Vybrané problémy daňové teorie Prof. Ing. Václav Vybíhal, CSc.
Obsah předmětu 1. Funkce daní v tržní ekonomice. 2. Teorie daňové incidence. 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. 4. Administrativní náklady zdanění. 5. Lafferova křivka. 6. Lorenzova křivka. Vybrané problémy v tržní ekonomice
1. Funkce daní v tržní ekonomice Daně mají v ekonomickém systému významné funkce, především jsou to funkce : fiskální; alokační; redistribuční; stabilizační; edukativní; regulační. Fiskální funkce je považována obecně za rozhodující, neboť znamená získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů. Je rovněž historicky nejstarší. 1. Funkce daní v tržní ekonomice
1. Funkce daní v tržní ekonomice Alokační funkce řeší problematiku investování, resp. umísťování vládních výdajů a jejich optimálního rozdělení mezi veřejnou a soukromou spotřebu. Tato funkce se uplatňuje zejména tehdy, když trh projevuje neefektivnost v alokaci zdrojů z titulu tržního selhání, jehož příčiny lze spatřovat především v existenci veřejných statků, externalit a nedokonalé konkurence. Alokační funkce má především přispět k získání finančních prostředků na financování potřeb oblastí trhem podceněných. 1. Funkce daní v tržní ekonomice
1. Funkce daní v tržní ekonomice Redistribuční funkce přispívá k přesunutí části důchodů a bohatství směrem od bohatších jedinců k chudším. V národním hospodářství by bez existence vlády a veřejného sektoru vedlo vlastnictví zdrojů, dovedností, zručností, knowhow a určitých dispozic k takovému rozdělení bohatství a důchodů, které by mělo za následek dramatické zvýšení rozdílů mezi obyvatelstvem, bohatství jedněch a chudobu druhých. 1. Funkce daní v tržní ekonomice
1. Funkce daní v tržní ekonomice Stabilizační funkce znamená zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti, stability cenové hladiny a ekonomického růstu. Daňový systém může tedy významně ovlivňovat agregátní národohospodářské ukazatele. 1. Funkce daní v tržní ekonomice
1. Funkce daní v tržní ekonomice Edukativní (výchovná) funkce je uplatňována pouze u některých daní (např. u spotřebních daní), kdy zvýšení sazby spotřební daně má odradit kupující (spotřebitele) od škodlivé spotřeby zdaněného zboží a tím i snížit dodatečné náklady, které musí společnost vynaložit v souvislosti s danou spotřebou (léčba nemocných kuřáků, protialkoholická léčebna aj.). 1. Funkce daní v tržní ekonomice
1. Funkce daní v tržní ekonomice Regulační funkce je uplatňována rovněž u některých daní, např. u daní spotřebních a daní ekologických. Má vést ke snížení spotřeby určitého okruhu produktů (např. benzinu, motorové nafty, lihu, piva, vína, tabáku, zemního plynu, elektřiny apod.). 1. Funkce daní v tržní ekonomice
2. Teorie daňové incidence. Teorie daňové incidence se zabývá problematikou související s dopadem a přesunem daňového břemene na určité subjekty trhu. Zdaňování jednotlivých objektů daně má závažné ekonomické důsledky a účinky, které mohou být : makroekonomické (vliv na ekonomický růst, zaměstnanost a cenovou hladinu); mikroekonomické (vliv na rozdělování důchodů a efektivnost využívání zdrojů). Teorie daňové incidence se pak zabývá zkoumáním uvedených aspektů daňových systémů. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Daň obecně dopadá na subjekty dvěma způsoby, a to : ze zákona tzv. zákonný dopad daně; skutečně (tj. až po daňovém přesunu) tzv. skutečný (efektivní) dopad daně. Z hlediska právního i z hlediska daňové praxe je důležitý dopad zákonný, neboť daňové subjekty jsou povinny platit daň ve správné výši a v zákonem stanoveném termínu, jinak mohou být předmětem uvalení sankce. Z hlediska ekonomického je důležitý skutečný dopad (tj. po provedeném daňovém přesunu). Týká se pouze jednotlivců a determinuje ceny, outputy a důchody. