Právnická fakulta Masarykovy univerzity

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a mezinárodní obchod Katedra mezinárodního a evropského práva Bakalářská práce PRÁVNÍ REGULACE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU SE STŘELNÝMI ZBRANĚMI Ing. Jiří Červený 2010/2011

Prohlašuji, ţe jsem tuto Bakalářskou práci na téma: Právní regulace mezinárodního obchodu se střelnými zbraněmi zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem pouţil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu pouţitých pramenů a literatury. 1

Rád bych poděkoval panu JUDr. Jiřímu Valdhansovi, Ph.D. za odborné vedení, doporučení a trpělivost při vzniku této práce. 2

Obsah _Toc278812245 1.0 Úvod... 5 2.0 Mezinárodní úprava kontroly šíření vojensky vyuţitelného materiálu... 7 2.1 Omezení šíření zbraní hromadného ničení... 7 2.1.1 Omezení šíření jaderných zbraní... 7 2.1.2 Omezení šíření biologických a bakteriologických zbraní... 8 2.1.3 Omezení šíření chemických zbraní... 9 2.1.4 Omezení raketových nosičů... 9 2.2 Omezení šíření konvenčních zbraní... 10 2.2.1 Omezení pouţití nášlapných min a kazetové munice... 10 2.2.2 Omezení pouţití trýznivých zbraní... 11 2.2.3 Omezení nakládání s ručními a lehkými zbraněmi... 12 2.2.4 Mezinárodní kontrolní reţimy... 14 2.3 Historický náhled evropských snah o regulaci obchodu se zbraňemi... 14 2.3.1 Kořeny evropské regulace... 14 2.3.2 Evoluce Kodexu EU - Společný postoj rady EU... 15 2.4 Globální sjednocení regulace obchodu... 18 2.4.1 Celosvětově závazná smlouva o obchodu se zbraněmi - ATT... 18 3.0 Současná platná právní úprava v ČR... 20 3.0.1 Úvod a úloha licenční správy... 20 3.1 Zahraniční obchod s vojenským materiálem... 21 3.2 Oblast obchodu s materiálem dvojího uţití... 25 3.3 Obchod s civilními zbraněmi... 26 3.4 Zákonná úprvava podmínek drţení a manipulace zbraní v ČR... 29 4.0 Praktická část... 30 4.1 Podnikání v oboru mezinárodního obchodu s vojenskými střelnými zbraněmi... 30 3

4.2 Řešení modelových případů... 33 4.2.1 Modelový případ č. 1... 34 4.2.2 Modelový příklad č.2... 36 4.2.3 Modelový příklad č. 3... 37 4.2.4 Modelový příklad č. 4... 39 4.2.5 Modelový příklad č. 5... 40 4.3 Přehled realizovaných obchodů se zbrojním materiálem... 41 4.4 Známé problémy... 44 5.0 Závěr... 46 6.0 Seznam pouţitých zkratek... 48 7.0 Seznam pouţitých zdrojů... 49 4

1.0 Úvod Mezinárodní obchod se zbraněmi a vojenským materiálem je oblastí obchodu značně specifickou, neboť právě zde, více neţ kde jinde, vystupují nad otázky ekonomické otázky morální, sociální, politické a především bezpečnostní, ať uţ se jedná o bezpečnosti vnitřní či vnější. Zbraně jsou však staré jako lidstvo samo, jak se časem vyvíjela společnost, vyvíjely se i zbraně a společenský pohled na ně a snaha právně omezit nekontrolovaný pohyb a drţení zbraní. Společenský vývoj však není a nebyl všude na Zemi stejný, v různých kulturách je proto odlišný i postoj ke zbraním, jejich drţení a uţití. V případě střelných zbraní v zásadě tedy můţeme rozlišit tři základní přístupy. Prvním je přístup liberální, který je typický v arabských zemích; vlastnictví střelné zbraně je zde téměř samozřejmostí, často se jedná o podomácky vyrobené kopie pušek, samopalů apod. Druhý je přístup restriktivní, kdy je soukromé drţení zbraně společensky nepřijatelné, ze zákona nepřípustné. Tento přístup byl dříve uplatňován v řadě zemí bývalého socialistického bloku. Konečně třetí, nejobvyklejší přístup je přístupem řízeným, regulovaným, kdy jsou určeny podmínky, za kterých je drţení zbraně a nakládání s ní legální. V oblasti mezinárodního obchodu se zbraněmi a vojenským materiálem je však situace mnohem sloţitější. Kromě zmíněného obecného přístupu k drţení zbraní, přihlíţejí státy a mezinárodní společenství k potřebám národní bezpečnosti, k politické orientaci obchodujících států, mezinárodnímu spojenectví, dodrţování lidských práv, probíhajícím válečným konfliktům a podobně. Stejně tak i Česká republika, jako člen mezinárodních společenství a signatář mnoha mezinárodních dohod, reguluje mezinárodní obchod se zbraněmi prostřednictvím udělovaných povolení. Usuzuji, ţe přestoţe je současná míra regulace mezinárodního obchodu se zbraněmi jiţ na rozvinutém stupni a je do značné míry účinná při boji proti nekontrolovanému zbrojení, působí právní úprava pro obchodující subjekty sloţitě a nepřehledně, navíc stále není schopna zcela zamezit vyzbrojování některých států a organizací, které jsou širokým mezinárodním společenstvím vnímány jako nebezpečné pro své okolí nebo i vlastní obyvatelstvo. Tato bakalářská práce si neklade za cíl povšechný důkladný popis podmínek a regulace obchodu vojenským materiálem na celém světě, chce se zaměřit pouze na popis 5

reţimů pro import a export tohoto typu zboţí z našeho státu do různých zemí, navíc se soustřeďuje na střelné zbraně. Cílem je tedy seznámit čtenáře s existující platnou právní úpravou, závazky České republiky vůči ostatním mezinárodně-právním subjektům, v praktické části pak na modelových příkladech nastínit administrativní úkony a náleţitosti potřebné pro uskutečnění přeshraničního obchodu. Na všem uvedeném chci potvrdit nebo vyvrátit uvedený předpoklad sloţité a zároveň ne zcela spolehlivé právní úpravy v ČR i v mezinárodním prostředí. 6

