POČÍTAČOVÉ TISKÁRNY Tiskárna je výstupní periferní zařízení počítače, sloužící k převodu digitální reprezentace textu a obrazu na papír nebo fólii. Umožňuje tak viditelný, trvalý záznam výsledků. Podle způsobu tisku rozdělujeme tiskárny do dvou základních kategorií: 1. impaktní pracují na principu psacího stroje: musí dojít k příklepu (úderu) raznice na barvící pásku, čímž dojde k přenosu barviva na papír. Nejznámější jsou tiskárny: s typovým kolečkem, jehličkové, řádkové. Klasické mechanismy psacího stroje jsou zde nahrazeny řídicí elektronikou. 2. neimpaktní tištěný obraz vzniká buď bezkontaktním přenosem barviva na papír (inkoustové, laserové), nebo dotykem části tiskové hlavy s papírem či barvící fólií. Mezi neimpaktní tiskárny řadíme především: termální (tepelné), inkoustové, laserové, LED. Parametry tiskáren Typ tisku Barevnost tisku Rychlost tisku Kvalita tisku Rozhraní tiskárny Cena za vytištěnou stránku Softwarová výbava Způsob použitý k tisku jednotlivých znaků či bodů (jehlová, řádková, inkoustová, laserová, LED, termální) Černobílý, popřípadě barevný tisk (barevný model CMYK) Počet stránek vytištěných za minutu, popř. počet znaků za sekundu Počet bodů, které je tiskárna schopna vytisknout na jeden palec (DPI Dots Per Inch) Způsob připojení tiskárny k počítači (Centronics, USB, Bluetooth, rozhraní pro připojení do datové sítě) Cena, kterou uživatel zaplatí za vytištěnou stránku dokumentu Ovladače pro různé operační systémy, doplňkový software Velikost zásobníku, duplexní tisk 1, procesor, vnitřní paměť, doplňkové příslušenství Váha, rozměry, elektrický příkon (režim tisk / pohotovostní) [W] V současnosti je pro domácí i firemní prostředí výhodné pořídit tzv. multifunkční zařízení. Zajišťuje tisk, skenování a kopírování dokumentů. Přidanou hodnotou jsou síťové funkce a integrace s cloudovými službami. 1 Duplexní tisk = automatický oboustranný tisk dokumentu
Barevný model CMYK CMYK je barevný model založený na subtraktivním míchání barev. Mícháním barvy od sebe odečítáme, to znamená, že omezujeme barevné spektrum, které se odráží na povrchu. Tento barevný model využívají tisková a kopírovací zařízení. Model obsahuje 4 základní barvy: azurovou Cyan, purpurovou Magenta, žlutou Yellow, černou Key (nikoli black), tato barva vzniká překrytím všech ostatních barev. Černá barva vzniklá smícháním základních tří složek (CMY) je v mnoha případech nedokonalá, proto se používá samostatná černá barva. Je to zejména z těchto důvodů: černý inkoust je levnější oproti "plýtvání" třech inkoustů (CMY) najednou, kombinací barev nevzniká čistá černá, ale pro oko spíše tmavě hnědá barva. Porovnání s RGB modelem Oba barevné modely mají rozdílné vlastnosti. Tiskárny, využívající model CMYK, nedokážou tisknout ve 256 různých intenzitách každé barevné složky, ale musí využít pouze jednoho odstínu každé barvy. Tisk RGB obrázku vyžaduje jeho převedení do modelu CMYK. O tento proces se stará ovladač tiskárny. Ani jeden barevný model nedokáže zobrazovat celé barevné spektrum, a tak dochází k různým barevným změnám. Největší problém dělá tisk doplňkových barev (červená, modrá, zelená). Je to způsobeno zejména tím, že monitor přímo vyzařuje světlo, kdežto výtisk světlo odráží.
