Sněhová koule: Warren Buffett a škola života Alice Schroederová
naučné knihy shrnuté do 30 minut Smartus.cz
Co vám tato kniha přinese? Poznejte jednoho z nejlepších investorů dnešní doby Warren Buffett je asi nejslavnějším investorem dvacátého a jednadvacátého století, a dost možná v celé historii světa. Vysloužil si přezdívky jako zázrak z Omahy nebo mudrc z Omahy a dnes se v médiích často vyjadřuje k ekonomickým a politickým záležitostem. Málo lidí ale ví, co Buffett vlastně dělá, a ještě méně jich tuší, jak se na svou pozici vypracoval. Následující shrnutí vám poodhalí život Warrena Buffetta a představí jeho putování od mládí přes první podnikatelské snahy až k současnému investorovi, který se těší pověsti amerického znalce byznysu. Buffettův příběh je strhujícím a poučným náhledem, jak jde život s podnikáním ruku v ruce. V následujících shrnutích zjistíte: jak Warren Buffett udělal svou první investici v 11 letech, proč se jeho investice chovají jako sněhová koule, jak mudrce z Omahy ovlivnily osobnosti jako Bill Gates či Kay Grahamová.
Jako dítě Warren Buffett miloval čísla a statistiky Buffett se narodil ve městě Omaha v americké Nebrasce 20. srpna roku 1930, jen deset měsíců po nechvalně proslulém Černém pátku, kdy zkrachovala americká burza a tím uvrhla Spojené státy do Velké hospodářské krize. Buffettův otec Howard byl populární burzovní makléř, jemuž se však i v nepříznivých časech dařilo prodávat spolehlivé jistiny a dluhopisy. Na rozdíl od mnoha jiných rodin tak Buffettovi krizí příliš neutrpěli a ve třicátých letech si žili poměrně spokojeně. Malý Warren to však neměl jednoduché. Jeho matka Leila byla despotická, vznětlivá a děti často ponižovala a obviňovala. Jako dítě proto hledal všemožné způsoby, jak ze zhoubného vlivu nevypočitatelné matky uniknout. Terčem matčina hněvu častěji bývala Warrenova starší sestra Doris, ale Buffett se přesto snažil popudlivé matce vyhýbat, a únik nakonec našel v číslech, statistikách a procentech. Proto také později miloval školu, protože představovala odlišné prostředí, kde se mohl učit oblíbenou matematiku. V první třídě Warren často chodíval po škole ke kamarádovi Russovi a sedávali spolu na schodech na verandě a zapisovali si poznávací značky projíždějících aut. Rodiče si mysleli, že se chlapci snaží vypočítat frekvenci písmen a čísel na značkách. Ve skutečnosti ale kluci tajně doufali, že díky jejich záznamům jednou policie dopadne lupiče, kteří by chtěli vykrást místní banku Russovi rodiče bydleli na jediné ulici vedoucí od banky z města. Jindy zase Buffett trávil víkendy u otce v práci, kde se bavil zapisováním cen akcií na velkou tabuli v otcově kanceláři. Ostatní členové Buffettovy rodiny si jeho zájmu o čísla, pravděpodobnosti a statistiky všímali a podporovali ho. V osmi letech dostal od dědečka knihu o baseballových statistikách, kterou si brzy zamiloval, a hodiny se snažil zapamatovat si každé číslo. Další ceněný dárek dostal od své oblíbené tety Alice příručku o složité karetní hře bridge, čímž se zrodila jeho pozdější celoživotní vášeň. Warren tak trávil čas v bezpečí svého pokoje zabořený do oblíbených knih, daleko od vznětlivé matky, a dával přednost spolehlivějším společníkům číslům.
