Právní úprava odpadového hospodářství v Evropském společenství a její promítnutí do právního řádu České republiky Odpadové hospodářství zahrnuje široký okruh činností, které lze rozdělit do dvou základních skupin. První okruh činností je zaměřen na předcházení vzniku odpadů, neboť nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne. V tomto ohledu nám jde o prevenci množství vznikajících odpadů (kvantitativní aspekt) a prevenci vzniku nebezpečných odpadů (kvalitativní aspekt). Druhý okruh činností spočívá v samotné produkci odpadů a dalším nakládání s těmito odpady, jako např. jejich třídění, skladování, recyklace nebo spalování či skládkování. Právní předpisy na evropské (komunitární) i vnitrostátní úrovni se zaměřují na obě dvě skupiny činností, byť s různou intenzitou. I. Politika a základní právní rámec Odpady a regulace činností s nimi souvisejících je předmětem zájmu komunitárního práva od poloviny sedmdesátých let minulého století a představuje jednu z velmi podrobně upravovaných oblastí. Cíle Evropského společenství v odpadovém hospodářství jsou definovány v řadě koncepčních dokumentů, z nichž jmenujme alespoň Akční plány životního prostředí. Tyto plány, pravidelně vydávané od r. 1973, definují základní cíle v oblasti ochrany životního prostředí a problematika odpadů v nich byla zahrnuta již od samého počátku. V současné době platný 6. Akční plán, který vymezuje cíle komunitární environmentální politiky pro období 2002 až 2010, vyjmenovává jako priority v odpadovém hospodářství prevenci vzniku odpadů, zajištění maximální míry opětovného využití a recyklace odpadů a zlepšení stavu odstraňování a monitorování odpadů. 6. Akční plán, který je základním koncepčním dokumentem, doplňují tématické strategie podrobně rozpracovávající cíle a opatření k jejich dosažení pro jednotlivé oblasti. Tématická strategie pro oblast odpadů nazvaná Podpora trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů: Tématická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci byla přijata v roce 2005. Jak z jejího názvu vyplývá Evropská unie usiluje o zapojení oblasti odpadového hospodářství do širších souvislostí, zejména ve vztahu k nakládání s primárními zdroji surovin. Dalším významným prvkem ovlivňujícím podobu odpadové legislativy je skutečnost, že odpady představují zboží a právní úprava se tak nutně dotýká jedné ze základních svobod v rámci společného trhu volného pohybu zboží.
II. Principy evropského odpadového práva a hierarchie odpadového hospodářství Principy komunitárního odpadového práva plní jakožto právní principy dvě základní funkce: za prvé z nich vychází zákonodárce v legislativním procesu při tvorbě nových pravidel a za druhé jsou uplatňovány při použití (aplikaci) právních norem na konkrétní situaci/případ. V obou případech jejich použití směřuje ke stejnému cíli zajištění jednotného přístupu při řešení všech otázek, které jsou s právní úpravou odpadového hospodářství spojeny. Řada z dále uvedených principů představuje principy komunitárního práva životního prostředí jako takového a pouze poslední dva uvedené lze charakterizovat výlučně jako principy komunitárního odpadového práva. Mezi principy se tedy řadí: - princip znečišťovatel platí ( polluter-pays-principle ) - princip odpovědnosti výrobce (producer responsibility principle) - princip nápravy u zdroje (rectification at source principle) - princip blízkosti (proximity principle) - princip soběstačnosti (self-sufficiency principle). Vedle právě zmíněných principů je dalším klíčovým prvkem pro aplikaci evropského komunitárního práva tzv. hierarchie odpadového hospodářství, jejíž základní body jsou vymezeny rámcovou směrnicí o odpadech. Z hierarchie odpadového hospodářství stanoví přednostní způsoby nakládání s odpady a základní vztahy mezi nimi. Hierarchie odpadového hospodářství: 1. prevence vzniku odpadů 2. opětovné použití odpadů 3. využití odpadů a. recyklace (materiálové využití) b. jiným způsobem (např. energetické využití) 4. ekologické odstranění odpadů. III. Právní nástroje: Komunitární odpadové právo představuje k dnešnímu dni již velmi rozsáhlý soubor právních předpisů. Z hlediska okruhu otázek, které tyto předpisy upravují, je lze rozdělit do tří základních skupin. První představuje obecný základ pro nakládání s odpady (horizontální úprava), druhá upravuje podmínky pro provoz jednotlivých typů zařízení k nakládání s odpady (např. spaloven) a poslední, co do počtu relevantních právních předpisů nejrozsáhlejší, upravuje nakládání s jednotlivými specifickými druhy odpadů. Významný doplněk předpisů komunitárního práva (směrnic a nařízení) představuje rozhodovací činnost (judikatura) Evropského