1. Jehličkové tiskárny Jehličkové tiskárny využívají k tisku jednotlivých znaků metodu sestavovaných znaků. Princip tisku metodou sestavovaných znaků je založen na zvýrazňování určitých bodů v pomyslném zvoleném rastru. U prvních tiskáren byly znaky sestavovány pomocí rastru 3 5 bodů. Je to nejúspornější rastr a bodový charakter písma je velmi výrazný, jak ukazuje následující obrázek: Rastr 3 5 bodů 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 U těchto tiskáren pracujících s rastrem jsou v tiskové hlavě umístěny svisle nad sebou jehličky. Čím více je jehliček, tím kvalitnější je tisk, zmenšuje-li se vzdálenost mezi jehličkami, zvyšuje se hodnota DPI (Dots Per Inch - počet bodů na palec). Princip tisku spočívá v tom, že jehla, umístěná posuvně ve vodítku, je v daný okamžik a na daném místě přirážena k tiskovému válci, před kterým se nachází barvicí páska a papír. Svým plochým čelem tak zanechává na papíře kruhovou stopu. Princip tisku jedné jehly tiskové hlavy
Jehlička ve vodítku je spojena s kotvou elektromagnetu. Je-li na cívku přiveden napěťový impuls, je kotva přitažena k jádru elektromagnetu a jehlička vystřelí proti válci. V místě kontaktu s barvící páskou zanechá na papíře viditelný bod. Po odeznění napěťového impulsu se jehlička vrátí do původní polohy pomocí vratné pružiny. Výsledný obraz je složen z množství těsně sousedících bodů. Tisková hlava se pohybuje horizontálně a vertikální pohyb (posun papíru) zajišťuje otáčející se válec s papírem. Každé lince rastru odpovídá vždy jedna jehla. K vytvoření znaku dojde jednostranným posuvem hlavy doleva a doprava, přičemž při pohybu udeří do papíru jen ty jehly, které jsou pro nastavený sloupec rastru zapotřebí. Na obrázku je znázorněn princip vytištění písmene ý v rastru 9 7 bodů. Je stále znatelný bodový charakter písma a režimu při, kterém tiskárna takto tiskne, se říká DRAFT. Tisk je rychlý, ale nekvalitní. Režim tisku DRAFT Pro potlačení bodového charakteru písma vykonává tisková hlava pro každou jednu řádku textu dva průchody, při druhém průchodu hlava tiskne mezi řádky textu tzv. prokládání. Z principu tisku vyplývá, že můžeme tisknout znaky, které svými rozměry přesahují rozměry matice - libovolná velikost. Můžeme tisknout i libovolné grafické vyobrazení. Lze vytvářet i různé druhy písma. Kvalita tisku NLQ (Near Letter Quality) Výhody jehličkových tiskáren: Nevýhody: malé provozní náklady možnost tisku přes kopírovací papír tisk na volné listy i na nekonečný papír (souvislý perforovaný pás, který se pohybuje pomocí tzv. traktoru) hlučnost provozu omezená kvalita tisku nízká rychlost tisku
2. Řádkové tiskárny Řádkové tiskárny se používají všude tam, kde se vyžaduje značný počet vytištěných stránek za měsíc (až několik set tisíc stran formátu A4). Řádková tiskárna nemá tiskací hlavu ani vozík, ale tiskový mechanismus je tvořen řadou tiskacích kladívek vedle sebe. Kladívka jsou seřazena po šesti v tzv. modulech a moduly jsou uloženy vedle sebe do lavice. Toto uspořádání usnadňuje případnou opravu nebo výměnu modulu. Princip činnosti Kladívko (raznice) se nachází na pohyblivém raménku. Raménko je součástí magnetického obvodu permanentního magnetu. V klidové poloze je přitaženo k tomuto magnetu. Přivedeme-li do elektromagnetické cívky proudový impuls, dojde ke změně směru magnetického toku, vychýlení jádra cívky a tím i kladívka. Dojde k úderu kladívka na válec přes barvicí pásku na papír. Řízenými impulsy lze tedy volit příklep zvolených kladívek z řady. Po provedení příklepu dojde k pootočení válce a tím i posunu papíru, potom se znovu přivádí proudové impulsy. Aby kladívka netiskla jen body pod sebou, je třeba celou lavici vychylovat vlevo nebo vpravo od středové polohy. Toto vychylování se provádí pomocí excentru. Při otáčení krokového motorku dochází k rytmickému kmitání celé lavice.