Vydělávat a investovat začal Buffett pozoruhodně brzy Jestli Warrena v mládí něco fascinovalo ještě víc než čísla, byly to peníze. V devíti letech si začal vydělávat prodáváním žvýkaček a Coca Coly po sousedech a o rok později už nabízel buráky divákům na fotbalových zápasech místní univerzity. Jeho zájem o peníze ještě zesílil v roce 1940, když Buffett v knihovně objevil příručku s názvem Tisíc způsobů, jak vydělat tisíc dolarů. Tehdy desetiletý budoucí investor se okamžitě nadchnul a kamarádovi se svěřil, že se chce do pětatřiceti stát milionářem. A zdálo se, že své předsevzetí bere opravdu vážně. V pouhých jedenácti letech si dokázal naspořit 120 dolarů což byla v roce 1941 pořádná suma. Úspory použil na svou první investici a koupil si šest akcií společnosti Cities Service Preferred tři pro sebe a tři pro sestru Doris. Různé brigády si sháněl také na střední škole, prodával například golfové míčky nebo nakoupil malé hrací automaty, které pak pronajímal do místních holičství a kadeřnictví. Příjmy se Buffettovi však výrazně zvýšily, když si začal vydělávat rozvozem novin. Roku 1942 se Buffettovi odstěhovali do města Washingtonu, když Howarda Buffetta zvolili republikánským kongresmanem za druhý obvod státu Nebraska. Právě tam začal Warren rozvážet denní tisk a prodávat předplatné na několika různých trasách. Jedna z nich přitom vedla kolem tří věžáků, kde bydlela řada amerických senátorů. Z každého prodaného předplatného dostával Buffett provizi, takže měl velkou motivaci, aby mu všichni zákazníci nezapomínali pravidelně platit. V té době si Warren vydělával neuvěřitelných 175 dolarů měsíčně, což představovalo větší částku, než byl plat jeho učitelů. Brzy se tudíž dočkal a uspořil si první tisíc dolarů. V pouhých 14 letech, v roce 1944, tak Warren Buffett vyplňoval své první daňové přiznání. Do nákladů si napsal své kolo i hodinky, a zaplatil tak na daních sedm dolarů. V 15 letech Buffett dokonce koupil 40 akrů pozemku a o zisk se rozdělil s nájemníkem farmy.
Na vysoké škole Buffett studoval obchod a od profesorů se naučil tajemství úspěchu na burze Warren Buffett byl natolik fascinovaný čísly a penězi, že ho spolužáci v třídní ročence označili jako budoucího makléře. Překvapením tudíž nebyla ani Buffettova volba studijního oboru na univerzitě v Nebrasce účetnictví a obchod. Když se nadějný student odstěhoval od rodičů do univerzitního kampusu, ukázalo se, že mezi jeho přednosti rozhodně nepatří láska k uklízení. První Buffettův spolubydlící se dokonce po prvním ročníku odstěhoval, protože už nepořádek v pokoji nehodlal snášet. Víc než nepořádek ale spolubydlícího rozčilovala spíš Buffettova schopnost zapamatovat si během chvilky celé kapitoly učebnic, které pak dokázal profesorům slovo od slova zpaměti recitovat. Budoucí investor nevěnoval ani minimum svého času úklidu, ale zato měl kromě studia více času poslouchat oblíbenou hudbu., což samozřejmě zlobilo ostatní studenty, kteří na dobré známky museli tvrdě dřít. Buffett studiemi lehce proplouval, a tak ho překvapilo odmítnutí z magisterského programu na Harvardské univerzitě, kam se jako absolvent přihlásil. Ukázalo se však, že zamítnutá přihláška se nakonec Buffettovi vyplatila. Dostal se na Kolumbijskou univerzitu, kde chodil na přednášky k Benjaminu Grahamovi, autorovi knihy Inteligentní investor. Profesor se stal Warrenovým mentorem a Buffetta výrazně ovlivnil. Jeho knihu si už totiž zamiloval dříve, takže když se dozvěděl, že Graham vyučuje na Kolumbijské univerzitě, okamžitě na Harvard zapomněl. Mimo to se těšil na přednášky Davida Dodda, který napsal knihu Bezpečnostní analýza, další z učebnic, které se Buffett naučil nazpaměť. Oba profesoři investorovi přinesli nedocenitelná ponaučení a naučili ho základy investiční strategie. Jedním z ponaučení bylo například investovat do společnosti shora dolů, aby dokázal určit vnitřní hodnotu firmy, neboli vyčíslit skutečnou cenu společnosti v penězích. Toto číslo se pak porovnává s připisovanou hodnotou firmy, kterou určuje momentální cena akcií společnosti na burze. Když je přitom vnitřní hodnota firmy výrazně vyšší než její připisovaná hodnota, může jít o takzvaný nedopalek podhodnocenou společnost, do níž se vyplatí investovat. Úspěchy Benjamina Grahama stály z velké části na pochopení, že připisovaná hodnota může časem vyrůst na úroveň vnitřní hodnoty firmy.