2.0 Mezinárodní úprava kontroly šíření vojensky využitelného materiálu Sledovaný vojensky vyuţitelný materiál můţeme rozdělit do několika oblastí: zbraně hromadného ničení (jaderné, chemické, biologické), zbraně konvenční, materiál dvojího vyuţití, materiál nevojenského charakteru (zbraně pro sportovní a sběratelskou činnost). V současnosti neexistuje ţádná obecná mezinárodní úmluva, která by omezovala či kontrolovala mezinárodní obchod a šíření veškerého vojensky vyuţitelného materiálu. Přesto existuje řada mezinárodních dohod a kontrolních mechanismů, které se zabývají vţdy konkrétním sortimentem zbrojní techniky a materiálu a jejichţ je Česká republika účastníkem. V tomto směru mají nejdelší tradici dohody týkající se zbraní hromadného ničení. Mezi ty řadíme zbraně jaderné, chemické a biologické. V dnešní době je však boj proti šíření těchto zbraní, více neţ v minulosti, úzce spojen s bojem proti mezinárodnímu terorismu. Česká republika je smluvní stranou všech významných mezinárodních smluv v oblasti nešíření ZHN, odzbrojení a kontroly zbrojení, dále je členem všech existujících mezinárodních reţimů a iniciativ zaměřených na posílení kontroly exportu a pohybu těchto zbraní. Hlavním iniciátorem a moderátorem omezování nakládání se zbraněmi hromadného ničení je tradičně Organizace spojených národů a její orgány 1. V posledním desetiletí aspiruje svým aktivním vystupováním na mezinárodním poli na roli tahouna boje proti šíření ZHN také Evropská unie 2. 2.1 Omezení šíření zbraní hromadného ničení 2.1.1 Omezení šíření jaderných zbraní Šíření jaderných zbraní je nejstarší regulovanou oblastí. V roce 1962 byl během tzv. Kubánské raketové krize Svět na pokraji jaderné války; tehdy si mocnosti uvědomily nebezpečí, které tyto ničivé zbraně skýtají a tak v roce 1968 vznikla a od roku 1974 je 1 Především se jedná o Radu bezpečnosti OSN, 1. Výbor Valného shromáţdění OSN (pro odzbrojení a mezinárodní bezpečnost), Komise OSN pro odzbrojení v New Yorku a Konference o odzbrojování v Ţenevě. 2 Relevantními dokumenty jsou: Strategie Evropské unie proti šíření ZHN na období 2004 2008. 7

v platnosti Smlouva o nešíření jaderných zbraní. Bývalé Československo se stalo signatářem jiţ v roce 1968, Česká republika se přihlásila jako nástupnická země k realizaci všech článků této smlouvy. Současnými signatáři smlouvy jsou všechny země světa s výjimkou Izraele, Indie, Pákistánu a Severní Koreje. 3 Členské státy se zavázaly k postupné likvidaci jaderných zbraní a k zastavení jejich vývoje. 4 Implementace závazků vyplývajících z této smlouvy je kontrolována Mezinárodní agenturou pro atomovou energii. Jednotlivé členské státy jsou pak téţ vázány bilaterální dohodou uzavřenou s touto agenturou, která stanovuje právní rámec pro provádění kontroly. Česká republika je dále členem Přípravné komise Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek. Přestoţe je tato smlouva otevřena k podpisu jiţ od roku 1996, do dnešního dne nevstoupila v platnost. 5 V oblasti kontroly je Česká republika členským státem Zanggerova výboru, který vznikl na základě nesmluvního ujednání v návaznosti na Smlouvu o nešíření jaderných zbraní. Zanggerův výbor má 37 členských zemí, má za cíl harmonizaci exportní politiky v oblasti jaderného průmyslu a dále téţ periodicky definuje seznam materiálů vyuţitelných pro výrobu explozivních jaderných zařízení, tzv. Trigger list. 6 Česká republika je konečně téţ jedním z 46 členských států Skupiny jaderných dodavatelů; jedná se o nesmluvní uskupení usilující o posílení kontroly nešíření jaderných zbraní se zaměřením na technologie a materiál určený pro civilní vyuţití. 2.1.2 Omezení šíření biologických a bakteriologických zbraní Historicky druhou mezinárodně omezenou kategorií zbraní hromadného ničení byly zbraně biologické a bakteriologické. Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraních a jejich zničení 7 vznikla a vstoupila v platnost v sedmdesátých letech 20. století a Československo bylo jednou z prvních ratifikujících zemí. Úmluva zakazuje vývoj, pořizování, uchovávání a pouţití biologických a toxinových zbraní a je jedinnou všeobecnou a klíčovou úmluvou v oblasti nešíření tohoto typu zbraní hromadného ničení. 3 Převzato z webového zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/smlouva_o_ne%c5%a1%c3%ad%c5%99en%c3%ad_jadern%c3%bdch_zbra n%c3%ad, dostupné dne 12.11.2010. 4 Země, které nedisponují jadernými zbraněmi, se vzdávají jejich výroby. 5 Smlouva vstoupí v platnost po ratifikaci všemi zeměmi, které jsou členem Konference o odzbrojení. K dnešnímu dni proběhla ratifikace v 35 ze 44 těchto států, Česká republika není členem tohoto uskupení. 6 Trigger list je seznam, který stanovuje zboţí a technologie určené k vyvozní kontrole, čímţ zvyšuje efektivnost kontrolního reţimu. 7 Úmluva o zákazu vývoje, výroby a hromadění zásob bakteriologických (biologických) a toxinových zbraních a jejich zničení - BTWC - Convention on the Prohibition of the Development, Production and Stockpiling of Bacteriological (Biological) and Toxin Weapons and on Their Destruction 8

2.1.3 Omezení šíření chemických zbraní Úmluva o zákazu chemických zbraní je vůbec první odzbrojovací dohodou na mezinárodním rámci, která směřuje ke kompletní eliminaci celé kategorie zbraní hromadného ničení. 8 Úmluvu vytvořenou v roce 1992 podepsalo 130 států, včetně České republiky, které se tak zavázaly k likvidaci veškerých zásob chemických zbraní a prostředků k jejich výrobě; další vývoj, produkce, drţení či transfer těchto prostředků je zakázán. Účastníci se rovněţ na základě úmluvy zavázali k účasti ve vytvořeném kontrolním reţimu Organizaci pro zákaz chemických zbraní. 9 Česká republika patří mezi zakládající členy organizace a všestranně podporuje její poslání a aktivně se na její činnosti podílí. Česká republika je dále členem tzv. Australské skupiny, coţ je neformální kontrolní uskupení vzniklé v roce 1985 na popud Austrálie jako reakce na porušení Ţenevského protokolu o zákazu pouţití plynů a bakteriologických zbraní ve válce z roku 1925 během irácko-íránské války. Australská skupina stanovila reţim vývozních kontrol u chemických látek vhodných pro výrobu chemických zbraní. V roce 1990 se její působnost rozšířila také na prostředky vyuţitelné k výrobě zbraní biologických. Význam Australské skupiny spočívá rovněţ ve výměně informací a vědeckých poznatků vyuţitelných v dané problematice. 2.1.4 Omezení raketových nosičů Oblastí úzce spojenou se zbraněmi hromadného ničení a jejich uţitím jsou technologie schopné samostatně dopravit ZHN na cíl. Hovoříme o bezpilotních raketových nosičích s plochou nebo balistickou dráhou letu a jiných zařízeních 10, díky jimţ se mohou státy vlastnící ZHN stát ohroţením nejen pro své přímé sousedy, ale téţ pro další státy i ve vzdálených oblastech. Česká republika je účastníkem dvou kontrolních reţimů zaměřených na sníţení rizika pouţití ZHN díky nešíření raketových technologií do rizikových oblastí. Jedná se o Kontrolní reţim raketových technologií 11 a Haagský kodex chování proti šíření balistických raket 12. V prvním případě se jedná o neformální a dobrovolné ujednání z roku 1987, ve kterém se doposud 34 zemí zavázalo realizovat soubor kontrolních opatření při 8 UN Department for Disarmament Affairs: The Chemical Weapons Convention [Citováno dne 17.11. 2010] Dostupný z: http://www.un.org/depts/dda/wmd/cwc/ 9 Organizace pro zákaz chemických zbraní OPWC, Organization for the Prohibition of Chemical Weapons 10 Jedná se o systémy, které jsou schopny přenést náklad o hmotnosti 500 kg a více na vzdálenost minimálně 300 km. 11 Kontrolní reţim raketových technologií MTCR - Missile Technology Control Regime 12 Haagský kodex chování proti šíření balistických raket - HCOC - The Hague Code of Conduct against Ballistic Missile Proliferation 9

