 7)
Základní pojmy strana 8 Obnovitelné přírodní zdroje Obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy nebo za přispění člověka. Neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 7)
Základní pojmy strana 9 Znečišťování životního prostředí Znečišťování životního prostředí je vnášení takových fyzikálních, chemických nebo biologických činitelů do životního prostředí v důsledku lidské činnosti, které jsou svou podstatou nebo množstvím cizorodé pro dané prostředí. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 8)
Základní pojmy strana 10 Poškozování životního prostředí Poškozování životního prostředí je zhoršování jeho stavu znečišťováním nebo jinou lidskou činností nad míru stanovenou zvláštními předpisy. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 8)
Základní pojmy strana 11 Ochrana životního prostředí Ochrana životního prostředí zahrnuje činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organismů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 9)
Základní pojmy strana 12 Ekologická újma Ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti. (Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, 10)
Ochrana životního prostředí strana 13 Zásady a povinnosti ochrany životního prostředí Území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení. Přípustná míra znečišťování životního prostředí je určována mezními hodnotami stanovenými jednotlivými právními předpisy. Mezní hodnoty musejí být stanoveny s ohledem na možné kumulativní působení nebo spolupůsobení znečišťujících látek a činností. (např. emisní limity) Výchova, osvěta a vzdělávání (EVVO) mají vést k myšlení a jednání, jenž je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje.
Ochrana životního prostředí strana 14 Každý je povinen, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. kdo využívá území nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území. kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy.
Ochrana životního prostředí strana 15 Každý kdo znečišťuje životní prostředí nebo poškozuje životní prostředí, nebo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky. Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou navíc povinny poskytovat informace o svém působení na životní prostředí. kdo hodlá dovážet nebo zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, je povinen zabezpečit, aby splňovaly podmínky ochrany životního prostředí.
Ochrana životního prostředí strana 16 Odpovědnost za poškození životního prostředí Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné, je povinen ekologickou újmu nahradit: náhradním plněním, finančně. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanovuje zákon o ekologické újmě a jeho prováděcí předpis.
strana 17 Ochrana životního prostředí Defenzivní (obranná) složka ochrany životního prostředí: předcházení nebo omezování znečišťování, poškozování či ohrožování; zákaz činnosti nebo omezení či provádění činnosti na základě povolení či souhlasu správního orgánu. Ofenzivní ( útočná ) složka ochrany životního prostředí: aktivní působení na stav životního prostředí; příkaz k odstranění nebo zmírnění škodlivého zásahu; příkaz ke kompenzaci ztráty; většinou následek protiprávního jednání; odstraňování starých ekologických zátěží.
strana 18
strana 19 Rozdělení nástrojů 1. Právní 2. Ekonomické 3. Vědecké 4. Dobrovolné nástroje pro ochranu životního prostředí 5. Technické a technologické 6. Politické (ekologická politika) - akční programy ochrany životního prostředí 7. Osvětové a vzdělávací 8. Organizační (institucionální) 9. Strategické plánování 10. Informační
strana 20 Právní nástroje ochrany životního prostředí ukládání povinností, vydávání povolení, souhlasů, stanovisek, vyjádření, standardy, kategorizace objektů ochrany a zdrojů ohrožování životního prostředí, kontrola a dozor, právní odpovědnost.
strana 21 Ekonomické nástroje ochrany životního prostředí poplatky za znečišťování či jiné poškozování (zatěžování) životního prostředí poplatky za využívání přírodních zdrojů uživatelské poplatky daně, daňová zvýhodnění a znevýhodnění dotace, dary a jiná zvýhodnění obchodovatelná emisní povolení
strana 22 Vědecké nástroje ochrany životního prostředí informační systémy výzkumu a vývoje podpora výzkumu nových biotechnologických směrů výzkum efektivního využití přírodních materiálových a energetických zdrojů
strana 23 Dobrovolné nástroje ochrany životního prostředí označování ekologicky šetrných výrobků ekolabelling, včetně podpory tzv. zeleného nakupování zavádění environmentálních systémů řízení podle EMAS nebo ISO 14001 uplatňování principů čistší produkce uzavírání dobrovolných dohod mezi státní administrativou s různými výrobním sdruženími LCA (hodnocení životního cyklu výrobků), ekodesing, reporting
strana 24 Technické a technologické nástroje ochrany životního prostředí nejlepší dostupné techniky (BAT) proces posuzování nejlepších dostupných technik referenční dokumenty nejlepších dostupných technik (BREF) závěry o nejlepších dostupných technikách
strana 25 Osvětové a vzdělávací nástroje ochrany životního prostředí environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) na všech stupních škol, včetně mimoškolních aktivit vzdělávání pedagogických pracovníků vzdělávání, výchova a osvěta pracovníků veřejné správy, volených zastupitelů, poslanců a senátorů podpora účasti občanů v rozhodovacím procesu při řešení environmentálních problémů
strana 26 Organizační (institucionální) nástroje ochrany životního prostředí Česká republika ministerstva ústřední orgány státní správy specializované správní úřady s celostátní působností veřejné stráže obce / kraje
strana 27 Informační nástroje ochrany životního prostředí IRZ, E-PRTR webové stránky správních orgánů, ministerstev, ČIŽP, CENIA, systém výměny o BAT publikační činnost knihovnické služby informační systém Natura 2000 jednotný informační systém MŽP
strana 28 Právní správní nástroje ochrany životního prostředí Právo neupravuje životní prostředí, ale chování lidí k němu. Předmětem práva životního prostředí jsou právními normami upravené společenské vztahy, které mají zajistit ochranu životního prostředí. Jednotlivé právní předpisy určují působnost správních orgánů.