soudního dvora (ESD), jehož rozhodnutí významně přispívají k interpretaci jednotlivých ustanovení evropského (odpadového) práva. Struktura evropského odpadového práva Primární úroveň horizontální legislativa Rámcová směrnice o odpadech 2006/12/ES Směrnice o nebezpečných odpadech 91/689/EHS Nařízení o přepravě odpadů 1013/2006/ES Sekundární úroveň zařízení k nakládání s odpady Směrnice o spalování odpadu 2000/76/ES Směrnice o skládkování odpadu 1999/31/EHS Směrnice o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu 2000/59/ES Terciální úroveň nakládání s vybranými druhy odpadů Odpadní oleje 75/439/EHS Kaly z čistíren odpadních vod 86/278/EHS Baterie 2006/66/ES Obaly 94/62/EHS PCB/PCT 96/59/EHS Automobily s ukončenou životností 2000/53/ES Elektrická zařízení 2002/96/ES 2002/95/ES Těžební odpad 2006/21/ES Veterinární odpady 1774/2002/ES IV. Primární úroveň horizontální úprava: IV.1. Směrnice Rady 2006/12/ES o odpadech (kodifikované znění; původně 75/442/EEC) - definuje základní pojmy (odpad, původce odpadů, nakládání s odpady, využívání, odstraňování atd.) - stanoví základní pravidla pro nakládání (zejména odstraňování) s odpady - vymezuje hierarchii odpadového hospodářství - ukládá členským státům povinnost zajistit vytvoření přiměřené sítě pro nakládání s odpady
- provoz zařízení pro nakládání s odpady váže na povolení - povinnosti původců - směrnice vychází z principu znečišťovatel platí - příprava a přijetí plánů odpadového hospodářství ČR: Požadavky směrnice 2006/12/ES jsou do českého právního řádu transponovány (přeneseny) zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o opadech nebo ZOdp), který představuje základní právní normu pro oblast odpadového hospodářství. Zákon o odpadech definuje základní pojmy ( 3 1 - odpad a 4 ostatní pojmy 2 ), vymezuje základní povinnosti při nakládání s odpady ( 10 až 12), povinnosti původce odpadů ( 16) a dalších subjektů, zejména provozovatelů zařízení k nakládání s odpady ( 18 až 20, 14 souhlas k provozu zařízení k nakládání s odpady), zakotvuje systém plánování v odpadovém hospodářství ( 41 až 44). IV.2. Směrnice Rady 91/689/EEC o nebezpečných odpadech Novelizace: 94/31/EC - definuje nebezpečný odpad na základě kategorií, složek a vlastností uvedených v příloze - odpad, který splňuje podmínky pro zařazení do kategorie nebezpečný musí být identifikován, evidován a musí s ním být jako s nebezpečným nakládáno - stanoví přísnější pravidla pro nakládání s nebezpečným odpadem (míšení, evidence) - váže nakládání s nebezpečnými odpady na udělení předchozího souhlasu a příslušná zařízení podrobuje pravidelným kontrolám - vyžaduje zpracování plánů pro nakládání s nebezpečným odpadem. ČR: Nebezpečný odpad je definován v 4 odst. 1 písm. a) ZOdp., který dále stanoví pravidla pro zařazování odpadů do jednotlivých kategorií ( 5 a 6, platí pro všechny kategorie odpadů) a dále postup pro hodnocení nebezpečných odpadů ( 7 až 9). Podmínky pro nakládání s nebezpečnými odpady jsou stanoveny jednak v obecné rovině ( 12 zákaz míšení) a dále pak pro jednotlivé subjekty odpadového hospodářství (např. 16 odst. 3 nakládání s NO pouze se souhlasem příslušného správního orgánu). Rozhodnutí Komise 2000/532/ES, kterým se stanoví Seznam odpadů podle čl. 1(a) směrnice 75/442/EHS a seznam nebezpečných odpadů podle čl. 1(4) směrnice 91/689/EHS 1 Pokud jsou uváděna konkrétní ustanovení (paragrafy) bez uvedení právního přepisu, má se na mysli zákon o odpadech. 2 Poznámka: uváděna jsou pouze základní ustanovení zákona o odpadech, která se dané problematiky týkají.
