GEOPATOGENNÍ ZÓNY I. PRAKTICKÁ PØÍRUÈKA Eko-konzult
Proè jsou nìkterá místa na Zemi pro èlovìka nezdravá? Jak geologické prostøedí pùsobí na naše zdraví? Nedocenìná geochemie životního prostøedí. Jaká onemocnìní zpùsobují geopatogenní zóny. Co jsou to tzv. patogenní zóny, jak pùsobí na èlovìka, jak se vyhnout jejich negativnímu pùsobení, co nám škodí v našem životním prostøedí, jak se nauèit tyto zóny vyhledávat atd. Tajemné zemské záøení, stupnice patogeneze, odstínovat nebo evakuovat? Atd. Jak si mùžete sami udìlat odrušovaè patogenní zóny atd. autor Ján Bienik 1989 Eko-konzult 1992 ISBN 80 888809 57 6
ÚVOD Spojení èlovìka s pøírodou bylo v minulosti mnohem bližší, než je tomu dnes, a to umožnilo lidem reagovat zcela bìžnì na vlivy, které dnes u nìkterých jednotlivcù zaznamenáváme jako výjimku. O takových schopnostech se proto èasto hovoøí jako o atavismu. Pøesnìji øeèeno, jde o latentní schopnosti, které jsou pro svoje nevyužívání zatlaèeny dnes u lidí do úzadí. Z tohoto dùvodu nás ani nepøekvapuje, že naši pøedkové se dokázali s problémy negativních úèinkù DZ (DZ = dráždivé zóny, dowsing zóny, tj. zóny, v kterých dochází k proutkaøskému efektu, t.j. DR = dowsing reaction) jaksi pøirozenì vypoøádat. A mimo to, kdybychom chtìli srovnat náš organismus s organismem našich pøedkù, museli bychom konstatovat, že jsme na tom podstatnì hùøe. Žijeme v pøetechnizovaném svìtì, plném elektromagnetického smogu a negativních vlivù chemizace. Nesprávný zpùsob života, odtržený od pøírodního prostøedí, spolu s DZ vytváøí øetìz škodlivých vlivù na náš organismus. Stojí za zmínku, že prý už staré civilizace respektovaly urèité lokality, kterým se vyhýbaly pøi stavbì obydlí. Jedním z nejstarších stavebních zákonù je prý èínské naøízení z poèátku dynastie Hia, jehož autorem byl stavitel císaø Yü (2 300 pø. n. l.). Sám byl prý aktivní proutkaø a uzákonil pøesná pravidla pro výbìr stanoviš obytných domù a høbitovù. V blízkosti podzemních vodních tokù se podle starých èínských geomantù vyskytuje škodlivý vítr doprovázející vodu. Uèení eng-šuej požaduje a doporuèuje, aby pøed zahájením stavby domu byl stavební pozemek podrobnì prozkoumán, aby bylo možné vyhnout se škodlivým silám, které ohrožují zdraví i život budoucích obyvatel domu. Èíòané brali pøi stavbách do úvahy i polohu vzhledem k horám, kopcùm, skalám, vodstvu, stromùm, svìtovým stranám apod. Obytné budovy nesmìly být zakládány v místech, kde se nacházejí DZ. Èíòané tato místa nazývali draèími žilami a domnívali se, že v tìchto místech pod zemí sídlí zlí démoni dravci, kteøí v noci vycházejí a ruší ze spánku živé i mrtvé. Znalost tìchto jevù je známa i z Egypta a Øíma a udržela se zøejmì až do renesance, kdy byly mnohé kláštery a zámky sta-
4 vìny tak, aby jejich stìny probíhaly v linii pásù DZ, což vedlo k charakteristickým nepravým úhlùm a kosodélníkovému pùdorysu místností. Díky tomu, že v historické dobì bylo zastavìno jen cca 5 % pùdy a zástavba se vyhýbala pøedevším inundaèním polohám a aluviálním náplavám, kde dnes budujeme sídlištì, byli historiètí lidé chránìni pøed úèinky DZ lépe než my. V souèasnosti je údajnì jen 1/7 lidí mimo nepøíznivé pùsobení DZ a velká èást je pod jejich vlivem jak v místì bydlištì, tak také na pracovišti. Architekt starého Øíma Vitruvius Pollio, který pùsobil za císaøe Augusta, popisuje v knize De architectura zpùsob, kterým se pøed tisíci lety urèovalo místo, na nìmž se mìlo stavìt mìsto. Øímané pozornì sledovali rostlinstvo a zvíøata v místì budoucí stavby. Na zvoleném místì rozdìlili parcelu na nìkolik ètvercù a nechali urèitou dobu ovce a dobytek pást se a žít na tìchto místech. Po urèitém èase všechna na tomto místì se pasoucí zvíøata zabili a podrobnì prozkoumali jejich vnitønosti, hlavnì játra, která jsou na vnìjší negativní vlivy nejcitlivìjší. Na