nakládání s raketovou technikou či materiálem 13 pouţitelným pro její vývoj nebo pořízení a koordinovat vzájemně svůj přístup k jeho realizaci. V Haagském kodexu se členské země dobrovolně zavázaly aplikovat opatření k posílení mezinárodní důvěry, především s předstihem informovat ostatní země o plánovaných vypuštěních balistických raket či nosičů kosmické techniky a kaţdoročně informovat o aktivitách země v této problematice. 2.2 Omezení šíření konvenčních zbraní Mezinárodní závazky České republiky v oblasti obchodu a nakládání s konvenčními zbraněmi je moţno rovněţ rozdělit podle typu vybavení, kterým se zabývají. Omezování nakládání s konvenčními zbraněmi však nemá takovou tradici, jako je tomu u zbraní hromadného ničení. Mezinárodní úmluvy vznikaly především aţ po skončení studené války, některé z nich dosud nejsou v signatářských zemích ratifikovány. Obdobně jako u zbraní hromadného ničení, je motivací pro zavádění těchto dohod omezení ztrát a utrpení v řadách civilního obyvatelstva, které je nejvíce postiţeno uţitím takovýchto konvenčních zbraní. 2.2.1 Omezení použití nášlapných min a kazetové munice Obecně nejznámější je v tomto směru problematika nášlapných protipěchotních min. Tyto zbraně v minulosti tradičně uţívané k zamezení a zpomalení postupu nepřítele a k ochraně důleţitých objektů zůstávají aktivní i řadu let po skončení ozbrojeného konfliktu. Protoţe je jejich nalezení a deaktivace technicky i finančně velmi náročná 14, zejména v chudších rozvojových zemích dochází kaţdoročně k mnoha závaţným nebo i smrtelným zraněním civilních obyvatel. Česká republika spolu s řadou zemí světa se proto zapojila do tzv. Ottawské úmluvy 15 o zákazu pouţití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení, která byla dojednána na Diplomatické konferenci o mezinárodním úplném zákazu protipěchotních min v Oslu v roce 1997 a vstoupila v platnost 1. března 1999. Jejími účastníky je k dnešnímu dni 156 zemí, které se mimo jiné zavázaly k likvidaci svých zásob nášlapných min včetně jiţ poloţených a k hmotnému zabezpečení obětí min. Úmluva je 13 Sledovaný materiál a komponenty jsou stanoveny v průběţně upravovaném kontrolním seznamu. 14 Protipěchotní nášlapné miny jsou umístěny nerovnoměrně na rozlehlých plochách, často jsou sestaveny pouze z nekovových materiálů, jejich nalezení běţnými detektory tak není moţné. Odminování rozlehlých ploch je tak velmi náročné a nákladné, pro mnohé státy nedostupné. 15 Ottawská úmluva - Convention on the Prohibition of the Use, Stockpiling, Production and Transfer of Anti- Personnel Mines and on Their Destruction 10

hodnocena pozitivně, Ministerstvo zahraniční věcí 16 uvádí, ţe...v rámci úmluvy bylo zlikvidováno okolo 42 milionů protipěchotních min, tj. asi 80% světových zásob. Mezinárodní trh s protipěchotními minami v podstatě zanikl. Používání nových protipěchotních min ve vojenských operacích nesmluvními stranami je dnes již výjimečné. Problémem zůstává kladení nových protipěchotních min nestátními ozbrojenými skupinami. V průběhu pěti let to bylo zaznamenáno ve 13 případech.. Česká republika je také signatářem Úmluvy o zákazu pouţití kazetové munice 17. Kazetová munice je specifická tím, ţe se v poslední fázi letu před dopadem rozdělí na mnoţství menších částí, které mohou mít odlišný účinek nebo účel. Takováto munice představuje velké nebezpečí pro civilní obyvatelstvo, je schopna zasáhnout velkou plochu, na které ničí i to, co není jejím cílem; část munice navíc po dopadu nevybuchne, ale zůstává ohroţením pro okolí. Signatářské země se v úmluvě zavazují kazetovou munici nepouţívat, nevyrábět či jakkoli s ní nedisponovat, dále k zajištění adekvátní péče jejím obětem a k vyčištění kontaminovaných ploch. Úmluva vstoupila v platnost v letošním roce, Česká republika připravuje její ratifikaci. 2.2.2 Omezení použití trýznivých zbraní Vedle těchto dvou úmluv, primárně zaměřených na ochranu civilního obyvatelstva, existuje téţ velmi významná úmluva, která je primárně zaměřena na ochranu osob vojenských a výše zmíněným úmluvám předcházela. Jedná se o Úmluvu o zákazu nebo omezení pouţití některých konvenčních zbraní, jeţ mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky 18, která vznikla v roce 1980. Úmluva sestává z úvodu a protokolů I. V., přičemţ signatářské země nemají povinnost připojit se ke všem protokolům, minimálně však ke dvěma. Cílem úmluvy je tak zavést nová pravidla uţívání konkrétních zbraní, která zajistí ochranu osob před zraněním a účinky těchto zbraní. Úmluva obsahuje těchto pět protokolů 19 : 16 Webové stránky ministerstva zahraničních věcí - http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/odzbrojeni_1/konvencni_zbrane/protipechot ni_miny/index.html - dostupné 18.11.2010 17 Úmluva o zákazu pouţití kazetové munice - CCM Convention on Cluster Munition 18 Úmluva o zákazu nebo omezení pouţití některých konvenčních zbraní - CCW nebo CCWC - http://untreaty.un.org/cod/avl/ha/cprccc/cprccc.html 19 Částečně převzato z webových stránek Stálé mise ČR v Ţenevě - http://www.mzv.cz/preview/186473-1- MZV/cz/cinnost_stale_mise/odzbrojeni/ccw/index.html, dostupné dne 18.11.2010. 11