- doplňuje výše uvedené základní směrnice 2006/12/ES (nahradila směrnici 75/442/EHS odkazy na tuto směrnici se považují z odkazy na směrnici 2006/12/ES) a 91/689/EHS a umožňuje realizaci těch jejich ustanovení, která upravují kategorizaci odpadů - rozhodnutí zakládá jednotný evropský seznam odpadů zahrnující všechny odpady, včetně nebezpečných a nahrazuje předcházející úpravu spočívající v existenci dvou oddělených seznamů ČR: Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů (Katalog odpadů), ve znění pozdějších předpisů. IV.3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č 1013/2006/ES o přepravě odpadů - od 12. července 2007 nahradilo dosavadní nařízení Rady (EHS) 259/93/EHS o dozoru a kontrole odpadů v rámci, do a ze Společenství - reguluje přepravu odpadů na základě stejných principů jako dosavadní nařízení; zjednodušuje a zpřesňuje dosavadní administrativní postupy - zavádí dva základní administrativní režimy pro přeshraniční přepravu odpadů: o přeprava všech odpadů za účelem odstranění a nebezpečných a kvazi nebezpečných odpadů za účelem využití vyžaduje se předchozí písemné oznámení a souhlas příslušného správního orgánu o přeprava nenebezpečných odpadů za účelem využití nevyžaduje předchozí oznámení, ale přepravované odpady musí být doprovázeny definovaným rozsahem údajů - definuje hmotně-právní podmínky přepravy: o uzavření smlouvy mezi odesílatelem a příjemcem odpadu o poskytnutí finanční záruky na zajištění realizace cíle přepravy, popřípadě na zajištění návratu odpadu do místa odeslání o stejné podmínky jako pro cílová zpracovatelská zařízení stanoví i pro mezi-zpracovatelská zařízení o stanoví zákaz míšení odpadů během přepravy - vymezuje podmínky (hmotně-právní i procesní) pro udělování souhlasů, případně vydávání zákazů (námitek) přepravy ze strany zainteresovaných států (stát původu odesílatele dopadu, stát příjemce, popřípadě i tranzitních států). - upravuje podmínky přepravy do neelejských států EU v návaznosti na mezinárodní pravidla (Basilejská úmluva, Evropské sdružení volného obchodu, OECD).