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Daňový přesun představuje proces, v rámci něhož se daň pohybuje z místa výběru (z místa zákonné incidence, tj. od jednoho subjektu) do místa odběru (do místa ekonomické incidence, tj. ke druhému subjektu), přičemž k tomuto přesunu může docházet : v různých časových horizontech; s různou intenzitou průhlednosti. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Problematika transferu (přesunu) daňového břemene patří k významným funkcionálním aspektům transferu (přesunu) daňové břemene. To proto, že daně mají v ekonomickém systému významné funkce (fiskální, alokační, redistribuční, stabilizační, edukativní, regulační). 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Subjekty trhu usilují o to, aby, pokud je to možné, odsunuly daňové břemeno od sebe co nejvíce, např. : podnikatel se snaží zvýšením ceny přenést daň nepřímo na kupujícího (zákazníka, spotřebitele); majitel domu daň z kapitálového výnosu domu na nájemníka; věřitel daň z úroku na dlužníka; dělník daň ze závislé činnosti (z pracovního výnosu, mzdy) na zaměstnavatele. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Stát při ukládání daní si musí být vědom účinků, které plynou z přesunu daní. Dokonce s tím i počítá a proto ukládá daň výrobcům a očekává, že výrobci přesunou daňové břemeno na kupující (spotřebitele). 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Rozeznáváme 2 formy daňového přesunu, a to : přesun dopředu; přesun dozadu. Přesun daňového břemene dopředu znamená přesun na kupujícího (spotřebitele) u finálních výrobků nebo na odběratele v dalším stupni výrobního řetězce. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Podle výše daně, která se přesune do ceny pro kupujícího nebo odběratele, může jít o přesun (typologie daňových přesunů, Vybíhal 1995) : parciální (částečný), kdy zvýšení ceny (C k ) pro kupující (spotřebitele, odběratele) je menší než velikost navýšené daně (Δd), tj. C k < Δd; plný, kdy se velikost navýšené daně plně (ze 100 %) promítla do zvýšení ceny, tj. C k = Δd; převislý (neúnosný), kdy cena pro kupující (spotřebitele, odběratele) vzrostla o vyšší částku než činila velikost navýšené daně, tj. C k > Δd; nulový, kdy k přesunu velikosti navýšené daně na kupující (spotřebitele, odběratele) vůbec nedojde. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Přesun daňového břemene dozadu znamená přesun na prodávajícího na trhu, tj. na dodavatele, na vlastní zaměstnance nebo na vlastníka výrobních faktorů (např. akcionáře). Věcně logickým projevem tohoto přesunu může být (při zvýšení ceny výrobku) snížení poptávky a omezování výroby, propouštění zaměstnanců, přesun kapitálu do jiných sfér podnikání, snížení tržní hodnoty akcií, aj. Např. zvýšení daně uložené akciové společnosti může vést ke snížení mezd zaměstnanců. Zvýšení daně ukládané právnickým osobám postihne tedy i osoby fyzické. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Velikost a směr daňového přesunu a dopadu ovlivňuje řada faktorů, a to : pružnost nabídky; pružnost poptávky; charakter trhu (konkurenční, monopolní, oligopolní); míra otevřenosti ekonomiky; význam (váha) zdaněného trhu; časový faktor (časový horizont, v němž se důsledky přesunu sledují); rozsah odvětví postižených navýšením daně. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Daňové přesuny a daňové dopady jsou předmětem zájmu daňové teorie i teorie veřejných financí. Do diskuse k tomuto problému se zapojili především Hariss, Simon, Sanders, Sommers, Gillin, Due, Hallen, Arnold, Gude, Blach, a především Ramsey. Ramsey odvodil pravidlo (tzv. Ramseyovo pravidlo), podle kterého je nejvhodnější zatížit nejvíce zboží a služby, které jsou nabídkově nebo poptávkově nejméně elastické (např. voda, elektrická energie, potraviny, přírodní bohatství). 