základì této obhlídky posuzovali zdravotní podmínky staveništì. V pøípadì, že u vìtšiny zvíøat byly na vnitønostech pozorovány patologické zmìny, odstoupilo se od lokalizace obydlí na tomto místì. Staøí Øekové a Øímané znali prý více rùzných zpùsobù zkoumání území, urèených na stavbu bytù, agor a amfiteátrù. Aby je zabezpeèili pøed škodlivým vlivem DZ v pøípadech, kdy se tomu nebylo možno vyhnout, používali desky a plotny zhotovené ze smìsi øíèního písku a vápna, do níž pøidávali živoèišné bílkoviny vajeèné skoøápky nebo krev zvíøat. Staøí Germáni prý umís ovali do budoucích základù domù mraveništì. Když si je mravenci pøestìhovali, potom stavbu zahájili a pøesnì na to místo umístili ložnici. Mravenci prý totiž vyhledávají negativní zóny. Mraveništì vždy stojí aspoò na DZ, když už ne na køížení DZ. Když se tedy mravencùm místo z hlediska výskytu DZ nelíbilo, jednoduše mraveništì pøestìhovali. A to byl dùkaz toho, že jde o místo bez DZ, a tedy vhodné na ložnici. V Galii (dnešní rancii) se prý používala dvaceticentimetrová vrstva kaolínu. Jámy vykopané pro základy vyložili vrstvou kaolínu a ta prý chránila celou budovu pøed škodlivým záøením.
Ve støední Evropì byla pozdìji známa èinnost cisterciákù (katolická mnišská øehole), kteøí nejenže dokázali lokalizovat místo stavby nových klášterù a kostelù na územích, kde se nacházely DZ, ale už i postavené objekty zabezpeèili pøed jejich negativním vlivem. K tomuto úèelu používali žulové balvany, které umis ovali na peèlivì urèená místa v blízkosti už existující budovy, nebo je zazdili do stìny kostela nebo kláštera, který se stavìl. Existují proto názory, že ukládání kamenù do základù budov, hospodáøských budov, na rohy stájí atd. mìlo prý jiný, než jen inženýrský význam. Na území Balkánského poloostrova se ještì donedávna dùslednì sbíraly z polí polní kameny a ukládaly se jako ohrady kolem obytných a hospodáøských budov. Území obklopené takovou ohradou bylo prý chránìno pøed škodlivým záøením z podzemních vodních tokù. Ústním podáním se dìdily urèité poznatky z pokolení na pokolení a pomáhaly našim pøedkùm žít v urèité rovnováze s pøírodou, a to i v takových pøípadech, kdy se nevìdìlo, proè se to tak nebo onak dìlá. I na Slovensku prý vesnièané na nìkterých místech ještì donedávna pøed zahájením výstavby nového obytného domu vyhnali na vybrané místo svoje krávy. Když si krávy lehaly na zem, bylo možno zaèít se stavbou. Když se však rychle snažily dostat z vybraného místa, stavbu nezahájili. Když už stavba byla hotová, nechali zase probìhnout po obytných prostorech psa a tam, kde si lehl, dali postel. Místa, kde se zdržovala koèka, se stranili. Pes totiž vyhledává ta místa, kde je homogenní pole, a naopak koèka se lépe cítí tam, kde je narušené elektromagnetické pole. Z období let 1860 1930 je už známo více odborných prací, které popisují polohy míst nad rùznými geobiologickými anomáliemi. Jde hlavnì o práce z Nìmecka a rancie, které se zabývají problematikou tzv. dráždivých zón. Tato místa byla zakreslována do mìstských plánù a dávána do souvislosti s výskytem rùzných onemocnìní. Když si uvìdomíme, že možnosti medicíny v té dobì byly mnohem menší než dnes, mìly otázky prevence (kam patøí i otázky geobiologie) relativnì vìtší význam než dnes. Tak se v úøedním protokolu z 19. ledna 1929 doslova píše: Doklady uka- 5