Protokol I o nezjistitelných úlomcích omezuje uţití střeliva, jehoţ střepiny jsou nezjistitelné v lidském těle s pomocí rentgenu, byl přijat 10. října 1980 a otevřen k podpisu 10. dubna 1981. Má celkem 106 smluvních stran. Protokol II o zákazu nebo omezení pouţití min, nástrah a jiných prostředků zakazuje pouţití a transfer nedetekovatelných protipěchotních min, zakazuje pouţití nesebedestrukčních nástraţných systémů mimo monitorované a označené plochy, rozšiřuje povinnosti ochrany misí OSN a poţaduje po státech zavedení těchto ustanovení do vnitřních právních řádů. Protokol byl přijat 10. října 1980 a otevřen k podpisu 10. dubna 1981. Má celkem 92 smluvních stran. Protokol byl doplněn 3. května 1996 a vstoupil v platnost 3. prosince 1998. V současné době má rovněţ 92 smluvních stran. Protokol III o zákazu nebo omezení pouţití zápalných zbraní zakazuje pouţití zápalných či teplovydávajících zbraní a střeliva proti civilnímu cíli nebo i vojenskému cíli leţícímu v oblasti s moţným vysokým výskytem civilních osob, byl přijat 10. října 1980 a otevřen k podpisu 10. dubna 1981. Má celkem 102 smluvních stran. Protokol IV o laserových zbraních s oslepujícími účinky zakazuje uţití laserových zbraní přímo určených k trvalému oslepení osob, vyjednán a přijat 13. října 1995 během 1. hodnotící konferenci smluvních stran. V platnost vstoupil 30. července 1998. Protokol V o výbušných zbytcích války byl přijat 28. listopadu 2003 na zasedání smluvních stran úmluvy. Protokol V, jakoţto první multilaterálně vyjednaný nástroj zabývající se problematikou nevybuchlé či zanechané výzbroje, je určen k odstranění kaţdodenního ohroţení civilního obyvatelstva, zavazuje uţivatele kazetové a výbušné munice podílet se na odstranění nevybuchlých pozůstatků této munice a rovněţ k poskytování informací o vyuţití těchto zbraní. Od jeho přijetí jej 55 států ratifikovalo. Shodně s článkem 5, odst. 3 úmluvy, Protokol V vstoupil v platnost 12. listopadu 2006. Česká republika je smluvní stranou Úmluvy a všech jejich protokolů. 2.2.3 Omezení nakládání s ručními a lehkými zbraněmi Z pohledu této bakalářkské práce jsou však zásadní mezinárodní závazky České republiky týkající se omezení obchodu a nakládání s ručními a lehkými zbraněmi (RLZ). V posledních dvaceti letech se právě osobní střelné zbraně, které spadají do kategorie RLZ, staly hlavním prostředkem zabíjení a násilí v mezinárodních i vnitřních konfliktech. OSN 12

v roce 2001 odhadla počet osob usmrcených s pomocí těchto zbraní za rok na 500 tisíc. 20 Stejně závaţný je i vysoký počet osob připravených o domov a uprchlíků v důsledku konfliktů uskutečněných s těmito zbraněmi. Nejedná se přitom typicky o konflikty mezinárodní, ale často spíše o konflikty vnitřní, vyvolané opozičními silami v politicky nestabilních zemích, nebo organizovanými kriminálními skupinami či náboţenskými fanatiky. Tato fakta potvrzují mimo OSN i další nadnárodní organizace, které se zabývají problematikou ochrany lidských práv a šíření zbraní, v čele s Amnesty International (AI) nebo Control Arms. Snahy mezinárodních společenství, jichţ je Česká republika členem, se tak v současné době zaměřují i na zamezení nezákonného obchodování s ručními a lehkými zbraněmi a jejich nekontrolovanému šíření. V červenci 2001 se v New Yorku uskutečnila Konference OSN o nezákonném obchodování s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech, během které byl dohodnut a přijat Akční program OSN boje proti šíření ručních a lehkých zbraní 21. Akční plan definuje konkrétní závazky a mechanismy pro kontrolu ručních a lehkých zbraní, které mají být zavedeny na různých úrovních. Na národní úrovni mají být do právních řádů zavedeny legislativní normy pro : kontrolu produkce a mezinárodního obchodu s RLZ, zajištění evidence a kontrolu pohybu RLZ, likvidaci nadbytečných RLZ. Dobrovolná jsou opatření na regionální úrovni, která jsou zaměřená především na zajištění vzájemné transparence a tím i zvýšení vzájemné důvěry mezi státy, mohou se téţ soustřeďovat na účinných krocích vedoucích k zabránění neţádoucího hromadění RLZ v dané oblasti. Globální úroveň se soustřeďuje na spolupráci v boji proti nezákonnému obchodování s RLZ a na mezinárodní úsilí v předcházení konfliktům, případně ve snaze o jejich vyřešení a ukončení. Jedná se o projekty demobilizace, demilitarizace, odzbrojení, ale téţ resocializace bojovníků znepřátelených stran. Klíčovou snahou v konfliktních regionech je likvidace RLZ. 20 Odhad OSN zveřejněný v The UN Disarmament Yearbook: 2001, volume 26, New York: 2002. 21 Úplný název je: Akční program k prevenci, potírání a vymýcení nezákonného obchodu s ručními a lehkými zbraněmi ve všech jeho aspektech - Programme of Action to Prevent, Combat and Eradicate the Illicit Trade in Small Arms and Light Weapons in All Its Aspects 13

Ministerstvo zahraničních věcí ČR na svých webových stránkách k účasti České republiky v Akčním plánu dále uvádí následující: 22 Česká republika v minulosti i současnosti národní cíle Akčního programu OSN plní, a to včetně opatření legislativních. Na všechny iniciativy zaměřené na zvýšení vzájemné transparence a vytváření univerzálně platných standardů. Výrazem její podpory tomuto úsilí je dobrovolný finanční příspěvek ve výši 2,5 milionu Kč (cca 100.000 USD), který poskytla do svěřeneckého fondu Odboru pro odzbrojovací záležitosti OSN (UNDDA). Česká republika se navíc na úrovni regionální a globální připojila k iniciativě Evropské unie k omezení a kontrole obchodu s RLZ. 2.2.4 Mezinárodní kontrolní režimy Mezinárodním kontrolním reţimem pro oblast konvenčních zbraní je tzv. Wassenaarské ujednání, 23 existující od roku 1995. Česká republika je rovněţ jedním z jeho 40 členů. Ujednání má nejširší předmět činnosti ze všech existujících kontrolních reţimů, kromě konvenčního vojenského materiálu je zaměřeno i na materiál dvojího uţití. Činnost ujednání spočívá především v mezinárodní výměně informací o obchodu se sledovaným zboţím, včetně sledování trendů a podezřelých transakcí či projektů. Cílem ujednání je předcházení destabilizujícímu hromadění materiálu vojenského či vojensky vyuţitelného a jeho vyuţití nestátními subjekty. 2.3 Historický náhled evropských snah o regulaci obchodu se zbraňemi 2.3.1 Kořeny evropské regulace Začátek procesu regulace obchodu se zbraněmi v Evropském společenství datujeme do roku 1991. Pro bliţší pochopení těchto deliberalizačních snah je potřeba si uvědomit tehdejší mezinárodně-politickou situaci. V nedávné době došlo ke zhroucení SSSR a tzv. zemí socialistického bloku, na mezinárodní scéně vzniklo mnoţství regionálních ozbrojených 22 Převzato z http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontrola_exportu_zbrani/programy_na_podp oru_boje_proti/akcni_program_osn_boje_proti_sireni.html - dostupné 19.11.2010 23 Wassenaarské ujednání o vývozních kontrolách konvenčních zbraní a zboţí a technologií dvojího uţití WA - The Wassenaar Arrangement on Export Controls for Conventional Arms and Dual-Use Goods and Technologies 14