Po založení rodiny se Buffett stal svým vlastním šéfem a vzniklo unikátní obchodní partnerství Co se týče dívek, Buffett si na škole moc nevěřil a jeho stydlivost došla tak daleko, že se zapsal na kurz mluvení na veřejnosti, aby si dodal sebevědomí a zbavil se věčné nervozity. Na semináři přitom zjistil, že by rád oslovil především jednu konkrétní spolužačku. Jmenovala se Susie Thompsonová, a ačkoliv si její otec Warrena ihned oblíbil, Susie chvíli trvalo, než si ji Buffett svým nesmělým šarmem konečně získal. Warren Buffett, tehdy nervózní mladík, příliš horlivý se zalíbit, totiž nevědomky působil arogantně a povýšeně. Jakmile mu ale Susie dala šanci, zjistila, že jeho chování měla na svědomí nesmělost, a nakonec se do plachého studenta zamilovala. Roku 1952 se konala svatba. Buffett se pak živil vyučováním a pracoval ve staré investiční firmě svého otce. V roce 1953, kdy se Buffettům narodila dcera Susie Alice, se také Warrenovi splnil sen a získal vytouženou práci v investiční společnosti Graham-Newman u svého profesora Benjamina Grahama. Buffett se v Graham-Newman rychle stal burzovní hvězdou, ale záhy si uvědomil, že práci makléře na burze nesnáší. Nemohl totiž vystát pomyšlení, že zvolí špatnou investici a připraví tak někoho o těžce vydělané peníze. Brzy tak začal plánovat svou vlastní obchodní společnost. Po narození syna Howieho Grahama se Buffettův plán vyplnil a Buffett se stal svým vlastním šéfem. Roku 1956 založil firmu Buffett Associates Limited. Prvotní myšlenkou bylo, že do společnosti zahrne pouze přátele a příbuzné a že každá investice bude mít jasně stanovená pravidla, aby nedošlo ke zklamání a nikdo neměl nerealistická očekávání. Buffettova reputace ale zároveň získala cennou injekci od mentora a bývalého nadřízeného Bena Grahama. Brzy po Buffettově odchodu se Graham rozhodl odejít do důchodu a ukončit činnost firmy. Ještě předtím ale Warrena doporučil jako spolehlivého investora klientům, kteří váhali, komu nyní peníze svěřit.
V prvních obchodních partnerstvích se Buffet držel striktních podmínek a osvědčilo se to V prvním roce, kdy Buffett začal pracovat sám na sebe, uzavřel postupně osm obchodních partnerství s různými známými, od nichž získal na investice částky od 50 do 120 tisíc dolarů. Pokaždé, když uzavíral nové partnerství, se však ujistil, že všichni zúčastnění souhlasí s jeho filozofií podnikání. Potenciálním partnerům Warren Buffett oznámil, že bude investovat pouze do akcií pod cenou a že veškeré zisky znovu investuje do stejných akcií. Fungovalo to, jako když pošlete z kopce malinkou sněhovou kouli, na níž se cestou dolů nabaluje další sníh, a koule se neustále zvětšuje. Ujistil se také, že partneři neočekávají okamžité výplaty zisků ihned poté, co akcie dosáhnou určité hodnoty. Buffett byl velmi trpělivý investor. A trpělivost ruku v ruce s důslednou investiční strategií se vyplatila. Na konci roku 1956 předehnala Buffettova obchodní partnerství burzovní trh o 4 procenta, o rok později už o 10 procent a ke konci roku 1960 dokonce o 29 procent. Sněhová koule se úspěšně nabalovala. Na začátku šedesátých let už Warren Buffett spravoval svým partnerům celkové jmění ve výši přesahující milion dolarů. Burzovní trh byl tehdy na vzestupu. Na rozdíl od řady investorů ale Buffett kvůli tomu nijak neměnil svou investiční strategii. Pokračoval ve vyhledávání podhodnocených společností, a jakmile nějakou objevil, nakoupil od nich co nejvíce akcií. Často to také znamenalo, že si Buffett vysloužil místo v představenstvu firmy, kde dával pozor, aby vedení s penězi investorů nenakládalo nerozumně. Nevídané bylo, že i přes milionové částky, které Buffett spravoval, trval na tom, že si povede účetnictví sám. Roku 1962 se však rozhodl, že bude snazší řídit jednotlivá investiční partnerství pod společným subjektem, a vznikla tak společnost Buffett Partnership, s. r. o. Ve stejnou dobu si investor začal získávat popularitu nejen v rodném Texasu, ale i na Wall Street, kde proslul jako jeden z mála významných investorů, kteří nepracovali přímo v New Yorku. Někteří známí makléři ale Buffettovi nevěřili a předpovídali mu brzký bankrot.