ČR: Právní úprava se v daném případě liší od předchozích případů. Přeshraniční přeprava je upravena nařízením, tedy bezprostředně aplikovatelným právním předpisem. To znamená, že pravidla chování v něm upravená se přímo vztahují na právnické a fyzické osoby, které provádějí regulovanou činnost. Není tedy nutné (de iure to není ani možné) upravovat vnitrostátním právním předpisem otázky, které jsou řešeny nařízením. Zákon o odpadech upravuje pouze otázky, které nařízení neřeší a doplňuje jej. Jedná se o úpravu některých procesních otázek, vymezení příslušných správních orgánů a úpravu pokut pro případ porušení stanovených pravidel, a to i nařízením (zejména 53 an.) V. Sekundární úroveň zařízení k nakládání s odpady: V.1. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES o spalování odpadu - upravuje podmínky pro spalování a spoluspalování odpadu (nebezpečného i ostatního); - cílem směrnice je minimalizovat emise znečišťujících látek (např. dioxinů, těžkých kovů, prachu) do ovzduší, ale i vody a půdy; směrnice vychází z integrovaného přístupu a stanoví emisní limity pro emise do ovzduší i vody - stanoví provozní podmínky pro spalování a spoluspalování odpadů (např. min. teplotu a dobu hoření); podmínky pro převzetí odpadu do zařízení - vyžaduje, aby teplo získané spalováním odpadu bylo v využito v co největším rozsahu - provoz spalovacího zařízení a emise znečišťujících látek podmiňuje udělením povolení - stanoví podmínky pro monitoring a kontrolu zařízení ČR: Problematiku emisí znečišťujících látek do ovzduší upravuje zákon č. 86/2002 Sb., o ovzduší. Emise znečišťujících látek do vody pak řeší zákon č. 254/2001 Sb., o vodách. Provoz zařízení k nakládání s odpady (spalovny odpadů) pak rovněž podléhá režimu zákona o odpadech. Vzhledem k povaze zařízení (spolu-) spalujících odpady, podléhají tato zařízení povolování podle zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci kontrole znečišťování (zákon o IPPC). Povolovací proces podle tohoto právního předpisu zahrnuje všechny aspekty provozu spalovacího zařízení v rozsahu výše uvedených zákonů. V.2 Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkování odpadu - účelem směrnice je minimalizovat negativní dopady skládkování odpadů na životní prostředí
- rozdělení skládek do tří kategorií podle přijímaného odpadu (nebezpečný, ne-nebezpečný a inertní); na skládku nesmí být přijat jiný než stanovený druh odpadu - na skládku lze ukládat pouze upravený odpad - vymezuje kategorie odpadů, které nelze na skládky ukládat (např. kapalné, infekční nebo hořlavé odpady) - skládku lze provozovat pouze na základě předchozího povolení (podrobně stanoví rozsah informací, které je nutné před vydáním povolení doložit) - směrnice vyžaduje finanční zajištění péče o skládku (alespoň po dobu 30 let) prostřednictvím vhodného ekonomického nástroje (pojištění, finanční záruka apod.) - existující skládky (nevyhovující požadavkům směrnice) musí být uvedeny do souladu s jejím požadavky v nejkratším možném termínu. ČR: Podmínky pro provoz skládek odpadů upravuje zákon o odpadech a jeho prováděcí předpis, konkrétně vyhláška MŽP č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. V současné době je připravována novela zákona o odpadech, která by měla odstranit některé nedostatky české právní úpravy ve vztahu k směrnici 1999/31/ES. V.3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/59/ES o přístavních zařízeních pro příjem lodního odpadu a zbytků lodního nákladu - cílem směrnice je zabránit odkládání odpadů do moří (ale i jiných vodních útvarů) - směrnice stanoví povinnost a pravidla pro vytváření zařízení k přejímání odpadů z lodí ve všech evropských přístavech (námořních i říčních) - zakotvuje povinnost odkládat odpady z lodí v přístavních zařízeních a vést evidenci o těchto předávkách odpadů - provozovatelé přístavů jsou povinni zavést systém úhrady nákladů spojených s provozem přejímacích zařízení a zajistit minimální podíl (alespoň 30%) provozovatelů všech lodí využívajících přístav (nikoliv nutně zařízení k odkládání odpadů) na úhradě těchto nákladů ČR: Pravidla pro nakládání s pevnými a kapalnými odpady v přístavech a na lodích jsou stanovována na základě zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 254/2001 Sb., o vodách ( 7) a vyhlášky Ministerstva dopravy č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí.