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Přesné znění Ramseyova pravidla je následující : Nejtěžší daně uval na vstupy a výstupy, u kterých je poptávka nebo nabídka cenově nejméně elastická. Vysoká daň se nepromítne do výrazného poklesu výroby nebo spotřeby, čímž se dosáhne nejefektivnějšího výběru daně. Tedy takového, kdy ztráta přebytku u spotřebitele je minimální. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Z matematického hlediska se Ramseyovy daně rovnají součtu převrácených hodnot cenové elasticity poptávky a nabídky, tj. T/p = k (1/ED + 1/ES), kde : T je analyzovaná jednotková daň; p je rovnovážná cena po uvalení daně; k je konstanta závisející na celkových vládních příjmech z daní; ED je kompenzovaná cenová pružnost poptávky (poptávka spotřebitelů po jejich kompenzaci zaplacené daně); ES je cenová elasticita nabídky. 2. Teorie daňové incidence
2. Teorie daňové incidence. Uplatnění tohoto pravidla v praxi vyspělé tržní ekonomiky je dnes velmi problematické, neboť v sociálně orientované tržní ekonomice je daňová politika nucena najít určitou harmonii mezi střetáváním zájmů na straně efektivnosti a politicky přijatelnou úrovní spravedlnosti ve zdanění. 2. Teorie daňové incidence
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Pramen : Upraveno autorem podle publikace : Stiglitz, J.E., Ekonomie veřejného sektoru, Praha, Grada Publishing, 1997, s. 488. ISBN 80-7169-454-1. Vysvětlivky k obr. 1 : Ck je prodejní cena včetně spotřební daně a daně z přidané hodnoty placená kupujícím; pcv je prodejní cena výrobce před uvalením daně; upcv je prodejní cena výrobce po uvalení daně.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Pramen : Upraveno autorem podle publikace : Stiglitz, J.E., Ekonomie veřejného sektoru, Praha, Grada Publishing, 1997, s. 489. ISBN 80-7169-454-1.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Pramen : Upraveno autorem podle publikace : Stiglitz, J.E., Ekonomie veřejného sektoru, Praha, Grada Publishing, 1997, s. 489. ISBN 80-7169-454-1..
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Pramen : Upraveno autorem podle publikace : Stiglitz, J.E., Ekonomie veřejného sektoru, Praha, Grada Publishing, 1997, s. 490. ISBN 80-7169-454-1.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Na konkurenčních trzích je cena prodávaného zboží či služby (a tedy i rozsah daňového přesunu) determinována průběhem křivek poptávky a nabídky.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Velikost daňového přesunu (tj. podíl přesunuté daně) na konkurenčním trhu závisí na cenových elasticitách poptávky a nabídky, neboť jsou to právě ony, které určují sklon křivek v jednotlivých bodech a také rozdělení daňového břemene mezi subjekty na trhu. Absolutní velikost přesunuté daně závisí navíc na velikosti daně.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Pokud je elasticita poptávky nulová, kupující trvá na stejném množství zboží při jakékoliv ceně a prodávající může cenu zvýšit o celou daň. Dojde tedy k plnému přesunu daně. Nízkou elasticitu poptávky mají zejména potraviny, ale také alkohol, tabák. U těchto komodit se zpravidla realizuje velký (plný) přesun spotřebních daní (i DPH) na kupující (spotřebitele, zákazníky, odběratele).
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Při nekonečně velké elasticitě poptávky nesou celou daň prodávající, neboť na jakékoliv zvyšování ceny reagují kupující nekonečně pružně snížením požadovaného množství. Cena pro prodávajícího klesla přesně o jednotkovou daň. Daňové břemeno doléhá v tomto případě převážně na výrobce (velkou elasticitu poptávky mají luxusní předměty).