V polovině šedesátých let začal Buffett nakupovat celé firmy Jedním z těch, kdo brzy pochopili Buffettův nezměrný talent investovat peníze, byl kalifornský právník a drobný investor Charlie Munger. Po dlouhém pracovním obědě v roce 1959 se spřátelili a jejich vztah se zanedlouho prohloubil o úspěšnou obchodní spolupráci. Munger pomohl Buffettovi ukázat větší příležitosti na burzovním trhu a dovedl mu vysvětlit, že může investovat i do jiných akcií než podhodnocených nedopalků, a přitom neohrozit bezpečnost investic. A Buffettova investiční firma brzy opravdu výrazně povyrostla, a to do značné míry právě díky investici do společnosti, jejíchž akcií si investor všiml ve správnou chvíli. Když v roce 1963 došlo k atentátu na amerického prezidenta Kennedyho, všichni hltali detaily jeho příběhu. Buffett už se ale tehdy pevně držel svých zažitých zvyků a pečlivě četl noviny až do poslední stránky. Právě tam narazil na příběh skandálu se zásilkou sójových bobů, do níž byla zapletená přepravní společnost American Express. Dceřiná společnost firmy American Express totiž vydala osvědčení, že zásilka přepravních nádrží obsahuje sójové boby, ale později se ukázalo, že v nádržích byla jen mořská voda. Akcie American Express se na burze prudce propadly, jenže Buffetta to neodradilo, a on věřil, že se společnost ze skandálu brzy oklepe. Když poté ceny akcií firmy v lednu 1964 klesly na nejnižší hodnoty, začal postupně do společnosti investovat obří částky nejprve tři miliony dolarů a v roce 1966 dokonce třináct milionů. Velká společnost American Express se brzy opět postavila na nohy a investičním partnerům se bohatě odměnila. Buffett díky návratům investic získal dost peněz a mohl začít nakupovat celé firmy. Jednou z prvních společností byla firma Berkshire Hathaway, malá výrobna textilu z města Massachusetts, která se později stala vlajkovou lodí Buffettových investic. Výzkum investora ukázal, že vnitřní hodnota firmy byla 22 milionů, takže by měla prodávat akcie po 19,46 dolaru za kus. Aktuální cena akcií byla ale pouze 7 dolarů a 50 centů. V roce 1965 začal Buffett vyjednávání a brzy se mu podařilo získat rozhodující práva ve firmě díky nákupu 49 procent akcií společnosti za cenu lehce přes 11 dolarů za kus. Ve stejný rok si Warren a Susie Buffettovi navíc vydělali díky investici do American Express dalších 2,5 milionu dolarů. Investorovi se tak splnil sen stát se do 35 let milionářem.
Velké investice přinesly velké problémy a musela vzniknout nová pravidla Ačkoliv se Warren Buffett dodnes spojuje se společností Berkshire Hathaway, spolupráce s firmou byla tehdy natolik problematická, že investor brzy nákupu litoval. Buffett ale nebyl typ obchodníka, který by si nad špatnou investicí umyl ruce a přesunul se jinam, a stejnou filozofii podnikání zastával už dávno před nákupem akcií Berkshire Hathaway. Již v roce 1958 nakoupil Buffett akcie firmy Dempster Mill Manufacturing z Nebrasky, výrobce vodních mlýnů a zavlažovacích systémů. Brzy po nákupu šlo ale všechno z kopce. Do vedení firmy dosadil špatné lidi, společnost zkrachovala a Buffett se rozhodl zpeněžit majetek firmy. Zaměstnanci tak přišli o práci a lidé z okolí firmy dávali otevřeně najevo své rozhořčení. Investor se zařekl, že už nikdy nic podobného nedopustí, a vynaložil proto veškeré úsilí, aby do čela Berkshire Hathaway postavil dobrého manažera a aby firma přežila. V cestě mu ale stála řada překážek. V šedesátých a sedmdesátých letech v USA rostly ceny textilu a firma používala zastaralé stroje, které už dávno měly skončit ve šrotovně. Buffett ale nikdy neplýtval penězi, takže se k představě dodatečné investice do firmy, která neslibovala žádný zisk, stavěl velmi neochotně. Berkshire Hathaway tak pro investora nadále představovala zátěž. Buffett ji ale přesto udržoval při životě a kdykoliv se naskytla příležitost, nakupoval ve jménu firmy další akcie. Nakonec tak textilní výrobce disponoval jedním z nejlepších akciových portfolií na světě. Navzdory provozním problémům v Berkshire Hathaway se Buffettovi nesmírně dařilo. Jeho investiční partnerství vzkvétalo natolik, že se rozhodl nepřijímat další zájemce a zpřísnit pravidla investiční strategie. V šedesátých letech se objevovalo stále více technologických společností, a Buffett tak vymyslel další pravidlo: nikdy nenakoupí akcie firmy nabízející produkt nebo službu, kterým on sám nerozumí. Slavný investor měl v oblibě snadné, bezpečné, výnosné a příjemné věci, což vedlo ke vzniku dalšího nového pravidla: žádné investice do firem, kde mohly nastat problémy s lidmi, jako je propouštění, zavírání továren nebo spory vedení s odbory.