konfliktů 24 a především irácká invaze do Kuvajtu. Pro členské státy společenství tak zanikla hrozba ze strany potenciálního hlavního nepřítele, naproti tomu vzrůstalo nebezpečí nechtěné podpory znesvářeným stranám v lokálních konfliktech při nekontrolovaném vývozu vojensky vyuţitelného materiálu, ať uţ pocházejícího z dřívějších, nyní nepotřebných, armádních zásob nebo ze sektoru civilního. Mimo členských zemí se do započatého procesu zapojila téţ celá řada nadnárodních organizací 25, které se podílely na návrhu rámcových principů budoucího Kodexu EU. Tento byl přijat v roce 1998, Evropská unie vyzvala k jeho ratifikaci i ostatní nečlenské státy. Česká republika se stala ratifikovaným signatářem v tomtéţ roce. Dalším legislativním nástrojem Evropské unie ke kontrole zahraničního obchodu se zbraněmi se v roce 2002 stala Společná akce Rady 2002/589/SZBP o příspěvku EU k boji proti destabilizujícímu hromadění a šíření ručních palných a lehkých zbraní. V návaznosti na společnou akci byla v prosinci roku 2005 přijata Strategie EU pro boj proti nedovolenému hromadění ručních palných a lehkých zbraní a střeliva do nich a proti nedovolenému obchodování s nimi. Strategie rozvíjí cíle Společné akce a vybízí k vyvinutí souhrnného a soudrţného přístupu, který by vyuţil všech prostředků, jimiţ EU disponuje, k dosaţení cílů stanovených v akci a k vyvinutí nových postupů, které by pokryly jak prevenci, tak reakci k problematickým jevům v této oblasti. 2.3.2 Evoluce Kodexu EU - Společný postoj rady EU Aţ v prosinci 2008 se Kodex EU přeměnil v právně závazný nástroj, a to přijetím Společného postoje Rady 2008/944/SZBP z 8. prosince 2008, který stanoví společná pravidla pro kontrolu vývozu vojenských technologií a vojenského materiálu. Dohodě předcházely dlouhodobé rozepře, kdyţ se některé členské země snaţily o zrušení embarga EU na vývoz zbraní do Čínské lidové republiky. Nakonec členské země dospěly ke společnému rozhodnutí o jednotném nastavení vysokých společných standardů, které budou členskými státy povaţovány za minimální při 24 V Evropě to byla válka v bývalé Jugoslávii, mnoţství konfliktů v Africe, separatisticky motivované spory ve státech bývalého SSSR 25 Mezi nejvýznamnější účastníky patří organizace Amnesty International, BASIC britsko-americká rada bezpečnostních informací a Saferworld. 15

rozhodování o transferech a jsou rozhodnuty zabránit vývozu vojenských technologií a materiálů, které by mohly být pouţity pro vnitřní represi, mezinárodní agresi nebo přispět k regionální nestabilitě. Společný postoj dále definuje následujících osm společných kritérií, které musí brát členské státy v potaz při rozhodování o udělení vývozních licencí pro konkrétní obchodní případy: dodrţování mezinárodních závazků členských států EU, především sankcí nařízených Radou bezpečnosti OSN a Společenstvím, dohod o nešíření zbraní a jiných dohod, a také dalších mezinárodních závazků (NPT, BTWC, CWC, Australská skupina, Reţim kontroly raketových technologií, Zanggerův výbor, Skupina jaderných dodavatelů, Wassenaarská úmluva atd.), dodrţování lidských práv v zemích konečného určení. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě, ţe vojenský materiál můţe být pouţit pro vnitřní represi, coţ zahrnuje mučení a poniţující zacházení, svévolné popravy, zmizení, zadrţování a další porušování lidských práv a svobod, dodrţování lidských práv v zemích konečného určení. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě, ţe vojenský materiál můţe být pouţit pro vnitřní represi, coţ zahrnuje mučení a poniţující zacházení, svévolné popravy, zmizení, zadrţování a další porušování lidských práv a svobod, dodrţování lidských práv v zemích konečného určení. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě, ţe vojenský materiál můţe být pouţit pro vnitřní represi, coţ zahrnuje mučení a poniţující zacházení, svévolné popravy, zmizení, zadrţování a další porušování lidských práv a svobod, vnitřní situace země konečného určení z hlediska existence napětí a ozbrojených konfliktů. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě rizika, ţe bude vojenský materiál podněcovat nebo prodluţovat ozbrojený konflikt nebo zhoršovat jiţ existující napětí v cílové destinaci, zachování míru, bezpečnosti a stability v příslušném regionu. Členské státy by měly zamítnout licenci v případě rizika pouţití vojenského materiálu pro agresi vůči jiné zemi nebo prosazení územního poţadavku silou, národní bezpečnost členských států nebo území, za jejichţ zahraniční vztahy je členský stát zodpovědný, a bezpečnost spřátelených a spojeneckých zemí. Je 16

třeba vzít v úvahu dopad vyvezených zbraní a technologií na domácí obranné a bezpečnostní zájmy, stejně jako zájmy členských a spřátelených zemí, chování kupující země ve vztahu k mezinárodnímu společenství, především její postoj k terorismu, povaha jejích spojenců a respektování mezinárodního práva. Je třeba vzít v úvahu pověst kupující země z hlediska její podpory terorismu, organizovaného zločinu a dodrţování humanitárního práva, existence nebezpečí, ţe předmět vývozu bude v rámci kupující země doručen jinému konečnému uţivateli nebo znovu vyvezen za neţádoucích podmínek. Je třeba zváţit riziko,zda nebude materiál znovu vyvezen do neţádoucích míst určení nebo předán neţádoucímu příjemci, zejména teroristickým organizacím a teroristům, kompatibilita vyváţených zbraní s technickými a ekonomickými moţnostmi přijímající země, s ohledem na snahu, aby naplňování legitimních potřeb obrany a bezpečnosti států ubíralo co nejméně prostředků ze zdrojů vyuţitelných k lidskému a ekonomickému rozvoji. Tato kritéria vytyčují jasný a komplexní postoj EU k exportu vojensky vyuţitelného materiálu s ohledem k lidským právům, zahraniční a bezpečnostní politice. Článek 15 Smlouvy o EU stanovuje členským státům povinnost harmonizovat vnitrostátní politiku a právní úpravu v souladu se společnými postoji vymezujícími přístup EU ke konkrétním otázkám, i Česká republika je tedy povinna přizpůsobit legislativu Společnému postoji Rady EU. Vymahatelnost tohoto závazku je však omezená, neboť tento Společný postoj byl přijat v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky, tedy součásti druhého pilíře EU, takţe nespadá pod jurisdikci Evropského soudního dvora. Společný postoj nedefinuje ţádné sankce v případě porušení jednotlivých kritérií. 17