Excentr je jednostranně zatížené kolečko, které při rotaci vykazuje silové účinky. Při rotaci dvou excentrů se tyto silové účinky skládají a dochází k vertikálnímu kmitání lavice modulu. Charakteristické vlastnosti řádkových tiskáren: - malá poruchovost - vysoká rychlost tisku při draftu 1500 řádků / min - nízké náklady na tisk - vyšší hlučnost (53 db) - vyšší pořizovací cena tiskárny 3. Inkoustové (tryskové) tiskárny Jde o neimpaktní tiskárny. Nedochází zde ke styku tiskové hlavy s papírem. V tiskové hlavě se nacházejí trysky, ze kterých je vypuzován inkoust v podobě malých kapiček na papír. K vypuzování inkoustu z trysek se používají 2 základní principy: a) tepelný způsob b) piezoelektrická metoda a) tepelný způsob vypuzování inkoustu Elektrický proudový impuls přivedený na odporový tepelný element způsobí okamžité ohřátí inkoustu v daného místě trubičky asi na 300 C. Tímto zahřátím dochází téměř k okamžitému odpaření části inkoustu, vzniká rozpínající se vzduchová bublinka. Ta vyvolá přetlak, jenž vystřelí kapičku inkoustu z trysky na papír. Po odeznění elektrického impulsu dojde k ochlazení a bublinky se smršťují. Tím vzniká podtlak, který způsobí nasátí nového inkoustu ze zásobníku do trysky. Tuto metodu používá většina dnešních inkoustových tiskáren. Hlava je tepelně namáhána. Je nutný speciální inkoust pro vysoké teploty. Tyto tiskárny se občas nazývají bublinkové (Bubble Jet).
Princip tisku bublinkové tiskárny b) piezoelektrická metoda Piezoelektrická metoda Tento typ tiskáren využívá k tisku piezoelektrickou deformaci tryskové komůrky. Část trysky tiskové hlavy je tvořena z mnoha jemných piezoelektrických vláken, které se deformují při přivedení napěťového impulsu.
Boční stěny tryskové komůrky se před tiskem rozšíří přivedením napěťového impulsu na místa, označená na obrázku jako +V a -V. Při tisku se polarita napětí obrátí. Trysková komůrka zmenší objem a část inkoustu vystříkne z trysky. Tato koncepce umožňuje v určitých mezích dávkování množství inkoustu a tím lepší reprodukci barev při barevném tisku. Tuto technologii tisku vyvinula firma Epson. Inkoustové tiskárny s tuhými inkousty Tiskárna využívá inkoustu pevného skupenství (ve formě tuhých kompaktních kostek), jenž je založen na bázi polymerů, vloženého do zásobníku, který je před tiskem natavován (teplota je přesně určena 92 C +/-2 C). Natavený inkoust je poté po kapičkách nastříkáván přímo na papír přímý tisk, nebo na přenosový buben (resp. přenosový válec) a z něj přenášen na list papíru offsetový tisk. Výhodou tohoto tisku, oproti klasickým inkoustům, je jeho okamžitá stálost (nešpiní, nerozpouští se) a velmi dobrá kvalita tisku. Offsetový tisk Přímý tisk
Výhody inkoustových tiskáren: nehlučné velice rychlé i při tisku grafiky snadný barevný tisk umožňují ekonomický mód tisku Nevýhody: vyšší provozní náklady, zvláště při tisku fotografií rychlé opotřebení tiskových hlav rozpíjení inkoustu na nekvalitním papíře 4. Laserové tiskárny Jsou to tiskárny neimpaktní, stránkové. Označení stránková tiskárna je odvozeno od způsobu její práce. V paměti těchto tiskáren je nejprve vytvořen obsah celé stránky a ta je poté vytištěna. Při tisku se nejprve vytvoří rastrová bitová mapa výsledného obrazu, která představuje síť bodů, které se budou tisknout. Bitová mapa je před vlastním přenosem do tiskové mechaniky naplněna logickými hodnotami, které specifikují, zda se jednotlivé konkrétní body budou nebo nebudou tisknout. Velikost jednotlivých bodů je dána počtem těchto bodů na anglický palec (DPI). Princip činnosti Princip činnosti laserových tiskáren je založen na vzájemném silovém působení částí, které jsou nabity náboji (souhlasně nabité částice se odpuzují a nesouhlasně se přitahují). Dále se využívá fotocitlivých vlastností světelného válce, který je potažen speciální polovodičovou vrstvou. Celý princip se dá popsat pomocí jednoho pracovního cyklu, který se skládá z těchto kroků: a) nabití světelného válce záporným nábojem b) osvit světelného válce c) přenos toneru na světelný válec d) přenos toneru z válce na papír e) fixace toneru na papír f) vyčištění světelného válce