S rozpadem obchodního partnerství se manželé Buffettovi mohli věnovat osobním zájmům Ani jako milionář se Buffett nepřestal oblékat do obnošeného oblečení a nezbavil se nálepky člověka, kterého vzhled naprosto nezajímá. Mnohem víc se soustředil na vlastnosti a schopnosti těch, kteří měli na starosti jeho firmy. Spolehlivé podniky vedou spolehliví manažeři, takže kdykoliv Buffett jednal o nákupu další společnosti, ujistil se, že ve vedení sedí ti správní lidé. Právě kvůli manažerům společnosti se Buffett rozhodl koupit obchodní dům Hochschild-Kohn ve městě Baltimore spolu s přidruženými textilními závody Associated Cotton Shops, které provozovaly řetězec maloobchodních prodejen. Buffett si navykl pořádat s vedením firem schůzky, aby manažery co možná nejlépe poznal. Chtěl mít jistotu, že lidé ve vedení nepostrádají nadšení pro činnost firmy a že jim může plně důvěřovat. Proto se Buffett delší dobu rozhodoval, zda koupí pojišťovnu National Indemnity z rodné Omahy, a koupil ji až po setkání s Jackem Ringwaltem, v němž okamžitě rozeznal výborného manažera. Díky chytrému rozhodnutí se tak Buffettovu společenství partnerů dařilo čím dál tím lépe a v roce 1966 předehnali průměrné burzovní výsledky o 36 procent. Buffett považoval manažery svých společností nejen za investiční partnery, ale také za členy rodiny. Ke konci šedesátých let se tak investor rozhodl partnerům postupně vyplácet podíl a investiční společenství ukončit. Partnerství akcionářů ukončilo svou činnost, aby se Waren a Susie Buffettovi mohli začít soustředit na své osobní zájmy. Susie doufala, že manžel skončí s prací a začne věnovat více času dětem, které rychle vyrůstaly bez většího zapojení otce. Sama Susie ale neseděla s rukama v klíně. Stala se profesionální zpěvačkou, aktivně se zajímala o společenské problémy Ameriky šedesátých let a účastnila se protestů za občanská práva menšin a proti válce ve Vietnamu. I sám Warren Buffett se přes počáteční zdrženlivost nakonec zapojil do politiky a roku 1967 se stal finančním manažerem demokratického kandidáta na prezidenta Spojených států Eugena McCarthyho ze státu Nebraska. Za aktivním zapojením v politice stála do velké míry smrt Buffettova otce, zapřisáhlého republikána. Po jeho odchodu mohl investor konečně vyjádřit své politické přesvědčení, aniž by se strachoval, že otce opět zklame.
V sedmdesátých letech začal Buffett investovat do vydavatelství novin Kdysi dávno, když ještě rozvážel noviny po Washingtonu, snil Buffett o tom, že mu jednou budou patřit jeho vlastní noviny. A když si roku 1969 vydělal 16 milionů dolarů, konečně si to mohl dovolit a koupil většinový podíl deníku Omaha Sun. Splnil si tím svůj dětský sen a navíc později díky novinám získal prestižní cenu, která pro něj hodně znamenala. Deník Omaha Sun v roce 1972 zveřejnil investigativní reportáž o místním azylovém domě Boys Town pro chlapce bez domova, jehož historie se datovala už do roku 1913. V době, kdy článek vyšel, patřily azylovému domu obrovské pozemky o rozloze 300 hektarů, vlastní farma a fotbalové hřiště a vedl ho pastor Edward Flanagan. Azylový dům však poskytoval útočiště pouze 665 chlapcům, přestože v něm pracovalo na 600 zaměstnanců. Situace se zdála podezřelá, a tak Buffett pomohl šéfredaktorovi Omaha Sun podniknout průzkum. Intuice se ukázala správná azylový dům Boys Town ve skutečnosti sloužil pro získávání dotací, darů a grantů a ročně vydělával přes 18 milionů dolarů. Článek s názvem Boys Town nejbohatší útočiště Ameriky? vyšel 30. března 1972 a Buffettův deník za něj získal Pulitzerovu cenu za vynikající novinářský počin. Příběh se okamžitě rozšířil do celých Spojených států a vedl k reformě řízení neziskových organizací v USA. Po úspěchu v lokálním periodiku si Buffett stanovil další cíl, a to koupit celostátní prestižní deník Washington Post. Do léta roku 1973 už investor vlastnil přes pět procent akcií deníku a šéfredaktorka Washington Post Kay Grahamová brzy patřila mezi jeho nejbližší přátele. Následující rok se Buffett stal součástí představenstva deníku a začal navštěvovat opulentní večírky šéfky deníku. Spoustu večerů tak investor trávil nervózními pokusy o navázání konverzace s celebritami, jako například s hercem Paulem Newmanem, a snahou neudělat si ostudu před senátory, uznávanými diplomaty a vládními představiteli zemí celého světa.