2.4 Globální sjednocení regulace obchodu 2.4.1 Celosvětově závazná smlouva o obchodu se zbraněmi - ATT I přes všechny výše uvedené mezinárodní dohody stále neexistuje univerzální právně závazná smlouva, která by celosvětově regulovala obchod se zbraněmi. V současnosti však probíhají na poli OSN diskuse a přípravy takovéto úmluvy. Všeobecně je známa jako Arms Trade Treaty ATT. Proces příprav započaly nevládní organizace, které v roce 2003 utvořily společnou koalici a zahájily kampaň na mezinárodním poli, ve které upozorňovaly na potřebu řešit stupňující se výskyt porušování lidských práv a eskalaci lokálních konfliktů zapříčiněný nekontrolovaným šířením střelných zbraní. Upozorňovali přitom na nedostatečné kontroly ze stran vyváţejících zemí, na vyuţívání mezer v existující platné právní úpravě obcházením celních a letištních kontrol, falšováním dokumentů, apod. Tato kampaň se zaměřovala na vlády zemí a odbornou veřejnost. Závaţným problémem, který si mezinárodní společenství uvědomilo, je rozdílnost právních úprav a přístupů v různých zemích světa. Existovaly však příklady regionálních dohod, které sjednotily přístup členských zemí ke kontrolním mechanismům a v praxi se osvědčily jako přínosná prevence proliferace zbraní do konfliktních oblastí. V roce 2006 schválilo Valné shromáţdění OSN na ţádost generálního tajemníka vytvoření skupiny odborníků pro posouzení proveditelnosti rozsahu a návrhu parametrů komplexního a právně závazného nástroje. V srpnu 2008 předloţila skupina své závěry a Valné shromáţdění OSN podpořilo další kroky vedoucí k vytvoření široké právně závazné dohody. Byla vytvořena přípravná komise, která se schází 2x za rok a do roku 2012 má připravit návrh dohody Arms Trade Treaty, aby mohla být na konferenci OSN přijata. Přípravná komise přizvala na svá zasedání představitele nevládních organizací, které celou iniciativu zahájily. Přípravu a vytvoření ATT podporuje velká většina cca 150 členských zemí OSN. Česká republika, stejně jako EU, podporuje vznik této závazné smlouvy a na stránkách Ministerstva zahraničních věcí uvádí následující: 26 Dle názoru České republiky by Arms Trade Treaty (ATT) měla právně závazným způsobem upravovat obchod s veškerými konvenčními zbraněmi a příslušnou municí. Aby se 26 Citováno z www: http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/bezpecnostni_politika/kontrola_exportu_zbrani/rb_osn_rezoluce/in dex.html - dostupné dne 15.11.2010 18

smlouva stala základem pro důvěryhodný funkční systém kontroly zbraní, měla by dle názoru ČR upravovat veškeré typy mezinárodních transakcí jako import, export, re-export, transit a překládku (tj. transfery), ale i zprostředkování. Přijetím mezinárodně závazného právního nástroje bude možné zajistit, že se z ATT stane silný nástroj zaručující legalitu a transparentnost mezinárodního obchodu se zbraněmi. Vzhledem k široké mezinárodní podpoře vzniku této dohody, má současná iniciativa předpoklady k vytvoření skutečně fungujícího všeobecně závazného dokumentu omezujícího nekontrolované šíření konvenčních zbraní. Na druhou stranu je ale potřeba si uvědomit, ţe doposud vystupovaly jako jeden ze zásadních odpůrců vzniku ATT Spojené státy Americké, které jsou jedním z hlavních hráčů na poli světové politiky. 19

3.0 Současná platná právní úprava v ČR 3.0.1 Úvod a úloha licenční správy Platná právní úprava obchodu s vojensky vyuţitelným materiálem je rozdělitelná dle několika typů legislativních dokumentů zahrnuje zákony a vyhlášky, upravující problematiku na národní úrovni, evropskou legislativu a ostatní mezinárodní úmluvy. Prof. Rozehnalová 27 uvádí, ţe v obecné rovině je oblast dovozu, vývozu a tranzitu citlivých komodit regulována zákonem č. 62/2000 Sb., o některých opatřeních při dovozu a vývozu výrobků a o licenčním řízení a o změně některých zákonů, a nařízením vlády č. 185/2000 Sb. Zákon reagoval na závazky státu v rámci WTO a ES, definoval dovolená opatření a reţim jejich uţití, ve druhé části upravoval proces vydávání licencí, který má v kompetenci Licenční správa MPO. Licenční správa vznikla jako součást Ministerstva průmyslu a obchodu z rozhodnutí vlády v roce 1993. Zatímco v době svého vzniku byla hlavní náplní činnosti Licenční správy agenda spojená s udělováním povolení na dovoz a případně vývoz zboţí, na které se vztahovaly kvóty, s postupnou liberalizací mezinárodního obchodu a přibývající regulací u sledovaných komodit se náplň její činnosti proměnila. V současnosti je Licenční správa především nositelem odpovědnosti MPO za správu licenčního a povolovacího reţimu a dále téţ spolutvůrcem vývojových koncepcí v této oblasti. Činnost spojená s vydáváním licencí a povolení na základě podaných ţádostí je činností správní a řídí se tedy především správním řádem. Některá ustanovení jsou však speciálními zákony upravena jinak, v takových případech se tedy jedná o zvláštní správní řízení; jejich výsledkem je rozhodnutí o vydání licence či povolení, které zakládají oprávnění k předmětné činnosti ţadatele. Licenční správa dále rozhoduje o vydávání mezinárodních importních certifikátů, které mohou vyţadovat zahraniční orgány pro udělení vývozního povolení po obchodním partnerovi českého dovozce. Mezinárodní importní certifikáty mohou být vystaveny k platné dovozní licenci; mají deklaratorní funkci, kdyţ jsou úředním osvědčením skutečností, o 27 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu 2. akt.vydání Praha: Nakladatelství ASPI, a.s. 2006 s. 121 20