Tyto kroky lze podrobněji vysvětlit podle zjednodušeného principiálního schématu: 1. zdroj laserového paprsku 2. laserový paprsek 3. vychylovací zrcadlo 4. zásobník toneru 5. toner 6. magnetický válec 7. toner na světelném válci. 8. papír 9. nabíjecí jednotka papíru 10. světelný válec 11. vybíjecí jednotka 12. toner na papíru 13. přítlačný válec 14. tepelný válec 15. stírací lišta 16. nabíjecí jednotka Princip tisku laserové tiskárny Základním prvkem tiskové jednotky je tiskový válec, vyrobený z elektricky vodivého materiálu (slitina hliníku). Na povrchu válce je nanesena vrstva polovodičového materiálu např. na bázi selenu, která se ve tmě chová jako izolant. Je-li však osvětlena dostatečně silným zdrojem světla, stane se elektricky vodivou (světlocitlivá vrstva). Tato vrstva se nabije plošným záporným nábojem pomocí nabíjecí jednotky. Protože je světlocitlivý tiskový válec ve tmě, chová se polovodičová vrstva jako izolant. Nabíjecí jednotku tvoří drát napnutý nad světlocitlivým válcem s vysokým elektrickým potenciálem (řádově kv), na kterém vzniká povrchový výboj. Vzniklou korónou se nabije povrch světlocitlivého válce. V místech, kde na elektricky nabitý válec dopadne světlo, dojde k vybití náboje. Světelným paprskem (laserem) lze vykreslit libovolný neviditelný (latentní) obraz. Laserový paprsek se vychyluje do předem vypočteného místa prostřednictvím rychle rotujícího mnohoúhelníkového zrcadla.
V dalším kroku se neviditelný (latentní) obraz na světelném válci zviditelní pomocí toneru. Toner je barvivo, které se nachází ve vývojnici. Toner se ve vývojnici nabije záporně, dopraví se magnetickým válcem do blízkosti světelného válce, kde dojde k přeskakování částic. Toner se zachytí na osvětlená místa, protože jsou neutrální a není od nich odpuzován. Při otáčení válce se vzniklý obraz dostává do blízkosti kladně nabitého papíru. Papír je nabíjen tzv. přenosovou jednotkou. Jelikož je papír nabit kladně a toner záporně, dojde k odsátí toneru z válce na papír. Dále papír postupuje do fixační jednotky, kde se barvivo při teplotě 180 C roztaví a spojí s papírem. Po předání toneru papíru, je světelný válec osvícen, čímž se z něj eliminuje veškerý náboj a zbylý toner se mechanicky setře gumovou stěrkou. Takto vyčištěný válec je znova nabíjen a celý proces se opakuje. 5. LED tiskárny U LED tiskáren je laserový paprsek nahrazen maticí LED, které se nachází nad světelným válcem. Diody v závislosti na řízených napěťových impulsech osvětlují přes zaostřovací čočky bod za bodem světelný válec a vytvářejí tak latentní obraz. Další postup je shodný s laserovou tiskárnou. Toto řešení je konstrukčně jednodušší a má méně pohyblivých součástí, takže je i odolnější proti případným otřesům. Tisk je rychlejší. Po osvitu válce je další postup shodný s postupem popsaným pro laserovou technologii tisku. 6. Termální tiskárny (termotiskárny) Princip termálních tiskáren je založen na práci s teplocitlivými materiály (teplocitlivý papír, termotransferová páska). Pracují metodou tisku sestavovanými znaky. Protože ke vzniku znaku dochází pomocí doteku tepelného elementu a znaky vznikají postupně jeden za druhým, jsou to tiskárny neimpaktní.