VI. Terciální úroveň - nakládání s vybranými druhy odpadů: VI.1 Směrnice Rady 75/439/EEC o zneškodňování upotřebených olejů - směrnice definuje pojem odpadní oleje a stanoví pravidla pro jejich odstraňování, zpracování, regeneraci, spalování a sběr - zakazuje určité způsoby nakládání s odpadními oleji (např. vypouštění do vody, kanalizace, do půdy, nekontrolované vypouštění apod.) - směrnice preferuje využívání odpadních olejů k novému použití před jejich odstraněním (spalováním) - provoz zařízení ke sběru odpadních olejů vázán na povolení - zákaz míšení odpadních olejů s nebezpečnými dopady a PCB/PCT ČR: Nakládání s odpadními oleji upravuje zákon o odpadech v 28 a 29 (vedle obecných ustanovení) a vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady ( 13 až 15). VI.2 Směrnice Rady 86/278/EEC o ochraně životního prostředí a zvláště půdy při používání čistírenských kalů v zemědělství - pravidla pro používání kalů (upravených kalů) na zemědělské půdě - směrnice stanoví pravidla definující vlastnosti používaných kalů i vlastnosti zemědělské půdy, na které má být kal aplikován (obsah těžkých kovů, časová omezení pro použití kalů) - pravidla pro monitoring a vyhodnocování kvality půdy ČR: Základním právním předpisem transponujícím požadavky této směrnice je zákon o odpadech ( 32 a 33) a vyhláška MŽP č. 382/2001 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě. VI.3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/66/ES o bateriích akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a - cílem směrnice je zajistit ochranu životního prostředí prostřednictvím ovlivňování životního cyklu baterií a akumulátorů - stanoví zákaz obsahu kadmia a olova v bateriích nad určitý limit - stanoví podmínky pro zajištění sběru použitých baterií a akumulátorů, jejich recyklaci a ekologicky příznivé odstranění - směrnice stanoví data, ke kterým musí být dosaženo předepsaného rozsahu recyklace
ČR: Transpozici současné směrnice o bateriích je zajištěna zákonem o odpadech ( 3). Nová směrnice o bateriích, jejíž transpoziční datum je stanoveno na 26. září 2008, bude transponována připravovaným zákonem, kterým má být novelizován zákon o odpadech. VI.4 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/62/EC o obalech a odpadech z obalů - cílem směrnice je prevence vzniku odpadu z obalů - stanoví požadavky pro uvádění obalů na trh (výroba a dovoz) a do oběhu (každé další předání obalu v řetězci úplatných i neúplatných vztahů mezi subjekty nakládajícími s obaly či balenými výrobky kvalitativní (obsah nebezpečných látek v obalech) i kvantitativní (minimalizace obalového materiálu při zajištění funkčnosti obalu) - nepovinné označování obalů v případě označení obalu povinný formát označení podle níže uvedeného rozhodnutí - požadavky na zajištění systémů zpětného odběru - cíle pro využití a recyklaci odpadů z obalů - zpracování plánů pro nakládání s odpady z obalů - zajištění informačních kampaní pro veřejnost - Rozhodnutí Komise 97/129/EC z 28. 1. 1997 zavádějící systém identifikace obalových materiálů v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/62/EC o obalech a odpadech z obalů Směrnice 2004/12/ES stanovila požadavky na zajištění využití odpadů z obalů pro jednotlivé komodity (papír, plast, sklo, dřevo, kov) k 31.12. 2008. Pro nové členské státy (včetně ČR) byly směrnicí 2005/20/ES stanoveny individuální lhůty pro splnění těchto požadavků. V případě ČR se jedná o 31.12. 2012. ČR: Požadavky směrnice o obalech a odpadech z obalů jsou do českého právního řádu transponovány samostatným právním předpisem, a to zákonem č. 477/2001 Sb., o obalech, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon upravuje podmínky pro uvádění obalů jako výrobků na trh a stanoví požadavky na zajištění zpětného odběru použitých obalů (ať již se jedná o odpady nebo nikoliv) a požadavky na zajištění využití odpadů z obalů. Zákon o obalech upravuje jako jeden ze základních nástrojů ke splnění povinnosti zpětného odběru a využití možnost uzavírat smlouvy o sdruženém plnění s autorizovanou obalovou společností. Dále vymezuje podmínky pro udělení autorizace a podmínky pro činnost této společnosti. Zákon o odpadech se na nakládání s odpady z obalů vztahuje subsidiárně (podpůrně) v těch otázkách, které zákon o obalech výslovně neřeší.