6 zují zarážející skuteènosti, že všechny pøípady úmrtí na nádory ležely nad silnými podzemními vodními toky, urèenými svobodným pánem von Pohlem podle jeho zakreslení. A od roku 1930 už evidujeme více zpráv o zkoumání souvislosti DZ s výskytem rùzných onemocnìní. DZ a naše životní prostøedí Nepøíznivé pùsobení zemì na èlovìka se nazývá geopatie. Tyto nepøíznivé vlivy jsou nazývány v rùzných jazycích pùdní dráždivost, pùdní dráždivé vlivy, geopatické dráždìní, dráždivé pruhy, iritaèní pruhy, záøivé pruhy nebo zemské záøení apod. Zdá se, že radiaèní zmìny na DZ mají znaèný vliv na biologické pochody, protože možno øíci, že zdraví je harmonií poèetných energetických cirkulací. Životní prostøedí je tvoøeno záøením Zemì a kosmu Slunce, Mìsíce, hvìzdného výškového záøení i mimogalaktického mikrovlnného záøení a zemského neutronového záøení. Organismy jsou pøizpùsobeny zatížení pøi normálním záøení, reagují však nepøíznivì na zmìny, hlavnì v obestavìném prostoru, a to ještì nepøíznivìji v budovách se železobetonovými konstrukcemi. Tyto nepøíznivé úèinky dále zesilují statické náboje umìlých hmot stavebních materiálù a odìvù, vibrace z olejových a plynových hoøákù, televizních antén, nadzemního vedení, stupaèek v domech trafostanic, vysílacích stanic, televizních a jiných vìží, bludné proudy, bleskosvody na vìžích a další technická zaøízení souèasné civilizace. Tato záøení vyvolávají v organismu èlovìka nežádoucí iritaci. Vzhledem k tomu, že v bìžných pøípadech je úèinnost pùsobení energií tvoøících DZ na organismus pomìrnì nízká, je jejich indikace dost tìžká. Smìs energií, které zpùsobují pøípadné poruchy až po mnohaletém pùsobení, je za normálních podmínek na okraji možností pøístrojové techniky, ale žádný pøístroj není schopný indikovat intenzitu škodlivosti. V tomto pøípadì nám nezùstává nic jiného, jen se spolehnout na subjektivní indikátor na èlovìka proutkaøe. Princip indikace spoèívá na faktu, že složité organické chemické reakce, probíhající v buòkách rùzných orgánù, jsou lehce
ovlivnitelné rùznými druhy záøení. Dochází k narušení prùbìhu normálních fyziologických reakcí a ke vzniku kompenzaèních reakcí, kterými se organismus záøení vlastnì brání. Dokonce i stav, kdy nìkterý druh záøení nebo jejich smìs pùsobí na nìkteré konkrétní reakce v nìkterých skupinách bunìk nebo orgánù pøíznivì, obvykle v jiných buòkách vyvolává už nežádoucí stav. Výjimeènì by snad mohla nastat situace, kdy záøení má jen pozitivní úèinek, ale ten by vedl pøi dlouhodobé aplikaci k degeneraci normálních pochodù tím, že se buòky této energeticky výhodnìjší situaci pøizpùsobí (pùsobení enzymù zeslábne, normální reaktivita poklesne atd.), což je stav opìt nežádoucí. Tøeba zdùraznit, že pùsobení DZ v první øadì zvýrazòuje jiné pøíèinné souvislosti vzniku nemoci, které se u konkrétního jedince vyskytují. Mùže to být napø. vliv stresu, kouøení, strava, vrozená dispozice, jednostrannost zátìže apod. V takových pøípadech se vznik onemocnìní urychlí a jeho prùbìh je intenzivnìjší. Nepøíznivý vliv se neprojeví na èlovìku okamžitì, ale až za urèitou dobu. Rozhodující význam má pøi tom celková odolnost organismu, která je jednak vrozená, jednak získaná. Podobnì jako i pøi pùsobení jiných nepøíznivých faktorù. Odolnìjší jedinci nepodléhají nepøíznivému pùsobení DZ tak rychle a tak èasto jako ménì odolní jedinci. Do úvahy pøitom tøeba brát nejen intenzitu DZ, ale i dobu expozice. Mùžeme konstatovat, že pokud na jedince pùsobí zóna 2 až 5 let, dostaví se varovné zdravotní potíže. Doba pobytu 5 až 10 let pøináší už závažnìjší zdravotní problémy. Pøi dlouhodobém pùsobení GPZ si už organismus nedokáže pomoci sám a jeho imunitní systém nedokáže dále odolávat. V organismu zaèínají vznikat patologické zmìny, které vyús ují do reálných onemocnìní. Zjištìním, které bylo ovìøeno v mnoha pøípadech, je, že po odstranìní trvalého lokálního vlivu GPZ (napø. pøemístìním postele mimo pøíslušnou zónu) dochází za pomìrnì krátkou dobu k zøetelnému zmírnìní zdravotních potíží, a pokud nejde o velmi tìžké stavy, v mnoha pøípadech i k postupnému uzdravování. Všeobecnì pøevládá názor, že vliv GPZ znaènì komplikuje léèení jakéhokoliv onemocnìní. Nepøímo pùsobí na vznik infekèních onemocnìní, protože celkovì oslabuje imunitní systém èlovìka v širším smys- 7