kterých nejsou pochybnosti 28, tedy ţe dovozce je skutečně oprávněn importovat uvedené zboţí do České republiky. Související činností je pak činnost kontrolní a vyhodnocovací, kterou Licenční správa vykonává především na základě hlášení získaných od drţitelů licencí a povolení. Statistická data o uskutečněných obchodech zveřejňuje kaţdoročně ve výroční zprávě. Následující předmětné zákony uţ přímo definují, jaké oblasti upravují, ať se jedná o nakládání s vojenským materiálem, zboţí dvojího uţití či civilními a sportovními zbraněmi. Prof. Rozehnalová k dalším zákonům poznamenává: Řada zákonů reaguje přímo na existenci zvláštních bezpečnostních mezinárodních závazků ČR. Vzhledem k tomu, že příslušné smlouvy nemají povahu smluv self executing, musí zákon provést závazky státu. Podobné může nastat i u nařízení ES, kdy je nutné přijmout zákon upravující některé souvislosti či neupravené otázky. 29 3.1 Zahraniční obchod s vojenským materiálem Hlavním zákonem pro tuto problematiku je zákon č. 38/1994 Sb. o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, který byl významně novelizován v roce 2009 zákonem č. 220/2009 Sb. Tento zákon je doprovázen prováděcí vyhláškou č. 332/2009 Sb. Předmětem úpravy je vývoz a dovoz vojenského materiálu mezi ČR a jinými zeměmi, včetně ostatních členských zemí Evropské unie, jakoţ i jeho zprostředkování či nákup a následný prodej vojenského materiálu v zahraničí. Zákon se naopak nevztahuje k vývozu, dovozu a nakládání s vojenským materiálem při působení ozbrojených sloţek, záchraných sborů a sloţek integrovaného záchranného systému České republiky mimo území státu, případně k dovozu či nakládání s materiáem pro potřeby cizích ozbrojených sloţek států nebo mezinárodních organizací při jejich pobytu v České republice. Zákon rovněţ vylučuje z úpravy a výslovně zakazuje jako předmět obchodu zbraně hromadného ničení, kterými se rozumí jaderné, chemické a biologické zbraně a jiné zboţí, na které se vztahují ustanovení zvláštních právních předpisů nebo vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, tedy především protipěchotní miny a jiné zbraně způsobující nadměrné 28 SKULOVÁ, S., PRŮCHA, P., HAVLAN, P., KADEČKA, S. Správní právo procesní. Praha: Nakladatelství Eurolex Bohemia, 2005 - s.244 29 ROZEHNALOVÁ, N. Právo mezinárodního obchodu 2. akt.vydání Praha: Nakladatelství ASPI, a.s. 2006 s. 122, odst. 4. 21

utrpení. Vyloučení obchodu s nášlapnými minami je pozitivně hodnocenou změnou, kterou s sebou přinesla novelizace. Formulace vojenského materiálu, na který se vztahuje tento zákon, je spíše obecná, kdyţ hovoří o výrobcích zkonstruovaných nebo přizpůsobených pro pouţití v ozbrojených silách či bezpečnostních sborech, a to včetně jejich částí, technické dokumentace či sluţeb poskytovaných v souvislosti s nimi. Zákon však přímo odkazuje na jiţ zmíněnou prováděcí vyhlášku, která obsahuje...konkrétní seznam vojenského materiálu podle předcházejících odstavců stanoví prováděcí předpis na základě Společného seznamu vojenského materiálu Evropské unie. Samotná zmíněná vyhláška nahrazuje a zrušuje původní prováděcí vyhlášku č. 89/1994 Sb. Obsahuje šest příloh, které obsahují konkrétní seznamy materiálu, vzory ţádostí pro vydání povolení a licencí. Obchod s vojenským materiálem podléhá ze zákona dvojstupňovému schvalovacímu procesu. V prvním stupni je udělováno povolení, které je nutné pro vykonávání takovéto činnosti. Ve druhém stupni pak dochází k posouzení samotné konkrétní obchodní operace, na jehoţ konci je či není ţadateli udělena licence k provedení obchodního případu. Oběma stupni kontroly je pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen ministerstvo). Povolení k obchodu s vojenským materiálem můţe udělit pouze právnické osobě se sídlem na území České republiky, jejíţ základní kapitál není tvořen vklady zahraničních osob z více jak 49 %, s výjimkou vkladů osob se sídlem či bydlištěm v členském státu Evropské unie. Členové statutárního orgánu a případní prokuristé ţadatele musejí být právně způsobilými občany členského státu EU s trvalým pobytem v EU a minimálním věkem 21 let. Tyto osoby dále musí splňovat podmínku pro vykonávání některých funkcí ve státních orgánech a organizacích dle 2 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 451/1991 Sb. (tzv. Lustrační zákon) a musí předloţit doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby pro výkon citlivé činnosti nebo osvědčením fyzické osoby minimálně pro stupeň utajení Důvěrné. 30 30 Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti. 22

Obchodování musí být uskutečňováno pod vlastním jménem a na vlastní účet, je poţadováno dostatečné finanční zajištění pro předpokládaný rozsah obchodu. orgánů: Povolení vydává ministerstvo na základě závazných stanovisek těchto dotčených Ministerstvo zahraničních věcí z hlediska zahraničně politických zájmů České republiky, dodrţování závazků vyplývajících pro Českou republiku z mezinárodních smluv a členství České republiky v mezinárodních organizacích, Ministerstvo vnitra z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, Ministerstvo obrany z hlediska zabezpečování obrany České republiky. Vydané povolení pak musí mimo jiné obsahovat: identifikační údaje osoby, vymezení vojenského materiálu, který je předmětem obchodu, teritoriální zaměření obchodu s vojenským materiálem, dobu platnosti povolení, která nesmí být delší neţ pět let, číslo povolení, datum jeho vydání, razítko a podpis pověřeného pracovníka ministerstva, případné další podmínky pro provádění obchodu s vojenským materiálem stanovené právnické osobě v souladu s 1 odst. 2 tohoto zákona. Pokud povolení není vydáno, není proti takovémuto rozhodnutí povolen rozklad; pokud je však na základě ţádosti vydáno povolení pouze v částečném rozsahu, smí ţadatel podat ţádost o rozšíření povolení. Není-li ani této ţádosti vyhověno, lze proti takovémuto usnesení rozklad podat. Samotné správní řízení o povolení zahraničního obchodu s vojenským materiálem podléhá ustanovením správního řádu 31 (lex generalis), navíc se však uplatňují i ustanovení lex specialis, tedy jiţ zmíněná omezená moţnost podání opravného prostředku rozkladu, 60 dnů 31 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád 23