a) Termodirektivní tiskárny (přímý termotisk) Tisk se provádí přímo na speciální teplocitlivý papír. V místě ohřevu papír ztmavne. Po vytištění rastrové řádky následuje posuv papíru a tisk dalšího rastrového řádku. Základem je tisková hlava, která je vybavena řadou polovodičových topných tělísek, jež odpovídají jedné rastrové řádce tištěného obrazu. Každé topné tělísko může být vybaveno samostatným regulačním obvodem, který umožňuje rychlé dosažení požadované teploty a zabraňuje přehřátí tělíska. Tepelné tiskárny tohoto typu se používají v různých pokladních systémech, strojcích na výdej jízdenek v dopravních prostředcích hromadné dopravy, měřicích přístrojích, kalkulačkách, atd. Výhodou je jednoduchost, tichý provoz (významný např. pro lékařské přístroje) a spolehlivost. Jako jediné tiskárny nepotřebují speciální barvivo. Nevýhodou je nutnost použití speciálního papíru a pouze jednobarevný tisk. Tisk má nízkou životnost, vadí mu sluneční světlo a teplo. b) Termotransferové tiskárny
Tento typ tiskáren používá k tisku speciální barvící TTR 2 pásky, ze kterých se po zahřátí tiskovou hlavou uvolní barvivo na papír či jiný podklad, např. plast a textil. Při tisku se fólie s barvivem postupně posouvá tak, aby nad tiskovou hlavu bylo přiváděno nové barvivo. Barvivo, umístěné na nosné fólii, je odtaveno a přeneseno na dotiskovaný materiál působením tepla a tlaku prostřednictvím tiskové hlavy. Kvalitní TTR pásky obsahují ochrannou vrstvu, která zabraňuje nadměrnému opotřebení tiskové hlavy. 2 TTR páska = Termotransferová páska
TTR pásky se rozdělují podle druhu potiskovaného materiálu na tři základní typy: Voskové dosahují dobré kvality tisku s nízkou tepelnou energií. Jsou méně odolné vůči vysokým teplotám, otěrům a chemickým rozpouštědlům. Používají se zejména pro potisk papírových etiket. Pryskyřicové mají vysokou odolnost vůči vnějším vlivům. Pro dokonalý přenos barviva požadují pomalý tisk a maximální tepelnou energii. Jsou vhodné pro potisk lesklých papírových etiket, plastové etikety a textil Voskovo-pryskyřicové představují univerzální řešení a hodí se pro většinu podkladových materiálů. c) Termosublimační tiskárny Termosublimační tiskárny jsou určeny pro velmi kvalitní a rychlý tisk fotografií. Tištěné fotografie se vyznačují odolností vůči vlivům okolního prostředí (vlhkost, UV záření, teplota) a zůstávají stejné i po letech. Fungují na principu sublimace (změna skupenství z pevného na plynné bez kapalného mezistupně). Barvivo je naneseno na pásce o šířce papíru. Páska se zahřeje pomocí tiskové hlavy na určitou teplotu, tím se barva přemění na plyn a obtiskne se na papír. Po přenesení na papír se opět vrátí do pevného skupenství. Páska je většinou z celofánu a skládá se ze čtyř vrstev CMYO: Cyan Azurová, Magenta Purpurová, Yellow Žlutá, Overcoat Ochranná vrstva. Transparentní ochranná vrstva je u termosublimačního tisku velmi důležitá. Nanesení povrchové ochranné vrstvy brání zejména vyblednutí v důsledku působení UV záření a podstatně zvyšuje odolnost proti vodě.
Z pásky se postupně přes sebe nanesou uvedené barevné vrstvy pro požadovaný odstín. Jedná o jednorázové použití, nelze z použité částí pásky opakovaně tisknout. Jelikož černá barva, která vzniká postupným složením barev CMY, není kvalitní, obsahují pásky dnešních termosublimačních tiskáren navíc také oblast s černou barvou. Výhody termosublimačních tiskáren: delší životnost a větší odolnost fotografií, lepší barevný gramut 3 oproti inkoustovým tiskárnám, změnou teploty lze měnit odstín aplikované barvy (až 256 úrovní) oproti inkoustovým tiskárnám, které odstín barvy měnit nemohou, plynulé barevné přechody, téměř bezúdržbový provoz tiskárny (barva nezasychá). 3 Barevný gramut = čím je širší, tím lepší je sytost barev a tedy reálnější vyobrazení barev na fotografii
Nevýhody: vysoké provozní náklady, vhodné pouze pro tisk fotografií, tiskové médium musí odpovídat velikosti pásky, páska je pouze na jedno použití a nelze ji snadno recyklovat, z otisku na použité pásce lze snadno zjistit, co bylo tištěno (ochrana soukromí): 7. 3D tiskárny 3D tisk je proces, při kterém se z digitální předlohy (3D model) vytváří v prostoru tiskárny fyzický model, popřípadě přímo funkční součástka či funkční celek. Aditivní metoda: Všechna zařízení na výrobu 3D modelů pracují na principu rozložení počítačového modelu do tenkých vrstev a jejich následném sestavení do reálného modelu v pracovním prostoru tiskárny. Jednotlivé vrstvy materiálu se na sebe nanášejí metodou tavení, nebo spékání, případně se vytvrzují UV zářením či reakcí s lepidlem. Subtraktivní metoda: Z celistvého bloku se materiál odebírá obráběcími stroji, dokud se nevytvoří požadovaný tvar. U aditivního procesu nezůstává téměř žádný odpadní materiál a možnosti tvarování jsou neomezené. Zhotovený model lze dále opracovávat (brousit, vrtat) nebo povrchově upravovat (tmelit, barvit).