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Z daného vyplývá zobecnění, že čím je poptávka pružnější, tím je menší přesun daně z prodávajícího na kupujícího a naopak.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. V případě závislosti daňového přesunu na elasticitě nabídky lze uvést obecný závěr, že daňový přesun z prodávajícího na kupujícího na trhu je tím větší, čím vyšší je pružnost nabídky a naopak.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Při nulové elasticitě nabídky nese celou daň prodávající a daňový přesun je nulový. Proto daň z pozemků, domů aj., u nichž je elasticita nabídky velmi nízká, dopadne alespoň v krátkém časovém období vždy na jejich vlastníky, kteří mají jen malé možnosti přesunu na jiné subjekty.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. Při nekonečně velké elastické nabídce nese naopak celou daň kupující a dochází tedy k plnému daňovému přesunu. Elasticita nabídky zboží a služeb na trhu závisí na možnostech výrobců měnit výrobní kapacity, což je obvykle snadnější v investičně nenáročných oborech.
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. V monopolním prostředí (např. výroba energie, těžba surovin) výrobce určuje množství a ceny na základě rovnosti svých mezních nákladů a mezních výnosů. Proto daňový přesun může být u monopolu od 10 % až do více než 100 %, a to podle průběhu křivek mezních nákladů a výnosů (tj. nulový, parciální, plný nebo převislý). Ve většině případů však zdaněním výroby monopolního zboží není postižena monopolní výroba, ale kupující (spotřebitelé).
3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí 3. Daňový přesun na konkurenčních trzích, v monopolním a oligopolním prostředí. V oligopolním prostředí (výroba železa, automobilová a letecká doprava) nemůže žádný z výrobců stanovit cenu libovolně bez ohledu na ostatní účastníky trhu a zároveň pro žádného není cena zcela neměnným parametrem. Vzhledem k tvorbě cen na oligopolním trhu je poptávková křivka pro každého oligopolistu zcela nepřevídatelná. O chování oligopolní firmy neexistuje žádná široce přijímaná teorie, která by umožňovala predikci daňových dopadů.
4. Administrativní náklady zdanění. Z titulu stanovení základu daně, daňové povinnosti, podání přiznání a odvodu daně vznikají administrativní náklady zdanění v soukromém sektoru a z titulu výběru a správy daní pak další administrativní náklady ve veřejném sektoru. Rozlišujeme tedy administrativní náklady zdanění : (1) přímé; (2) nepřímé. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Přímé administrativní náklady zdanění (1) vznikají na straně veřejného sektoru a zahrnují náklady státní správy na : organizaci daňového systému; evidenci daňových subjektů (poplatníků a plátců daně); výběr daní; správu daní; kontrolu správnosti plnění daňových povinností. Tyto náklady zahrnují veškeré náklady veřejného sektoru, tj. i náklady jiných rozpočtových kapitol, které poskytují údaje a služby pro správce daně (ČSÚ, soudy). 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Přímé administrativní náklady zdanění jsou poměrně snadno zjistitelné, neboť jejich jednotlivé položky jsou evidovány v příslušných kapitolách státního rozpočtu. Přímé administrativní náklady zdanění rostou : se složitostí daňového systému; s počtem daní tvořících daňovou soustavu; s počtem a charakterem výjimek při placení daně; se způsobem a frekvencí výběru daně; s narůstajícím počtem úředníků daňové správy; s nárůstem mzdové úrovně úředníků daňové správy; s úrovní materiální vybavenosti institucí správy a výběru daní; vlivem dalších faktorů. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Přímé administrativní náklady zdanění mohou narůstat i z toho důvodu, že veřejný sektor není nucen (na rozdíl od trhu) k efektivní alokaci, neboť veřejný sektor poskytuje služby bez konkurence. Přesto má veřejný sektor výhodu při provádění určitého typu služeb spojených s problematikou daní. Tato výhoda spočívá v rozsahu, neboť pokud se rozhodne provádět část agendy přímo na finančních úřadech, lze celkově ušetřit na nákladech s tím spojených, oproti způsobu, kdy by odpovídající úkony musel vykonávat každý poplatník sám. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Nepřímé administrativní náklady zdanění (tzv. vyvolané náklady zdanění) nese soukromý sektor. Patří mezi ně zejména : čas a náklady spojené se studiem daňových zákonů; čas a náklady spojené s vyplněním daňového přiznání a jeho doručením správci daně; náklady spojené s interním vedením daňové evidence nebo účetnictví; náklady spojené s externími daňovými službami; náklady spojené s externími účetními službami; náklady spojené s externími právními službami, aj. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Nepřímé administrativní náklady zdanění nejsou statisticky sledovány, buď se pouze odhadují nebo se dělají specifická šetření pro zjištění jejich úrovně. Některé změny v daních mohou dokonce výrazně zvyšovat úroveň těchto nákladů v soukromém sektoru (např. v bankovním sektoru mohou náklady spojené s výběrem a odvodem srážkové daně několikanásobně převýšit objem vybrané daně). Výši nepřímých administrativních nákladů zdanění ovlivňuje řada faktorů, zejména : velikost podniku; obor, odvětví, resp. podnikatelské zaměření; frekvence změn v daňových zákonech, aj. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Nepřímé administrativní náklady zdanění (vyvolané) vznikají daňovým subjektům z důvodu existence daňového systému a rovnají se takové výši nákladů, která by daňovým subjektům nevznikla, pokud by neexistoval daňový systém. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Při praktickém měření nepřímých administrativních nákladů zdanění (tzv. vyvolaných nákladů, compliance cost, CC), je třeba rozhodnout, jaké položky budou tyto náklady zahrnovat (musí jít o položky, které lze v podniku identifikovat, resp. měřit). Patří k nim zejména : (1) náklady na zpracování daňových přiznání (N d ); (2) náklady na vedení účetnictví, případně daňové evidence (N ú ); (3) náklady na vedení mzdové agendy (N ma ). Celkové nepřímé administrativní náklady (CC) činí CC = N d + N ú + N ma. Po korekci pak : CC = 100 N d + 40 N ú + 20 N ma. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. V rámci nákladů na zpracování daňových přiznání (N d ) by se měly zjišťovat zejména : externí náklady (N ed ) na zpracování základu daně, výpočtu daňové povinnosti a jeho implementace do daňových přiznání a na služby daňového poradenství; náklady na pořízení, aktualizaci (update, upgrade) nebo nájemné daňového softwaru (N ds ), včetně časového rozlišení, resp. odpisování; náklady na zpracování daňových přiznání (N dip ) interními pracovníky (mzdové náklady, náklady na školení a kurzy, podíl na odpisech budovy nebo nájemného, spotřeba materiálu, poplatky za telefon aj.). N d = Ne d + N ds + N dip 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Náklady na vedení účetnictví (N ú ) zahrnují zpravidla : externí náklady na vedení účetnictví (N eú ); náklady na pořízení, aktualizaci (update, upgrade) nebo nájemné účetního softwaru (N ús ) včetně časového rozlišení, resp. odpisování; náklady na vedení účetnictví (N úip ) interními pracovníky (mzdové náklady, náklady na školení a kurzy, podíl na odpisech budovy nebo nájemného, spotřeba materiálu, poplatky za telefon aj.). N ú = N eú + N ús + N úip. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. V rámci nákladů na vedení mzdové agendy (N ma ) se pak zjišťují : externí náklady na vedení mzdové agendy (N em ); náklady na pořízení, aktualizaci (update, upgrade) nebo nájemné mzdového softwaru (N ms ) včetně časového rozlišení, resp. odpisování; náklady na vedení mzdové agendy (N mip ) interními pracovníky (mzdové náklady, náklady na školení a kurzy, podíl na odpisech budovy nebo nájemného, spotřeba materiálu, poplatky za telefon aj.). N ma = N em + N ms + N mip. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Kromě administrativních nákladů zdanění nese společnost ještě jiný druh nákladů (skrytější) snižujících efektivnost. Jsou tzv. náklady distorze (zkreslení), které vyvolává téměř každá daň. Např. daň spotřební zvyšuje cenu zdaněného zboží a snižuje jeho čistý výnos z výroby, daň z mezd zvyšuje cenu práce a snižuje čistou mzdu, daň ze zisku snižuje čistý výnos z podnikání. 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Změny v daních mají vliv na chování daňových subjektů i domácností. Jednotlivci se snaží docílit co nejvyššího užitku a co nejnižšího daňového zatížení a proto se často ubírají směrem k substituci (nahradit spotřebu nějakého zboží). 4. Administrativní náklady zdanění
4. Administrativní náklady zdanění. Velmi často vzniká tzv. nadměrné daňové břemeno (v daňové teorii je taktéž označováno za absolutní ztrátu nebo také jako ztrátu mrtvé váhy). Nadměrné daňové břemeno spočívá v tom, že kromě daňového břemene spojeného se zaplacením daně utrpí poplatník daně další ztrátu. 4. Administrativní náklady zdanění
5. Lafferova křivka. 5. Lafferova křivka
5. Lafferova křivka. Lafferova křivka (Arthur Laffer) sleduje závislost daňového výnosu do státního rozpočtu na míře zdanění (daňové sazbě). Jde o makroekonomické vyjádření teorie strany nabídky. Na teoretickém modelu je ukázáno, že maximální míra zdanění neznamená maximální příjem pro státní rozpočet. Při krajních sazbách (0 % a 100 %) nebude mít státní rozpočet žádné příjmy. 5. Lafferova křivka
5. Lafferova křivka. Obecně platí, že když se daňová sazba zvyšuje, celkové příjmy rostou. V určitém bodě však dochází k útlumu pracovní aktivity, stagnuje nebo klesá rozpočtový příjem, protože při vysokých daňových sazbách jsou jedinci odrazováni od práce a úspor a dávají přednost volnému času a spotřebě a též snaze po zdokonalení daňových úniků. 5. Lafferova křivka
5. Lafferova křivka. Maximální příjmy přináší sazba 50 % (bod M), při snížení daňové sazby z bodu A do bodu B by mohly příjmy růst, i kdyby klesaly daňové sazby. Při nízkých daňových sazbách roste daňový výnos s růstem daňové sazby, ale od určitého bodu (Lafferův bod) se rostoucí funkce mění v klesající. 5. Lafferova křivka
6. Lorenzova křivka. 6. Lorenzova křivka
6. Lorenzova křivka. Lorenzova křivka slouží k měření progresivity daní v celém rozsahu zdanitelných důchodů. Stupeň celkové progrese je měřen změnou Lorenzovy křivky před a po zdanění. Lorenzova křivka znázorňuje procentický kumulativní podíl obyvatelstva (domácností) na vodorovné ose (jsou zde skupiny obyvatelstva seřazené podle důchodů od nejnižších po nejvyšší) a kumulativní podíl získaného důchodu na ose svislé (v %). Obyvatelstvo je rozděleno do 10 stejně velkých početních skupin (od 1. skupiny s nejnižšími důchody po desátou s nejvyššími důchody). 6. Lorenzova křivka
6. Lorenzova křivka. Co vyjadřuje Lorenzova křivka : (Graf 1) bod D jaký podíl na celkovém důchodu společnosti má 40 % obyvatel s nejnižšími důchody; bod E na ose kvadrantu 0C prvních 40 % se podílí právě 40 % na celkovém důchodu společnosti); čím je Lorenzova křivka vzdálenější od osy 0C směrem dolů a doprava, tím je distribuce důchodu nerovnoměrnější, kdežto přímka tvoří linii rovné distribuce. 6. Lorenzova křivka
6. Lorenzova křivka. (Graf 2) Jde o 2 Lorenzovy křivky, jedna z nich odpovídá rozdělení důchodů před zdaněním a druhá rozdělení stejných důchodů po zdanění; hrubé důchody se snižují nejen o daně důchodové, ale o poplatníky nesené daně nepřímé a majetkové; jestliže daně způsobí přiblížení křivky k ose kvadrantu 0C, je systém daní progresivní (efektivní daňové sazby jsou progresivní). 6. Lorenzova křivka