Buffett si prošel řadou nesnází, například vyšetřováním burzovní bezpečnostní radou Když jste na burze tak aktivní, jako byli Warren Buffett a Charlie Munger, nutně časem dojde i na pár nákupů problematických firem. V roce 1968 si Munger povšiml společnosti Blue Chip Stamps. Ženy v domácnosti tehdy při nákupech sbíraly potravinové známky, které fungovaly podobně jako dnešní slevové kupony. S nástupem hnutí za práva žen v sedmdesátých letech ale potravinové známky upadly v zapomnění a staly se nepříjemným artefaktem nesvobodných dob. Podobně jako Berkshire Hathaway i firma Blue Chip rychle strádala a přežívala pouze díky nákupům úspěšných akcií, které Buffett a Munger připisovali na účet společnosti. Aby Blue Chip zachránil, rozhodl se Munger koupit 8 procent akcií firmy Wesco, podhodnocené spořitelny a poskytovatele půjček. Buffettovi se Wesco také zalíbilo, jenže nebyl sám zájem o firmu měla také finanční skupina Santa Barbara Financial Company, která dokonce plánovala sloučit se Wescem a vytvořit dohromady jednu společnost. Pro Buffetta byla SBFC ale přehodnocenou firmou, jejíž příchod pro Wesco podle něj nevěstil nic dobrého. Odletěl proto do Kalifornie a poskytl rozhovor Betty Caperové-Petersové, poslední člence rodiny zakladatelů Wesca, a přesvědčil ji, aby fúzi firem odvolala. Ale i tak se akcie Wesca propadly z osmnácti na jedenáct dolarů za akcii. Buffett a Munger se cítili za propad odpovědní, a nabídli proto odkoupit svůj většinový podíl za 17 dolarů za akcii. Tím ale kauza neskončila. Santa Barbara Financial Company podala stížnost Burzovní bezpečnostní radě s tvrzením, že Buffett a Munger úmyslně přeplatili akcie Wesca, aby plánovanou fúzi zastavili. Rok 1974 byl pro Buffetta obecně krizový. Burzovní bezpečnostní rada zahájila vyšetřování sítě Buffettových a Mungerových akciových společností, která zahrnovala přes 30 různých firem včetně pěti mateřských společností, například Berkshire Hathaway a Blue Chip, které každá vlastnily další dceřiné společnosti. Buffett nic neskrýval, ale bezpečnostní rada pojala podezření na základě komplikované struktury sítě společností. Buffetta ovládla extrémní úzkost: věděl, že pouhá zmínka jeho jména u podezřelého nabytí firmy by ho okamžitě stála pečlivě budovanou pověst. Bezpečnostní rada nakonec vydala pouze varování týkající se obchodní historie firmy Blue Chip, a neuvedla žádná konkrétní jména.
Problémy nastaly i v Buffettově manželství a během právního sporu mezi vydavatelstvími novin Stále bližší vztah mezi Buffettem a šéfredaktorkou Washington Post Kay Grahamovou byl ze začátku Warrenově manželce Susan trnem v oku. Později se ale sblížila se svým instruktorem tenisu a novinářce poslala vlastnoruční dopis, kde napsala, že jí ve vztahu s Buffettem nebude bránit. Roku 1977, kdy už se děti odstěhovaly, se Susie rozhodla provést radikální změnu a přestěhovat se do San Francisca. Warren Buffet zůstal v mnoha ohledech celý život dítětem. Ačkoliv mu táhlo na padesátku, stále se nenaučil uklízet a živil se hlavně cheeseburgery a zmrzlinou. Mnohem více se také celý život věnoval obchodním záležitostem a rodina zůstávala v pozadí. Přesto všechno ale Susie Warrena milovala a chtěla, aby se o něj někdo postaral. Z nového domu v San Franciscu proto najala Astrid, mladou dívku, kterou poznala v baru, aby Buffettovi vařila a starala se o něj. Manželčin odchod Buffetta šokoval, ale po nespočtu emocionálně vypjatých telefonátech pochopil, že Susie konečně potřebuje žít svůj vlastní život. Astrid se časem k Buffettovi nastěhovala, což překvapilo jak Susie a Kay, tak syna Howieho a dceru Susie Jr. Uprostřed toho všeho navíc vypukl nepříjemný právní spor, jehož vyřešení mělo Buffettovi zabrat spoustu let. Ke konci 70. let přidali Buffett a Munger do své sbírky vydavatelství další noviny, večerník Buffalo Evening News. Součástí plánu bylo přidat do novin víkendové vydání, jehož prvních pět čísel by čtenářům nabídli zdarma a poté za zvýhodněnou cenu. Konkurenční deník Courier Express ale podal žalobu k soudu, že jde o nekalé obchodní praktiky. Buffetta tvrdě zasáhlo, když soudce případ rozhodl ve prospěch deníku Courier Express. V rozsudku zaznělo, že je nezákonné nabízet noviny zdarma, a pokud má veřejnost zájem o víkendovou edici Buffalo Evening News, musí si předplatné každý týden znovu obnovit. Investor se samozřejmě proti rozsudku odvolal a v roce 1981 se mu podařilo spor vyhrát. Za tu dobu už však vydavatelství přišlo o miliony dolarů.