VI.5 Směrnice Rady 96/59/EC o zneškodňování polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů (PCB/PCT) - směrnice stanoví povinnost státu zajistit v co nejkratší době, nejdéle však do 31. 12. 2010 odstranění PCB/PCT a dekontaminaci, popřípadě odstranění zařízení PCB/PCT - zařízení musí být označena - odstranění PCB/PCT a kontaminovaných zařízení může probíhat pouze ve spalovnách povolených k tomu účelu ČR: Transpozici směrnice zajišťuje zákon o odpadech ( 27 a 27a), který byl za tímto účelem novelizován zákonem č. 34/2008 Sb. Podrobnosti stanoví vyhláška MŽP č. 384/2001 Sb., o nakládání s PCB. VI.6 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2000/53/ES o automobilech s ukončenou životností - cílem směrnice je zajištění prevence vzniku odpadů - výrobci jsou povinni při výrobě a uvádění vozidel na trh zohlednit jejich pozdější odstraňování jako odpadu - výrobci jsou povinni zajistit systém zpětného odběru autovraků a jejich využití, respektive odstranění - zařízení ke sběru a nakládání s autovraky podléhají povolovacímu režimu a kontrole - cílem směrnice je dosáhnout k roku 2015 95% hmotnostních využití materiálů, které autovraky tvoří. ČR: Nakládání s automobily s ukončenou životností upravuje zákon o odpadech ( 37 až 37e) a vyhláška MŽP č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady ( 18 až 19a). VI.7 Směrnice Evropského parlamentu a rady 2002/96/ES o odpadu z elektrických a elektronických zařízení a Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/95/ES o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních - obdobně jako u výše uvedených směrnic (automobily s ukončenou životností, obaly) je i vdaném případě cílem předcházení vzniku odpadů, zde z elektrických a elektronických zařízení
- cílem je předejít vzniku nebezpečných odpadů (zákaz obsahu některých nebezpečných látek v el. Zařízeních uváděných na trh) a minimalizace množství odpadu (opatření na podporu opětovného použití) - směrnice vyžaduje vytvoření systému sběru použitých elektrozařízení - podmínky pro poskytování informací spotřebitelům (vlastnosti zařízení, možnosti sběru) - stanoví závazné ukazatele pro využití odpadu z elektrických a elektronických zařízení ( elektrošrotu ) - zařízení ke sběru a nakládání s elektroodpadem podléhají povolení a kontrole ČR: Podmínky pro nakládání s elektroodpadem upravuje zákon o odpadech ( 37f až 37o) a vyhláška MŽP č. 352/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady a o bližších podmínkách financování nakládání s nimi (vyhláška o nakládání s elektrozařízeními a elektrodpady. V současné době je připravován návrh zákona, kterým má být příslušná část zákona o odpadech doplněna. VI.8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/21/ES o nakládání s odpady z těžebního průmyslu - směrnice se vztahuje na nakládání s odpady z těžby, úpravy a skladování minerálních zdrojů a z provozu lomů (tyto odpady nebudou nadále v režimu směrnice o skládkování odpadů) - nakládat s těžebními odpady lze pouze v příslušných zařízeních provozovaných na základě povolení - zařízení jsou rozdělena do dvou kategorií s ohledem na možnost vzniku závažné havárie v souvislosti s jejich provozem - směrnice definuje provozní dokumentaci v závislosti na kategorii zařízení - směrnice zakotvuje povinnost monitorovat zařízení po jeho uzavření - zajišťuje účast veřejnosti při povolování zařízení - zařízení k nakládání s těžebním odpadem podléhají směrnici 2004/35/ES o odpovědnosti za škody na životním prostředí. ČR: V současné době je připravován návrh zákona o odpadech z těžební činnosti, kterým mají být požadavky směrnice transponovány do českého právní řádu. Lhůta pro transpozici (okamžik předpokládané účinnosti vnitrostátního právního předpisu) směrnice stanoví na 1. května 2008. Tento termín nebude v případě České republiky dodržen.