Využití 3D tisku Rychlá a levná výroba prototypů při vývoji nových produktů, malosériová výroba produktů pro snížení nákladů, personalizovaná výroba, každý kus je přizpůsoben přání zákazníka, výroba nedostupných náhradních dílů a funkčních součástek. Kromě těchto základních kategorií se 3D tisk uplatní i v těchto odvětvích: stavebnictví stavby vytvořené 3D tiskem (rychlost, přesnost, nižší náklady), architektura tvorba modelů staveb v určitém měřítku, archeologie tvorba modelů nalezených artefaktů, zdravotnictví tvorba umělých částí těla (např. kosti, implantáty, čelist, atd.), potravinářství především cukrářské výrobky, dále jako podpora různých výzkumů, výroba zbraní, dobývání vesmíru, atd. Technologie 3D tiskáren Technologie 3D tisku ovlivňuje především způsob vytváření 3D modelu, použitý materiál, životnost a možnosti dalšího opracování. Vybrané tiskové technologie: 1. SLA (stereolitografie) Nejstarší technologie používaná od roku 1986, dochází k vytvrzování fotopolymerové pryskyřice pomocí UV laserového paprsku. Pro stavbu tvarově složitějších modelů je nutno budovat dočasné podpory, které se po vyhotovení modelu manuálně odstraňují. 2. DLP (Digital Light Processing) Nejnovější generace SLA tiskáren, fotopolymerový materiál je vytvrzován DLP projektorem. Standardní tloušťka vrstvy je 0,05 mm (hladké a extrémně přesné 3D modely), vyšší rychlost tisku. 3. FFF, popř. FDM (Fused Filament Fabrication, popř. Fused Deposition Modeling) plastová struna (termoplast) namotaná na cívce se vtlačuje do hlavy s tryskou, v níž se roztaví a tryskou se postupně nanáší vrstvu po vrstvě na desku. Spolu se samotným objektem se tisknou i takzvané podpory, které umožňují tisk tvarově složitých objektů. Podpory se poté ručně odstraňují, popřípadě se vyplavují ve speciální lázni. Tloušťka vrstvy cca 0,25 mm. Vzniká minimální odpad. Nevýhodou je velká tloušťka vrstvy a nerovný povrch vodorovné vrstvy. Nejběžnější typ stolní 3D tiskárny s nízkou cenou. 4. SLS (Selective Laser Sintering) Práškový materiál (např. plast, kov, keramika nebo sklo) se spéká laserovým paprskem. Tloušťka vrstvy cca 0,1 mm, levný stavební materiál. 5. DMLS (Direct Metal Laser Sintering) 3D modely vznikají spékáním kovového prášku prostřednictvím laserového paprsku. Minimální odpad, plně funkční kovové výrobky, díly a součástky.
6. PJM (PolyJet Matrix) Fotopolymer vytlačovaný tiskovými hlavicemi je vytvrzován pomocí UV lampy. Dva stavební materiály modelovací a podpůrný. Velmi kvalitní povrch modelů. Tloušťka vrstvy cca 0,016 mm. Nevýhodou je omezená životnost stavebního materiálu. 7. LOM (Laminated Object Manufacturing) Každá vrstva je vyříznuta z plastu a plošně přilepena k vrstvě předchozí. Tloušťka vrstvy je cca 0,165 mm. Nejlevnější stavební materiál. Nevýhodou je nevyužití velkého množství stavebního materiálu (odpad). Dále existují speciální technologie určené např. pro modeláře a klenotníky, které vytvářejí velmi hladké, přesné, složité a přitom detailní modely vyrobené z vosku (Solidscape), cukrářské 3D tiskárny, kdy stavebním materiálem může být např. čokoláda, atd. Parametry 3D tiskáren 1. Technologie 3D tisku (FDM, DLP, SLS, atd.) 2. 3D filament materiál pro tvorbu 3D modelů (odvíjí se od tiskové technologie) 3. Počet tiskových hlav 4. Rozměry tiskového prostoru (Š D V) 5. Standardní výška jedné vrstvy (desetiny až setiny milimetru) 6. Doba tisku jedné vrstvy, rychlost tisku 7. Vnější rozměry a váha tiskárny 8. Rozhraní pro připojení k počítači / datové síti / externí paměti 9. Podporovaný typ datových souborů 10. Displej NE / ANO (pouze informativní, dotykový, barevný)