Loajalita k příteli přivedla Buffetta k Salomon Brothers, kde ho čekala těžká zkouška Další společností, s níž je Buffettovo jméno dodnes spojováno, je automobilová pojišťovna GEICO, kterou investor zaregistroval už během studií. Její akcie byly mezi prvními, které Buffett doporučil klientům během krátké pracovní zkušenosti v otcově firmě, ale blíže s pojišťovnou začal spolupracovat až v sedmdesátých letech, kdy se firma dostala do potíží. Roku 1976 nastoupil Buffett do představenstva společnosti GEICO, aby pomohl osvěžit vedení firmy a pomoct jim z bankrotu. Dostat GEICO zpátky na nohy tehdy Buffettovi pomohl vysoce postavený manažer John Gutfreund, který pracoval na Wall Street v obchodním domě Salomon Brothers. Buffett jeho práci ocenil, a když Salomon Brothers sami čelili problémům, chtěl jim pomoc oplatit. Začátkem 80. let se na Wall Street běžně skupovaly firmy bez ohledu na vlastníky, makléři bohatli díky spekulačním obligacím a všichni si udělali spoustu dluhů nákupy společností na úvěr. Buffett, který vždy platil výhradně v hotovosti, těmito praktikami opovrhoval a neměl v oblibě ani řadu obchodníků a analytiků, kteří hojně nekalé praxe využívali. Když však Gutfreund Buffetta požádal roku 1986 o pomoc, Buffett souhlasil a stal se členem představenstva Salomon Brothers. Buffett platil za obchodníka, který uzavírá partnerství pouze se stabilními a spolehlivými společnostmi, takže pokud figuroval v představenstvu nějaké firmy, bylo to pro všechny jasným znamením, že je podnik v dobrém stavu a je bezpečné ho převzít. Problémy, které však měly nastat, Buffetta velice překvapily. Roku 1991 se zaměstnanec Salomon Brothers Paul Mozer stal součástí obrovského skandálu nelegálně přihazoval ve vládních aukcích a porušil tak federální zákon. Celou aféru navíc ještě zhoršil fakt, že vedení firmy o aukcích vědělo, ale nezakročilo. Během skandálu se Buffett stal dočasným výkonným ředitelem firmy a sestavil nové vedení, které mělo zavést reformy v řízení společnosti. Při vyšetřování případu využil svých cenných kontaktů a nakonec se mu podařilo odvrátit rozhodnutí ministerstva financí, které by firmě Salomon Brothers znemožnilo přístup k veškerým budoucím aukcím.