dlouhá prodlouţená lhůta pro vydání rozhodnutí jako prostor pro vyjádření dotčených orgánů. Správní poplatek za vydání povolení je stanoven ve výši 20.000,- Kč. 32 Drţitelé povolení zahraničního obchodu musí ve druhém stupni povolovacího procesu ţádat o udělení licence pro kaţdý konkrétní obchodní případ. Pro získání licence musí ţadatelé podat vyplněnou ţádost 33 a tuto doloţit návrhem na uzavřenou obchodní smlouvu, případně její návrh obsahující přesnou specifikaci a mnoţství obchodovaného vojenského materiálu, případně dalšími doklady identifikujícími obchodovaný materiál a dokladem o konečném uţití vojenského materiálu. Obdobně jako při posuzování ţádosti o povolení se i k ţádosti o udělení licence vyjadřuje z hlediska zahraničně -politického Ministerstvo zahraničních věcí, které své písemné vyjádření vydává do 20 dnů od obdrţení kopie ţádosti z Ministerstva průmyslu a obchodu. Toto vyjádření je závazné pro udělení licence. Na rozhodnutí v řízení o udělení licence pak zákon stanoví lhůtu 60 dnů. Rozhodnutí o udělení licence obsahuje identifikační údaje drţitele, číslo povolení zahraničního obchodu, poloţku (podpoloţku) kombinované nomenklatury celního sazebníku, údaje o mnoţství, druhu a celkové ceně obchodovaného materiálu, identifikační údaje smluvního partnera a konečného uţivatele, dobu platnosti licence s případným dalším omezením licence a poučení o rozkladu a podpis pověřeného pracovníka ministerstva spolu s razítkem. Po udělení licence je drţitel povinnen pololetně hlásit její vyuţívání, přičemţ jsou v ní na vymezeném místě zaznamenány záznamy celních orgánů o vývozech či dovozech 34. Po splnění svého účelu, v případě jejího nevyuţívání nebo skončení doby platnosti je licence ve lhůtě 15 dnů vrácena ministerstvu. Licence není udělena, nesplní-li ţadatel zákonem kladené podmínky nebo nedostatečně doloţí poţadované dokumenty či jinak poruší při obchodu předpisy regulující tuto oblast. Licence rovněţ není udělena na základě negativního vyjádření Ministerstva zahraničních věcí z důvodů zahraničně-politických, obchodních či bezpečnostích zájmů České republiky. Licence rovněţ můţe být odejmuta, zjistí-li udělující orgán skutečnost, ţe licence byla udělena na základě nepravdivých údajů nebo je vyuţívána v rozporu 32 Poloţka 104a) zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích 33 Vzor ţádosti je jednou z příloh prováděcí vyhlášky 332/2009 Sb. 34 Záznamy provádí Celní správa pouze v případě dovozu či vývozu do třetích zemí; jedná li se pouze o členské země EU, záznamy provede pouze drţitel licence. 24

s podmínkami v ní stanovými. Licence můţe být téţ odejmuta, objeví-li se k tomu důvody zahraničně politické nebo bezpečnostní. U vojenského materiálu, významného z hlediska efektivnosti jeho bojového pouţití anebo jeho mnoţství, umoţňuje zákon drţiteli povolení na základě písemného projevu vůle zahraničního partnera či vyhlášení mezinárodní veřejné soutěţe poţádat o předběţný souhlas k jednání se zahraničním partnerem, který však nenahrazuje udělení licence. Pro udělení předběţného souhlasu zákon stanoví zkrácenou lhůtu 30 dnů. 3.2 Oblast obchodu s materiálem dvojího užití V oblasti mezinárodního obchodu se zboţím dvojího uţití vystupuje jako hlavní předpis nařízení Rady ES č. 428/2009 Sb., kterým se zavádí reţim Společenství pro kontrolu vývozu, přepravy, zprostředkování a tranzitu zboţí dvojího uţití (včetně příloh I IV). Tento předpis je přímo pouţitelný v České republice. Prováděcími předpisy jsou zákon č. 594/2004 Sb., zavádějící reţim Evropských společenství pro kontrolu vývozu zboţí a technologií dvojího uţití, a nařízení vlády č. 595/2004 Sb., o stanovení formulářů ţádosti o individuální a souhrnné vývozní povolení a ţádosti o mezinárodní dovozní certifikát pro zboţí a technologie dvojího uţití. Zboţí dvojího uţití není primárním předmětem zájmu této bakalářské práce, proto se budu věnovat právní úpravě jen okrajově. Pro vývoz kontrolovaného zboţí, kterým se rozumí téţ přenos software nebo technologie přenesené elektronickými prostředky, faxem nebo telefonem, do třetích zemí 35, je potřeba poţádat o individuální povolení nebo souhrnné povolení. Podmínky pro podání ţádosti a udělení povolení stanovuje zákon č. 594/2004 Sb., který dále téţ stanovuje kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu, pověřeného vykonáváním dohledu a správou v této problematice, dále definuje zboţí, které podléhá povolovacímu reţimu a stanovuje povinnosti vývozců a tresty v případě porušení ustanovení tohoto zákona. Mimo povolení individuálního a souhrnného téţ existuje reţim Všeobecného vývozního povolení Společenství nebo České republiky 36, který vychází z článku 6 nařízení Rady ES č. 1334/2000, a kterého lze uţít v případě vývozů konkrétních typů zboţí do 35 Tj. Do nečlenských zemí Evropské unie 36 Zákon 594/2004 Sb. definuje v 4 kromě všeobecného vývozního povolení Společenství také všeobecné vývozní povolení České republiky, to však doposud neexistuje. 25

konkrétních zemí a za podmínek stanovených ve zvláštním předpise. 37 V takovémto reţimu nemusí exportér ţádat o udělení povolení, má však povinnost zaregistrovat se u ministerstva před prvním vyuţitím tohoto reţimu. 3.3 Obchod s civilními zbraněmi Sektor obchodu s civilními zbraněmi je z pohledu této bakalářské práce tím nejdůleţitějším. Celou tuto oblast reguluje Směrnice Rady o kontrole nabývání a drţení zbraní (91/477/EHS) a z ní vycházející zákony č. 228/2005 Sb. o kontrole obchodu s výrobky, jejichţ drţení se v České republice omezuje z bezpečnostních důvodů a zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a dále nařízení vlády č. 230/2005 Sb. o kontrole obchodu s výrobky, jejichţ drţení se v ČR omezuje z bezpečnostních důvodů zvláštními právními předpisy. Ve směrnici jsou mimo jiné vymezeny relevantní pojmy, definován evropský zbrojní pas, včetně ustanovení o vydávajícím orgánu, jeho platnosti a povinných údajích atd. Členským státům je však dán i prostor pro implementaci vlastních, přísnějších pravidel. V souladu s tím zákon o zbraních a střelivu kategorizuje střelné zbraně do čtyř skupin pod písmeny A, B, C a D, zbraně jsou do nich zařazovány sestupně dle nebezpečnosti a důraznosti kontroly jejich drţení a pohybu. 38 Kategorie zakázaných zbraní je přitom v tomto zákoně vymezena přísněji, neţ v samotné směrnici, kdyţ zakazuje drţení zbraní vojenských 39 a ne pouze automatických, tedy schopných střelby více ran při jedinném stisknutí spouště. Vyšší přísnost našeho zákona je potřeba posuzovat s ohledem na bezpečnostní situaci v době přijetí zákona, tedy po sérii teroristických útoků na města New York a Washington 11. září 2001. Zákon č. 228/2005 Sb. upravuje vývoz a dovoz do třetích zemí a přepravu z České republiky do členských států Evropské unie nebo obráceně. Týká se však pouze případů obchodního charakteru, tedy nikoli zboţí pořizovaného příleţitostně a v odpovídajícím 37 Ve Všeobecném vývozním povolení Společenství, coţ je Přílohou II Nařízení rady (ES) č. 428/2009. 38 Skupiny střelných zbraní: A zbraně zakázané, B střelné zbraně podléhající povolení, C střelné zbraně podléhající ohlášení, D jiné střelné zbraně. 39 S výjimkou zbraní individuálně ověřených dle zvláštního předpisu pro civilní pouţití 26