strana 29 Principy ochrany životního prostředí princip nejvyšší hodnoty princip vysoké úrovně ochrany princip trvale udržitelného rozvoje princip odpovědnosti státu princip odpovědnosti původce princip komplexní a integrované ochrany princip prevence nebo princip předběžné opatrnosti princip informovanosti a účasti veřejnosti princip ekonomické stimulace princip subsidiarity
strana 30 Princip nejvyšší hodnoty Životní prostředí je nenahraditelnou hodnotou a na jeho příznivém stavu závisí nejen osud lidstva, ale i existence samotného života na této planetě. Princip nelze absolutizovat do zákazu jakékoliv činnosti, která by se mohla dotknout životního prostředí, proto je nutná jeho koordinace s ostatními principy (hl. princip trvale udržitelného rozvoje).
strana 31 Princip vysoké úrovně ochrany Požadavek na maximální míru ochrany využíváním nejlepších výsledků poznání a technického pokroku. V právních předpisech je znám jako princip použití nejlepší dostupné techniky (BAT Best Available Technics).
strana 32 Princip trvale udržitelného rozvoje Rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. Definován 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Koordinuje nezbytnou ochranu životního prostředí s požadavky ekonomického a sociálního rozvoje.
strana 33 Princip odpovědnosti státu Založen na ustanovení článku 7 Ústavy, jenž zavazuje stát, aby dbal šetrného využívání přírodních zdrojů a ochrany přírodního bohatství, které patří v podobě životního prostředí k nejvyšší hodnotě (bohatství) společnosti. Někdy nahrazován principem sdílené odpovědnosti, který je založen na povinnosti každého člověka podílet se na ochraně životního prostředí podle svých možností a schopností. Tato povinnost je dokonce výslovně uvedena v některých zákonech (např. zákon o odpadech).
strana 34 Princip odpovědnosti původce Každý jedinec odpovídá za svou činnost, kterou ohrožuje nebo zhoršuje životní prostředí. Odpovědnost spočívá v náhradě způsobené škody, odstranění ekologické újmy, v deliktní odpovědnosti za protiprávní jednání a v povinnostech při nakládání s nechtěnými produkty a látkami (např. původce odpadu).
strana 35 Princip komplexní a integrované ochrany Představuje poznání, že ohrožování a poškozování jedné složky přechází do složek jiných a způsobuje poškození celého ekosystému (např. nečistoty z ovzduší přecházejí do půdy, vody, rostlin a živočichů). Komplexnost ochrany odráží jednotu životního prostředí a překonání odděleného pojetí právní ochrany jednotlivých složek životního prostředí. Uplatňování tohoto principu je projevem zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci.
strana 36 Princip prevence Důsledky poškození životního prostředí jsou velmi často nenapravitelné a je nezbytné jim předcházet. Obecný princip práva, který má v ochraně životního prostředí zvláštní význam a je konkretizován povinnostmi při ochraně životního prostředí definován 17 a 18 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
strana 37 Princip předběžné opatrnosti Předběžná opatrnost spočívá v braní do úvahy (vycházení z nejhorší možné) varianty z těch, které mohou nastat. Zvláštní modifikace principu prevence v ohrožování a poškozování životního prostředí. Podstatu principu vyjadřuje 13 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
strana 38 Princip informovanosti a účasti veřejnosti Ochrana životního prostředí je veřejným zájmem a každý má právo na příznivé životní prostředí, proto musí být každému právními normami zajištěna možnost podílení se na ochraně. Účast veřejnosti je zajištěna prostřednictvím přístupu k informacím o životním prostředí (zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí), účastí v řízeních, v nichž se rozhoduje o využívání přírodních zdrojů a o činnostech, které by mohly vést k ohrožování a poškozování životního prostředí (zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí).
strana 39 Princip ekonomické stimulace Princip vycházející z požadavku, aby ekologické chování bylo ekonomicky výhodné a naopak. Uplatnění principu je spojeno se soustavou nástrojů pozitivní a negativní ekonomické stimulace. Princip má oporu v 31 a 32 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve složkových předpisech a dalších vybraných předpisech práva životního prostředí.
strana 40 Princip subsidiarity Představuje politickou zásadu, podle níž se rozhodování a zodpovědnost ve veřejných záležitostech má odehrávat na tom nejnižším stupni veřejné správy, který je nejblíže občanům. Vyšší úrovně správy mají rozhodovat jen tam, kde si to povaha věci vyžaduje. Princip subsidiarity je prohloubením myšlenky demokracie, je opakem centralismu a zdůrazňuje decentralizaci a úlohu samospráv.
Životní prostředí a jeho složky strana 41 Otázky 1. Jak definuje zákon o ochraně životního prostředí pojem trvale udržitelný rozvoj? 2. Jak rozdělujeme přímé nástroje ochrany životního prostředí a co tyto nástroje představují? 3. Jaký je rozdíl mezi defenzivními a ofenzivními postupy ochrany životního prostředí? 4. Vyjmenujte alespoň 5 nástrojů ze systému ekonomických nástrojů pro ochranu životního prostředí v ČR. 5. Jaké jsou základní principy ochrany životního prostředí, které musí správní orgány respektovat a uplatňovat?