Buffettovi se dařilo i bez nových technologií, ale přátelství s Billem Gatesem mu otevřelo oči Pověst slavného investora začátkem 90. let nabrala nepříjemný směr. Největším hitem na burze byly elektronické akcie, jenže Buffetta elektronický burzovní trh NASDAQ vůbec nezajímal. Začalo se tak šířit, že Buffett je starý obchodník za zenitem, který nedokáže držet krok s dobou. Buffetta však podobné názory nechávaly naprosto chladným, protože se mu dařilo i bez elektronických akcií. Naopak, vedlo se mu lépe než kdy předtím: mezi léty 1978 a 1991 jeho čisté jmění vzrostlo z 89 milionů na 3,8 miliardy dolarů. Díky funkci generálního ředitele Berkshire Hathaway, jímž se stal roku 1986, navíc cena akcií firmy strmě stoupala a ze slušných 8000 dolarů za akcii v roce 1991 brzy vystřelila přes 10 000 dolarů. Buffettova kariéra dokazuje, že na burzovním trhu můžete uspět, aniž byste se zapojili do obchodování s elektronickými akciemi na burze NASDAQ. Investor patřil mezi hrstku vyvolených, kteří pochopili, že investice do elektronických akcií dlouhodobě nepřinesou úspěch. Do jedné technologické firmy však Buffett přesto investoval. Roku 1991 si v rámci oslav Dne nezávislosti dohodli schůzku Warren Buffett a Bill Gates. Oba muži byli zprvu přesvědčení, že si spolu nebudou mít co říct. Setkání ale rozproudilo dialog, který se přelil do zbytku víkendu, a z Gatese a Buffetta se brzy stali blízcí přátelé. Gates se začal účastnit ročních schůzí akcionářů Buffettovy společnosti a zasedání si později získala takovou popularitu, že překupníci prodávali lístek za 250 dolarů. Warren Buffett si nakonec koupil sto akcií firmy Microsoft. S Gatesem také začali chodit hrát bridge a často se k nim připojili také Kay Grahamová a Charlie Munger. V devadesátých letech i po přelomu roku 2000 se Buffett a Gates střídali v držení titulu nejbohatšího muže planety. Právě jejich přátelství ale otevřelo Buffettovi oči a on pochopil, jakou roli může v chodu světa hrát. Teprve po společném výletu do Číny si Buffett uvědomil, jaké štěstí měl, že se narodil právě ve Spojených státech. Pochopil, že se mu dostalo výhod, o kterých se mnohým ani nesnilo, a upevnil si svůj skromný a vděčný životní postoj.
Nové tisíciletí znamenalo pro Buffetta osobní ztráty a přehodnocení priorit Investorova předpověď, že akcie internetových firem velké zisky nepřinesou, se začala plnit už na začátku 21. století. Zdroje, které ho ještě roku 1994 zaškatulkovaly jako irelevantního staříka, ho nyní vynášely do nebes jako proroka. Roku 2001 to však představovalo jen malou útěchu, když zesnula Buffettova dlouholetá přítelkyně a družka Kay Grahamová. Po třicet let si byli velmi blízcí a Buffett se celé týdny nemohl z její smrti vzpamatovat. Jen dva měsíce poté, 11. září 2001, se všechno ještě zhoršilo. Buffett si z obou nešťastných událostí vzal ponaučení, že žijeme v nejistých časech, a začal vyhledávat společnosti, v nichž viděl určitou míru jistoty. Právě tak Buffett přišel k firmám, jako například k textilní společnosti Fruit of the Loom nebo k výrobcům zemědělských zařízení či dětského oblečení. Brzy však Buffetta čekala další zlomová událost. Roku 2003 diagnostikovali Susie Buffettové rakovinu ústní dutiny v pokročilém stádiu. Ačkoliv již spolu manželé nežili, Susie a Warren si nadále zůstali blízcí. Přesto že ho to emočně zmáhalo, Buffett pochopil, že manželce musí zůstat nablízku a postarat se o ni. Susie zemřela roku 2004. Buffetta to zdrtilo a dlouhou dobu nevycházel z bytu ani s nikým nemluvil. Když se však konečně objevil na veřejnosti, zdálo se, že našel cestu k vlastním citům a že pocítil potřebu sblížit se s dětmi. Buffett nyní věřil, že přišel na to, co je v životě nejdůležitější: Aby vás mělo rádo co nejvíc lidí, u nichž si přejete, aby vás měli rádi. Věděl také, za co chce utratit všechny vydělané peníze. Osmdesát pět procent podílu firmy Berkshire Hathaway, což tehdy představovalo částku 36 miliard dolarů, věnoval nadaci Billa a Melindy Gatesových. Dalších šest milionů dolarů rozdělil mezi nadaci manželky Susie a další charitativní organizace vedené ve jménu svých dětí.
Závěrečné shrnutí Hlavní myšlenka knihy: Warren Buffett měl po většinu života jediný cíl: nabalovat svou sněhovou kouli. Dosahoval toho neustálými investicemi a opětovným investování zisků. Jeho relativně jednoduchá, ale důkladná metoda vybírání akcií na investice se neřídila trendy na burze ani moderní technologií. Ačkoliv investor dokázal rychle spočítat finanční hodnotu společností, úspěchu dosáhl zaměřením na osobní stránku obchodování. Jak využít rady, které kniha nabízí: Investujte pomocí Buffettovy metody 20 štípnutí. Představte si, že máte v ruce kartu, kterou můžete za celý svůj život provést pouze dvacet investic. Při každé investici vám kartu proštípnou a vy přijdete o budoucí investiční příležitost. Když se budete touto filozofií investování řídit, každý nákup si pečlivě rozmyslíte dopředu.